Trasu sme absolvovali podľa plánu. Počasie bolo ideálne pre turistickú prechádzku a koncomájová príroda nám ponúkla všetko čo sa dalo, ale hlavne prekrásnu a pestrú kvetenu aj so svojimi vôňami. Zaujímavá bola hlavne rôznorodosť kvitnúcich tráv na svahoch Plešivca, medzi ktorými dominovala zákonom chránená stepná tráva kavyľ. V Hrachovišti v krčme U Gustíka posunuli otváracie hodiny až na 16.00. Ale z iniciatívy niektorých našich členiek miestny pán farár telefonicky intervenoval u pána Gustíka a ten krčmu prišiel otvoriť a podal nám občerstvenie.(foto. Jano, text. Anka)

V neděli nám začínal první jarní den, tak jsem na pozvání Aničky vyrazil do Beskyd. Už ve Valašském Meziříčí jsem ve vlaku jel s Gustíkem a Luckou, ale seznámil jsem se s nimi až v Rožnově pod Radhoštěm. Odsud jsme jeli do Horní Bečvy, kde čekal už Honza. Zašli jsme do hospůdky, objednali pivko a limču. Čekali jsme na Aničku s Martinem. Bohužel ti nepřijížděli, tak jsme se vydali do hor. Směr Kotlová. Anička s martinem dorazili až kolem 19 hodiny a to už jsme byli na Kotlové a tak říkali, že se přidají ráno. Byla už tma, udělal se čaj, já si opek lunchmeat. Šlo se spát po 22 hodině. Vstávali jsme v půl sedmé. Rozdělal se oheň. Já si udělal ke snídani lasagne, které mi poslal kamarád Hroch. Byli opravdu dobré. Sbalili jsme spaní. V tom nás už stíhala Anička s Martinem. Ale byla zima, tak jsme se taky dali do pohybu. Společně jsme se sešli na Pálenici. Konečně nás bylo šest a pes Iris. Krajina Beskyd je malebná. Po pravici jsem měl krásný výhled na Javorníky a po levé ruce zase směr k Pustevnám. I terén se měnil v suchou zem na sníh. Sníh byl vždy přítomen od 800 m n. m. a bylo ho zde na 15 - 30 cm sněhu. Místama bylo i 50cm sněhu. Po odpoledne v něm cesta byla náročná, protože jsme se propadali. Vyšli jsme na nejvyšší vrchol vsetínských vrchů Vysoká 1024 m n. m. Přešli jsme Třeštík a došli jsme k Celnici. Zde jsme dali pauzu. Podíval jsem se do mapy a koukal jsem, že na Čerťák nemusíme a že se to nechá obejít po silnici. Gustík s Luckou a Honzou vyrazili do kopců. Anička s Martinem volili variantu po silnici se mnou. Došli jsme tak na Bumbálku, kde je hraniční přechod se Slovenskem. Zde jsme čekali na partu co šlapala přes kopec. Potom nám poslali sms, že pokračují dál a že se sejdeme na Javorníku. Rozhodli jsme se, že je stíhat nebudeme a tak jsme si tady dali oběd a vyšli vlastní cestou. U Tabulí jsme se napojili na červenou a šli směr Javorník. Terén byl nepříjemný a tak nám 6,5km chůze po čáře trval 2,5 hodiny. Na Lemešné 950 m n. m. se začalo stmívat a na Javorník to odsud bylo ještě 7 km. Sešli jsme na Sedlo pod Lemešnou, kde byly pěkný stromy a suchý plácek mezi sněžnými palouky. Dali jsme poradu a usoudili, že zde to bude nejlepší na přespání. Rozdělali jsme oheň a povařili čaj. Opravdu příjemná večerní pohoda. Líbilo se mi to. K ránu přišel silný vítr. Vstávali jsme tak v 7 hodin. Vítr nás opravdu zkoušel a byla hrozná zima. Ještě jsem po rozfoukání ohně povařil kávu a guláš. Shodli jsme se, že na Javorník nemá smysl v této mlze jít a tak jsme sešli do Velkých Karlovic. Tato obec se svoji rozlohou 82km patří k největším obcím v ČR. Opravdu dojít do centra trvá takřka 2 hodiny. Ještě jsme udělali pauzu na oběd. Když jsme se dostali na autobusáček, zde jsem potkal Honzu, tak jsem se v zápalu spěchu na vlak ani nerozloučil s Ančou a Martinem. Bohužel co jsem zjistil, že vlak mi jel až za hodinu, a tak jsem došel do hostince u Muzea, kde seděl Gustík s Luckou. Dali jsme se do řeči a vyprávěli si tak zážitky, co kdo zažil. Na Javorníku bylo ještě spousty sněhu. S Gustíkem a Luckou jsme společně jeli do Hranic na Moravě a zde jsme se rozloučili. Domů jsme se dostal až ve 20:30. Byl to moc fajn vandr s krásným počasím a fajn lidma.