fakulta
Duben 2008
Kategorie: sportzábava
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 15.4.2008
  • 19 868 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
fotostir
Znám opuštěné zákoutí,
co k tvorbě, duši vybízí.
Za večerního kuropění,
nebeských těles v tůni,
v očích zrcadlení.
I omámen tím souzněním,
tělo své jsem v tůni omočil.
Však přiznám se,
že nejsem hvězdou.
V těch očích jsem se utopil.
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 4.8.2015
  • 14 216 zobrazení
miraa
Zlatá dvacátá a třicátá léta...to je jazzová hudba, kouř z doutníků poletující vzduchem a široké úsměvy hvězd stříbrného plátna. Očas se sem tam mihne nějaký ten mafián.
Našich zlatých let je sice jen osm, ale strávili jsme je pospolu v záři reflektorů stojíc hrdě před tabulí. Pravda, vždycky to zas až tak hrdě nebylo, nicméně si budeme pamatovat jen to dobré...
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2007 až duben 2008
  • 11 050 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
alexandrax
  • 28.9.2011
  • 9 985 zobrazení
haplusha
  • leden 2005 až září 2006
  • 9 868 zobrazení
janaariel
od 15:30 v Jablonci nad Nisou biatlonová exhibice s českými reprezentanty v čele s vítězkou světového poháru Gabrielou Soukalovou.
Gabriela Soukalová medailistka ze ZOH, MS a Světového poháru - http://www.gabrielasoukalova.com/
V Břízkách se ve středu odpoledne představili i další hvězdy.
Veronika Vítková, Ondřej Moravec, Michal Šlesingr a další svěřenci šéftrenéra Ondřeje Rybáře.
Český biatlon
http://www.biatlon.cz/biatlonova-exhibice-a-mcr-v-biatlonu-zen-a-muzu-jablonec-nad-nisou-23-3-2016/
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 23.3.2016
  • 8 824 zobrazení
chpetr
Cesta po vých.Čechách /s novým přírůstkem teď už v 9 lidech/ v našem obytném autě
Trasa: Beroun-Ostrá u Lysé n.Lab/1.nocleh/-zámek Loučeň-Choteč u Lázní bělohrad/2.nocleh/-Odolov /3+4.nocleh/-muzeum Merkuru v Polici n.M - Hlavňov-louka pod Hvězdou/5.nocleh-Ostaš-zámeček Skály/6.nocleh/ a domů 19-25.8.2011
Video z akce je zde
http://www.youtube.com/watch?v=T0hMI8MQPRk&feature=youtu.be
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2011
  • 8 320 zobrazení
ondrejhavelka
Dva roky stopem napříč Afrikou

Když jsme před několika lety s přítelkyní Michaelou, dnes manželkou, cestovali stopem a pěšky napříč celou Afrikou, často jsme slýchali varování o té či oné oblasti, kde nás bez místního doprovodu určitě zabijí nebo přinejmenším okradou a zmlátí. Příliš jsme na tato varování nedbali. Cestovali jsme svobodně a nechtěli jsme našemu poznávání světa a života klást žádné hranice. Ty nám velmi hrubě a nevybíravě nastavili až lidé kmene Dogon v odlehlé oblasti Mali, v Západní Africe. Ovšem na základě naší chyby.
Plánovali jsme projít jedno z nejdivočejších míst v Africe, útes Bandiagara, během týdenního pochodu. Útes je 150 kilometrů dlouhý a místy až 500 metrů vysoký. Útes plný jeskyní obývají Dogoni, divoký kmen, jehož původ není zcela znám. Tito lidé jsou extrémně uzavření. Mají záhadné rituály založené na sofistikovaném pozorování hvězd. Tyto rituály jsou doprovázeny vystoupením tanečníků v děsivých maskách a zpěvy, které doslova nahánějí hrůzu.

Znesvěcení obětního místa

Na území Dogonů se nesmí vstoupit bez dogonského průvodce. To jsme sice věděli, ale nevěděli jsme proč. Takže jsme se i tam vydali na vlastní pěst. V první vesnici na horní části útesu na nás Dogoni zlostně pokřikovali. Ve druhé už nás napadli dva muži, ovšem když jsem použil svůj elektrický paralyzér, utekli. Skalní rozsedlinou jsme sestoupili pod útes a nedaleko další vesnice jsme si chtěli odpočinout na větším rovném kameni pod košatým stromem. Bylo kolem 40 stupňů a nutně jsme potřebovali odpočinek ve stínu. Na kámen jsme si rozložili karimatky a lehli jsme si. Neuplynulo ani pět minut a kolem nás se seběhlo asi dvacet mužů. Dříve než jsme stihli jakkoli zareagovat, chytli nás jako zvířata a odnesli do vesnice před náčelníka. Tam nás hodili do písku před jakési totemy, které podepíraly náčelníkovo přístřeší, a obklíčili nás s kameny a klacky v rukou.

Nechápali jsme, co se děje. Náčelník s podivným kloboukem na hlavě, trůnící mezi děsivými maskami, na nás cosi křičel. Pokusili jsme se komunikovat francouzsky, ale neúspěšně. Byli jsme zajati domorodým kmenem v nejdivočejších místech Afriky a vůbec jsme netušili proč. Nevěděl jsem co dál, tak jsem vytáhl paralyzér a zapráskal do vzduchu. Dogoni se přiblížili a jeden z nich mi paralyzér vyrazil klackem z ruky. Poté náčelník vyryl na kus kůže číslici. Pochopili jsme, že chtějí peníze a nebylo to moc, v přepočtu asi 150 korun. Proč nechtěli vše? Mohli si s námi dělat, co chtěli, byli jsme jejich zajatci a nikdo nevěděl, kde jsme.

Útěk pod sprchou kamenů

Dlouze a nechápavě jsme na sebe hleděli. Potom jsme vytáhli peníze s předtuchou, že se na nás vrhnou, ale nestalo se. Chtěli pouze danou částku. Poté, co jsme zaplatili, vyhnali nás z vesnice pod pořádnou sprchou kamenů. Dostali jsme několik zásahů do rukou, kterými jsme si kryli hlavy.
Teprve po dalším týdnu jsme v civilizovanější oblasti potkali člověka mluvícího francouzsky, který nám vysvětlil, co se stalo. Kámen, na kterém jsme odpočívali, byl nejposvátnějším obětním místem, na kterém se dodnes pravidelně obětují zvířata. Donedávna to byli lidé a proslýchá se, že lidské oběti stále existují. Každá dogonská vesnice má své obětní místo, které nikdo mimo tuto vesnici nesmí spatřit. Proto se nelze po území pohybovat bez dogonského průvodce, který poutníka bezpečně provede mimo obětní místa.
Peníze, které od nás Dogoni vzali, byly určeny na koupi krávy, kterou museli okamžitě obětovat, aby své obětní místo od nás očistili. Ještě ten večer byla oběť vykonána. Podle muže, který nám celou situaci vysvětlil, bychom museli být obětováni my, kdybychom odmítli nahradit očištění obětního místa krávou.
--
Kniha

Mnoho dalších zážitků z dvouleté cesty stopem napříč Afrikou jsme zachytili v naší nové knize Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU. Text má mimo jiné dvě základní roviny – cestopisnou a duchovní – které se potkávají před branami skutečného i mystického Damašku.
více  Zavřít popis alba 
66 komentářů
  • prosinec 2015 až březen 2016
  • 6 765 zobrazení
cikitka89
2 komentáře
  • 19.1.2015
  • 6 046 zobrazení
neznas
  • listopad 2014 až leden 2015
  • 6 080 zobrazení
aso-naga
12.9.09
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 13.9.2009
  • 5 881 zobrazení
marmy
Slunce je staré přibližně 4,6 miliard let, což je řadí mezi hvězdy středního věku. Bude svítit ještě asi 5 až 7 miliard let.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 25.1.2009
  • 5 562 zobrazení
kamah
Hvězdičkový ples města Třemošnice nesl letos podtitul " Vítejte v Hollywoodu ".
Zejména ženy, vstupující do sálu po červeném koberci ve večerních róbách, se tak mohly cítit jako opravdové hvězdy.
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2019
  • 5 157 zobrazení
48ovi
Fotografie z báječné dovolené na Verudě (ostrov v Chorvatsku), kde se nám podařilo stát se potápěči s jednou hvězdou.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2007 až srpen 2008
  • 5 014 zobrazení
iffine
10 komentářů
  • červen 2007 až listopad 2010
  • 4 824 zobrazení
mala-lulu
  • červen 2011
  • 4 550 zobrazení
fotohruska
Jedenáctý ročník soutěže krásy těla, ale především ducha Miss a Mistr Charme se letos 7. září uskutečnil v exkluzivním prostředí Zámku Valeč na Vysočině. Jedná se o exkluzivní hotel nedaleko Třebíče. Naše internetové "Horácké novinky" u toho samozřejmě nesměly chybět, a to především, jako mediální partner. Majitelka pořádající agentury Charme Mgr. Jana Nováková zahájila soutěž společně s moderátorem Milroslavem Šimůnkem. Zdůraznila fakt, že "Tahle soutěž není jen o kráse, ale především o inteligenci a o šarmu, pořadí soutěžících není předem dané, jak to bývá u mnohých soutěží krásy. Já jsem neúplatná a čestnost a regulérnost zastávám i v životě". V porotě se sponzory zasedli i osobnosti ze světa showbyznysu. O vítězích a vítězkách rozhodovali zpěvačka a herečka Zora Jandová s dcerou, moderátorka a zpěvačka Daniela Magálová, zpěvačka Madalena Joao, která před plným sálem zazpívala tři písničky, písničkář Milan Matyáš Deutsch, nechyběla ani maminka Jany Novákové, fungující zároveň jako manažerka soutěže, generální ředitel akciové společnosti Futura a šéfredaktor Haló novin Petr Kojzar. Do finále soutěže Miss a Mistr Charme se probojovalo pět dívek a pět mužů. Soutěžící se představili v několika disciplínách. Tradiční rozhovory navzájem mezi sebou, představovanou, promenádu v šatech a ve spodním prádle. Mezi dívkami převažoval tanec, v němž doposud nezletilá čtrnáctiletá Běla Kubíčková nezapře, že se věnovala moderní gymnastice a do finále prošla, až jako náhradnice. V mužském zápolení bylo z hlediska výběru volné disciplíny se jednalo o fitness cvičení, vaření - smažení omelety, zpěv nebo vyprávění o zabouchnutých klíčích. Při soutěži došlo k přáním ke kulatinám a to Mgr. Květoslavě Novákové (maminky ředitelky soutěže) a slavné Zorce Jandové, která se přiznala k šedesátinám a před vedla na parketu "hvězdu". V dívčí kategorii zvítězila čtrnáctiletá Běla Kubíčková, druhá se umístila Anna-Marie Lingerová, jež si k titulu Miss Haló novin odnesla i šerpu pro 1. Vicemiss Charme 2018. Na třetím místě a druhou Vicemiss se pak stala dvacetiletá znojemská rodačka Adéla Barabášová. Mistrem Charme pro rok 2018 se před šesti lety stal "Mužem roku", Jan Havlovic. Za ním obsadili druhé a třetí místo Jozef Krč a Karel Zivčák, který prozradil, že kvůli soutěži zhubnul neuvěřitelných dvacet kilogramů! Jedenáctý ročník soutěže krásy těla, ale především ducha Miss a Mistr Charme je již minulostí a budeme se těšit na dvanáctý a kde? Místo konání je zatím neznámé, ale určitě ředitelka Jana Nováková, jako vždy překvapí pěkným prostředím.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.9.2018
  • 4 553 zobrazení
veru99
17. 2. Hvězda orientu - taneční soutěž v Náchodě
1. 3. Moniky maturitní ples v kladenském kulturáku
17. 3. Babiččiny kulaté narozeniny - restaurace U labutě v Praze
6. 4. Jičín
7.-9. 6. Víkend na Plešivci aneb Verunky loučení se svobodou
20. - 30. 6. Chorvatsko - Drače
5. 7. Svatba Verči a Radima
11. 7. Výlet s Kájou
12. - 13. 7. České hrady - Točník
14. 7. Káji svátek
20. 7. Výlet s Ájou
17. 8. Festival Okoř
30. 8. - 7. 9. Chorvatsko - jachta
15.-17.11. Norimberk - Tribal Convention
14.12. Večírek v kavárně Dadap
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2012 až prosinec 2013
  • 4 318 zobrazení
sisistek
Když jsme se v zimě rozhodovali kam na letní dovolenou, opět se mi povedlo prosadit si letní verzi, teplo, moře - Peloponés.

Vyrážíme ve středu 30.6. hned po vysvědčení, před sebou máme 1050 km. Mnichov a Brener zvládáme bez potíží a kolem jedné hodiny po půlnoci dorážíme na STPL do italské Senigally. Druhá posádka je již na místě a spokojeně chrupe. Ráno provádíme servis, vše je zdarma a přesouváme se 30 km do Ankony, odkud máme zamluvený trajekt.

Z Ankony vyjíždí trajekt ve 13.30 a cesta trvá 21 hodin. Teplota vzduchu dosahuje 28 st. C a tak jsme rádi, že na nás vyšlo místo pod střechou, neboť máme zaplacen camping na palubě . Příjemně to zde protahuje, vyndaváme stůl a židličky a při lahvi vína oficiálně zahajujeme naší dovolenou. Při průzkumu trajektu zjišťujeme, že je dost plný a nejlépe je nám u aut, děti dokonce nebaví ani studenější voda v bazénku. Večer ještě posedíme a jdeme spát. Noc utekla a ráno nás budí rozhlas, kde nás informují o zastávce v Igoumenitse. Do Patrasu přijíždíme v 11.30 (v Řecku je hodinový časový posun oproti ČR).

Při výjezdu z trajektu v Patrasu jsme lehce očarováni třetím největším městem Řecka, vstupní branou. Překvapuje nás, že celý prostor kolem přístavu je obehnán plotem s ostnatým drátem a všude za ním je velký nepořádek. Všude vládne hustá doprava a hluk, občas nám nejsou jasná ani pravidla :-).

Těšíme se na první koupačku, rychle se vymotáváme z města a spěcháme k moři. Naše první zastávka je na Kalogria Beach, kde je dostatek místa k parkování a velké písečné pláže. Stání je o něco dále od moře než jsme zvyklí ( a zhýčkaní ), ale na poprvé to neřešíme. Voda nás příliš neosvěží, neboť je jako kafe, Vydržíme se cachtat až do pozdních odpoledních hodin. V klidu dojídáme poslední řízky se salátem, dáváme si kávu a u druhé posádky se začíná objevovat první přehřátí ze slunka a horečka.

K večeru se přesouváme do nedalekého Killini, zde druhá posádka odpadá a jede se chladit do místního kempu, aby se zbavili horečky. My nasedáme na trajekt a jedeme na Zakyntos, nejjižnější z řeckých ostrovů v Jónském moři, který láká jednou z nejkrásnějších pláží na světě . Cestá trvá cca 1.5 hodiny a my se v městě Zakyntos vyloďujeme již za tmy. Stihneme ještě krátký přejezd do přístavu ve vesničce St. Nikolas a o půlnoci jdeme spát za zvuků šumění moře.

V sobotu ráno Igor vyráží vysondovat možnosti zapůjčení lodě s cílem navštívit nedaleké modré jeskyně a nejznámější řeckou pláž s vrakem - plage Navagio. Podařilo se, po 10. hodině již plujeme rychlým člunem pod dohledem šedého mořského vlka směr vytoužený cíl. Na lodi je příjemný vánek, okolo z jedné strany útesy a skály, z druhé moře, je na co koukat.

Po 20-ti minutách přijíždíme k shipwreck (pláž Navagio místně nazývána). Zátoka Navagio je nejoblíbenějším turitickým cílem s vrakem lodi pirátů. Jedná se o rezavou dopravní loď, která ztroskotala v bouři při pašování a vyhýbání se celníkům. Po nezbytném fotografování a kochání se romantickým zákoutím s kontrastem sytě modrého moře a jasně bílých skal a písku se hodinku koupeme. Přesto, že místní tvrdí, že je turistů letos výrazně méně, na relativně malé pláži je jich až dost. Kolem poledního přijíždí další velká loď s turisty, což je signál, abychom se přesunuli k další přírodní atrakci, Blue Cave.

Modré jeskyně jsou desítky otvorů, v nichž se láme sluneční svit prozařujíc tím průzračnou vodu do jasně tyrkysova. Je to nádherné a světlo se v nich láme v různých odstínech modré skutečně impozantně. Do některých se dá vplout i s celou lodí, některé si prohlížíme jen z venku, do některých se musí plavat, což nám bylo opět umožněno. Opět se koupeme, vplouváme do jeskyně, potápíme se, šnorchlujeme. Byl to hezký zážitek.

Z vesnice St.Nikolas, kde kromě přístavu, dvou hospůdek a krámku nic není, se jedeme po klikatých a úzkých cestičkách podívat na zátoku s vrakem z útesů. Je zde vytvořen zajímavý pointview z železné lávky, která je vystrčena nad útesy. Slabší povahy zde mohou mít problém, ale pohled shora stojí za to, dokonce jsem to vydržela i já :-).

Postupně se seznamujeme s přírodou a způsoby života lidí na ostrově, který je hodně skalnatý a porostlý zelení. Je obdivuhodné, co vše se dá v těchto podmínkách pěstovat. Kolem silnic a parkovišť je spousta místních, kteří nabízejí své produkty, lákají děti na ochutnávky nebo ženy a dávají jim květiny z oleandrů a ibišků ( také jsem dostala ). Pak je trapné nic nekoupit a tak si odnášíme pražené mandle na několik různých způsobů, tyčinky v medu a sezamu, turecký med a víno. Vše jsme ihned ochutnali a musím říct, že to bylo chutné, dobré a nezbylo :-).

Další naší zajímavou zastávkou jsou útesy u městečka Keri. Pravda, silničky a hlavně průjezdy vesničkami nejsou zrovna stavěny pro pohyb obytným autem, a my si znovu uvědomili, že pro tento způsob cestování je velikost našeho obytného auta maximální. Útesy jsou monumentální. Igor s Nikolkou stihnou v rámci malého treku odlovit jednu cache a na večer se ještě přesouváme na jih ostrova, kde jsou nejkrásnější řecké pláže.

Projíždíme místy, kde je již čilý turistický ruch, ale zároveň jsou zde místa se dvěma unikáty ostrova - karet velkých a tuleňů bílých. V létě se sem stěhují vzácné želvy karety obecné, aby do písku nakladly vajíčka a pak se vracejí zpět k africkým břehům. Když se malí potomci vylíhnou, následují své rodiče. Kriticky ohrožený druh - tuleň středomořský je zde vidět velmi málo a my to štěstí nemáme. Zvažujeme vyjížďku lodí, ale nakonec se spokojíme s želvou, kterou vidíme v umělé nádrži a parkujeme na konci plage Laganas kousek od moře. Tato nejdelší pláž na ostrově se drží u místních na vrcholu oblíbenosti ( ještě spolu s pláží Gerakas ). Poblíž je letiště, takže občas vidíme nový přísun turistů v příletovém koridoru, který ovšem vede nad želvími hnízdišti a proto má v noci zákaz provozu, nebude nás tedy rušit ve spaní. Dokonce se zde při množení karet nesmí v noci ani koupat, panují zde přísná pravidla ochrany přírody.

V neděli dopoledne lenošíme a koupeme se. Odpoledne přejíždíme do města Zakyntos, kupujeme si lístky zpět na Pelopones a využíváme 2 hodin do odjezdu trajektu na prohlídku města. Město se rozkládá u protáhlé srpovité zátoky s plážemi a největší zajímavostí je obnovený kostel Agios Dionisios přímo u přístavu, který uchovává relikvie stejnojmenného patrona ostrova a hlavní třída s mnoha obchůdky a tavernami. Nad městem je možné vidět starý venezianský hrad. Kupujeme několik drobných dárků, ochutnáváme místní vynikající zmrzlinu v cukrárně a vydáváme se zpět.

Po návratu na Pelopones se přesouváme cca 13 km k vesničce Edipsos, kde je hezké stání přímo u moře. Je zde několik německých obytných aut. Je nádherně teplá noc, díváme se na oblohu posetou miliony hvězd a posloucháme k tomu šumění moře. Jako bonus popíjíme chladné řecké vínko při svíčce a čerpáme energii.

Dopoledne opět využíváme ke koupání a lenošení. Organismus si pomalu přivykl na neustálé teplo a občas už to ani nevnímáme. Po vodních hrátkách dělám palačinky s džemem, vanilkovým šodó a šlehačkou a dle sms zpráv je druhá posádka zase zdravá, lze popojet dále a zase se potkat. Domlouváme si večerní sraz na parkovišti u Olympie, takže odpoledne využíváme ještě k relaxaci. V podvečer na pláži grilujeme maso a vyrážíme za druhou posádkou. Olympií projíždíme trochu dokola, navigace nás stále posílá přes pěší zónu, nakonec nám cestu ochotně prorazila místní policie a my dorazili na parkoviště, kde již bylo vidět auto Švejnožek. Zjistili jsme, že se někde potulují městem a vyrazili jsme za nimi. Našli jsme je v kavárně, společně jsme pak prošli krámky a vyzkoušeli si několik ohozů. Z radosti, že se zase vidíme jsme poseděli poněkud déle nad vínkem, což se projevilo při ranním vstávání.

Ráno nám dělal Igor budíčka, abychom vyrazili na vykopávky ještě za mírnějšího horka, dokonce jsme museli budit i ranní ptáčata, malé Švejnožky. Přes dodržování pravidel slunění a pitného režimu se odrazilo včerejší slunění a hrátky na písku i na Nikolce, také se uvařila a začala sálat teplem jako kamínka. Dostala klidový režim a my jsme se rychle vydali na prohlídku Olympie.
Olympia je kolébkou olympijských her, které se pořádají každé dva roky dodnes. Leží v severozápadní části poloostrova Peloponés a hlavním lákadlem je samozřejmě starobylý olympijský stadion pro 30 tisíc diváků. Dříve se zde utkávali tehdejší zdatní sportovci v různých disciplínách ( v dobách kolem 700 před naším letopočtem ). Už tehdy se hry tešily velké oblibě. Na rozdíl od současnosti však tehdejší sportovci závodili nazí, to musel být pohled :-).
K vidění jsou v Olympii připraveny mnohé jiné památky – chrámy v záplavě olivovníků, cypřišů a borovic, Diův chrám, ve kterém kdysi stávala mohutná slonovinová socha nejvyššího boha v nadživotní velikosti, jež je považována za jeden z divů světa, archeologické muzeum s řadou vzácných pokladů, odhalených tvrdou prací historiků, Héřin chrám a řada soch a pozůstatků antických budov a staveb. Posvátný okrsek Olympia byl dva tisíce let uctíván jako centrum náboženství a sportu. Vzkvétal už v mykénském období, ale opravdového významu nabyl až příchodem Dóru.
Založení olympijských her v roce 776 před Kristem se považuje za první jistou událost v řecké historii. Dnes je Olympie známá predevším jako inspirace novodobých olympijských her, i když se tehdejších pět disciplín poněkud rozrostlo. Dnes zde stojí už jen rozvaliny, ale například povalené sloupy Diova chrámu dodnes dávají tušit svou dřívejší monumentalitu.

Více na www.caravanlife.cz
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • červenec 2010
  • 4 092 zobrazení
nik69
Liberec . Děti , rodiče i prarodiče . Nebude chybět ani hvězdy Mikuláš s čerty a anděly .
více  Zavřít popis alba 
50 komentářů
  • 5.12.2015
  • 3 562 zobrazení
Reklama