manula1
2 komentáře
  • leden 2008 až únor 2021
  • 580 zobrazení
bruno2
Při cestě po polském pobřeží Baltského moře jsme nemohli vynechat poloostrov Westerplatte, místo, kde zazněly první výstřely II. světové války. Přístavní město Gdaňsk nepatřilo před druhou světovou válkou Polsku. Bylo to tzv. svobodné přístavní město a Polákům v něm náležely pouze tranzitní vojenské sklady na Westerplatte a budova pošty. Obyvatelé města, převážně Němci, vznesli po nástupu Hitlera k moci požadavek připojení k Německé říši. Vzhledem k napjaté politické situaci se tehdejší polská vláda rozhodla vybudovat kolem vojenských skladů určitá obranná zařízení. Nebezpečí útoku hrozilo ze všech stran, nejvíce však z úzké šíje Westerplatte. Proto zde bylo v letech 1934 až 1935 postaveno šest betonových strážnic, které měly zabezpečit kruhovou obranu a zároveň se palebně krýt. Uprostřed Westerplatte byla vybudována kasárna pro stočlennou posádku. Tajně byla zesílena i posádka kasáren. Bylo zde připraveno celkem 182 mužů pod vedením majora Henryka Sucharského. Koncem srpna do gdaňského přístavu vplula na údajně slavnostní návštěvu německá bitevní loď Schleswig-Holstein. V podpalubí však měla naložené zbraně a několik set mužů námořní pěchoty. V noci z 31. na 1. září se loď přemístila blíže k Westerplatte a za svítání, ve 4 hodiny 45 minut, dal kapitán Kleikamp rozkaz k palbě z palubních děl. Po šestiminutové palbě vyrazila do útoku rota pěchoty SS, která postupovala po celé šířce pevniny. Polská posádka, zvyklá na mírovou strážní službu se tak náhle ocitla uprostřed války. Polská obrana se hrdinně udržela sedm dní, během kterých odolávala útokům německých jednotek, které posílil letecký útok 47 letadel Junkers 87 2. září. Při tomto útoku došlo zcela ke zboření kasáren. Pátý den svolal velitel Sucharski poradu velení. Původní úkol posádky - udržet se alespoň 36 hodin, než připluje posila z Gdyně - byl již splněn. Bylo však rozhodnuto bojovat ještě dva dny dál. Později se díky radiovým zprávám obránci dozvěděli, že Němci obsadili již nejen Gdyni, ale také Krakov a stojí před Varšavou. Sedmý den v 10 hodin 15 minut dal velitel Sucharski rozkaz ke kapitulaci. Během bojů přišlo o život 17 polských a několik set německých vojáků. Poláci mají obránce Westerplatte ve veliké úctě.
Po prohlídce Westerplatte jsme prošli krásné historické centrum města Gdaňsk a poté jsme navštívili i lázeňské letovisko Sopoty.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.7.2013
  • 469 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
smallking
Roportáž z poutní mše Sv. 1.5.2015 ke Sv. Janu Pavlu II., z kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Strážnici.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.5.2015
  • 395 zobrazení
jankcelis
V některých okamžicích bylo méně rušno a bylo možné lépe zachytit kluka, jak se snaží trefit do kuželek, skupinku dětí, která se hrne ke vchodu na Valdickou bránu, mažoretky či folklórní soubor, vystavené knížky a dívídíčka nebo lidi, se kterými se potkávám - tady na snímcích městští strážníci, Pavel Kracík, místostarosta Ladislav Brykner, pan profesor Úlehla či spisovatel Jan Sobotka.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.11.1969
  • 355 zobrazení
zbyna-foto
Kategorie: kulturaudálosti
více  Zavřít popis alba 
  • 1.5.2013
  • 342 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
pidilidi
Jednotlivá zastavení jsou součástí Lašské naučné stezky.

Trasa : http://www.wandermap.net/cs/route/2079756-koprivnice-bezrucova-vyhlidka-raskova-vyhlidka-sostyn/#gsc.tab=0

Přírodní park Podbeskydí, kterým větší část stezky prochází, byl vyhlášen dne 1.1.1993 na území dřívějších oblastí klidu Červený kámen a Kojetín. Přírodní park zahrnuje území Podbeskydské pahorkatiny, která se rozkládá v jihovýchodní a jihozápadní části okresu Nový Jičín, a část okresů Frýdek-Místek a Vsetín. Území má pestrou geologickou a geomorfologickou stavbu. Ta vytváří lepší předpoklady pro udržení genofondové základny většího množství organismů než samotný masív Beskyd. Neopakovatelné, malebné a krajinářsky cenné scenerie zůstaly zachovány v oblasti Štramberské vrchoviny, kam patří i oblast Kopřivnicka.

HRAD ŠOSTÝN (pův. názvem Schornstein) byl založen koncem 13. století (vystavěn kolem roku 1290) hrabětem Jindřichem z Hückeswagenu.

Ve vstupní části do hradu stála nad dřevěným přístupovým mostem v poslední části padacím štíhlá válcová věž. V průměru měla necelých šest a půl metru. Bylo z ní vidět na věž štramberského hradu, nejbližšího strategického bodu v rámci soustavy (řetězce) opevněných sídel strážců Moravské brány. Spolu s docela malým dvorkem a strážnicí pro posádku byla vysloveně obrannou částí. Do zřejmě věžové brány s propadlištěm, zčásti vytesané do skály, se přicházelo po druhém mostě s propadlištěm. Hned za bránou bylo obytné stavení a nevelký dvůr. V jižní části nádvoří stálo jádro hradu, nyní nejlépe zachovaná část. Vnitřní hrad obepínal příkop a mohutný val, na jihu, na západě a na východě zdvojený nezbytnou palisádou. Než se příchozí dostal až sem, musel zřejmě zdolat ještě dva opevněné pahorky. Zatímco hrady Hukvaldy a Starý Jičín stojí na osamělých kopcích, Šostýn vyrostl ve stínu Pískovny, v poměrně nevýhodné poloze. To mohlo být v dobách vyspělejší dobývací techniky důvodem jeho ztečení a zboření. Studna na hradě asi nikdy nebyla a vodu jeho obyvatelé brali zřejmě z cisterny. Podle zvyku se do ní sváděla soustavou dřevěných okapů ze střech, protože jí na hradech bývalo spíše méně než více.

Hrad náležel olomouckému biskupství, které jej často udělovalo v léno světským feudálům. K nejznámějším správcům hradu patřil olomoucký biskup Mikuláš z Rýzmburka (kolem roku 1389), který si hrad oblíbil a často na něm pobýval. Hrad byl obléhán r. 1404 polským vojskem a někdy brzy po roce 1420 byl dobyt biskupským vojskem, které vypálený a pobořený hrad předalo zákonnému majiteli. Ten však již hrad neopravil. Hrad byl natrvalo opuštěn a chátral. V polovině 19. století za vlastnictví zemanského rodu Rašků byly jeho nadzemní části strženy a materiál použit na výstavbu továrny na hliněné zboží. V roce 1945 přešel hrad do státního majetku.

Zajímavé dějiny má hrad od počátku 20. století. S jeho soustavným výzkumem začal v roce 1935 místní vlastivědný pracovník Emil Hanzelka. Ve 30. letech byly odkryty základy jádra hradu, byla provedena konzervace odkrytých zdí. Od konce 30. let do konce let 80. sloužil hrad jen výletníkům a vandalům. Od roku 1988 se v lokalitě provádí záchranný archeologický výzkum spojený se záchovnou údržbou vykopaných zbytků zdí a hradeb. Četné archeologické nálezy (např. Šostýnská Venuše) jsou vystaveny v expozici muzea Fojtství.

Na nejvyšším místě zříceniny hradu Šostýna se nachází Žižkova lípa. Byla pojmenována v roce 1933 Klubem československých turistů. Nazvána tak byla podle posledních držitelů hradu Šostýna, kteří příslušeli k moravské husitské šlechtě. Její stáří je asi 200-250 let.

Ve zříceninách hradu, v hromadách suti a v puklinách ve skále jsou důležitá zimoviště obojživelníků a plazů.

Architektonický popis hradu
Pro vlastní hradní stavbu bylo využito dvou samostatných pahorkovitých útvarů. Za součást hradního jádra můžeme považovat i v pořadí třetí pahorek, jelikož se nachází ještě v prostoru vymezeném vnějším opevněním. Palácová část hradu je od druhého pahorku oddělena nehlubokým, ve skále vytesaným příkopem o šířce 8-10 m. Jádro je obehnáno dvojnásobnými schodovitě klesajícími příkopy a valy na nejvíce ohrožených stranách východní, severní a jižní části. Západní svahy klesají velice strmě k bezejmennému přítoku Kopřivničky, takže další valové či hradební opevnění zde bylo zbytečné. Na druhém severním pahorku byla vedle další drobné zástavby prokázána přítomnost válcové útočištné věže bergfritu o celkovém průměru 6,3 m. Objekt nalézající se jihozápadně od věže byla nejspíše budova strážnice se sídlem vojenské posádky hradu. Šostýn byl hradem střední velikosti a za svého poměrně krátkého trvání (cca 150 let) byl velmi dobře vybaven. Někdy okolo roku 1420 byl však dobyt, vypálen a opuštěn. Poslední ránu mu ale zasadilo v polovině 19. století násilné rozbourání všech hradních zdí za účelem získání materiálu pro stavbu kopřivnické továrny na hliněné zboží, tzv. kachlovky.

Hradní palác
Nejdůležitější stavbou hradu byl původně dvouprostorový palác, který je situován na nejlépe chráněném místě celého hradu. Zdi paláce obrácené do vnitřní zástavby mají sílu cca 3 m. Palác měl sloužit i jako případné poslední útočiště obránců a na svou dobu byl velice dobře vybaven. Jak potvrdily archeologické nálezy, měl nejméně jednu místnost vytápěnou kamny z komorových kachlí. Ve druhé severozápadní sklepní místnosti pod palácem byl nalezen velký počet zdobených dlaždic s reliéfem dubového listu, z čehož lze usuzovat, že se nad touto sklepní místností nacházel nejspíše rytířský sál, jehož podlahu zdobila výše uvedená dlažba. Palácové sklepy měly pouze hliněnou podlahu provedenou jako výmaz původního skalnatého podloží a sloužily zejména jako zásobárny potravin a vína.

Šostýnský bergfrit
Šostýn se řadí k hradům tzv. bergfritového typu. Bergfrit je útočištná nejčastěji okrouhlá hlavní věž, která v případě potřeby mohla poskytnout obyvatelům hradu poslední útočiště a být zcela samostatně bráněna. Proto v úrovni přízemí neobsahovala žádné otvory. Její temné přízemí mohlo být využito jako vězení („hladomorna“) nebo skladovací prostor. V dobách míru nebyl bergfrit obýván a proto také ani jeho interiéry se k tomuto účelu nevybavovaly. Na Moravě se první bergfrity objevují již před polovinou 13. století a mezi hrady tohoto typu lze z okolí Šostýna zařadit ještě hrad Hukvaldy, Starý Jičín a Štramberk, jehož válcový bergfrit známá „Trúba“ je dnes hojně navštěvovanou turistickou atrakcí. Hrady Hukvaldy, Šostýn, Štramberk a Starý Jičín, které byly strážními hrady v oblasti Podbeskydí, vykazují určitou příbuznost a leží téměř dokonale na jedné přímé linii.

Archeologické bádání na Šostýně
Jako jeden z prvních se historicko-stavební stránkou hradu začal zabývat ve dvacátých letech 20. století Gustav Stumpf a po něm také Rudolf Příhoda. Práce byly značně ztíženy tím, že zbytky hradu byly zasypané vrstvou suti.

„Zlatou dobou“ bádání byla třicátá léta, kdy se hrad dočkal větších vykopávek zejména díky zdejšímu rodákovi Emilu Hanzelkovi, který založil tzv. „ Šostýnský kroužek“. Mezi zajímavé nálezy z této doby lze zařadit například kamnové kachle, dlaždice z pálené hlíny s reliéfem listu, 2 pražské groše Václava II. a v neposlední řadě sošku ženy zvanou Šostýnská Venuše. Řadu nalezeneckých věcí lze dnes shlédnout v expozici muzea Fojtství v Kopřivnici.

V roce 1987 byly na hradě obnoveny restaurátorské práce a zároveň probíhal stavebně-historický průzkum celého hradního areálu, při kterém byly odkryty další dosud neznámé části hradu. Tyto práce byly dokončeny na konci devadesátých let 20. století a také díky nim se z Šostýna stala významná historická lokalita.

Zdroj : informační tabule, http://www.lasska-brana.cz/cz/lasska-brana/bezrucova-vyhlidka-subjekt838.html
více  Zavřít popis alba 
117 komentářů
  • 22.10.2012
  • 310 zobrazení
sbor-selskych-jizd-jzt
VIDEO Z MČ PRAHA 1
https://www.youtube.com/watch?v=T7fEX5mMY24&feature=player_embedded
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Svatováclavské duchovní zastavení zahájili moravští poutníci, kteří celé odpoledne putovali Prahou. Přinesli kopii Palladia země české, kovového reliéfu Panny Marie, který svatý Metoděj údajně při křtu věnoval svaté Ludmile. Její vnuk Václav tento obraz zdědil po její smrti. Čeští katolíci mu připisují ochrannou moc.

Arcibiskup Duka po svém projevu položil kytici s trikolórou k soše svatého Václava. Pak před zaplněnou horní část Václavského náměstí přijel Sbor Selských jízd, šest dívek na koních doprovázených praporečníky. Společně vyslechli národní hymnu a program akce, kterou pořádalo Sdružení přátel Václavského náměstí společně s Prahou 1 a Arcibiskupstvím pražským, uzavřel Svatováclavský chorál.
Autor: ČTK

--------------------------------------------------------------
Program:
SVATOVÁCLAVSKÉ DUCHOVNÍ ZASTAVENÍ

27.9.2014 - Václavské nám. - 17:00 hod.

16:58 moderátor vybídne přítomné k zaujmutí místa, ztišení a uvede do následného programu

17:00 Jiří Ignác Linek – INTRÁDY /ŽESŤOVÝ KVARTET/ cca 2:30 hrají Tubicines camerales, umělecký ved. Josef Zámečník

17:05 uvedení do programu, přivítání O. arcibiskupa a přítomných, důvod konání
duchovního zastavení, modlitba (V. Kelnar) cca 2:00

17:07 Antonio Caldara – ALLELUJA (Pražský katedrální sbor + žestě) cca 2:00

17:09 ZAMYŠLENÍ I. (kupř. proč je sv. Václav ochráncem České země)
(P. Savio Řičica OP) 3:00

17:12 Náš milý svatý Václave /píseň/ - Pražský katedrální sbor + žestě cca 2:30

17:15 ZAMYŠLENÍ II. (kupř. sv. Václav – vzor knížete a světce)
(P. A. Dabrowski OFM) 3:00

17:18 Henry Purcell – Hudba pro žestě cca 3:00

17:22 Vystoupení Jana Wolfa (KDÚ-ČSL): Kým je pro mě sv. Václav? 3:00

17:25 Vystoupení Stanislava Polčáka (poslanec evropského parlamentu): Jak vnímám svatého Václava? 3:00

17:28 Vystoupení Jany Plamínkové (starostka MČ Slivenec): Proč je svatý Václav tak významný? 3:00

17:31 Adam Michna z Otradovic – O sv. Václavu, patronu a dědici českém
(Pražský katedrální sbor + žestě, řídí Josef Kšica) cca 2:30

17:34 Vystoupení starosty Prahy 1 - Ing. Oldřich Lomecký cca 5:00

17:39 O. kardinál D. Duka: oslovení přítomných, položení kytice k soše sv. Václava cca 3:00
17:42 Adam Michna z Otradovic – Druhá o sv. Václavovi cca 2:00
(Pražský katedrální sbor + žestě)

17:44 přímluvy recitované (6x) se zpívanou odpovědí lidu
(úvod O. arcibiskup, prosby M. Denková, Z. Mrňáková, J. Novák) cca 4:00
(odpovědi Pražský katedrální sbor + žestě)

17:48 výzva O. arcibiskupa k modlitbě Páně, modlitba Otče náš...,
přání přítomným Pražanům, závěrečné požehnání cca 3:00
17:51 sbor Selské jízdy (SJ) na koních přijede k tribuně u sv. Václava z Wilsonovy ulice (s 2 prapory, jeden ze Štěkně, druhý z Nechanic) – 6 jezdců a každý má u sebe pěšáka v kroji SJ k vedení koně, na začátku a na konci 2 strážníci Městské policie na koních.
Jezdce provází znělka SJ, a to tak dlouho, dokud jezdci nebudou na svých finálních pozicích. Vpravo od pódia tři jezdci, vlevo tři jezdci SSJ Nechanice. Praporečníci jako první stojí těsně u tribuny.
Pražský katedrální sbor hraje Znělku Selské jízdy cca 5:00

17:56 k tribuně předjede starosta sboru Nechanice a podá hlášení:
Vaše Eminence, pane kardinále! Sbory Selských jízd ze Štěkně a Nechanic nastoupili na slavnost připomínky sv. Václava, knížete českého.
O. kardinál: Selským jízdám ZDAR Sbor SJ odpoví: ZDAR
Následuje recitace básně Modlitba koně – Anita Maroušková cca 3:00
17:59 jednatel SSJ František Sáček - zdravice SJ - verbální rozvinutí hesla Věrni půdě, věrni sobě, věrni vlasti, 3:00
18:02 pan Kardinál Duka připne pamětní stuhy na Sborové prapory. 2:00
18:04 zpěv státní hymny (všichni) 3:00

18:07 starosta sboru Nechanice zavelí:
SELSKÁ JÍZDO VPŘED, ODJEZD ! 1:00

18:08 SVATOVÁCLAVSKÝ CHORÁL - všechny sloky /8/ cca 7:00
Zpěv zahajuje zpěvák sboru, zpívají všichni + Pražský katedrální sbor + žestě
Potom SJ odjíždí zpět Opletalovou ulicí zpět do ulice Washingtonové

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Tisk letáčků s textem Svatováclavského chorálu – organizátoři
• Rozdávání letáčků – dobrovolníci Týnské farnosti
• Zajištění květiny pro O. kardinála – sekretariát arcibiskupa
• Květinová výzdoba pódia – organizátoři ve spolupráci s Týnskou farností
• Zajištění laviček pro účastníky – organizátoři
• Stan pro zázemí aktérů (s nápoji) – organizátoři
sestavil: Vladimír Kelnar, Týnská farnost
_______________________________________________________________________________________
Modlitba koně

Nasyť mě pane, napoj mě a dej mi čistou, prostornou stáj,
když skončena je denní práce.

Mluv se mnou, neboť tvůj hlas mi nahrazuje otěže.

Budeš-li ke mně laskavý, budu ti sloužit s radostí
a najdeš místo v mém srdci.

Netrhej otěžemi, nesahej po biči,
dej mi čas, abych pochopil tvůj záměr
a nebij mne, když ti nerozumím.

Neměj mě za nepozorného, když nesplním tvou vůli,
možná, že sedlo nebo podkovy nejsou v pořádku.

Neuvazuj mě příliš krátce.
Nestříhej mi ocas,
je totiž mou jedinou zbraní proti mouchám a komárům.

Až poznáš, že se mé dny krátí, že ti již nebudu moci sloužit,
můj milovaný pane,
nenech mě, prosím, hladovět a mrznout a neprodávej mě.
Buď tak dobrotivý a připrav mi rychlou a milosrdnou smrt.

Bůh se ti odmění zde i na věčnosti.

Amen
více  Zavřít popis alba 
  • září 2014
  • 305 zobrazení
skhrozen
  • červen až listopad 2008
  • 245 zobrazení
manula1
Benefiční odpoledne a podvečer na podporu dětské HIV kliniky Jana Pavla II. v Ugandě.
Akce proběhla v prostorách KD Strážničan.
Koncert skvělého kytaristy Rene Lacko za doprovodu Vladislav Leskovsky a Slavko Srsen k ukončení květnové benefice pro dětskou HIV kliniku Jana Pavla II. v Ugandě.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.5.2015
  • 243 zobrazení
rover
Cestou do Českého ráje mne zaujal kostel v Nové Vsi u Kolína a tak když jsem projížděl tímto místem podruhé ( a nebyl jsem vázán časem), zastavil jsem na návsi a udělal několik fotek. Při obchůzce kostela jsem objevil další sochu sv. Jana Nepomuckého pro druhý díl fotoseriálu. Informací o Nové Vsi a kostele se mi však ani na internetu ani v encyklopediích moc neobjevil a tak předkládám alespoň to málo, které je k dispozici.
V Hájkově kronice se píše, že poblíž dnešní obce Nové Vsi I při břehu labském, stávala osada Serčov. Pro časté povodně osadníci toto místo opustili a opodál na úpatí blízkého vrchu si vystavěli bydliště nové a nazvali je Nová Ves. Nejstarší záznam o Nové Vsi je z roku 1290, kdy Hynek z Dubé prodal Novou Ves spolu s několika dalšími, cisterciáckému klášteru Sedleckému u Kutné Hory. Z dalších písemností se dovídáme o faře a to poprvé r.1352. Farní kostel sv. Václava stojí uprostřed návsi, dříve obklopen dnes již zrušeným hřbitovem. Z původní stavby pocházející asi z XII. století se zachoval čtvercový presbytář s křížovou klenbou. V roce 1437 se Nová Ves dostává ke kolínskému panství a to darem císaře Zikmunda Bedřichovi ze Strážnice. Nová Ves patří mezi obce, jichž se přímo dotýká památný den 18.6.1757, den bitvy u Kolína. V tento den stál na blízkém vrchu pruský král Bedřich II. a řídil odtud bitvu. Po něm byl vrch nazván Bedřichovem. Na paměť vítězství vojsk Marie Terezie se na vrchu Bedřichově tyčí pozdně empírový jehlan, postavený kolem r.1840 V.Veithcem. V roce 1774 byla v obci zřízena farní škola. V roce 1873 měla škola dvě třídy, ale vlastní školní budova byla postavena v roce 1888. Další částí obce je Ohrada. Tato osada vznikla kolem roku 1778, kdy byl zrušen panský dvůr, na jehož pozemcích stávala ohrada pro dobytek. Po jeho zrušení zakládá se zde osada nazvaná Ohrada. Nová Ves má cca 1 100 obyvatel.
Kostel svatého Václava v Nové Vsi u Kolína
Farní kostel v Nové Vsi u Kolína vznikl zřejmě počátkem 14. století jako gotická stavba (poprvé se písemně připomíná 1352). Roku 1835 byla zbořena původní loď a nákladem majitele panství V. Veitha postavena nová. Vnější vzhled sjednotila roku 1886 novorománská přestavba exteriéru. Z původní stavby dochován klenutý presbytář a spodní část mohutné chórové věže. Vnitřní zařízení z 19. století, převážně z roku 1899 (Petr Bušek ze Sychrova).
více  Zavřít popis alba 
48 komentářů
  • 11.2.2012
  • 228 zobrazení
plavani
(foto Pavel)
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2007
  • 214 zobrazení
manula1
  • listopad 2020 až duben 2021
  • 205 zobrazení
veronikad
Sevilla je kulturní centrum jihu Španělska, leží na řece Guadalquivir a je hlavní město stejnojmenné provincie a celé Andalusie. S více než 700 tisíci obyvatel je 4. největší město ve Španělsku (po Madridu, Barceloně a Valencii).

Alcázar
Nyní královský palác, původně maurská pevnost, ale většina z moderního Alcázaru byla postavena na ruinách maurského paláce Pedrem I. Kastilským (také známý jako Petr I. Krutý), který ho nechal postavit maurskými staviteli, proto má Alcázar islámský vzhled. Karel V. pak nechal přidat některé gotické prvky do kontrastu s mudejarským stylem (stavění v arabském stylu i po reconquistě). Slovo alcázar pochází z arabštiny a znamená palác. Spolu s katedrálou a Indickými archívy je zapsán ve světovém dědictví UNESCO.

Katedrála
Sevillská katedrála je 3. největší katedrálou v Evropě (po bazilice sv. Petra ve Vatikánu a katedrále sv. Pavla v Londýně). Výstavba katedrály započala roku 1402 a pokračovala až do 16. století. Stojí na místě původní mešity, ze které zbyl jenom minaret - Giralda.
Je v ní také uložen sarkofág s Kolumbovými ostatky, nesený sochami čtyř králů v životní velikosti. Pravost relikvií však bývá zpochybňována, neboť velký mořeplavec je údajně pochován také v Santo Domingu.

Giralda
Je zvonice Sevillské katedrály, první dvě třetiny věže jsou původní minaret (pozůstatek ze zničené mešity). V době, kdy byla postavena, to byla největší věž na světě (97,5 m). Giralda je jeden z hlavních symbolů Sevilly.

Torre del Oro
Torre del Oro (česky Zlatá věž) je vojenská strážnice, postavená za nadvlády Maurů za účelem ochrany cesty od Alcázaru k řece. V dnešní době se uvnitř věže nachází Muzeum námořnictví. Tato stavba se objevuje ve hře Age of Empires II jako div španělského národa.

Plaza de Espa?a
Plaza de Espa?a je originální náměstí jako příklad mnohostranného andaluského stavitelství, vzniklo v roce 1929. Vedle reprezentativních budov s typickými stylovými prvky k němu patří i arkádové chodby, široké promenády a kanál se zdobenými lávkami.
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2009 až únor 2010
  • 187 zobrazení
koz-mokra
24.10.09. proběhl již druhý charitativní koncert pro KOZ, o.p.s. Hrály 2 HC kapely: Live and Steel ze Strážnice (www.liveandsteel.estranky.cz) a brněnská kapela Pangram (www.pangram.wz.cz). Sešlo se 44 lidí a vybralo se celkem 6.270,- Kč. Foto: Petr Peřinka.
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2009
  • 175 zobrazení
manula1
Fotky z achívu. Znovuotevření synagogy.
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • listopad 2007 až březen 2016
  • 171 zobrazení
bele
ALB 1222
Sotva byla dokončena fortifikace města, tak krátce na to byla úspěšně podrobena zkoušce při obléhání Olomouce pruskou armádou v roce 1758. Dokonce byl sloup Nejsvětější Trojice několikrát zasažen koulemi z pruských děl a olomoučtí občané se bez ohledu na možné nebezpečí vydali v procesí žádat pruského generála, aby jeho vojáci na monument nestříleli. Generál James Keith vyhověl jejich přání, a tak byl sloup dalších škod ušetřen. Pruský král Bedřich II., vrchní velitel pruské armády, soustavně usiloval o územní zvětšení svého království na úkor habsburské monarchie, což se mu v případě Čech a Moravy nepodařilo. Tento podnět stál za potřebou podívat se co ze všeho zbylo

Pevnost Koruna je jedna z mála dochovaných pevnostních objektů původního bastionového opevnění Olomouce vystavěná v letech 1754-1756 pod vedením barona de Rochepine. Od historického jádra byla oddělena Mlýnským potokem. V areálu byly původně pouze dvě budovy – strážnice a prachárna, dělostřelecký sklad vznikl o 100 let později – v roce 1856. Dnes tvoří hlavní dominantu prostoru i svou délkou cca 90 metrů. Konstrukci tvořil dřevěný skelet z dubových sloupů, spodní dvě patra doplněná zdí a dvě patra ve střeše byla osazena 36 vikýři. Budova neměla schody, jen rampy pro dobrou manipulaci s materiálem. V současné době je po rekonstrukci používána jako interaktivní muzeum vědy University Palackého

Terezská brána byla jednu ze čtyř bran a je pojmenována na počest návštěvy Marie Terezie v Olomouci. Brána má podobu triumfálního oblouku a dnes stojí osamoceně po odbourání přilehlých hradeb
více  Zavřít popis alba 
125 komentářů
  • září až říjen 2018
  • 171 zobrazení
blanka13
V pátek před odjezdem jsme se ještě prošli okolím Radějova po NS Oskerušová. Kopec Žerotín je známý jako oblast s nejvyšší výskytem starých oskeruší na jihu Bílých Karpat. Roste zde zhruba 20 oskeruší starších 100 let. Adamcova oskeruše je nejmohutnější a zřejmě nejstarší jeřáb oskeruše, který roste na území České republiky. Památný strom, který podle odhadů věku pamatuje i Rudolfa II... Byla nádherná, samý květ... O něco menší byla Karlova oskeruše. Na Žerotín kopci se také nachází kaple a velký dřevěný kříž a je odtud nádherný výhled na město Strážnice a okolí. Zastavili jsme se u rozhledny na kopci Holý vrch, kde je i Kaple ve větru. Kapli tvoří kruh jedenácti jeřábů břeků...
více  Zavřít popis alba 
  • 27.4.2018
  • 167 zobrazení
manula1
Letos se opět můžete v Městském muzeu ve Strážnici pokochat kouzelným světem stavebice LEGO. Tentokrát jsou modely zaměřeny na filmový svět. Nechybí ani oblíbený koutek pro děti, kde si můžou sami tvořit. Výstava potrvá až do 29.9.2019.
Ve sklepení muzea je i výstava štamprlí, ze soukromé sbírky, která určitě zaujme .
https://muzeum-straznice.webnode.cz/
více  Zavřít popis alba 
  • 18.6.2019
  • 146 zobrazení
biblos
Rozhledna Travičná
Rozhledna je postavena v katastrálním území obce Tvarožná Lhota, v lokalitě známé jako Vrchy. Na mapě ji lze najít pod názvem Travičná, což je vrchol kopce s nadmořskou výškou 380 metrů. Je první rozhlednou v chráněnné krajinné oblasti Bílé Karpaty. Prezentace CHKO BK se nachází v atriu rozhledny, kterou provozuje obec Tvarožná Lhota.
Vystoupat lze po 177 schodech, výhled je z výšky 34m a celková výška rozhledny je 52,6m.

Obec Tvarožná Lhota ( dříve jen Lhota) je připomínána už v roce 1486 jako součást strážnického panství. Ještě předtím v roce 1475 obdržela od Pertolda z Lipé právo odúmrti, které bylo v roce 1546 potvrzeno Janem II. ze Žerotína. Od roku 1628 až do zrušení patrimoniální správy náleželo strážnické panství i s Tvarožnou Lhotou hrabatům Magni. V době jejich vlády během 18. stol. vznikl nejstarší obecní typář, který byl užíván ještě v první pol. 19. stol. V kruhovém pečetním poli jsou umístěny motivy vinných hroznů a kosíře, opis je majuskulou PECZET,DEDINI.LHOTI. Pečetní znamení připomíná dávnou vinařskou tradici v obci.

Umělá vodní nádrž Lučina na potoce Radějůvka s rozlohou asi 2 ha je situována v chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty asi 7 km od Města Strážnice, v katastru obce Tvarožná Lhota v nadmořské výšce 280 m. Nádrž slouží ke koupání a reakraci.
Kategorie: cestováníkrajina
více  Zavřít popis alba 
  • 5.8.2017
  • 142 zobrazení
zusdobrany
Fotografie z pátečního koncertu ve Veselí nad Moravou v rámci projektu Muzičky
více  Zavřít popis alba 
  • 21.10.2014
  • 132 zobrazení
loboso
Karlova pevnůstka /Blockhaus, Fort Carl/. Torzo pruské skalní pevnůstky vystavěné roku 1790 na vrcholu hory Pták. Stavba této strážnice k ochraně bývalé Prusko-Rakouské hranice proběhla z rozkazu pruského krále Bedřicha Viléma II, stavitelem byl major Bonawentura von Rauchen. Stavba, která se nachází cca 2 km jižně od obce Karlów nad Liščím sedlem, byla pojmenována na počest císaře Karla VI. Ze skalní plošiny je pěkný výhled na Velkou Hejšovinu.
více  Zavřít popis alba 
  • 20.4.2019
  • 129 zobrazení
lotusesprit
Stolpen (D) - Hrad, jehož historie sahá až do ranného středověku, se postupem doby změnil v pohodlný zámek, který později částečně ustoupil přestavbě na barokní pevnost. Prominentní obyvatelkou hradu byla hraběnka Cosel slavná milenka saského knížete, později polského krále Augusta II. Silného, uváděného jako Tlustý. Poté, co se krásná, nápadná a inteligentní hraběnka začala míchat do státních záležitostí, byla r. 1716 na hradě uvězněna a po 49 letech vězení jako 84 stařena r. 1764 umírá. V místní prostorné kapli se nachází její hrob krytý pískovcovou deskou s nápisem, objevený až r. 1881. Kromě ní tu zemřeli také dva biskupové z Míšně.

První opevnění na hradním návrší vzniklo již kolem r. 1100, jednalo se pravděpodobně pouze o dřevohlinitou konstrukci. Biskup Bruno II. z Porstendorfu přebírá léno Stolpen od svého mana Moyka de Stulpen. V následujících letech je cíleně budováno rodové panství. Z r. 1222 pochází první průkazná zmínka o hradu Stolpen, který se kolem r. 1320 stal centrem správy nově vytvořeného úřadu Stolpen. Počátkem 15. stol. vzniklo na severní straně hradu předsunuté osídlení, které se rychle vyvinulo ve město, neboť míšeňský biskup přenesl svou rezidenci do Stolpenu. Hrad byl z velké části postaven z místního čediče. V době husitských válek byl hrad poprvé obléhán, husitské obležení trvalo osm týdnů a bylo nakonec neúspěšné. Wettinský kurfiřt August Saský poznal strategickou polohu hradu a přiměl biskupa, aby s ním vyměnil toto důležité opevnění a město. Tím bylo 340 let biskupské vlády ve Stolpenu u konce. Ihned po převzetí hradu začal kurfiřt s rozsáhlou stavební činností v renesančním slohu, čímž byl hrad přestavěn od obranyschopné podoby. Obytné prostory byly nádherně vymalovány a u jižního boku hradního návrší byl založen sad a pěstována různá zvířena. Ve třicetileté válce byl hrad r. 1632 obléhán císařskými oddíly Chorvatů a úspěšně bráněn stolpenskými měšťany. Avšak velké části hradu byly při požáru 1. srpna 1632 zničeny. Po rychlé rekonstrukci dispozice se mohli obránci při dalším obléhání Švédy v r. 1639 ubránit. Wolf Kašpar z Klengelu dokončil r. 1675 výstavbu pevnosti a tím zvětšil vojenský význam Stolpenu. Při požáru města r. 1723 byla zničena také část hradu. Po předání hradu pruské armádě v r. 1756 byla pevnost o rok později srovnána se zemí. Krátce poté r. 1758, se hrad mohl vrátit zpět Sasku. Na konci vlády kurfiřta Augusta byla v pevnosti umístěna posádka, jenž byla r. 1764 rozpuštěna a pevnost přenechána svému osudu. V následujících letech nastal přirozený úpadek zanedbané stavby, takže již v r. 1773 musela být část budov z bezpečnostních důvodů zbourána, protože hrozilo jejich zřícení. V r. 1806 se Sasko zúčastnilo po boku Pruska války proti napoleonské Francii. V dvojité bitvě u Jeny a Auerstedtu v říjnu 1806, kde bojovalo také 22 000 saských vojáků, skončila pro Prusko a jeho spojence katastrofální porážkou. Sasko bylo dokonce krátkodobě okupováno francouzskou armádou, jenž nechala Stolpen znovu opevnit, také studna byla opět vyčištěna. Po ztroskotání Napoleonova válečného tažení do Ruska, byla pevnost v průběhu jejich návratu do vlasti 25. září 1813 ostřelována francouzskou armádou a rozsáhlé části hradní dispozice byly zničeny a studna znovu zasypána. Při zpětném tažení Francouzů ze Saska ztratil hrad opět svůj vojenský význam. V průběhu romantismu a idealizování středověku v polovině 19.stol. získal hrad na významu. Od r. 1859 nechal provádět král Jan Saský rozsáhlé restaurační práce a tak mohla být památka otevřena pro návštěvníky 1. června 1877. Na popud Královského saského spolku byla v r. 1883 studna vylámaná v čedičové skále znovu vyklizena. Také ve 20. stol. pokračovalo turistické užívání hradu. Po II. sv. válce bylo kulturní využití stále rozsáhlejší.

Stolpenský hradní areál o přibližné délce 220 m se člení na předhradí (1. hradní nádvoří ), horní předhradí (2. hradní nádvoří) a na jádro hradu, které je dále děleno na spodní (3. hradní nádvoří) a horní jádro hradu (4. hradní nádvoří). Na 1. hradním nádvoří je umístěn vstup do kasemat, jakož i 3 m hluboká cisterna. Nádvoří je zakončeno špýcharem vystavěným v r. 1518, v němž byly uskladněny naturální dávky rolníků v úředním obvodu Stolpen. Průjezd špýcharem představuje jediný příjezd do hradního jádra a současně sloužil jako obydlí hlavní stráže. Proti strážnici stála původně stáj, která byla propojená s mučírnou hradu. Horní předhradí vzniklo výstavbou špýcharu, který rozdělil předhradí na dvě části. Nad další cisternou vede kamenný most do jádra hradu. Kamenný most byl vybudován po Sedmileté válce a nahradil původní dřevěný zvedací most, který byl v době války zničen. Do jádra hradu se vstupuje portálem, který zdobí erb saského kurfiřta. Přímo vedle portálu stojí věž, která byla vystavěna mezi lety 1476 až 1487 a dříve byla sídlem výběrčího daní. Výběrčí věž je zakončena velkou vlašskou zvonovou bání, její současná podoba pochází z rekonstrukce v r. 1936. Tehdy byla jen částečně opravena, ovšem již bez druhého patra, které bylo v r. 1787 pro nebezpečí zřícení odstraněno. Ve věži výběrčího daní se nalézaly kromě úřadovny výběrčího ještě dvě vězení, jenž v době reformace jsou připomínány pod jménem „Kacířská díra“ a „Mnišská díra“. Mezi touto věží a Janovou věží (Johannisturm, též věž Cosel), je umístěn parkán. Strážní a obranná Janova věž, získala svou proslulost díky hraběnce z Coselu, pro kterou byla přestavěna k obývání, když jí sloužila jako vězení. Z tohoto důvodu byla v lidovém podání dříve známá jako Coselturm. Na horní poschodí vede točité schodiště situované v boční věži, která byla přistavěna v době renesance. Sousední obranný ochoz byl koncem 18. stol. odstraněn a další části byly odstřeleny v r. 1813. Třetí hradní nádvoří plnilo úlohu obrany jádra hradního areálu, proto se také jmenuje Dělové nádvoří. Na jižní straně nádvoří ještě dnes lze spatřit pravé dělo ze 17. stol., které stojí před pětibokou střílnou. Kromě toho plnilo 3. nádvoří také hospodářskou funkci hradního areálu, zde byla vystavěna pekárna, kovárna, stáje, jatky a lázeňský dům. Protože bývalý dvoupodlažní obranný ochoz již dávno neexistuje, stojí dnes Janova věž a Seigerturm samostatně. Věž Seigerturm byla vystavěna kolem r. 1455 a za kurfiřta Augusta byla r. 1560 zvýšena. Její jméno pochází z r. 1562, kdy byly do věže vestavěny velké věžní hodiny, jejichž jediný číselník byl umístěn ve směru k městu a jenž měly pouze jednu ručičku. Čtvrté hradní nádvoří bylo dříve přístupné jen přes pohyblivý most, ten se bohužel dodnes nezachoval, také cisterna byla zasypána. Na všech stranách nádvoří stály reprezentační stavby, většina byla současně obytnými budovami. Z pověření kurfiřta Augusta byla velká část budov nádherně vybavena. K severní hradní zdi byla r. 1559 přistavěna palírna, kromě toho byla součástí horního hradu důležitá hospodářská stavení, kuchyně, jídelna, ale i zbrojnice a zajisté hradní kaple. Po těchto budovách zůstaly zachovány jen základy zdí. Hradní kaple, která byla v dřívějších dobách nádherně vybavena, byla přístupná k bohoslužbám i stolpenským měšťanům. Další součástí hradního jádra je 82 m hluboká čedičová studna, jenž byla hloubena v první pol. 17. stol. freiberskými horníky po dobu 22 let nepřetržitě pomocí ohně a vody. Pokud se pracovalo, byla každý den tehdy prohloubena o pouhých 15 mm. U západního konce hradního areálu stávala budova zámku, v jejíž interiérech se nacházely reprezentační místnosti míšeňských biskupů a později saských kurfiřtů. Zámek byl postaven a přepychově vybaven koncem 15. stol., ale již po r. 1750 byl zanedbáván, začal se postupem času rozpadat, až byly jeho zbytky r. 1773 odstřeleny. Ve stejnou dobu jako zámek byla postavena i věž zvaná Siebenspitzenturm, založená na čtvercovém půdorysu, jejíž horní část je však šestiboká. V úrovni střechy měla v každém rohu malou věžičku, takže dohromady s centrální kuželovou střechou měla sedm „špiček“. Konstrukce střechy věže vzala za své již r. 1632, kdy ve městě vypukl požár, později byla zastřešena jen jednoduchou helmovou střechou, ovšem „7 špiček“ v názvu jí zůstalo až dodnes.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.12.2016
  • 127 zobrazení
Reklama