Hledání

110 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

fotovs46cykl
  • srpen 2019
  • 128 zobrazení
brdogingo
  • 15.9.2018
  • 197 zobrazení
mupy
  • jaro 2009
  • 22 zobrazení
turistiol
Vyšlap na Brdo 30.12. a na Antoníček 31.12. 2019
více  Zavřít popis alba 
  • 31.12.2019
  • 22 zobrazení
nohabucovice
Trasa: Samota - Vlčák - Brdo - Bunč - buď po CT 473 nebo přes rozc. Komínské skály k ranči v Kostelanech (14,5 nebo 16,3 km).
Kategorie: události
více  Zavřít popis alba 
  • 30.12.2019
  • 51 zobrazení
fandap70
Putování na trase Ohrazenice - Valdek - Neřežín - Malá Víska - Kvaň - Zaječov a zpět .Krásných skoro 30 km po krásách našich Brd
více  Zavřít popis alba 
  • 26.9.2019
  • 18 zobrazení
miradv01
V neděli jsme se prošli bývalým vojenským prostroem Brdy. Auto jsme zaparkovali v Trokavci a výšlapem jsme prošli přes bývalou střelnici Kolvín, padrťské rybníky a vrchol Okrouhlík zpět do Trokavce. Celkem 17 km a 30 stupňů C ukazovala technika.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 30.6.2019
  • 30 zobrazení
karlosveselos
uspořádal jsem na 30.5. - 2.6. 2019, pro náš KČT Děčín průzkum Brd - po uvolnění turistiky po vojenských prostorách a cvičištích.
jeli jsme do Věšína auty (kousek od Rožmitálu p.Třemšínem. Ubytování v penzionu JARO. Bylo nás 12.

počasí vyšlo jako vždy perfektní - asi mě tam nahoře mají rádi :-)

trasy pěší 21, 32 , 30 a 11 km
cyklo vždy 42 - 50 km a v pohodě

Karel Veselý
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2019
  • 30 zobrazení
helenz
Heslo výpravy: "Vlastní cestou"
Trasa zhruba Kytín - Klondajk - Stožec - Brdo - Všeradice (cca 18,5km)
Pro cestu tam jsem zvolila autobus ze Smíchovského nádraží v 8:30. Na Smíchově jsem byla už v osm a už tam byla kilometrová fronta výletníků obalených v softshellu. Autobus byl nacpanej k prasknutí, vyjížděli jsme se 20 minutovým zpožděním. Naštěští navazující bus v Mníšku na nás počkal. Ale příště raději vlak. Začátek výletu byl trochu rozpačitý, motala jsem se po lese, jak nudle v bandě a zážitek z přírody jsem si kazila častým čučením do mapy. Kolem poledne jsme našla perfektní paseku, kde jsem se rozhodla dát obědovou pauzu :) Na sluníčku bylo nádherně a vůbec se mi nechtělo zvedat. Nicméně když najednou z houští vyběhla početná prasečí rodina, byla jsem na nohou hodně rychle. Že v lese potkám divoké prase, to byla vždy moje noční můra, a nějak jsem měla zafixováno, že jediné, co člověk musí udělat, je rychle vylézt na strom... Jenže vylezte na strom na pasece :-D Tak jsem aspoň hrdinsky vylezla na pařez, úplně nevím, proč jsem si myslela, že tohle by mě případně zachránilo :-D Nicméně prasata mě úplně ignorovala, na pár vteřin se zastavila a hned zase bežela dál. Nicméně na tom pařezu jsem pro jistotu stála asi ještě dalších 15 minut (co kdyby se vrátila) :-D Zpětně to hodnotím jako fascinující zážitek, ale v tu chvíli mi bylo celkem ouzko :)) Pak jsem se honem rychle vrátila na cestu a už jsem se moc mimo značené trasy neodvážila. Dál už se nic moc vzrušujícího nedělo. Chtěla jsem dát víc kiláků, ale udělaly se mi dost bolestivé puchýře na nohou (boty už mám 4 roky, proč teď??), takže jsem si našla nejbližší vlakovou zastávku, což byly Všeradice a skončila jsem na 18,5 km. Co mě cestou na vlak neskutečně s... štvalo, byli cyklisté, přímo davy cyklistů, hlučných cyklistů, a ještě v křiklavých dresech, jak pěst na oko.
Postřehy pro příště:
Vzít si víc tekutin.
Vyhodit softshell.
Prase je kámoš :-D
#brdy
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 23.3.2019
  • 159 zobrazení
brdopraha
Co se týče počasí, tak zatím nejnáročnější výprava. Právě byla obleva a sníh tál, byl mokrý a všichni měli promočené boty.

Nedaleko Křenic jsme na ohništi uvařili oběd - zeleninovou polévku. To se všem líbilo nejvíce, ať už chystání jídla či nošení a přikládání dřeva. Na zasněženém poli jsme mátli stopy, tvořili cestičky či chozením psali do sněhu. Cestou jsme také viděli samčí a samičí květy lísky a kvetoucí kalinu.
Přes Královice, kde jsme viděli tvrz, a přes hradiště Šance jsme už rychle mířili do Koloděj, aby jsme byli co nejdříve doma a mohli co nejdříve sundat mokré boty a ponožky. Na pokraji vyčerpání těch nejmenších jsme jen tak tak stihli autobus. Ještě předtím, když jsme se blížili ke Kolodějům, tak jsme na obzoru viděli stádo asi 30 koní, jak cválá přes pole, což byl úžasný pohled.
Společně s dětmi z BRĎA byly na výpravě děti z pondělního kroužku na Toulcově dvoře - Příroda k sežrání.
více  Zavřít popis alba 
  • 9.2.2019
  • 68 zobrazení
nohabucovice
Tradičního výstupu na Brdo se zúčastnilo v autobuse z Bučovic 58 osob.

Trasa1: 17,4 km. Salaš zelená tz - rozhledna ve tvaru sedmiček - býv. lovecká chatka Hubertka - studánka Lví hlavy - Bunč - čv tz - Brdo - Vlčák - m tz - motorest Samota.
Trasa2: 15 km Salaš - mtz - Brdo - Vlčák - Samota
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2018
  • 156 zobrazení
brdogingo
  • 15.9.2018
  • 283 zobrazení
rafikamirka
Cestou na hrad Zbiroh jsme se zastavili na rozhledně nedaleko Cerhovic. Konstrukce je ocelová a vysoká 30 metrů - postavená v roce 2007 jako telekomunikační věž na Třenické hoře. Vyhlídková plošina ve výšce 20 metrů umožňuje pohled na Cerhovice, Hořovice a dále směrem na východ a jihovýchod - na Brdy.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.9.2018
  • 54 zobrazení
sttolvicata
V pátek 16 km.
V sobotu 20-30 km
V neděli dokonce 38 km. Spoustu zmrzliny,sluníčka a vůbec legrace to vše byla naše výprava na kolech do Mníšku pod Brdy
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2018
  • 104 zobrazení
knihovna-jince
Dne 30. 4. 2019 navštívili fotografickou putovní výstavu Obojživelníci ve svém živlu děti z MŠ Sluníčko, žáčci ŠD při ZŠ Jince a členové pionýrského oddílu Trilobit. A protože jsme měli ještě chvilku času a večer se na Sokolské zahradě v Jincích pálily čarodějnice, některé adeptky si vyzkoušely, jak se na takovém opravdickém čarodějnickém koštěti létá. Další foto se zahájení dne 29. 4. bylo v režii Mgr. Jany Fischerové z CHKO Brdy, která ve své přednášce odprezentovala Obojživelníky žijící v Brdech, ale i jinde. Foto najdete na https://kultura-jince.rajce.idnes.cz/Obojzivelnici_ve_svem_zivlu/ a https://mim-jince.rajce.idnes.cz/Ze_zahajeni_vystavy_Obojzivelnici_ve_svem_zivlu_2019/
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2018 až duben 2019
  • 25 zobrazení
nohabucovice
  • 30.12.2017
  • 170 zobrazení
lotusesprit
Jordán (Brdy) - Jordán je jedním z nejznámějších vrchů Středních Brd. Stejně se jmenuje i vojenská cílová plocha, která se rozkládá v jeho severních svazích, ve východních svazích Dlouhého vrchu (775 m) a západních a severních svazích vrchu Houpák (794 m). Po založení brdské střelnice v r. 1926, byla právě jordánská plocha jedním ze dvou míst v Brdech (tím druhým byla Baština - Brda), kde se později testovaly prvky československého opevnění. Byl zde vybudován (dokončen v r. 1936) pěchotní srub CE. Pěchotní srub "CE" je masivní betonový objekt ve II. třídě odolnosti. (Pozn.: II. třída odolnosti měla odolat palbě protivníkových děl až do ráže 240 mm) Jeho výstavba byla zadána Litické akciové společnosti v Praze, která po připravných pracích na jaře 1936 provedla v květnu toho roku vybetonování objektu. Betonáž trvala pouhých devět dní, pracovalo zde 250 dělníků a spotřebovalo se 4800 q cementu a 861 q armovacího železa. Kompletně vybavenou pevnost si 11.11.1936 přišel prohlédnout sám tehdejší československý prezident Edvard Beneš. Zkoušky odolnosti srubu "CE" postřelováním dělostřelbou byly uskutečněny koncem června 1937. Výsledky byly úspěšné, strop a stěny pevnosti odolaly i zásahům z 30 cm moždíře. (Pozn.: V polovině třicátých let Německá armáda neměla srovnatelnou zbraň stejného účinku) Po provedených zkouškách byl srub opraven a sloužil k testování vnitřního vybavení, například ventilace a také samozřejmě k výcviku osádek těžkého opevnění. Osádku tvořil 1 desátník, 3 svobodníci a 18 vojínů. Posledními úpravami prošel objekt CE v poválečných letech. Byla zde upravena střílna na místě původní zbraně L1 do podoby, v jaké je vidět dnes (85 mm tankový kanón). Pevnostních staveb je ovšem na ploše Jordán více, nad opevněním ve svahu jsou dvě opevnění vz.36, později přibyly i ty, které zde vystavělo nacistické Německo (pozorovatelna v dolní části), které brdskou střelnici využívalo také (pod názvem „Truppenübungsplatz Kammwald“). Samotná dopadová plocha sloužila nejen pro dělostřelectvo, ale i pro nácvik leteckého bombardování s pumami do 100 kg a ke zkouškám vyvíjeného leteckého zbraňového systému (kulometu) „Plamen“. V tomto prostoru došlo i k řadě leteckých nehod. Pěchotní srub si zahál ve Svěrákově Obecné školy a dále se zde točily i večerníčky o medvíďatech pana Chaloupky.

Cestou k Jordánu se nachází bývalé vojenské letiště pod Hejlákem, jde o rozsáhlou, betonovými bloky zpevněnou plochu o rozměrech přibližně 520×60 metrů a vybudované bylo během druhé světové války. Leží v nadmořské výšce 630-645 metrů nad mořem. Přistávací plocha je tak celkem výrazně skloněná, což muselo pilotům přinášet nevšední zážitky. Po druhé světové válce bylo letiště pod Hejlákem využíváno jen krátce. V dalších desetiletích pak sloužilo jen sporadicky, obvykle navíc spíše jako seřadiště vojenské techniky. Některé zdroje uvádějí, že z tohoto letiště měl opouštět vlast prezident Beneš v roce 1938. To by však znamenalo, že je starší, než se všeobecně předpokládá a patrně se nejedná o pravdu.
více  Zavřít popis alba 
  • 8.12.2017
  • 266 zobrazení
tom-ass
Tý brďo, my jsme tady už téměř 3 týdny!!

Za tyto 3 týdny si ledacos sedlo a my jsme si spolu s našimi hosty (Elisabeth a Michaelem) zaběhli i ten správný rytmus dne. Zpravidla se v osm ráno potkáme a upřesníme si co je potřeba a jdem na to. V pravé poledne následuje společný oběd, který z pravidla připravuje Maru. Oběd je takový náš parádní pilíř dne, kde i proberem vše od plánů na odpoledne, volné dny, práci až třebas po Maruščin parádní Sun burn, dle čelenky z posledního výletu. Co se náplně týče - z pohledu vyžranýho čecháčka, zdejší obědy snesou textu na samostatnou kapitolu! Posuďte sami, Elisabeth dorazí v 11 do kuchyně, dá Maru na stůl půl menší Hokaido dýně a pytlík cibule a s úsměvem dodá, že donesla něco na oběd. Sakra co s tím jako mám udělat?? - Maruščina každodenní myšlenka! Ona půlka dýně se občas mění v pytlík brambor, kedluben, trs fenyklu, 15-ti kilový pytel mrkve nebo hlávku zelí. Jooo obědy jsou tu zdravé - my si to však dokážeme po odpoledních pěkně zprasit, když v pravidelném hlaďáku z nediostatečnýho obědu stláskáme tabulku čokolády! Bodejď by také ne, když Vám tu stojí Milka 0,69Eur, že??

Fotky níže jsou z volných dnů, kde jsme si vyšlápli na Kaunertálský ledovec, zasněžené pláně Muttleru, kamenité svahy Furgleru či bikových vyjížděk kolem Serfau/ Fissu.

Tož posuďte sami! Tím, že tu nejsou hosté, můžeme si dovolit některé dny máknout a jiné se zas domluvit na úplném volnu. Naše pracovní vytížení je z pravidla 30 hod/ týden.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2017
  • 215 zobrazení
hofi01
Na jarním výletě do Polska jsme dali s Jardou (Titus) řeč o plánech na letošní rok, a Jarda zmínil mimo hlavní dovolené ještě prodloužený víkend ve Slovinsku. „Tam jsme ještě nebyli, takže rádi pojedeme s Vámi“, říkám...
Začátkem srpna Titus píše, že Slovinsko se konná v termínu 18.-22.8. Super. Jedeme.
V pátek 18.8. se potkáváme spolu s Jardou a Růžou za Znojmem na Hatích pod letadlem. Odtud vyrážíme společně vstříc prvnímu cíli výletu, a to motorkářské hospodě Kalte Kuchl (47°53'14.1"N 15°41'02.8"E), po trase Hollabrunn, St. Pöllten. V Kalte Kuchl jsme poprvé, dáváme si dobrou kávu a kocháme se, je to pěkné místo, hafo motorek a jak se tak dívám do mapy, tak zjišťuji, že domů to máme necelých 200 km, sem si to určitě zopakujeme na někaký pěkný celodenní výlet zase třeba za rok. No nic, čas letí, do sedel !! Přes Leoben a Murau směřujeme k městu Lienz. Blíží se večer, ujeto máme dost, domlouváme se tedy, že vyrazíme směrem na italské hranice a najdeme kemp. Záhy vidíme značku upozorňující na kemp vlevo – sotva 200 metrů a jsme u něj : Camping Lienzer Dolomiten (46°44'46.7"N 12°27'49.2"E). Můžeme ho doporučit, z původní ceny asi 22 euro za 2 osoby s motorkou a stanem nám dávají množstevní slevu a máme to za 30 všichni 4.. slušný začátek..
Celou noc pršelo, první noc ve stanu v dešti mi nedovolilo dobře se vyspat. Vydržel to ovšem slušně. Ráno na chvíli přestává, tak rychle balíme, a pokračujeme dál. Motorky ještě nejsou ani zahřáty na provozní teplotu a jsme v Itálii. Horské středisko Cortina d'Ampezzo projíždíme v tu nejnevhodnější dobu, v 11 hodin dopoledne v sobotu je to mor. Táhneme se jak smradi v několikakilometrové koloně, občas předjedeme pár aut, občas musíme čekat, ve výsledku je to asi hodina a půl zdržení oproti plánu. Náš dnešní hlavní cíl se ale blíží – je jím památník bojů 1. světové války Monte Grappa (45°52'24.9"N 11°48'09.1"E). Výjezd posledních asi 25 km před památníkem je docela masakr, velmi úzká silnička s prudkými vratkami je s plně naloženou motorkou fakt sranda. Ale čím výše se dostáváme, tím více zapomínáme na trápení v italské koloně a užíváme si neskutečných výhledů. Z nějakých 1700 m.n.m. koukáme na obrovskou placku, ze které jsme před chvílí z nějakých 350 m.n.m. vystoupali až sem. Samotné Monte Grappa je velmi silné místo a stojí za to ho vidět. Po dostatečném nasátí atmosféry sedáme na motorky. Do navigace nastavujeme město Kobarid ve Slovinsku. Máme co dělat, abychom do tmy dojeli až na místo, ale díky dálnici a jenom jedné zastávce to zvládáme. V Kobaridu nacházíme kemp Lazar (46°15'17.9"N 13°35'09.1"E), dostáváme upozornění, že máme pořádně upevnit stan, v noci pravděpodobně přijde bouřka. Postavíme stany, dáme sprchu, večeři a sotva zalezeme do stanů, že jdeme spát, tak je to tu. Bouřka jak kráva, vítr tříská se stanem, déšť bičuje tropico. Chvíli čumím na stěnu již z rána mokrého stanu, ale kapky nepřibývají, zdá se, že stan drží..
V neděli vstáváme do pěkného dne, lezu ze spacáku, beru foťák a jdu pod kemp k Soče udělat si pár snímků. Dnes nechvátáme, máme to do cíle asi 130 km, takže v klidu snídáme, pobalíme mokré stany a razíme. První z cílů tohoto dne je nedaleko, asi 2 km, je jím Kostnica s Cerkvijo Sv. Antona (46°14'50.5"N 13°35'00.3"E) v Kobaridu. Když jsme do sytosti pokochaní místem i výhledem, sedáme na motorky a pokračujeme dál a to přes Most na Soči, Petrovo Brdo a Železniki do 77 km vzálené vesničky Dražgoše, kde chceme vidět Monument of Dražgoška bitka (46°15'10.1"N 14°09'59.2"E). Komunistický památník partyzánských bojů z II. Světové války je udržovaný, zaujme krásně zachovalá mozaika i výhled do kraje z vyhlídkového patra monumentu. Po chvíli přijíždí offroadová cestovka (4 terénní auta) a přivážejí turisty, je čas zmizet. Vracíme se zpět do Železniků, a přes Brunarica Soriška planina, kde dáváme příjemnou pauzu na kávu, míříme na Bohinjsko jezero (46°16'40.0"N 13°53'08.4"E). Tady fotíme krásný most i jezero samotné, přejíždíme na konec jezera do kempu, plná obsazenost nás nutí lehce změnit plán. Vyjíždíme k lanovce na Vogel a jedeme nahoru. Nahoře se otvírá úžasné panorama hor, taková nádhera se prostě nemůže okoukat. Je už ale podvečer, musíme pomalu najít ubytování. Vracíme se tedy asi 10 km zpět do městečka Bohinjska Bistrica a zde se ubytováváme v kempu Danica (46°16'27.2"N 13°56'52.7"E). Kemp je to velmi pěkný, ale bohužel taky trochu dražší. Navíc se k nám do stanu přes noc vloupala ukrutná zima, takže jsme celou noc v těch našich letních spacácích klepali kosu. No aspoň víme, kde máme rezervy.
Pondělní ráno je opět krásně, vyrážíme tedy přes nedaleké jezero Bled prohlédnout si soutězsku Vindgar (46°23'36.7"N 14°05'08.2"E). Celkově zde trávíme cca 3 hodiny, je to moc pěkné místo a stojí za návštěvu. Daní za to je dost brutální množství lidí, se kterými se neustále vyhýbáme na úzkých chodnících lemujících řeku (naštěstí díky brzké ranní návštěvě až tak poslední půl cesty). Do navigace dáváme souřadnice dalšího bodu zájmu, je jím přejezd přes Vršič (46°25'58.9"N 13°44'35.9"E). Jedeme přes Jesenici, v Kranjska Gora odbočujeme doleva, po pár ostrých zatáčkách se jdeme podívat na Ruskou kapli, nahoře na Vršiči obědváme, sjíždíme dolů do kempu Polovnik (46°20'09.6"N 13°33'30.5"E) ve městě Bovec. Protože máme super čas a ještě lepší počasí, rozbíjíme stan, sundaváme kufry a vyrážíme ještě na Mangart (46°26'37.6"N 13°38'31.1"E). S lehčí motorkou je výjezd nahoru o to větší radostí, výhledy jsou úžasné, dá se říct, že tohle je vrchol naší krátké dovolené. Cestou dolů ještě děláme krátkou zastávku u tzv. „Korutanské pevnosti“ Trdnjava Kluže (46°21'40.4"N 13°35'21.8"E).
Úterý je ve znamení návratu, cestu až po odbočku na Mangart si opakujeme po úspěšném včerejšku, dnes už však bohužel neodbočujeme na Mangart, ale doleva na Itálii. Těsně před hranicí zastavujeme na fotku u pevnosti Predel, za ní italské hranice, sjíždíme k Lago del Predil, dál na Tarvisio, najíždíme na dálnici a za chviličku vjíždíme do Rakouska. Po dálnici to mastíme až těsně k jezeru Wörthersee, kde sjíždíme z dálnice, jezero podjíždíme a už jsme na poslední atrakci tohoto výletu – monstrózní rozhledně Pyramidenkogel (46°36'33.6"N 14°08'41.8"E). Kupujeme lupen za 11 euro za kus a vyjížíme výtahem, nahoře jsou 3 vyhlídková patra, nejvyšší ve výšce 70,5 metru. Lususní výhled na luxusní okolí. Perfektní zakončení výletu. Dál polykáme kilometry po dálnici. Před Vídní se loučíme s Titusovýma, my jedeme přes Baden, St. Pölten, Krems an der Donau, Zwettl, Waidhofen an der Thaya, přes Slavonice přejíždíme hranice a jsme doma..
Takže letošní 3 prodloužený víkend se náramně vydařil, viděli jsme opravdu hodně krásných míst, pěkně jsme se svezli – 1.929 km, počasí ok, pršelo nám první dvě noci, přes den pohoda. Děkujeme Jarovi a Růže za výlet a za společnost a zase brzy na viděnou.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2017
  • 353 zobrazení
pavelsenk
Zřícenina hradu Šostýn (452 m n. m.) na jednom ze zalesněných vrchů Brdů nad Kopřivnicí. Hrad byl založen Hückeswageny před r. 1297, poprvé zmíněn r. 1347. Po dobytí za markraběcích válek r. 1404 obnoven, po dobytí husity asi r. 1428 rozbořen, r. 1467 uváděn jako pustý. Od 30. let 20. stol. hrad intenzivně zkoumán a konzervován, za nejatraktivnější nález z hradu je považována tzv. Šostýnská venuše, která je s ostatními archeologickými nálezy z hradu a jeho okolí lze k vidění v muzeu Fojtství. Dnes tvoří zříceninu dva okruhy valů s příkopy a rybníkem, základy válcové věže (bergfrítu), pozůstatky paláce a jeho zčásti zrekonstruované sklepní prostory. Nejrychleji se na hrad dostanete po žluté turistické značce od Husovy lípy. Ta je posledním zachovalým stromem původního stromořadí, které vedlo od městského koupaliště k Šostýnu. Stáří této lípy se odhaduje na více než 150 let, je vysoká 34 m a obvod jejího kmene dosahuje do výšky 130 cm nad zemí 448 cm. V roce 1934 postavil Klub československých turistů nedaleko stromu pískovcový památník s nápisem „Husova lípa“. Pro svou nejen historickou hodnotu byla lípa vyhlášena v roce 1997 památným stromem. Hrad je 6. zastavení Lašské naučné stezky, Husova lípa prvním. Foceno 28. května 2017.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
15 komentářů
  • 28.5.2017
  • 77 zobrazení
coloraaa
Počasí: -2 až -6°C, slunečno, bezvětří, 10 až 30 cm sněhu.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
https://www.facebook.com/groups/bunkry.v.cr/
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 29.1.2017
  • 409 zobrazení
coloraaa
Počasí: -2 až -6°C, slunečno, bezvětří, 10 až 30 cm sněhu.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
https://www.facebook.com/groups/bunkry.v.cr/
více  Zavřít popis alba 
  • 29.1.2017
  • 278 zobrazení