Hledání: K.Čapek beseda_

Pro dotaz K.Čapek beseda_ jsme našli 20 002 výsledků.
AKCE -30 % s kódem
📅 Naplánujte
celý nový rok.

Využijte 30% slevu na všechny kalendáře!
Kód: Kalendare2021
Kalendare2021
knihovnakoprivnice
Celé Česko čte Čapky, beseda o knihách bratří Čapků v rámci celorepublikové akce. Celkem tři besedy - s dětmi ze ŠD ZŠ Milady Horákové a dětmi z MŠ Česká a MŠ Jeřabinka. Na fotografiích děti ze školní družiny ZŠ Milady Horákové Dětské oddělení, 11. března 2008.
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2008
  • 53 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
abuelo
Na podzim roku 2016 jsme si u společnosti Mosturflot objednali na léto 2017 plavbu na trase Moskva – Solovecké ostrovy a zpět. Mosturflot naši objednávku potvrdil a my jsme mu zaplatili požadovanou cenu. U levných aerolinek jsme zakoupili nezrušitelné letenky, zarezervovali jsme hotely a jali se studovat dostupné info.
Pak přišla rána pod pás. Mosturflot zájezd na Solovky zrušil. Jako náhradu nám nabídl podobný zájezd ve stejných termínech na trase Moskva – Sankt Petěrburg.
S cenou propadlých letenek před očima jsme se „svobodně“ rozhodli tuto nabídku akceptovat.
Koneckonců, kousek Karélie – i když ne tak velký – taky uvidíme a bílé noci jsou principiálně k vidění v Sankt Petěrburgu stejně jako na Soloveckých ostrovech.
více  Zavřít popis alba 
1 751 komentářů
  • léto 2017
  • 99 327 zobrazení
tondatana
9.6.2017 jsem se vydala nazdař Bůh, na Istrii do krásného města Pula. Jen tak, autobusem, na zádech menší bágl a jelo se. Měla jsem tam známeho, starého pána, chtěla jsem se u něj ubytovat. Bohužel, 85 letý pán, měl tak strašný nepořádek doma, navíc trpěl stařeckou demencí, takže jsem se vydala hledat nové bydlení.
Seznámila jsem se, naštěstí, na pláži se dvěmi, stejně starými ženami. Staly se mojí oporou, kamarádkami, rádkyněmi a vším dobrým, co jen člověk může potkat. Jedna mi sehnala levné bydlení, u známých v hostelu, mezi studenty, vozila mě na pláž a nakoupit do obchodního centra. S oběma jsem chodila dopoledne na nudy-pláž a plavaly jsme dlouhé tratě. Naučily mě milovat moře a nádheru nahých těl v něm..
Odpoledne jsem trávila chozením po pobřeží a objevování nových pláží, na kterých jsem se koupala.
V útulném hostelu jsem si sama vařila, majitelé mi nedávali nikoho na pokoj, byla jsem tam stále sama. Jinak tam bydleli samí studenti, z různých zemí světa. Prostě pohoda..
Večer jsem chodila do města, kde byla kouzelná atmosféra. Hudební festivaly, koncerty, pouliční hra na kytaru s písněmi. Prochodila jsem město, křížem krážem, všude, kam se podíváte..krásné památky, přístav, lodě..Nachodila jsem jeden večer až 9 km..
K tomu výběr z desítek cukráren, s desítkami zmrzlin..Skvěle chutnaly..
A druhý den ráno zase moře, koupání..nic jsem nemusela..nic..poprvé v životě můj čas patřil jenom mě..Na nikoho brát ohledy, vařit, starat se, jít někam, řídit se podle druhého..
Úžasná svoboda..zase někdy znovu..určitě..to už je jisté..zase Pula..Krásná a nádherná PULA..
více  Zavřít popis alba 
38 komentářů
  • červen až červenec 2017
  • 33 724 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
ladja77
N ě m ý _ f i l m
Střechy si osedlal dým a cválá nedělí. Sníh zasypává jizvy po rýči pluhu i úderech zvonu
a tiše pohřbívá blátivé stopy okolo prázdného kostela. Jak je dnes daleko k vítání jara !
Hra vázne, kra ke kře v řece pevně lne, krá nezakopne o skřivánčí trylek a všechny ty vločky všechny ty saze připomínají němý film, letité škrábance a maková zrníčka v hemživé šedi. Obrázky jsou však v pohybu, a kdosi za kopcem úporně točí klikou. text autora „U m b r a t i c a“ z webu http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=484136
více  Zavřít popis alba 
34 komentářů
  • 9.1.2018
  • 21 737 zobrazení
mv
Modelky: Černá Liška, Reidora, Milboa
Díky Vlastovi a Báře Kulovým za poskytnutí suprovního místa, za dobrou náladu a pohoštění.

Všechny tyto a další fotky k vidění na mém webu:
https://martin.veverka.photography/2016/kulandia
Kategorie: lidéumělecké
více  Zavřít popis alba 
14 komentářů
  • 14.8.2016
  • 20 575 zobrazení
ohrozenestavby
Kontrast chátrání a úpadku s krásou ženského těla.

K tomuto druhu focení jsem se dostal před půldruhým rokem, kdy mi známý navrhl, zda bych se jako jeden z pořadatelů nezúčastnil fotografického workshopu na toto téma.
Já, ačkoliv jsem s tímto druhem focení neměl žádné zkušenosti, jsem na nabídku kývl, akce dopadla na výbornou a já se od té doby zabývám i touto činností s urbexem úzce spjatou.
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 29.12.2016
  • 19 746 zobrazení
thomas
Ten, kdo by jednou chtěl bejt vopravdickej chlap
a na šífu křížit svět ho neleká,
teď příležitost má a stačí, aby se jí drap',
ať na tu chvíli dlouho nečeká!

Jó, tady každej z nás má ruku k ruce blíž,
když to musí bejt, i do vohně ji dá,
proti nám je pracháč i kostelní myš,
nám stačí dejchat volně akorát.

Až budem někde dál, kde není vidět zem,
dvě hnáty křížem vzhůru vyletí,
zas bude Černej Jack smát se nad mořem,
co je hrobem jeho obětí.

JO A TAKHLE TO BYLO,
JEN TA LOĎ SE NEJMENOVALA LOUISIANA
ALE LIBERTY !
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • červenec 2017
  • 19 262 zobrazení
monny192
9 komentářů
  • 12.8.2016
  • 15 413 zobrazení
fotkyweb
Od Máchova jezera k Jinolickým rybníkům se na nové místo přestěhoval tento oblíbený motosraz.
Společná vyjížďka, soutěže, Miss mokré tričko a další doprovodný program tentokrát okořenil kaskadérskými kousky Mirek „Sporťák" Frey. Za barem předváděl své umění světový barmanský šampion Karel Zapalač. Z hudebních vystoupení bylo z čeho vybírat, zahrály například skupiny Turbo, Kreyson, Ondřej Hejma a Žlutý pes.
Poslední víkend o prázdninách pořadatelé uspořádají obdobnou akci v autokempu u rybníka v Lužanech.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • červen 2017
  • 15 696 zobrazení
fotostir
Znám opuštěné zákoutí,
co k tvorbě, duši vybízí.
Za večerního kuropění,
nebeských těles v tůni,
v očích zrcadlení.
I omámen tím souzněním,
tělo své jsem v tůni omočil.
Však přiznám se,
že nejsem hvězdou.
V těch očích jsem se utopil.
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 4.8.2015
  • 13 670 zobrazení
lafayet
..pan fotograf Dubnickyj se snad nebude zlobit, fota sama vybízí k pointě.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • červen 2012 až únor 2018
  • 11 915 zobrazení
ondrejhavelka
Z cestopisu Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.

K dostání online: https://www.bux.cz/afrika/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1?searchToken=a248af3e-6b1f-4ca2-84e6-9228ee968d32

Audio verze knihy: https://www.youtube.com/watch?v=0htWrgiSf5o

Starší žena, patrně jedna z náčelníkových manželek, nás zve k sobě do chýše. Důvěra nás moc těší a rádi pozvání přijímáme. Vstupujeme do kruhového prostoru. Než oči přivyknou tmě v chýši, vnímáme jen zápach, který je velmi silný. Okamžitě zjišťujeme, že Masajové žijí v chýších spolu se svým dobytkem. Očima už pomalu rozeznáváme obrysy postav. Jsou tady dvě ženy s maličkým, sotva týdenním dítětem a čtyři kozy se dvěma kůzlaty. Zvířata mají vyhrazenou pravou část chýše a od lidí je odděluje malá dřevěná ohrádka. Zápach je celkem nesnesitelný, ale byla by urážka teď z chýše odejít, a proto se ze všech sil snažíme vydržet.
Oči už přivykly šeru. Začínáme rozeznávat jednoduchou výzdobu, místa na spaní a ostatní zařízení chýše. Žije se tady velmi skromně. Za námi vstupuje dovnitř také mladá dívka, která
mluví anglicky. Teprve nyní se ptáme na její jméno. Jmenuje se Wougunte. Má úspěšně za sebou základní školu a nyní studuje ve městě Arusha střední školu. Odtud pramení její dobrá znalost cizího jazyka. Wougunte nám představuje malé miminko. Narodilo se před pěti dny. Je to holčička. Dali jí jméno Utu, po matce, která bohužel zemřela při porodu. Wougunte se tváří jako by to bylo běžné, bez větších emocí. Nám se z toho ale sevřelo srdce.

Tady u Masajů přichází děti na svět doma v chýších. Co zvládne porodní bába, to je řešitelné, ostatní je záležitost bohů. Masajové vnímají smrt jako přirozenou součást života. Ostatně lidé nežijí příliš dlouho. Průměrná délka života je tady 56 let. Toho se ale většina lidí nedožije. Když se zamýšlím nad délkou života, zjišťuji tady v Africe, že je to pojem velmi diskutabilní. Například my na své cestě prožijeme za týden mnohem víc než doma za měsíc. Nebojím se říci, že za měsíc cesty se
posuneme daleko dál než za šedivý rok strávený pracovním životem v Čechách. Někdy je prostě jeden nabitý rok více než dvacet jednotvárných let splývajících v jedno mlhavé neurčito. Kolik času v Evropě
věnujeme práci, která nás nebaví a neděláme ji rádi? Osm hodin denně? Nebo více? Kolik času unaveně pročekáme na dopravní prostředky, v zácpách, ve frontách. Kolik času setrvačně pročekáme na povýšení, na dovolenou, na zvednutí mzdy, na lepší časy?
Trpíme nespavostí a zíráme do nočního stropu. Bereme léky na tlak a na nervy, abychom čekali na nové auto nebo na dobu, kdy konečně splatíme hypotéky. Je to lépe prožitých osmdesát let než masajských padesát?

Wougunte se odmlčela. Přichází náčelník. Je oblečen stejně jako ostatní muži. Není ani největší, ani nejsilnější, ani nejstarší. Je to sympatický usměvavý chlapík.
Náčelník nám radostně tiskne ruce na znamení přátelství a zve nás k ohni, kde se připravuje jídlo. Dva
mladé chlapce zatím někam posílá. K našemu velkému překvapení za pár vteřin chlapci táhnou krávu
a jeden z nich v ruce svírá velkou dýku. Vypadá to, že kráva kvůli naší návštěvě dnes předčasně ukončí svou pozemskou pouť. To jsme nechtěli.

Chlapci pokládají zvíře na bok. Jeden z nich přikládá dýku ke krční tepně a slabě řízne. Z místa okamžitě vytéká krev, ale ne v takovém proudu, jaký bych čekal. Druhý chlapec zatím přiložil pod tepnu nádobu a vytékající krev chytá. Za pár desítek sekund vše končí. Chlapec s dýkou tlačí na naříznuté místo a čeká, dokud se krev nezastaví. Mezi tím už je nádoba s čerstvou krví před námi a náčelník usměvavě kyne, abychom se napili. Byla by velká urážka odmítnout tento projev úcty a důvěry. Na druhou stranu je velmi nebezpečné pít v Africe krev. Co teď? Kdyby na mě nehledělo dvacet párů masajských očí, asi bych si troufl odmítnout, ale takto? V hlavě se mi mísí myšlenky na všemožné nemoci s myšlenkami na nebetyčnou urážku Masajů, kterou si rozhodně nepřeji. Ostré slunce mi pálí za krk. Potím se.
„Tak už se napij,“ říká najednou Míša. Nerozhodné váhy se přiklonily na stranu přijetí masajské nabídky. Beru mísu opatrně do ruky a naklápím si k obličeji nepříjemně vonící krev. Téměř jsem se nenapil. Jen jsem si teatrálně namočil rty, aby to vypadalo, a významně jsem pomlaskal a pokýval hlavou. Náčelník spokojeně ukázal na Míšu. Ta udělala podobné gesto jako já a poslala mísu s krví dál. Muži ji postupně vyprázdnili. Poslední doušek patřil náčelníkovi.

Wougunte nám překládá náčelníkova slova a doplňuje, že se nám dostalo velké cti. Nikdy
prý neviděla, že by náčelník takto uctil bělocha. Vlastně prý ve vesnici nikdy ani žádný běloch nebyl.
Ptáme se náčelníka, jestli si můžeme ve vesnici postavit stan a pár dní tady pobýt. Náčelník souhlasí
a je viditelně zvědav, co dva běloši předvedou. A není sám. Celá vesnice se sbíhá, aby sledovala, jak stavíme svůj jednoduchý malý příbytek. Pozorné jsou hlavně ženy, protože stavbu chýší tady mají na starost právě ony. Když náš stan během dvou minut stojí, asi to považují za zázrak. Obcházejí ho kolem dokola a nedůvěřivě se ho dotýkají. Nabízíme všem, aby si vlezli dovnitř. Jediná Wougunte se odhodlává a zalézá si do stanu. Hned zase vylézá s neurčitým, rozpačitě vykuleným výrazem ve tváři. Další Masajové naší nabídky raději nevyužívají.

Další den pozorujeme, jak to chodí u Masajů. Brzy ráno odcházejí všichni muži kromě náčelníka s dobytkem na pastvu. Ve vesnici zůstávají jen ženy. Nedlouho po odchodu mužů se z chýší vytrácejí malí Masajové ve školních stejnokrojích. Je to velmi zvláštní pohled. Toto bychom v domorodé vesnici opravdu nečekali. Tanzanská vláda nařídila všem obyvatelům bez výjimky povinnou školní docházku. Nařízení samozřejmě dolehlo i na Masaje. Wougunte nám už včera potvrdila, že policie dodržování školní docházky někdy kontroluje. Děti odešly pěšky do nejbližší školy. Půjdou hodinu a půl a vrátí se odpoledne. Ve vesnici zůstaly pouze ženy. Ty se starají o nejmenší
děti, připravují jídlo, opravují chýše... V průběhu dne vládne pomalá, líná,
nudná atmosféra. Tak jako u všech domorodých kmenů, které jsme měli možnost navštívit.

Ve stejném rytmu proběhly tři dny. Přišel čas rozloučit se s Masaji a pokračovat v cestě. Díky nim budeme na Tanzanii nahlížet v lepším světle. Než sbalíme stan, jdeme za náčelníkem, abychom se rozloučili. Ten ale nechce o odchodu ani slyšet a volá Wougunte, aby nám překládala. Dozvídáme se, že zítra vypukne dlouho očekávaný obřad obřízek mladých chlapců a my smíme zůstat a být u toho. To je samozřejmě nabídka, se kterou nelze než souhlasit.
Celý dnešní den je ve znamení příprav. Deset mladých chlapců podstoupí bolestivý rituál. Přihlížet bude asi stovka Masajů, kteří dorazí i z okolních vesnic. Ženy pečlivě uklízejí chýše a zametají celou vesnici. Muži zatím odešli za vesnici, kde je zabíjačka. Zvali mě s sebou, ale já tyto věci nevyhledávám. Celý den pokuřujeme tabák, popíjíme bílý čaj a sledujeme rušné přípravy na zítřejší obřad emuratta. Večer je velmi klidný. Vše je hotovo a každý šel brzo spát.

Ráno nás budí nevšední ruch. Ve vesnici už jsou desítky Masajů z okolních vesnic, a to teprve vychází slunce. Ohně už hoří, maso se porcuje, vyšňořené ženy dokončují poslední přípravy a mladé dívky nazdobené těmi nejkrásnějšími masajskými šperky pokukují po mladých bojovnících. Po rychlé snídani odcházíme trochu stranou, abychom masajský rituál příliš nerušili svou přítomností. Asi hodinu po východu slunce vylézá z jedné z chýší desítka chlapců v černých oděvech s pomalovanými obličeji. Jsou mezi nimi i dva Sikóliové, které jsme potkali před návštěvou vesnice. Ve tvářích chlapců je vidět strach a stud, ale také hrdost a odhodlání. Každý pohled prozrazuje jinou emoci, které se v chlapcích rychle mísí. Jeden z Masajů, patrně kněz, pronáší rituální řeč. Dva stařešinové si zatím chystají své náčiní. Placatý kámen, jednu žiletku a hadřík. Chlapci se seřadili před stařešiny. Náčelník utišuje přihlížející a vybízí prvního chlapce jménem. Chlapec přistupuje ke stařešinům a svléká se do naha. Nervozita a stud na chvilku vítězí v jeho očích, potom se ale podívá na bojovníky, kteří ho nabádají k odvaze a v jeho tváři zaplane statečnost a odhodlání. Ženy a dívky vykukují přes ramena mužů, kteří svou hradbou zabraňují pohledu na nahého chlapce. Náčelník dává znamení. Chlapec přistupuje ke stařešinům. Pokládá penis na placatý kámen a hledí do nebe. Jeden ze stařešinů chytá jeho penis za předkožku a natahuje. V tu chvíli druhý stařešina seká žiletkou a předkožka zůstává v ruce. Chlapec sebou sotva znatelně trhnul. Stařešina mu podává hadřík a jeden z bojovníků odvádí chlapce do chýše, kde bude omyt a ošetřen. Lidé jásají.

Více v knize Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • říjen 2008 až prosinec 2017
  • 10 343 zobrazení
hillbilly
Austrálie je snad s Antarktidou poslední světadíl, kde jsou stále ohromné prostory země neobydlené a bez lidí. Netknutá příroda, tedy divočina v tom pravém slova smyslu. U klokanů to jsou nedozírné pouště, které mě už v letech sedmdesátých učarovaly. Patřím mezi ty šílence kterým se nesmírně líbí v lůně netknuté přírody, tedy v divočině, kde je možno potkat jiného člověka ani ne jednou za měsíc, spíš jednou za rok.
Do pouští se stále rád vracím, cítím se tam v osamění v lůně přírody a daleko od lidí prostě doma.
Koncem let sedmdesátých v minulém století jsem objevil, že zde mám přes tuto úchylku spřízněnou duši a co navíc je to ženská. Robyn Davidson, o které teď budu povídat. Robyn studovala japonštinu a japonskou kulturu na univerzitě v Brisbane. V roce 1974, když jí bylo 25 let, se tohoto studia vzdala, přestěhovala se do Alice Springs a zde se začala připravovat na svůj sen, přejít pěšky pouštěmi ze středu Austrálie na její západní pobřeží k Indickému oceánu. 2835 km nehostinnou krajinou, kde nejsou cesty, žádné vymoženosti civilizace, vody velice poskrovnu, po dlouhé měsíce žádné spojení s lidmi, zato však přebytek rudého písku. Veškeré informace mám z jejího deníku, který si tehdy vedla. Navíc, v době této expedice nebyly satelitní telefony a GPSky a tak jeden musel spoléhat jen na sebe a svoje umění se orientovat pomocí mapy a kompasu. Jen čas od času, zhruba jednou za měsíc, doletěl a s Robyn se setkal Rick Smolan, 24 letý fotograf časopisu National Geographic, od kterého jsou všechny fotky.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2013 až leden 2018
  • 9 651 zobrazení
holovic
Přesun z "pralesního" vedra a vlhka ve Slovinsku jsme uskutečnili o den dřív, oproti původnímu plánu. Důvodem byly právě bouřky a prudké lijáky, které nebraly konce. V plánu byl dojezd a přenocování u Paklenice - na osvědčeném místě v "kempu u babky". Před pěti lety jsme tam nocovali - u starší paní v zahradě, kde bylo skromné, ale čisťounké zázemí - sprchy, wc a "babička" milá a přívětivá... Cesta byla vcelku napínavá, docházela nám nafta a pokud jsme náhodou v té pustině někde narazili na benzínku, byla zavřená. Na místo jsme dorazili kolem jedné ráno - Ondra to našel jen po kratičkém hledání - nechápu, já bych to nenašla, kdyby mě zabil... Vrata do zahrady byla tradičně otevřená, ale všude tma. Posvítili jsme si baterkou do míst, kde jsme se kdysi sprchovali a našli jen suché listí a střepy. Nebylo třeba rozmlouvat o pocitech - lítost jsme cítili oba a zároveň nám bylo jasné, co se stalo - "babička" tady už není.....
Při výjezdu ze zahrady jsme způsobili hluk, takže jsme probudili nového majitele domu, který nám vše potvrdil a zároveň doporučil kemp podobného charakteru, jen o pár desítek metrů dál.. Bylo neskutečné vedro, děti dávno spaly, my jsme dali rychlou sprchu ve dvě ráno a ulehli taky. Ráno, při mytí vlasů už kolem oxidoval majitel - no....když "rozhodím vlasy", vždycky někdo očumuje, tentokrát to ale bylo spíš ze strachu, abychom neutekli bez zaplacení. Sice přesně nevím, za co si těch v přepočtu 700 majitelé naúčtovali - přijeli jsme nad ránem, zdrželi se jen do devíti ráno, sprchy byly tak špinavé, že se nedaly použít a na wc jsem dětem zakázala byť jen nahlédnout. Opět jsem byla vděčná za naše zázemí s čisťounkou koupelnou a voňavým záchůdkem. Paní majitelka - Dragica se nám přišla představit v bílé krajkové halence. Chuti obdarovat ji savem ve spreji, okenou a hadrem jsem odolala. Překonal se i Ondra, kterému na oblíbenou lehkou skládací židličku při pití kávy usedl obtloustlý pan majitel, aby zapředl přátelský hovor na téma, jak jsou Češi nejlepší hosté a taky aby vysondoval, jak dlouho se zdržíme, potažmo, kolik z nás vyždímá. Jeho smutek z našeho odjezdu byl skutečný. V Paklenici jsme se nezdrželi - je 37° a lezecké vybavení zůstává tedy nevybaleno.
Periferně jsem zahlédla mávající paní Dragicu - sice jsem jí nezamávala, ale ani jsem jí neřekla, že je prase - učím se sebeovládání. Ondra kemp pojmenoval "U špinavýho cecku".
Asi rozladěním, smutkem z odchodu paní, ke které jsme měli namířeno a shodou dalších okolností, jsme jaksi pořád nenatankovali a v pustině opět trnuli, že někde zůstaneme stát, když se náhle před námi objevila informace, že benzínka je na obzoru - jakou radost dokáže způsobit taková hovadina.
Jenže......ehm....mělo se dostavit další překvapení. Že se něco děje jsem pochopila hned, kdy se Ondra po zaplacení mezi dveřmi benzínky zase otočil na patě a s ledovým klidem následně vrátil do auta. Chorvat se ani nesnažil hrát divadlo a peníze beze slova vrátil - v přepočtu šlo o rovných 800 Kč - asi běžné - nejspíš to zkouší na každého cizince spoléhaje na neznalost bankovek. Berte to jako varování. Obdivuji mého manžela nejen za to, že podobné situace řeší s ledovým klidem a bez emocí. Za co Ondru nechválím je nedbalost, s jakou nosí v hrsti štos bankovek a ukazuje tak lapkům, jak je snadné, nechat se obrat. Dobro došli!!! A dejte si majzla!
Míříme na ostrov Hvar, kde máme pronajatý celý dům - rovněž osvědčený. Je zde 5 ložnic, dvě kuchyně, tři koupelny s wc, obří balkon a terasa s krbem- takže si užijeme prostory, jaké nemáme ani doma. Ovšem.....až o den později, protože máme lehký náskok, musíme jednu noc strávit jinde. Máme domov na kolečkách, ale v tom vedru a při absenci stromů, které by poskytly stín, to teda není žádná hitparáda. Při hledání zázemí jsem objevila ukazatel na "Kemp Ivan". Jde o jmenovce, tedy to bude asi ono!! Co následovalo, se nedá popsat slovy a fotit jsem to nemohla, protože jsem si strachy ani nevzpomněla, že vlastním foťák. Silnice - polňačka - prudké klesání - že by se pěší bál, že upadne a bude se kutálet dolů, zátočiny v ostrých úhlech a to vše se stupňovalo a vedle "Macocha" bez svodidel...no a do toho můj řev a vzadu vyděšený děti.
"To fakt nedám!!" řekl Ondra. On řekl, že to nedá!! Cože? To nikdy neříká. No, tak to nedá, to je jasný. A jak vocaď vyjedeme? "Nevím." řekl zase on. On neví? On vždycky ví, tak to je jasný, to odtud nevyjedeme. Ani vynadat mu nemůžu, protože ten debilní nápad byl můj. Dostala jsem ho do toho já, zničila jsem mu život, nikdy mě neměl potkat..... "Ven!" vytrhává mě z úvah nad dalšíma hovadinama opět on. Vyhnal nás z auta, což nikomu z nás nevadilo, odkejval mi instrukce k případnému výskoku "z plavidla" a za půl hodiny jsme se dojatě objali.
No, dokázal to.....pak jsme to zapíchli na první odbočce mezi olivovníky, dali každý jedno pivo a usnuli se vším otevřeným (krom ledničky a záchodu), co se jen v tom autě otevřít dalo - bylo 27° celou noc.
Dalšího dne jsme už jen dojeli na zmíněnou "ubikaci" a bez komentáře jsme se smířili s tím, že za 3000 denně zde nejsou ani osušky a zásoby toaleťáku. Jak jsem už zmiňovala, vše mám s sebou, tudíž mě nemůže nic zaskočit.
Pokud se chystáte taky na ostrov, doporučujeme nakoupit potraviny před najetím na trajekt, na ostrově je jednak vše drahé, výběr nulový a jednak vás ještě natáhnou. U ovoce je zbytečná informace o ceně, jelikož na váhu stejně nevidíte - dva melouny, dva chleby (veky), dvě mlíka, dvě piva a šest jablek vyšlo skoro na 1000 Kč. Prodavač, jako by z oka vypadl pumpaři, o kterém píšu výše.
Abych jen nekritizovala.......moře je nádherné a plavat je příjemnější a efektivnější, než chodit běhat, potit se přitom a dejchat prach. Poskytuje tolik příjemného pohybu, že i jedinci, jež si potrpí na ultraštíhlou figuru můžou klidně v noci žvýkat "pršut", zapíjet ho pivem a před spaním sežrat kilovej kýbl tučné smetany - to mi teda bude chybět. No a komu by nechyběly noci s otevřeným oknem rovnou nad mořem, usínání při šplouchání a pleskání vln. O cikádách a čistém hvězdném nebi nemluvě.
Největší potěšení mi ale přinášel pohled na děti, které si blbnutí v moři užívaly nejvíc.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2017 až duben 2018
  • 9 875 zobrazení
aninkakubikbetka
SD karta 07/2019
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • únor 2015 až červen 2019
  • 9 564 zobrazení
makamaka
  • léto 2017
  • 8 754 zobrazení
urbyss
Lenčin návrat k focení po několika letech :)
Další fotky na instgramu: https://www.instagram.com/urbyss_foto/
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 24.8.2018
  • 8 105 zobrazení
dobesovi
Koncem prázdnin míříme na jih :) Cílem jsou dvě nová místa a prioritou jsou kempy hned u moře. Tak aby jsme stáli obytňákem hned u pláže a do moře to měli pár kroků a nemuseli dělat žádné výpravy k vodě. Nádherné místa, moře, projížďky člunem za delfíny, jízda na Paddleboardu a spousta další zábavy.. Matýsek je nejspokojenější ve vodě a začíná dělat první krůčky. Holky mají prima parťáka 😘 a stíhají úplně všechno od potápění, Paddleboardu až po chytání ryb.. Všichni si to užíváme :)
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2018
  • 8 498 zobrazení
obi10
  • květen 2017
  • 7 777 zobrazení
johny90-cz
více  Zavřít popis alba 
  • červen až červenec 2019
  • 7 856 zobrazení
dobesovi
Koncem prázdnin míříme na jih :) Vyrážíme na naše známé místo a to směrem k Novigradskému moři, které nás okouzlilo již po druhé :) Nádherné moře, procházky překrásným městečkem, projížďky člunem, lovení slávek a spoustu další zábavy.. Matýsek je nejspokojenější mimi na světě :) spí, spí.. a je omámen mořským vzduchem :) Přece jen máme obytňák a tak na pár posledních dnů přejíždíme do letoviska Privlaka, kde jsou písečné pláže.. Tedy ráj pro holky :) Naučili jsme se jezdit na paddleboardu a tak holky mají o zábavu postaráno. Pokud zrovna nemají hlavu pod vodou, tak by se jen jezdilo a jezdilo :) Mají velkou pochvalu !! Tu ale musí dostat i náš malý turista, který zvládl vše na jedničku.. Úžasná dovolená :)
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • léto 2017
  • 8 202 zobrazení
mickeyy
Koho by čas od času netrápil ztuhlý krk, bolavé záda nebo nohy. V takových případech je důležité dbát na své zdraví a dopřát kvalitní masáž, jenže kdo má čas neustále chodit k masérovi. Skvělou masáž si můžete dopřát i doma.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.11.2017
  • 6 703 zobrazení
costache
🍺 Společenský dům Lázní Darkov byl postaven na přelomu 19. a 20. století ve stylu secese (art nouveau) podle návrhu vídeňského architekta Korna. Společenský dům je významným kulturním a společenským centrem nejen pro lázeňské hosty, ale také pro širokou veřejnost. V prvním patře Společenského domu se nachází dvoulůžkové pokoje a apartmány. Prostory Společenského domu jsou vhodné pro svatby, plesy, školení, semináře, firemní setkání, pracovní obědy a jiné společenské akce. Součástí restaurace je prostorný reprezentativní sál s pódiem a tanečním parketem, několik salonků, venkovní terasa a předzahrádka.
🌳🦋 Společenský dům obklopuje krásné prostředí Lázeňského parku, ve kterém smysly návštěvníka potěší všudypřítomná flóra, ale i větší počet uměleckých plastik. V areálu lázní se do dnešních dnů dochovaly architektonicky cenné stavby: budova starých lázní, kaple sv. Anny, lázeňské domy (Vila Vlasta, Jiřina), Společenský dům, dětská léčebna (1902) a funkcionalistická stavba Sanatoria realizovaná v 30. letech 20. století.
⛲Lázně Darkov založil v roce 1867 Jiří IV. Bees svobodný pán z Chrostiny (1824 - 1905). K objevu pramenů jodové vody došlo na jeho panství v nedalekém Ráji. Jiřímu - Georgovi patřila panství Ráj a Hnojník a také panství Horní Třanovice, Otrubkov, Horní a Dolní Kačice v Rakouském Slezsku. Dále vlastnil alodiální statek Lešná na Moravě sestávající z pěti lokalit se zámkem v Lešné u Valašského Meziříčí. V roce 1866 byl jmenován c. k. komorníkem.
ADRESA: Karviná - Darkov, ul. Karola Śliwky, tzv. STARÉ LÁZNĚ.
#pivo#beer#hospůdky#Karviná#Darkov#lázně#craftbeer#KarvináJeStavMysli#czechgirls
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • červen 2011 až říjen 2019
  • 6 204 zobrazení
Reklama