Hledání: Kantorek 2010

Pro dotaz Kantorek 2010 jsme našli 74 výsledků.
AKCE -25 % s kódem
25% sleva na fotodárky
Oslavte Den žen originálním dárkem
Kód: MDZ-2021
MDZ-2021
emikes
Z chvalčovské školy je padesátiletá dáma
Eva Mikešková
Chvalčov / Jubilantkou mezi školami na Bystřicku se stala Podhostýnská tvořivá škola. V duchu názvu svého školského vzdělávacího programu pojal chvalčovský pedagogický sbor také oslavy založení.
„Kdybys byla člověk, mohla bys být moje babička,“ napsal třeťák Honza v dopise adresovaném domovské škole. Z výtvorů žáků chvalčovské malotřídky tvořivost dětí a nápaditost učitelů čiší. Venkovské školičce poklidné ovzduší pod horami vyhovuje už pět desetiletí.
„Přejeme naší škole, dámě v rozpuku, ať se jí daří,“ ukončil venkovní slavnost ředitel Zdeněk Hnila. Čím sychravější počasí venku, tím vlídněji bylo ve školních škamnech. Den otevřených dveří přilákal mladší i starší žactvo. „Mám ke škole stále vřelý vztah, pocházím z učitelské rodiny,“ přiznala bývalá kantorka Eva Prázdná. Zatímco čerstvé ročníky pátraly v paměti, který rok vlastně končily školu, ti nejstarší odchovanci si letopočet pamatovali přesně. „Před padesáti lety jsem tu začala chodit do školky. Běda, jak jsme si neopucovali boty, hned nás hnali,“ zavzpomínala Milena Duroňová.
Útulné oddělení s hračkami pro malošky učarovalo budoucím školáčkům. A místem pro vzpomínání se staly i trpasličí záchůdky v mateřské školce, která je součástí základní školy o pěti ročnících.
Oslavy padesátileté historie oslovily jak pedagogickou veřejnost, tak chvalčovské patrioty, kteří na svou školu nedají dopustit.
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
  • 11.9.2010
  • 839 zobrazení
momous
  • únor 2010
  • 156 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
barborawinklerova
Místní městské kulturní středisko připravilo pro milovníky divadla příjemný kulturní zážitek na páteční večer 19. února. Do Holešova přijely po kratší odmlce tváře, které lidé důvěrně znají z televizních obrazovek. „Alespoň jednou ročně zveme do Holešova některé z pražských divadel, aby měli naši občané možnost vidět i velké herecké osobnosti na holešovské scéně,“ prozradila Naší adrese Vladimíra Dvořáková.
Milena Steinmasslová, Miriam Kantorková, Radka Stupková a Michaela Dolinová zabrnkaly na bránice diváků takovým způsobem, že se do posledního místečka zaplněný sál kina Svět smíchy otřásal v základech.
Populárními herečkami naservírované Kornelovy vdovy Ákosze Kertézse se divákům očividně líbily, protože hvězdy televizní obrazovky na závěr odměnili velmi dlouhým aplausem.
„Velmi pěkné představení, vidět tyto známé herečky přímo v akci je opravdu skvělý zážitek,“ sklonila poklonu hereckým osobnostem spokojená divačka Svatka Zycháčková.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.2.2010
  • 253 zobrazení
ekoluban
  • 8.3.2020
  • 41 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
4a1989-2019
Fotky z Kantorky
více  Zavřít popis alba 
  • 5.5.2019
  • 8 zobrazení
galapetr13
  • 28.9.2018
  • 123 zobrazení
fsccekrouna
Naše nová kantorka Anrejka Boháčová
více  Zavřít popis alba 
  • 17.6.2018
  • 105 zobrazení
ekoluban
  • březen 2018
  • 83 zobrazení
mamutik58
Kamarádi,přátelé - před pár dny jsem se dozvěděl od mého kamaráda z Kanady,že před měsícem zemřel v Torontu můj oblíbený kreslíř vtipů mého mladí a to Pavel Kantorek a proto mi dovolte touto cestou mi složit můj osobní hold a nad jeho vtipy si na něj takto trochu vzpomenout - Čest jeho památce...
více  Zavřít popis alba 
  • 13.9.2017
  • 282 zobrazení
janrsc
Venkovní výstava děl kreslíře Pavla Kantorka se stala žel expozicí in memoriam. V Malešickém parku je prezentováno několik desítek prací zásluhou MČ Praha 10 a agentury In garden. Volně přístupná přitažlivá i objevná instalace bude přístupna po následujících osm týdnů.
více  Zavřít popis alba 
  • 15.8.2017
  • 139 zobrazení
emikes
ŠKOLKOVSKÁ AKADEMIE NEMÉLA CHYBU
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Vskutku nezapomenutelný zážitek připravili v mateřské školce Radost. Vzali si do hlavy, že předvedou školkovskou akademii.
A nenechali se zahambit. Tří- až šestileté děti strčily do kapsy mnohem starší školáky, akademie neměla chybu, moderátoři si vedli skvěle, paní učitelky odvedly svou práci nad plný úvazek.
Klobouk dolů před učitelkami, které připravily devadesát minut svižného programu. Mladé absolventky středních pedagogických škol spolu se zkušenými kantorkami si nácvik užívaly. „Málokterá jde hned do praxe, většinou chtějí mít vysokou školu, ale to z nich lepší učitelky neudělá,“ vyjádřila se ředitelka Hana Mikulíková.
V hlavní roli však byly děti, důležitou úlohu sehrálo počasí, vždyť to třída Sluníček zaručila. Svou chvíli slávy si vychutnali zejména pasovaní předškoláci. Premiéra akademie dopadla skvěle. „Barevné, nádherné, nápadité,“ shrnula jedna z maminek. Zmrzlina, špekáčky, skluzajda a trampoška, co víc si přát ve školkovské zahradě?
více  Zavřít popis alba 
  • 14.6.2017
  • 489 zobrazení
datavideomedia
České Budějovice půlmaraton 2017
1:32:43- OT- 1:32:37- RT
123. místo celkově z 2.230 doběhnuvších…. (předběhlo mě 18 žen a dívek :-)) , 12.místo v kategorii MM45, dle povolání 4.místo.
Celkově startovalo cca 3.500 včetně dětských závodů… .

Co k závodu ?
Ráno , jsem si dal lehčím výklusem 2 míle (čas na 3,2 km – 13:24- čas není rozhodně není maximem, ale byl jubilení 100. závod (!) a taky jsem tam chtěl přijít podpořit svého syna, neb byl čtvrtý v celém průběžném pořadí Lívancového poháru… . Bohužel žena se synem nedorazila ?… . ). Snaž se něco dělat z gruntu, abys uspěl, ale když se prostě nechce , tak nic opravdu sám neuděláš… . Ale je to velmi smutné… .
Nicméně… . Po obdržení medaile za „Věrnost závodu Dvoumílového běhu s lívanci „ jsem se setkal s Ondřej Zítek a společně jsme vyrazili směrem k mému bytu, kde jsme měli sraz s Martin Šandera, který si nás hezky „umístil“ do svého vozidla a vyjeli jsme … . Samozřejmě , že hned za Prahou jsme chytli frontu pražských chatařů, kteří se „hezkly vyspinkali a v 11 vyrazili na chatičku“… . No nic – máme velký časový náskok, startuje se až v 18:30 hod a čísla se vydávají do 16 hod. tak v pohodě, ne ? No… vyjeli jsme v 11:45 a když bylo 13:00 a my byli za Benešovem (!!!! tzn. cca jsme za 75 minut ujeli 45 km..) , „páni na palbě začali mít hlad“. Původně jsem se snažil o to, abychom si před závodem dali v Budějicích v naší Pizzerii Fontana oblíbenou pastu s bílým vínem , ale byl jsem přehlasován… . Zastavili jsme v Motorestu na České Sibiři, Ondra si dal „bezlepkovou dršťkovou ?“, Martin inteligentně , španělského fogla a děda Fiala vepřové medailonky s hranolky a vývarem… . No moc lehké to nebylo…ale dobré… .Po náročném pátečním fyzickém výkonu jsem si zasloužil trochu dobroty, vždyť bych pak úplně vyšuměl a změnil se v prach… . ;-)
Po příjezdu do CB jsem si vyzvedli číslo (překvapivě bez fronty) a náhodou jsme se potkali s mými přáteli z maratonů a jiných běhů ( Jana Horáková, Leoš Horák, Andrea Kolomá, Ivo Procházka, Radek Steklý atd.. .), šli na krátkou procházku za účelem ochutnání dobrot v cukrárně , kterou vybral Radek Steklý s jeho milou dcerkou Sárkou… . A potkali jsme se s rodinkou, konkrétně rodiči Iva Procházky a jeho synem Filipem (žije v Londýně). Trošku mne mrzelo, že asi dnes nezbyde prostor na popití doušku dobrého chlazeného moselského ryzlinku v oblíbené Pizzerie Fontana- ale co – před závodem by se nemělo pít…nop jo …ono by se toho nemělo dělat… ? Však to znáte – předsevzetí a ty konce ;-) ? … .
Cukrárna rozhodně nepatřila k nejdietnějším místům v Budějicích , ale bylo zde velmi příjemno- a chládek.. . Počasí – o tom jsem se moc nezmínil…No bylo teplo, 28- 29 stupňů ??? Říkal jsem si – opět tady máme ten jih- klasický těžký jižní závod v horku , kdy jsi zpocený , již před startovním výstřelem , a Tvoje nepohoda (horko, stres atd.) Tě žene dopředu a Ty si říkáš :
Jak dlouho , doběhnu ? Mám žízeň ?
A to mám rád… .lehký závod Tě neprověří , z těžkého závodu získáváš zkušenosti.. .
Zde jsme chvilku poseděli u kávičky ) v mémn případě laskonky s hnědou náplní … .) – pan Procházka starší si s Leošem předhazovali , kdo zz nich byl v republice lepší na 100m (když jsem já skoro tahal kačera ? …. .), holky brebentili o Vltava Runu a závodu na Island a … byl čas jít.. . Vůbec- Procházkovi jsou fajn rodiče, mamka je kantorka , tak tam probíráme současnou „výchovu“ dětí ?… .
Po návratu do mého dočasného exilu (bydleli jsem cca 70m od startu přímo nad hlavami závodníku , v sektoru D ?, jsem si řekl, že půjdu povzbudit mé kamarády Radek Steklý a Alena Žahourová a Petr Žahour na rodinném minimaratonu s dětičkami … . Shodou okolností se nám podařilo všechny stihnout a udělat nějaké fotografie, snad se budou líbit ?.
A posléze jsem se jal s přípravami na závod.
Bylo krátce před šestou , oblékám se a…sakra , mám jen kompresky s malým tlakem , volnější…. .Bylo by lepší mít vyšší kompresi… . Utekl jsem na náměstí, koupil za 2 minuty zlevněné „svítící“ kompresky za 400,-Kč a vrátil se nazpět na pokoj. V 18:12 jsem opustil pokoj , přišel do zázemí , potkal Libor Ondrůšek, který chtěl , abychom spolu běželi na cca 1:30- řekl jsem mu , že mu to nemohu garantovat , neb je teplo a nejsem stroj … . ? Nicméně měl stejně koridor B (nebo C?) a chtěl i ke mně do A. Tak jsem ho vytáhl s sebou. Ale předně- důležitá zmínka : PŘEDEM , V KLIDU JSEM ODEVZDAL BAŤŮŽEK DO ŠATEN – Měl jsem číslo 171, tak jsem šel tam kam jsem měl jít na 71… .No to jsem ještě netušil…. ale jedu dál… .
Stojíme v sektoru A, já ještě mokrou hlavu od studené vody….čekáš..tři…dvě minuty před startem… . Moderátor stupňuje napětí….. .Endorfiny jdou nahoru…připaděáš si , jako by si jel sjezd ve světovém poháru…Najednou ticho , pár sekund…..START !
Vybíhám zcela zleva , jsem skoro na startovní čáře, před Tebou je cca 6m lidí, myslíš si – nic se nemůže stát…. .Ale jeden idiot mého věku (?) najednou rychle a prudce roztahuje ruce a zvedá je … a řve …. asi má maratonský orgasmus… problém je , že mi vší silou vrazil rukou do břicha !!!! No…fakt se mi dobře nedejchalo… . Zařval jsem na něj , něco ve smyslu , že je debil a měl jsem mu chuť mui ji vrátit pořádným záhlavcem , ale … nejsem tam sám , je závod…. . a nejsem malej… . tak jen protáhl ksicht , omluvil se , ale už byl za mnou…. .
1 km- 4:09 (pomaleji než v KV – 3:45), 2km- 4:11.
Na 3.km za zatáčkou nějaký moula kouří „hoooooodně kvaltní travku “ – nejradši bych ho zabil , je to síla, a fakt to není nic příjemného , když to v běhu máš dýchat.. . No co – jen si někdy říkám , čím ty lidi myslí… .
VŠUDE JE SPOUSTA LIDÍ, FANDÍ VŠEM, JE TO MOC OD NICH HEZKÉ.
5 km- 21:20 min. (fajn , to odpovída na čas lehce pod 1:29… .) No ale – to jej jen ? tratě… .
Na 6,5 km mě předbíhají vodiči na 1:30 , zdravíme se s rukama , probíháme po mých neoblíbených kostkách ale ..jedeme dál.
Na každé osvěžovačce/ občerstvovačce se poctivě napiji ( jeden kelímek chrstnu do obličeje- brýle sundávám, ihned nandávám , beru druhý kelímek a piji), poté beru dvě houbičky a pořádně osvěžuji velké klouby (kolena, achillovky, ramena) a je mi líp… .
Vybíháš z centra , diváci řídnou , ale i ti , co jsou na trati , stále fandí , volontéři pískají , plácají rukama do rytmu, prostě to jede !
10.km- 43:16- no …cca 40 sekund za plánovaným mezičasem..ale co … je teplo..vždycky nemůže být po Tvém… .
Navíc se vbíhá lehce do kopcovitého terénu , už zminula vím , jak tento cca kilometr a půl dlouhé stoupání dokáže v cca 27 stupních pěkně potrápit… .Nezrychluji….jen držím tempo, a ono to myslím stačí , pomalu předbíhám soupeře za soupeřem…ale zvolna..neženu se jako idiot dopředu – vím , že když tady budu zbytečně zbrklý, může mě to stát spoustu sil do cíle… .A to nechci !
Když probíhám občerstvovaly , tak si při pohledu na mě musí 90% lidí myslet, že asi trpím inkontinencí (jsem celý mokrý , zepředu/ zezadu) , ale mezi námi…je to to úplně fuk…nejsem na modní přehlídce , nemám tady Módní policii AF ? (to by bylo zase řečí.. ;-) ). Je to závod, nic víc než sportovní akce .
Zbíháme krátce před patnáckou z kopce , kde si myslíš, že „vlastně stáhneš ty sekundy z toho předešlého stoupání „…jo – ale jak kdo … . Trochu určitě , ale abych šel kilometr pod 4:05 na to v tomto počasí nemám – a nechci umřít na trati… .
15.km- 1:05:37
Potkávám známe zelené tričko AK Kroměříž , na 16,5 k jej v zatáčce předbíhám a zdravím…on si mne napřed vůbec neregistruje, ale pak mu to dojde , směje se a mává.. . Vracíme se do centra , posledních 4,5km . Plácám si na dlouhé třídě s cikánskou holčičkou (chudák stála tam tak sama, tak si říkám , ať má děvče radost ?, její táta říká: Konečně první ! ? ).
Centrum , davy lidí , vidím proti mně dobíhat první ženu s peacemakerem tleskám ji , ona se lehce šklíbne směrem ke mně (já bych asi umřel, běžet takto rychle a vůbec reagovat na nějakou věc.. ). Běžím skoro sám , a říkám si , že asi neběžím ani tak špatně, když mě utekla „jen o 4 kilometry ?.. .“. Sám pro sebe se usměji, ale asi to je vidět i vizuálně lidé vidí , že se usmíváte, oni Vám to vrací , jste dojatý, tlačí se Vám slzy do očí, oni Vás tlačí vpřed … . Běžíte v rámci možnosti uvolněně , jste sami se sebou spokojení , vidíte své běžecké přátele , kteří už jsou za poslední otočkou , cca kilometr před Vámi (Hynek Frauenberger, skvělá Radka Churáňová, mladice Tereza Chlupová – jak se ten kemp s Keňany osvědčil , že ?:-)). Po dlouhé rovině se otáčíme a poslední kousek do cíle.
19.km- rovina do cíle- pro někoho asi psycho…
Co se to děje ? Dobíhám Libora Ondrůška, volám na něj ať se vyveze zamnou, že jej potáhnu . On sám táhne nějakou slečnu . Zkouší to …ale nejde to..nemohu čekat , musím jet dál , chci dál cítím , jak Tě lidi vidí, jak zrychluješ předbíháš další běžce , cítí tu sílu ..a já taky …. .
Posledních 800m – dobíhám do série zatáček a kousek před sebou vidím nějakou pěknou světlovlasou, vyšší běžkyni … 400m – a ona to je Jája ? Naše krásná mladá maminka ? ! Dobíhám ji překvapivě na kostkách tlačím ji , aby přidala, ona chudáček už moc zrychlit nemůže, tak s ní kousek běžím , pak lehce přidávám, ale… najednou před cílovou rovinkou mi podává svoji pravou rukou , držíme se ve 100m sprintu za ruce, jak drahoušci a spolu vbíháme do cíle… . NO PROSTĚ BOMBA !!!
Pogratulujeme si , velmi zběžně se protáhnu , překvapivě cítím , že nejsem v nějaké křeči, bolesti, je mi opravdu dobře… .
Jdu si do zázemí, kde téměř nikdo není , chci se jít rychle vykoupat , neb tam není NIKDO ABYCH MOHL NA MASÁŽ . Mám to číslo 171…. .NO A:
KÁMEN ÚRAZU – ŠATNY A JEJICH OBSLUHA ?
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2017
  • 267 zobrazení
biblos
Náš průvodce z Letu nás pak provázel i po kunovickém leteckém muzeu - co ten člověk všechno o letadlech a leteckém průmyslu ví, to klobouk dolů. Ten znak delfínka, který je použit na letadle Aero L-29 Delfín , je kresba karikaturisty Pavla Kantorka (https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Kantorek). Na strojích Mig-15 a Il-14 létal můj otec.
Kategorie: lidéměsta
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 5.5.2017
  • 104 zobrazení
haad003
aneb zimní cesta do minulosti
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2017 až leden 2019
  • 133 zobrazení
obeclisna
První květnové nedělní odpoledne mělo v Líšné ještě o trošku více svátečnější nádech, než je pro 1.5. dané. Po několika letech se v Líšné opět uskutečnilo vítání občánků obce Líšná. Do obce se vítalo celkem sedm dětí. Děti byly přivítány starostkou obce a své místo ve slavnosti mělo i krásné vystoupení kantorek a dětí z MŠ Včelka. Dále se pokračovalo zapisováním do pamětní knihy obce, předáváním dárečků dětem a maminkám a také fotografováním.
Celé odpoledne se neslo v klidném a pohodovém duchu, o čemž svědčí i to, že všechny děti byly po celou dobu obřadu hodné a neukápla ani malá slzička z důvodu dětské nespokojenosti :-).
Děkujeme všem hostům dnešního odpoledne za účast a ještě jednou všem dětem přeji jen to nejlepší do jejich budoucích životů.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.5.2016
  • 312 zobrazení
kmp
V březnu vyhlašovala Knihovna města Plzně nejlepší čtenářskou třídu. Bohužel, ze soutěžících účastnících se prostřednictvím OK Bory, se nikdo neumístil na stupních nejvyšších. Děti přečetly spoustu knih a spolu s kantorkami udělaly obrovský kus práce, ze které jsme se mohli v knihovně těšit po celý duben.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.4.2016
  • 47 zobrazení
jendaku
Večírek pro starší a pokročilé ve Staré Vodě.
Navštívili nás známe osobnosti: Miriam Kantorková a Vlastimil Harapes. Původně měla přijet Uršula Kluková, ale je momentálně nemocná. Při prvním představení legend, paní starostkou, bylo vidět na některých zklamání, že neuvidí Uršulu Klukovou. :-)

www.staravoda.cz
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 11.12.2015
  • 191 zobrazení
kuchpav
Foto + video: Pavel Kuchař
V sále místního kina se uskutečnil zábavný pořad Benefice Miriam Kantorkové.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.11.2015
  • 226 zobrazení
datavideomedia
Tak dnes - finálový závod Kobras běžeckého poháru- Miřejovický půlmaraton !
A... krásný závod, výborný den a večer, to kdyby bylo celý rok, jo...:-)
Musím se podělit se zážitky dnešního dne, fakt to byl jeden z nejhezčích dnů v tomto roce... .
Tak "především" suché fakta :-) : 1:34:20 (OT)- 1:34:13 (RT), tempo: 4:27 min/km, max. puls 172, průměr : 156... . Teplota : 25 C... .
39. místo z 154 doběhnutých... .:-)... .

A jak vše probíhalo od rána, raníčka ?
V 8. hod. ráno nás (mě a Martina Šanderu ) nabral Pavel Koloc do svého autíčka tak, abychom vše krásně stihli (ano mí "dobří kamarádi :-)" chtěli jsme tam přijet v klidu a včas :-) .... .). Auto jsem nebral, neb Pepa Burian sliboval po- závodní after-party, kde jsem se tedy nechtěl opít, nicméně jsem chtěl "jako normální člověk " vypít jedno , dvě pivka a jak říkají kamarádi z Liščí pacičky "nefungovat jako mimoň ale jako normální člověk".. . - dle mého věc názoru, ale proč si to nezkusit, že... .
Do Miřejovic jsme dojeli v 8:45, na pohodu, v klidu vyzvedli čísla a začal jsem přemýšlet a "taktizovat", jak poběžíme v týmech..... . Prvotně jsem slíbil Volodya Trotsiuk, že spolu v Miřejkách poběžímespolu, pak jsem potkal Daniel Bubla a přislíbil také - nicméně jsem nevěděl, že ve družstvu může běžet pouze 2 chlapi a jedna dívka.. . No a jako "dívenku" jsem vybral naši skvělou ultramaratonkyni Michaela Dimitriadu.( smekám před ní- v pondělí běžela maraton v rámci ZZT akdyž jsem já končil půlmaraton na krásném celkovém 7. místě, ona mi "dala" cca 1 minutu... ;-) ). Vyjasnili jsme si ( po zkušenostech s Julie Roznosová :-) ) , že to není mistrovství světa, ať se nestresuje časem a oba jsme si řekli, že je teplo a žeb poběžíme na pohodu , na cca 1:35 a ...uvidíme.. . Bylo jasné , že Volodya Trotsiuk je rychlík a asi závod vyhraje, nebo bude hodně vepředu, takže je to na nás... .
Před závodem jsemse potkali ze spoustou kamarádů, známých , např. Barbora Ofce Kucerava, Radka Churaňová Miloš Král, Martin Švácha, Martin Lukeš, Martin Fořt, Frantu Sobotku, Jindru Šestáka a Jan Honza Pěkný a další ... .

Tak a start !
Vyběhl jsem docela rychle, nicméně se někteří mladí a neklidní vrhnuli asi na čas pod 1:20... .Začalo být trošku teplíčko ... Hlídal jsem si tempo a do 5km (první občerstvovačka) jsem si držel tempo 4:11- 26. Začal jsem při závodě vybírat adeptky oblíbené soutěže "Miřejovické půlky " (každoroční soutěž o nejhezčí ženské/ mužské pozadí..:-) ). Bohužel číslo kudrnaté slečny , co výsledně běžela za cca 1:36 jsem zapomněl :-).. .
Běželo se mi krásně, lehce , foukal až do Dědibab lehký protivítr ale spíš přijemně ofukoval naše během rozpálená těla.. .Na cca 7,5 km byla příjemná sprcha . Zhruba na 9,5km jsem uviděl čelo závodu , které se již vracelo a bylo cca o kilometr a půl před námi.. .a vedl .... Volodya Trotsiuk a vedle něj Jirka Čivrný.... Povzbudil jsem jej, a šli jsme do toho dále ... .
Postupně jsem viděl Petr Havelka, Martin Fořt , Radka Churaňová a těsně (cca 30 sekund přede mnou na otočce ) běžela i Míša .... . Takže dobrý, všichjni běžíme a doufal jsem , že Voloďu nechytne stejný problém z horka , jako před dvěmi lety, kdy byl také v čele závodu ale zdravotní problémy ho na 17.km "odzbrojili" a nedoběhl..).
Bylo fajn, že se mi běželo lehce, kilometry mi krásně ubíhaly, ani jsem neměl moc času přemýšlet , jestli mě něco "bolí" atp. A začal jsem se propracovávat dopředu- na "rychlíky" najednou přišla krize , teplo/ délka závodu se začala projevovat.. .
Sice jsem malinko zpomalil , na tempo 4:24- 29 min/km, ale krása ! (tedy v rámci toho, že během 16 dnů jsem běžel 2 půlmaratony, 3x závod na 10 km , 1x závod na 5km a jeden závod na Kolo pro život...) .
V závěru jsem se snažil stáhnout ještě 2 běžce , ale začal jsem zrychlovat trochu později, takže ten jeden mi utekl o cca 15m do cíle... .
S časem a výsledkem jsem velmi spokojený, Honza Pěkný mě "nedostal" (zatím, :-) počkáme za rok, jak si budeme oba stát ;-) ).
A pak přišla tombola: podařilo se mi vyhrát krásný červený baťoh Ferrino na běhání + švihadlo , vestu a dalších spoustu věcí... !
A přišlo vyhlášení vítězů , kategorií a týmů a:
Naše družstvo PIM BK Modřany- Kamýk skončilo na třetím místě - juchů !!!
Když jsem se později dozvěděl , že v součtu všech tří časů jsme byli od druhého místa vzdáleni 19 sekund (4:20:58 versus 4:21:17!), tak jsem mám plakal ;-)....
Mimo jiné : Volodya Trotsiuk celkové 2. místo, Michaela Dimitriadu celkově 3.místo v ženách !
Ale placka a bronzová !

A pak vyhlášení v Kobras běžeckém poháru (6. závodů v seriálu) a druhá pozice , hned za Petr Havelka !
A stříbrný pohár !

No a pak ještě účastnický pohár :-)

Nabažen všemi cenami, krásným počasím a příjemnými lidmi jsem pochopil, že dneska mám vlastně takové Vánoce ! Tak jsem hned poslal fotku s medailemi a poháry malému Éňovi- závodíme totiž , kdo bude mít víc medailí a pohárů ;-), zatím vedu..ale jak dlouho , že ...:-)

Ještě se mi vlastně podařilo pro Éňu sehnat podpis pana Pavla Kantorka, prvního muže v České republice, co běžel maraton pod 2:20 hod (!!!). Tak snad to někdy mladej ocení :-) .

Pak jsem se nechal opět ukecat a běžel jsem Miřejovický pivní půlmaraton, tzn. 1 km a musíš vypít 2 piva (je na Tobě , zda si vybereš alko/ nealko)- prostě něco pro mě ... . Pepa Burian mi nechal od DJ Toma (brášky) zahrát provokativně :
Ital nezná ten zázrak...
a tak mu chátrá těěěělo...
Ital nezná ten zázrak...
Pívo, vepřo, knedlo zelo... . :-)

To je fakt, to mi moc neříká... . ;-)
O tomto závodu Vám moc neřeknu - nejsem pič íva :-)p, nejsem sprinte, tak jsem doběhl mezi posledníma , ale v pohodě, bez pocitu na zvracení za 5:34 km... .
Po skončení oficiálního programu začala hudební after party , místní rocková skupina , hráli krásně , škoda jenm , že spousta lidí už utíkala pryč, bylo fakt hezky, jejich chyba... .

A pak jsem se se zbytkem kamarádů vypravili na konečně "něco dobrého".. .Přece jen tučná klobáska mě moc neuspokojila a v kombinaci s melounem a třemi pivy nevěstila nic dobrého... . Šli jsme do cca 1,5km vzdálené hospůdky , dostali výborné řízečky (mňam :-) ) a pak jsme se vypravili pěšky na jeden z mála nočních vlaků ... .Zde jsem do námi vyhraných pohárů ztrestali lahev metaxy, vypovídali si zážitky ze závodu a byli jsme doma.. .

Na cestě z Masarykova nádraží jsem dostali ještě od půvabných slečen v "zajíčkovém oblečení " Playboye... .No co víc si může chlap skoro přát , ne ?
;-)
..tak a teď už bude klid od závodů, jede se s Éňou za dědou Alfredo Vassa !

a z tisku:
http://www.behej.com/clanek/11451-churanova-s-civrnym-si-poradili-s-mirejovickym-vetrem-nejlepe
více  Zavřít popis alba 
  • 2.8.2015
  • 238 zobrazení
mysticsmile
Vzpomínka na Milana Chladila a jeho písničky

Jídelna Městské správy sociálních služeb se ve středu 17. června 2015 proměnila v improvizovaný koncertní sál. Mezi seniory zavítal herec, zpěvák a textař Šimon Pečenka.
„Je to tři a půl roku, co jsem zde byl naposledy,“ přivítal všechny sympatický nakrátko ostříhaný umělec. „Dnes budeme vzpomínat na zpěváka jenž měl nádherný barytón – na Milana Chladila (*1931 †1984). V e složce mám texty, protože někdy zapomínám. Jak říkával Miroslav Horníček – Uděláte-li někdy chybu, upozorněte na to diváka, že nejste stroj, ale člověk.“
Po humorném úvodu zazněla první píseň v podání Šimona Pečenky. Šlágr, jenž kdysi interpretoval též věhlasný černošský trumpetista Louis Armstrong (*1901 †1971), u nás Milan Chladil pod názvem Borůvková.
„Milan Chladil byl nekorunovaným králem českého popu své doby,“ pokračoval Šimon Pečenka. „V mládí měl rád sport a koně. Vyučil se krejčím, ale u řemesla nezůstal. Absolvoval hudební akademii, měl klasické operní vzdělání a věnoval se kumštu.“
V druhé písni zavzpomínal Šimon Pečenka i na Karla Gotta. Zazpíval duet Znám, jak je krásné lásku dát.
V roce 1973 vyhrál Milan Chladil prvního Zlatého slavíka. Druhý byl tenkrát Waldemar Matuška (*1932 †2009). Karel Gott se tenkrát vůbec neumístil, dostal jen tři hlasy.
V padesátých letech se na scéně populární hudby objevil Karel Vlach (*1911 †1986). S jeho orchestrem zpíval Rudolf Cortéz (*1921 †1986), jenž byl pro Milana Chladila velkým vzorem. V šedesátých letech se prosadila dvojice Milan Chladil a Iveta Simonová (*1928).
Šimon Pečenka pak zazpíval známou rychlou v rytmu twistu Hello Mary Lou – Je nás jedenáct.
Milan Chladil vystupoval na jevišti zásadně elegantní v obleku s kravatou a na nohou lakované boty. Voněl již tenkrát podpultovými parfémy Old Spice. Byl sportovec, miloval kulatý nesmysl, fandil Slávii.
Šimon Pečenka přerušil vyprávění písní Milana Chladila Volání divokých husí z roku 1965. Poté přednesl dva ze 318ti duetů Ivety Simonové a Milana Chladila. První s názvem Děti z Pirea (1966) s ním zpíval celý sál. Druhý se jmenoval Sladké hlouposti.
Milan Chladil byl též herec. Vystupoval třicet let v Hudebním divadle Karlín. Známá je hudební komedie Pygmalion – My Fair Lady.
V podání Šimona Pečenky zazněla píseň z tohoto muzikálu Já se dnes dopoledne žením, jíž Milan Chladil nazpíval počátkem osmdesátých let.
V roce 1960 ve stejné hudební komedii Milan Chladil zpíval Ulice, kde bydlíš Ty, seniorům ji přednesl Šimon Pečenka.
Druhá hudební komedie Dohazovačka - Hello Dolly (1969) – hlavní role Barbara Streisand (*1942), Jitka Molavcová (*1950) získala za tuto roli cena Thálie, Laďka Kozderková (*1949 †1986), Alena Antalová (*1972), Ivana Chýlková (*1963), Helena Vondráčková (*1947).
Šimon Pečenka zazpíval z Hello Dolly stejnojmennou titulní píseň, která kdysi zněla z rádií a pódií v podání Louise Armstronga a Milana Chladila, pak neapolskou ('O sole mio z roku 1898) Za rok se vrátím, jíž Milan Chladil nazpíval s orchestrem Karla Vlacha. I tento známý šlágr Eduarda di Capui (*1865 †1917) zněl sálem podání sboru boskovických seniorů. Šimon Pečenka si troufnul i na originální italský text básníka Giovanniho Capurry (*1859 †1920).
O smrti Milana Chladila se tradují tři verze. V první zkolaboval na jevišti, ve druhé měl prý autonehodu, a třetí vypráví o srdečním záchvatu na cestě v autě, kdy mu už lékaři nemohli pomoci.
„Milan Chladil stále zůstává skvělým zpěvákem, jeho písně se hrají pořád,“ zakončil poutavé vyprávění o Milanu Chladilovi Šimon Pečenka a přednesl píseň mexického skladatele Augustína Lary opěvující španělské město Granada z roku 1932.
To však ještě úplný konec nebyl. Senioři se stali posluchači premiéry písně z nového CD, jež vyjde v září tohoto roku u příležitosti dvacetiletého působení Simona Pečenky u divadla. Některé písně si sám i otextoval. Na středečním setkání v MSSS přednesl závěrečnou píseň, jíž v originále zpívali Eros Ramazzotti (*1963) a Luciano Pavarotti (*1935 †2007) v rámci charitativního projektu pro Afriku. Šimon Pečenka k ní napsal český text a dal písni název Stačí jen začít.
Vedoucí úseku přímé obslužné péče Mgr. Leona Krejčířová poděkovala Šimonu Pečenkovi za krásný umělecký zážitek a ředitelce Bc. Marii Sáňkové za starost, kterou věnuje výběru pořadů pro seniory.
Šimon Pečenka: „Do Boskovic jsem se těšil na známé tváře, tentokrát bylo více diváků a zdálo se mi, že i přijetí bylo vřelejší. Milana Chladila celoživotně obdivuji, měl nádhernou barvu hlasu a zajímavý životní styl. „S Ivetou Simonovou jsem se stkal několikrát, i přes svůj vysoký věk je to úžasná dáma. V září budu slavit dvacátou sezónu u divadla, nejčastěji a nejraději hrajeme pro děti. Spolupracujeme s Uršulou Klukovou, Vlastmilem Harapesem, Vladimírem Županičem, Miriam Kantorkovou a dalšími. Publikum zde v MSSS Boskovice bylo dnes úžasné. Při natáčení již zmiňovaného CD se vracím ke klasice a i světové hity jsem přetextoval do češtiny, některé věci máme již hotové. V autě poslouchám veřejnoprávní rozhlas především kvůli dopravnímu zpravodajství. Najezdíme kolem osmi tisíc kilometrů měsíčně. Ze zahraničí jezdíme především do Srbska hrát a zpívat pro české krajany. Tam jsou lidé pohostinní, veselí, máme to tam rádi. V současné době zpracováváme cestopisy Na špacíru, bude z toho jedenáct reportáží z okolí Balatonu a hranic s Rakouskem. Všechny díly jsou k dispozici na YouTube.
Příjemné odpoledne s Šimonem Pečenkou a písničkami Milana Chladila uteklo velmi rychle. Ta více než hodinka se některým zdála jako pár minut. Senioři aspoň na chvíli omládli o několik desítek let a pomyslně se vrátili do časů aktivního věku.
Za to vše patří velký dík nejen Šimonu Pečenkovi, ale i vedení a pracovníkům Městské správy sociálních služeb v Boskovicích, že se o klienty pečlivě starají a dovedou jim skvěle vybíranými hosty smysluplně vyplnit jejich volný čas.

Více: www.mssboskovice.cz
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 17.6.2015
  • 378 zobrazení
mysticsmile
I dnešní mladí rádi poznávají historii

Výstava v Muzeu Boskovicka „Italští uprchlíci na Blanensku a Boskovicku 1915 – 1919“ promlouvá především k vnukům a pravnukům pamětníků té doby.
Ve středu 18. února po poledni se v tamním zrcadlovém sále sešli studenti místního gymnázia se svými kantorkami, aby si upevnili dějepisné znalosti.
O nové skutečnosti se s nimi přijeli podělit Eva Šebková a Karel Šebek - badatelé z Blanska.
Eva Šebková: „Tématem jsme se zabývali mnoho let, vydali jsme knihu. S tím souvisí i výstava, kterou si po přednášce můžete prohlédnout. Shromažďování podkladů bylo obtížné, písemné dokumenty byly v německém jazyce. Hledali jsme v kronikách Blanenska a Boskovicka.“
Oba protagonisté pak pohovořili o vzniku Velké války, kdy 23. května 1915 Itálie vypověděla válku Rakousko – Uhersku. Obyvatelstvo jižních svahů Alp z území Rakouska – Uherska bylo násilně vystěhováno, někteří našli nový domov právě u nás v bývalém Okresním hejtmanství Boskovice. Po odchodu vystěhovalců na konci války byly všechny písemné doklady o uprchlících tehdejším Ministerstvem obrany zničeny.
Na jaře roku 1915 musel všichni zdraví muži narukovat do války. Vzhledem k nepříznivému počasí se neurodilo, drahota narůstala. Od května 1915 se zavedly bezmasé dny, lístky na potraviny a věci denní potřeby. Úřady zabavovaly zatajené potraviny. Děti ve školách zhotovovaly potřeby pro vojáky a sbíraly různé lesní plodiny. Pořádaly se sbírky oděvů pro vojenské nemocnice a peněžité sbírky pro vojáky, vdovy a sirotky. Vše se odvádělo Válečnému ústavu ve Vídni.
Do toho přicházeli italští uprchlíci, děti, ženy a starci. Byli rozděleni po rodinách i v dalších obcích okresu. Celkem jich bylo 1820 v 116ti obcích. Nejvíce jich bylo v Letovicích (59), Sloupu (51), Jedovnicích (47), v Doubravici (44), v Lysicích (42).
Místní je zpočátku nevítali s nadšením. Italové se později přizpůsobili. Ve školách byly zřízeny italské třídy s domorodými učiteli. Dospělí pracovali především v zemědělství, někteří v průmyslu. V Blansku, Letovicích a ve Svitávce. Někteří pomáhali místním řemeslníkům. O životě uprchlíků lze nalézt nejvíce ve školních kronikách.
Byty platilo hejtmanství jako srážky z denních 90ti haleřů na osobu.
Italové sbírali v lesích ryzce. Pekli je na plotě a omaštěné špatným oleje dřevěným pak konzumovali. Z pampelišek dělali salát.
Italské děti se záhy naučily česky a zúčastnily se o Třech králích 1916 koledování.
9. července 1988 navštívila Sloup v Moravském krasu sedmičlenná delegace z Itálie Po prohlídce obce, kostela a jeskyní proběhl koncert s mažoretkami zakončený naší státní hymnou. Sloup dostal darem malou kopii zvonu z italského Trenta.
Italští přistěhovalci nebyli zvyklí na naše drsné podnebí, mnoho jich včetně dětí zemřelo na záněty plic a ledvin.
6. února 1919 byl zorganizován odjezd z Rájce do vlasti. Našli tam však svoji obec v troskách, jež byla zničena italskými děly již v roce 1915.
Vděčnost italského národa přetrvává dodnes, jak vyplývá především ze zápisů z obecní kroniky Sloup.
I v Boskovicích pracoval komitét pro uprchlíky Výpomocný výbor italských uprchlíků. Dochovaly se však jen náhodné kusé zápisy. Většina byla úmyslně zničena, předpokládalo se, že tehdejší úředníci podváděli. Na tu dobu šlo o obrovské peníze.
Karel Šebek závěrem: „Pro nás jsou tyto události dávno zapomenuté, potomci italských vystěhovalců s povděkem a dojetím hledají místa, kde jejich předci prožili část života a dost často je navštěvují.“
Eva Šebková: „Během bádání nám pomáhala řada spolupracovníků, poskytli nám informace, kde někdo další bydlel,“ a ukázala kopii dokumentu z jedné matriky.
Na dotaz, co je přivedlo k tématu Eva Šebková odpověděla: „Pracovala jsem v Okresním archivu a toto neprobádané téma se nabízelo. Spolupracujeme i s italskou skupinou, jež se osudem svých předků zabývá. Ještě v šedesátých letech minulého století se v oblasti Trenta dalo domluvit česky a naši lidé zde byli vždy vřele přijati.“
V Boskovicích bylo 71 Italů a v židovském městě 201. Na základě poválečných dohod se museli Italové vrátit do vlasti. Zůstali jen těžce nemocní, a zde vdané ženy.
Socha „Alegorie válečnictví“ z roku 1918 odlitá továrnou ČKD původně určená pro italské Trento, kterou již uprchlíci při návratu do vlasti nevyzvedli, stojí dnes vedle ředitelství firmy v Blansku.
Podobná beseda, tentokrát pro veřejnost, proběhla v Muzeu Boskovicka ještě tentýž den odpoledne.
Výstavu Italští uprchlíci na Blanensku a Boskovicku lze zhlédnout v Muzeu Boskovicka do 1. března 2015.

Více: http://muzeum.boskovice.cz/
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2015
  • 282 zobrazení
mikunda
Můj děda bejval blázem
více  Zavřít popis alba 
  • 25.1.2015
  • 49 zobrazení
jiri1946
Školící a kulturní centrum InGarden, Nad Primaskou 45, Praha 10 - Strašnice
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 21.8.2014
  • 399 zobrazení
Reklama