Hledání

2 924 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

bele
ALB 809
Do původního starého města Kotor se vstupovalo třemi branami:
• jižní brána - ze 13. století s řetězovým mostem, nedaleko kostela Kolegiata, od této brány se jde po schodech nahoru kolem kostela Gospa od Zdravlja, právě touto branou se dnes můžeme dostat k městským hradbám
• severní brána - také někdy nazývaná Říční brána, která vedla do města z vnitrozemí
• Mořská brána, kterou se vstupuje na Náměstí zbraní, které je největším a zároveň i nejkrásnějším náměstím Kotoru. Proti vchodu je hodinová věž ze 17. století, u které je pranýř. Je zde i renesanční palác benátského místodržícího a divadlo.

Ve své době město opanoval mimo jiné významné rody rod Dragů, byl jsem potěšen, když jsem našel v uličkách v kameni vytesané znaky draků, a posléze jsem i z věže kostela nahlédl i do atria paláce, který je běžnému oku nedostupný. Pro mne to byl objev dne :-)

PS.: Jsou zde 2 videa, jedno z roku 2010, druhé aktuální, kde se nám opravdu podařilo ty zvony Kotoru rozhoupat
více  Zavřít popis alba 
152 komentářů
  • jaro 2015
  • 3 790 zobrazení
  • 18
bele
ALB 758
Sveti Stefan je malá vesnička v Černé Hoře, která leží na mysu, spojeném s pevninou jen úzkou písečnou lavicí. Po celém obvodu se nacházejí oblázkové a písečné pláže, velká část z nich je ale jen pro hotelové hosty. V době našeho pobytu byla osada uzavřena a probíhaly zde stavební práce velkého rozsahu. Při troše štěstí se za pár Euro dalo dostat dovnitř, ale štěstí při nás nestálo. Provizorní dřevěná brána byla neochvějně uzavřena

Původně se jednalo a malou rybářskou osadu s kamennými domky na skalnatém ostrůvku nedaleko pobřeží. Založili ji v 15. století Černohorci. Jméno dostala po kostelu sv. Štěpána, který stojí na nejvyšší místě ostrova. Začátkem 60. let 20. století se vesnička proslavila jedinečným hotelovým komplexem s 80 domky, přeměněnými na luxusní apartmány. Hotel ve své době získal prestižní ocenění Zlaté Jablko jako nejlepší hotel světa. Hotel hostil dlouho řadu známých osobností.

Byli jsme zde před cestou do Budvy přes noc v kempu Crvena Glavica – hrozný krpál, že bus musel jezdit prázdný a navíc dolů couvat – bo dole nebylo místo na otočení našeho monstra- Místečka pod olivami byla plná kořenů a kamení, stan byl jen tak na volnou zatížen batohy. Přístup k moři byl hrozným krpálem po kamenné suti, obcházelo se to tedy celkem daleko po silnici a městečkem nových domů a apartmánů.

Dole mi po chvíli došly baterky u foťáku tak jsem zkoušel kteslit, ale bylo takové horko, že mi to po dvou pokusech přestalo bavit. … Vlastně ani nezačalo jak je vidět :-)

Zajímavější bylo sledovat místní krásky, jak se sluní na kameni :-)
více  Zavřít popis alba 
87 komentářů
  • léto 2010
  • 3 846 zobrazení
  • 14
kanon5
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Tismicích ( u Českého Brodu - okres Kolín) je vzácně zachovaná trojlodní románská bazilika z konce 12. století.!
To, že je po Chrámu sv.Jiří na Pražském hradě nejcennější románskou stavbou v Česku, jsem se dozvěděl v Německu...česká střední škola to své absolventy nenaučí :-(
Unikátní gotická Madona na hlavním oltáři (originál ukraden! -dnes kopie) pochází z období kolem roku 1420.
Pozdější drobné stavební úpravy obohatily kostel o pozdně gotický jižní portál s vytesaným soudobým erbem (konec 15. století), dále o barokní klenbu v hlavní lodi a sakristii, točité schodiště na kruchtu a západní vstupní portál vzniklý kolem roku 1700.
Boční lodě spočívají střídavě na pilířích a sloupech. Jejich hlavice jsou ozdobeny girlandami ze 17. století. Na triumfálním oblouku je namalován fragment postavy biskupa z doby pozdně románské. Malby nad oltářem a v postranních apsidách byly vymalovány kolem roku 1775. Zvon v levé věži s nápisem „Ke cti Boží a Panny Marie“ je z roku 1445. Kolem Madony je barokní oltář zhotovený na zakázku vévodkyně Marie Terezie Savojské. Rokoková kazatelna a signovaná křtitelnice je z roku 1786.

Ze zrušeného kostelního hřbitova byly dovnitř kostela přemístěny dva náhrobky z let 1582 a 1609. Na kamenné bráně při vchodu na hřbitov je soška Madony. Vstupní schody ke hřbitovní bráně jsou ozdobeny sousoším svatého Jana Nepomuckého z doby po roce 1750.
více  Zavřít popis alba 
73 komentářů
  • 12.1.2014
  • 1 802 zobrazení
  • 14
milenakolar
POREČ
Poreč (italsky Parenzo, německy Parentium) je chorvatské město v na západním pobřeží Istrie, 68 km západně od Rijeky a 50 km jižně od Terstu. V roce 2011 v městské oblasti Poreč žilo okolo 16 700 obyvatel, v samotném městě asi 12 000.
Poreč je největší a nejnavštěvovanější středisko cestovního ruchu na celém jadranském přímoří, má též největší ubytovací kapacitu. Mírné podnebí, bohatá vegetace, především borové porosty. Součástí Poreče je 400 m vzdálený ostrůvek Sveti Nikola s ubytovacími zařízeními (má pravidelné a časté spojení čluny z městského nábřeží). K mimořádně cenným historickým památkám Poreče patří Eufraziova bazilika, zapsaná v roce 1997 do seznamu světového kulturního dědictví organizace UNESCO.
Porečská hotelová aglomerace vyrostla na pobřeží severně a jižně od starého města na velice členitém pobřeží. Jsou to od severu k jihu tato jednotlivá letoviska: Lanterna, Solaris, Červar-Porat, Ulika, Materada, Špadići, Pical. Další leží na jih od Poreče: Brulo, Plava laguna, Zelena laguna, Bijela uvala. Vegetace je všude velmi bohatá, krásné borové lesy dosahují většinou až k moři. Dopravu mezi letovisky obstarává po pobřeží autovláček, který vyjíždí z nám. Svobody (Trg Slobode) a stojí cca 10 kun. Časté je též autobusové spojení z Poreče do jednotlivých částí aglomerace a až do Vrsaru.

UMAG
Na místě dnešního Umagu existovala římská osada Umacus. Od 13. století patřilo město Benátské republice, od konce 18. století se dostal postupně pod rakouskou a italskou nadvládu a roku 1953 přešel pod Jugoslávii.
Město má historické centrum. Je známé díky ATP turnaji mužů Croatia Open Umag, který se zde hraje vždy v červenci již od roku 1990.

Staré město s přístavem, významné přímořské lázeňské středisko v severní části západoistrijského přímoří, 7 km jižně od Savudrije, 5 tis. obyv. Umag je střediskem rozlehlé spádové oblasti, k níž patří místa od Kanegry na severu až po Puntu v Umagu. Nevelké staré jádro leží na poloostrůvku mezi dvěma mělkými zálivy, severní je upraven na přístav, na jehož konci je jachtařská marina.
Nová část Umagu se rozrostla na přilehlé pevnině oběma směry, částečně i do vnitrozemí. Některé průmyslové objekty znečišťující ovzduší byly postupně zlikvidovány. Umag má velmi úrodné okolí, hlavní plodina vinná réva. Díky okolním mělčinám dobré podmínky pro rybolov (závod na zpracování ryb). Největší vinné sklepy v Istrii. Turistická aglomerace Umag zahrnuje letoviska: Punta, Stella Maris (je nejpěknější, v centru je pěkný tenisový stadión, turnaje ATC Croatia Open, známá tenisová škola někdejší tenisové hvězdy N. Piliće se 40 antukovými kurty; široká umělá pláž - oblázky, písek), Katoro a Polynesia, spadá sem i Savudrija a Kanegra. Všechna letoviska jsou v borových lesích, hojnost další vegetace. Celá turistická aglomerace je velmi pěkně parkově upravena. Jednotlivá střediska aglomerace nabízejí bohatý a rušný společenský život (především Punta a Stella Maris). V aglomeraci Umag je i zařízení pro léčbu mořskou vodou - talasoterapii.
Umag sahá svou historií až do římských dob, kdy zdejší bohatá osada nesla jméno Sipar Humacum. Na lokalitách Sipar, Katoro a Muntarol byly odkryty pozůstatky venkovských vil, usedlostí, pevnosti apod., které jsou základem projektu archeologického parku Sepomaia (viz článek: V Umagu vzniká "Archeologický park Sepomaia"). V dalších staletích ohrožovaly obyvatelstvo nájezdy pirátů. Když byla osada v 9. století zničena, lidé našli útočiště v dnešním opevněném Umagu. Panství terstských biskupů vystřídala od 13. stol. na 500 let Benátská republika, kterou pak na více než 100 let nahradilo Rakousko, po něm po první světové válce Itálie. Součástí Chorvatska se Umag stal až r. 1953 (chorvatské svazové republiky v rámci Jugoslávie), od té doby zůstal již chorvatský. Staré městečko nemá významnější stavební památky, dochovaly se zbytky hradebních zdí a věží, které jsou nyní pěkně obnoveny. Barokní kostel z 18. stol. Městečko je však zajímavé svou dochovanou středověkou urbanistickou strukturou (úzké křivolaké uličky, náměstíčka, staré domy) a polohou. V městské věži je lapidárium. V městečku je galerie "Dante" Marina Cettina (současní výtvarní umělci).

Krápníková jeskyně Baredine Jama
Baredine – dobře utajená jeskyně
Mezi Porečí a Vižinadou, v oblasti pro niž je typické pěstování vína, narazíte na malou osadu Nova Vag-Gediči. Asi kilometr odtud leží stranou od hlavní silnice labyrint krápníkových jeskyní Baredine Jama (dobře značeno „Baredine“). Jeskyně lze navštívit pouze s průvodcem, prohlídka, která trvá asi 40 minut, vás zavede do pěti jeskyní s bizarními krápníkovými útvary, pitoreskními přírodními sochami a podzemním jezerem. Žijí tu vzácná zvířata – macaráti jeskynní (bezbarví slepí mloci s typickými hubenými končetinami). Celková hloubka jeskyně činí 150 m, ještě o 65 m níže leží podzemní krasové jezero, je zde stálá teplota 14°C.
Pokud cestujete zvlněným krasovým územím, je i laikovi jasné, že v okolí budou nějaké ty „díry“. Istrijská jeskyně Baredine se však takové specifikaci vymyká a v tom spočívá jedna z jejích zvláštností. Leží totiž v rovině, kde široko daleko je nejvyšším bodem leda tak nějaký balvan a nebo kupka sena. Baredine přitom představuje náramný jeskynní skvost. Nenabízí sice tak rozsáhlý podzemní labyrint jako třeba Moravský kras a nebo proslulé jeskyně ve Slovinsku (Postojna, Skočjanske jamy), ale není o nic méně krásná a krom toho se může pochlubit i jednou zvláštností: v podzemním jezírku, kam nikdy neproniknou sluneční paprsky, žije prazvláštní obojživelník z rodu mloků – proteus anguinus.
Jeskyně Baredine leží nedaleko obce Nova Ves východně od světoznámého istrijského letoviska Poreč. Okolí bylo odjakživa zemědělským krajem, kde se pěstovala zejména vinná réva a olivy. Zřejmě i proto neušla existence podzemních prostor pozornosti zdejších obyvatel, kteří ji podle archeologických nálezů hrnčířské keramiky zjevně obývali už od počátků zdejšího osídlení.

Moderní historie jeskyně sahá do počátků 20. století, kdy zde jeskyňáři z Terstu provedli první sestupy do hloubky 80 m. Další výzkum zahájili v roce 1973 členové porečského speleologického klubu Proteus. Postupně objevovaly další podzemní prostory s nádhernou krápníkovou výzdobou, díky čemuž byla jeskyně vyhlášena v roce 1986 přírodní památkou. Současně byly objeveny další zbytky staré keramiky, která je dnes vystavena v prostorách pokladny a restaurace. Začátkem 90. let minulého století bylo zahájeno čištění jeskyně a v květnu 1995 byla oficiálně zpřístupněna pro turisty.Podzemní svět jeskyně Baredine patří mezi skutečné skvosty svého druhu a je s podivem, že i když byla jeskyně v minulosti obývána, dochovalo se v ní do dnešních dnů množství stalagmitů a stalaktitů jedinečných tvarů, dokumentujících trpělivou a dlouhodobou činnost vody. K nejzajímavějším patří například až 10 m dlouhé „záclony“, realistická socha Madonny nebo pastýřky Milky, krápníková variace na šikmou věž v Pise a nebo sněhulák – světlonoš, který se stal ochrannou známkou a symbolem jeskyně Baredine.

Jeskyně je hluboká 132 m a teplota uvnitř se stabilně pohybuje na úrovni 14oC. Třísetmetrový vyhlídkový okruh v délce 40 minut prochází pěti sály a končí u jezírka přibližně v hloubce 60 m. Zbývající metry do dosud změřené hloubky představuje 66 m hluboká průrva, zakončena dalším podzemními jezery o hloubce až 30 m..
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2005 až červenec 2015
  • 1 893 zobrazení
  • 1
vlcek
Je únor (2015), počasí zatím nic moc, i sněhu tady dole poskrovnu, vrchol Lysé hory je však nádherně bílý. Tedy pokud je vidět, protože dneska, v pátek, mlha, že by se dala krájet. Po splnění povinností v továrně dávám na záda dvacetikilovou krosnu se vším potřebným na tři dny a vyrážím směr 1323 m.n.m.. Borovský kostel mi startuje čas výstupu, na Hradové mám první vrcholovou prémii, druhá prémie je kousek od vrcholu Malchoru. Tam zahrabávám už 50ti kilovou krosnu do sněhu (jo, jo, řemeny se zadírají do ramen, určitě to má nejméně 50 , ne-li 60 kg) a jako laňka vybíhám na vrcholek. Ale nemá cenu se na vrcholu zdržovat, je -11 st.C, mlha, u polívky v Šantánku bude lépe. O půl šesté, to už je tma jak v pytlu, vyrážím na Malchor, úspěšně nalézám krosnu a sestupuji kousek níže, k opuštěné lesácké chatě. Mno, v tu dobu už měla být lehce zabydlená, ale bojovníci druhé skupiny trochu neodhadli čas výstupu z Visalají na Zimný a k chatě. Nezbývá mi než za naprosté tmy relaxovat, poslouchat praskání zasněžených stromů, snad i vytí hladových vlků a mít strach, že kdyby se náhodou objevil medvěd, tak mi určitě sežere bůček a vypije rum... a co bych pak měl k večeři, suchý chleba a vodu? Ale vše dopadlo dobře ... vidím světla čelovek kamarádů, otvíráme chatu, začíná plápolat oheň, sekyrkou vysekáváme led ve studánce, obdivujeme kadibudku, horkou vodou zaléváme pytlíky čaje, dáváme si ne jeden kalíšek vitaminového přípravku RUM a já před půlnocí začínám snít. Ráno je nádherné, sluníčko blýští v nových vrstvách sněhu. Jako správný manžel vybíhám dolů, k busu, abych opět šel nahoru, ale na zádech už mám batoh ... a za zády supí má lepší polovička. Jsme na chatě, vítačka, kafíčko, svačinka. Za chvíli však vyrážíme k vrcholu naší Lysánky. Nahoru jdeme trochu oklikou, přes Zimný. Je nádherně, výhledy až někde do ... však se mrkněte na fotky. Střídavě jsme na vrcholu, v Šantánku, na vrcholu, v Kameňáku... za naprosté tmy pak upalujeme sjezdovkou směr Malchor a dále do chaty. A u plamene blikajícího z krbových kamnech plánujeme letošní toulky s KARL-TOURem i VLK-TOURem, tedy s osvědčenými cestovkami.
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
26 komentářů
  • únor 2015
  • 1 628 zobrazení
  • 12
fotostandaliberec
Adventní koncert liberecké skupiny MUSICA VIVA v Ostašovském kostele sv. Vojtěcha
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 6.12.2015
  • 1 598 zobrazení
  • 4
alkoturiste
grafiti s tématikou Viktorky na které jsem narazil při procházce Plzní
Přidány fotky viaduktu z 28.září 2012
...a kostela 25. prosince :-)
...a zdi v Luční v květnu a podchodu v Pallovce v červenci 2014
...a 17. října 2015 v den 5. úmrtí Žita vzpomínkové grafiti na stadionu
více  Zavřít popis alba 
  • září 2009 až říjen 2015
  • 1 576 zobrazení
  • 0
khaar
Jedno z nejstarších měst v Bulharsku, které leží na malém ostrově a jediné spojení s pevninou je po mostě. Na tenhle ostrůvek se vešlo městečko se čtyřiceti kostely. Nejstarší z nich pocházejí z 5. století n. l. a jsou nádherné. Posuďte sami.
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • 25.6.2015
  • 1 121 zobrazení
  • 5
vkuc
PRAHA – Zlíchov, kostel sv. Filipa a Jakuba

Na místě dnešního kostela stávala románská kaple sv. Štěpána, prvně zmíněná 13. února 1257. Tehdy ji Přemysl Otakar II. věnoval kanovníkovi chrámu Vyšehradského Bartoloměji a jeho nástupcům. Kaple měla být zbořena a zasvěcení sv. Štěpána (možná i s ostatky) mělo být přeneseno na kapli Vyšehradskou. Nestalo se tak a patronem kaple se stal zřejmě sv. Václav. Na přelomu 14. a 15. století byla přestavěna goticky, v roce 1660 opravena a v letech 1713–1714 byla stržena a na jejích základech byl postaven současný barokní kostel sv. Filipa a Jakuba.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 17.1.2015
  • 1 007 zobrazení
  • 3
killyskars
Slíbil jsem pohledy z věže, takže plním. Příště si vezmu i krátké sklo, abych mohl udělat i vnitřek věže.
http://killyskars.rajce.idnes.cz/Kostel_sv.Martina_Krnov-z_veze_i_vnitrku/
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • 1.8.2015
  • 1 003 zobrazení
  • 0
handysto
před dvěma rokama jsem si namohla děsně koleno, od té doby jsem si je musela bandážovat, někdy bolelo více někdy méně...právě ve středu "běhání" kolem kostela v Břeclavi-Poštorné a bodovy školy jsem mu dala pověstnou poslední kapku.....
více  Zavřít popis alba 
28 komentářů
  • 13.11.2015
  • 924 zobrazení
  • 1
marcopolo11
Vodní nádrž Klabava se nachází v Plzeňském kraji nedaleko Rokycan.
Nádrž dokončená v roce 1957 měla za úkol chránit před velkou vodou nedaleký lom na železnou rudu, ale činnost v lomu byla ukončena už po několika letech a v roce 1975 byl lom zatopen. Vodní nádrž tak ztratila svůj původní význam a dnes slouží k zajištění minimálního průtoku, ochraně před velkou vodou a k rekreaci. Na Klabavu shlíží z kopce jménem Vršíček barokní kostel Navštívení Panny Marie z roku 1747.
více  Zavřít popis alba 
68 komentářů
  • 1.11.2015
  • 869 zobrazení
  • 69
radejovfotky
Pár řádků k Martinským hodům v Radějově. Obec Radějov s radějovskou chasou pořádala v sobotu 7. listopadu 2015 Martinské hody. V letošním roce byl stárkem Vojtěch Zubíček a stárkou Jitka Hájková. V pátek večer chasa postavila před Obecním úřadem májo. A v sobotu ráno v 9 hodin požádal stárek starostu Mgr. Martina Hájka o udělení hodového práva pořádat hody. K tomuto aktu zahrála mládežnická cimbálová muzika Včelínek z Radějova. Pak se krojovaná chasa odebrala za doprovodu dechové hudby Švitorka na mši svatou do kostela Svatých Cyrila a Metoděje. Po ukončení mše se chasa se Švitorkou vydala na zvaní po dědině. Hodový den byl zakončen zábavou ve sportovně společenském centru.

A jaká je vlastně historie Martinských hodů v Radějově. Z vyprávění pamětníků (mé maminky Marie Vítkové nar. 1926, paní Pavlíny Martinkové nar. 1929, paní Marie Kotkové nar. 1931, paní Marie Hrachovské nar. 1934) jsem se dozvěděla, že Radějovjané než postavili svůj kostel (v roce 1912) chodili pěšky do Strážnice do kostela Svatého Martina. Sloužila se tam hodová mše svatá. Na tento den hospodyně vykrmily husu. Marie Vítková uvádí: „Mamička vykrmila velikú husu, usmažila koblihy, napékla koláče syrné (tvarohové), trnkové (švestkové), s makem, takové překládané s ořechama. Upékla husu, z drobů navařila polévku, my jako děcka jsme dostaly husí játra.“

V předvečer hodů chasa postavila májo. Marie Kotková uvádí: „ Slavná mše byla v nedělu, všichni šli v kroji mladí i ženatí. Po mši stárek se stárků pověsili věnec na hospodu.“ Chasa potom chodila za doprovodu radějovské dechové hudby po dědině, zpívala, tancovala a zvala na muziku. Pavlína Martinková si vzpomíná, že hodová zábava byla v neděli odpoledne, v neděli večer a v pondělí večer.

Marie Vítková dále uvádí: „Stárek to celé řídil, organizoval zábavu, zodpovídal za všecko, aby byl pořádek. Muziku platili z toho, co si vyhráli po dědině. Dávalo sa jim pět korun, někdo aj deset korun. Pohostili jsme jich koláčkama, štamprlů. Stárek míval za klobúkem veliký dlúhý rozmarýn s pantličkama, mládci také a ostatní mládenci měli krátké rozmarýny. Stárka a druhé děvčice rozmarýn za kordulama. Stárek měl také dřevěnú palicu asi tak 1,5m dlúhú, která byla na konci rozšířená. Měl ju nazdobenú rozmarýnem a pantličkama. Stárek si mosel palicu hlédat, byla by to ostuda, kdyby ju někdo sebral. Jinak ju musel vyplatit. Mamička říkala, že musel dat zlatku. Děvčice na hody nosily sametové kacabaje, předničky (čipky kolem krku, vyšitý bílý pás drobných bílých kytiček kolem středních okrajů), kordulu bledě modrú, červenú, zelenú, která byla obšitá v horní části široků pantlú (nejčastěji červenú). Sukňu měly vlněnú tibetku (červený podklad s květama), pruhokvětku, somatovú červenů, harasku (červená s protkanýma žlutýma podélnýma pruhama). Zástěry byly modré nebo černé bohatě vyšívané. Dříve černé s bílú jednoduchú výšivkú. Na hlavu si děvčice uvázaly turecké šátky nebo bílé šlingrované (vyšívané) pod krk. Na nohách navrapené čižmy prošité u kotníka červeným, vysoké něco pod kolena. Mládenci na hody nosili černé nohavice, lajbl, pod lajbl bílú uzkú košelu, modrú, červenú nebo aj zelenú kordulu, vysoké kožené boty a na hlavě klobúk.“

Po první dekádě listopadu začínala zima a veškeré polní práce už byly hotovy. Byl čas na oslavování. Tradice Martinských oslav (hodů) vznikla na základě toho, že na svatého Martina končili čeledíni svoji službu nebo si domluvili pokračování na příští rok. V tento den bývali vyplaceni, což bylo spojováno s oslavami. Martinské hody se na našem území slavily hojně.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.11.2015
  • 809 zobrazení
  • 0
fotograf-milan-svoboda
1. Stíny / Autorka: Hiroko Matsushita (JAP) / Kde: DEPO2015 uvnitř
2015, performance, hedvábný papír, zpětná projekce
Japonská umělkyně Hiroko Matsushita v duchu tradičních japonských řemeslných tradic vytvoří jemné a citlivé instalace z papíru v dramatickém prostředí kreativní zóny DEPO2015. V Plzni v rámci své umělecké rezidence představí projekt Stíny, který využívá zpětné projekce na hedvábný papír, a svým uměním i dílnou pro veřejnost připomene prostý fakt, že světlo je pro nás nejen základní potřebou, ale že do našich životů přináší také krásu a jistotu.

2. PET lahve / Autorka: Kazumi (JAP) / Kde: Hřiště u plovárny
2015, instalace, použité PET láhve, LED zdroje světla
Kazumi Kashimura, mladá japonská umělkyně pobývající v Plzni na umělecké rezidenci, pracuje s fenoménem světla ve všech jeho podobách. Svojí světelnou instalací se pokusí oživit „duše“ obyčejných PET lahví, které díky miniaturním LED žárovkám rozzáří náplavku Radbuzy. Kashimura představí instalace ze stovek recyklovaných PET lahví, z nichž vytváří nečekané skulptury a po svém tak reaguje na téma ekologie a recyklace.

3. Speederman / Autor: David Černý / Kde: Café Papírna
2014, světelná socha, laminát, LED displeje, ocel, elektronika, 380 cm vysoká
Významný český umělec David Černý často překvapuje vyhraněnými názory, provokativními gesty a kontroverzními uměleckými díly. V pražském veřejném prostoru se momentálně nachází několik jeho soch, včetně instalace Miminka Babies, která byla instalována na žižkovském televizním vysílači v rámci projektu Praha Evropské město kultury 2000. Do Plzně Černý přiveze sochu Speederman, jež byla představena na 2. ročníku festivalu SIGNAL.

4. Transmitter / Autor: Jakub Nepraš / Kde: pod mostem Milénia
2012, videosocha se zvukem, plexisklo, dřevo, nalezené objekty u pobřeží oceánu, 230 × 220 × 300 cm, 8 min. smyčka, 2 projektory
Je dokázáno, že voda má svou specifickou paměť. Oceán musí uchovávat nebo složitě transformovat všechny informace, které tekoucí voda nasbírala cestou od pramenů, přes naše domovy, města, až do oceánů. Není tedy i on nosičem jakési rozprostřené paměti, podobně jako ji může mít vesmír nebo třeba i náš internet? Slova a jejich obsahy mají i velký účinek na globální emociální stav a náladu současné společnosti. Některé signály naměříme daleko za hranicemi stratosféry. Ještě dále jsou ale pohlcovány nekonečným prostorem, který je postupně přetváří v šum. Tento šum je pro nás zpětně nečitelný, ale přesto je a bude opepřený zlomky našich výkřiků.
Autorem instalace je vizuální umělec Jakub Nepraš, který ve svých dílech kombinuje média, video a sochu.

5. Srdce / Autor: G. Matušková, Š. Svoboda, Š. Kuczman (Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara) / Kde: Korandův sbor
2015, interaktivní instalace, tvrzený polypropylen, LED světla
Srdce je silným symbolem. Je to geometrický útvar, který však neztrácí na lidskosti. Umělecká interaktivní instalace tří studentů oboru multimédia, vybočuje svojí velkolepostí a technickými vlastnostmi. Je to geometrické lidské srdce zavěšené v prostoru, reagující na okolí, hudbu a chování lidí pomocí světel a animace. Je to spojení umění a kybernetiky. Propojuje lidskost s moderní technikou pomocí světla a hudby. Je to instalace, která na okamžik spojí lidi v celek - stanou se součástí tvorby výsledného efektu a svým jednáním mohou ovlivnit to, co se děje nad jejich hlavami.

6. La Plante / Autor: AV Exciters (FR) / Kde: Západočeské muzeum
2015, videomapping
AV Exciters je skupina architektů a designerů ze Štrasburku, která se zabývá digitálním prototypováním a novými technologiemi. Na hranici mezi reálným a virtuálním se AVE prostřednictvím realizací mikroarchitektury a interaktivních instalací dostávají k nestandardní architektuře. Umělci, kteří tvoří videomapping na světové úrovni, připravují pro Festival světla projekt šitý na míru historické budově Západočeského muzea.

7. Uranium Figure / Autor: Rony Plesl /Kde: Kostel Nanebevzetí Panny Marie Františkánská ul.
2013, lustr, uranové sklo, UV zářivky, elektronika
Zavěšená světelná plastika je složená z cca 25 trubic z vzácného zeleného uranového skla, jež vyzývá návštěvníka ke kontemplaci. V každé z trubic je zavedena zářivka svítící ve spektru UV, která uranovému sklu dodává intenzivní zářící zeleno-žlutý jas. Držitel mnoha ocenění, včetně Red Dot Design Award, Good Design Award a Czech Grand Design, Rony Plesl, se v současné době věnuje především velkým projektům v architektuře a volné tvorbě. Jeho díla jsou zastoupena v nejprestižnějších sbírkách doma i v zahraničí. Od roku 2008 vede Ateliér skla na VŠUP v Praze. Pracuje pro významné klienty doma i v zahraničí, čtyři roky působil jako designér v nejstarší rodinné firmě na světě sklárny Barovier & Toso. Výtvarně řešil pražskou výstavu značky Cartier a již deset let pracuje pro německý koncern SAHM.

8. SPAM Interpretace černobílých struktur Zdeňka Sýkory / Autor: Vladimír 518 a David Vrbík / Kde: Podchod Tyršova ul.
2013, video&audio projekce, 8 min. smyčka
Audiovizuální projekt SPAM je působivou vizuální a zvukovou interpretací geometrických obrazů Zdeňka Sýkory. Snaží se pomocí rozpohybování Sýkorova díla hledat metodu a princip jeho práce a odkrývá divákům nečekané a promyšlené struktury jeho abstraktních obrazů. Jak umění souvisí s matematikou ukazuje ve videu, na kterém se podíleli také hudebníci David Vrbík a Ondřej Anděra. Vladimír 518 je jeden z nejdéle působících raperů české hip hop scény, člen skupiny PSH a zakladatel labelu-seskupení Bigg Boss. Je znám jako výrazná osobnost graffiti scény, illustrátor, komiksový výtvarník a autor scénografií.

9. Die Herde / Autor: Axel T. Schmidt (DE) / Kde: pivovarské sklepy Plzeňského Prazdroje
2015 / 2005, site specific instalace, výbojky, barevné sklo, kovová konstrukce, bateriový motor
V pivovarských sklepích nainstaluje německý umělec Axel T. Schmidt svoji instalaci Die Herde složenou z více, než čtyřiceti červených a modrých lamp a pulzujích světel v nich. Ta rotují a postupně se jejich otáčky zpomalují až do úplného zastavení. A Die Herde běží dál.

10. Mrak / Autoři: Caitlind Brown & Wayne Garrett (IRL) / Kde: nádvoří Plzeňského Prazdroje
2012, světelná socha, 3. kopie (2014), klasické žárovky, LED žárovky, ocel, kuličkový řetěz
Instalace MRAK se skládá z tisícovky klasických domácích žárovek. V kombinaci s LED žárovkami dává elektroodpadu nový potenciál, vyvolává údiv a iniciuje návštěvníky festivalu ke spolupráci, kdy se snaží MRAK kolektivně zhasnout a následně zase rozsvítit. Autoři při jeho výrobě sesbírali vyhořelé žárovky ze svého okolí, čímž si vytvořili neformální vztah s veřejností, snížili výrobní cenu a přiměli účastníky k přemýšlení nad tím, že mohou mít domácí potřeby i jiné využití. Instalace se těší velkému zájmu publika, dokázala okouzlit diváky v Calgary, Moskvě, Chicagu i v českých regionech.
Caitlind r.c. Brown & Wayne Garrett pracují s nejrůznějšími médii i materiály od klasických žárovek až po recyklovaný architektonický odpad. Ve své tvorbě se zabývají interakcí ve veřejném prostoru, uměním v nezvyklém kontextu, recyklací odpadu z domácnosti, spoluprací v komunitě a hrou. Dvojice umělců spolupracovala na mnoha instalacích na místech, která byla určena k demolici, jako The House Project a Wreck City.
Instalaci MRAK zapůjčila ze sbírky ZIBA, Muzeum moderního skla v Praze, www.ziba.cz
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 20.2.2015
  • 803 zobrazení
  • 1
cantio-antiqua
Kostel sv. Ondřeje v Kolovratech
více  Zavřít popis alba 
  • 4.1.2015
  • 761 zobrazení
  • 0
igor-74
pár fotek z květnového toulání po jizerkách : smědava, jizerka, pytlácké kameny, paličník, bílý kostel a hejnice.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
487 komentářů
  • 16.5.2015
  • 772 zobrazení
  • 37
bele
ALB 870
Poslední víkend v srpnu proběhla letošní Belepárty jen v počtu 5 osob ale počasí nám přálo jako pro sto :-)

Stačili jsme uskutečnit téměř celý zamýšlený program jako
* návštěvu zámku a pivovaru v Dětenicích,
* pojíst místní speciální ňamku pečená žebra s místním pivem,
* prožít si rytířský turnaj,
* zkontrolovat jak roste na Chotuci klokočí a švestky,
* navštívit lesní hřbitov na Chotuci a kostel sv.Václava v Hrubém Jesníku
* zdolat rozhlednu Romanka a na závěr
* zámek Loučeň a jeho sestavu labyrintů

Uteklo to jako voda a bylo dobře - díky za to :-) :-) :-)
více  Zavřít popis alba 
159 komentářů
  • léto 2015
  • 741 zobrazení
  • 16
dani333
Příjemné teplo, ale už ne horko na padnutí. Na koupališti bylo tentokrát jen maloučko lidí,
tak se dalo dokonce i plavat a ... ozvalo se ve mě srdce malé holky - a tolikrát jsem se dnes
svezla na tobogánu a skluzavce! :-)
více  Zavřít popis alba 
141 komentářů
  • 15.8.2015
  • 747 zobrazení
  • 13
cantio-antiqua
kostel Českobratrské církve evangelické Martin ve zdi
zkouška, koncert a po koncertě v Konviktu ;)
více  Zavřít popis alba 
  • 18.12.2014
  • 706 zobrazení
  • 0
kirschner
/AKTUALIZOVÁNO O NOVÉ FOTKY KOSTELA!/ Materiály z německé knihy o Herlíkovicích /Hacklesdorfu a z archívů v Trutnově a Vrchlabí. Bez souhlasu autora fotokopií nelze dále šířit. Komerční využití je zakázáno. Album je základem publikace o historii Herlíkovic a možné historické expozice v objektu Kunzárny. Podpořit projekt můžete na účet č. 2700264997/2010.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • červenec 2010 až červen 2015
  • 708 zobrazení
  • 0
trampskalaci
Nemohl jsem použít jiný název pro tento článek, je to jediná pro mě známá osobnost, která propagovala řeku Želivku.Jeho písnička pojednává o horním toku této řeky. O tom píši v druhé polovině článku, ale nejdřív si prohlídneme dolní tok o kterém zpívá naše osada Skaláci. Želivka byla vždy řekou milovníků táborových ohňů, nocí plných hvězd pod širou oblohou, milovníků dálek a upřímného přátelství - řekou trampů. Trampský sen na řece Želivce vyhasnul s napuštěním megalomanského díla vodní nádrže Švihov v roce 1975. V dnešní době nových technologií by to nemělo takový dopad na okolí jako je tomu dnes. Pražští trampové jsem jezdili z Braníka do Dolních Kralovic a trampové z jiných stran si nejčastěji vybírali okolí Sedlické přehrady a Vojslavického mostu. Ve 13. století se řeka Želivka jmenovala Sázava. Samotná řeka by mohla vyprávět o osudech tisíců lidí, i přírodě roztroušených po městech a vesničkách, které prožívali společný osud s touto řekou. Dnes již neexistují. Veškerá voda posloužila Praze a přilehlím obcím. Pokud na řeku vyrazíme, tak můžeme začít v Kojčicích, kde narazíte na hospůdku u Plhů. Pojmenovanou po osobě z filmu Marečku podejte mi pero. Zde se vydáme po červené na říčku Hejlovku a u soutoku s Jankovským potokem, tak vzniká řeka Želivka. Jankovský potok patří do NPP ve které žije kriticky ohrožený druh perlorodky říční. Na tomto potoku se nechá dojít k Mazánkově srubu, kde se ještě dnes dělají potlachy. Pomalu se tak dostavíme k Sedlické vodní nádrži. Kde její vybudování začalo s rokem 1921. Jedná se o dílo Ing. Josefa Řeřicha a Ing. Františka Fissmanna. Celkem se jedná o čtyři díla. Hráz z lomového žulového zdiva, tlačnou štolou, hydrocentrálu na levém břehu Želivky a vyrovnávácí nádrž Vřesník. Na přehradě můžete vidět malý domeček. Zde vede potrubí do hydroelektrárny. Důvodem budování přehrady bylo kvůli širšímu využití elektrického proudu a především Humpoleckému suknu, kde pracovalo přes 3000 zaměstnanců. Přes Kordovsko se dostaneme k Valše, kde je jez a Rokosův mlýn. Zde je hojně rozšířená chatová oblast. Přejdeme přes Valchy. Jelikož zde soukenictví mělo 500-ti letou tradici, tak sem se jezdilo se suknem. Za první světové války dostalo město Humpolec přesdívku Český Manchester odívalo tehdy celou Rakousko-Uherskou armádu. Skauti z Humpolce zde dělají letní tábory. Dostaneme se k Hydroelektrárně kde je trampovna u Pihávka. Neustále se zde pořádají akce všeho druhu.I do hydroelektrárny se nechá dostat. Ale je lepší dát předem vědět. Jsou zde původní veškeré stroje z dokončení stavby 1927. Tyto stroje jedou bez přestávky do dnes. Takže můžeme obdivovat kvalitní práci našich předků. Hydroelektrárnu celkem pohaní tři turbíny. Odsud je to kousek do Želiva, tak jdeme. V zimních měsících jsou na řece Želivce vidět překrásné ledopády. Dodnes je o nich málo známo a ti co je znají, tak především horolezci je používají jako ledovou stěnu. Asi kilometr od Želiva se setkáme s posledním dílem a to vyrovnávací nádrží Vřesník. Želiv městečko premonstrátů, patří k nejstarším obcím v okolí. Je zde Premonstrátní Klášter s pivovarem, Trčkův hrad. Jejich hrobka, tedy pozůstatky hrobky jsou k vidění v Herálci. Je zde památný strom a velice známa hospůdka na Koncandě. Vyhledávaná trampy a vodáky, též turisty. Míříme od Želiva po řece dál. Za zmíňku stojí v Miletíně velice známá legendární hospůdka a trampovna na Točilce. Zde stávala před rokem 1800 zemědělská usedlost rolníka Františka Točila, po něm je tato hospůdka pojmenovaná. Vystřídalo se na této usedlosti spousty majitelů. Od roku 1922 se Karlu Dvořákovi z této usedlosti povedlo udělat hostinec. V roce 1938 se hostince ujal Alois Bejček. Byl u lidí velice oblíbený muzikantsky nadaný a svému oboru dal celý život. Zemřel na place v roce 1981. Na jeho pohřeb přišlo tolik lidí, že to v okolí nikdo nepamatuje. Točilka byla cílem trampů, turistů a okolních obyvatel. Dnes tato hospůdka zkomírá. Kousek odsud je pak unikátní dílo. jedná se o dvojmostí. Zde je jeden z Hitlerových mostů. Jenž už nevyhovoval dnešním předpisům, tak nad ním vede dnes dálniční most D1. Nejvíce trampských osad příjíždělo k tomuto vojslavickému mostu. Na loukách pod ním se pořádaly potlachy. Jejich zpěv se rozhléhal do širokého okolí Od nás to byla především Modrá želva. Taktéž na těchto místech nejednou zasahovala policie. Dodnes je vidět, že louky pod Vojslavickým mostem jsou vyhledávaný místa. Pořád je zde vidět spousty vypálených míst od ohňů. O kousek dále se přibližujeme k zatopenému městysu Zahrádky u Ledče nad Sázavou. Ještě před nima je chalupa na Bělici, kde je vidět krásný totem. Jde zde zázemí prvního fanklubu Žalman a spol. Zde se pořádá krásný festival s názvem FolKaliště. Na vrcholu kopce je potom poutní místo. Husitská či Křižná studánka. Je to moc hezké místo. Dnes je krásně utajené, nevede k němu žádné značení. Zde se v létě pořádají Křesťanské festiválky. Odsud sestoupíme k řece kde jsou zatopené zahrádky. Zde je akorát vidět kostel, ve kterém jsou vzácné nástěné fresky z doby Přemyslovců, zbytek náměstí a starý turistický rozcestník. Dále poputujem k Dolním Kralovicím kde ještě o kus dál je možno projí zbytky mrtvé trati z Trhového Štěpánova do Dolních Kralovic. Já si vybral úsek u Keblova. Je zde starý kamenný most. Po cestě je ještě možnost narazit na pár pražců, co pohlcuje příroda. Zbytky z trati dnes slouží jako cesty, jiné byly zahrnuty a tak splynuly s přírodou. Dne 31. května 1975 ve 14 hodin odjel z Dolních Kralovic poslední vlak. Tím skončil jeden z nejhezčích 14 km úsek středočeských lokálek. To už se dostáváme do textů Honzy Vyčítala. U Borovska nás čeká poslední zastávka u nedokončených Hitlerových mostů. Nazývám je tak, protože tyto mosty u Borovska a Vojslavic byly budovány v letech 1938 - 1941. K jejich dokončování došlo až po válce. U Borovska jsou celkem dva mosty. Jeden menší a druhý nedostavěný. Chybí mu opravdu kousek. Po těchto mostech měla vést dálnice, ale po válce se z těchto plánů ustoupilo. Na tyto mosty je možnost se dostat pouze z Hulic. Od Želiva po hráz nádrže Švihov je to na vlastní pěst, protože se nacházíte v I. pásmu hygienické ochrany zdrojů vod. Dnes tu najdete neuvěřitelný klid a jako by se tu čas zastavil na milion let. I dnes stojí tento utopený trampský sen za vidění. Nádherně o těchto místech psal spisovatel, historik a kronikář František Pleva. Sám jsem použil několik informací a i obrázků z knihy Naše řeka. Nejen Honza Vyčítal zpívá o této řece. Ale i naše trampská osada Skaláci má v repertoáru píseň vlastní tvorby jménem Rád vzpomínám. Tato píseň je velice oblíbená v okolí a na osadách v blízkosti řeky Želivky. https://www.youtube.com/watch?v=EOrVQBOuo-4 Fotografie jsou veškeré z mé produkce, jedná se o dílo z několika let.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 26.1.2015
  • 687 zobrazení
  • 4
reklama