kleinice
SMĚS FOTEK - ÚRODA,ZAHRADA,DAVIDOVO NOVÉ AUTO,ÚPRAVA TERÉNU PŘED GARÁŽÍ,HLÍDÁNÍ HOLČIČEK O PRÁZDNINÁCH,,HOUBY,NA PIVEČKU V HOSPŮDCE POD HRADEM KYŠPERKEM,HASIČSKÁ SOUTĚŽ O POHÁR PRIMÁTORA TEPLIC KUBERY ZE STADIONU V KRUPCE,GRILOVÁNÍ U SOVŮ,KOUPÁNÍ 6.9.2014
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2014
  • 1 897 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
uwphotos
Ve volné vodě jsem nějakou dobu neudělal snímek, který by stál za ukázku.
Tak jsem po roce vzal do bazénu na trénink podvodní foto sestavu. Viditelnost sice nebyla tak úchvatná jako loni, přesto oproti jiným bazénům vynikající.
více  Zavřít popis alba 
47 komentářů
  • únor 2012 až prosinec 2013
  • 841 zobrazení
uwphotos
Jako každým rokem, tak i letos jsem vzal mezi svátky na bazén mojí již dosluhující podvodní foto sestavu.
Po tří denní odstávce a několika úkony na úpravě vody byla viditelnost zcela mimořádná.
Kategorie: koníčkysport
více  Zavřít popis alba 
46 komentářů
  • červenec 2012 až prosinec 2014
  • 788 zobrazení
janeklouznice
Jediná historická stavba v obci Loužnice.
Již od nepaměti k naší obci patří zvonička, která je vystavěna na skále.
Tragédie léta, kdy ve čtvrtek 5. 7. 2012 ve večerních hodinách, přišla bouře a shodila lípu na zvoničku, připomněla všem, jak důležitá a srdeční, je tato malá stavba pro všechny v naší obci.

Připomeňme si její historii, co napsali kronikáři Loužnice:

Na skále nad brusírnou bratří Linkových postavena jest zvonička v dávných létech, která jest majetkem obce. Zasvěcena byla svatému Václavu. Ve válce roku 1916 byl z nařízení úřadu, zvon rekvírován pro válečné účely, rovněž tak, i zvonek školní….

….Na západní straně nad malou skalkou stála KAPLIČKA či zvonička. Pravděpodobně byla vystavěna ve stejné době, kdy byl postaven dům na Kopani (cca 1665).
Ve 40. Letech (kronika zřejmě myslí 1840) byla tato kaplička velmi sešlá, takže byl zvon přenesen na vedlejší hrušku u „Bartošova“ statku čp. 5. Na oslavu zrušení roboty byl zakoupen nový zvon. Zvon měl označení: Na paměť 50letého zrušení roboty v zemích koruny svatováclavské. (1848)
První zvon byl osadě ukraden, druhý vyzváněl 50 let, až konečně musel být nahrazen novým. Tento nový zvon sloužil občanům až do roku 1916. V době války, Rakousko potřebovalo kov na výrobu děl a z nouze se sáhlo i po zvonech bez ohledu na to, že tyto zvony jsou posvěceny.
V 1916 se Rakousku nedostávalo potřebného kovu na výrobu válečného materiálu, a proto začaly být rekvírovány (zabavovány) zvony všech velikostí. = nejdrastičtější akce, která postihla české zvony za celou jejich historii jsou, právě rekvizice první světové války. Kromě jiných útrap způsobila první světová válka také to, že celá řada kostelních věží, kaplí a zvoniček oněměla, neboť jejich zvony byly zabrány pod záminkou získání barevných kovů pro válečné účely. Těmito „válečnými účely“ byla zpravidla výroba kanónů, ale v některých případech k tomu vůbec nedošlo. Je například známo, že část zvonové mědi posloužila na výrobu zelené skalice, jež byla využita proti révokazu na uherských vinicích. To svědčí o tom, že rekvizice nebyly jen účelovou záležitostí, ale také jakousi poslední křečí habsburské monarchie, demonstrací její chátrající moci. Svědčí o tom i fakt, že byly rekvírovány také některé ocelové zvony, jejichž hmotnostní hodnota nevyváží hodnotu pořizovacích nákladů. Už od r. 1915 se začíná s výkupem cínových předmětů a soupisem zvonů. Ke skutečnému rekvírování se přistoupilo od 8. 8. 1916, přičemž za kilogram zvonoviny byla proplácena náhrada 4 koruny. Rekvírovány byly zvony mladší r. 1600, až na označené výjimky, přičemž však z každého okresu měly být zrekvírovány alespoň 2/3 celkové hmotnosti zvonů. Druhá rekvizice z 22. 5. 1917 se vztahovala na všechny zvony, kromě těch s historickou či uměleckou hodnotou, kromě zvonů signálních. Tomuto drastickému zabavování a následnému zničení, neušel ani Loužnický zvon ve zvoničce a ani školní zvonek na určování začátku a konce vyučování. Bylo to dne 21. listopadu 1916. Do naší obce přišli dva páni, vypůjčili si žebřík a šli rovnou ke zvoničce. Tato zpráva se velice rychle rozšířila obcí a lidé se začali shromažďovat u zvoničky a vůbec se jim to nelíbilo. Drzé počínání obou pánů, kteří byli Němci, rozčilovalo stále víc shromážděný lid. Pak přišel občan Jindřich Jindra a naposledy zazvonil, lidé byli velice dojmutí a každému ukápla i slza. Byla to slza vzdoru. Jakmile dozněl poslední úder zvonu, hned byl přistavěn ke zvoničce žebřík a jeden z Němců na něj vylezl, aby zvon odmontoval. Za chvíli byl s prací hotov a zvon spustil pomocí provazu dolů. V tom začalo vzájemné osočování Čechů a Němců, nadávka střídala nadávku, a když zvon odnášeli do vsi, začala po nich (hlavně školní mládež) házet kamení, plivat a nadávat až tento incident měl dohru u krajského soudu v Mladé Boleslavi. Nakonec vše dobře dopadlo a trestán nebyl nikdo. Zvon vážil 44 kg a na jedné straně měl vyražený nápis: Přelit léta páně 1898 nákladem spojených obcí od Arnošta Dieopolda v Praze k/ke památce padesátiletého zrušení roboty v zemích Království českého. Zvonem bylo naposledy zvoněno při pohřbu Josefa Krupky čp. 3 v Loužnici, který se konal 3. listopadu 1916. Za tento zvon bylo zaplaceno 176 korun, které byly uloženy ve zdejší kampeličce. V některých obcích vyzráli na to jinak. Když se dozvěděli o rekvírování zvonů, klidně v noci někteří odvážlivci zvon sundali a zakopali. Po válce ho zase vykopali a pověsili. Dne 12. února 1922 byl na zdejší zvoničku zavěšen nový zvon, pořízený ze sbírky občanů. Hned druhý den vyzváněl paní Vedralové, manželce hajného. Roku 1933 se na obecním zastupitelstvu jednalo o opravě zvoničky, ale k realizaci bohužel nedošlo (ta byla provedena až v roce 2007)….. Další kompletní rekonstrukce proběhla po letní bouři, kdy lípa spadla na zvoničku.... 5.7.2012.
Oprava se povedla a díky finančnímu přispění všech občanů obce a dotace Libereckého kraje, byla vystavěna a opravena znovu a na svátek svatého Václava 28.9.2014, byla zvonička, slavnostně vysvěcena i se sochou sv. Václava, kterou vyřezal pan Bedřich Rathouský z kmene lípy, která spadla na zvoničku.
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • říjen 2010 až září 2014
  • 754 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
mustangcz
#Urbex fotky z bývalé vojenské kasárny, která po odjezdu vojáku chátrá do dnes. Po vojácích zbylo už jenom rozmlácené stěny, vybitá okna a odpadky.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2014
  • 745 zobrazení
pajjulka
Celé foceno Sony Xperií Z1 compactem....myslím,že za dobrého počasí lxs fotky,v šeru horší, ale celkově spokojenost :) Takže supr výlet za super lidma, se super počasím a krásnými výlety po městě i okolí. Tomu říkám dovolená! Joo a koncert Burn In Hell! Za mně říkám rocknrollový Tom Waits, jen škoda toho zakouřeného prostoru...Hvězdo, třeba se polepšit :) Přikládám video pro ty,co australany ještě neznají..byli fakt hustí
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • září 2014
  • 611 zobrazení
kleinice
jelikož mladí byli v den mých narozenin na dovolené v Německu,tak nás pozvali ještě na společnou večeři....
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • 16.7.2014
  • 530 zobrazení
jordan71
více  Zavřít popis alba 
  • 13.9.2014
  • 507 zobrazení
jordan71
Čtvrtfinále play - off - 3.zápas

H 2
více  Zavřít popis alba 
  • 26.4.2014
  • 399 zobrazení
lbecko
4.LB
Lucerna- Velký sál
44. ples OA Krupkovo náměstí
Kategorie: kulturaoslavy
více  Zavřít popis alba 
  • 25.1.2014
  • 389 zobrazení
hankajirova
Kravín Krupka 2014 31.01
více  Zavřít popis alba 
  • 1.2.2014
  • 403 zobrazení
pastickar
Letošní turistická sezona vyvrcholila dlouho plánovanou expedicí do rumunských Karpat. Role náčelníka se tentokrát jako vždy ujal Milštejn a váhajícího Láďu přesvědčil tvrzením, že se jedná v podstatě o oválné kopečky, nic náročného a navíc budeme chodit „nalehko“, jelikož v základním táboře postavíme stany a odsud budeme vyrážet na jednotlivé výpravy.

1.DEN
Nedělní ráno začalo hned zprudka, jelikož jsem zaspal a ujel nám vlak. Ve Staré Pace jsme ho ovšem dohonili a výprava mohla být zahájena. V Pardubicích jsme nasedli do rychlíku Berlín – Budapešť a kilometry rychle ubíhaly. Dlouhou chvíli jsme si krátili hraním karet a návštěvami jídelního vozu. Pan Oválný ( tedy Láďa) si pochvaloval, jaká je to pohodička. Rychlý přestup v Pešti a už frčíme nočním expresem do našich vysněných hor. Noc byla hrozná. Přeplněný vlak, pár pokusů o spánek vsedě jsem vzdal a v půl třetí ráno vystupujeme ve stanici Simeria. Začínáme si uvědomovat, že vůbec nikomu a ničemu tady nerozumíme. Všichni okolo nás chroupají křupky, nebo jakési brambůrky a chodí po nádraží sem a tam. V pět ráno nastupujeme do místní lokálky, která nás za hodinu vykopne v cílové stanici…

2.DEN
Kde to jsme, co to je? Tma jako v pytli. Z vlaku jsme vystoupili přímo do metrových kopřiv, bude to tu asi divočina. Ohaba De Sub Piatra – zde začíná naše dovolená snů. Procházíme vesničkou, kde na každém dvorku štěká asi 10 psů. Domorodci jdou na pastvu každý se svou kravkou, což u nás známe už jen z černobílých filmů. Kousek nás popovezl místní dopravce, který jezdí celý den nahoru a dolů se svoji dodávkou a ptá se pocestných, jestli nechtějí za pár Lei svést. Silnička pomalu stoupá a ze tmy se začínají pomalu vynořovat hory. Láďa chválí, že Milhaus nekecal, že to jsou opravdu spíše jen kopečky. U mě se začíná projevovat spánkový deficit spojený s lehkou kocovinou. Dvě noci jsem téměř nespal a nyní usínám za chůze. Poslední podhorská osada mi zachránila život. Krátký spánek na batohu a pak fazolová polívčička a pivko na terásce před penzionem, co víc si přát, nádhera. Opouštíme poslední civilizaci a vstupujeme do národního parku RETEZAT. Horské říčky, vodopády, husté lesy a my touto nádhernou krajinou stoupáme do hor. V podvečer naše těla dorazila do osady Cabana Pietrele 1480 m.n.m.. Uprostřed ničeho najednou funguje hospůdka. Krom jednoho blázna, který vypadal jako Ježíš, tady sice nikdo není, ale paní nám prodala plechovkové pivko, které jsme si skutečně vychutnali. Našli jsme krásné tábořiště, postavili stany, udělali ohýnek Láďa byl jako v sedmém nebi, neb si připadal jako na vandrování po Kokořínsku. Uvařil si konzervu, otevřel pivko, sedl si k ohýnku, zapálil cigaretu a pak si všiml, jak zapadající slunko ozařuje okolní horské štíty. Trochu se mu z toho zamlžily brýle, ale náčelník ho uklidnil, že půjdeme jinudy. Tak šup do stanů, únava nás přemohla…

3.DEN
Probudili jsme se do dalšího slunečného dne. Se špunty v uších jsem se dokonce i trochu vyspal. Azurová obloha nechala vyniknout horským masivům v dáli. Během snídaně nám uschnuly stany, můžeme tedy vyrazit na další cestu. Pomalu opouštíme pásmo lesů a začínají kosodřeviny. Nyní už je jasné i Ladikovi, že prostě jdeme do hor. Obídek si dáváme u horského plesa, do kterého vlezl jediný náčelník, jelikož se z nás nejvíce potí. Když vylezl z vody, tak jsem si uvědomil, že našim průvodcem je ošklivá chlupatá ženská. No nic, batohy na záda, teď nás čeká stoupání do sedla Saua Retezat. V půlce kopce Láďa konečně pochopil, že tyhle hory jsou ještě vyšší než Roháče v Tatrách, ale zatnul zuby a s mírným zpožděním za námi lezl nahoru. Milštejn se snažil zlehčovat situaci tvrzením, že ten sníh je dobrej jako chladič, když si ho přiložíš na obličej, což Láďu moc neuklidňovalo. V pozdním odpoledni jsme konečně stanuli na vrcholu Retezat 2485 m.n.m. Úžasná panorámata nám byla odměnou za tvrdý výstup. Pravda, toho sněhu tu mnoho nebylo, v podstatě se držel pouze na severních svazích. Náčelník se pokusil vyprovokovat koulovanou, ale neuspěl. Hodina pokročila, než se stmí musíme sejít do Láďou vytouženého základního tábora, což je ještě pěkná štreka. Chajdu u horského jezera pod horou Bucura jsme našli už téměř za tmy. Teplá večeře nám dodala nových sil a dokonce jsme se rozdělili i s žebrajícím lišákem. Jooo, tady ještě dávají lišky dobrou noc. Po krátké poradě bylo rozhodnuto, že přespíme v boudě spolu se třemi Rumuny. Venku foukal od vody dost ledový vítr a tak se boudička hodila. S náčelníkem jsem ve spacáku ještě asi dvě hodiny probíral, jakým stylem zítra oznámíme Bedymu, že prostě základní tábor se nekoná, že jdeme s plnou bagáží dál. Během hovoru jsme si stále podávali lahvinku nějaké norské pálenky a tak ani nevím, jak jsme se nakonec dohodli.

4.DEN
Hrozná noc v boudě, kterej debil to vymyslel ? Jak nám mohlo bejt ve stanu, tady se člověk furt budil a převaloval, hrůza. Naštěstí nás probudil další krásný den, a když vylezlo sluníčko ze za kopců, tak se i příjemně oteplilo. Vydatná snídaně dodala náčelníkovi sílu, aby oznámil Láďovi, že prostě tady batohy nechat nemůžeme a musíme jít dál. Uklidnil ho ovšem tím, že dnes bude odpočinkový den, že budeme jen traverzovat pod hřebenem a odpoledne už budeme u dalšího plesa. Dobrá, jdeme na to. Dneska slunce pálilo obzvláště prudce. Cesta vedla po velkých balvanech stále výš a výš. To by jeden neřekl, jak to značení neodpovídá mapě, povídal náčelník, když ho chtěl Láďa na jednom z vrcholků zabít. Ale podle mapy jsme skutečně měli jít pod hřebínkem, to se musím náčelníka zastat. Láďa jen z posledních sil zabručel, že zabije i mě a jestli si jako myslíme, že nás v noci neslyšel, jak se na něj domlouváme, tak že se hodně pleteme. Nekonečné nadávání jsem musel vždy ukončit dávkou sušeného masa, neb to jediné na pana Oválného zabíralo. Odpoledne jsme konečně sešli k plesu Zanoaga 1997 m.n.m., což by měla být perla tohoto pohoří. Počasí se nám začalo kazit a tak se docela hodila bouda na břehu jezera. Po večeři jsme na sebe oblékli všechno, co jsme měli, sedli jsme na zápraží, vařili grog a mastili karban. Krásný večer to byl. A kdyby nám nedošla kořalka, tak tam sedíme ještě teďka.

5.DEN
V noci mi myšák snědl chleba a náčelníkovi rýži. To se stává, horší je, že jsme neprozřetelně vypili všechnu kořalku a nemáme se ráno ani čím ohřát. Ano, dnešní ráno už nebylo slunečné. Fučel vítr, byla mlha a poměrně kosa. Měníme plán a budeme scházet dolů, večer bychom mohli narazit na civilizaci. To bylo asi to nejhezčí, co Láďa za posledních pár dnů slyšel. Cesta dolů byla pozvolná a klidná. Kdyby mi nespadl stan do potoka, tak bychom mohli říct, že jsme celý Retezat přešli „suchou nohou“. K večeru jsme dorazili do podhorské osady Gura Zlata. Po delší době se panu Oválnému podařilo dobouchat do jediné místní hospody, kde nás majitel nakonec hostil až do nočních hodin. Venku začalo pršet a tak jsme s chutí přivítali možnost noclehu s teplou sprchou. Na pokoji praskalo dřevo v kachlových kamnech a nám pomalu docházelo, že expedice končí…

6.DEN
Ráno jsme batohy naházely na korbu Dacie a pan domácí nás odvezl až na nádraží. Cesta byla dobrá, jídelní vůz zapřažen, karty šustily v rukách a Láďa byl konečně zase spokojen. V Pešti na nádraží proběhla výborná večeře, v nočním expresu jsem se pohádal s náčelníkem, což je naprosto přirozený jev na konci vandru.

7.DEN
Příšerné probuzení na pardubickém nádraží v půl třetí ráno. Tady teď musíme do pěti tvrdnout, hrozný. Nádražní halu jsem dokolečka obešel asi 120x. Ráno v sedm konečně vystupujeme v Roztokách a náčelník se musí ještě několik hodin kroutit ve vlaku až do Jablonce, což mu přeju, páč byl na mě ve vlaku moc ošklivej. Láďa nám oznámil, že to bylo naposledy, co s náma jel do hor a myslel to evidentně víc než vážně. Nicméně celkové zhodnocení této akce je naprosto na jedničku. Vyšlo nám počasí, užila se sranda, ale i námaha. A tak to musí být, kdyby totiž člověk nepoznal námahu, tak si pak nedokáže vážit blbého odpočinku na batohu a krajíce chleba s paštikou. Prostě za rok jedeme zas !!!
Kategorie: krajina
více  Zavřít popis alba 
  • podzim 2014
  • 382 zobrazení
marttyforrest
  • 9.11.2013
  • 399 zobrazení
kaipanclub
  • 24.5.2014
  • 371 zobrazení
ondrabaja
  • 23.2.2014
  • 374 zobrazení
dumplnypohybu
Třetí den tábora. Vydali jsme se pěšky z Proboštova do Krupky a poté autobusem do Fojtovic. Ve Fojtovicích jsme si prohlédli zdejší farmu, pohráli na hřišti a unaveni se vraceli k rodičům.
Kategorie: dětilidésport
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 16.7.2014
  • 357 zobrazení
sonapol
Krupka 23.2.-24.2.2013
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2013 až únor 2014
  • 341 zobrazení
skstdecin
  • 19.10.2014
  • 329 zobrazení
Reklama