Hledání

41 590 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

sandrine
3.část
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2007 až září 2008
  • 41 828 zobrazení
nikold
  • 21.8.2009
  • 35 283 zobrazení
superfotograf
Kategorie: lidézábava
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 6.5.2018
  • 23 547 zobrazení
heluska
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • červenec 2007
  • 22 562 zobrazení
fotostir
4 komentáře
  • 31.8.2008
  • 17 284 zobrazení
iffine
1 komentář
  • září 2009 až leden 2011
  • 17 053 zobrazení
defenger
Tentokrát vyrazila Cyklotlupa pěšky: její zdravé jádro cyklotlupy se sešlo v přístavišti(někteří již o hodinu dříve:-)) a vyrazili po pravé prosluněné straně. Kromě podzimního slunce nás hřálo i slunce tekuté, jehož zásoby jsme měli s sebou. Cesta ubíhala za šustění barevného listí a kochání průhledy na třpytící se hladinu přehrady. Odkráčeli jsme k cíli, hradu Veveří. Pokračujeme v oslavě narozenin Jiřiny: S kapkou vínka,kávy z termosky i jablečně-ořechový štrúdl. Cesta zpět byla taktéž vedla poděl přehrady, neméně zajímavá. S procházením houštím , lesem i cestou asfaltovou. Kolem ze dřeva tesaných soch, pohledu na FKK pláž, k restauraci U Kotvy, marným hledáním (jedlých) hub. Počasí bylo až kýčovitě nádherné. Směs zážitků, humoru a povídání. Závěrečnou perličkou byl pak noční geocaching v centru metropole, včetně průzkumu kanalizace (přivaděč povrchové vody do podzemí). Učast: Zdenka + Zdenula ml., Mirek, Jiřka, Majka, Miloš, Pavel.(www.moravskacyklotlupa..estranky.cz)Cca 15 km.
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2008
  • 16 120 zobrazení
lihu
236 komentářů
  • září až říjen 2013
  • 15 482 zobrazení
kuricka
Všem co s námi nebyli posíláme velikou pusinku! V úterý přijel aRenča s Verunkou po dalších dvou hodinkách i Péťa s Kačí a Ondráškem a jelo se rovnou k Marcelce, tam jsme si daly na zahřátí kávu a hurá kk nim na chatičku! Děti měly připravený bazén, milion hraček a my velké pohoštění za které ještě jednou moooc děkujeme ! Plkaly jsme a děti si hrály do 21 hodin a pak se jelo spinkat, Péťa s dětičkama k nám a Renča s Verunkou k Marcelce! No my s Péťou měly živou debatu až do 2,30 pak už jsme musely násilím přestat povídat, jinak bychom povídaly do rána :o)))
Holky byly o něco skromnější, že? :o)) A druhý den, tj. ve středu jsme jeli na Kunětickou horu, kde jsou zvířátka a Perníková chaloupka a procházkak lesem a vše jsme na Kuňce završili obídkem ( Petí a Marcel, moooc díky nejen za mě !!! ) Děti si hrály na prolejzačkách a skluzavkách a déšť jim nevadil a po dobrém obídku jsme se vydali k Reny na přepadovku ( ohlášenou ) !!! A nakonec rovnou na nádraží, kde jsme se rozloučili :o()
více  Zavřít popis alba 
  • 30.7.2008
  • 17 425 zobrazení
lukaschmela
foto: Lukáš Chmela - KLEO visage
modelka: Aneta Z. / Praha
Kategorie: lidéumělecké
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 19.8.2015
  • 12 713 zobrazení
pavelstejskal
Deniska 4 roky, Anetka 2 roky, Jarda Pícha 60, Cyklovýlety, Borek seno, les, brambory, Vrhaveč včely medování, Sychrov, Šťastná země
více  Zavřít popis alba 
  • leden až srpen 2012
  • 12 021 zobrazení
nanyjana
více  Zavřít popis alba 
18 komentářů
  • 8.3.2015
  • 10 233 zobrazení
martoska
Po dlouhém zvažování všech pro a proti jsem se nakonec rozhodla jít za svým snem i letos... Opět ve čtyřech jsme podnikli sólo cestu tentokrát napříč Botswanou, Zimbabwe a Namíbii. Přílet i odlet jsme měli z Johannesburgu v JAR. Auto jsme si půjčili stejné jako loni a ujeli neuvěřitelných 9.259km. Letos nás přivítalo velmi příznivé počasí a dá se říct, že až na 2-3 noci, kdy jsem pro neskutečnou zimu téměř oka nezamhouřila, jsme měli počasí pohádkové. Přes den 35° vedra, v noci příjemných 20°C (až na jednu 27°C výjimku).
Tohle album je věnováno Namibii. Další nádherná země, plná vlídných, usměvavých a krásných lidí. Žije zde hodně různých afrických kmenů, mnozí z nich stále svým "primitivním" životem, i když i k těm se již dostaly moderní vymoženosti. I tak pro mne osobní setkání s nimi byl nepopsatelným zážitkem. Překrásná příroda, která se stále mění a pořád je cestou na co koukat. I zde žije nepřeberné množství zvířat, která je možno vidět i mimo NP. Navštívili jsme toho hodně. Od Caprivi výběžku, přes Epupa Falls na hranicích s Angolou, až po termální lázně v Ai-Ais, kde jsme si dopřáli relax před odjezdem zpět do JAR. Mj. jsme zde zažili nejteplejší noc (Epupa Falls), kdy v noci bylo asi 27° a nedalo se v tom ani spát a nejchladnější noc (Keetmanshoop), kdy byly snad 3° a pro velkou zimu jsem také oka nezamhouřila :) Časový postun oproti ČR -1 hod.
Navštívili / viděli jsme: africký kmen Sanů (Křováci) u Tsumkwe, Hoba meteorit u Grootfonteinu (kde jsme měli náš první a zároveň i poslední defekt), NP Etosha, africký kmen Himba u Kamanjabu, Opuwo (zde se mísí několik místních kmenů), Epupa Falls na hranicích s Angolou, skalní malby a skalní varhany u Twyfelfontein, zkamenělý les u Khorixasu, Cape Cross (největší lachtaní kolonie v Africe), Spitzkoppe, pobřeží Atlantiku u Swakopmundu, kolonii plameňáků a dunu 7 u Walvis Bay, namibijskou poušť Namib (Sossusvlei, Deadvlei, Hiddenvlei, duna 45 a Sesriem kaňon), Lüderitz, město duchů v Kolmanskopu, les aloí rozsochatých u Keetmanshoopu, Fish River Canyon (2. největší kaňon na světě) v Hobas a termální lázně v Ai-Ais.
Datum: 26. 6. - 16. 7. 2015
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • červenec 2015
  • 10 479 zobrazení
blackrat
Countrybál v Újezdě nad Lesy
Kategorie: vesnicezábava
více  Zavřít popis alba 
  • 3.11.2013
  • 9 378 zobrazení
chiquitita
  • září 2009
  • 8 987 zobrazení
kadeckovic
  • červen až prosinec 2010
  • 9 406 zobrazení
mysticsmile
Kdo o minulé sobotě a neděli navštívil Boskovice, zejména prostory kolem zámku, nestačil se divit. Ze všech stran voněla husí pečínka, ozýval se typický ruch starobylého jarmarku a z velkého pódia se linulo dunění hudby přerušované vřelým potleskem nebo smíchem dětí. To podle toho, kdo byl právě na jevišti. Zda hudebníci, či umělci s veselými pohádkami. A hlavně bylo všude obrovské množství lidí. Takové, že téměř nebylo k hnutí. Proč sem po oba volné dny směřovaly nekonečné davy?
Ve dnech 1. a 2. října 2011 proběhly tradiční Husí slavnosti, tentokrát již osmý ročník. Dvoudenní maratón zábavy a dobrého jídla zahájil starosta města společně s přáteli z belgického Frasnes-lez-Anvaing a polské Rawy Mazowiecke.
Poté se již program rozběhl naplno. A jaká by to byla lidová veselice bez národopisných písní a tanců. Také proto celý program otevřel folklórní soubor Velen působící při Kulturních zařízeních Boskovice. Letos oslavil úctyhodných šedesát let svého trvání. Hned po něm zaplnili hlediště improvizovaného amfiteátru v parku před zámeckým skleníkem naši nejmenší, aby shlédli pohádkové představení divadla Genus Brno s názvem Cirkus bude. Však to také cirkus byl. Děti se smály, tancovaly a o teplém slunečném dni to byl výjev jak o z Úprkových obrázků. Příznivci folku si přišli na své, když se na scéně představila skvělá boskovická kapela Prak. Začátek odpolední zábavy opět patřil dětem. Přijela za nimi dlouho očekávaná kapela Maxim Turbulenc a ti to teprve rozjeli. Z reproduktorů duněl hit za hitem a caparti se dosytnosti vyřádili. Slunce se pomalu chýlilo za lesy, stíny se prodlužovaly, tak byl čas na pomalé zklidnění a ukončení prvního dne Husích slavností. Důstojný rámec úvodního dne zajistila naše přední country a folková zpěvačka Věra Martinová s přáteli. Zahráli a zazpívali kromě zcela neznámých skladeb, jež se z rádií moc neslyší, též osvědčené hity jako třeba „Malý dům nad skálou.“ Své vystoupení zpěvačka skvěle zakončila středověkou pomalou baladou „Batalion“, jež je známá nejen z jejího repertoáru, ale též od jedinečných Spirituál kvintet či českobudějovických Minnesengrů. S posledními tóny tklivé starodávné písně se pomalu na celý areál snášel soumrak a spokojení diváci se počali rozcházet ke svým domovům. První den jich přišlo na 5200, což je absolutní rekord v osmileté historii Husích slavností.
Když se hned druhý den v neděli Slunce prodralo nad okolní lesy a hlediště se opět pomalu plnilo, moderátor ředitel KZMB PaedDr. Oldřich Kovář všechny opět přivítal a pozval na jeviště děti z folklórního souboru Borověnka, jehož zřizovatelem je Dům dětí a mládeže v Boskovicích. Připomenul, že toto těleso rozdává radost již dvacet let od svého založení. Malí tanečníci pod vedením Aleny Stloukalové, Báry Faltýnkové a Andrei Staňkové nastudovali a předvedli roztomilé pásmo tématicky zaměřené přímo na Husí slavnosti.
Potom v krátké pauze, která je nutná pro přestavbu scén a seřízení zvuku seznámil PaedDr. Oldřich Kovář s dalšími aktivitami, jež se v průběhu slavností konají na jiných místech: Jízdy na koních, Všehodílna Blanky Matuškové nabízela možnost výroby drobných dárků, skákací atrakce, ve skleníku probíhala ochutnávka pečínky, v muzeu gastrodílna a za muzeem velká soutěžní výstava chovatelů drobného zvířectva – tentokrát okresní. V neposlední řadě byla zpřístupněná i radniční věž.
V 11 hodin se hlediště opět zaplnilo dětmi, aby zhledli veselé pásmo pohádek Krejčík Honza. Umělci byli skvělí, hýřili vtipem, dobrými nápady, drobotina i s dospělými se výtečně bavili.
Po dobrém obědě, kdy mnozí neodolali husím specialitám byl čas jako stvořený pro dechovku. Představila se Boskovická kapela. Pod vedením Zdeňka Jindry zahráli muzikanti od podlahy známé „dechovkové hity“ a milovníci lidových tónů si přišli opravdu na své. Žánry se rychle střídaly, po dechovce pozval PaedDr. Oldřich Kovář do hlediště opět naše nejmenší k pokračování skvělého pásma Krejčík Honza divadla z Nymburka.
Koho nezaujal kulturní program mohl využít nedělní odpoledne k prohlídce velkolepé výstavy drobného domácího zvířectva. Však tu bylo podle slov vedoucího expozice Radka Blažka sto osmdesát králíků, sto holubů a šedesát voliér drůbeže. Zatímco dospělí obdivovali různé opeřence či ušáky v klecích, děti se zabavily jízdou na konících a to přímo v areálu výstavy. Ve vestibulu muzea se představila Střední a vyšší odborná škola Hybešova svou gastrodílnou, krásnými výtvory z melounů a na Hradní ulici si přišli na své milovníci historické i současné zemědělské techniky. Staré nádherné pečlivě naleštěné stroje z dob první republiky a těsně po válce zde udržovali v provozu pracovníci a studenti SOU André Citroëna Boskovice. Však pravidelné bafání stabilních motorů bylo slyšet již zdaleka. Současně zde vystavovali též ryse novodobá francouzská osobní vozidla, které prodávají a v rámci odborného výcviku též odborně servisují. Obří moderní traktory New Holland přistavil na obdiv nový sponzor Husích slavností Agrotechnic Moravia.
Ale blížila se šestnáctá hodina s ní i vyhlášení výsledků soutěže o nejlépe připravený kynutý houskový knedlík. Tak tedy rychle zpět na hlavní pódium u skleníku. Zde již bylo vše připraveno, na jevišti stály půvabné studentky Střední a vyšší odborné školy Hybešova, s nimi jejich ředitel Ing. Pavel Vlach, též profesionální kuchařka Lenka Svobodová. Nechyběla krajská radní JUDr. Marie Cacková a starosta Boskovic Ing. Jaroslav Dohnálek, kteří se ujali předání cen. A jak celá soutěž dopadla? Přihlásilo se pět restaurací. Třetí bronzovou příčku obsadila restaurace Sudický dvůr, stříbrná byla restaurace Záložna a konečně první místo za nejlepší knedlík získal Katolický dům. Všichni obdrželi diplom, láhev sektu a keramickou mísu na knedlíky z dílny manželů Růžkových, kteří tímto reprezentovali nedaleký Kunštát, kde se keramickému řemeslu velmi daří. Vítěz obdržel též zvláštní cenu, jíž byla živá husa. Však se také hlasitým kejháním ještě před začátkem slavnostního ceremoniálu prozradila.
A opět nastal závod s časem. Rychle se přesunout s fotografickou a televizní technikou přes davy lidí do areálu za muzeum, kde se opět vyhlašovaly výsledky. Tentokrát nešlo o knedlíky, ale i tak to mělo s jídlem cosi společného. Vrcholila soutěž mezi chovateli drobného zvířectva. A ještě se stihlo pogratulovat předsedovi základní organizace chovatelů v Boskovicích panu Jiřímu Musilovi k jeho pětasedmdesátinám. Je též nejdéle funkčně činným členem okresní organizace a všestranným chovatelem.
A jak soutěž dopadla: V kategorii králíků získala první místo ZO CSCH Boskovice s počtem bodů 1134. U drůbeže drží prvenství ZO CSCH Olešnice – 842 bodů a v holubech je též nejlepší a první místo získala ZO CSCH Olešnice - 1130 bodů.
„Chtěl bych poděkovat všem za uspořádání úspěšné výstavy. Věřím, že se zde v příštím roce u příležitosti Husích slavností opět v hojném počtu sejdeme.“ Těmito slovy uzavřel vyhlašování výsledků a tím i celou výstavu starosta Ing. Jaroslav Dohnálek. Krajská radní JUDr. Marie Cacková na sebe prozradila, že na tyhle akce chodí moc ráda. „Bohužel Vás již není mnoho, o to víc Vám děkuji a přeji mnoho dalších chovatelských úspěchů,“ zakončila své vystoupení. Úplně nakonec si vzal slovo ředitel Kulturních zařízení PaedDr. Oldřich Kovář: „Bez Vás chovatelů si nedovedu Husí slavnosti již představit. Díky Vám jsou rok od roku lepší. Ať se daří, hezký zbytek odpoledne.“
A jako na vojně, další zrychlený přesun v plné polní, tedy s foťáky, kamerami a stativy, zpět na hlavní pódium. Program letošních Husích slavností uzavírali známí zpěváci Láďa a Tereza Kerndlovi. Jenže jejich koncert už byl v plném proudu a dostat se přes masu lidí před pódium bylo zcela nemožné. Riskovat poškození drahé citlivé techniky v tlačenici jsem riskovat nechtěl, tak jsem se raději zastavil u stánku mistra kováře a pokochal se s mnoha dalšími jeho uměním. A pak jen rychle zdálky několik záběrů na film. Byl nejvyšší čas, vystoupení populární pěvecké dvojice právě končilo. K mikrofonu naposledy přistoupil ředitel Kulturních zařízení města PaedDr. Oldřich Kovář coby skvělý moderátor a mile se naposledy rozloučil: „Je dobojováno. Osmé Husí slavnosti v Boskovicích končí. Já Vám děkuji za Vaši návštěvu a přízeň, těším se, že se na některých dalších našich akcích potkáme. Přeji Vám krásný zbytek víkendu, buďte nám nakloněni. Mějte se krásně, máme Vás rádi. Nádherný večer.“
Na tomto místě se sluší ještě poděkovat všem sponzorům, kteří přispěli: Jsou to: Město Boskovice, Jihomoravský kraj, Maxprogress, Itab, Boskovické noviny, AŽD Praha, COOP Jednota, pivovar Černá Hora, SOŠ a SOU André Citroëna, SOŠ a VOŠ Hybešova, Agrotechnic Moravia, bezpečnostní služba Argus a Stavkom, spol.s r.o. Boskovice.
Více: www.boskovice.cz
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 20.2.2007
  • 8 526 zobrazení
nik69
Sluníčko mám rád a les je kousek . Je pohodové koupaliště . Opět se mi potvrzuje zkušenost , že pivo je v Česku levnější než nealko . :-)
více  Zavřít popis alba 
33 komentářů
  • 13.8.2016
  • 8 455 zobrazení
aktijavokram
červenec 2012
více  Zavřít popis alba 
  • 20.8.2012
  • 8 825 zobrazení
ondrejhavelka
https://www.bux.cz/afrika/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1

Na naší dlouhé cestě Afrikou kráčíme etiopským deštným lesem v netrpělivém očekávání, že snad brzy spatříme domorodce nebezpečného kmene Mursi. Přicházíme do malé vesnice.
Najednou se z chýše vynořuje mursijská žena s velkým terakotovým talířkem ve spodním rtu. Srdce mi čtyřikrát pomalu a silně udeřilo do žeber, aby se potom rozeběhlo na plné obrátky a nahrnulo do hlavy tolik krve, až jsem se zamotal. Poprvé vidím člověka s talířkem pelele v ústech. Je to fascinující, nepopsatelné, úžasné a krásné. Cítím satisfakci, vzrušení, překonání další hranice i trochu strachu. Žena je do půli těla nahá, omotána do hrubé deky. Povislá prsa má zdobená jizvovým tetováním, které přechází až na záda. Na nohách zvoní měděné kruhy. Je špinavá, zaprášená, nohy obalené zaschlým blátem.
Je neuvěřitelné, že se dívám na člověka v roce 2005, nebo přesněji v roce 1998 podle etiopského kalendáře. Za ženou vylézá z chýše nahý muž. Nemá na sobě žádné zdobení, jen několik jizev na rukou. V žádném případě se neodvažuji sáhnout po foťáku. Čekáme na jejich reakci. Muž zvedá ruku a dělá gesto, které si vykládáme jako pozvání. Pomalu tedy postupujeme blíž. To už z chýší vylézají další domorodci. Nahý muž, možná náčelník, nás zastavuje před chýšemi. Dál nesmíme. Chvilku na sebe jen tak hledíme. Myslím, že všichni čtyři se topíme v cestovatelské extázi.
Nahý muž najednou těžkopádnou mimikou představuje fotografování a u toho kýve. Ukazuje nám, že můžeme fotit? Vida, nazí domorodci nejsou tak úplně nezasažení vnějšími vlivy. Bez dlouhého přemýšlení vytahujeme foťáky a pořizujeme několik snímků. V tom ale slyšíme blížící se rachot. Co to může být?
Za chvilku se z oblaku kouře vynořuje snad deset bílých Land Roverů. Kde se tady berou? Zastavily. Ihned vyskákalo několik černochů se samopaly a za nimi začínají vystupovat Japonci zakuklení v goratexovém oblečení s bílými rukavicemi, rouškami přes obličeje a někteří ještě s UV filtrovým štítkem před hlavou. Jako zjevení z jiného světa. Ozbrojení černoši se domlouvají s domorodci, staví je na lepší světlo a pozadí a Japonci spouštějí fotografickou salvu. Za dvě minuty je dofotografováno. Japonci beze slova naskakují do Land Roverů, ozbrojenci předávají domorodcům peníze, naskakují do aut a mizí v dalším oblaku prachu. Celé to netrvalo déle než pět minut. Naše výrazy jsou plné nepochopení, údivu, rozčarování a snad i zklamání. Toto jsme rozhodně nechtěli vidět.
Domorodci nás najednou ignorují, přepočítávají peníze a zalézají zpátky do chýší. Pro dnešek je asi vyděláno. Po tomto surmickém zasvěcení jsme pochopili, jak to tady chodí. Už nemáme chuť ani odhodlání probíjet se džunglí. Naše pocity jsou směsicí znechucení, podvedení a instantní náhražky dobrodružství, ke kterému najednou patříme i my.
Za pár minut už jsme v pohodě a celému zážitku s Japonci v mursijské vesnici se nemůžeme vynasmát. Najednou nám to připadá tak komické a vlastně tak pochopitelné. Určitě tady jsou stále ještě kmeny, které dosud nespatřily bělocha, ale musí žít v tak odlehlých oblastech, kam se nedostanou terénní auta cestovních kanceláří.
Co na tom, že Japonci to mají bez námahy. My to máme dobrodružné, oni ne. Za dva dny už budou sedět v tokijských kancelářích a nebudou si jisti, jestli návštěva Mursiů nebyl jen přelud z přepracování.

Z nové knihy Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU. Text má mimo jiné dvě základní roviny – cestopisnou a duchovní – které se potkávají před branami skutečného i mystického Damašku. Kniha je plná barevných fotografií nejdivočejších oblastí celé Afriky.

Koupit online: https://www.bux.cz/afrika/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1

Autor
Ondřej Havelka – cestovatel a religionista. Procestoval více než 100 zemí celého světa. Nezávisle prošel několik oblastí zasažených válkou. Na svých dobrodružných výpravách se zaměřuje na odlehlá domorodá etnika, jejich kulturu, historii a religiozitu. Napsal několik knih, mezi nejnovější patří cestopis Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU a pohádka Jak se trpaslík Ferina stal egyptským faraonem.
více  Zavřít popis alba 
42 komentářů
  • říjen 2008 až listopad 2016
  • 7 924 zobrazení
rizek-drobek
21. -24. července v Klánovicích
Na úvod grilování a nahánění divoké drůbeže , pomocnice na zahradě , výcvik psů ,
divadelní představení , výprava do lesa a nakonec koupačka .
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2012
  • 7 805 zobrazení
styfi
Po měsíční cestovatelské pauzičce, jsme se opět vydali na cesty. První větší zastávkou se nám stal Waiotapu Thermal Park, kde jsme viděli věci nevídané. Na pokladně nám udělali radost, a dali nám českou příručku, takže jsme nemuseli zjišťovat, o co vlastně v celém areálu jde.
Vydali jsme se teda po parku, na cca 2 hodinovou procházku. Z hlubin kráterů vyvěrala horká smradlavá pára, do různých výšek vytryskovala vařící voda a na určitých místech bylo vařící magma a různé jiné látky. Nejvíc zajímavé bylo obrovské „šampaňské jezírko“, které bylo v barvě modré a na okrajích oranžové a ve kterém bylo neuvěřitelné množství bublinek. Další nejvíc zajímavá byla „malířova palata“, kde se míchala směsice různě barevných látek. V parku byl i velmi populární vodní výtrysk (cca ve výšce 10 metrů), který jsme ale nestihli, jelikož býval každý den jen v 10.15 ráno. To jsme nějak nepochopili. Pak jsme ale zjistili v našem chytrém průvodci, že tento zázračný gejzír, tryská každý den ve stejnou dobu proto, že tu pracovníci parku napomáhají, a to tak, že o několik kilometrů dál za parkem nasypou je jedné určité doliny práškové mýdlo, které během několik minut udělá poblázněných turistům zábavu. Takže jsme i rádi, že jsme o to přišli, a že jsme (snad) viděli jen to opravdu přírodní.
Zastávka po parku byla velice příjemná, i přesto, že cesta k ní, byla velice nepříjemná. Díra vedle díry na prašné lesní cesta. Nicméně nás dovedla do lesa, kde jsme zaparkovali a vydali se k potůčku, který byl tentokrát již zcela přírodní a horký. Cesta lesem vedla podél potoka, kde díky nám baťůžkářům byli udělané takové místečka na opalování a tak. My jsme šli co nejdál to šlo, a samozřejmě tam nebyl nikdo, takže ideál. Koupačka proběhla na víckrát, jelikož voda byla poměrně horká, tak v ní nešlo sedět až moc dlouho. Ale byl to ultra zážitek, sedět si někde uprostřed lesa v jezírku, které je přírodně horké a ještě za to nikomu neplatit. Následoval odjezd do super kempu, který byl umístěn u jezera mezi vysokýma stromama, kde byl božský klid. Završení skvělou večeří v přírodě a konstatování, že cestování je super a už nám po tom měsíci stání chybělo.
více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • 10.3.2015
  • 8 166 zobrazení
poutnicipraha
Poslední schůzka jinak než v klubovně a nejbližším okolí
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 27.6.2012
  • 7 441 zobrazení
reklama