jaijin
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • 3.10.2012
  • 140 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
zsmsvysokychlumec
  • 22.12.2017
  • 67 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
tridamoje
Tak jsme se konečně dočkali vycházky do lesa. Cestou jsme poznávali rostliny i jejich plody. Doufali jsme, že spatříme i nějaké zivočichy, ale protože jsme nebyli úplně ticho, tak jsme žádné neviděli. Nějaké přírodniny jsme si vzali i sebou do třídy na poznávání. Akce škola v lese se vydařila, přálo nám i počasí.
více  Zavřít popis alba 
  • 3.11.2015
  • 55 zobrazení
ddmsteti
Ve dnech 9. 7. 2011 - 16. 7. 2011 probíhal letní sportovní tábor v Poslově mlýně v lokalitě Doksy. Souběžně se sportovním táborem probíhalo soustředění mažoretek Čiperek a soustředění kopané mladších a starších žáků.
Během tábora probíhala celotáborová soutěž o nasbírání co nejvíce poselských korun. Táborníci je získávali za zvládnutí soutěží, her, turnajů, ale i za férové chování, ochotu pomáhat druhým…. Po nasbírání deseti penízků si je děti chodily směňovat do obchůdku plného hraček a cukrovinek.
Po sobotním příjezdu do tábora probíhalo rozdělení do pokojů, ubytování a prohlídka areálu. V neděli ráno začal táborový program vycházkou do okolních lesů. Hned prvním úkolem bylo stavění příbytků z lesních stavebních prvků - větve, mech, šišky…. Protože jsme měli opravdu celý týden hezké počasí, nemohlo chybět koupání v poselském rybníku. Další dny pokračoval program bojovou hrou v lese, turnajem v kopané, pěším výletem do města Doksy, výlet parníkem a koupání v Máchově jezeře, turnaje v přehazované, "Hawai párty", sportovní olympiáda, volba Miss a Missák tábora, karneval a vyhodnocení nejhezčích masek, táborák, diskotéky, výlet na hrad Bezděz, jízdy na kolotočích na místní pouti….

Po celou dobu nám volné chvilky zpříjemňovaly mažoterky Čiperky svým vystoupením s hůlkami a pompóny.
Tento bohatý a pestrý program pro děti připravil zkušený tým vedoucích, a za to jim patří poděkování. Jsou to Radka Gurišová, Petr Guriš, Romana Horváthová, Vlaďka Svobodová, Hanka Matoušková, Radek Švejdar, Marcelka Struhová, Jiří Jakl a samozřejmě rodinní příslušníci, kteří nám pomáhali.
Za všechny spokojené děti a vedoucí, musím hlavně poděkovat městu Štětí za peněžní dotaci tábora a sponzorům: Mondi a. s. Štětí, papírnictví Linhart, cukrárna Novák, hračkářství ve Školní ulici, paní Gorolová, pan Kadlec, drogerie Běloubek, kteří nám zpříjemnili pobyt peněžními nebo věcnými dary.

Za tábor hlavní vedoucí Jaroslava Arazimová
Kategorie: cestováníděti
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2011
  • 2 474 zobrazení
zsjihomoravske
6.11.2016 Do Krkonoš jsme přijeli v pořádku. Děti se ubytovaly v Josefově boudě. Chata je krásná, dřevěná. Pak jsme se šli podívat do okolí zasněženým terénem. Užili jsme si trochu sněhu, uváleli andělíčky, postavili malé sněhuláky. Večeře všem chutnala. Na chatě jsme si řekli pravidla, která budeme dodržovat. Děti si nakreslily obrázky na dveře svých pokojů a už spinkají.

7.11. 2016 Dnes jsme vstali do krásného dne. Nejprve jsme posnídali, pak si žáci vybarvili Krakonoše do svého portfolia a v 9.00 hodin si pro nás pán z KRNAPU připravil besídku o zvířatech. Dopoledne jsme strávili venku. Děti si hrály se sněhem. Po cestě jsme si dali oběd a nyní žáci odpočívají na svých pokojích. Odpoledne - lopatování. Večer - ekobádání + soutěže a společenské hry.

8.11. 2016 Dnešní ráno nás probudilo slunečními paprsky. Po snídani jsme se hodinu učili a šli stavět sněhuláky, neboť sněhové podmínky nám přejí. Po dobrém obědě děti odpočívají (hrají společenské hry, kreslí si a společně tráví čas). Odpoledne jsme vyšli jezdit na lopatách. Dále jsme se zabývali v rámci projektu ekobádání zdravým a špinavým životním ovzduším. Žáci psali do deníků a kreslili nejlepší zážitky z celého dne.

9.11. 2016 Dopoledne výuka + ekobádání. Odpoledne výlet na Moravskou boudu. Cesta byla zábavná, protože jsme v lese po celou dobu sledovali nástěnné tabule s informacemi o zvířátkách a v dřevěné podobě je hledali na pařezech, stromech.

10.11. 2016 Dnes jsme po snídani, ekobádání s tématem počasí a voda, šli na vycházku. Dnes celý den sněžilo. Odpoledne jsme šli lopatovat. Večer si žáci zahráli různé scénky, hry a kvízy. Teď už spokojeně spinkají a těší se na zítřejší výlet do nedalekého městečka. Doufáme, že v něm potkáme Krakonoše.

11.11. 2016 Dnešní den jsme zažili spoustu dobrodružství. Dopoledne jsme si zajeli do Špindlerova Mlýna. Lyžařské městečko jsme si prošli, nakoupili suvenýry a odjeli zpět na Josefovu boudu, kde jsme si zapsali zážitky do svých deníků. Odpoledne jsme se šli podívat na koníky vedle chaty. Dále jsme se dozvěděli základní informace o jejich životě a tréninku. Pak jsme šli na svah lopatovat. Večer jsme shlédli Krkonošské pohádky.

12.11. 2016 Hned po snídani jsme měli přednášku Horské služby, která byla moc zajímavá a moc se nám líbila. Pak jsme si udělali několik pracovních listů se zaměřením zvířatka, stopy, turistické značky a mraveniště. Odpoledne jsme šli na svah. Po návratu na chatu si žáci ve skupinách vytvořili rybník - osídlení rybníka. Večer se podívali na Krkonošské pohádky. Den se nám vydařil.

13.11. 2016 Dopoledne jsme byli na procházce u polských hranic nad Špindlerovkou. Dnes byl nejkrásnější den, protože všude byla přenádherná námraza a děti se rochnilli ve sněhu. Odpoledne děti v krbu našli psaní od Krakonoše, který jim připravil hledání Krakonošova pokladu. Žáci hledali cestu, sbírali fáborky, plnili celkem 10 úkolů a nejúžasnější byl poklad, který našli schovaný za smrčkem. Všichni měli z pokladu velkou radost, protože každý si vytáhl svého plyšáčka a dostal spoustu dalších dárečků, které děti udělaly šťastnějšími:). Večer jsme promítli několik krakonošských pohádek a teď už děti spinkají.

14.11.2016 Dnes jsme se vydali na výlet na Moravskou boudu, kde nás čekaly lanové překážkové dráhy. Děti si to užily. Cestou zpátky nás doprovázel labradorský horský pes, který žáky popoháněl vpřed. Odpoledne jsme popracovali na pracovních listech, vytvořili jsme si drahokamy z papíru, naučili se rozpoznávat některé druhy ptáčků. Před spaním jsme pustili několik krkonošských pohádek a ještě přečetli pohádky na dobrou noc. Zítra nás čeká balení a karneval a příprava na cestu domů. Děti jsou spokojené, některé dokonce už teď hlásí, že by tu chtěly zůstat:).

15.11. 2016 Dopoledne jsme byli na vycházce, kde si děti pohrály se sněhem. Potom jsme se věnovali pracovním listům zaměřeným na potravní řetězce. Odpoledne jsme balili věci. Před večeří jsme měli karneval, na který se všichni moc těšili a pořádně jsme si ho užili. Večer děti opět shlédli několik krakonošských pohádek a na dobrou noc se jim přečetly pohádky.

16.11. 2016 Dopoledne jsme si vyhodnotili práci za celý náš pobyt. Odměnili jsme každého žáka medailí, diplomem a sladkostí. Někteří dostali i pár drobností navíc. Poté jsme dobalili věci do kufrů, dokreslili a dopsali deníky a za chvíli už půjdeme na oběd. Těšíme se domů. Někteří by tu i rádi zůstali a nevraceli se do Brna:)). Každý se přihlásil, že by se do Krkonoš rád vrátil a to je výzva pro vás! Všichni přijedeme zdraví a v dobré kondici. Čekejte nás s nějakou dobrotou, na kterou se všichni těší. Dokonce i dárečky Vám Vaše děti dovezou:).
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2016
  • 1 248 zobrazení
mimaj
Letos jsme si vymysleli putovní dovolenou po krásách jižních Čech a Šumavy. Naložili jsme auto a vyrazili za dobrodružstvím. První náš cíl se ukrýval v lesích České Kanady. Byl to lom Antonka u Kamenice nad Lipou. Parádní místo na koupání i noc pod širákem. V noci nás sice vyděsila nedaleká bouřka, tak jsme radši za svitu čelovek postavili stan. Déšť se nekonal, tak jsme stan zase ráno sbalili, rozloučili se s lomem, i krásným borovým lesem a vyrazili směr Suchdol nad Lužnicí.
Zapíchli jsme to ve vodáckém kempu, kde za námi dorazili kamarádi s dětmi. Okolní pískovny nám poskytly, na dva dny, dokonalé místo na koupání a řeka Lužnice zase krásný zážitek, při splouvání kouzelného úseku ze Suchdola do Majdaleny.
Byl čas se přesunout jinam. Každá posádka vlastní cestou, do Třísova po Kletí. Z důvodů mnoha uzavírek, se cesta stala dost objevovacím výletem. Nicméně na domluvené místo naše tři posádky dorazili v rozmezí 10 minut. Třísov, malá vesnička skrytá ve stínu Kleti, nám poskytla na jednu noc krásný azyl u lesa. Koupaliště na dohled a klídek... Po večeři se hrálo na kytary u Jožíků v Žábě, než nastal čas jít na kutě. Ráno, po pořádné snídani a okoupání v koupališti, jsme si sbalili svačiny do batůžků a vyrazili do kopce. Cestu jsme si krátili hraním různých her a tak cesta proběhla bez brblání a k obědu už jsme se slunili na skále u Tereziny chaty pod rozhlednou na Kleti. Navštívili jsme observatoř a mazali zpátky k autům. Přesunuli jsme se na nový flek, cca 1km níže na parkoviště u Třísovského nádraží. Večeře, kytara a dobrou. Další den jsme si naplánovali výlet na zříceninu Dívčí kámen. Cesta začala u nádherné prastaré lípy a dál přes keltské oppidum jsme se pomaličku přibližovali k cíli. Na Dívčím kameni měli připravenou parádní poznávací hru, kterou děti vyřešili a dostali poklad. Dle předpovědi, byl dneska první den kdy nemělo pršet, no ale pršelo a pršelo moooc pěkně. v dešti jsme se přesunuli na pěkné tábořiště v meandru Vltavi a výhledem na zříceninu. Tady jsme pod přístřeškem déšť přečkali a nacpali si pupíky svačinama. Zpět k autům a opět přesun, každý svou cestou, do Sušice.
Do vodáckého kempu v Sušici jsme zase dorazili v minimálních rozdílech, zabydleli se, došli na dřevo a udělali si pohodičku u ohýnku. Čistoučká Otava nám šuměla do snění a ráno nás vylouplo sluníčko ze spacáků. Zapůjčili jsme si nepotopitelné plastové kánoe a užili si, sice bylo dost málo vody, krásnou řeku až do Horaždovic. Cestou jsme stihli návštěvu Rabí a zmrzku také tam. V Horaždovicích jsme vrátili lodě a mazali na vlak, který nás hodil zpět do Sušice. Na další den jsme naplánovali vycházku po proudu Vydry, z Modravy na Čeňkovu pilu. Krásné, čisté, skvělé :-) Poté jsme se přesunuli do kempu v Radešově, samozřejmě autama. večer nám děti zahráli vymyšlenou pohádku o princezně a zlém čarodeji a pak už jen pohoda pod hvězdami a chrupec. Ráno jsme se přesunuli do Kašperských hor a odtud pěšky, na hrad Kašperk. Krásná procházka lesem do pořádného kopce, ale hrad stál za to.
Na zpáteční cestě si děti postavili skřítčí městečko a někteří upadli do blaženého spánku ve stínu lesa. Jsme zpět v Kašperkách a je čas se rozloučit. Týden utekl jako voda a putování bylo skoro u konce. Zbývalo už jen se rozloučit a vyrazit k domovu. Myslím že jsme si ten týden všichni, včetně dětí, užili na 100 % a tak děkuju všem zúčastněným. Zase příště, ahoj.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2019
  • 1 265 zobrazení
welsanekjizbice
úterý: dopoledne jízdy na koních a skupinové hry v lese, odpoledne koupaliště, navečer vycházka k Havranské studánce
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2015
  • 1 134 zobrazení
kristynkatynka
Letni cestovani aneb abychom to vsechno nezapomenuly:)

konecne tedy alepon par radku po vzoru zkusenych jedincu a jedinkyn, nez to vsechno zapomeneme, ze ano? a se zapominanim rozhodne trable nemame, takze uz zadne dalsi ostudne odkladani a vydejme se na cestu...hi hi, po trech ci vice tydnech co jsme tu?:))

Tedy cesta neboli kapitola prvni

...no, vlastne nic moc zvlastniho, vsechno v pohode, tentokrate trosicku jina trasicka, nez obvykle, ale rozhodne stala za to...i kdyz jsem si ji musela trosicku uminene vydupat, ale kdyz jsem se na to tak tesila, tak jsem si to zkratka nenechala vzit...njn, mami promin:)

ano, ano, jak uz napovidam, tentokrat jsem vyuzila toho, ze se sem mamina chystala taky a do radne preplneneho auta...to vite, ja kdyz balim, tak vzdycky pro vsechny pripady a co kdyby nahodou, takze jedna taska, neni nikdy jedna taska, ale mega tastice a jeste milion sto padesat tri tisic tasek k tomu, navic jsem jeste vezla na vraceni prepravni box od bernardyna, radne vydesinfikovany a vysaveny u dasi a esiii na zahradce…dekujeme;), dale sedacku na kolo, jidelni zasoby na tri stoleti, houpacku pour emile, million bot, odpadku, piti, plenky, dalsi plenky, cyklosedacku, ale to je asi ta stejna, jako sedacka na kolo, jestli uz jsem to psala, deky a ja nevim co jeste…no vlastne navrh jeste tedy mamincin kufeeerek a mamka samotna…ale klido by se tam jeste neco veslo;)

no, pote co se za nami mamina dobrodruzne dokodrcala a mi si s dasou jeste na osvezeni zadovadely u nich v bazenku, dorovnaly jsme auto az po strechu a vydaly se na nocni babskou jizdu:) trasa tedy byla vicemene jasna, trada na strazny, hned za hranicemi objizdka, takze cesta zacala slibne, nicmene aspon jsme se podivaly na sumavske vrcholky z nemecke strany a pak prijely do osvetleneho Passau asi s hodinkovym zpozdenim, nicmene o to byl rozzarenejsi a pak uz jen noc a pohodova dalnice( A3/E56 na Deggendorf a pak A92/E53 na Mnichov a dal). Jeste jsem si objela Mnichov…mmch, drncajici panelova dalnice a ukazatele na Dachau rozhodne moc na ceste nepovzbuzuji a obcas mi presel neprijemny mraz po zadech…a pak hezky sjet na A96/E54 smer Memmingen, Bregenz a predala jsem volant mamine;)

no, rozjezd byl trochu hrbolaty, ale ona si s tim poradi a tak vesele chrupat, at si pak muzu ve Suisse uzit vysokohorske zatacky:) vzbudila jsem se kousek pred rakouskem, mamina to bravurne odjela a pak jsem ji hezky nanavigovala do svycar smer na chur, pred nimz jsme se opet, po jeste chvili chrap, v rizeni vystridaly...mmch, v mistech kde uz zacinaji hory a neb jsem byla jeste chvili rozespala a vsude cernocerna noc, najednou naproti nam na nebi svetylka…takovy barevny oranzovy, zluty, modry, cerveny, vselijaky hrozne moc a ja jen…to je dobry:) nejdriv jsem si myslela, ze to jsou nejaky mimozemstansky obrazce, pak jsem si rikala, ze to asi bude nejaka megasportovni osvetlena hala sjezdovka, jako jsem videla jednou kdysi kdesi v nemecku, no a pak me mamina docela uzemnila, kdyz ledove bez jakehokoli nadseni pronesla jen…no dyt jsme v horach, ne?

takze uz jsme byly v horach, jupi, jupi…to mi nejak nedoslo! Tak jsem se plaaacla do cela, rekla no jooo!, zasmala se potutelne pod vousy a k no jooo dodala….jeee, vzdyt to jsou vesnicky :) pak jsme se hezky protahly, nadychaly cerstveho a sveziho horskeho dalnicniho vzduchu a ja se opet trosicku napjate chopila volantu, pac nas cekala paradni cesticka:) no, jen jsem sjela z dalnice a zacala stoupat do prvniho kopce, tak jsem si trochu nadala, neb pri poslednim stridani strazi jsem mela na pumpe natankovat a nejak jsem tomu neucinila, tak jsem si jen rikala, ze jsem zvedava, jak to vyjde, ale ono by to jiste nejak vyslo;) nejak tesne pote, co jsme odbocily na Flims jsme narazily jeste na jednu cerpaci stanici, doplnily provizorni zasoby paliva a vydaly se dale, vyse do hor.

Stale byla tma tmouci, takze videt nebylo nic, ale na te uzke klikate silnici byly srazy nahoru i dolu vice nez tusitelne a vysokohorske masivy budily tajuplny respekt i bez toho, aniz by se odhalily z nocniho zavoje. A stale to bylo nahoru dolu, doleva doprava, dva, tri, dva, tri, nekdy i jedna a ctyri, ale to jen zridka…myslim, ze autiko si to taky uzivalo.

No, pak mam malinkato zmatek v itinerari, neb mam takovy pocit, ze do Musteru jsme prijely jeste zasera, tzn. tesne nez se zacalo rozednivat a ze prvni pass, Oberalppass, jsme prekonavaly jen s rozednivajici se oblouhou…coz byla tedy parada, ponevadz hory uz vlastne byly videt a ten nejkrasnejsi usek cesty pred nami, se nam mel vyjevit v paprscich rozespale vychazejiciho slunicka…jenomze, jeste pred Disentis Musterem je vesnicka Sumvitg, kterazto mam pocit, ze jsem si rikala, ze zni norsky a ze si ji musim zapamatovat, pac jsme se tam zastavovaly a any tam vyrobila opravdu velmi kvalitni vyrobek, ale nejak se mi tato idée propleta jeste s dalsi zastavkou, ktera byla jiz za svetla, po prekonani vsech passu a nekdy okolo hodne pred sedmou, kdy jsme zastavily pred vonavou pekarnickou…aha, bychom se vystridaly za volantem, takze zmatek pryc…

…any se v podstate probudila po celonocni jizde az v tom vikingskem Sumvitgu, coz bylo jeste za relativni tmy tmouci a docela i ziminy…vyrobila krasnyho bobka, vysala ze me miii a vesele chrupala dal. Noc byla stale nocovata, i kdyz ne uplne tak cerna. pak nasledoval jiz zmineny Disentis Muster, Tavetsch, Oberalppass, ten jeste tedy vicemene nocni, pak sjezd do Andermatt…moc pekna vesnicko mestecka s drevenymi zdobenymi domecky, cela rozkvetla a barevne vyvlajeckovana a tise spici, no a pote tradaaa na Realp a vzhuru na Furkapass…

…rozvinula se diskuse na tema zvolene trasy, ze ktere jiz nebylo moc cesty zpet, natoz uniku, nez vzhuru nahoru dolu kupredu, tvrdosijne jsem si stala za tim, ze je to v podstate stejne, jako po dalnici, jen pomalejsi , ale mnohonasobne kratsi, na rizeni sice mene pohodlne, ale spotreba byla nizsi, nez kdyz to ficim po dalnici, a jak moc je co zatizene jinaaac, to posoudit nedovedu, takze proto poznamenavam, bych se mohla zeptati osoby prislusne odbornosti a pro priste byt o neco moudrejsi a pripadne mene tvrdosijnejsi;)

Tedy jak uz jsem zminila, Andermatt byl uz v takovem nocnim seru a cim vice jsme stoupaly, tim vice paprsku simralo nocni oblohu na upatich hor, by se probudila do noveho dne…obcas na nas ze zatacky vykoukla rohata krava, zacinkala zvoncem, my na ni zabucely a na jednicku stoupaly dal:)) jupi, jupi, byl videt snih a me se v hrudi rozleval hrejivy pocit, ze jsem se o ten krasny zazitek nenechala pripravit, protoze tohle je opravdu jedna z nejkrasnejsich cesticek!

Furkapass je nekde v 2431 m.n.m., tedy docela vysoko a okolo vas vsechny ty vysoke a silne hory jako na dlani… pak uz pekne a v pohodicce cik cak (nebo zik tzak?) doluuu, do udoli, do Valais…musim rict, ze kdyz jsme sjizdely do Gletsch a naproti mely obdobne sestupujici cestu z Grimselpass, tak jsem si vzpomnela na Troli cestu v Norsku, velikou a uchvacujici atrakci teto severske zeme…v podstate to vypadalo uplne stejne, akorat to tu bylo nejmene jednou tak dlouhe a desetkrat tak klikatejsi a nebylo to tu vubec zadnou vyjimecnou raritou. Co ale podobne zaujima, je zeleznicni trat, prekonavajici tyto horske masivy a naprosto neuveritelnym zpusobem se klikatici temer stejne, jako silnice…uprimne nevim, co pak budi vetsi respekt, jestli stoupani nahoru, ci spaaad dolu, rozhodne ale chapeau!, pac to se take jen tak nekde nevidi.

Z Gletsch se uz pak jede v podstate po rovince napric Haut Valais, kde se rozpinaji zelene pastviny a nad nimi nejdriv krasny smrkovy les v kopci a pak uz zase jen skalnaty horsky masiv hrajici vsemi odstiny sedi a pocukrovany snehovou spickou…okolo pred sednou jsme se s maminou vystridaly v rizeni, ja si jeste na chvi li zdrimla a mam dojela jeste pred dalnici…tam jsme se opet prohodily a prijezd k dominante Valais byl na mne…zase na nas vykoukly ty dva vele velbloudi hrby s Tourbillon a Valere a uz jsme to sjizdely do ulic Sionu, kde jsem mamku vysadila a padila rychle na snidani do St Germain…samozrejme ze jsme jeste s any daly protahujici se prochazecku, nez si mamka vyneslea kufr a prisla nas mlasknout, nocnik no a ted se podrzte, pac kdyz jsme davaly plinu, tak co oci nevidi, normalne se nam za cestu vyklubaly dva uplne novy zuby :) takze uz mame i obe jednicky nahooore…a ja co to porad vrze a to any zkousela prorezat rezaky:)

Nu, takze jsme v poradku dojely, cesta nam trvala rekneme standartnich deset hodin a jsem moc rada, ze jsme to zvladly tudy tudyma:) dekujeme spolucestujicim a spoluridicim, vita nas slunecne tropicke pocasi a prejeme krasny a nicim neruseny pobyt;)

Kapitola druha

Inu a jak to bylo po prijezdu? No to vite, nejdrive takovata aklimatizace po cestovani, takze pohodicka na zahradce, opalovani a nicnedelani, ktere zahrnuje spani a jedeni se vsemi viditelnymi nasledky (stav po dvou tydnech je asi +5kg a rudy rak v porovnani bledule). Nastesti upllne necinne nicnedelani moc dlouho nevydrzelo, takze po prijemne prochazce, kdy jsme se opet ocitly v privetive naruci saviese-skych hladive zelenych vinic, mezi vrcholky milovanych hor a nasledne v ulickach malebne malovanych drevenych domecku, rozzarenych nejruznejsimi barvami kvetouciho kviti, jsme zacaly planovat, co vse mame stihnout omrknout;)

Mrk prvni…Val d’Anniviers

Byt je sezona sklizne a zavarovani v plnem proudu, diky neunave hrejicimu slunicku se toho pres den na zahradce ni nad kastroooly v kuchyni mnoho vydrzet neda, tudiz veskere zahrivaci prace jako sber nejruznejsich mnam plodu od rybizu, pres maliny po vsechny ostatni bobule, a jejich nasledne zpracovavani, jsou odsunuty spise do podvecernich svezich hodin, tudiz huraaa vyse do hor, kde je o par stupinku chladneji.

A tak jsme se vydaly do stareho, dobreho Val d’Anni…no nejak cim dal tim vic neverim tomu, ze jsem tohle vse kdysi jezdivala na kole:)) V Missionu to nevypadalo o mnoho svezeji a tak pote, co jsme se rozrochnily v klasicke drevene grange, prebudovanou na ututlny horsky chalet, vydaly jsme se o par metro nadmorske vysky vyse:) proklickovaly jsme podel jedne steny horskeho udoli az k Zinalu a ousek za nim zastavily na nenarocnou prochazecku podel potucku v pastvinach smerujicich ke konci udoli. Bublajici potucek, vysoko k nebi se tycici horske vrcholky, sem tam schovane pod snehovou cepici, kvetouci vonave louky, hrajici zvony slavnych cernych, rohatych kraloven, obcas fssst svist-martmotte a hladive paprsky rozzareneho slunicka, ohromovali vsechny nase smysly.

Any sice bimbajici kravske zvonce ukolebavaly, lec kdyz jsme presly pres potucek, usoudila, ze si je uzije i za stavu bdeleho a tak to bylo same buuu a hu a sranda nejvetsi, i kdyz kravy na kocar koukaly mozna jeste o neco vyvoraneji, nez rozespala anulka na ne:) any kravickam a pipi pekne zamavala a pospichaly jsme zpet k Tzoucdana, na kaficko-kakaicko, na svacinku a bobek. Jenomze…

…posledni jmenovana zalezitost se povedla opravdu na jednicku, s tim uz anezka opravdu problemy nema, a kdyz se kolem nas sebehly kuzlata a slepice, malem jsem any ani nenandala ksandy a uz bezela I za ostatni po restauraci pobihajici haveti…ovecce udelala nyny a berany duc, kacenam papa, konickum a osliku ha no a kdyz to vsechno obesla a ja peclive nakrajela mnaminu, bych ji nakrmila, v nestrezenem okamziku mi jednou sousto z ruky vyzobla slepice, misto any…no ja jsem se teda lekla, pac se priplizila tise a nenapadne jak vinettou ze zapadu, ale any z toho mela dalsi priiima zazitek.

Nad udolim se zacla stahovat mracna a vitr se jal pofukovat mene prijemne a tak jsme se pomalu vydaly zpet do missionu, radne se tam dosvacit, pac jedna broskvicka je svacinou vice nez nedostatecnou;) po dosyceni se jala any objevovat vsechny patra a zakouti chaticky, az se priblizila hodina vecere a aspon jednu raclette jsme si nemohly nechat ujit;) any dostala obligatni vecerni kasi, po chvilce zapaseni jsme vycouvaly(no vlastne -i:()na hlavni a pak uz si to klikatily hezky dolu z kopce a domuuu.

Inu, tolik ve strucnosti nektere zazitky z protejsiho udoli a zase priste dalsii odjinud;)

Mrk dalsi a dalsi

A odkud bychom na vas mohly mrknout ted? No tak predevsim v ramci rekreace ze zahradky, kde se valime, honime, oskubavame rybiz, maliny a jine dobrotky, ze kterych se pak vyrabi moc mnam marmeladky;) zkratka pohodicka:)

Ale to by zase uplne jen takhle neslo, tudiz jsem si tfuj do dlani a jdu si hrat na montera mechanika;) hezky jsem vystrachala zpod ruzneho haraburdi stare dobre kolo, z kufru konecne vyprostila sedacku a imbusak a slo se na to. Na druhy pokus se podarilo sedacku bezpecne ukotvit. Lec stav pneumatic byl vice nez zalostny, tudiz zase supky dupky do garaze, vystrachat pumpicku a pak druhou, pac kazdy kolo ma jiny dofukovaci system, no byl to zazitek, any si to taky uzila, cerne od mazu jsme byly snad od hlavy az k pate, ale nakonec se to vse podarilo…

…byla jsem na sebe opravdu pysna, tadyty technicky rukodelne prace, to mi vzdycky vstava hrebinek na hlave, kdyz uspesne dojdu ke kyzenemu cili;) no a pak hezky trada na prvni zkusebni cyklo okruh…no tradaaa! Na kole jsem nejela ani nepamatuju, s any v zavesu nikda, takze rozjezd byl velmi velmi opatrny a malinko vravoravy, nicmene jak jsme se rozjely, uz to jelo jako po masle a byla to parada. Zvyknout si musela i any, to totiz neni jako v kocarku, ze by si mohla vykukovat, poskakovat a vyklanet jak chce. Ale je to holka sikovna, takze za chvili uz umela klopit zatacky lip, jak motorkari na markete;)

Vyfunela jsem montee de zambotte, nevim, jestli jsem se vic zalykala hanbou, jak mi to neslo nebo nedostatkem objemu plicnich alveoluuu, a hezky pomalinku sjela rovinku k centru granois…tam jsme pak sjely smer chateau de la soie…kam jinam by mely vest nase prvni cyklokroky, nez na zamek, byt je to zricenina hradu:)… a kdyz si to tak jedeme po rovince, najedno mi neco tlaci do zad…ze by any delala berany, berany duc?:o no, ku hradu to bylo uz jen par metro, tak posledni sjezd, any se mi pekne oprela do zad a kdyz jsme zastavily, co oci nevidi, any mi normalne na kole zachrapla:) asi ji taky zdolal ten vyslap! Takze hezky siesticku, mama si taky odfuni a pak budeme pokracovat ;)

Jo jinak dnes ma ma frangine narozeninky, v sobotu bude oslava, dixieme edition, jupi, jupi, to zas bude legrajda:) a mnam grillade a gateau aux framboise:P jo a any vylezl dalsi zub…dvojka v pravo nahore a ta vlevo se tam taky rysuje…vypada to, ze any bude mit nahore ctyri a dole jeden a bude to moc krasne asymetricke:)

Navrat z hradu jsme zvladly, jeden kopec jsem ted vytlacila pesky, pac byl zkratka moc raide a nechtela jsem delat nejaky salta po zadu, na to vybaveny nejsme, dokonce jsme zvladly pipi na zricenine a to bez nocniku, jen hezky do krovicka, any je proste nejvetsi sikulka, po me asi moc ne, pac me pri tom trosilinku pocurala, jeste ten uchop budu muset vychytat :) no a od ted kazdy den alespon jedna mala okruzni jizda, abychom se udrzely ve forme…trasy pravidelne stridame, podle casu a fyzicke kondice, tak nekdy je to na hrad, nekdy do granois na hriste, nekdy k migru na hriste a podle sil jen rovnou tam nebo po okruhu vinicemi a snad brzy prijde nejaky dobrodruznejsi vylet, ale to chce nejdriv radny trenink ;)

Sobotni oslava se vydarila, byla to opravdu parada, jako vzdy hrozilo zamracene pocasi, ale jako vzdy se nastesti vyjasnilo a grilovani na zahradce se mohlo rozjet v plnem proudu…jednim z nejvetsich zazitku bylo grilovani kukurice, kdy marie-christine temer hodinu tvrdila, ze jeste neni hotova a po hodine se vrchni grilovac dovedel, ze kukurice byla odpoledne uvarena, takze mort de rire, ca on se rappelera meme a la 40e edition que le mais était déj? bien cuit…enfin, jak malo staci k detske radosti ;)

Byt se oslava nijak zvlast neprehanela, rano se radne dospavalo a v ramci odpocinkoveho dne jsme sjeli s laure a devis chvilinku se povalet aux iles…jj, paradicka, zase ten krasne zeleny travnicek, tyrkysova vodicka, sumici topoly a jejich mihotajici se stiny, hory stale uchvatne ohromujici a okouzlujici, zkratka idylka :)

V pondeli jsme se rozhodly pro hromadnou damskou horskou vychazku, takze po obidku trada na sanetch. No trada, znate to nase vypravovani! kdyz jsme konecne vystoupaly k barrage du sanetch, jeste pred tour okolo lac si any vyzadala trun…no byla to vazne parada, videt ji trunit v 2050 m.n.m. any usla radny kus a vypada to, ze z ni bude spravna horalka;) no jeste aby se ji to nelibilo, krasna vodicka, prima kameny, po nichz se da pradne splhat a skakat z nich na mamu, za temi nejvetsimi balvany stale jeste zbytky snehu, vonave louky posete vsemi barvami hrajicimi kytiii, obcas i uchvacujici modr horcu, a nad tim vsim ti vysoci stari velikani…tu ostra spicka se snehovou cepici a pod ni kamenita lavinova skluzavka, tu zaoblena, svrastela pohori pripominajici kuzi tlustokozcu, ale slon ci hroch tak milion sto padesat tri tisickrat zvetseny, na obzoru do dali se rozpinajici ledovec…

J’en suis tjrs d’ autant stupefier et emerveiller…asi nikdy me neprestane tadyta krasa brat dech ;) po prochazce okolo jezera jsme vysplhaly jeste k lanovce, bychom se koukly na moleson a k horam ostatnich kantonu a pak k blaznivemu jean maurice na cokoladicku ;) any to tam vse radne prozkoumal, jelikoz je to tam jak ve sbernem muuuzeu, tak rozhodne mela co objevovat a pak pomaloucku zpatky. Po ceste jsme se jeste zastavily u source de la sarine, ta pak proudi az do canton de fribourg, kde je mj. zasobarnou pitne vody. No a pak jeste v horske syrarne, bychom nazasobily qq fromage de l’alpage…un vrai delice ;)

A tak tu ubihaji nase prvni letni dny…krasne, klidne, vonave, slunecne, radostne, hrejive…jako v pohadce :)
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2009
  • 1 044 zobrazení
bekky
  • 6.7.2010
  • 1 009 zobrazení
zsjihomoravske
6. 11. - Celý 4. ročník dorazil v pořádku, bydlíme na Novopacké boudě. Akorát máme po výborné večeři a chystáme se do postelí.
7. 11. - Dopoledne - seznámení s okolím chaty, koulovačka, stavění sněhuláků, přednáška KRNAP. Odpoledne - vycházka okolo Petrovy boudy na Dívčí a Mužské kameny. Večer - hraní her - roleta, kufr, ...
8. 11. - Dopoledne - vycházka s poznáváním zvířat, vyplňování pracovních listů. Odpoledne - 4. B: vycházka k Erlebachovým boudám, návštěva mladších sourozenců, lopatování; 4. A: vycházka na Bílé Labe. Večer - origami, společenské hry.
9. 11. - Dopoledne - výuka MAT a ČEJ. Odpoledne - výlet: Špindlerův Mlýn. Máme hodně sněhu, venku je příjemně. Všichni jsme v pořádku a máme se fajn. Večer - soutěže, scénky, písně, Superstar.
10. 11. - Dopoledne - výuka, odpoledne - pohybové hry a aktivity ve sněhu, lana a provazy, večer - promítání (dokument o lese, fotografie, pohádka).
11. 11. - Dopoledne - výuka MAT a ČEJ. Odpoledne - vycházka směr Špičák, stavění sněhuláka, lopatování. Večer - taneční zábava, pohybové aktivity, rozlučka s p. provozní Vladěnkou.
12. 11. - Dopoledne - vycházka spojená s přednáškou Horské služby na Erlebachově boudě. Odpoledne - soutěže ve sněhu - štafeta, lana, přetahování. Večer - Oslava Míšiných narozenin.
13. 11. - Dopoledne + odpoledne - celodenní výlet na Labskou boudu. Odpoledne - společenské hry. Večer - promítání filmu. Všichni jsou v pořádku, máme nádherné počasí.
14. 11. - Dopoledne - výuka, pohybové aktivity ve sněhu. Odpoledne - vycházka, lopatování. Večer - karneval, soutěže o nejlepšího tanečníka/tanečnici, soutěž o nejlepší karnevalovou masku a její prezentaci.
15. 11. - Dopoledne - výuka. Odpoledne, večer - dobrodružná výprava po stopách Krakonoše, promítání pohádky.
16. 11. - Balíme kufry, loučíme se.
Dosáhli jsme limitu 1 000 fotografií, více snímků už se do tohoto alba nevejde. Proto jsme založili ještě druhé album pro 4. ročník s názvem Krkonoše 2016 4. ročník - II. část.
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2016
  • 988 zobrazení
ubuntu
Výlet na vodopády Savica čítal asi 8km pěkné vycházky po rovince místy kolem jezera , místy lesem, pak ale přišly asi 4km do kopce v největším poledním vedru a nakonec jako oříšek 562 schodů k vodopádu. Po zdolání této docela náročné cesty nás čekala vyhlídka na vodopád přeplněná turisty, takže asi 10 minut foto, foto a otočka a zpět ...Po sestupu zpět po schodech na parkoviště přišel pěkný lijáček, ale zachránil nás turist bus, jehož službami jsme nepohrdli a zpět k jezeru se svezli :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 24.7.2016
  • 961 zobrazení
pavelslany
HAVLOVA studna

Mezi zdejším lidem se již od nepaměti hovoří o tom, že největší bouřky v tomto regionu přichází od Havlovy studny. Že je to pravda, se můžeme čas od času přesvědčit doposud. Jen málokterý Vančák však tento tajemný kout Krumlovského lesa zná. Z města je to pěkná, půldruhé hodiny trvající vycházka.

O původu Havlovy studny podala v roce 2001 svědectví paní Pavlikovská z Dolních Kounic ( 1909 - 2003 ), která zdejší krajinu dokonale znala, neboť dlouhá léta pracovala v lese.

Roubená, kamenná studna byla zbudována v hluboké padlině na úpatí Holého kopce, kde silný pramen vody zaručoval její dostatečnou zásobu. Voda se odtud vozila v létnách na myslivnu Waldhof ( Stavení ). Kdy byla studna zbudována však není známo. Jméno Havlova dostala dle vyprávění mnoha pokolení po sedláku Havlovi z Maršovic, který jednoho dne jel s koňským povozem do lesa pro dřevo a již se nevrátil. Povídalo se, že ho pohltily hluboké bažiny, které v těch místech kdysi bývaly.

Postupem doby se studna přestala využívat a následně vlivem klimatických podmínek byla zcela zanešena. Dnes již pouze poslední zbytky vsazených kamenů upravujících terén, nám připomínají přibližně místo, kde stávala. Pozn. Ještě v osmdesátých letech minulého století ji na požádání, sondováním pomocí dlouhé hole, paní Pavlikovská našla.

(Vyprávění p. Pavlikovské ze dne 14.7. 2001 zaznamenal Vladimír Voborný)
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
  • 24.6.2012
  • 980 zobrazení
emikes
PODZIMNÍ POUŤ VZDALA HOLD MYSLIVOSTI
Eva Mikešková
Svatý Hostýn/ Myslivci, lesáci, lovci, nimrodi, psovodi si dali sraz na Svatém Hostýně, aby uctili svého patrona, svatého Huberta.
Trubači u baziliky zahájili slavnost loveckými fanfárami. V čele průvodu kráčeli příslušníci Řádu sv. Huberta v nepřehlédnutelných uniformách. Hubertův symbol hlavu jelena pak slavnostně položili k obrázku světce. „Aby se upevňovala svornost a profesní hrdost jak vůči myslivosti, tak vůči práci v lese,“ zaznělo v kázání.
Slunečná sobota lákala k vycházce nejen kamizolky zelené. Padajícím listím brouzdaly stovky návštěvníků, pozornost poutala psí plemena, převážně lovecká. Podzimní pouti vévodila symbióza zvířat a lidí, jakou převedl třeba hospodář, který se na Hostýně zjevil s koňským spřežením, smečkou ohařů a ochočeným dravým ptákem. Potěšení z jízdy na bryčce, pochování pernatých dravců či lukostřelba zpestřila duchovní zážitek hlavně dětem.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.10.2014
  • 863 zobrazení
plescikonice
Doma u babičky, na vycházce v lese a koupání na Nové Vsi
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2008
  • 841 zobrazení
trampskalaci
S Prestem, který jsem zavítal z Londýna jsme se společně domluvili na Velkém vandru. Tentokrát se k nám nikdo nepřidal, ale po celých 8 dní jsme vždy měli kamarádskou společnost.
V neděli po šichtě jsem se akorát stihnul převlíknout a sednout na autobus do Dačic, kde jsme měli s Prestem scuka a k tomu tak navštívit Dačického Freďáka. Neviděl jsem ho necelých 5 let. Hezky se to rozjelo před zavíračkou. Presto vytáhnul kytáru a zahrál ty své. U Freda máme dluh za jeho služby za přespání, tak už s Prestem plánujeme, jak splatíme.
2. den V pondělí jsme vstávali po 6 hodině ranní a spěchali na bus do Jindřichova Hradce. Zde jsme dali ranní polívku a pádili na rychlík na Plzeň. V Plzni jsme byli po 12 hodině a rovnou šli do Prazdroje. Kupodivu nás vzali hned na první prohlídku. už jsem se bál, že by mohlo být plno. Prazdroj - hlavně stačírna je velká fabrika. Zbytek byl opravdu zajímavý, ale to povídání bylo furt dokola. Překvapila mě délka sklepů, která dosahuje 9 km. Musím uznat, že nepasterizovaná a nefiltrovaná Pleň má o polovinu víc chuti i hořkosti, než tu co pijeme. Fakt dobré pivo jsem tam ochutnal z dubových sudů. Potom jsme se přemístili k Mansfeldovi. Zde na nás čekala Bára. tak jsme popovídali, dali kance na šípkový. Potom nás Bára doprovodila na vlak a mi se přesunuli k hradu Buben. Z nádraží jsou to asi 3km. Udělali jsme prohlídku a pod hradem si rozdělali oheň a přespali na jedné verandě.
3. den jsme vstávali v 5:30 to byla ještě tma. Museli jsme se rychle sbalit, páč nám po 7 hodině jel vlak do Stříbra. Městská policie byla trochu zaskočena naší přítomností. Nečekali, že trampové vstávaj takhle brzy. Nákoupili zásoby na vandr. Obešli jsme městečko a vlakem popojeli na Svojšín. Ve vlaku nás kontrolovala kamarádka, která jezdí na akce Falešný karty. Mám dojem, že ji říkají Náklaďáček. Takže i 3. den na vandru jsme měli společnost. Koukli jsme na Svojšínský zámek a vyrazili ke Mži. Zanedlouho jsme sešli ze značené cesty a šli cestou svoji po břehu Mže. Zde Presto ukuchtil vajíčka s opravdovou anglickou slaninou z Londýna. Ta vypadá úplně jinak než ta naše. navíc je sirová a je třeba ji opravdu opéct. Dále jsme zjistili, že tu dříve šla značená cesta, ale o kus dál má pozemky zdejší rančer a ten si s tím hlavu nelámal. Rančerovi hafani nás vyhnali do kopce. Potom jsme zvolili cestu cyklostezky, protože bychom museli opět k vodě a pak zase nahoru, takže jsme si vyšlápli pěkný trháček. Udělalo se neskutečné teplo. Takřka na trenýrky. Se soumrakem jsme se dostali na hrad Volfštejn. Měli jsme štěstí, věříme tomu, že v létě, díky listí toho nebude tolik v Volfštejna vidět. Sestoupili jsme do Černošína. Zde jsme v Motorestu strávili večer. Moc fajn lidi. Dali si Plzeňský gulášek a pár pivek. Nabídli nám i ranní snídani. Nakonec jsme usoudili, že stejně se tudy budeme vracet další den, tak toho využijem a ušetříme tak svoje zásoby. Večer jsme přespali na fotbalovém stadionu. Celkem jsme za tento den našlapali 19 km.
4. den jsme vyrazili na Gutštejn, ale moc jsem něvěřil, že to dojdeme. Byla to docela štreka. Zavítali jsme kolem 8:45 do motorestu. Skvělá hospodská nám udělala vajíčka a párky. Dali jsme si čaj a vyrazili. Šli jsme přes Dráhovické lesy. Byl v nich neuvěřitelmý klid a moc pěkně tam bylo. Ono za celý vandr jsme nepotkali na cestách živou duši. Z Vlčkova jsou hezký výhledy na Švamberk. Došli jsme do Lomů. Zde jsme dali přestávku na ořechovku a čaj s rumem.Když jsme viděli, že nám za 15 minut jede autobus do Kokašovic, tak jsme si řekli, že se na kopec vyvezem, než se rvát nahoru. V Kokašovicích byla otevřená hospůdka do 14:30 pak bezostišně zavřeno. Tak bylo 14 hodin, tak jsme sei řekli, že dáme pivko, že to bude naše poslední. Velmi příjemná paní. Pivko 11° za 17 Kč a když jsem viděl polivku a jídlo, tak jsem řekl, že je to takřka za nákupku. Frankfurtská polivka a poctivý šnicl s bramborem za 69 Kč. Takže za 86 Kč. No když jsem odsud odcházel šlo se dost těžko :-) Vyšli jsme na hrad Švamberk. Zde nás uvítal kastelán v podobě mourka. Byl hodně lísavej. Překvapilo nás, jak veliký hrad to byl. Odsud jsme potom scházeli k Hadovce. Zde je studánka Láska. Bylo to moje první ochutnání zdejších pramenů. O kus dál se pak nachází kempík Dobrá pohoda, kde jsme zůstali. Začlo se stmívat. Vyndal jsem sekeru a šlo se připravovat dřevo na večer, příprava ležení a potom jsem chodil k Hadovce pro vodu, kterou jsme přefilrovali na vaření. Dali jsme si kafíčko, polivku, vařil se čaj s rumem a užívali si úplňku.Skončili jsme tak den 4 km před Gutštejnem. Za tento den jsme našlapali 16,8 km.
5. den nám nasněžilo. to nám nasněžilo každé ráno, ale dnes nejvíc. Udělal jsem si ke snídani rizoto a čaj. Vyrazili jsme tak na Gutštejn. na Gutštejně se Presto domlouval s Badem, že přijede do Teplé. Tudíž budeme opět ve třech, ale to až na večer. Prošli jsme si tuto romantickou zříceninu. No v tom mě Presto zaskočil, že půjdeme na Šipín. To mi bylo jasný, že takhle do Teplé nedojdeme, když si to vezmeme touhle zkratkou. Prošli jsme Slovanské hradiště, ale nakonec na Šipín jsme nevyšli a šli pod něj. U Bunkru jsme dali pauzu a přemýšleli, že si to zkrátíme. Takže z Úteráku jsme udělali jen kousek. Ono nám stačil kousek pod Šipínem. Úterák v tomto období je zkrátka voraniště. Po 2km na Úteráku jsme přešli lávku, ale zde jsem udělal chybu. Presto chtěl jít hned nahoru nebo podél tohodle potůčku. mě se to zdálo podle mapy příliš brzy a přesvědčil jsem ho, že musíme ještě jít. Bohužel byla to moje chyba, ale to by nebyl vandr, abychom nebloudili. Zašli jsme si tak 2 km navíc. Dostali jsme se do ohrady s krávama. Byla to úmorná cesta. Hic a špatný terén - děs. Došli jsme do Dlouhého Hradiště a odsud pak vyrazili ke Konstantinkám. Zde jsme dali pivko a gáblík. Už po cestě jsem, když jsem viděl ty Bezdružice, tak jsem Prestovi říkal:"Hele koukej, to je jen samé pole, to nemá smysl jít." Nakonec jsme tak udělali dobře a ty 4km do Bezdružic jsme se svezli. Zde jsme hledali fleka na spaní. Marně. Všude moc daleko. V tom sem Přijel Bad a tak jsme mu řekli oč jde a přesunuli se rovnou do Teplé. Zde bylo i dost sněhu a tak se tu naskytlo pár míst na spaní. Hospůdka fungovala. Čepoval zde pivko asi nějaký mnich. Celkem se to tu rozjelo. Bad s Prestem vytáhli kytary a najednou jeden panák na stole za ním hned další. Byl to parádní večer. Šlo se spát kolem půnoci a naše útočiště byla zahrádka hospody. I tak jsme za ten den ušli 16 km.
6. den Ráno na mě padlo mdlo a neslo se to se mnou až do neděle. Ráno jsme měli naplánovanou prohlídku Kláštera. naším průvodcem byl Ríša Melichar z Roháčů, který dnes hraje i s Kiďákem. Takže jsme s ním popovídali a zároveń nás provázel. Ani jsem nevěděl, že zná Oldu z Modré želvy, kterého navštěvuje. To je od nás z našich Humpoleckých osad. Klášter je to opravdu obrovský a stojí za vidění. Bylo na čase se přemístit na Údolí racků na Rackárnu. Navštívili jsme tak Mariánské Lázně. No otevřu první menu a vidím Gulášovku za 90 Kč, tak jsem si hned vzpomněl na skvělou hospůdku v Kokašovicích za 86 Kč se vším. Pořídil jsem si zde lázeňský cibulák, abych zapadl. Ochutnával jsem tak 3 prameny a jeden z nich byl opravdu pěkný hnůj. V Penáči jsme nakoupili zásoby na víkend a k tomu jsem kupoval 10 růží k MDŽ. Ještě jsme vyrazili do Kynžvartu na hrad a zámek. O hradě jsem nikdy neslyšel a už Presta jsem proklínal do toho trháku, že jestli tam jdu kvůli třem zdím, že ho zastřelím. A ono opravdu to byli 3 zdi. Já se tedy zastavil po hradem. Presto šel dál. Prý tam pak ještě byli 2 věže. Potom jsme se zastavili u zámku. Ten je opravdu obrovský a svoji stavbou mi připomínal fabriky z první republiky. Před setměním jsme se dostali do Podlesí a odsud jsme šli Pěšky na Rackárnu. Přivítání bylo příjemné. Za nedlouho po nás se objevili i kluci z Black Hills a mohl se rozjet večer. Večer jsem si vzal slovo k MDŽ, protože i u nás se tento den slaví, ale bohužel jsem nemohl být s naší osadou, tak jsem květiny vzal na Rackárnu. Růže vzali velký ohlas. Druzí se zasmáli, protože to bylo i vtipný na osadě rozdávat růže. měl jsem štěstí. bylo zde 10 bab, takže se dostalo na každou. I došlo na téma písniček a na song Česačů bavlny bál měl jsem za to, že ho složil Kiďák proti mě bylo oponováno, že ne. Nakonec jsem našel tento článek, takže věřím, že to tak je, že je to Kiďáková píseň http://www.trampsky-magazin.cz/blog/pisnicka-na-vikend-proc-by-se-tulak-bal-and-cesacu-bavlny-bal-verumka-206.html Hrálo se zde až do 5:30.
7. den byl klidnější. já jsem se kurýroval. odpoledne byla vycházka po zdejších končinách, ale já jsem ji neabsolboval, ani Presto ani Bad a tak jsme měli relaxační den. Během kterého se hrálo a vyprávělo. Opět večer byl výživný. Hvězdou večera byl houslista Venca, kterého Kompas postavil před basu, že je to stejný. :-D Kompas nás bavil celý večer ba celý den. Večer jsem šel spát před půnocí.
8. den jsme vstávali před 8 hodinou. Pomalu jsme se rozloučili s Rackárnou. Velmi dobře nás tu přívítali a rád se sem vrátím. Bad nás vzal do Prahy a i jemu patří velké umí.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • březen 2015
  • 771 zobrazení
petruno
Sobotní pěkné počas lákalo k výcházce jarní přírodou, v České Třebové místní KČT pořádá pochod za Třebovským kohoutem. Na startu téměř nikdo, trochu nás to zaskočilo po minulých pochodech, kde se téměř všude trhaly rekordy v počtu účastníků. Přesto jdeme. Po přihlášení zjišťujeme první nedostatek, na startu není občerstvení, nevadí dáme si něco po cestě, prohlížím propozice a ouha neobsahují mapku, pouze nějaké slohové cvičení jako popis tras. Vyrážíme na trasu 25 Km, trochu si ji upravujeme, první zastávka v Křivolíku, pravěká osada, občerstvení a mnoho lidí s dětmi studuje jak to v dobách pravěkých fungovalo. Děti se naučí názorně a odzkouší třeba jak umlít mouku pomocí kamenných nástrojů, jak obdělat záhony pomocí dřevěnné motyky a nebo si utkat na sebe ozdobu. Zastávka se protáhla, odcházíme se zpožděním na Kozlov. Je čas oběda, dáváme si slepičí polévku s krajícem chleba a plzeň 25+4+33 Kč, nejdražší krajíc chleba a pivo v okolí, majitel je asi dost nenažraný. Odcházíme znechucený. Cesta lesem příjemně ubíhá, tamhle je nějaký srub hlásí Bóďa, jdeme ho okouknout. Z dálky poznávám známého, ahoj volám, pojďte si něco dát volá Luboš, slavím narozky. z ničeho nic jsme účastníky oslavy, čas běží a tak seběhneme ke zlaté studánce, http://zozlatastudanka.rajce.idnes.cz/Otvirani_zlate_studanky_20.4._2012/ prohlédneme telekomunikační věž a pomocí GPS navigace volíme další bod pochodu. O půl šesté v místě startu nikde nikdo, pouze jeden pochodník který by se rád dostal do školy kde chce spát, všude zavřeno, někdo na nás bouchá zevnitř, obejděte budovu volá, brankou na hřiště a já vám otevřu ze zadu, odjíždíme domů. Po mnoha pochodech se mi zdá tento nějak odfláknutý a organizačně nezvládnutý. Kdo ví kde nakonec bude spát přespolní ?
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 19.5.2012
  • 709 zobrazení
chrastice0910
Třeťáci a páťáci se s paní učitelkou domluvili, že budou spát ve škole. Na programu byly i sportovní a jiné soutěže, opékání večeře na ohni, vycházka do lesa, večerní promítání filmu a třeba také noční stezka odvahy. A ráno byla společná snídaně... Poděkování patří Jitce a Žanetě, které to všechno pro děti připravily.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.6.2010
  • 656 zobrazení
petruno
Netradiční oslava Silvestra 2013. Není to poprve kdy se scházíme s kamarády na kotě 1424 m/n/m. Letos na vrcholku Kralického Sněžníku bylo dost nevlídno, mlha a silný vítr. Nepříjemné počasí ignorovalo téměř 100 lidí, většina byla z polské strany, chaty Schronisko „Na Śnieżniku 1218 m/n/m. Po příjezdu pod Kraličák máme dost času, zastavujeme se v rybárně na večeři, většina si dává specialitu pstruží hranolky s oblohou. Po důkladné přípravě na Návrší vyrážíme. Na sedle krátká občerstvovačka a hurá na vrcholek, opět máme časový náskok a tak dáváme ve sklepení bývalé české boudy půlnoční osvěžení, cukroví, jednohubky, pivečko, šampíčko. Všady přítomná mlha téměř znemožňuje focení. Před půlnocí vyrážíme na vrcholek, foťák odmítá poslušnost, totálně kolabuje, nepomůže ani čerstvá ohřátá baterie, vytahuji mobil , poslední snímečky jsou z mobilu. Bouchneme šampíčko, přidáme jahůdky a jdeme k prameni Moravy. Viditelnost na pár metrů, nic nás na koťě nedrží. Cestou z vrcholku se do nás opírá silně nepříjemný, zatraceně zmrzlý vichr, oběhneme slona a spěcháme do teplička lesa. Nad ránem padáme do postele, dnes nás čeká ještě jedna pěší akce. Petr http://petruno.rajce.idnes.cz/Novorocni_strizliveni_2014
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 31.12.2013
  • 648 zobrazení
petruno
Akci pořádal klub rodičů a přátel při mateřské škole Dlouhá Třebová. Podzimní vycházka s poznáváním rostlin a zvířátek. Po splnění ůkolů a získání sedmi klíčků pán lesa zamkl zvířátka a les. Celou akci nás provázel skřítek a táta.
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2010
  • 630 zobrazení
mstremesna
  • 16.10.2017
  • 623 zobrazení
tatan
Odpolední vycházka s Justinkou (http://justinam.rajce.idnes.cz)
Bažantnice Knížecí les s rozlohou 2015 ha je největší bažantnicí na polesí Židlochovice. Stejně jako většina ostatních má název odvozený od přilehlé obce
Knížecí les (Knížák) leží mezi obcemi Židlochovice, Nosislav, Velké Němčice, Uherčice, Přísnotice a Žabčice. Jedná se o území lužního lesa, protkaného meandry a tůněmi říčky Šatavy. Páteří celého lesa prochází veřejně přístupné asfaltové cesty.
Nosislavská zátočina je přírodní památka, která se nachází u obce Nosislav. Jedná se o přirozený dvojitý meandr řeky Svratky s bohatými břehovými porosty. V roce 1991 byla nejvýznamnější část toku o rozloze 4,55 ha vyhlášena za přírodní památku.
více  Zavřít popis alba 
27 komentářů
  • 10.5.2013
  • 639 zobrazení
welsanekjizbice
neděle: koupaliště, seznamování
pondělí: první vyjížďka na koních, výtvarná dílna - hvězdy z papíru, koupaliště, teorie - části uzdy, sedlání - s praktickou ukázkou, divadelní dílna
úterý:nácvik na X-faktor a divadelní představení, vycházka k lesní studánce Havranka, schovka v lese, návštěva statku, jízdy a lonž na hřišti, divadelní dílna v zahradě
středa: vyjížďky na koních v kostýmech, lesní šipkovaná, skupinové hry - ochutnávačky
čtvrtek: vyjížďk kočárem, koupaliště, cyklovýlet na Loučeň
pátek: jízdy na koních, výtvarná dílna - koláže z těstovin a koření, vyhlášení soutěže o nej obrázek s tématikou tábor Jizbice paní starostkou, koupaliště, X - faktor a divadelní představení, noční bojovka
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • červenec 2011 až srpen 2013
  • 602 zobrazení
jitka-jince
... na téma: "Život v tůních a les kolem nás"
Kategorie: dokumentypříroda
více  Zavřít popis alba 
364 komentářů
  • 5.5.2018
  • 572 zobrazení
fjw
V rámci poznávání Českého lesa jsme v sobotu 26. 6. 2010 podnikli expedici do Všerubského průsmyku.Busem jsme dojeli za Domažlice k osadě Smolov, kde jsou nad rybníkem valy bývalého slovanského hradiště Tuhošť (bájný Vogatisburg?). Pak následovala cca 5 km túra od Bělohradu přes Studánky do Brůdku s nejstarším kostelem sv. Václava v Čechách. Túru jsme prodloužili až na Tanaberk s poutním kostelem sv. Anny. Na další cestě jsme se krátce zastavili ve Všerubech. Pak bylo našim cílem jedno z nejvýznamnějších poutních míst v dolním Bavorsku – Neukirchen bei Heiligen Blut. Do Čech jsme se vrátili přes přechod Svaté Kateřiny a krátce nato se zastavili v Uhlišti s krátkou vycházkou na blízký vrch s kostelem sv. Linharta. Následovalo malé zastavení u památníku na Červeném Dřevě. Další cca 7 km túra byla z Pocínovic křížovou cestou na kopec s poutní kaplí a studánkou se zázračnou vodou na Dobré Vodě. Odtud jsme se vydali kolem židovského hřbitova do Loučimi. Poslední naše zastavení bylo Koutě na Šumavě u glorietu Klobouk.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 26.6.2010
  • 550 zobrazení
mutti
  • 18.10.2015
  • 555 zobrazení
Reklama