plajavm
Po první jsem byl na Kelčáku asi 1973-4, kdy jsem přijel s vozem KdF82 pod les Pasíčka. Pak šel dál po cestě až jsem předpokládal že jsem pod Kelčákem, tak šplhání přímo nahoru. Táhl na zádech malé děcko, žena šplhala sama. No, měl jsem toho dost. Další výstup byl od Tesáku asi 198?, to byla ještě vrzavá dřevěná kymácivá rozhledna, vylezl jsem až kam se dalo. Přechod na nádraží P. Lhota. Pak ještě po 1990, ale nepamatuji kdy přesně. Další v r. 2017, autem do Rajnochovic, podíval se na hřbitov, pomník V. Krajčíka (známý pod Jerry, 1944-45). A pak pochod přes Šaumburk na Kelčák. Při zpáteční cestě si zajeli na pizzu do Osíčka a pak se zastavil a fotil most na nepostavené silnici z r. 1942, kdy byla výstavba všeho v Protektorátu zastavena (část silnice byla připravena i z ValMezu až po H. Bečvu, betonka postavena od Lipníku a končila ve VM, možná je zbytek v Deze). Naposledy na KJ pak 14.12.2019.
Kategorie: dokumenty
Více  Zavřít popis alba 
  • 5.9.2021
  • 40 zobrazení
domovhaj
... aneb kam nás dovedla betlémská hvězda.

V mrazivém sobotním odpoledni jsme se společně s přáteli ze světelského komunitního bydlení jeli podívat do Ledče nad Sázavou, abychom si opět po roce připomněli to, co se událo před dvěma tisíci lety v malé vesničce Betlémě. Nejprve nás přivítal starý pastýř a ve vzpomínce nám připomenul betlémskou událost. Tři králové poté na koních přistoupili na ledečské náměstí. Po setkání s andělem jsme šli průvodem ke kostelu, kde pozdravili narozeného Ježíše a předali mu dary.
Více  Zavřít popis alba 
  • 4.6.2021
  • 5 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
kladenskerozhledy
Válečný protiletecký kryt u železničního nádraží na Kladně. Kryt je bohužel nepřístupný, takže jsem ho nemohl osobně projít a některé informace jsou neověřené. Klasický kryt s lomenou chodbou je dlouhý cca 50 metrů, na zvýšeném povrchu je dobře vidět jeden ze vchodů, dvě šachty nouzových výlezů a jedna malá nenápadná prohlubeň, což by měl být druhý vchod na opačné straně. Z krytu se zřejmě větví ještě jedna chodba pod silnicí směrem ke kolejím, kde se dá najít zasypaný třetí vchod a boudička nouzového výlezu, viz poslední dvě fotky. Tato chodba je asi z krytu znepřístupněná, protože kdo jí procházel od kolejí, tak se prý nedostal pod silnicí až do krytu a naopak, kdo byl v krytu, tak si zase nevybavuje chodbu ústící ke kolejím.
Více  Zavřít popis alba 
  • 25.3.2021
  • 40 zobrazení
jaropet
Rotunda svatého Václava je bývalá románská rotunda, jejíž pozůstatky se nacházejí pod severozápadním rohem bývalého jezuitského profesního domu na Malostranském náměstí v Praze. V roce 2003, při rekonstrukci Matematicko-fyzikální fakulty na Malé Straně, v tzv. Profesním domě, začaly práci komplikovat neznámé bloky zdiva, které byly nejprve označeny jako barokní sklepy. Později se ukázalo, že k nim nevede žádný vchod, a tudíž se muselo jednat o kryptu. Po vybourání krypt se mezi zbylými zdmi objevily tři části kruhového románského zdiva a záhy bylo jasné, že se musí jednat o bájnou rotundu. Nejvýznamnějším objevem na rotundě je zbytek původní románské podlahy, který uvedl rotundu mezi přední románské památky v Čechách. Fragment tvoří 74 dlaždic tří tvarů složených do pěti řad. Náleží k nejstaršímu typu českých středověkých terakotových podlah. Dále byla objevena část kruhu z plochých opukových kamenů, lícovaných a opracovaných po vnitřní straně. Kruh pochází z 10. století a jeho význam není dosud znám. V roce 2014 proběhla rekonstrukce rotundy a v roce 2015 byla zpřístupněna veřejnosti.

Zdroj a bližší info: https://cs.wikipedia.org/wiki/Rotunda_svat%C3%A9ho_V%C3%A1clava_(Praha)
Více  Zavřít popis alba 
21 komentářů
  • 2.3.2021
  • 181 zobrazení
veselka007
Už delší dobu sleduji aktivity cyklistů soustředěných kolem Rudolfa Zemka. Celý loňský podzim si říkám, že to s nimi jednou zkusím. No a vyšlo to až nedávno, na Apríla. Ale Apríl to nebyl, byl to zcela reálný výlet. O sobotě prvního dubna jsme od Černého Mostu vyjeli do (meteorologicky a teplotně) letní krajiny po málo frekventovaných cestách „severně od Labe“ přes Lysou do Nymburka. Zpáteční cesta vedla „jižně“ od Labe kolem písečného přesypu a přes Hrabalovo Kersko. Cesta úžasná, lidé skvělí, pivo jako křen, průvodce měl nastudované i povětrnostní podmínky, prostě žádná nuda. Projížděli jsme i nuda pláží, vede tudy totiž značená turistická cesta.
Jízda nebyla ani o geografickém objevování ani o sportovním výkonu. Výlet byl o radosti z pohybu v překrásné krajině za nádherného počasí. Prostě vydařený výlet. Fotografie jsem s dovolením převzal od Rudolfa. Díky.
Více  Zavřít popis alba 
  • 18.8.2020
  • 76 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
veselka007
Na Velikonoční neděli připravil Rudolf prý pohodovou vyjížďku do prosluněné krajiny mezi Jizerou a Labem.
Velikonoční neděle se vším všudy, takový byl ten druhý cyklovýlet. Šest odvážných (nebylo tedy žádné teplo) se vydalo na cca 60 km trasu pod vedením Rudolfa. Trasa byla vybrána úměrně počasí, což bylo v pohodě, jenom ten vítr se pořád točil proti nám. Ať jsme zatočili doprava či doleva nebo se i otočili do protisměru, vítr funěl pořád proti a navíc byl dost studený. Zastávka na oběd se uskutečnila v Lysé nad Labem, nikoliv venku, ale uvnitř v restauraci. Trochu jsme jim tam dotvořili interiér, ale vliv na kvalitu jídla to nemělo. Po obědě zase rychle do sedel a do větru, směr Kárané, Toušeň a domů. Po chvilce se stal jeden malý karambol (všechno dobře to dopadlo), hned na to následoval můj defekt zadní gumy. Náhradní jsem neměl a tak se muselo lepit. Díra byla tak malinká, že jsem ji musel najít v louži vody na přilehlém poli. Opraveno, vyjíždíme k domovu. Toušeň a obrovský tmavý mrak nad hlavou. A pak to přišlo. Nejdříve déšť, který záhy přešel v ledové krupky letící do našich tváří v horizontálním směru. Altán na cyklostezce = naše záchrana. Než vytáhneme foťáky, je duha a za chvilku svítí i sluníčko. Dojíždíme v klidu přes Klánovice domů. Prý to měl být pohový výlet, neměl to být výlet o sportu, měl to to být spíše výlet krásným kvetoucím Polabím. No nevím, ledové krupky, stálý vítr, jeden pád, jeden defekt, takto si pohodový výlet nepředstavuji.
Více  Zavřít popis alba 
  • 18.8.2020
  • 17 zobrazení
amillak
Po necelých 2 hodinách jazdy autom z Myjavy, krížom cez Biele Karpaty, Chřiby a Litenčickú pahorkatinu, parkujeme neďaleko Račíc v Drahanskej vrchovine. Sme na začiatku Rakoveckého údolia, ktoré je známe bohatým výskytom bledule jarnej (Leucojum vernum). Sú ich tu tisícky, miestami malé trsy, inde zas malé políčka, ktoré striedajú veľké súvislé plochy, prakticky nepriechodné bez poškodenia rastliniek. Jednoducho nádhera, to treba vidieť, slovami sa to dá ťažko opísať a fotografie, všade samá bleduľa. Máme šťastie, že je pomerne sucho, pretože bledule tu rastú v mokradi na bahnistom podklade, po ktorom by sa ťažko dalo chodiť, keby bolo vlhkejšie.
Na záver dnešného výletu sa ešte zastavujeme v Drnoviciach, odkiaľ sa po žltej a neskôr modrej turistickej značke dostaneme priamo, k 26 m vysokej rozhľadni Chocholík.
Více  Zavřít popis alba 
  • 27.6.2020
  • 12 zobrazení
holas2000
Království Tonga je jedno z mála míst naší planety, kde můžete plavat s Keporkaky, mořskými obry.
Více  Zavřít popis alba 
  • 1.5.2020
  • 205 zobrazení
cejni
30.4.2017-1.5.2017
Více  Zavřít popis alba 
  • 31.3.2020
  • 43 zobrazení
zvanecek
Tři témata, která spolu dost souvisejí. Právě zlato asi Bóje přivedlo na Gabrétu, těžko vymyslet jiný důvod. Představa bójského válečníka, který vyvedl ženu a 8 dětí do neprostupného Hercynského pralesa, aby se společně romanticky pokochali chůdovým stromem, za hudebního doprovodu ševelící Losenice, zdá se nepravděpodobná. Pro Římany to bylo nehostinné území plné duchů, takže se mu spíše obloukem vyhli. Neznalost písma je důvod, proč jsou Bójové zahaleni tajemstvím, proč se o nich toho moc neví. Proč jen chvílemi vystoupí z mlhy dávnověku a zase hned mizí. Pravděpodobně věděli o zlatonosných šumavských řekách od obyvatel, kteří jižní část české kotliny obývali před nimi. Šumavu zřejmě prozkoumávali a dobývali proti proudu řek a přitom jim občas uvízla zlatá šupina v oděvu a někdy dokonce valoun mezi prsty. Název Otava pochází z keltského Atawa a znamená to "Bohatá řeka". Zda těžili zlato hlubině, či ne, se neví. Pokud ano, tak důkazy zakryla středověká těžba. Četné nálezy zlatých keltských mincí, které se dochovaly do dnešních dnů, jsou ale důkazem, že keltská produkce zlata nebyla malá. Šumava asi byla význačným zdrojem žlutého kovu. Žádné oppidum se tu nenašlo. Pobyt zlatokopů na nalezištích byl zřejmě sezónní, na zimu se uchylovali do oppid. Nejbliže ze Šumavy to bylo do Třísova v Blanském lese.

Šumavský Obří hrad, kam směřujeme, je nejvýše položenou prehistorickou stavbou v ČR. Archeologický průzkum napověděl, že Bójové přišli k hotovému. Hradiště je starší, než předpokládaná doba pobytu Bójů v Čechách. Vypadá to, že jej zbudovali nějací předchůdci, již v předchozí době halštatské. Zmocnili se ho po dobrém nebo po zlém? Nebo snad byl v době jejich příchodu již opuštěn? Mnoho otázek, málo odpovědí.

Ze skladby nalezených předmětů (mince) vyplývá, že nešlo o oppidum s trvalým osídlením, ale spíše o rituální místo pro obřady včetně obětování bohům. Něco jako chrám. Z římských pramenů je známo, že se keltští druidové jednou ročně scházeli na sněmu, kam mimo ně neměl nikdo přístup. Napadá mě podobnost s islandským Þingvellirem. Další funkce Obřího hradu mohla být skladiště vyrýžovaného nebo vytěženého zlata na Šumavě.
Více  Zavřít popis alba 
72 komentářů
  • 14.1.2020
  • 167 zobrazení
oddilcassiopeia
Kokosy na sněhu, aneb když se rozhodnete slavit vánoce na Havaji, kam jsme zavítali v rámce etapové hry Cesta kolem světa. Jinak ale vánoční Rachačky probíhali jako vždy - upekli jsem cukroví, ozdobili vánoční okno, spořádali kopu salátu a řízků a rozdali si nějaké malé dárečky... Jednoduše vánoční pohoda.
Více  Zavřít popis alba 
  • 1.11.2019
  • 94 zobrazení
miguel85
aneb malá čínská zeď ve Stonu, koupačka s výhledem na Dubrovník, či krásy turisty neokupovaného nejjižnějšího cípu Chorvatska.
Více  Zavřít popis alba 
  • 30.5.2019
  • 265 zobrazení
miguel85
aneb od Fačkovského sedla do Strečna rozblácenými stezkami s mlžnými výhledy
Více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 29.5.2019
  • 21 zobrazení
aniles
Tentokrát jsme navštívili Botswanu (Khama Rhino Sanctuary, Národní park Makgadikgadi Pans, Chobe NP, Moremi Game Reserve, Central Kalahari Game Reserve), přes Kgalagadi Transfrontier Park jsme přejeli do JAR, kde jsme na konci naší cesty navšítivili Pilanesberg national park, kde jsme měli štěstí na levharta a Borakalalo national park, který nás hodně zklamal! Jezdí tam pouze místní a to rybařit. Zvířat velice málo, a strašně plachá, takže je vlastně spatříte jen na chvíli jak před Vámi utíkají.
Více  Zavřít popis alba 
  • 19.5.2019
  • 46 zobrazení
sorcha-art
Více  Zavřít popis alba 
  • 11.4.2019
  • 65 zobrazení
slavek-m
LA představovat nemusím, takže pouze pár řádků k navštíveným místům.

La Brea Tar Pits je skupina přírodních asfaltových jezírek v Hancock parku, které vznikly průsakem olejů přes podloží během několika desítek tisíc let. Asfalt je většinou zakryt prachem, hlínou a listím, někdy také vodní hladinou. Lehčí frakce z prosáklé směsi se časem odpařují nebo jsou biodegradovány a vzniká tak asfalt. To co dnes vidíme je pouze zbytek pozůstalý po těžbě asfaltu z jezera nebo po paleontologických vykopávkách. Čas od času se v minulosti vytvořily povrchovíé vrstvy asfaltu natolik tlusté, že v nich uvízla zvířata, protože tato depozita byla často pokryta listím a prachem (masožravci a mrchožrouti zde často uvízli, protože nedokázali odolat "vůni" kořisti). Díky tomu se na tomto místě zachovalo neuvěřitelně obrovské množství dobře zachovalých koster, rostlinného materiálu, ale také pozůstatků lidského osídlení. Nejstarší nález je radiometricky datován do doby před 38 000 lety. Jeden z vykopávkových projektů "Project 23" proběhl kvůli stavbě podzemní garáže vedle tohoto komplexu v roce 2009. Z nálezů zvířat z "Project 23" můžeme jmenovat pravlky, šavlozubce, bizony, koně, zemní lenochody, želvy apod. Byl zde nalezen také téměř kompletní kostra mamuta, který dostal přezdívku Zed. V roce 1915 zde také byla nalezena kostra jediného člověka - žena z La Brea - stará přibližně 10 000 let. Její věk je odhadovám mezi 17 a 25 lety a byla nalezena s pozůstatky domácího psa. La Brea Tar Pits od svého objevení poskytly miliony fosílií z poslední doby ledové.

Večer po asfaltových jezírkách byl naplánovaný výhled na velkoměsto při západu slunce z Griffithovy observatoře nacházející se na svahu Mount Hollywood. Je odtud nádherný výhled na Los Angeles plošinu (na které je pochopitelně LA).

Další den jsme jen balili a šli se podívat do muzea, které zrovna tento víkend po dva dny hostilo dinosauří festival s vystavenou expozicí obrovského množství dinosaurů. Z muzea, stejně jako z asfaltových jezírek a jejich muzea, předkládám jen úzký výběr snímků, které ukazují jen malý průřez expozicí.
Více  Zavřít popis alba 
72 komentářů
  • 28.12.2018
  • 342 zobrazení
slavek-m
V Moabu jsme se trochu zdrželi a západ slunce plánovaný v Monument valley jsem málem nestihl. Běžím z auta a rychle začínám fotit. Slunce už se stolových hor dotýkalo pouze pár minut. Tohle bylo o fous a málem ty tři hodiny na cestě sem a následně hodina a půl na ubytování v Blandigu bylo zbytečné. I proto je fotek v tomto albu jen pár.

Monument Valley (v jazyce národa Navajo Tsé Bii' Ndzisgaii, což znamená údolí skal) je oblastí na Koloradské plošině se světoznámými výhledy na pískovcové stolové hory. Nejvyšší stolová hora vystupuje 300 metrů nad okolní krajinu, která je v nadmořské výšce 1500 aý 1800 m.n.m. Výjevy z této krajiny jsou snad nejtypičtějším výjevem Divokého západu. Červenou barvu zdejší krajině (tedy pískovcům) dodávají oxidy železa, modro-šedivé pískovce jsou pak zbarveny oxidy hořčíku. Na stolových horách můžeme pozorovat tři vrstvy hornin - spodní je Organ Rock Shale břidlicová vrstva, prostřední de Chelly Sandstone pískovcová vrstva a vrchní Moenkopi Formation pískovcová vrstva - ty všechny jsou pak schované pod Shinarump Conglomerate vrstvou z tvrdého pískovce. Krajinu zde doslova modeloval vítr a voda. Teploty se zde během roku navíc značně mění - v letních měsících mohou sahat ke 40°C (42°C rekord), zatímco v zimě klesají i pod -10°C (rekord -23°C). Letní noci jsou zde příjemně osvěžující a teplota po západu slunce klesá rychle, což je dáno i nadmořskou výškou, ve které se nacházíme.
Více  Zavřít popis alba 
40 komentářů
  • 2.12.2018
  • 180 zobrazení
slavek-m
Bylo na čase si dát opět trochu odpočinkový den, který jsme strávili v Moabu a jeho okolí. Protože se Moab nachází v Utahu, a Utah patří mezi ta místa na zemi, kde se nacházejí dinosauři, nemohli jsme nějakého toho prastarého ještěra vynechat. První zastávkou byly "Dinosaur tracks" (dinosauří stopy) - dochované a zkamenělé stopy. O kousek dál se nachází Mills Canynon, kde můžete obdivovat dinosauří kosti přímo ve skalách. Pak jsme se rozhodli se mrknout do zdejšího malého muzea shrnujícího kompletní historii oblasti kolem Moabu od pravěku po divoký západ. Je smutní, že i přes varování jsou jak stopy, tak dinosauří kosti vandaly ničeny a odnášeny pryč.
Více  Zavřít popis alba 
97 komentářů
  • 1.12.2018
  • 137 zobrazení
slavek-m
Jak jsem v minulém albu slíbil, tak tu plním - stezka k Mesa Arch vedla skrze skalnaté polopouště, kde můžete bezpečně z cesty obdivovat detaily kryptobiotické půdní krusty aniž byste ji narušili šlapáním. Je to zajímavý a členitý mikrokosmos sám o sobě. Okružní stezka vedoucí ke skalní bráně je dlouhá pouhý necelý kilometr, a díky tomu je nacpaná turisty, kteří navíc neznají šipku "nařizující" jednosměrný provoz, takže se vám protisměrně chodící lidé neustále cpou do cesty. Stejně tak všudypřítomné cedule přikazující neopouštění stezky, abyste nenarušily křehkou slupku chránící půdu, jsou asi jen pro parádu... Kromě mikrosvěta na povrchu pouště tu nalezneme porosty travin, křoví a všemu dominující krásné vzrostlé borovice jedlé a mnohdy prastaré jalovce. V minulém albu jste viděly stromy, které vypadaly, že umírají - většina suchá a mrtvá. Není tomu ale tak! Je to strategie k přežití. Jalovce totiž v období extrémního sucha zastaví přísun vody a živin do některých větví a částí stromu. Díky obětování některých větví získá rostlina větší šanci na přežití. Borovice jedlé zase mají rozsáhlý kořenový systém větší než je nadzemní část rostliny - adaptace důležitá pro získávání životadárné a vzácné vlhkosti. Kořeny se v podzemí zatínají do skály a hledají cestu ve zlomech a puklinách.

Celý čas strávený v tomto národním parku jsme se pohybovali na severu na vrcholcích stolové hory nazývané Island in the Sky více jak 300 metrů nad okolní krajinou (White Rim obklopující Island in the Sky). Většina fotografů v oblasti fotí východ slunce skrze Mesa Arch, my se tam podívali přes den a raději jsem zvolil méně fotografovaný výhled z Marlboro Point na hranici národního parku. Po celém okraji této stolové hory najdete celou řadu vyhlídek - nádherné jsou Green River Overlook a Grand View Point Overlook. Západ slunce jsem původně chtěl fotit ze skalisek poblíž prvého jmenovaného, nakonec jsem se ale rozhodl jet na druhý. Většina lidí zůstává na vyhlídkách v dohledu parkoviště. Což je vlastně dobře. Málo se jich pak, stejně jako my, rozhodne vydat se někam dál - opustit bezpečí vyasfaltovaných nebo vybetonovaných stezek a zmizet mezi skály orientovat se pouze podle občasných sloupků z naskládaných kamenů. Ve tmě se hledá cesta nazpět špatně, to chápu :-) Najít ji po západu slunce za tmy opravdu chvílemi mezi balvany, průrvami a skalisky může dát práci... Krásně čistá obloha mi pak nedala a i když jsme neměli moc času, abychom stihli se ubytovat v noci, tak jsem ještě vyfotil pár stativovek Mléčné dráhy.Jak už jsem zmiňoval dříve v albu z Údolí smrti, jednu noc obětovat nočnímu focení jsem měl naplánovanou na později.
Více  Zavřít popis alba 
123 komentářů
  • 29.11.2018
  • 200 zobrazení
slavek-m
Povídání o Lassen Volcanic National Park naleznete v předchozím albu. Tady už jen krátké povídání o tomto místě.

V této oblasti stála před cca 387 000 až 590 000 lety obrovská sopka - Brokeoff Volcano (Mount Tehama), která je dnes erodovaná a připomíná jí už jen několik málo vrcholků, které kdysi byly jejími svahy a byly zachovány jen díky obsahu tvrdých lávových proudů. Pozůstatky se dnes jmenují Brokeoff Mountain, Mount Conard, Pilot Pinnacle, Mount Diller a Diamond Peak.

Poblíž údolí Little Hot Springs se nachází oblast nazývaná Bumpass Hell, což je hydrotermálně pozměněná geotermální oblast o výměře 6.5 ha s celou řadou horkých pramenů a vařících se bahenních jezírek. Bumpass Hell vznikl na zlomech kterými proudí k povrchu vulkanické teplo i přes to, že je značně shlazeno masou andesitu (vulkanická hornina). Stejný zdroj tepla vytápí i další oblasti v rámci parku - Devil's Kitchen, Boiling Springs Lake, Terminal Geyser či Sulphur Works. Bahno a jíl bývaly kdysi tvrdou skálou - kyselina sírová obsažená v horké vodě jí však postupně rozpustila.

Tato oblast získala své jméno po Kendall Vanhook Bumpassovi, kovboji a průzkumníkovi, který v této oblasti žil kolem roku 1860. Během jedné prohlídky se pod Bumpassem prolomila tenká krusta a on zapadl do vařícího bahna. Noha byla vážně popálena a nakonec musela být amputována. Na jeho počest dostala tato oblast jméno Bumpass Hell. Stejné nebezpečí čeká na každého, kdo by opustil bezpečí povalového chodníku.
Více  Zavřít popis alba 
100 komentářů
  • 15.11.2018
  • 127 zobrazení
slavek-m
Lassen Volcanic National Park se rozkládá kolem hory Lassen Peak, což je největší sopečný dóm na světě a zároveň nejjižnější část Kaskádového pohoří. Celá oblast národního parku je vulkanicky aktivní - obsahuje bahenní jezírka, fumaroly a termální prameny. Někdy je přezdíván malým Yellowstonem. Důvodem je subdukce desky Gorda se Severoamerickou deskou. Zajímavostí je také fakt, že park je jedna z mála oblastí na světě, kde se nacházejí všechny typy vulkánů - sopečné dómy, štítové vulkány, kónické vulkány (sypané kužely) i stratovulkány!

Původní obyvatelé Ameriky věděli, že Lassen peak je plný ohně a vody a mysleli, že jednoho dne vybuchne. V období mezi 1914 a 1921 došlo k sérii erupcí s výrony lávy a velkým množstvím popele. Naštěstí díky varování nikdo nezahynul. Hlavní erupce nastala 22 května 1915 a zničila blízké okolí. Popel dosáhl vzdálenosti 450 km východně od hory. Lassen Peak a Mt.St.Helens jsou jediné dvě sopky, které na kontinentální části USA vybuchly během 20. století. Výbuch Lassen Peaku byl velmi dobře fotograficky a filmově zdokumentován. Nejznámější a nejdůležitější snímky pořídil Benjamin Franklin Loomis. Deset let po výbuchu Lassen Peak (v letech 1925 až 1931) byla postavena 47 km dlouhá hlavní silnice. Poblíž Lassen Peak stoupá silnice až do 2594 m n.m., což z ní dělá nejvýše položenou silnici v Kaskádovém pohoří a poblíž jezera Helen dosahuje mohutnost sněhu až 12 m. Sníh v některých oblastech zůstává až do července.

Hlavní částí dne byl výlet po zajímavé části Lassen Volcanic National Park v okolí sypaného kužele (Cinder Cone) v severovýchodní části parku. Stezka je přístupná od parkoviště u jezera Butte a v jejím okolí je vidět celá řada zajímavých vulkanických charakteristik. Sypaný kužel který se jmenuje zcela stejně (Cinder cone; vystupuje 230 m nad okolní krajinu) byl zformován kolem roku 1650 a jeho výbuch dal vzniknout okolním krásám krajiny - lávový tok (Fantastic lava beds), samotný kónický vulkán, kopce popele plného barevných oxidů (Painted Dunes) a širého okolí. Lávové pole přehradilo říčky a díky tomu vzniklo nejprve jezero Snag na jihu a později průsakem vody skrze lávové pole z prvního jezera také jezero Butte na severu. Stáří Cinder Cone se díky jeho vzhledu a vzhledu Fantastic Lava Beds dlouhou dobu odhadovalo jen na několik desetiletí, později cca na 200 let. Opravdové stáří bylo zjištěno až radioanalýzou v nedávné době.

Světlo při západu slunce jsem chtěl zachytit u jezera Manzanita s pohledem na Lassen Peak. Jezero vzniklo cca před 300 lety přehrazením tohoto místa kamennou lavinou (nazývaná Chaos Jumbles) ze severozápadních svahů Chaos Crags (skupinka vulkanických dómů; jeden z nich zkolaboval během výbuchu před 70 lety).
Více  Zavřít popis alba 
96 komentářů
  • 15.11.2018
  • 173 zobrazení
slavek-m
Crater Lake je středobodem stejnojmenného národního parku na jihu Oregonu. Dle mého jedno z nejkrásnějších a nejmagičtějších míst, které jsme mohli během našeho cestování vidět. Crater lake je zatopená kaldera vzniklá výbuchem a zhroucením stratovulkánou Mt. Mazma (cca 3 700 m n.m.) přibližně před 7700 lety. Voda v jezeře je čistě srážkového původu - do ani z jezera neteče žádný potok ani řeka. Samotné jezero je velmi hluboké - jeho největší hloubka je 594 m, což je činní nejhlubším jezerem Spojených států (po kanadském Great Slave Lake druhý v Severní Americe). Celosvětově je 9. v žebříčku maximální hloubky a 3. v žebříčku průměrné hloubky (350 m; z tohoto hlediska nejhlubší na západní polokouli). Pokud bychom brali fakt, že dno jezera musí být v nadmořské výšce, pak by bylo na prvním místě, protože Bajkal a Tanganika mají dno ležící pod úrovní moře. V jezeře plave kmen nazývaný "Old Man of the Lake" - kmen, který plave vertikálně ve vodě déle než sto let. Nízká teplota zpomalila rozklad. Jezero má dva ostrovy. Malý kamenný sloup (pozůstatek magmatické žíly) u jižního břehu se nazývá Phantom Ship. Velký ostrov u západního pobřeží pak Wizard Island - jde o sypaný kužel (anglicky cinder cone). Rozměry jezera jsou přibližně 8 na 9,7 km. Okraj kaldery má nadmořskou výšku mezi 2100 a 2400 metry nad mořem a její celková hloubka by měla být 1219 m, což znamená, že břehy jsou místy přes 600 m vysoké.
Díky faktu, že do jezera voda nepřitéká, je tedy pouze srážkového původu, patří voda v něm k nejčistším na světě. Viditelnost do hloubky je někdy 20-30 m (naměřený rekord v roce 1997 byl 53,3 m; jiný zdroj uvádí rekord 41 m z roku 1994)! Díky relativně vyššímu množství rozpuštěných látek, je voda zásaditější a má vyšší vodivost; pH se pohybuje mezi 7 a 8.
Stratovulkán Mt.Mazama je stejně jako Mt.Rainier a Mt.St.Helens z předchozích alb součástí pacifického kruhu ohně - soustavy celé řady stratovulkánů. Hora byla formována po 400 000 let především z vulkanických hornin jako je andesit, dacit a rhyodacit. Po té se během masivního výbuchu (největší v oblasti Kaskádového vulkanického oblouku) před cca 7700 zhroutila do kaldery. Její původní vrchol se snížil o cca 1 600 m. Během tohoto výbuchu bylo vyvrženo asi 50 kubických kilometrů horniny rhyodacitu! Od té doby byly všechny následné menší výbuchy pouze uvnitř kaldery. Poslední výbuch v kaldeře zformoval Wizard Island. Časem kaldera zchladla a vyplnila se vodou díky srážkám ve formě sněhu a deště. Předpokládá se, že trvalo 720 let, než se jezero zaplnilo vodou do dnešního stavu.
Klima v okolí Kráterového jezera je spíše subalpínského charakteru (také co čekat ve výšce téměř dvou a půl kilometru) se vzácným suchým létem, které je tedy mírné díky Severo-tichomořské výši. Na druhou stranu, zimy jsou tu kruté a ledové díky silnému vlivu Aleutské níže, se mohutnými sněhovými "srážkami" dosahující až 12,83 m za rok. Maximální sněhová pokrývka tak dosahuje až 3,5 m a většinou nerozmrzne až do půlky července. Rekordy z hlediska sněhu padly v zimě 1949/50 kdy spadlo 22,48 m a v zimě 1981/82 kdy byla maximální sněhová pokrývka 4,88 m. Silný mráz je někdy přítomen i v letních měsících (včetně sněhových srážek). Letní teploty, co se týče rekordních naměřených hodnot, byly 38°C a -8°C, celkem slušný rozptyl.
Více  Zavřít popis alba 
80 komentářů
  • 8.11.2018
  • 283 zobrazení
slavek-m
Sahalie a Koosah Falls se nacházejí na toku řeky McKenzie v Kaskádovém pohoří. Voda z Sahalie Falls padá 30 m z přírodního lávového výchozu do křišťálového modrého jezírka. Vodní tříšť zavlažuje okolí, které je zelené i během nejsušších a nejteplejších letních dní. Sahalie falls se objevily i ve filmu Neuvěřitelná cesta (1993) a jejich název v Chinookském dialektu "vršek", "horní", "vysoký", "obloha" a "nebe". Od Sahalie falls putuje voda skrze několik bezejmenných kaskád dál malou lávovvou roklí , kterou sleduje snadná okružní stezka (4.1843 km). Tou se můžete dostat i k druhým vodopádům - Koosah Falls, které jsou vysoké 21 m a opět padají dolů z lávové terasy. Název tohoto vodopádu znamená v indiánském jazyce "nebe/obloha" pravděpodobně díky nádherně modré vodě. Kolem Koosah falls můžeme spatřit kolem toku řeky několik drobných pramenů vyvěrajících skrze pukliny v čediči. Za těmito vodopády se řeka zužuje a dere se hlubokou a úzkou roklí zatnutou do lávy dál.

Dalším cílem byly Toketee falls na Upper Umpqua River, které v nářečí kmene Chinook znamená "krásný", "půvabný". Řeka je zde zařízlá do čediče se sloupcovitou odlučností a vodopádem padá dvěma vodopády 37 m (na fotkách ten větší spodní 24 m vysoký vodopád) do krásného skrytého jezírka.

Po cestě mezi vodopády jsme si udělali krátkou zastávku s výhledem do krajiny sežehnuté požárem, kde se na obzoru tyčila zajímavě tvarovaná hora Mt. Washington. Požár (nazývaný Booth and Bea Butte fire) propukl 19 srpna 2003 po dvou zásazích blesku. Na svém vrcholu spálil 10 000 akrů lesů za den. Požár skončil v září po tom, co přeměnil 90 000 akrů lesa na popel.
Více  Zavřít popis alba 
46 komentářů
  • 26.10.2018
  • 116 zobrazení
Reklama