Hledání: NV_Mlada_Boleslav_082020

Pro dotaz NV_Mlada_Boleslav_082020 jsme našli 5 302 výsledků.
AKCE -25 % s kódem
25% sleva na fotodárky
Oslavte Den žen originálním dárkem
Kód: MDZ-2021
MDZ-2021
superfotograf
Nějaká píííííííííp mi tohle album pořád hází pod heslo, nevím proč.
Zamyslete se nad sebou.
Vás snad přinesl čáp?
Nebo jste naživu díky ženským prsům?
Jestli potřebujete řešit nějaké skutečné problémy věnujte se zkorumpovaným politikům, vrahům a tomu, že naše civilizace do 50 let vyhyne sama od sebe díky nízké porodnosti.
To jsou skutečné problémy, ne moje decentní fotky.
Kategorie: domalidézábava
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • 24.9.2017
  • 37 366 zobrazení
zip42
Šel jsem se takhle podívat na památku, chátrající prvorepublikové koupaliště. A na koho tam nenarazím - na nymfu. Nevím, jestli je to ta samá, co jsem potkal ve Stromovce a nebo jiný kus téhož druhu, ale pózovala stejně ochotně a půvabně. Navíc to přináší vědecký poznatek k bádání o nymfách - sice mají rády vodu, ale zjevně jim stačí i výskyt vody bývalé.
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
24 komentářů
  • 27.9.2014
  • 35 792 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
janavavrova
tak máme za oknem krásné podzimní plískanice, po třech týdnech jdu do práce (navíc mě čekají tři odpolední), záda mě bolí jako čert, a co je nejhorší, přestal mi fungovat kávovar :))))))) raději jsem se proto ponořila do dalších fotek :))) než mě trefí a než se odhodlám si uvařit kávu rozpustnou :))) ale co, teď je období, kdy jsou na řadě pracovní a výchovné povinnosti, s tím se nedá nic dělat, ale plánujeme si, že až budeme za produktivním věkem a holky budou mít svoje rodiny, strávíme tady třeba delší část roku nebo tak nějak ... a myslím to vážně, včera jsem zkoumala nabídku jazykových kurzů francouzštiny, jenže s nepravidelnou pracovní dobou nevím, jak na to ... ale chci se do toho pustit, i kdyby to mělo být samostudium :)))
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2014
  • 14 153 zobrazení
fartom2
Tak to nějak nechápu. Toto abum bylo zamčeno p. Sablíkovou pro nevhodný obsah. Tak nevím jestli je opravdu nevhodný a nebo jestli se probudila a musela ukázat nějakou činnost. Můžete nakouknout.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.10.2017
  • 13 623 zobrazení
bele
ALB 314 - KDO ZNÁ TUTO PÍSEŇ ZAVZPOMÍNÁ, KDO JI NEZNÁ POZNÁ :-)

http://www.youtube.com/watch?v=eCss0kZXeyE

Dnes, v předvečer svého dne, jsem si vzpomněl na pocit, když jsem poprvé slyšel písně z alba Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band a v nich právě When I'm Sixty-Four. Tenkrát mi to přišlo všechno neskutečně daleko, dnes mi připadá, že to všechno neskutečně rychle uteklo. Pro ty, kteří neví o co jde, je zde odkaz na You Tube - včetně textu

Předtím však ještě něco důležitého
Nedávno jsem jel schválně na jedno místo kousek od nás, které mělo letos 690 let výročí. Jde o bitvu o Mečíř dne 17.5.1323, která se nekonala, a obyvatelé této vesnice postavili k této události pomník a skvěle se o něj stále starají. Je památkou všem, kteří zde díky tomu, že žádná bitva nebyla, nezemřeli násilnou smrtí

Lidé v našem kraji mají smysl pro humor a já nejsem jiný.

Jsem moc rád, že jsem zde našel partu podobně smýšlejících lidí, kterým přeji to samé co sobě :

Pevné zdraví jako kámen
Lásku v sobě i kolem sebe
Vůně i barvy, které omamují
Klid na opracování ducha
Rybku, která splní všechna dobrá přání
Mít vše potřebné na cestování a poznávání
Hodně dobrých přátel
Dobré jídlo, sex a smích
Mít dobrý důvod se dívat stále dopředu

Přijměte všichni moje pozvání na přípitek dobrým vínkem
Na další setkávání s vámi se těší * bele

Don't worry – be happy

TEXT PÍSNĚ PRO PŘIPOMENUTÍ

When I get older, losing my hair, many years from now,Will you still be sending me a Valentine,
birthday greetings, bottle of wine?
If I'd been out 'till quarter to three, would you lock the door?
Will you still need me, will you still feed me,When I'm sixty-four?

Hmm------mmm------mmmh.You'll be older, too.
Aaah, and if you say the word,I could stay with you.

I could be handy, mending a fuse,when your lights have gone.
You can knit a sweater by the fireside, sunday mornings, go for a ride.
Doing the garden, digging the weeds, who could ask for more?
Will you still need me, will you still feed me, When I'm sixty four?

Every summer we can rent a cottage in the Isle of Wight if it's not to dear.
We shall scrimp and save. Ah, grandchildren on your knee,
Vera, Chuck, and Dave.

Send me a postcard, drop me a line stating point of view.
Indicate precisely what you mean to say, yours sincerely wasting away.
Give me your answer, fill in a form, mine forever more.
Will you still need me, will you still feed me, When I'm sixty four?
*****
Až zestárnu a budu plešatý za mnoho let budeš mi stále posílat Valentýnku
blahopřání k narozeninám, láhev vína kdybych byl pryč až do tři čtvrtě na tři zamkla bys mi
budeš mě stále potřebovat, budeš mě stále živit
až mi bude šedesát čtyři?

Taky budeš starší a když řekneš jen slovíčko mohl bych zůstat s tebou.

Můžu se ti hodit při spravování pojistek když ti vypadnou můžeš v teple u krbu plést svetr
v neděli ráno vyjet na projížďku, zahradničit, vykopávat plevel, co víc si můžeš přát
budeš mě stále potřebovat, budeš mě stále živit až mi bude šedesát čtyři?

Každé léto si můžeme najmout chatu na ostrově Wight, pokud to nebude moc drahé
budeme na to škudlit a šetřit vnoučata na tvém klíně Věra, Chuck a Dave.

Pošli mi pohled, napiš pár řádků řekni, co si o tom myslíš, řekni přesně to, co si myslíš
se srdečným pozdravem klidně vynech dej mi svou odpověď jako vyplněný formulář
moje navždy budeš mě stále potřebovat, budeš mě stále živit
až mi bude šedesát čtyři?
více  Zavřít popis alba 
480 komentářů
  • leden až červen 2013
  • 13 108 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
sieberovi
Červenec je ve znamení dětského tábora, navštílili jsme také Bongo a konečně jsme se i vykoupali.
Vendulka ma temeř v 11 měsících 8650 g, měří 73,5 cm, ma 8 zubů a baští všechno co jí dáme. Jinak je to trochu lenoch, stále se jen plazí. Bráška se v tomto věku už stavěl, Vendulka ani neví, co to jsou kolínka :)
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 3.8.2011
  • 11 265 zobrazení
coloraaa
Dne 29.4.2016 ráno začalo bourání největšího a nejzbytečnějšího soukromého protiatomového bunkru v republice. Jde o novodobou "Archu", která má několika stovkám vyvolených umožnit přežití válečného konfliktu či jiné globální katastrofy. Původně tam chtěly přežít konec světa 21. prosince 2012 ale termín dokončení se nepodařilo dokončit včas. Léčitelky z Avenny spolu s paní Danielou Kuchtovou, bývalou manželkou mocného českého finančníka a uhlobarona Pavla Tykače (majetek kolem 30 miliard korun) nejprve zbudovaly duchovní školu ve Vršovicích, a pak začaly budovat vzdělávací, relaxační, kulturní a sportovní centrum „Maják Ptyč“. Peněz bylo dost, pan Tykač byl mimořádně velkorysý a nechal exmanželce miliardu. Pak se holky rozhádaly a paní exTykačová obě léčitelky z Ptyče vyhodila a od té doby neví co s celým komplexem udělat. Tuším že už byly asi 4 varianty co s tím a žádná se neuchytila. Teď dostala paní exTykačová příkaz zbourat celou nadzemní část, tak se necháme překvapit co z toho nakonec bude. Kdyby za ty peníze, co vložila do této zbytečnosti, postavila malometrážní byty pro mladé a staré, tak by se jí vložená investice 100x vrátila. Takhle z toho nemá nic.
Počasí: +18°C, bezvětří, slunečno.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Ptyc
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Ptyc_2
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • květen 2016
  • 9 640 zobrazení
holovic
Přesun z "pralesního" vedra a vlhka ve Slovinsku jsme uskutečnili o den dřív, oproti původnímu plánu. Důvodem byly právě bouřky a prudké lijáky, které nebraly konce. V plánu byl dojezd a přenocování u Paklenice - na osvědčeném místě v "kempu u babky". Před pěti lety jsme tam nocovali - u starší paní v zahradě, kde bylo skromné, ale čisťounké zázemí - sprchy, wc a "babička" milá a přívětivá... Cesta byla vcelku napínavá, docházela nám nafta a pokud jsme náhodou v té pustině někde narazili na benzínku, byla zavřená. Na místo jsme dorazili kolem jedné ráno - Ondra to našel jen po kratičkém hledání - nechápu, já bych to nenašla, kdyby mě zabil... Vrata do zahrady byla tradičně otevřená, ale všude tma. Posvítili jsme si baterkou do míst, kde jsme se kdysi sprchovali a našli jen suché listí a střepy. Nebylo třeba rozmlouvat o pocitech - lítost jsme cítili oba a zároveň nám bylo jasné, co se stalo - "babička" tady už není.....
Při výjezdu ze zahrady jsme způsobili hluk, takže jsme probudili nového majitele domu, který nám vše potvrdil a zároveň doporučil kemp podobného charakteru, jen o pár desítek metrů dál.. Bylo neskutečné vedro, děti dávno spaly, my jsme dali rychlou sprchu ve dvě ráno a ulehli taky. Ráno, při mytí vlasů už kolem oxidoval majitel - no....když "rozhodím vlasy", vždycky někdo očumuje, tentokrát to ale bylo spíš ze strachu, abychom neutekli bez zaplacení. Sice přesně nevím, za co si těch v přepočtu 700 majitelé naúčtovali - přijeli jsme nad ránem, zdrželi se jen do devíti ráno, sprchy byly tak špinavé, že se nedaly použít a na wc jsem dětem zakázala byť jen nahlédnout. Opět jsem byla vděčná za naše zázemí s čisťounkou koupelnou a voňavým záchůdkem. Paní majitelka - Dragica se nám přišla představit v bílé krajkové halence. Chuti obdarovat ji savem ve spreji, okenou a hadrem jsem odolala. Překonal se i Ondra, kterému na oblíbenou lehkou skládací židličku při pití kávy usedl obtloustlý pan majitel, aby zapředl přátelský hovor na téma, jak jsou Češi nejlepší hosté a taky aby vysondoval, jak dlouho se zdržíme, potažmo, kolik z nás vyždímá. Jeho smutek z našeho odjezdu byl skutečný. V Paklenici jsme se nezdrželi - je 37° a lezecké vybavení zůstává tedy nevybaleno.
Periferně jsem zahlédla mávající paní Dragicu - sice jsem jí nezamávala, ale ani jsem jí neřekla, že je prase - učím se sebeovládání. Ondra kemp pojmenoval "U špinavýho cecku".
Asi rozladěním, smutkem z odchodu paní, ke které jsme měli namířeno a shodou dalších okolností, jsme jaksi pořád nenatankovali a v pustině opět trnuli, že někde zůstaneme stát, když se náhle před námi objevila informace, že benzínka je na obzoru - jakou radost dokáže způsobit taková hovadina.
Jenže......ehm....mělo se dostavit další překvapení. Že se něco děje jsem pochopila hned, kdy se Ondra po zaplacení mezi dveřmi benzínky zase otočil na patě a s ledovým klidem následně vrátil do auta. Chorvat se ani nesnažil hrát divadlo a peníze beze slova vrátil - v přepočtu šlo o rovných 800 Kč - asi běžné - nejspíš to zkouší na každého cizince spoléhaje na neznalost bankovek. Berte to jako varování. Obdivuji mého manžela nejen za to, že podobné situace řeší s ledovým klidem a bez emocí. Za co Ondru nechválím je nedbalost, s jakou nosí v hrsti štos bankovek a ukazuje tak lapkům, jak je snadné, nechat se obrat. Dobro došli!!! A dejte si majzla!
Míříme na ostrov Hvar, kde máme pronajatý celý dům - rovněž osvědčený. Je zde 5 ložnic, dvě kuchyně, tři koupelny s wc, obří balkon a terasa s krbem- takže si užijeme prostory, jaké nemáme ani doma. Ovšem.....až o den později, protože máme lehký náskok, musíme jednu noc strávit jinde. Máme domov na kolečkách, ale v tom vedru a při absenci stromů, které by poskytly stín, to teda není žádná hitparáda. Při hledání zázemí jsem objevila ukazatel na "Kemp Ivan". Jde o jmenovce, tedy to bude asi ono!! Co následovalo, se nedá popsat slovy a fotit jsem to nemohla, protože jsem si strachy ani nevzpomněla, že vlastním foťák. Silnice - polňačka - prudké klesání - že by se pěší bál, že upadne a bude se kutálet dolů, zátočiny v ostrých úhlech a to vše se stupňovalo a vedle "Macocha" bez svodidel...no a do toho můj řev a vzadu vyděšený děti.
"To fakt nedám!!" řekl Ondra. On řekl, že to nedá!! Cože? To nikdy neříká. No, tak to nedá, to je jasný. A jak vocaď vyjedeme? "Nevím." řekl zase on. On neví? On vždycky ví, tak to je jasný, to odtud nevyjedeme. Ani vynadat mu nemůžu, protože ten debilní nápad byl můj. Dostala jsem ho do toho já, zničila jsem mu život, nikdy mě neměl potkat..... "Ven!" vytrhává mě z úvah nad dalšíma hovadinama opět on. Vyhnal nás z auta, což nikomu z nás nevadilo, odkejval mi instrukce k případnému výskoku "z plavidla" a za půl hodiny jsme se dojatě objali.
No, dokázal to.....pak jsme to zapíchli na první odbočce mezi olivovníky, dali každý jedno pivo a usnuli se vším otevřeným (krom ledničky a záchodu), co se jen v tom autě otevřít dalo - bylo 27° celou noc.
Dalšího dne jsme už jen dojeli na zmíněnou "ubikaci" a bez komentáře jsme se smířili s tím, že za 3000 denně zde nejsou ani osušky a zásoby toaleťáku. Jak jsem už zmiňovala, vše mám s sebou, tudíž mě nemůže nic zaskočit.
Pokud se chystáte taky na ostrov, doporučujeme nakoupit potraviny před najetím na trajekt, na ostrově je jednak vše drahé, výběr nulový a jednak vás ještě natáhnou. U ovoce je zbytečná informace o ceně, jelikož na váhu stejně nevidíte - dva melouny, dva chleby (veky), dvě mlíka, dvě piva a šest jablek vyšlo skoro na 1000 Kč. Prodavač, jako by z oka vypadl pumpaři, o kterém píšu výše.
Abych jen nekritizovala.......moře je nádherné a plavat je příjemnější a efektivnější, než chodit běhat, potit se přitom a dejchat prach. Poskytuje tolik příjemného pohybu, že i jedinci, jež si potrpí na ultraštíhlou figuru můžou klidně v noci žvýkat "pršut", zapíjet ho pivem a před spaním sežrat kilovej kýbl tučné smetany - to mi teda bude chybět. No a komu by nechyběly noci s otevřeným oknem rovnou nad mořem, usínání při šplouchání a pleskání vln. O cikádách a čistém hvězdném nebi nemluvě.
Největší potěšení mi ale přinášel pohled na děti, které si blbnutí v moři užívaly nejvíc.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2017 až duben 2018
  • 10 748 zobrazení
danuleabobisek
Dubrovník, Trpanj pláž Divna , pláž- Pašjaca, Orebič, Vela luka, Makarská riviéra, Žuljana, Korčula, Ston, Imotski, Tučepi, pláž- Krvavica, Drveník, Hvar, Sučuraj, Drače aaaa už nevím ...bylo toho moc ....
více  Zavřít popis alba 
  • září 2018
  • 8 103 zobrazení
bele
ALB 871
Osud tomu chtěl, že jsme místo zrušeného poznávacího zájezdu do Španělska museli vzít náhradu cestu do Černé Hory a Albánie. Já se tak dostal po 5 letech skoro na stejná místa mého tehdejšího putování. Zpočátku jsem byl z toho trochu rozpačitý, ale potom jsem si z toho udělal přednost, že mohu porovnat co a jak se změnilo, nebo vidět věci, které jsem dříve neviděl.

Trochu z historie - osada byla pojmenována podle kostelíka sv. Štěpána, který byl první církevní stavbou v této oblasti. Sveti Stefan rybáři opevnili v 15. století proti husarům.Na přelomu 50. a 60. let 20. století byla opuštěná rybářská osada přebudována v přepychové letovisko, a definitivně bylo ukončemno před pár roky. Vstup pro návštěvníky, kteří zde nejsou ubytováni, je povolen po zaplacení vysokého vstupného a to jen v určité hodiny a dny. Dokonce zvláštní příplatek se platí i za vjezd z magistrály na zdejší silniční odbočku.

Ostrov Sveti Stefan je dotažen k dokonalosti, i okolí, které k němu patří. Co mi při mé návštěvě byla radost lidí z tohoto krásného místa. Asi tam ti lidé prostě přestali tak houfně jezdit - nevím. I roštěnku jsem si musel vzít z archivu 2010, abych tomu místu dodal původní náladu. Přidal jsem i krátký přepis z videa LZB 2010 k tomu místu :-)

V bezprostřední blízkosti Sv. Stefana se nachází Miločer, letní residence bývalého černohorského krále Nikoly s "královskou pláží".
více  Zavřít popis alba 
134 komentářů
  • červen 2010 až listopad 2015
  • 6 773 zobrazení
bele
ALB 539 - Sochorova Anna a její pětky, aneb pětice světice

Trochu frivolní fotka z booku Kim Kardashian z její předsvatební cesty Paříží má jednoduchý úkol - pozvat do tohoto alba o kostelu sv. Anny ty návštěvníky, kteří by o něj ani okem nezavadili. Třeba se to potom změní

Nevím totiž o jiném secesním kostelu, a tento je jen kousek od místa, kam chodím už řadu let pracovat. Občas chodím kolem i na oběd a stále si říkám, že si jej musím nafotit….. Právě pro to rebelství :-)

Když si spolek svatého Bonifáce objednával u Eduarda Sochora stavbu kostela svaté Anny, která byla realizována v období rozpustilé a dovádivé secese, bylo od počátku jasné, že to bude mezi kostely tak trochu rebel. Není zde ani stopy po gotických dlaních sepjatých při motlitbě, ani po zářícím barokním Božím oku. Komu by jméno E.Sochora přišlo povědomé, tak si určitě vzpomene, že pro Václava Špačka (podnikatele ze Soběslavi) provedl v období 1911 – 1918 romantickou obnovu objektu zříceniny hradu Kokořín

Zatímco způsobné kostely mají většinou oltář na východní straně, neboť „Jako blesk přichází od východu a září až na západ, tak bude přicházet Syn člověka“, tak Anna ho má na západní straně. Celkové pojetí kostela je nenásilnou připomínkou toho, že BEROUN není BEURON.

První známe jako „ukecanou“ hlášku z filmu Vesničko má středisková, druhý leží v Německu na Dunaji a dává stavbám beuronské umění, kde KRÁSA JE V ŘÁDU A ŘÁD JE V GEOMETRII … a už jsme u těch pětek. Dominantou průčelí je obří okno, které je poskládané do pětibokého zalomení. To samé je i u 5 oken po stranách kostelní lodě z každé jeho strany. Květy na fasádě dodávají tomuto místu lidský rozměr aniž to ztrácí úctu. Architekt zde přesně vycházel z biblické starozákonní knihy Moudrosti, kde se v jedenácté kapitole říká, že Bůh „všechno uspořádaů s mírou, počtem i váhou „

Výzdoba kostela sv. Anny byla vyvořena právě podle těchto pravidel
KDE? ulice Jeseniova mezi ulicemi Tovačovského a Ostromečská
více  Zavřít popis alba 
161 komentářů
  • květen 2014
  • 6 084 zobrazení
bele
ALB 226 - je ALB č.18 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
MOLDÁVIE chudá nevěsta

Je čtvrtek 5. července 08,15 hod ranního času a vyrážíme do Moldávie. Opouštíme rozpálený kemp a suneme se úzkými ulicemi vesnice. Jakoby si dali neviditelný signál, v ulici, kudy jsme zpravidla projížděli, stáli za ploty nebo ve vratech místní dospělí i děti. Snad aby naposledy, a možná na hodně dlouho viděli takový kolos autobus, v jakém jsme jeli. Jaké bylo jejich zděšení a zmatek, když jsme tu ulici minuli a jeli jinudy. Ještě chvíli běželi … ale marně.
Byli jsme přece jen rychlejší. Po chvíli jízdy liduprázdnou vyprahlou krajinou je před námi celnice a hraniční přechod. Taková sklíčenost z minulosti, kdy něco podobného bylo běžné. Kdo nezažil, nepochopí. Jednání s celníky se vleče, odebrané pasy zkoumají snad podesáté a porovnávají s předloženým seznamem. Bohužel se stalo, co nikdo nechtěl, jedna kolegyně podcenila tento výlet, a přestože bylo několikrát i písemně upozorněna na takovou možnost, nechala pas doma a přes hranici ji nepustili.

Byla to krajní hloupost, která poškodila nejen ji, ale celou skupinu i prakticky celý výlet. Stálo nás to zdržení 2 hodiny na celnici, které nám potom chyběly. A nejen to. Měli jsme jet z Kišiněva dolů Moldávií k Dunajské deltě, cestou vidět asi 2 kláštery, navštívit skupinu Čechů, kteří tam trvale žijí – a místo toho jsme jeli pro ni zpět do Iasi, kam se stopem dostala na svou pěst. Bylo domluveno večer místo a čas, kde ji vyzvedneme. Nepoměrná tolerance a vstřícnost k někomu, kdo se ani potom nedokázal všem za tuto osobní chybu a nám způsobenou škodu omluvit. Nebyla ze základní party, která jezdí prakticky stále, prostě za dobrotu na žebrotu. To byla ta opakovaná noc v Iasi, kterou jsem zmiňoval v minulém albu.

Teprve okolo poledne jsme se pohli a naším cílem bylo hlavní město Kišiněv. Jen co jsme opustili celnici a byli pár kilometrů od ní, opět jsme jeli prázdnou krajinou po úzké nijak dobré silnici, tak najednou za námi maják policie. První, co nás napadlo, že se někde něco stalo a pospíchají k místu činu. Autobus uhnul, aby auto mohlo projet, a tak se i stalo. Jenže to před nás zapíchl, vyskočil jako když zatýká teroristu a lamentoval a nutil jak vedoucího zájezdu tak i oba řidiče jednoho po druhém sedat do jejich auta * ani nevím, jestli jim tam nechávali dýchat * ale ukazoval něco jako překročení rychlosti. Možná tam byla značka, ale na tak špatné a liduprázdné cestě to nikoho ani nenapadlo sledovat. Pak kápli božskou, že dostali hlášku z celnice, že tam jede parta podivných zápaďáků, tak aby nám ukázali, jak se máme chovat. NO pocit to dobrý nebyl, nakonec z toho nic nebylo a snad by si i řidičem dali panáka. To ale mohla být provokace, na kterou čekali, tak z toho nic nebylo. Do Kišiněva jsme jeli jak s plnou v kalhotech, … no prostě pomalu

Aby těch škod nebylo dost, měli jsme na zpáteční cestu rezervovaný pobyt ve vinařském sklípku s ňamkou a ochutnávkou jejich výtečných vín. Když jsme tam posléze přijeli, bylo zavřeno a nikdo tam nebyl. Ve 4 odpoledne jim skončila pracovní doba, tak proč, že jo. Naštěstí tam byl otevřený jakýsi krámek, kde se dalo koupit něco lahví na ochutnávku. Samozřejmě na slepo, protože tam to přece každý zná, tak proč chutnat. Mně osobně to víno ani moc nechutnalo, bylo hodně sladké. To ale není vizitka moldavských vín, tam je velice dobré a kvalitní. To jen ta hokynářka potřebovala prodat patoky a věděla, že se to nevrátíme reklamovat. Tak proč neprodat, když to chtějí

Určitě to nebyl typický obrázek země. Pokud jsme napsal do titulku chudá nevěsta, tak to nebylo hodnocení ekonomiky země, ani kupní síly obyvatel. Moldávie toho má hodně – má svobodu. Kvůli tomu s ní sousedé nemluví a země to setsakramentsky poznává. Když se podíváte na mapu, tak po těch převratech a rozlukách se SSSR v posledních letech zůstala Moldávie jako ostrůvek v poušti. V roce 1994 se uskutečnilo referendum, ve kterém většina obyvatelstva odmítla spojení s Rumunskem, avšak největším problémem současného Moldavska je Podněstří - oblast východního břehu řeky Dněstr s převahou rusky mluvícího obyvatelstva. Podněstří bylo součástí SSSR již od 20. let 20. Století. V roce 1990 jako Podněsterská moldavská republika vyhlásilo nezávislost na Moldavské republice a tato nezávislost Podněsterské republiky značně destabilizuje celý region, není mezinárodně uznávána. Moldávie tak ztratila přístup k moři a teď okolí jen čeká, až zem vyhladoví a vrátí se do lůna Svazu nebo jinam? Kdoví. Je to spekulace, ale při pohledu na zemědělství, koneckonců i na to vinařství a o průmyslu ani nemluvě – tak za zem nemá budoucnost. Je opravdu chudá nevěsta, protože tím, že má i málo vody, tak ani nemá na barevný kroj spletený z její přírody. Je tu chudá šedá a hladová myš a jediné, co může nabídnout, je vzdát se své svobody. Rád bych se mýlil, ale ten průjezd touto zemí prakticky jinou odpověď nenabízel.

Paradox, protože tam nic nefunguje, tak se tam ani nekrade. Taky řešení

Další pokračování bude KIŠINĚV bohatý ženich
více  Zavřít popis alba 
357 komentářů
  • červenec až listopad 2012
  • 5 684 zobrazení
oldahorak
V říjnu to budou 3 roky co jsem začal fotit portréty a tak jsem si řekl, že je čas opět udělat malou rekapitulaci i vzhledem k tomu, že nevím jak s focením do budoucna, protože mě náhle opustila moje D80. Chtěl jsem udělat album portrétů, ale těch opravdu povedených by asi moc nebylo a tak jsem udělal prostě album s názvem "Lidovky", které obsahuje i různé stylizované fotografie. Ještě chystám jedno rekapitulační album a to určitě uhádnete jaké :-)
Jinak výběr toho nej opět i zde: http://olda-horak.webnode.cz/
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
120 komentářů
  • říjen 2010 až září 2013
  • 5 580 zobrazení
jirkajir
Když vstupujete do nádražní haly máte dojem,že nejste v nádražní budově,ale někde jinde.Sloupoví a výmalba stropu (nevím zda fresky) působí pěkně,je sice patrno,že už by potřebovala zrestaurovat(můj dojem je,že poslední oprava malby byla v 60tých letech) ale dojem z fotografií je příznivější než skutečnost.Nádraží bylo postaveno 1856-8.Přestavěno 1871.Byla to stavba prý nejhezčí v Rak.Uhersku i Německu.Lázeňští hosté mohli už od r1895 používat tramvaj k dopravě do lázeňských domů.Z haly jdete na nástupiště a tam dobrý dojem končí.Omítka oprýskaná,stavby kdysi pro provoz důležité, před spadnutím.
více  Zavřít popis alba 
147 komentářů
  • červenec 2010 až září 2013
  • 5 169 zobrazení
bele
ALB 183 - je ALB č.6 z Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
BORSA CAMP 2 u Mary

Den se chýlí ke svému konci a vyrážíme k prvnímu nocování na novém území s vlivem časového posunu o jednu hodinu. Člověk by neřekl, jak si to v některých souvislostech uvědomí – podobně jako letní a zimní čas. ZRADA. Údaje na internetu se tváří, že realita je stejná, jenže ouha, ona vůbec neexistuje. Nocleh není. Budeme si na to muset zvyknout ještě několikrát. Nakonec nás zachraňuje soukromý kemp ve vesničce Pujčinca blízko městečka Borsa. Projet spletí úzkých uliček, kde se stěží vyhnou dva úzké povozy a víceméně vcouvat a zašpuntovat jedinou uličku blízko třech dřevěných sroubků a jedné větší chatky jako umývárny a záchodu byl úctyhodný výkon.Však jsme také našim řidičům zatleskali

POZN ... cestou od rumunských hranic jsme si v autobusu říkali fór... Turista v Rumunsku hledá v horách nocleh. Přijde k chajdě a domlouvá se s majitelem - ten mu nabízí varianty ubytování. Buď v přízemí, kde je i kuchyň a trochu teplo, nebo může jít na půdu s poznámkou, ale tam je mara. Turista neví co mara je a tak raději zůstává spát dole. Ráno snídá u stolu, když po schodech z půdy sestupuje krásná, mladá, vyvinutá dívka. Dívka jde s úsměvem k němu a říká :"Ahoj, já jsem Mara.... On na to jen hlesne "Ahoj, já jsem kokot"
..... no a když nás přišla po jednajícím majiteli přivítat i jeho žena a řekla "Ahoj, já jsem Mara"...tak to nemělo chybu. Vlastně mělo. Pro nás bylo opravdu jen přízemí, 3 chatky a kosek trávníčku. Bylo teplo, tak se dalo spát i ve spacáku venku

Její manžel (říkejme mu třeba Tony) působil trochu zmateným dojmem,
jednak kam dá spát skoro 50 lidí když má místo tak pro 20,
jednak aby mu zůstalo stavení celé – tak blízko jsme projížděli,
jednak jak se domluvit a jednak abychom nakonec neodjeli.
S jeho zmatenou němčinou a angličtinou s ním nebylo večer žádné povyražení, tak jsme se nějak srovnali v chatkách, na zemi, a ve stanech. Večer byl ještě trochu horor, protože úzké plastové trubičky spojené jen drátkem se takovým množstvím teplé vody nahřály, změkly a povolily. Rázem jsme byli bez vody ale i bez plynu, protože se to nějak všechno najednou porouchalo. Spravování při baterce bez nářadí a jejich technologiích nikam nevedlo, tak jsme čekali na ráno. Večer všakpřišla ještě Mara něco poklidit, a tak jsem se jí zeptal, jestli nemohou vyměnit peníze. Slíbila že mne ráno Tony navštíví a výměnu provede. Šli jsme tedyvšichni na kutě
…A SPALI,…. A SPALI

Stalo se. Ráno mne Tony vyhledal a domluvili jsme množství a cenu. Musím uvést, že vše provedl v kurzu banky a naprosto čestně. Rázem se směny zúčastnili i ostatní a co nestačilo, tak Tony zorganizoval u ostatních sousedů z vesnice, tak nás nakonec uspokojil všechny.Měl jsem chvíli čas s ním promluvit,a jak už nebyl nervózní, tak mluvil docela dobře německy i anglicky, a pověděl mi i svůj zajímavý příběh:
Tony byl Belgičan – pekař z Antverp, který se rozhodl radikálně změnit svůj život. Potkal Mary, nebyl kokot, prodal pekárnu a koupil v Rumunsku v Bukovině pozemek s domkem a zahradou. Před 15 lety se oženil s Mary, postavil nebo opravil domek a začal tam podnikat. Připustil, že se mu daří, je tam nesmírně šťastný a jeho životní úroveň se min. 5 x zvýšila. Aby ne. Jeho náklady v Rumunsku jsou minimální. Je velice společenský a místním umožnil přísun spousty práce a také peněz, tak ho mají za svého. Řadu těch věcí co potřeboval levně koupil nebo mu sousedi udělali (jako třeba tu instalaci horké vody) – NO NEKUP TO. Chce tam bát dokonce pohřben, tak se tam srostl. Hrob bude mít na své zahradě, což na Bálkáně bývalo běžné a je to možné asi i dnes. Potkal jsem se s tím ještě na Korsice. Zahradu už se dvěma hroby koupil a má na ně 100 let věcné břemeno. Po tu dobu s nimi nesmí manipulovat, tak tam přidá jěstě svoji rodinu ?

U pana domácího jsme konečně vyměnili rumunské peníze a co nestačilo, oběhl sousedy a rázem byla směnárna na světě. Dnes v pondělí 2.7. KONEČNĚ vyrážíme na prohlídku klášterů Vatra Dornei. Cestou jsme se ještě stavili v nákupním středisku v Borsea pustili trochu žilou naší rumunské sbírce peněz

Další pokračování bude sedlo PRIKLOP
více  Zavřít popis alba 
108 komentářů
  • 2.7.2012
  • 5 138 zobrazení
ondrejhavelka
Náboženský šok, otazníky v očích a duchovní zemětřesení

Jogín v indickém Váránasí si přímo přede mnou na přirození zavěsil dvacetikilové závaží; v Pampanze na Filipínách přibili člověka na kříž a za zvuku modliteb jej vztyčili vzhůru; šaman s rukama od krve v beninské Ganvié se na mě při voodoo obřadu podíval tak zle a pronikavě, že jsem byl týden naprosto bez síly k další cestě; v kostele při mši v ghanské Akkře se lidé kolem mě najednou vymrštili z lavic a začali hulákat, tleskat a tančit, div nemetali kozelce; prapodivný kněz nedaleko haitského Ouanaminthe měl na oltáři vedle voodoo sošek křesťanské symboly; v Turnově na náměstí na mě zpoza keře vyskočili radostně bubnující zvěstovatelé Krišny, zatímco jakýsi politik na pódiu o pár metrů dál hulákal, že musíme zachránit „křesťanskou identitu Evropy“, aniž by (jak se při rozhovoru ukázalo) ztrácel čas s četbou Nového zákona; Tom Cruise mě z hotelové televize v New Jersey naprosto vážně přesvědčoval, že za vším stojí krutovládce galaktické konfederace Xenu; v New Yorku na Wall Street bylo více buddhistických mnichů než byznysmenů a z londýnských autobusů na mě útočily obří nápisy sdělující, že Bůh není, protože to „vědci zjistili“.
To je několik příkladů z „poutnického terénu“, které mohou v cestovateli vyvolat náboženský šok a jeho oči deformovat do tvaru otazníku. Leckdy pro něj není nutné cestovat daleko, ovšem na cestách je obvykle častější a intenzivnější, už kvůli tomu, že cestovatel bývá otevřenější a citlivější k okolním vjemům. Častěji také postihuje tzv. „duchovní hledače“, kteří své cesty směřují za duchovním poznáním, ale může být intenzivní i nepříjemný také pro poutníka již dlouhý čas zabydleného ve svém náboženství, očekávajícího spíše jeho prohlubování, nikoli nepředvídatelné „duchovní zemětřesení“, jež ovšem dlouhá cesta do vzdálených končin naší krásné planety umí zprostředkovat. Minimálně latentně však působí na všechny cestovatele, neboť – slovy významného lékaře a psychologa Carla Gustava Junga – religiozita je nedílnou součástí lidské přirozenosti.
Náboženský šok může (někdy v souvislosti s kulturním šokem) poutníkovu cestu změnit, předčasně ukončit nebo naopak neplánovaně prodloužit, takže je dobré o něm vědět a být alespoň částečně připraven. Rozeznání náboženského šoku může zachránit nejen cestu, ale také poutníkovo duševní zdraví, v extrému i zdraví fyzické či dokonce život.

Podoby náboženského šoku: otřes, okouzlení, znechucení

Cestovatel po vzdálených koutech planety zažívá běžně dnes již dobře známý kulturní šok, a přestože náboženství bývá uváděno jako jedna z příčin kulturního šoku, je podle mého názoru přesnější definovat náboženský šok jako příbuzný, ale samostatný fenomén. Jinak působí na zrychleného turistu, obehnaného hradbou pečlivého itineráře, který spěchá se sluchátky v uších, selfie tyčí v ruce a dronem nad hlavou, aby v několika prchavých okamžicích odškrtal položky ve svém seznamu a do cizí země se nepřijel nechat „zasáhnout“ nebo dokonce „proměnit“, ale v rychlosti a nejlépe levně a bezpečně získat další instantní zážitek a jinak působí na vnímavého poutníka, který cestuje pomalu, v klidu nasává svět, sleduje kulturní a náboženské proměny a je otevřen alteritě, aby jej „zasáhla“ a jeho cesta aby jej pomalu proměňovala, formovala a utvářela.
Náboženský šok může mít více podob: 1. otřes, prožitek něčeho nečekaného, zvláštního, vzhledem k cestovatelově domácímu náboženství (nebo bezvěrectví) mimořádného; 2. okouzlení, tedy zakušení čehosi svůdného, lákavého, na první pohled „té správné duchovní cesty“, která cestovateli zatím nebyla známa; 3. znechucení, jinými slovy náboženský prožitek z pohledu cestovatele hloupý, absurdní, krutý, nechutný nebo kýčovitý.

Náboženský otřes – tvrdá rána po hlavě i peníze ve chřtánu

Náboženský otřes obvykle přichází při rychlých změnách prostředí, typicky při několikahodinovém přeletu do zcela jiné kultury podobně jako kulturní šok: jedná se o nečekané události v očekávaném náboženství. Vzpomínám si na několik náboženských otřesů vysoko v Himálaji: putoval jsem několik dní překrásnými horami Ladakhu, abych po náročném výstupu najednou na vysoké skále spatřil při západu slunce úchvatný buddhistický klášter. Opatrně jsem už téměř po tmě vstoupil. V klášteře žilo asi třicet dospělých mnichů a deset malých žáků; vlídně mě přijali, a dokonce mi nabídli místo v malé cele spoře osvětlené maličkou svíčkou se dvěma mnichy. Cítil jsem se jako v ráji a lačnil jsem po hlubinách buddhistické meditace.
Ráno jsem se zašel podívat na výuku malých mnichů: mniši spořádaně předčítali staré texty pod okny s výhledem na přilehlé sedmitisícovky, zatímco důstojně působící starý láma pomalu a tiše procházel mezi nimi – atmosféra byla posvátná. A najednou: prásk! Láma vzal jednoho žáčka tlustou knihou po hlavě tak silně, že to se mnou škublo, až jsem se z tureckého sedu svalil na záda. Žáček se pokusil opravit chybu v recitaci, ale neuspěl: druhá rána, pak hned třetí. Za chvilku dostal další malý mníšek. Rány po hlavě brzy vystřídala rákoska určená na záda a já jsem si uvědomil, že atmosféra není posvátná, ale prostoupená úzkostlivým strachem žáčků a těžko pochopitelnou brutalitou starého lámy.
Vrátil jsem se do své cely se zvířenými myšlenkami a otazníky v očích, a protože bylo konečně denní světlo (elektřinu tam neměli), konečně jsem se po cele mohl porozhlédnout. Přišel další otřes: na stěnách chrámu, který byl na první pohled rájem na zemi, visely fotky New Yorku a vysmátých byznysmenů v oblecích. Mého zájmu si všiml mnich, který mi ihned vysvětlil, že snem mnoha mnichů z onoho kláštera je život v Americe, zemi snů a splněných přání. Když jsem potom dostal silný čaj se žluklým jačím mlékem a solí a uviděl, jak místní poutníci strkají nemalé peníze do úst zlaté sochy Buddhy, který za svého života zdůrazňoval, že je člověk jako každý jiný a jeho uctívání nikomu nikam nepomůže, už jsem se ničemu nedivil.

Náboženský otřes jako roztříštění mylného předporozumění

Tyto mé otřesy byly typickým příkladem roztříštění mylného náboženského předporozumění, jinými slovy: náboženská realita bývá jiná, než jak o ní vypovídá literatura na opačném konci světa a jaký obraz si o ní cestovatel doma pro sebe vytvoří. Ovšem pozor, po strávení roztříštěného předporozumění přijde druhý a možná hlubší pohled a cestovatel zjistí, že mnohé skutečnosti (často ty podstatnější) literatuře docela odpovídají, a není proto dobré usuzovat podle prvního náboženského otřesu.
Je více než užitečné připustit, že cestovatel nikdy nemůže hodnotit náboženství objektivně, dokonce ani „své domácí“ náboženství nemůže plně přehlédnout a posoudit. Cestovatel vždy hodnotí pouze ze svého pohledu, tedy subjektivně, vždy z určité výchozí pozice, zatížen svým vzděláním, zkušeností, očekáváním, svým naturelem. Často cestovatelé vyprávějí o nenormálních, divných nebo směšných náboženských obřadech. Jistě, cestovatel může říci, že se jemu ten či onen obřad jevil nenormální, ale nemůže říci, že obřad byl nenormální. Není na světě religionisty, který by byl schopen neutrálně a objektivně obsáhnout všechna náboženství s jejich jemnými odlišnostmi a – halíkovsky řečeno – z pozice Božského nadhledu říci, co je a co není normální. Cestovatel je totiž otřesen skutečnostmi, které jsou pro ony „nenormální sektáře“ z jejich pohledu naprosto normální a tradiční. Nechat si roztříštit mylné předporozumění, připustit svůj nepřesný postoj a být schopen jej případně napravit je obrovský krok k poznání a (nejen) k duchovnímu růstu. To však v žádném případě neznamená, že cestovatel nemá být racionálně kritický, jak přiblížíme dále. Spíše by se měl umět podívat na věc jinýma očima a stále pamatovat na zlaté pravidlo: co chceš po ostatních, dělej i ty jim. Vzájemné osočování a pomlouvání mezináboženskému dialogu a pochopení nepomůže a přitom pochopení a mír mezi světovými náboženstvími je základem pro mír ve světě.
Náboženský otřes může i v domácím prostředí vyvolat např. nepříliš dobře vzdělaný kněz, který při kázání vypustí z úst nepromyšlený nesmysl nebo zbožně vychází z pozic velkých křesťanských myslitelů, kteří byli sice geniální, ale v některých oblastech (typicky Augustin v sexuální etice) byli zkrátka úplně mimo magisteriální mantinely; papež František to moudře vystihl diagnózou: neurotická obsese. Takový neuvážený výrok může hlavu hloubavého křesťana řádně zamotat a nakonec vést raději k zájmu o jiná náboženství. Velké nebezpečí náboženského otřesu až znechucení hrozí – slovy významného teologa Ctirada Václava Pospíšila – od „zbožného trouby“ a já dodávám, že to platí pro všechna náboženství na celém světě.

Vypasený asketa a svatý muž, který zvracel motor

Jindy jsou náboženské otřesy úsměvné: jednou jsem se chtěl podívat do krásného hinduistického chrámu, ale vstup mi byl zakázán s odůvodněním, že mám příliš modré oči a to prostě do jejich svatostánku nepatří. Po chvilce mě vypasený chlapík, který se převléká za hinduistického svatého muže a sedí k radosti objektivů záměrně na skvělém pozadí (mimochodem se jedná o výnosné zaměstnání), poprosil o peníze na dobrou věc a pohladil si u toho řádně tučné břicho (dnes už ho mám bohužel taky, jen na něj zatím nevybírám peníze). Následující den jsem ale narazil na pravého svatého muže, jehož bizarní zevnějšek mnou otřásl: na vrakovišti se pomazal olejem a mazem letitých vyřazených motorů a na jazyk zavěsil nesmírně těžké závaží z motorových komponentů tak, aby mu to maximálně vytahovalo jazyk z úst. Toto motorové závaží se táhlo až k zemi, kde se rozprostíralo po chodníku spolu s jeho dvoumetrovými dredy namaštěnými motorovým olejem. Jinak byl zcela nahý a prostě seděl v postranní uličce nevelkého indického města. Ten naopak žádné peníze nechtěl, neboť skuteční sádhuové nechtějí, ba ani nesmí, vzít peníze do ruky. Ten člověk vypadal, jakoby zvracel motor a na mě to silně zapůsobilo, i když dodnes nedokážu říci jak.

Další krok: progres, regres nebo období působení

Po náboženském otřesu může podle mé zkušenosti podpořené řadou mých přátel následovat progres, regres nebo období působení. Roztříštění mylného předporozumění nebo pozitivní otřes nasměruje k pokroku a hlubšímu zájmu (krok progrese). Negativní otřes může nasměrovat ke ztrátě zájmu, případně poklesu hodnocení onoho náboženství (krok regrese). Nesnadno uchopitelný náboženský otřes může vyústit v relativně dlouhé období vědomého či nevědomého působení: výše uvedený příklad svatého muže „zvracejícího motor“ je toho zářnou ukázkou – stále na něho vzpomínám a stále nevím, co si o něm myslet, ovšem jisté je, že to byl silný náboženský otřes, kterému neumím přidat hodnotící znaménko.

Náboženské okouzlení – vzhůru do oblak s duchovní hyenou v zádech

V oblasti náboženského okouzlení je určitou královnou mezi zeměmi Indie. Sám jsem v Indii měsíce meditoval v buddhistických klášterech, chvilku pobyl také v hinduistickém ášramu a často sdílel dýmku s hinduistickými svatými muži (sádhu), abych s nimi rozprávěl o Božích tajemstvích, na jiných kontinentech se účastnil voodoo obřadů, všech myslitelných bohoslužeb i nejrůznějších (z mého pohledu) náboženských šíleností. Ačkoli jsem dnes již řadu let milovníkem křesťanské teologie, stále také zůstávám milovníkem religionistiky a náboženské plurality i zastáncem plodného mezináboženského dialogu, a proto byly všechny tyto pobyty mimořádně inspirativní, potkal jsem skvělé lidi z celého světa a rád vzpomínám na týdny náboženského okouzlení.
Při náboženském okouzlení je člověk často „bezhlavě zamilován“ do exoticky působící nauky, která mu připadá jako „ta jediná pravá“. V tomto okouzlení je cestovatel schopen zapomenout na celý dosavadní život, odevzdat všechno majiteli ášramu, školy, sekty nebo církve a plnit naprosto iracionální úkoly. Náboženské okouzlení je subjektivně velmi krásné, osvobozující, povznášející, stejně jako nebezpečné, neboť cestovatel je v tu chvíli zneužitelný jako málokdy jindy. Stavu okouzlení velmi často zneužívají darební guruové, vychytralí vůdci, prohnaní zasvětitelé a není těžké domyslet, co všechno s poutníkem a hlavně s poutnicí provedou. Nenechme se mýlit, tito lidé zdaleka nepůsobí jen v Indii: vyskytují se všude, kde lze ovládat druhé, křesťanství nevyjímaje.
Zneužívání náboženského okouzlení neváhám nazvat tím nejodpornějším „duchovním hyenismem“. Volnými slovy evangelisty Lukáše: běda vám, kdo zneužíváte člověka v nejcitlivějším místě, totiž v srdci, běda vám! Pokud po cestovatelce či cestovateli bude někdo ve fázi náboženského okouzlení vyžadovat peníze, majetek, posluhování, sex, bezvýhradnou důvěru, násilí na někom jiném, práci zadarmo nebo odložení vlastní racionality – rychle pryč! Netřeba hned zatratit ono náboženství, ale dát si zatracený pozor na onoho duchovního, který mazaně zneužívá bytostnou potřebu smyslu, jenž je v každém člověku hluboce přítomná. Obvykle si k sebeobraně stačí položit jednoduchou otázku: opravdu mě toto náboženství osvobozuje, nebo mě svazuje a k něčemu nutí pod záminkou svobody? Podle mého soudu je cestování zejména o svobodě a duchovní hledání chápu – aristotelsky řečeno – jako podstatnou formu cestování, nikoli – řečeno naopak platónsky – jako dva k sobě nepatřící prvky.

Pokračování příště 1/2

#náboženství, #šok, #cestování, #rituál, #nahota, #fotografie, #lidé, #buddhismus, #hinduismus, #zasvěcení, #Indie, #Afrika, #víra, #umění, #akt, #akty, #nahá Afrika, #Ondřej Havelka (cestovatel), #otřes, #okouzlení, #dovolená, #travel, #traveling, #travelphotography, #naked, #nude native tribes
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • květen 2008 až prosinec 2019
  • 5 103 zobrazení
evapoustecka
tito psi se nacházejí v obci Limuzy u jednoho pána, kterému se to vymklo z rukou. je jich odhadem 40, pán neví, co jsou psi a co feny. od stáří 3 měsíců do 17 let. jsou zanedbaní, někteří jsou v dost dezolátním stavu, krmeni jsou suchým pečivem a prasečími nožkami. zkoušel je dát do útulku nebo rozdat, ovšem bez úspěchu.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 1.1.2007
  • 4 802 zobrazení
pitrsanx
V letošním roce 2015 probíhá rozsáhlá rekonstrukce zámku Písečné v obci Písečné okres Jindřichův Hradec.
Obec Písečné leží nedaleko hranic s Rakouskem na ose Nová Bystřice-Vranov nad Dyjí, v kraji přebohatém na památky i krásnou krajinu.Obcí protéká řeka Moravská Dyje.
První zpráva o Písečném pochází z r. 1366. Kdy byla postavena tvrz se přesně neví, ale je jisté že byla postavena nejpozději v první pol. 15. století, kdy byli majitelé Písečné, Krokvicarové z Nové Vsi. Ti nechali ve druhé polovině 16. století přestavět gotickou tvrz na renesanční zámek. Přestavbou se docílil takřka dnešní vzhled zámku.
Jako poslední významnější majitel Písečného byl v roce 1769 uváděn Vinciguerra Tomáš Collalto, kterému v té době náležel i nedaleký Slavětín. Pokračovatelům jejich rodu pak ves patřila až do 20. století
Po roce 1948 připadl zámek státu a začal sloužit potřebám obce. Několik desetiletí postupně chátral, nakonec se ale ještě koncem 80. let dočkal rekonstrukce. Roku 1988 byly opraveny střechy a většina budov (až na lihovar) dostala novou fasádu.
Po revoluci v roce 1989 byl zámek v restitučním řízení vrácen potomkům původních majitelů, kteří vlastní areál dodnes.Ti už do objektů nechtějí dále investovat a nyní se rozhodli zámek prodat
Nový majitel má v úmyslu zámek zrekonstruovat do původního stavu. Držme mu palce!!!
více  Zavřít popis alba 
28 komentářů
  • květen 2015 až únor 2016
  • 4 838 zobrazení
lubin
...pihatá víla, vrací se z cest,
neví však kudy, kam...
pěšina v obilí může být lest,
a ve vlasech vítr šeptá jí... "tam"
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • 19.7.2017
  • 4 719 zobrazení
janavavrova
tak a každá cesta jednou musí skončit ... přesně tak se překulily téměř dva týdny a my se museli vrátit domů ... jenže parádní je na tom to, že tyhle dva týdny nám prostě nikdo nemůže vzít :))) a já osobně z toho budu žít tak do vánoc :))) budu se opakovat, ale Korsika je pro mě největší mimorealita ze všech mimorealit :))) místo, kam se budu celý život vracet a teď se můžu zase dva roky těšit :))) Plány pro příští rok jsou zatím nejasné, zase je ve hře Sicílie, nevím, v tuhle chvíli se mi nad tím přemýšlet vlastně ani nechce :))) Corsu per Corsu ...
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2014
  • 4 743 zobrazení
sarybery
  • leden 2008
  • 4 606 zobrazení
janavavrova
a máme za sebou první přejezd, ze Solenzary do Porta ... Porto, pěkné místo, ale nevím, jestli se tam někdy ještě podívám. Hodně komerční, hodně snobské, na druhou stranu vyvážené krásou Calanche a moře ... tak já nevím :))) no jo, kdybych tam nebyla, myslela bych si, že jsem o něco přišla ... když jsem tam byla, byla jsem ráda, ale vím, že příště tam nepojedeme ... je to trošku komplikované, Ajjacio jsem zavrhla při prvním pohledu, s Portem to tak nebylo, přesto, nebylo to to ONO :))) takže jsme zůstali pouhé dva dny...
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2013
  • 4 384 zobrazení
janavavrova
Zemplínská Šírava na druhý pokus ... a ten vyšel ... parádně ... po 8 letech jsme si užili klasickou Šíravu, bez deště. A to jsme ještě v neděli přemýšleli nad Itálií, Helem, Maďarskem ... přesto podle windguru vycházely předpovědi nejlépe tam ... tak jsme jeli. A udělali jsme dobře. Plno zážitků, myslím, že holky budou mít na co vzpomínat. Bobová dráha, parník, Košice, Mořské oko, prostě jsme to tam projeli všechno. Málem jsem si přivezla domů kočku, nevím čím, ale byla jsem jí nějak sympatická ... Majlo už méně :))) jinak, můj klasický opar a ty štípance na čele atd. (ten komár si usmyslel, že mě popíchá celou) ... plavat se Terka nenaučila a Míša je celá otlučená, jak pořád někde běhala a padala ... však mrkněte na fotky ... a Šíravo, ahoj!!!!!!!
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2010
  • 4 342 zobrazení
Reklama