mysticsmile
Záhadný piktogram v obilí za Boskovicemi v blízkosti cihelny Huráb se objevil v noci z pátku na sobotu 28. června. Za velmi krátkou dobu přilákal velké množství lidí. Webové stránky města se snímky pořízenými z ptačí perspektivy byly navštíveny přes dvacettisíckrát, což je v historii zdejšího internetového zpravodajství absolutní rekord.
Protože se množí dotazy obyvatel, některé jsou i velmi odborné, vyrazil štáb Boskovické televize do terénu znovu, aby pořídil tentokrát detailní fotografie přímo z místa.
Přestože po celé dopoledne v úterý 30. června vydatně pršelo, s prvními paprsky odpoledního Slunce bylo u záhadného obrazce opět hodně zvědavců.
Objevil se tam dokonce i jeden odborník s měřicím zařízením na radiaci a elektromagnetické vlnění: „Nic jsem nenaměřil, všechno je normální,“ uklidnil hlouček přihlížejících a pro jistotu ještě pokračoval ve výzkumu na jiném místě. My jsme jej ze zvědavosti následovali. „Dle mého názoru se to dělá mikrovlnami z družice, jinak si to nedovedu vysvětlit. Není v lidských silách tohle za asi pět hodin tmy běžnými prostředky dokázat,“ doplnil muž.
Skupinka mladých chlapců se pokoušela zprovoznit malou kvadrokoptéru. Po krátké době letu, kdy se jim povedly asi dva snímky to vzdali: „Došla baterie,“ sdělil zklamaný majitel stroje a kluci se vydali na zběžnou prohlídku místa po svých.
Nám baterie nedošly a tak předkládáme několik snímků v naději, že snad odpoví na zvídavé otázky webových diskutujících.
Bylo tam i pár lidí se psy. „Pokud by zde nějaká neznámá energie byla, jistě by zvířata reagovala neklidným chováním,“ napadlo nás. Ale nic takového se nestalo.
Pomalu ubývalo světla, proto jsme rychle pořídili pár detailů ulámaných klasů, směr jejich položení a vydali jsme se způsobně cestou od kol traktorů vstříc večernímu ztichlému městu. Pozemek je soukromý, tak jsme se museli chovat slušně a nezvýšit již tak značnou škodu na úrodě.
V hlavách nám i po této návštěvě zůstala nezodpovězená otázka: „Kde a jak se to ze vzalo? Co tímto poselstvím chtěl někdo neznámý říct? Je to dílo neznámých civilizací nebo jen obyčejný vandalismus? To už se asi nedozvíme...“

Více: http://www.boskovice.cz/obrazec-v-obili---video-.info?id=9519
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • červen 2014 až červenec 2016
  • 19 498 zobrazení
nik69
Jaro začíná 20.března 2018 v 17:14:45 h. , to je za 7 dní . Velikonoce 1.duben 2018 a .... ptáci přilétají na jaře . :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 20.3.2018
  • 14 960 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
josefg
ještě pár fotek z workshopu ,stejní ptáci v jiných pozicích
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
214 komentářů
  • 16.11.2013
  • 13 639 zobrazení
anquetil
Kategorie: makro
více  Zavřít popis alba 
228 komentářů
  • červenec 2012
  • 12 090 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
kolibos
pro pelichajícího ptáka Lukyho...
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2003 až duben 2005
  • 11 367 zobrazení
zubrova
Rozhodli jsme si zpříjemnit jaro dovolenou (a zároveň opožděnou svatební cestou). Volba padla na Seychely a rozhodně nelitujeme. Byli jsme na druhém největším seychelském ostrově - Praslinu, konkrétně v městečku Anse Volbert s nádhernou pláží Cote D'Or. Líbánky jsme pojali víceméně odpočinkově, na naše poměry jsme dost času trávili na plážích a ve vodě. Ale samozřejmě jsme nemohli vynechat i nějaké ty výlety. Jedním z nich byl lodní výlet na ostrovy Cousin s ptačí rezervací, ostrov Curieuse s rezervací želv obrovských a zastávka na šnorchlování u ostrůvku St. Pierre. Další výlet jsme podnikli do přírodní rezervace Fond Ferdinand, kde jsme se dozvěděli zajímavosti o endemické seychelské palmě Coco de Mer a vystoupali na krásnou vyhlídku nad koruny stromů. Náš poslední větší výlet byl na vedlejší ostrov La Digue, na kterém je minimum automobilů a všichni zde jezdí na kolech. Během dovolené jsme se koupali nejenom na pláži Cote D'Or, která byla pár minut chůze od naší vily Bananier, ale celkem 3x jsme jeli místním busem na jednu z nejkrásnějších pláží světa Anse Lazio, která nás oba dva nadchla. Jednou jsme se byli podívat i na pláži Anse Georgette, kam se dostanete buď jenom lodí anebo přes soukromý golfový rezort, přičemž svoji návštěvu musíte dopředu nahlásit. Počasí bylo stabilní, teplota vzduchu kolem 30-32 stupňů a teplota vody kolem 28! Pouze jeden den bylo pod mrakem a na hodinku sprchlo - byl to bohužel zrovna den, kdy jsme byli na výletě na ostrově La Digue.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • jaro 2019
  • 10 590 zobrazení
novys106
1 komentář
  • 30.9.2016
  • 10 030 zobrazení
stupkova
1 komentář
  • září až říjen 2016
  • 8 852 zobrazení
vv2
Kuny rády vybírají ptačí budky,tak jsem si na zkoušku v říjnu 2012 udělal sklopec ve tvaru ptačí budky,trochu maskovanou proti nenechavcům:-).
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • říjen 2012
  • 7 890 zobrazení
mbkfish
více  Zavřít popis alba 
262 komentářů
  • srpen 2018
  • 6 426 zobrazení
1pepa
Hurghada z ptačí perspektivy, pod hladinou a v ulicích
více  Zavřít popis alba 
48 komentářů
  • 18.7.2014
  • 4 951 zobrazení
ruda1
Navštívili jsme po dvaceti letech přírodní koupaliště Senec,kde jsme přespali dvě noci pod stanem.Hodně se tu za tu dobu změnilo,většinou k lepšímu,líbilo se tu i našim vnukům,akorát voda už nebyla tak čistá jako tehdy.Pak jsme se cestou zpátky stavili v kempu u Piešťan poblíž Váhu,ale tam to bylo dost zpustlé.Ještě jsme v tom vedru vystoupali na pěkně zrekonstruovaný hrad Beckov a pak jsme dorazili do poslední Slovenské obce- Moravské Lieskové,kde jsme s povděkem přijali ubytování All inclusive v chatě druhé babičky a dědy našich vnuků.Další den jsme navštívili nové koupaliště v Květné,kde bylo narváno,ale nikde žádný strom,tak jsem se na nějaký čas uchýlil do nedalekého lesa a osvěžil se vodou z pramene Cicůrku.Oskar se na chatě ujal opuštěného ptáčete,vzali jsme ho sebou,že ho budeme krmit,ale druhý den u nás doma Aťovi uletěl,tak snad nám bude aspoň cvrlikat na zahradě.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2012
  • 5 025 zobrazení
paaaya
Po vzoru newyorských dělníků jsme se rozhodli vyfotit nad Zábřehem, protože jsme díky náročnému studiu získali patřičný rozhled.(A neztratili nadhled)
Album popisuje náročný výstup na nejvyšší kostelní věž, díky kterému vznikly pohledy na město, téměř jako z ptačí perspektivy ( velký dík patří Báře, která jako jediná netrpí závratí a nedělalo jí problém vystoupat až úplně nejvýš:)) pak už stačilo jedno sobotní odpoledne a fotomontáž byla na světě.Teď už se jen bavíme nad nechápajícími reakcemi,na které traverze to vlastně sedíme:)
více  Zavřít popis alba 
  • březen až květen 2009
  • 4 736 zobrazení
sisistek
Když jsme se v zimě rozhodovali kam na letní dovolenou, opět se mi povedlo prosadit si letní verzi, teplo, moře - Peloponés.

Vyrážíme ve středu 30.6. hned po vysvědčení, před sebou máme 1050 km. Mnichov a Brener zvládáme bez potíží a kolem jedné hodiny po půlnoci dorážíme na STPL do italské Senigally. Druhá posádka je již na místě a spokojeně chrupe. Ráno provádíme servis, vše je zdarma a přesouváme se 30 km do Ankony, odkud máme zamluvený trajekt.

Z Ankony vyjíždí trajekt ve 13.30 a cesta trvá 21 hodin. Teplota vzduchu dosahuje 28 st. C a tak jsme rádi, že na nás vyšlo místo pod střechou, neboť máme zaplacen camping na palubě . Příjemně to zde protahuje, vyndaváme stůl a židličky a při lahvi vína oficiálně zahajujeme naší dovolenou. Při průzkumu trajektu zjišťujeme, že je dost plný a nejlépe je nám u aut, děti dokonce nebaví ani studenější voda v bazénku. Večer ještě posedíme a jdeme spát. Noc utekla a ráno nás budí rozhlas, kde nás informují o zastávce v Igoumenitse. Do Patrasu přijíždíme v 11.30 (v Řecku je hodinový časový posun oproti ČR).

Při výjezdu z trajektu v Patrasu jsme lehce očarováni třetím největším městem Řecka, vstupní branou. Překvapuje nás, že celý prostor kolem přístavu je obehnán plotem s ostnatým drátem a všude za ním je velký nepořádek. Všude vládne hustá doprava a hluk, občas nám nejsou jasná ani pravidla :-).

Těšíme se na první koupačku, rychle se vymotáváme z města a spěcháme k moři. Naše první zastávka je na Kalogria Beach, kde je dostatek místa k parkování a velké písečné pláže. Stání je o něco dále od moře než jsme zvyklí ( a zhýčkaní ), ale na poprvé to neřešíme. Voda nás příliš neosvěží, neboť je jako kafe, Vydržíme se cachtat až do pozdních odpoledních hodin. V klidu dojídáme poslední řízky se salátem, dáváme si kávu a u druhé posádky se začíná objevovat první přehřátí ze slunka a horečka.

K večeru se přesouváme do nedalekého Killini, zde druhá posádka odpadá a jede se chladit do místního kempu, aby se zbavili horečky. My nasedáme na trajekt a jedeme na Zakyntos, nejjižnější z řeckých ostrovů v Jónském moři, který láká jednou z nejkrásnějších pláží na světě . Cestá trvá cca 1.5 hodiny a my se v městě Zakyntos vyloďujeme již za tmy. Stihneme ještě krátký přejezd do přístavu ve vesničce St. Nikolas a o půlnoci jdeme spát za zvuků šumění moře.

V sobotu ráno Igor vyráží vysondovat možnosti zapůjčení lodě s cílem navštívit nedaleké modré jeskyně a nejznámější řeckou pláž s vrakem - plage Navagio. Podařilo se, po 10. hodině již plujeme rychlým člunem pod dohledem šedého mořského vlka směr vytoužený cíl. Na lodi je příjemný vánek, okolo z jedné strany útesy a skály, z druhé moře, je na co koukat.

Po 20-ti minutách přijíždíme k shipwreck (pláž Navagio místně nazývána). Zátoka Navagio je nejoblíbenějším turitickým cílem s vrakem lodi pirátů. Jedná se o rezavou dopravní loď, která ztroskotala v bouři při pašování a vyhýbání se celníkům. Po nezbytném fotografování a kochání se romantickým zákoutím s kontrastem sytě modrého moře a jasně bílých skal a písku se hodinku koupeme. Přesto, že místní tvrdí, že je turistů letos výrazně méně, na relativně malé pláži je jich až dost. Kolem poledního přijíždí další velká loď s turisty, což je signál, abychom se přesunuli k další přírodní atrakci, Blue Cave.

Modré jeskyně jsou desítky otvorů, v nichž se láme sluneční svit prozařujíc tím průzračnou vodu do jasně tyrkysova. Je to nádherné a světlo se v nich láme v různých odstínech modré skutečně impozantně. Do některých se dá vplout i s celou lodí, některé si prohlížíme jen z venku, do některých se musí plavat, což nám bylo opět umožněno. Opět se koupeme, vplouváme do jeskyně, potápíme se, šnorchlujeme. Byl to hezký zážitek.

Z vesnice St.Nikolas, kde kromě přístavu, dvou hospůdek a krámku nic není, se jedeme po klikatých a úzkých cestičkách podívat na zátoku s vrakem z útesů. Je zde vytvořen zajímavý pointview z železné lávky, která je vystrčena nad útesy. Slabší povahy zde mohou mít problém, ale pohled shora stojí za to, dokonce jsem to vydržela i já :-).

Postupně se seznamujeme s přírodou a způsoby života lidí na ostrově, který je hodně skalnatý a porostlý zelení. Je obdivuhodné, co vše se dá v těchto podmínkách pěstovat. Kolem silnic a parkovišť je spousta místních, kteří nabízejí své produkty, lákají děti na ochutnávky nebo ženy a dávají jim květiny z oleandrů a ibišků ( také jsem dostala ). Pak je trapné nic nekoupit a tak si odnášíme pražené mandle na několik různých způsobů, tyčinky v medu a sezamu, turecký med a víno. Vše jsme ihned ochutnali a musím říct, že to bylo chutné, dobré a nezbylo :-).

Další naší zajímavou zastávkou jsou útesy u městečka Keri. Pravda, silničky a hlavně průjezdy vesničkami nejsou zrovna stavěny pro pohyb obytným autem, a my si znovu uvědomili, že pro tento způsob cestování je velikost našeho obytného auta maximální. Útesy jsou monumentální. Igor s Nikolkou stihnou v rámci malého treku odlovit jednu cache a na večer se ještě přesouváme na jih ostrova, kde jsou nejkrásnější řecké pláže.

Projíždíme místy, kde je již čilý turistický ruch, ale zároveň jsou zde místa se dvěma unikáty ostrova - karet velkých a tuleňů bílých. V létě se sem stěhují vzácné želvy karety obecné, aby do písku nakladly vajíčka a pak se vracejí zpět k africkým břehům. Když se malí potomci vylíhnou, následují své rodiče. Kriticky ohrožený druh - tuleň středomořský je zde vidět velmi málo a my to štěstí nemáme. Zvažujeme vyjížďku lodí, ale nakonec se spokojíme s želvou, kterou vidíme v umělé nádrži a parkujeme na konci plage Laganas kousek od moře. Tato nejdelší pláž na ostrově se drží u místních na vrcholu oblíbenosti ( ještě spolu s pláží Gerakas ). Poblíž je letiště, takže občas vidíme nový přísun turistů v příletovém koridoru, který ovšem vede nad želvími hnízdišti a proto má v noci zákaz provozu, nebude nás tedy rušit ve spaní. Dokonce se zde při množení karet nesmí v noci ani koupat, panují zde přísná pravidla ochrany přírody.

V neděli dopoledne lenošíme a koupeme se. Odpoledne přejíždíme do města Zakyntos, kupujeme si lístky zpět na Pelopones a využíváme 2 hodin do odjezdu trajektu na prohlídku města. Město se rozkládá u protáhlé srpovité zátoky s plážemi a největší zajímavostí je obnovený kostel Agios Dionisios přímo u přístavu, který uchovává relikvie stejnojmenného patrona ostrova a hlavní třída s mnoha obchůdky a tavernami. Nad městem je možné vidět starý venezianský hrad. Kupujeme několik drobných dárků, ochutnáváme místní vynikající zmrzlinu v cukrárně a vydáváme se zpět.

Po návratu na Pelopones se přesouváme cca 13 km k vesničce Edipsos, kde je hezké stání přímo u moře. Je zde několik německých obytných aut. Je nádherně teplá noc, díváme se na oblohu posetou miliony hvězd a posloucháme k tomu šumění moře. Jako bonus popíjíme chladné řecké vínko při svíčce a čerpáme energii.

Dopoledne opět využíváme ke koupání a lenošení. Organismus si pomalu přivykl na neustálé teplo a občas už to ani nevnímáme. Po vodních hrátkách dělám palačinky s džemem, vanilkovým šodó a šlehačkou a dle sms zpráv je druhá posádka zase zdravá, lze popojet dále a zase se potkat. Domlouváme si večerní sraz na parkovišti u Olympie, takže odpoledne využíváme ještě k relaxaci. V podvečer na pláži grilujeme maso a vyrážíme za druhou posádkou. Olympií projíždíme trochu dokola, navigace nás stále posílá přes pěší zónu, nakonec nám cestu ochotně prorazila místní policie a my dorazili na parkoviště, kde již bylo vidět auto Švejnožek. Zjistili jsme, že se někde potulují městem a vyrazili jsme za nimi. Našli jsme je v kavárně, společně jsme pak prošli krámky a vyzkoušeli si několik ohozů. Z radosti, že se zase vidíme jsme poseděli poněkud déle nad vínkem, což se projevilo při ranním vstávání.

Ráno nám dělal Igor budíčka, abychom vyrazili na vykopávky ještě za mírnějšího horka, dokonce jsme museli budit i ranní ptáčata, malé Švejnožky. Přes dodržování pravidel slunění a pitného režimu se odrazilo včerejší slunění a hrátky na písku i na Nikolce, také se uvařila a začala sálat teplem jako kamínka. Dostala klidový režim a my jsme se rychle vydali na prohlídku Olympie.
Olympia je kolébkou olympijských her, které se pořádají každé dva roky dodnes. Leží v severozápadní části poloostrova Peloponés a hlavním lákadlem je samozřejmě starobylý olympijský stadion pro 30 tisíc diváků. Dříve se zde utkávali tehdejší zdatní sportovci v různých disciplínách ( v dobách kolem 700 před naším letopočtem ). Už tehdy se hry tešily velké oblibě. Na rozdíl od současnosti však tehdejší sportovci závodili nazí, to musel být pohled :-).
K vidění jsou v Olympii připraveny mnohé jiné památky – chrámy v záplavě olivovníků, cypřišů a borovic, Diův chrám, ve kterém kdysi stávala mohutná slonovinová socha nejvyššího boha v nadživotní velikosti, jež je považována za jeden z divů světa, archeologické muzeum s řadou vzácných pokladů, odhalených tvrdou prací historiků, Héřin chrám a řada soch a pozůstatků antických budov a staveb. Posvátný okrsek Olympia byl dva tisíce let uctíván jako centrum náboženství a sportu. Vzkvétal už v mykénském období, ale opravdového významu nabyl až příchodem Dóru.
Založení olympijských her v roce 776 před Kristem se považuje za první jistou událost v řecké historii. Dnes je Olympie známá predevším jako inspirace novodobých olympijských her, i když se tehdejších pět disciplín poněkud rozrostlo. Dnes zde stojí už jen rozvaliny, ale například povalené sloupy Diova chrámu dodnes dávají tušit svou dřívejší monumentalitu.

Více na www.caravanlife.cz
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • červenec 2010
  • 4 089 zobrazení
standax
Fotografie ve vysokém rozlišení pořízené z dronu Phantom 2 fotoaparátem GoPro Hero 3. Na fotografiích jsou zachyceny oblasti okolo hlavního vlakového nádraží a terminálu MHD. Na záběrech u křižovatky Koruna je vyfotografována stavební jáma zahajované výstavby obchodního centra. Z ptačího pohledu jsou dobře vidět přilehlé ulice u nádraží a centrum u OC Atrium.
Video, z něhož jsou převzaty tyto snímky je na odkaze :https://www.youtube.com/watch?v=JQwVsLoKB4Y&list=UU6HuTa_TeCdvamrxgbRnuNg
Kategorie: města
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • březen 2015
  • 3 829 zobrazení
klarkaj1
Letos se zdá, že je konečně pořádná zima. Sníh napadl i kolem Prahy, drží zatím celý leden, a tak chodím často v Žehrovicích bobovat a sáňkovat, s mámou, babičkou, s dětmi, s Majdou a Jakoubkem, i v Praze na Hájích se mnou babička Maruška vyrazila. Když je tolik sněhu, musí se prostě sáňkovat co to dá. Jednou jsme dokonce i s tetou Ilčou vyrazili na velký kopec u Milíčovského lesa a moc jsme si to užili.

Na zahradě jsem postavila sněhuláka, učím se kolem něj běhat na lyžičkách, kouluju se, chodím na procházky a máma mě vleče na bobech. Prostě zima jak má být. A taky vyrážíme dost často na hory. S tátou na akci "tatínci s dětmi" do Jizerek, společně do Krušných hor, Krkonoš a já se mimojiné učím lyžovat. Jde to pomalu, ale nebojím se a lyžuji ráda.

Krom toho jezdím s maminkou nebo tatínkem pravidelně do bazénu na plavání, umím šipku, skákat do vody, udržím se sama na vodě pokud se přidržuji pomůcek. A ani divadelní sezona v zimě nezaostává. Nejlepší byla pohádka o ptáku Ohniváku.
více  Zavřít popis alba 
  • leden až duben 2010
  • 3 828 zobrazení
stoparie
  • 14.12.2007
  • 3 293 zobrazení
anquetil
- náměstí Svobody, záběry ze střešní terasy Domu pánů z Lipé
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 23.11.2006
  • 3 164 zobrazení
costache
🍺 Jeden můj známý, který se učil pro Železárny a drátovny Bohumín, složil s ostatními učni o Bohumíně básničku. Pamatuji si jenom začátek: "Tam gdzie ptaki nieśpiewają - tam gdzie psy nieszczekają." Nevyspalí učni jezdívali na praxi ve čtyři ráno a nenáviděný Bohumín jim připadal ponurý. Nám se v areálu Hobby parku Bohumín MOC líbilo! Pivní slavnosti zorganizovali pořadatelé na jedničku. Na podiu se vystřídaly kapely GROG, MOTOR BAND, MIRAI a zpěvačka OLGA LOUNOVÁ. Pivo teklo proudem (cca 25 pivovarů), jídlo bylo fajn a o zábavu pro děti bylo postaráno. PARÁDA
#pivo#beer#pivovárky#craftbeer#czechgirls
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • leden 2012 až srpen 2018
  • 3 191 zobrazení
suarp
FESTIVAL NA POMEZÍ - DOLNÍ LOMNÁ 2012 Historie

Areál MATICE SLEZSKÉ. V nejvýchodnějším koutku naší republiky, na pomezí tří států - České, Slovenské a Polské republiky je v krásném beskydském údolí ukryta obec Dolní Lomná. Již mnoho let zde stojí na soutoků dvou říček - Lomňanky a Křínova areál dřevěných staveb se dvěma pódií. Tento národopisný areál zde vybudovali členové občanského sdružení Matice slezská ke konání folklorního festivalu "Slezské dny." Příhodná poloha areálu v krásném prostředí horského údolí však lákala k lepšímu využití tohoto amfiteátru. Jako nejlepší řešení se ukázalo pořádat zde festival folkové, country a bluegrassové muziky.

Již v roce 1993 se zde konal první ročník festivalu folkové, country a bluegrassové muziky "Folk a country setkání". Od roku 1996 dostal festival nový název - "Festival na pomezí" s mottem: "Píseň a ptáci neznají hranice.". Vždy druhý víkend v červenci, týden po Zahradě, se v Dolní Lomné setkávají příznivci a účinkující ze tří pomezních států, aby naplnili výše uvedenou myšlenku a přispěli k vytvoření jednoho kulturního regionu bez hranic. V roce 2012 se toto setkání bude konat již po dvacáté.

Organizátorem festivalu je občanské sdružení MATICE SLEZSKÁ v Dolní Lomné spolu s OBECNÍM ÚŘADEM v Dolní Lomné ve spolupráci s agenturou Agrimona z Karviné.
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2012
  • 2 990 zobrazení
bele
ALB 538 - Jde o malý cyklus fotek z letopisů zahrady. V hlavní roli je drak - ještěřák (bohužel bez ocasu), který má ve svém domečku pod hráškem dve milenky ve svém harému

Obdoba v lidské rovině může posloužit foto z prezentace dvojčat Veroniky a Daniely Nízlové - jsou to takové lidské ještěrky, které by si někdo jistě rád zařadil do svého harému :-)

Nezvyklou ještěrkovou rodinku bylo zajímavé pozorovat, jak tu březí zahřívaly, dávaly ji přednost při vstupu do bytečku - díry pod hráškem. Brzo budou chovat :-)

Nad nimi zatím rozjímá nějaký ptačí bezdomovec a okrasný česnek vítá neustále nové hosty
více  Zavřít popis alba 
111 komentářů
  • květen 2014
  • 2 840 zobrazení
matlabino
3 komentáře
  • 6.5.2014
  • 2 652 zobrazení
Reklama