Hledání: Nora_2013

Pro dotaz Nora_2013 jsme našli 94 výsledků.
AKCE -30 % s kódem
📅 Naplánujte
celý nový rok.

Využijte 30% slevu na všechny kalendáře!
Kód: Kalendare2021
Kalendare2021
ludvikhamersky
A tak bych byl schopen poslat ke dnu loď dle regulí, norem a předpisů i s modlitbou, poučil jsem se od zkušenějšího. No, učit se a nemyslet - ztráta času; myslet a nepoučit se, to je nebezpečné. Snažil jsem se, fakt.
Hmm, za měsíc beru kamarády. Opravdu je nechci utopit. Leč ...vše, o čem se zapřísáhneš, že nebudeš dělat, nakonec uděláš... :-)))
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2011
  • 1 116 zobrazení
tulak-mira
Natáčení filmu "Denník Angeliky" v Telči jehož jsem se zúčastnil 22.10.2012, 26.10.2012 a 08.11.2012 s Francouzkou herečkou Norou Arnezeder v hlavní roli.
Byla to zajímavá zkušenost a zajímavý zážitek, i když nebyl první toho druhu a hlavně, užili jsme si u toho plno srandy.
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
15 komentářů
  • říjen 2012 až červen 2013
  • 1 084 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
ceplina
Bosa - Cuglieri - Cornus - S´archittu - Oristano - Tharros - Tempio di Antas - Caghliari - Nora - Las Plassas - Barumini - Nuraghe Su Nuraxi - Tuili - Fordongianus - Macomer - Tumuli - Borutta - Alghero - Porto Torres - Roccia dell´Elefante - Castelsardo - Sassari
více  Zavřít popis alba 
14 komentářů
  • listopad 2013
  • 958 zobrazení
otherpeople
2013-06-21/22/23 | Hlučínské jezero | Hlučín | cz
ZODIAC OAF 2013
Účinkující: D.Brother, Timo Timonen, Luvca, Tamman, Lautek, Dixxon (srb), DJane Teraphista (nor), Andreas Schwintz, Elvis, CallBoy, VanVega (russia), No-On, 69, Martin Dee, Piri and more...
Foto: PHplus ( kontakt: piri@piri.cz | www.piri.cz )
více  Zavřít popis alba 
  • 23.6.2013
  • 777 zobrazení
slepca86
1 komentář
  • srpen 2012
  • 517 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
cervik-dobriv
Ukrajina 2012

Zimní termín pro expedici jsme plánovali již v září 2011, kdy jsme zde byli naposledy. Týden před odjezdem na Ukrajinu, nás média „strašila“ ukrutnými mrazy a sněhovými vánicemi. To nás však neodradilo, ale přípravy jsme nepodcenili. Zakoupili jsme vyhřívání gripů a palce, návleky přes řídítka, vložky do bot, vyhřívání sedačky a do helmy namontovali Pinlock. Zabalili teplé oblečení a mohli jsme vyrazit. Z Rokycan startujeme ve složení já Červík (ArticCat 700 TRV), Tomáš (ArticCat 700 TRV). Před Prahou se k nám připojuje druhá část výpravy. A to Obr (YAMAHA Grizzly 660) a Pačenko (YAMAHA Grizzly 700).
Cestou sledujeme klesající venkovní teplotu. 30 kilometrů před hranicemi Ukrajiny je nejnižší – 26 stupňů Celsia, což nám dopomáhá k rychlému průjezdu hranic. Celníkům se nechce z vyhřáté „nory“, kontrolují jen nejnutnější doklady. Po překročení ukrajinské hranice končí skvělá upravenost silnic a dálnic. Na Ukrajině se totiž asi nesolí, jen prohrnuje. Z toho tedy vyplívá, že jedete po ledu a sněhu. Dostat se na místo cíle s dvoutunovým vlekem, je po čtyřiadvaceti hodinách nonstop jízdy doslova nadlidský úkol.
Po přivítání a dobré snídani natěšeni na nové zážitky, připravujeme naše mašiny na první seznamovací vyjížďku. Po prvních osmi stech metrech všichni postupně zapadáme do hlubokého sněhu. Je nám jasné, že tudy cesta nevede. Kudy KAMAZ neprojede, nemáme šanci ani my. Proto se rychle rozhodujeme, že si zajedeme k bačovi na salaš, kde byl loni na podzim celkem „provoz“. Cesta po které stoupáme pod plným plynem na první pohled připomíná širokou bobovou dráhu, kterou nejen děti, používají ke sjezdu na čemkoli. Za poslední roubenkou cesta pomalu mizí v závějích. Nezbývá nic jiného, než si cestu pracně prorážet. V praxi to vypadá tak, že je potřeba deset metrů couvnout na rozjezd, aby se dalo ujet jedenáct metrů vpřed. Někdy se daří i více. Po dvou hodinách intenzivní dřiny a navijákování postupně vyšplháme na první kopec, kde znovu zjišťujeme, že tudy cesta opět nevede. Cestou zpět sbíráme „odpadlíky“, kteří podcenili obutí. Nové pneumatiky ITP zatím fungují bezvadně. Návrat do základního tábora probíhá už za šera. Čeká nás ještě očištění od sněhu a ledu všude tam, kde by mohlo dojít k poškození gumových manžet a kardanů. Unaveni po dlouhé cestě a prví seznamovací vyjížďce odcházíme na zaslouženou večeři.
Druhý den máme v plánu konečně už někde vybrat místní měnu, nakoupit proviant a udělat si piknik pod vrcholem Apecky. Je však bohužel jasné, že na vrchol se bez pásů nedostaneme. Po hodinovém přemlouvání dvou bankomatů, ze kterých stejně bankovky nepadají, dáváme dohromady peníze z minulé ukrajinské expedice a kupujeme proviant. HURÁ NAHORU. Po půlhodinovém rychlém stoupání nám zamrzá úsměv – v otevřených planinách opět beznadějně zapadáme. Takže vyprostit mašiny a zkusit to jinudy. Bereme to oklikou. Cesta v těchto vymrzlých korytech je hladká a rychlá. Místy letíme až devadesáti kilometrovou rychlostí. Připadáme si jak závodní piloti vozidel WRC. Nemajíce schopností závodníků, jsme vděční za vysoké mantinely vyhrnutého sněhu, které nás spolehlivě vracejí zpět na naši dráhu. Za posledním domem opět cesta končí. Dál pokračují jen mírně zaváté koleje od Kamazu. Chybí nám jen pět set metrů ke křížku, kde začíná vytoužené klesaní. Po chvilce se však úspěšně prokousáváme. Zastavujeme u studánky a zastřešeného posezení. Rozděláváme ohýnek a pečeme si buřty z domácích zásob. Po občerstvení pokračujeme dále přes vesnici Vodicja směrem na vrchol Apecka, který měří 1490 m.n.m. Předem je ale jasné, že se tam dnes nedostaneme. Přijíždíme k závoře a na řadu se dostávají naše lopatky. Podhrabáváme se, aby čtyřkolky pod ní mohli projet. Zdoláváme 4 km, ale čas je proti nám. Začíná se totiž stmívat. Otáčíme a necháváme to na jindy. Při zpáteční jízdě Tomáš odráží levou přední pneumatiku. Benzin, dlouhá sirka, občanská statečnost, kompresor a po chvilce pokračujeme k hotelu.
Třetí den máme za cíl Kobyljenckou Poljanu. Hned ráno nás kontroluje hlídka milice. Dochází i na dechovou zkoušku. Milicionáři si naštěstí vybírají jediného abstinenta výpravy a tak bez ztráty kytičky pokračujeme natankovat stroje. Využíváme ze včerejška projetou ,,bobovou dráhu“ do vesnice Vodicja a odtud směrem na Kobyljenskou Poljanu. Že, rychlá jízda ve vyjetých kolejích přináší jistá úskalí, se přesvědčuje Obr, který v jedné technické pasáži hází elegantní šipku do závěje. Shodou okolností se na téměř identickém místě totéž daří při zpáteční cestě Pačenkovi. Prostě, pro Yamahy zakleté místo. Cesta utíká rychle, je projeta od Kamazů, které vozí vytěžené dříví. Dostáváme se až k dřevorubcům, kde se cesta mění ve dvě hluboké, zaváté koleje. Začíná boj. Po hodině se škrábeme na hřeben, kde koleje odbočují jiným směrem, než potřebujeme. Zastavuji a čekám na ostatní. Rozhodujeme se co dál. Sníh je umrzlý a proto vybíráme nejlehčí mašinu, kterou tlačíme přes závěje směrem k cestě, která vede dolů k našemu cíli. Po sto metrech to vzdáváme. Poslední dva kilometry nejde zdolat. Bereme do rukou lopaty a prohazujeme stezku zpátky k ostatním strojům. Velím k návratu. Jízdou zpět hledáme místo, kde bychom se mohli najíst. Domorodci nás odkazují na nedalekou hospůdku pod sjezdovkou. Radí nám i s výjezdem na Apecku. Rolba, kterou používají k úpravě sjezdovky a přepravě lyžařů na vrchol, již několik hodin před námi vyrazila nahoru. Mohli jsme zkusit jet v jejích stopách, které by nás měly udržet. K výjezdu po prudkém svahu se stavíme jako k rychlostní zkoušce. Bohužel ne všem se daří příkrou sjezdovku pokořit. Ale Pačenko nám na kolenou slibuje, že si na příští expedici pořídí pořádné pneumatiky. Na obzoru je zapat slunce. Pro tento den končíme a otáčíme se zpět.
Čtvrtý den vyrážíme navštívit nedaleké místní trhy. Při přesunu po zasněžené silnici Tomáš náhle zastavuje, aby mohl přiřadit přední náhon. Obě za ním jedoucí Yamahy, tento manévr natolik překvapuje, že předvádějí neobyčejně zajímavé synchronizované taneční kreace. V kolonách bez dalších problémů předjíždíme auta čekající na zaparkování. Čtyřkolky parkujeme v závěji. Odcházíme na trh. Nechá se zde koupit cokoli, od zvířat až po automatickou pračku. Nakoupené věci odvážíme na hotel a po občerstvení vyrážíme znovu zdolat vrchol Apecka. Cestu máme již najetou a proto ubíhá rychle. U závory se nestačíme divit. Takovou „dálnici“, kterou nám připravila rolba z předešlého dne, jsme nečekali. Cesta je upravená jako pro lyžaře. Hurá nahoru. Samou radostí nad krásným výjezdem podceňuji hned první zatáčku a po vyjetí z ideální stopy beznadějně mizím v lese. Naštěstí za mnou jedoucí Tomáš vše vidí, včas zpomaluje a navijákem zachráňuje situaci. Po cestě doslova „letíme“, nejlépe je na tom první jezdec. Naše nadšení však asi po deseti kilometrech končí. V prudkém výjezdu, kam se dostávám jen já s Obrem, zapadáme. Přestáváme pokoušet štěstí a vracíme se k ostatním, kteří uvízli tři kilometry za námi. Pomáháme lany a navijáky s vyprošťováním a za šera se vracíme domů.
Pátý den nás vítá sněhovou vánicí. Cílem je centrální bod Evropy. Nezdolaný sjezd vrcholu u Kosovské Poljany objíždíme a zastavujeme na občerstvení v kempu Kvasnyj, kde získáváme informace potřebné k další cestě. Bohužel nepříznivé. Prý neprojedeme. A to je pro nás výzva. Cestu, po které v létě jezdíme dvacet minut sportovním tempem, zdoláváme dvě hodiny. Přesto zůstáváme kilometr před hřebenem. Je tu více než šedesát centimetrů sněhu a stále přibývá. Musíme proto kopec objet. Po hodině dobýváme centrální bod Evropy. Dáváme si skvělý šašlik a kvas – nealko pivo. Kupujeme suvenýry a otáčíme k hotelu. Tento den podle GPS zdoláváme 150 kilometrů a maximální rychlost místy dosáhuje až 88 km/h na sněhu a ledu. Tachometr nám ukazuje o prohrabaných padesát kilometrů víc. Na prohřátí kostí s radostí vyrážíme do sauny.
Šestý den. Šokující probuzení, přes noc připadlo 40 cm sněhu. Co teď?? To je první co nás napadá. Odjíždíme pokusit se dostat přes kopec, kde už jsme jednou proráželi cestu. Moc možností kam jet totiž nemáme. Zaváté koleje projíždíme s úspěchem, protože jsou utáhlé. Vyjíždění z nich se však nevyplácí, okamžitě se boříme do hlubokého sněhu. Pokračujeme za dřevorubci, kde jak doufáme, projedeme. Cestou potkáváme koňské spřežení se saněmi, Kamazy a traktory s pluhy. Hurá svezeme se. Startujeme vpřed, zatáčky bereme smykem. Jednu obzvláště zledovatělou nedotáčím, vylétám ven a prorážím sněhový mantinel. Zůstávám šikmo ve stráni. Jen co jsem zabrzdil a oddychl si, přilétl sněhový mrak. To Tomáš „zahučel“ za mnou. Tato zatáčka ArticCatům není souzena. Ostatní kolem nás projíždějí s úsměvem. Necháváme je projet a taháme se synchronizovaně navijáky ven. Skupinu doháníme těsně pod vrcholem. Na vrcholu odhrabáváme sníh, rozděláváme oheň a pečeme si šašlik. Z dálky slyšíme přijíždět Kamaz, který kolem nás majestátně projíždí a plynule pokračuje vzhůru po hřebeni. Sníh, nesníh. Někteří z nás se pokouší v jeho kolejích pokračovat dále, ale bezúspěšně. Sníh a koleje jsou příliš hluboké. Vracíme se zpět. Míjíme malou odbočkou, která nás zlákala k průzkumu.Jedeme mezi polorozpadlými chalaloupkami , kde dominantně vyčnívá nový zářící kostel.Vjíždíme do horského průsmyku podél potoka.Chceme co nejdál a tak brodíme.Jsme nadšeni rozmanitostní.Začíná být šero a jsme mokří.Otáčíme do tepla.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • únor 2012
  • 499 zobrazení
bele
ALB 270 - Adolf Gustav Vigeland (11 April 1869 – 12 March 1943) jako nepřehlédnutelný norský sochař stojí za to, aby si člověk uvědomil dosah jeho díla.
Měl štěstí na příležitost od města Oslo (Norové vyslovují Ušlu), kde dostal k dipozici pro svoji obsáhlou kolekci soch celý park.

Jeho sochy vzbuzují někdy nadšení, jindy rozpaky a někdy dokonce pohoršení třeba z nahoty. Já patřím mezi ty nadšené a rád bych jich několik představil, možná ty, které mi nejvíc oslovily. Nečekal jsem, že je něco tak silného možno vyjádřit tak jednoduchou formou zpracování.

V době mojí návštěvy Oslo (1996) jsem fotil na analog a šetřil každým snímkem. Bral jsem jen vzorky emocí, protože moje cesta Norskem byla dlouhá a nevěděl jsem, co mne čeká.

Úvodní fotka je stažena pro názornost z netu, ostatní moje fotky jsou takové, jaké jen mohly být přepisem z kinofilmu (nemám zatím scan) …a dělal jsem to ani se neptejte jak. Vím, že jdu teď s kůží na trh, ale podání výpovědi o tomto člověku mi za to stojí.
Možná dokončím i další soubory snad s lepším výsledkem

Toto album vzniklo na výzvu pampelišky z rajčete, která přidá také svoje do mlýna určitě lépe vyjádřené, protože je neskutečně mladá a analog už asi nezažila :-)
více  Zavřít popis alba 
315 komentářů
  • 7.4.2013
  • 455 zobrazení
jozkarosselini
Kos- Zuzka, Kačka, Snoopy- Kuky, Sára
Dar- Adéla, Eliška, Alonzo- Jana, Nora
Lugano- Bětka, Saša, Ross- Jožka
více  Zavřít popis alba 
  • 26.4.2013
  • 449 zobrazení
ludy
  • prosinec 2012 až červen 2013
  • 423 zobrazení
txecoloco
Najít v Bratislavě zoo je dost velké umění - není vůbec nijak značena a propagace funguje na bodě mrazu. Počítejte i s divokým parkováním, protože zdejší parkoviště má kapacitu max. 200 míst. Na slovenské peníze mi 130 Kč jako vstup přišlo relativně hodně. Na druhou stranu u vchodu vás nečeká žádná protivná "atraktivní" blondýna, ale babička s milým slovenským úsměvem. Je cítit, že park potřebuje zrenovovat, ale nejsou peníze ani snaha ze strany města. Potenciál je tu veliký, prostoru mají dost. Některé expozice jsou (až na typ oplocení) dostačující až moc, některé jsou naopak předpotopní. Vytvoření neplaceného dinoparku jako součásti zoo mi přijde jako cesta úplně špatným směrem. Navzdory tomu jsem měl až na výjimky pocit, že zvířata nejsou nijak obzvlášť nespokojená. Druhové obsazení není nijak výjimečné. Největším tahákem zoo je zjevně bílý jihoafrický lev, z málo chovaných druhů mají velkou skupinu psíků mývalovitých a antilopy jelenovité.

It is very hard to find the zoo in Bratislava – it is not marked inside the city and the propagation of the park does not work in the least. Count with a very wild parking because the parking capacity does not surpass 200 parking places. In the slovakian conditions I consider the ticket price 130 SK a relatively expensive entrance but on the other hand there´s no adverse “attractive” blondgirl at the entrance but the nice slovakian grandmother with a pleasant smile. It is visible that all the park needs to pass the complex reconstruction but there are no money nor effort from the city side. Despite of this they have a lot of useful space. Some expositions have the sufficient size (some of them more than necessary) but the others are really very ancient. I consider the creating of unpaid Dinopark as the part of the zoo a wrong way. Despite of it (with some exceptions) I didn´t have the impression that the animals feel discontented in the expositions. The species diversity is not very extraordinary. The biggest star of the zoo is probably the white African Transvaal (Krugeri) Lion. From the rare – breeded species they have a very big group of the Racoon Dogs and the Blackbucks.
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2004 až srpen 2008
  • 346 zobrazení
sklopec
  • 17.3.2013
  • 381 zobrazení
filajan
Letos se sice opět tábořilo na ranském letišti, kde byli především mostečáci a liberečáci i s rodinami, ale pražáci ze šestky a osmičky zachovali tradici se stanováním u Skleníku, kde byla obvzláště v těchto vedrech lepší nápojová situace a éro se hází s vršku rovnou od stanu, ovšem jen když to správně fouká, což se letos tak úplně nepovedlo. Sice chodily trochu termické bubliny, ale v tom přehřátém vzduchu to žádná sláva nebyla a mnoho pokusů s bezvrtulovými stroji končilo takovou menší saharskou procházkou při donášce modelů. I podvečerní monzuny foukaly od severu po kopci a kdo by ale cho dil v večer až na Písečnou? To už jsme mívali lepší náhradní program. Nad Zorou to bylo zase moc zarostlé. Tak se jezdilo "aerovlekovat" jak na místní letiště, ale hlavně na Charvátce, kde byl minimální ultralajtový provoz, chladivé zázemí místní stodoly a vlídné přijetí vlastníky tohoto luxusního plácku, kde mívá otevřeno i letecká hospůdka, vyzdobená též modýlky letadel.
A co místní syslíci? Kde jsou ty časy, kdy nám lezli až do stanů, byla s nimi sranda a bylo jich tam spousty.Protože jsou to podle mého názoru tvorové společenští, kteří se sice těžko dají pohladit, tak přesto mají rádi přítomnost lidí, které z povzdálí rádi zvědavě pozorují, obvzláště když okolo nory mají jenom krátkou travičku. To ale bývalý buzerplac Luftwafe a místo bývalé letecké zástavby už nyní pro ně nesplňuje. A proč asi? Protože nějaké chytřejší hlavy i tento plácek zahrnuly do ochranného pásma se zákazem táboření a vlastně se tam ani neseká tráva. Táboříme tam tedy jen týden na výjimku a prý nesmíme mít u stanu ani auta. Hm, to je také skvělý zelený nápad, když nás zase na druhou stranu policie nabádá, že auto není trezor. Těmito opatřeními ale syslové ztratili motivaci tento plácek obývat a odstěhovali se hromadně kolem Skleníku, kolem cest a tam, kde je posekáno.Na celém našem plácku už letos bylo i proti loňsku minimum syslích nor! Ale toto a další těžko vysvětlíte pí Fričové z Litoměřického úřadu, která se samozřejmě na nás opět přijela letos podívat.Je to sice celkem příjemná paní, ale má takové zvláštní názory, že jsem z toho byl udiven. Tak co kamarádi, kdo z vás bude na podzim volit zelené?
Odpuste mi prosím tento předchozí odstavec, ale musel jsem to napsat. Jinak to byl zase báječný týden, po kterém jsem zase tolik vylítaný, že na modely nemusím minimálně (i k vůli vedrům) 14 dní ani sáhnout.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2013
  • 328 zobrazení
plisa
Kategorie: události
více  Zavřít popis alba 
  • 4.5.2013
  • 287 zobrazení
chilici
Před 3 lety nějací lidé našli malé,zdánlivě opuštěné,srnče a ve své neznalosti,že ve skutečnosti vůbec opuštěné není,ho vzali a odnesli do hájovny.Jenže lidský pach brání matce k srnčeti se přiblížit,takže teď musel nastoupit člověk a pokusit se o jeho záchranu,což bývá velmi problematické.Kravské mléko je naprosto nevyhovující,je nutné sehnat mléko od kozy.Ten hajný je kamarád mého zeťáka a tak srnče putovalo do náruče mé dcery Olgy a začalo nejen rychlé shánění kozího mléka,ale hlavně začal,naštěstí úspěšný,boj o život srnky Barušky.No a měsíc nato,dostala do náruče malého divokého králíčka,v zápětí i druhého.Byl to párek,zabydlel se jim pod verandou,kde si vyhloubil nory a každoročně tu přivádí na svět několik mláďat.Občas se mezi nimi objeví i černé,tak jako i letos.Když trochu odrostou,putují ke známým a kamarádům jako domácí miláčci.Srnka Baruška své lidi miluje,chodí jako pes do bytu,válí se tam na gauči.K cizím lidem je ale nedůvěřivá a já jsem pro ni také cizí,protože tam přijedu jen několikrát za rok (nemohu v bytovce svůj zvěřinec nechat samotný) a tak z bytu okamžitě prchá ven.
Srnečka se už,bohužel,do volné přírody vrátit nemůže.Ale naštěstí se celá rodina snažila utvořit jí co nejpřirozenější prostředí a místo záhonů s květinami,nebo zeleninou a místo ovocných stromků má doslova lesopark i s rybníčkem.
více  Zavřít popis alba 
234 komentářů
  • květen 2010 až červenec 2013
  • 255 zobrazení
mirasow
Nutrie říční:
Patří do příbuzenstva morčete, velikostí se řadí mezi bobra a ondatru. Je přizpůsobena k životu ve vodě a vlhkém prostředí. Má zavalité tělo s krátkým silným krkem, širokou hlavou a dlouhý, kuželovitý ocas pokrytý tmavými šupinami a řídce porostlý štětinovitými chlupy. Na zadních tlapkách jsou 4 prsty spojené plovací blánou. Chlopňovité nozdry se při potápění uzavírají, kvalitní srst chrání pokožku před sebemenším množstvím vody. Zbarvení je na hřbetě šedohnědé až tmavohnědé, naspodu bývá světlejší a na špičce čenichu vyniká větší bílá skvrna.

Ekologie
Nutrie v přírodě obývá mokřadní oblasti a okolí vodních toků, aktivní je především v noci, ale i ve dne. Ukrývá se v dlouhých norách, které buduje v březích. Nory jsou zakončeny hnízdní komůrkou. Někdy si také staví hnízda ve spleti vodního rostlinstva. Při ochlazení jsou méně aktivní a více času tráví v norách. Vyskytují se v oblastech s mírným podnebím, ale mrazy zde nejsou tak tuhé jako u nás. Nutrie žijí v malých rodinných skupinách, které vede stará samice. Živí se vodním rostlinstvem, travinami, plody a nepohrdnou ani menšími vodními živočichy. Samice má mléčné bradavky umístěné vysoko na bocích, což jí umožňuje kojení mláďat ve vodě. Březost trvá okolo 130 dnů, rodí obvykle 2-3 krát ročně okolo 6 mláďat, výjimečně jich může být i přes deset. Pohlavně dospívají do 8 měsíců, dožívají se až 15 let.

Rozšíření
Pochází z Jižní Ameriky, kde se dnes už nehojně vyskytuje v subtropických oblastech od Bolívie po jižní Argentinu. Jako kožešinové zvíře je běžně chována v zajetí a v řadě zemí byla též úspěšně aklimatizována (např. jižní Rusko, Japonsko, jižní Afrika, USA). V Evropě žijí volné populace zejména ve Francii, Německu a Itálii, ve Velké Británii byla záměrně vyhubena.

K nám byly nutrie dovezeny v roce 1924 z Argentiny na farmu v Jablonném nad Orlicí jako první v Evropě a o 10 let bylo v tehdejším Československu již na 100 farem s nutriemi. K dalšímu rozvoji chovu došlo v 50.-60. letech 20. století. Zhruba od 70. let se v přírodě začaly objevovat nutrie uniklé ze zajetí a během posledních 20 let už vytvářejí v některých oblastech i polodivoké populace. V současnosti je stálý výskyt hlášený zhruba z 8 % území ČR a nadále se rozšiřuje. Těžiště výskytu leží v teplejších nížinách středních a východních Čech, Moravy a Slezska.
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2007 až leden 2013
  • 231 zobrazení
kubrtsamorost
Moravská Sázava podruhé - 2.3. 2013

Přesně za měsíc od prvního pokusu o zdolání Moravské Sázavy stojím na břehu a chystám loď. Sledoval jsem vodočet, a jelikož zítra musím do práce, je dnešek ta správná chvíle. Pro jistotu jsem zabalil více oblečení, kdyby náhodou.
Vyrážím v 9:30. Je pod mrakem a kolem nuly, mírně fouká. Za chvilku jsem dorazil ke kritickému místu mezi tunely. Koryto se zužuje, proud zvyšuje a je to tu samá překážka. Tentokrát jsem proplul bez úhony. Minule jsem zde skončil. To ale teklo 17 kubíků proti dnešním 7,5. Bylo 105 cm na vodočtu v Lupěném a dnes 76 a klesá. I tak je vody dost a místy jsou pěkné peřeje a stupně.
Rěka se kroutí lemovaná stromy a skálami. Okolo sníh a led a nad vodou poletují nádherní ledňáčci. Nikde jich není tolik co tady. Kolem poledne vychází slunce, které se odráží od hladiny. Je to jako by jsem plul v sluneční záři. Proto jsem dnes nelenil a šel navštívit osadu Sluneční záře. Nebyl nikdo doma.
V Hoštejně přitéká do Sázavy řeka Březná. Je to znát a koryto je širší, až 15 metrů.
Podplouvám pod mosty a už jsem nad splavem v Lupěném. Zde jsem málem skončil ve vodní lázni. Vyhlédl jsem si kmínek, jehož se chytnu při vyloďování. Samozřejmě, že byl suchý a praskl v půli cesty na souš. Urédoval jsem to, moc nechybělo a byl jsem ve vodě. Nemusel jsem přenášet. Ještě je dost sněhu a mohu po něm loď táhnout. Je to pohoda a krásně to klouže, protože sníh je zmrzlý. Objel jsem elektrárnu po lodní stezce a hurá na vodu. Pod splavem jsou peřeje. Nádhera. A za chvilku už je vidět civilizace Zábřehu.
Hned na začátku mají vodáci cvičné peřeje a to je tedy šrumec. Sjíždím několik splavů a peřejí, voda teče a stříká a okolo se míhají vodácké branky. To stojí opravdu za to. A již se jeví za mostem kostel. Podjedu most a projíždím Wolkerovy sady. I zde jsou peřeje a řeka pěkně teče. Je to takový poslední záchvěv divokosti, než je zcela zkrocena místním splavem. Těsně nad splavem je most a tam končí moje výprava.Je 14:00. Vytáhnul jsem loď na břeh, očistil, osušil, dal si čaj a hurá na vlak. Došel jsem na nádraží a poklonil se památce Jana Eskymo Welzla, jehož obdivuji a jenž je rodák ze Zábřeha.
Z vlaku jsem sledoval říčku, jež po dvacet jedna kilometrů byla mou sokyní, ale i mazlivou přítelkyní neboť spolu máme pěkný vztah. Často chodím kol jejích břehů na osadu Drsnejch dědků a představuji si, jak se plavím po její hladině, jak do ní nořím svoje pádlo, zabírám a ona se jemně vzpírá, aby nakonec povolila a přinesla nám oběma potěšení z plavby.
Loučím se s Moravskou Sázavou a těším se na brzké setkání při cestě na osadu.
Ahoj.
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • 2.3.2013
  • 219 zobrazení
piricz
2013-06-21/22/23 | Hlučínské jezero | Hlučín | cz
ZODIAC OAF 2013
Účinkující: D.Brother, Timo Timonen, Luvca, Tamman, Lautek, Dixxon (srb), DJane Teraphista (nor), Andreas Schwintz, Elvis, CallBoy, VanVega (russia), No-On, 69, Martin Dee, Piri and more...
Foto: piricz ( kontakt: piri@piri.cz | www.piri.cz )
Kategorie: kulturazábava
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2013
  • 203 zobrazení
wejt007
The Crimson Ghosts (DE), Title Fight (USA), Strung Out (USA), Sonic Boom Six (UK), Turbonegro (NOR)
více  Zavřít popis alba 
  • 30.4.2013
  • 199 zobrazení
jackousek
Pojednává již o cestách autem z Bergenu do severnějších
partií překrásného Norska.
Všude jsme se setkávali s velkou ochotou a slušností Norů,
nejen na silnicích.
A stále tunely a tunely + vodopády a vodopády,začaly i převozy trajekty.
Několik zajímavostí z této pohádkové země:
http://norsko.evropou.cz/postrehy.html
A něco o kráse vodopádů (fossen):
http://norge.cz/norsko/vodopady-norska
více  Zavřít popis alba 
  • 2.7.2013
  • 177 zobrazení
utulek-orlova
Nora je je 3 roky stará fenečka křížence pinče. Je to neskutečně mazlivá holka. Je vhodná do bytu a k dětem. Se sy se snese, nemá ale ráda když jsou moc dotěrní. To si zavrčí a když pes pokoj nedá tak uteče.
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2013
  • 169 zobrazení
bellaregio
15.6.13 Russellíci v akci – akce pro JRT a PRT pořádaná klubem chovatelů terriérů. Nora Horní Jelení. Lovecký výcvik, barva, prase, trimování, dogfrisbee. Více na www.bellaregio.cz
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 15.6.2013
  • 168 zobrazení
jozkarosselini
Ross- Jožka, Alonzo- Saša, Jožka T., Lugano- Sára, Adélka
Snoopy- Adéla, Dar- Eliška, Kořínek- Týna, Jožka, Amar- Nora
více  Zavřít popis alba 
  • 28.6.2013
  • 167 zobrazení
Reklama