Hledání

108 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

ondrejhavelka
Při delších cestách do výrazně odlišných kultur cestovatele nemine jev, kterému se říká „kulturní šok“. Probíhá v několika fázích a poutník s ním zažije euforii, ale i dezorientaci a odpor ke všemu kolem sebe. Zvládnutí kulturního šoku je přitom jedním z nezbytných předpokladů, jak si cestu užít a nechat se poznávanou kulturou obohatit nebo přímo „přepodstatnit“. Kulturních šoků jsem zažil mnoho a ne všechny jsem zvládl dokonce. Ten nejtěžší mě čekal při návratu do Čech po dvou letech pobytu v afrických a arabských kulturách: bývá označován jako zpětný kulturní šok.

Nadšení, frustrace a únik nebo přizpůsobení

Kulturní antropologové popisují čtyři základní fáze kulturního šoku: nadšení, frustraci, obrat a přizpůsobení, ovšem každý prožívá kulturní šok jinak a jednotlivé fáze se mohou významně lišit. Většinou se vystřídají tři elementární fáze, přičemž třetí má dvě rozdílné podoby: 1. nadšení, 2. odpor a 3. únik nebo naopak přizpůsobení. Ne každý si vychutná kulturní šok do konce a mnoho lidí prostě ve fázi odporu vůči jiné kultuře volí co nejrychlejší návrat domů, což je ale škoda, protože teprve po projití všech fází kulturního šoku začne cestovatel opravdu poznávat odlišnou kulturu a učit se. Setkal jsem se i s cestovateli, kteří cítili nejprve odpor, poté se částečně přizpůsobili a teprve po několika měsících se objevilo opojné nadšení. Jiným se zase vícekrát za sebou vystřídalo nadšení s odporem, aniž by se dostavilo přijetí cizí kultury; jinými slovy, stále s kulturou vnitřně bojovali a to tak neúnavně, že nedošlo k proměně cestovatele cizí kulturou.
První fáze, tedy fáze nadšení, obvykle přichází bezprostředně po kontaktu s cizí kulturou – čím je nová kultura odlišnější, tím výraznější bývá vyvolané nadšení. Cestovatel bývá v této fázi nadšen (z jeho pohledu) zvláštními zvyky, chováním lidí, otevřenými náboženskými projevy, neznámým jazykem nebo velmi odlišnou hudbou. Intenzitu první fáze prohlubuje také odlišné podnebí, často velmi rozdílná teplota vzduchu a také jiná strava. Po několika týdnech, maximálně několika měsících jsou to však tytéž skutečnosti, které cestovatele přivedou k frustraci; tytéž jevy, které původně vyvolaly nadšení, ve druhé fázi způsobí silný odpor k nové kultuře, postoj odmítnutí a někdy dokonce odsouzení jiné kultury posuzované obvykle měřítky naší domácí kultury, kterou automaticky považujeme za směrodatnou neboli „tu správnou“.

První fáze na Madagaskaru

Svůj první kulturní šok jsem zažil při své první cestě mimo Evropu – tehdy jsem cestoval na Madagaskar. Bylo mi osmnáct let a neměl jsem absolutně žádné zkušenosti. Na Madagaskaru jsem ovšem pobyl pouze měsíc, takže jsem zakusil jen omamnou první fázi, tedy čtyři krásné týdny naprostého nadšení z odlišné kultury. Připadalo mi skvělé, že na silnicích neexistují žádná pravidla silničního provozu, že lidé spí v roztrhaných hadrech na zemi, že na výpadovce za městem stojí parta vojáků s lékaři a nutí každého projíždějícího spolknout hrst léků kvůli epidemii cholery, že cestou na pobřeží řidič pětkrát spravoval kolo a třikrát měnil svíčky, že bosí černoši táhnou rikši naložené obutými černochy, že se na nás řítí cyklón, že nikomu nerozumím a mám průjem z polévky, jejíž obsah nikdy neprozradím. Z Madagaskaru jsem odletěl dříve, než jsem stihl zakusit druhou fázi kulturního šoku.

Druhá fáze v Indii

To se mi poštěstilo hned na další cestě, kdy jsme s kamarádem cestovali stopem přes biblické kraje Středního východu do Indie. Fáze nadšení nám vydržela celé dva měsíce. Cesta po zemi do Indie a Indie samotná nás naprosto okouzlila. Milovali jsme stopování pestrobarevných, nákladem přeložených náklaďáků v Íránu a v Pákistánu, jezdících jen o málo rychleji než je rychlost chůze stoletého Inda ve sněhově bílém hábitu, kráčejícího na svůj oblíbený přeslazený čaj s mlékem. Milovali jsme hlučná arabská tržiště překřikující se s mueziny ve vysokých minaretech mešit. Milovali jsme nepopsatelně pálivé pouliční jídlo (i osolený meloun s chilli nebo osolený čaj s mlékem a chilli), po kterém jsme obvykle okamžitě stahovali kalhoty, protože pomsta je v Asii nezvykle rychlá, často doprovázená krátkodobou horečkou. O něco méně jsme ale milovali absenci toalet v Indii, a když jsme zasedli do řady roztomile se tvářících vyměšujících, neradi jsme přijímali fakt, že na Indy se při tom nikdo nedíval, ale na nás ano a ještě to mnozí zaujatě komentovali; přitom výsledek našeho počínání byl, nezávisle na barvě pleti, totožný. Milovali jsme ukřičenou hudbu, která útočila ze všech stran a výškou hlasu zpěvaček pronikala až do kostí. Milovali jsme všudypřítomné barvy, hubené řidiče rikš a tlusté bráhmany, svaté muže (hinduistické sádhu) kouřící velmi silné konopí a překrásné ženy v barevných sárích. Milovali jsme Asii a zejména Indii v její odlišnosti.
Jenže po dvou měsících nadšení se vše obrátilo. Dlouhodobé průjmy nás fyzicky vyčerpaly. Začalo nám vadit, že jídlo tolik pálí. Začalo nám vadit, že si nemůžeme v soukromí dojít na záchod. Ukřičená hudba nám začala být nesnesitelná, pomalu jedoucí náklaďáky nudné, náboženské projevy lidí nepochopitelné, žebráci nesnesitelní, vedro úmorné a do toho všeho jsme skončili v nemocnici s jakousi infekcí, která nás dostala až na samé dno. Navíc nás z nemocnice nechtěli pustit, protože – jak jsme brzy zjistili –, získávali za každý den naší hospitalizace zajímavé peníze a chtěli pochopitelně co nejvíce. Nakonec jsme si po deseti dnech museli vytrhnout kapačky ze žil a v noci z nemocnice utéct jako zločinci. Celá Indie na nás pomyslně padla a začala nám připadat odporná, nepochopitelná, přebarvená. Hledali jsme umění, mystiku, krásu a našli jsme blikající kýč, který vzhlíží k euro-americké kultuře a svým pokusem o její napodobování ji spíše velmi výstižně karikuje.
Najednou jsme si začali uvědomovat skutečnou podobu toho, co se nám zdálo okouzlující, a jako bychom vystřízlivěli probuzeni do těžké kocoviny. Nesnesitelná tíha přebarvené, převoněné, překřičené, překořeněné Indie. Druhá fáze kulturního šoku se dostavila v plné síle. Po dvou týdnech boje s druhou fází jsme totálně vyčerpaní zvolili únik, tedy návrat domů. Jenže hned několik dní po návratu jsme toho litovali.

Třetí fáze, zlom a hlubší smysl

Na své další Cestě stopem po Indii (tentokrát jsem cestoval sám) se mi podařilo druhou fázi překonat a teprve potom jsem se konečně nechával pozvolna měnit. Nasytil jsem se Indií a nechával se pomalu, střízlivě, v klidu a dobrovolně „přepodstatňovat“. Teprve tehdy jsem se začal opravdu učit, odkrývat hlubší roviny jiné kultury, které nejsou na první pohled vidět pod palbou povrchních přebarvených vjemů. Indie se konečně dostala do mého nitra a otevřela mi zcela nový horizont vnímání světa. Najednou jsem znal dvě odlišné kultury, a byl tak schopen dívat se na svět z různých kulturně podmíněných úhlů. Byl to osvobozující pocit.
Když tedy cestovatel překoná druhou fázi, dostaví se odměna a cesta dostane nový (hlubší) smysl. Cesta začne odhalovat život. Cestovatel zakouší totéž, co doposud, ale už z toho není ani euforicky nadšen, ani k tomu necítí odpor a nechuť. Prostě vše přijme tak, jak to ve skutečnosti je a začne pomalu vnímat okolní svět skrze program dané kultury. To, co mu dříve připadalo nechutné (třeba, že krásná dívka obědvající vedle vás si velmi objemně odplivne hned vedle vašeho talíře), najednou působí normálně a naopak to, co bylo normální (vysmrkat se do kapesníku a dát si jej do kapsy), je najednou nechutné – obsah přece patří kamkoli (na zem, na stůl, na lavičku, na sedačku v autobuse), jen ne do kapsy.
Ne všechny odlišnosti ale působí frustraci – například ženská nahota, běžná u některých afrických etnik, ve mně budila pouze libé pocity. Ani po mnoha měsících vizuálního studia černých ňader se nedostavila žádná frustrace a už vůbec ne odpor. Pravdou ale je, že mužská nahota, která sice není tak běžná jako ta ženská, ale cestovatel se s ní v Africe nejednou setká, ve mně frustraci vzbudila. To však nebyl kulturní šok, ale spíše překvapení, po kterém jsem cítil jistou nedostatečnost. Až ve vietnamské sauně na další cestě jsem znovu získal ztracené sebevědomí. Normální délka je zavádějící pojem – svět je barevný a různý.

Všechny fáze kulturního šoku v Africe

Jak už jsem zmínil, celou procedurou kulturního šoku jsem hned dvakrát prošel v Africe. Prvním kulturním šokem jsme s přítelkyní (dnes manželkou) prošli v subsaharské Africe, kde jsme pobývali rok. Stopem a pěšky jsme pomalu cestovali okolo celého černého kontinentu a postupně se střetávali s mnoha (z našeho pohledu) nepochopitelnými kulturami. Ze začátku jsme odlišné kultury poměřovali tou naší domáckou, kterou jsme považovali za směrodatnou. Sociologové tento přístup označují jako etnocentrismus. Postupně jsme ale přestali považovat svou rodnou kulturu za směrodatnou a pochopili jsme, že každá kultura je jiná, a každá má nezcizitelné právo na svébytnost. Žádná kultura není „ta správná“. Tomuto postoji sociologové říkají kulturní relativismus.
Po projití všech fází kulturního šoku v černé Africe jsme si další a další kultury užívali plnou měrou. Žádnou z těchto kultur jsme však nestihli pořádně přijmout, neboť jsme pomalu putovali. Proto nám leccos stále připadalo divné: nechápali jsme rytmus v hudbě, sandály na hlavě, voodoo v hlavě, mouchy v očích, překračování umírajících chudáků, sílu konopí, násilí mezi etniky nebo to, že na urostlého černocha nefunguje elektrický paralyzér.
K plnému přijetí jiné kultury a dokonalému „přepodstatnění“ u nás došlo až v Egyptě. Po roce stráveném v černé Africe jsme ze Súdánu připluli po Nilu do Egypta a okamžitě pocítili zásadní změnu kultury. Chtěli jsme se zdržet měsíc, ale nakonec to byl další rok, během něhož jsme v Egyptě pracovali, cestovali, naučili se mluvenou arabštinu a prošli všemi fázemi kulturního šoku. Po půl roce došlo k plnému přijetí kultury. Připadalo nám naprosto normální sypat odpadky z okna – něco sežerou velbloudi, něco kozy a zbytek rozfouká vítr. Připadalo nám normální, že pracovní schůzka se uskuteční asi hodinku až tři po smluveném čase setkání nebo že prodavač v obchodě spí (případně tam prostě vůbec není), a tak mu na stole necháme peníze a odcházíme s nákupem. Dokonce nás už nešokovaly skutečnosti, které nás v současnosti už opět šokují, jako byla třeba vražda ze cti, kdy otec zabil dceru (naši sousedku) za to, že se scházela s Beduínem. Postupně jsme vrostli do jiné kultury a přijali jiný program, kterým člověk čte okolní děj. To, co se evropským turistům zdálo exotické, nám připadalo normální a naopak.

Zpětný kulturní šok

Po dvou letech v afrických a arabských kulturách jsme se přes země Středního východu a Balkánu vrátili domů. Po několika dnech přišel silný zpětný (návratový) kulturní otřes. Lidé tady v obchodě nesmlouvají, což nám připadalo divné až nezdvořilé, vždyť koupit za první cenu je (z arabského pohledu) vrcholná ukázka pohrdáním druhou osobou. Týden jsme nestihli jediný dopravní prostředek, protože všechny jely (nepochopitelně, až zákeřně) na čas. Na pracovním pohovoru se okamžitě mluvilo o práci, což je v polovině světa nemožné, vždyť nejdříve se musíme poznat, pohovořit o rodině a náboženství, potom o sportu a autech a potom teprve o práci. Lidem připadalo zvláštní, že rýži s omáčkou jíme rukama a nikdy nebereme do levé ruky jídlo. Mimochodem mokrý flek na zadní straně kalhot v Egyptě mnohem rychleji schne a nevyvolává pohoršení.
Šokovala nás rychlost života, kterou jsme arabským tempem vůbec nestíhali, ale nezdálo se, že by ti zrychlení lidé kolem nás byli nějak „dál“. Český život nám připadal až německy sterilní – vlastně jsme v něm život marně hledali. Bolela nás hlava z neustále se valících zpráv, které dokola opakují totéž a kloužou jenom po povrchu, ale o to rychleji a krvavěji.
Nezbylo nám než projít všechny fáze kulturního šoku a znovu se zařadit do naší rodné kultury. Dnes už žijeme plně v programu české kultury, ale mnohé skutečnosti, které jsou nám v médiích prezentovány jako zvláštní, hloupé nebo nesprávné, stále dokážeme pochopit pohledem skrze jiný kulturní program. Pořekadlo, kolik jazyků znáš, tolikrát si člověkem, mohu potvrdit v případě, že k jinému jazyku si člověk osvojí také jinou kulturu, čím odlišnější, tím lepší.

#cestování, #Afrika, #kultura, #kulturní šok, #Ondřej Havelka (cestovatel), #domorodá nahota, #umělecká fotografie, #dokument, #nahé ženy, #černobílá fotografie, #zábava
více  Zavřít popis alba 
49 komentářů
  • říjen 2008 až říjen 2019
  • 3 498 zobrazení
delica
  • 11.2.2012
  • 2 014 zobrazení
bambiino
V březnu 2014 jsem koupil tuhle E46, moje 10. auto od té doby co mám řp jelikož mi auto vyhovovalo ze všech stran, tak jsem se do něj pustil a dělal ho k obrazu svému, ze začátku to byla taková chudinka)) První fotka - den kdy jsem to přivezl.První co jsem kupoval byli kola, viz fotka 2, jelikož je měl skoro každen na E46, tak jsem zvolil změnu ze stylingu 68 na 44 chvilku jsem šetřil prodal styling 44 a teď tam jsou Repliky z M5 E60.Líbí se mi i po roce )).Každopádně, pak přišli další změny, jako jsou nové plexi na předních světlech, nové přední blinkry, Depo tmavé, to samé boční blinkry. Pak přišel M paket přední nárazník i s novým lakem ( cosmosschwarz ) Chvilku po tom Angel Eyes Led Color, na dálku a změnu barvy.Chvilku po tom folie na světla, jelikož jsem to chtěl celý černý, krom kol.Folie na okna vč Atestu, Multifunkční volant (pošitý do barvy vozu + bicepsy), M-Koberečky.Jelikož jsem byl zklamaný z originálního zvuku 328i, tak jsme dali pryč poslední koncový tlumič - a kousek za předposlední zadní tlumič dali rezonátor, trubku a na konci rozdvojená samo domo koncovka - vypadá jako originál.Zvuk je o dost lepší (viz video) a troufnu si říct že nikdo takovej nemá. Pak jsem tam dával Chip Lvl 2 na údajných 151kW, od firmy ABC, na brzdu pojedu v nejbližší době ( čekám až bude někde zase nějáká akce za pár kaček )K&N Filtr omyvatelný, pak zadní světla alá E46 po FL.Taky abych nezapomněl místo zadních H&K repro jsem dal Hertz, a do kufru subwoofer Mutant 800w se zesíkem 1200w, a nahradil origo rádio Kenwoodem s červeným podsvícením . Nová kapota, auto bylo lehce ťuknutý na čumák a kapota byla kitovaná a skřížená.Abych nezapomněl co se dělalo na autě co se týče podvozku, leden 2014 ještě před koupí komplet ramena, stabiky, prostě komplet podvozek,a lambda sondy. Od tý doby co vlastním auto já jsem dělal, přední destišky (Brembo) Spojka,(dvouhmota) Setrvák komplet, Tlumiče zadní, pružiny Přední M-paket, zadek H&R, celkem jsem byl překvapenej, komfort je stejnej, ale auto drží a je takový líp ovladatelnější a vypadá líp, hardy spojku, expanzka od chladiče, uložení kardanu, Stím se nabarvili brzdové třmeny (červená) Veškerý řemeny se měnily, nádobka na servopumpu, nová viskóza, hadice od serva, čidlo ABS a ASC, když jsem auto kupoval v zadním nárazníku byli parkovací sensory, jen že nefunkční tak jsem kupoval nové s displejem.Červenec 2015 Celopolep od JRAutofolie.cz (20 000,-) 10letá folie (ta nejkvalitnější a nejdražší), s dvouletou zárukou na práci.Nově děláno (25.9.2015) přední tlumiče Sachs (modré pro M-Paket).Přední pravé rameno Febi Bilstein, Geometrie, Kožené tapce, přešitý volant s bicepsy (volantech), filtry vč náplní (299 000km), nové torpédo, stěrače, svíčky (NGK V-Line), černé znaky do kol kapota - volant- zadní víko.17.10.2015 Výměna kotoučů, předek Brembo, zadní kotouče Meyle -vyvážení kol a nové zimní obutí 225/40/18, nové lanovody, zadní a přední destičky, pravé přední ložisko, náboje všech 4kol jsem nanesl měděnou pastou.Už jediné co je na autě potřeba je koupit podběhy a kryt motoru, byli rozlámané a drhnuli o kola tak jsem je sundal.A čidlo venkovní teploty, dělá si co chce a pravá zadní stahovačka-moturek funkční...Stk do 10/16, eko poplatek uhrazen, výbava - harman a kardon + subwoofer, černá polokůže sportsize, zadní loketka + tunel do kufru, všechny okna vč zrcátek v elektrice, vyhř zrcátka, loketní opěrka, palubní pc, kožené černé tapce, cd changer orig, tempomat, chip vč certifikátu od firmy ABC na 151KW, stím že se dá kdykoliv vyndat a vložit bezplatně do jiného auta.Auto má tu nejlepší péči, jsem fanda Bmw.Hodně lidí zajímá spotřeba - dálky - 7,4.Město kolem 10,5l, dlouhodobě tam mam průměr 9,7l 100km.

Na sprintech na Big Bmw jsem se držel zuby nehty 330i, i Ci. Nejlepší čas 2014 byl 14,62 přikladám video - https://www.youtube.com/watch?v=imYRHSwjPns&app=desktop kde jsem v čase 6:18 jel jsem proti Z4 měl tam také 2.8i .

Auto je i k vidění na oficiálním videu Big Bmw 2015 - https://www.youtube.com/watch?v=aEhb6hHTchI v čase 0:18.

Zde video akcelerace - https://youtu.be/kKNK94hAbaU

Zde video zvuku - https://instagram.com/p/8v-AEMjVUx/?taken-by=bambejno

https://youtu.be/LDc3KQ13zmU
Kategorie: auta
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2014 až listopad 2015
  • 1 514 zobrazení
topta
Gigaevent je setkání tisíců geokešerů z celého světa.
GPS Maze je putovní výstava s interaktivními prvky, věnovaná technologii GPS a samozřejmě geocachingu.
V této galerii je hodně informací o geocachingu. Pro nováčky ideálně celé pročíst. Celkově jsme za 3 dny, při účasti na Gigaeventu v Plumlově, nalezli 360 kešek, pár těch nejlepších je i v galerii. Gigaevent byl super, počasí sice nebylo ideální, ale správný kačer se nenechá počasím zastrašit. Prostě špatné počasí neexistuje, existuje pouze špatné oblečení a obutí. :-)
více  Zavřít popis alba 
  • září 2017
  • 865 zobrazení
cistkasatniku
1) USB Klávesnice standard – 50,-
2) Antikoncepce dienille na 2 měsíce – za kilo zelených jablek
3) Šedý plastový košík – 20,-
4) Obal na čtečku Kindl (nové) - 80,- 1x
5) PC myš - 30,-
6) Mini USB kabel - 30,-
7) Propojovací USB - 30,-
8) Anténí kabel (nový) 10 m - 60,-
9) Obal na telefon za odnos
10) Cyklo rukavice, vel S, v dobrém stavu, cena - 50,-
11) IDEAL Podložka pod svíčky, 15x15 cm, cena - 30,-
12) Bílý běhoun pod stůl 65x125cm - 50,-
13) Nafukovací matrace růžová, NOVÁ, 178x70cm, cena – 50,-
14) Obal na 96 CD – za zelené jablko
OBLEČENÍ + BOTY
1) Šedé sako, materiál denim, mírně rozšířené rukávy, vel M, (poloviční obvod hrudníku 43cm / šířka spodní délky 41cm / délka zadního dílu 55cm / délka rukávu 64cm) cena - 80,-
6) Dámské kožené podzimní/zimní boty na vyšším podpatku (7cm), obuté cca 3x, vel 38, cena - 100,-
7) Lodičky na vysokém klínku (7cm), NOVÉ, vel 38, cena - 80,-
8) Lodičky na nízkém podpatku (bačkůrky), vel 37, obuté 1x, cena - 60,-
9) Tenisky Baťa, vel 38, cena 60,-
10) Baleriny North Star Baťa, vel 37, v dobrém stavu, cena - 60,-
11) Kabelka do ruky Dakine Maria, TOP stav, téměř nenošená, spousta kapes, 24 x 24 x 9 cm, cena - 150,-
12) Tmavě modré ? kalhoty Cheroke, rychleschnoucí materiál, vel 36, (poloviční obvod pasu 35cm / šířka nohavic 24cm / délka nohavice od sedu 46cm) párkrát na sobě – 60,-
13) Černé H&M triko s lodičkovým výstřihem, velikost M, (poloviční obvod hrudníku 42cm / šířka spodní délky 40cm / délka zadního dílu 52cm) NOVÉ pouze ozkoušené – 60,-
14) Fialové triko s Batmanem Cheroke, vel 36, (poloviční obvod hrudníku 38cm / šířka spodní délky 38cm / délka zadního dílu 60cm) v dobrém stavu – 50,-
15) Batoh Dakine obsah 15l, v dobrém stavu, cena 120,-
16) Šaty Nikita, vel M v dobrém stavu, cena – 90,-
17) Tmavě fialové triko Delict design /bílý panák, super stav, 1x nošené, silnější gramáž, vel S, (poloviční obvod hrudníku 40cm / šířka spodní délky 37cm / délka zadního dílu 51cm)
18) Olivové triko Delict design /plynová maska, super stav, NOVÉ, silnější gramáž, vel S, (poloviční obvod hrudníku 42cm / šířka spodní délky 38cm / délka zadního dílu 54cm)

KOSMETIKA
1) Krém Verona – SPA, NOVÝ – 25,-
2) Clearskin pleťová emulze proti akné, NOVÉ – 40,-
3) Clearskin hydratační péče proti akné 2v1, NOVÉ – 40,-
4) Dermacol makeup cover – extrémní krytí, pouze odzkoušen – 60,-
5) Yves-rocher lesk na rty s vysokým leskem, NOVÝ – 60,-
6) Dermacol wet&dry pudr, odstín 04, 2x použit – 20,-
8) Balea pěna na popraskané nohy, NOVÁ – 30,-
9) Nivea kuličkový antiperspirant, NOVÝ – 30,-
10) Dove kuličkový antiperspirant, NOVÝ – 30,-
11) Makeup s pudrovým efekterm, Avon, odstín medium beige, pouze odzkoušený – 50,-
12) Dermacol tělové mléko s beta-karotenem, 1x použito – 40,-
13) Vějíř – 20,-
14) Garnier korektor očního okolí, normální pleť, NOVÝ, pouze odzkoušený – 60,-
15) Oční stíny – Astor, Maybeline, Miss sporty, ozkoušené max 1-2x použité – 20,-
16) Oční stíny – s-he šedé, pouze ozkoušené – 10,-
17) Jelení lůj obyčejný 15,-
18) Oční krém hydratační, 1x použitý – 40,-
19) Lak na nehty – 15,-
20) Aviril dětský krém – za zelené jablko
21) OFF proti hmyzu, NOVÝ – 30,-
22) Pleťová maska Avon s minerály z mrtvého moře, NOVÁ – 40,-
23) Suchý šampon Balea, NOVÝ – 40,-
24) Panthenol – za zelené jablko
25) Clearskin lokální péče proti akné, NOVÉ – 40,-
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2015 až únor 2016
  • 799 zobrazení
j-audi
Tak jsem konečně dorazil. Jmenuji se Spartak Škoda. Potřebuji pořádnou koupel, motoricky se špatně pohybuji, loupe mně ve všech kloubech, k zahození by nebyl ani nový kabát a obutí. Namazaný jsem nebyl ani nepamatuji, už dlouho abstinuji. Nemám řádné bydliště, jsem vlastně takový bezdomovec.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • červenec 2014
  • 657 zobrazení
osamelci
Po dlouhé době se podařilo sejít se na vandru v tak velkém počtu.Navíc bylo mezi námi šest dětí což je prozatimní rekord.Pokud pominu mé velké nepříjemnosti s novým obutím tak to byl super vandr.Spaní na starých kempech, procházení krajinou a skal, potkání nových kamarádů, povídání a hraní u ohně do hluboké noci osvěžujíce se rezavým mokem to asi snem každého vandráka. Těším se kamarádi na další takto vyvedené setkání ať už to bude kdekoli. Ahoj Karel
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2012
  • 654 zobrazení
jackaxaw
Koupil jsem si nové gumy - Duro Buffalo 25x10x12
Kategorie: zábava
více  Zavřít popis alba 
  • 20.10.2009
  • 575 zobrazení
pawka
Alu kola ARTEC, stará cca 1,5 roku, jsou rovná, bez poškození, rozmer 7,5Jx16H2 ET35, roztec 5x112,stredící krouzky na Mercedes 190
Obutí Michelin Pilot HX 225/50 R16 92W vzorek cca 4mm a víc, na jednu sezonu urcite
více  Zavřít popis alba 
  • 22.2.2008
  • 559 zobrazení
lubin
...nicotná, daleká, slepá a krutá, obuta i zutá, bez duší, krajina přeživší teplá a studená...krásná, temná i jasná.
Z dnešního fotovýletu z Milzou.
Kategorie: krajina
více  Zavřít popis alba 
15 komentářů
  • 29.11.2009
  • 536 zobrazení
bufik36
Prodám límcová alu kola r15 se zimním obutím 185/65. Vzorek cca 5mm. Lze umístit i na vůz s roztečí 4x98.
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2013
  • 570 zobrazení
skincarlos
Vydali jsme se původně jen na Obří vodopády a Obří skály , nakonec jsme vyšli i na Šerák. Nejeli jsme nahoru ani dolů lanovkou, takže docela slušná tůra. Začali jsme od dolního toku Vražedného potoka u tábora skautů. Prošli celý tok po kluzkých šikmých plotnách až k vodopádu / po dešti docela slušný tok , ale nečekejte supervodopád/.Poté jsme vyšli na Obří skály .Docela hodně lidí , ale všichni z lanovky. Co zdolat ještě Šerák? Šli jsme dál. Docela pořád pěkný stoupák , dalo se... Na mezizastávce je ještě pěkné skalisko s odpočivadlem. Šerák zavalen lidmi, nic pro nás, zaklinkat si na zvonek a jde se zpět dolů. Na Obřích skalách ani noha, měli jsme je po 45 min zcela pro sebe. Super výhledy . Nazpět po zeleném značení po docela příjemné trase až k Ramzové.
Jsme milovníci vodopádů a sami je hledáme na všech potocích. Poblíž je ještě Vodopád ve Stržích, Keprnické kaskády, Poniklý vodopád.
Dovětek který si nemohu odpustit : po skalách se proháněli 4 - 6 leté děti bez dozoru rodičů. Známe děcka horolezců, ty to snad mají už v krvi a jsou patřičně oblečeni a obuti /ale i tak nad nima bdí rodič/, ale tato byla obuta jen v sandálkách a běhala v exponovaných místech . Že nespadla - snad anděl jen strážný bděl nad nima. My jsme je museli vyhnat ! Manželka jako rehabilitační pracovnice ví o takových úrazech hodně, mnoho dětí je upoutáno pak po celý život na lůžko či invalidní vozík. Já sám jsem měl děti uvázané na lana , pro ně je to zážitek, pro vás pocit zabezpečení. Dejte bacha na děcka . Děkuji.
Pro ty co sem budou chtít zajet a přespat : od léta 2012 nabízím skromné ubytování v obci Skorošice v bývalé hájovně, či jen místo pro váš karavan či stan.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 23.7.2011
  • 540 zobrazení
cervik-dobriv
Ukrajina 2012

Zimní termín pro expedici jsme plánovali již v září 2011, kdy jsme zde byli naposledy. Týden před odjezdem na Ukrajinu, nás média „strašila“ ukrutnými mrazy a sněhovými vánicemi. To nás však neodradilo, ale přípravy jsme nepodcenili. Zakoupili jsme vyhřívání gripů a palce, návleky přes řídítka, vložky do bot, vyhřívání sedačky a do helmy namontovali Pinlock. Zabalili teplé oblečení a mohli jsme vyrazit. Z Rokycan startujeme ve složení já Červík (ArticCat 700 TRV), Tomáš (ArticCat 700 TRV). Před Prahou se k nám připojuje druhá část výpravy. A to Obr (YAMAHA Grizzly 660) a Pačenko (YAMAHA Grizzly 700).
Cestou sledujeme klesající venkovní teplotu. 30 kilometrů před hranicemi Ukrajiny je nejnižší – 26 stupňů Celsia, což nám dopomáhá k rychlému průjezdu hranic. Celníkům se nechce z vyhřáté „nory“, kontrolují jen nejnutnější doklady. Po překročení ukrajinské hranice končí skvělá upravenost silnic a dálnic. Na Ukrajině se totiž asi nesolí, jen prohrnuje. Z toho tedy vyplívá, že jedete po ledu a sněhu. Dostat se na místo cíle s dvoutunovým vlekem, je po čtyřiadvaceti hodinách nonstop jízdy doslova nadlidský úkol.
Po přivítání a dobré snídani natěšeni na nové zážitky, připravujeme naše mašiny na první seznamovací vyjížďku. Po prvních osmi stech metrech všichni postupně zapadáme do hlubokého sněhu. Je nám jasné, že tudy cesta nevede. Kudy KAMAZ neprojede, nemáme šanci ani my. Proto se rychle rozhodujeme, že si zajedeme k bačovi na salaš, kde byl loni na podzim celkem „provoz“. Cesta po které stoupáme pod plným plynem na první pohled připomíná širokou bobovou dráhu, kterou nejen děti, používají ke sjezdu na čemkoli. Za poslední roubenkou cesta pomalu mizí v závějích. Nezbývá nic jiného, než si cestu pracně prorážet. V praxi to vypadá tak, že je potřeba deset metrů couvnout na rozjezd, aby se dalo ujet jedenáct metrů vpřed. Někdy se daří i více. Po dvou hodinách intenzivní dřiny a navijákování postupně vyšplháme na první kopec, kde znovu zjišťujeme, že tudy cesta opět nevede. Cestou zpět sbíráme „odpadlíky“, kteří podcenili obutí. Nové pneumatiky ITP zatím fungují bezvadně. Návrat do základního tábora probíhá už za šera. Čeká nás ještě očištění od sněhu a ledu všude tam, kde by mohlo dojít k poškození gumových manžet a kardanů. Unaveni po dlouhé cestě a prví seznamovací vyjížďce odcházíme na zaslouženou večeři.
Druhý den máme v plánu konečně už někde vybrat místní měnu, nakoupit proviant a udělat si piknik pod vrcholem Apecky. Je však bohužel jasné, že na vrchol se bez pásů nedostaneme. Po hodinovém přemlouvání dvou bankomatů, ze kterých stejně bankovky nepadají, dáváme dohromady peníze z minulé ukrajinské expedice a kupujeme proviant. HURÁ NAHORU. Po půlhodinovém rychlém stoupání nám zamrzá úsměv – v otevřených planinách opět beznadějně zapadáme. Takže vyprostit mašiny a zkusit to jinudy. Bereme to oklikou. Cesta v těchto vymrzlých korytech je hladká a rychlá. Místy letíme až devadesáti kilometrovou rychlostí. Připadáme si jak závodní piloti vozidel WRC. Nemajíce schopností závodníků, jsme vděční za vysoké mantinely vyhrnutého sněhu, které nás spolehlivě vracejí zpět na naši dráhu. Za posledním domem opět cesta končí. Dál pokračují jen mírně zaváté koleje od Kamazu. Chybí nám jen pět set metrů ke křížku, kde začíná vytoužené klesaní. Po chvilce se však úspěšně prokousáváme. Zastavujeme u studánky a zastřešeného posezení. Rozděláváme ohýnek a pečeme si buřty z domácích zásob. Po občerstvení pokračujeme dále přes vesnici Vodicja směrem na vrchol Apecka, který měří 1490 m.n.m. Předem je ale jasné, že se tam dnes nedostaneme. Přijíždíme k závoře a na řadu se dostávají naše lopatky. Podhrabáváme se, aby čtyřkolky pod ní mohli projet. Zdoláváme 4 km, ale čas je proti nám. Začíná se totiž stmívat. Otáčíme a necháváme to na jindy. Při zpáteční jízdě Tomáš odráží levou přední pneumatiku. Benzin, dlouhá sirka, občanská statečnost, kompresor a po chvilce pokračujeme k hotelu.
Třetí den máme za cíl Kobyljenckou Poljanu. Hned ráno nás kontroluje hlídka milice. Dochází i na dechovou zkoušku. Milicionáři si naštěstí vybírají jediného abstinenta výpravy a tak bez ztráty kytičky pokračujeme natankovat stroje. Využíváme ze včerejška projetou ,,bobovou dráhu“ do vesnice Vodicja a odtud směrem na Kobyljenskou Poljanu. Že, rychlá jízda ve vyjetých kolejích přináší jistá úskalí, se přesvědčuje Obr, který v jedné technické pasáži hází elegantní šipku do závěje. Shodou okolností se na téměř identickém místě totéž daří při zpáteční cestě Pačenkovi. Prostě, pro Yamahy zakleté místo. Cesta utíká rychle, je projeta od Kamazů, které vozí vytěžené dříví. Dostáváme se až k dřevorubcům, kde se cesta mění ve dvě hluboké, zaváté koleje. Začíná boj. Po hodině se škrábeme na hřeben, kde koleje odbočují jiným směrem, než potřebujeme. Zastavuji a čekám na ostatní. Rozhodujeme se co dál. Sníh je umrzlý a proto vybíráme nejlehčí mašinu, kterou tlačíme přes závěje směrem k cestě, která vede dolů k našemu cíli. Po sto metrech to vzdáváme. Poslední dva kilometry nejde zdolat. Bereme do rukou lopaty a prohazujeme stezku zpátky k ostatním strojům. Velím k návratu. Jízdou zpět hledáme místo, kde bychom se mohli najíst. Domorodci nás odkazují na nedalekou hospůdku pod sjezdovkou. Radí nám i s výjezdem na Apecku. Rolba, kterou používají k úpravě sjezdovky a přepravě lyžařů na vrchol, již několik hodin před námi vyrazila nahoru. Mohli jsme zkusit jet v jejích stopách, které by nás měly udržet. K výjezdu po prudkém svahu se stavíme jako k rychlostní zkoušce. Bohužel ne všem se daří příkrou sjezdovku pokořit. Ale Pačenko nám na kolenou slibuje, že si na příští expedici pořídí pořádné pneumatiky. Na obzoru je zapat slunce. Pro tento den končíme a otáčíme se zpět.
Čtvrtý den vyrážíme navštívit nedaleké místní trhy. Při přesunu po zasněžené silnici Tomáš náhle zastavuje, aby mohl přiřadit přední náhon. Obě za ním jedoucí Yamahy, tento manévr natolik překvapuje, že předvádějí neobyčejně zajímavé synchronizované taneční kreace. V kolonách bez dalších problémů předjíždíme auta čekající na zaparkování. Čtyřkolky parkujeme v závěji. Odcházíme na trh. Nechá se zde koupit cokoli, od zvířat až po automatickou pračku. Nakoupené věci odvážíme na hotel a po občerstvení vyrážíme znovu zdolat vrchol Apecka. Cestu máme již najetou a proto ubíhá rychle. U závory se nestačíme divit. Takovou „dálnici“, kterou nám připravila rolba z předešlého dne, jsme nečekali. Cesta je upravená jako pro lyžaře. Hurá nahoru. Samou radostí nad krásným výjezdem podceňuji hned první zatáčku a po vyjetí z ideální stopy beznadějně mizím v lese. Naštěstí za mnou jedoucí Tomáš vše vidí, včas zpomaluje a navijákem zachráňuje situaci. Po cestě doslova „letíme“, nejlépe je na tom první jezdec. Naše nadšení však asi po deseti kilometrech končí. V prudkém výjezdu, kam se dostávám jen já s Obrem, zapadáme. Přestáváme pokoušet štěstí a vracíme se k ostatním, kteří uvízli tři kilometry za námi. Pomáháme lany a navijáky s vyprošťováním a za šera se vracíme domů.
Pátý den nás vítá sněhovou vánicí. Cílem je centrální bod Evropy. Nezdolaný sjezd vrcholu u Kosovské Poljany objíždíme a zastavujeme na občerstvení v kempu Kvasnyj, kde získáváme informace potřebné k další cestě. Bohužel nepříznivé. Prý neprojedeme. A to je pro nás výzva. Cestu, po které v létě jezdíme dvacet minut sportovním tempem, zdoláváme dvě hodiny. Přesto zůstáváme kilometr před hřebenem. Je tu více než šedesát centimetrů sněhu a stále přibývá. Musíme proto kopec objet. Po hodině dobýváme centrální bod Evropy. Dáváme si skvělý šašlik a kvas – nealko pivo. Kupujeme suvenýry a otáčíme k hotelu. Tento den podle GPS zdoláváme 150 kilometrů a maximální rychlost místy dosáhuje až 88 km/h na sněhu a ledu. Tachometr nám ukazuje o prohrabaných padesát kilometrů víc. Na prohřátí kostí s radostí vyrážíme do sauny.
Šestý den. Šokující probuzení, přes noc připadlo 40 cm sněhu. Co teď?? To je první co nás napadá. Odjíždíme pokusit se dostat přes kopec, kde už jsme jednou proráželi cestu. Moc možností kam jet totiž nemáme. Zaváté koleje projíždíme s úspěchem, protože jsou utáhlé. Vyjíždění z nich se však nevyplácí, okamžitě se boříme do hlubokého sněhu. Pokračujeme za dřevorubci, kde jak doufáme, projedeme. Cestou potkáváme koňské spřežení se saněmi, Kamazy a traktory s pluhy. Hurá svezeme se. Startujeme vpřed, zatáčky bereme smykem. Jednu obzvláště zledovatělou nedotáčím, vylétám ven a prorážím sněhový mantinel. Zůstávám šikmo ve stráni. Jen co jsem zabrzdil a oddychl si, přilétl sněhový mrak. To Tomáš „zahučel“ za mnou. Tato zatáčka ArticCatům není souzena. Ostatní kolem nás projíždějí s úsměvem. Necháváme je projet a taháme se synchronizovaně navijáky ven. Skupinu doháníme těsně pod vrcholem. Na vrcholu odhrabáváme sníh, rozděláváme oheň a pečeme si šašlik. Z dálky slyšíme přijíždět Kamaz, který kolem nás majestátně projíždí a plynule pokračuje vzhůru po hřebeni. Sníh, nesníh. Někteří z nás se pokouší v jeho kolejích pokračovat dále, ale bezúspěšně. Sníh a koleje jsou příliš hluboké. Vracíme se zpět. Míjíme malou odbočkou, která nás zlákala k průzkumu.Jedeme mezi polorozpadlými chalaloupkami , kde dominantně vyčnívá nový zářící kostel.Vjíždíme do horského průsmyku podél potoka.Chceme co nejdál a tak brodíme.Jsme nadšeni rozmanitostní.Začíná být šero a jsme mokří.Otáčíme do tepla.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • únor 2012
  • 466 zobrazení
dasedas-motors
Prodám litá kola Ford, design Cosworth, zn. Ronal, 16" x 6,5", ET40, 4ks, 2ks obuté cca 40%
205/50/16, cena komplet 8000,-Kč, Ústí nad Labem, tel.604581537, dasedas@seznam.cz
Kategorie: auta
více  Zavřít popis alba 
  • 24.3.2008
  • 421 zobrazení
mirlos
Nové obutí, destičky, oleje, filtry a jedeme dál, takže cestou na severovýchod Moravy jsme si potulku Vysočinou užívali podle svých zvyklostí. Léto se chtělo s počasím konečně trochu vytáhnout a teploty se blížily ke třicítce. To už je horko i na mašině, ale na trase Pacov, Lipnice, Žďár nad Sázavou, Polička, Plumlov, Náměšť, Telč atd., nám to až zas tak nevadilo, neboť bylo stále na co koukat a asfalt dobře sjízdnej. Mnohá místa vyžadují delší čas k návštěvě, tak zas někdy příště, nejspíš zas do okolí Telče, Lipnice nebo Žďáru nad Sázavou.
více  Zavřít popis alba 
271 komentářů
  • srpen 2011
  • 379 zobrazení
standavrtulnik
Na začátku bylo slovo boží a pár svařenejch trubek... to ostatní už byla sranda 😆 aneb...foto příběh jednoho krásného, ale krapet zaprášeného motocyklu H-D z roku 1984 vyrobeného v Milwaukee ve státě Wisconsin... Zajímavostí motocyklu Harley-Davidson FLTC Tour Glide Classic je krom toho, že se jedná o zcela první model nového revolučního modelu motoru EVO 1340, který se začal vyrábět právě v roce 1984 je i první a poslední řetěz mazaný olejem... což je velká paráda například při výměně obutí zadního kola :-) http://onlymotorbikes.com/harley-davidson/fltc-tour-glide-classic/harley-davidson-fltc-tour-glide-classic-1984-pic-168667.html
https://www.youtube.com/watch?v=sP9dTu9TRr0
https://www.youtube.com/watch?v=69VuS8lV94E
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • leden 2006 až říjen 2019
  • 367 zobrazení
lan7
Zdravím všechny prodám Seat Cordoba SX 1.6 8V 98. Najeto poctivých 236xxxkm.Okna v elektrice.Kosmetické vady jsou jinak auto bez koroze a lak pěkný (drobné oděrky od běžného ježdění autem denně jezdím do práce).Nově potahlá střecha carbonem. STK do 5/13 na autě je laděný výfuk Remus(originál přidám) s policijí není problém. Letní pneu jsou po smrti. Na autě je v Dubnu dělaná nová spojková sada Valeo,přední brzdy kotouče+desky Bosch,přední čepy,lanovody,LPG bomba je ještě 4roky. K autu jsou 4x 15'' Letní ALU+ 4x 14'' zimní plechy i s obutím(zánovní pneu 7mm). Jsem třetím majitelem v ČR. Auto je garážováno. Spotřeba je na benzin kolem 6,6-7,2 l./100km záleží na stylu jízdy a noze řidiče. Na autě je instalováno denní svícení. Pokud máte další dotazy pište/volejte ptejte se. !!! UVEDENÁ CENA JE POUZE INFORMATIVNÍ A JE K JEDNÁNÍ!!! Zapoměl jsem dopsat že EKO je zaplacené přepis jen 800kč!!!!Centrál na DO,sportovní podvozek,Nově vyměněny homokinetické klouby + pravá poloosa. Auto nyní stojí v servisu a dělá se nová spojková sada.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen až listopad 2012
  • 373 zobrazení
venca1996
velmi zachovalý simson z roku 1983 s naprosto vším kromě obutí původním, včetně svíčky zn. isolator. Postupem času nahrazuju původní orezlé a jinak poškozené díly za nové přičemž ty původní jako například sklíčka blinkrů a zadní stupačky putujou vždy do krabice mezi další původní díly. Původní karburátor 16n1-11 který měl standardní poruchu nedovíravosti jehl. ventilu je nahrazen modernějším typem 16n3-4. Leštění probíhalo nejprve obroušením hliníku brusnou houbou a poté leštění pruhem flanelové látky sitolem, rovné části jsou leštěny tímto pruhem látky položeného na krátké desce, tím se vytvoří jakýsi leštící pilník a krásně se dá hliník finálně vyleštit dlouhými tahy. Motor vykazuje zvukově dosti zřetelné opotřebení, kompres má stále velmi dobrý takže jezdí naprosto normálně. Není to stroj na závodění, na odpočinkových trasách krajinou nadchne pohodou a ochotně odveze a přiveze majitele domů. Soudruzi z Německého Suhlu vyrobili opravdu kvalitní stroj který i přes svůj věk stále ochotně jezdí. Je vidět že se jedná o hodně starý model, například nápis na nádrži jsem ještě nikde neviděl, taktéž nápis "simson" na boku motoru je vyryt jen povrchově. Jako třešínka na dortu je odrazka v předním kole, zajímalo by mne zda je původní, myslím si ale že ne. Každého dráždí a v jednom kuse slyším že ji mám sundat ale jako provokace ji nesundám. :)
Kategorie: koníčky
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • leden až červenec 2015
  • 312 zobrazení
rencafotky
Tajný výlet veteránem je tradičně poslední akcí v roce pořádanou Automuzeem ve Vratislavicích nad Nisou. Obvykle se výletu účastní veteránisté i se svými veterány, ale letos se počasí zachovalo nepřátelsky a tak většina majitelů historických vozidel přijela v tento den současným automobilem. I ti, co nakonec nějakým veteránem přijeli, zvolili auta se střechou a s topením a pravděpodobně také s letním obutím. Ikdyž místy to vypadalo spíše jako v zimě, všichni dojeli v pořádku. První zastávka byla u jednoho z našich kamarádů, který má rozsáhlou sbírku veteránů. Kdo s námi nejel, neuvidí, jaké poklady má, protože mě zlákalo focení okolní přírody. V lázních Kundratice jsme se zastavili na společný oběd a pak jsme společně dojeli do Hrádku nad Nisou. Tam se v bývalé textilní továrně nachází nespočet vojenské techniky. Další náš kamarád Ruda Dohnal nás areálem provedl a řekl mnoho zajímavostí k vystaveným vozidlům.
více  Zavřít popis alba 
  • 28.10.2012
  • 284 zobrazení
cervik-dobriv
Zimní Ukrajina 2014
Jelikož u nás žádná zima není, tak jsme se domluvili se starou expediční partou, že za sněhem vyrazíme jinam. No a kam jinam když tady u nás „ofiko“ nikam nemůžeme? No přece do ukrajinských Karpat. Politická situace na Ukrajině zrovna příznivá není, ale to nás od expedice neodradí. Vyrážíme 6. února ve složení Pavel („Pačenko“), Martin („Obr“) oba na Yamaze Grizzly 700 no a já („Červík“) s Vladí na Arctic Catu 700 EFI TRV. Po 19-ti hodinách dorážíme na hotel. Hranice jsme projeli rekordně během půl hodiny.
Na hotelu už na nás čeká Tomáš s Míšou, ti tentokrát sedlají fungl nového Arctic Cata 700 EFI TRV, který ještě voní novotou. Prý má najeto jen pár metrů z prodejny do dodávky. :-D Uvidíme, jestli to bylo rozumné rozhodnutí, jet s nezajetým strojem. Večer doráží ještě Radek („Polárník“) s Can-Am Renegate 800 a Honza s Yamahou Grizzly 700. U večeře nad vodkou se seznamujeme s nováčky, kteří už prý mají pár expedic za sebou. Radkovo vyprávění, jak na pásech doprovázel cyklisty na polárním kruhu, bylo úchvatné až dech beroucí.
Ráno po snídani vyrážíme. Po kilometru Obříkovi vyskakuje zadní poloosa. To se opakuje ještě jednou. Asi jeho „medvědice“ začala žárlit, že neveze jen jeho, ale ještě přibral Terku, aby neseděla na hotelu než jí dorazí její „Alfréd“ - David. :-D Pro ten den se musel obětovat Pačenko a vzal Terku k sobě. Obrovi už poloosa nikdy nevyskočila.
Přes kopce dorážíme do městečka Dubová, kde se koná místní trh. Né že by jsme chtěli nakupovat ve velkém, ale jezdíme tam za pochodujícím bankomatem, který má vždy pro nás skvělý kurz na výměnu českých korun. 1 hřivna = 2,38 Kč. Pro porovnání 1L benzínu tu pořídíte od 10 do 11 Hřiven. Nafta je tu pod 10 hřiven. No a jak takový bankomat vypadá? Normální chlápek s dlouhým kabátem a velký balík peněz v ruce. Když kabát rozepne, uvnitř je spousta kapes nabouchaná různými měnami a nechybí samozřejmě kalkulačka. Za těch pár let co jsem jezdím se nevyplatí brát eura. I hotel se dá zaplatit kartou a kurz je příznivý. Ubytování s jídlem na týden vyjde kolem 5. 000 Kč a mimo sezonu i levněji, ale to jsem odbočil. Jsme tu přeci abychom si zajezdili.
Po sněhu tu není ani památka, jen vrcholky jsou bílé. Hurá na ně. Z městečka vyrážíme směr Apecka. Je to jeden z mnoha vrcholů, který měří asi 1.400 m.n.m. Jen pro orientaci - hotel leží v 350 m.n.m a tak nás čeká slušné převýšení. Od osmi set metrů už leží souvislá vrstva sněhu. U salaše pod vrcholkem dáváme krátkou přestávku na oběd a hned do sedel, aby jsme nevychladli. Zavátou louku jako první proráží Obřík a vjíždí do lesa, kde se pomalinku prokousává sněhem. Dojíždím ho v docela dobré rychlosti. Co teď. Když zpomalím, začnu se propadat. Přeci jenom jedu ve dvou a tak volím předjetí trošku v bočním náklonu, ale dlouhá verze čtyřkolky a skvěle pracující batůžek, který hned vyrovnává mě v tom podrží a Obříka zahazuji odlétávajícím sněhem. Po chvilce se za mnou vyšplhá. Za ním prázdno jen je slyšet řev motorů. Jdeme se podívat, kdo a kde se zasekal. No jo. Kratší stroje bez vyvažujících batůžků mají ve výjezdu a bočním náklonu problém. Pačenkovi trošku pomůžeme, ale Honzovo medvídě má bolavou packu. Netočí se mu jedno zadní kolo. Rozdrcený kloub na poloose. Co teď? Jak dál? Voláme do Čech. Poloosa by byla, hotelový autobus jezdí 2x v týdnu do Prahy. Ochotný prodejce předává poloosu majiteli hotelu Viktorovi, který tou dobou byl ještě v Praze a ten zastavuje busík 40 km na dálnici za Prahou a předává poloosu řidiči. Ochota v nouzi je neuvěřitelná a tímto jim děkujeme. Náhradní díl od prvního telefonátu do předání, jsme měli za 20 hodin.
Honzu doprovázíme pod kopec na silnici a bere směr hotel. My se ještě jedeme podívat na nedaleký vysílač. Cesta lemující potok, kde jsou hluboké koleje od Zilu, zdoláváme s obtížemi. Strmé výjezdy nezvládáme. Bahno se mění v led a čím dál víc rveme boční plasty o vysoké břehy. Zkoušíme to ještě jinými stezkami, ale tam, kde projede naložený Zil, tam za mokra nevyjedeme. Otáčíme mašiny a se soumrakem se vracíme zmrzlí a promočení na hotel. Od odpoledních hodin v nížinách prší.
Ráno přivítáme poslední členy Otu („Šreka“) s Ladí („Fionou“) na Can-Am Outlender 800 a Davida na tentýž stroji. Honza čeká na díl a my vyrážíme do kopců. Ještě mu podrobně vysvětluji, kde nás s Radkem najdou. Budou si hrát na stopaře, což ve sněhu nebude těžké. Po pár kilometrech nás zastavuje stávkující Šrekovo stroj. No jo. Ach ty domácí přípravy. Zoxidovaný kontakt na baterce. Z kamenité cesty odbočujeme na pěkně zablácenou a od Zilů projetou cestu. Škrábeme se do kopců, mokré listí střídá sníh. Z lesa se dostáváme na zasněžené pláně. Tam Davidovi praská řemen. Jsme kousek pod hřebenem, na kterém je posezení, kde je plánován oběd. Šrek, Pačenko a Tomáš se spojí navijáky a dělají mašinku, aby dostali Davida nahoru, kde při vaření oběda má čas řemen vyměnit. Pačenko netrpělivě vyráží a přes mávání rukama, že má zastavit bere ještě víc za plyn, až Tomášovi vyrve lano z navijáku, který nestačil po vytahování zacvaknout.
V dálce jsou slyšet motory. Poznávám Radkovo laděný výfuk a v závěsu jede i Honza, který si užívá nové poloosy. Sjíždíme další hřebenovou cestou dolů do vesnice, protože dál na vrchol z této strany přes sníh se nedostaneme. Po sjezdu do vesnice odbočujeme na další hřeben vedoucí na vrchol. Dostáváme se docela daleko, ale přibývající sníh je neúprosný. Bojovali jsme se sněhem zuby nehty, ale dál než k salaši na kraj planiny jsme se nedostali. Než jsme se tam vyškrábali všichni, tak batůžci si tam uplácali pořádného sněhuláka. Otáčíme zpět a se soumrakem v zádech se vracíme na základnu.
3. den je v plánu Koločava. Je jasné, že po vrcholech to nepůjde, tak volím cestu řekou a potokem. Dochází i na navijáky když se potřebujeme vyškrábat z koryta na břeh. Prodíráme se polomy a zase zpátky do vody, celou dobu prší. V jednom úzkém a hlubokém kaňonu je zima a sníh se stoupající nadmořskou výškou přibývá. Chvilku se brodíme vodou a chvilku sněhem. Slyším u svého stroje zvýšené otáčky motoru. Než dorazí ostatní odplastovávám čtyřkolku a hledám příčinu. Malá prasklina na přírubě mezi motorem a střikem přisává vzduch. Vše spravuje stříbrná americká páska. Pouštím před sebe Davida, aby místo mě razil cestu sněhem a závějemi. Šetřím stroj a jedu na dojetí. Konečně jsme se vyšplhali na poslední hřeben před Koločavou. Cesta dolů je pořádně rozbahněná, tak dávám na instinkt a ukazuji jinou, která zřejmě vede také dolů. Otáčím se za sebe a Radek s Honzou nikde. Jsem v úzkém korytě kde jednou stopou jedu po boční stěně a druhou po břiše mezi kolejemi. Tak čekám. Po 20-ti minutách doráží. A problém? Honzovi při sjezdu přestala brzdit kolka a opřel jí o břízku. Namrzli mu kotouče v potoce. :-D Tento sjezd byl nakonec luxusní po loukách až do potoka, kterým jsme přijeli do Koločavy. Pár fotek u Jánošíka a šup do vyhřáté četnické stanice na kus dobrého žvance. Uvnitř hospody na poličkách se nacházejí úplné poklady. Dřevěné i hliněné žejdlíky, různá udělátka a nástroje, kroje a obrazy známých osobností, co četnickou stanici navštívil. Po ohřátí a dobrém obědě se od party odděluji a posílám je zpět, kudy jsme přijeli. Já sázím na jistotu, abych dojel. Mám před sebou 80 km po dost rozbité asfaltce. Pomalou jízdou to nejde. Čtyřkolka dost otřesy trpí a bojím se, aby příruba vydržela. Nasazuji ostřejší tempo a díry doslova přelétám. Na hotelu jsem byl za hodinu a čtvrt těsně před soumrakem. Hned měním přírubu za novou, což trvá max. 15 minut. Podle poznatků bych klidně na tu starou mohl ještě klidně celou expedici dojet. Trhlina se nezměnila. Po 2 hodinách doráží ostatní, ale bez Pačenka a Obra. Pačenkovi při výjezdu nad Koločavou začal rachtat řemen ve variátoru a tak to otočil že pojede za mnou po silnici. Dojel jen pod kopec, kde mu řemen prasknul. Jeho záchrana byl Obřík, který se otočil a pod kopcem ho zapřáhl za sebe a dotáhl na hotel, kde řemen vyměnili.
4. den po drobné opravě Otíkovo čtyřkolky vyrážíme do Teresvy na trhy a potom na salaš, kde si na ohýnku pečeme šašlik. Posilněni obědem vyrážíme na nejtěžší jízdu dne a to do rokličky. Ten kdo nemá mašinu v ruce, tak zaručeně až z ní vyjede, tak jí v ruce bude mít. Není to žádná brutalita, ale trošku trialová vložka. Zadávám do GPS bod, kde se nachází a bereme přímý směr přes dvě údolí a dva hřebeny, až k potoku, který z ní vytéká. Davidova čtyřkolka dostala strach, tak si hned propichuje gumu klackem na 5 knotů, což jí nepomůže a pokračujeme hlouběji do rokličky. Nechtělo se jí tam. V ostrých kamenech knoty zase mizí. No nic. David zajíždí bokem a počká, až mu přivezeme náhradní kolo. Pokračujeme dál. Nechávám všechny jet předemnou, aby si to v předu taky užili a já se měl taky šanci pobavit eskapádami, které se budou odehrávat. Menší kamenné kaskády někdo zvládne za pár vteřin a někomu to trvá s pomocí ostatních i čtvrt hodiny. Je krásné pozorovat, jak prodloužené verze hladce kamenné kaskády zvládají, obzvláště ty co si elektronicky dokážou zamknout diferák. Na koci rokličky zase přebírám roli prvního a vyjíždíme z ní ven. Už jen jeden výjezd v bahně a listí, kde někteří se řádně zapotí, ale mé obutí ITP Blackwater mě na holičkách rozhodně nenechalo a jsme na loukách odkud vede pěšina do kamenolomu a k hotelu. Vyrážím napřed se Šrekem a Tomem pro sadu pneumatik, abychom z rokle mohli dostat Davida, který nás před setměním rád zase vidí. Kola přehazujeme a za tmi se vracíme. Při sjezdu do kamenolomu potkáváme zbytek party. Honzovo čtyřkolka na boku a vyndává se z ní spojovačka řízení, která má tvar luku. Na hotel se dostáváme po osmé hodině a to měl být pohodový den. ?
Další dny se sem už nevejdou.
více  Zavřít popis alba 
  • zima 2013/2014
  • 294 zobrazení
alukol
prodám Alu kola originál BMW e46 RADIALSPEICHE styling 73 7x17" obuto do pneu Pirelli SottoZero 205/50/17 5mm vzorku Kola jsou po mechanické stránce ve 100% stavu nehavarovaná. cena 12.000kč
+420775608802
více  Zavřít popis alba 
  • 30.7.2009
  • 302 zobrazení
jirka-suchomel
Karta domu - https://prazdnedomy.cz/profil.php?id=1362

Původní karmelitánský klášter s přilehlým pozdně gotickým klášterním kostelem Panny Marie Sněžné nechal založit roku 1487 tehdejší majitel zdejšího panství Burián II. z Gutštejna severně nad náměstím uprostřed města Chyše (Chiesch). Předchozí majitelé panství pravděpodobně plánovali založit klášter v nedalekém Radotíně, kvůli odporu tamních obyvatel byl přeložen do Chyší. V roce 1538 však přešel řád obutých karmelitánů na stranu luteránů a zdejší mniši odešli. Budova opuštěného kláštera byla následně zničena. Roku 1539 se karmelitánští mniši vrátili zpět a objekt vypáleného kláštera byl nově vystavěn. Již v roce 1540 byli však karmelitánští mniši znovu napadeni a vyhnáni. Zdejší konvent byl poté zrušen a opuštěný klášter spolu s kostelem postupně chátral. Po bitvě na Bílé hoře získal zdejší panství roku 1621 Jiří Vilém Michna z Vacínova, který začal s prováděním rekatolizace. Roku 1627 rozhodl o renovaci zaniklého a zpustošeného kláštera spolu s přilehlým kostelem a o obnově zdejší karmelitánské komunity. Jiří Vilém Michna, který zemřel roku 1640, proto odkázal svým synům prostředky na obnovu konventu a klášterního kostela. S výstavbou nového karmelitánského kláštera spolu s přestavbou přilehlého kostela v raně barokním slohu započali v roce 1660 bratři Zikmund Norbert a Vilém Bedřich Michnové, což dokládá listina ze dne 14. srpna 1660. Již v roce 1663 se do objektu nastěhoval první karmelitán. V průběhu výstavby však roku 1678 vznikl v jednom domě poblíž rozestavěného kláštera požár a ten spolu s kostelem a podstatnou částí města zcela vyhořel. Již roku 1679 byl objekt pod vedením převora Norberta znovu vystavěn. Roku 1693 byl klášter propojen klenutím a schodištěm s objektem přilehlého kostela. V roce 1777 byl klášter poškozen velkým požárem. Za josefinských reforem bylo v roce 1787 loketským krajským hejtmanem oznámeno klášterním bratřím zrušení zdejšího karmelitánského kláštera. Objekt bývalého kláštera poté sloužil jako fara, škola a správní budova zdejšího panství. Dne 3. května 1958 byl objekt bývalého kláštera zapsán na seznam kulturních památek. Před rokem 1989 sloužil bývalý klášter jako byty a budova zemědělského učiliště či škola v přírodě pro děti z mostecké pánevní oblasti. V roce 1990 byl objekt převeden z vlastnictví státu do majetku města Chyše. Od té doby je objekt bývalého kláštera prázdný a postupně chátrá.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.7.2016
  • 283 zobrazení
reklama