Hledání

8 440 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

abuelo
Na podzim roku 2016 jsme si u společnosti Mosturflot objednali na léto 2017 plavbu na trase Moskva – Solovecké ostrovy a zpět. Mosturflot naši objednávku potvrdil a my jsme mu zaplatili požadovanou cenu. U levných aerolinek jsme zakoupili nezrušitelné letenky, zarezervovali jsme hotely a jali se studovat dostupné info.
Pak přišla rána pod pás. Mosturflot zájezd na Solovky zrušil. Jako náhradu nám nabídl podobný zájezd ve stejných termínech na trase Moskva – Sankt Petěrburg.
S cenou propadlých letenek před očima jsme se „svobodně“ rozhodli tuto nabídku akceptovat.
Koneckonců, kousek Karélie – i když ne tak velký – taky uvidíme a bílé noci jsou principiálně k vidění v Sankt Petěrburgu stejně jako na Soloveckých ostrovech.
více  Zavřít popis alba 
1 750 komentářů
  • léto 2017
  • 96 727 zobrazení
  • 136
superfotograf
...aneb to nejlepší nakonec!
S touto dívkou máme velké plány, takže očekávejte v novém roce další a lepší galerie! :D
Kategorie: lidézábava
více  Zavřít popis alba 
19 komentářů
  • 28.12.2016
  • 25 105 zobrazení
  • 98
mv
to nejlepší z loňského roku na sto fotkách

#Žofka *24. 6. 2016
více  Zavřít popis alba 
27 komentářů
  • únor až prosinec 2016
  • 23 666 zobrazení
  • 75
elementyna
  • leden 2008 až červen 2012
  • 30 980 zobrazení
  • 90
nik69
Advent už je za dveřmi . Přejeme vánoční svátky a vykročení svižným krokem do roku 2018 .
Samozřejme pevné zdraví , štěstí i focení pro radost ! :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 2.12.2017
  • 14 835 zobrazení
  • 14
kancek
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • září 2017
  • 8 933 zobrazení
  • 19
nik69
Celý rok 2017 jsem byl mimořádně hodný . Udělal i pár špatných věcí . I přesto si ale myslím , že si zasloužím HODNĚ dárků :-) ..... a moc díky , milý Ježišku ! :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 24.12.2017
  • 7 777 zobrazení
  • 16
bele
ALB 1070
Jméno fotografa Lukáše Dvořáka není v Čechách moc známé. Je to dáno jednak jeho věkem (ročník 1982), ale zejména tím, že jeho práce jsou známé víc v zahraničí než doma.

Na začátku své kariery se věnoval hudbě a malování, fotografovat začal až v roce 2004 se zaměřením na módní fotografii. Odešel pracovat a žít do Milána. Během krátké chvíle jsou jeho práce v galeriích New Yorku, Curychu, Tokia, Londýna, Berlína. Milána a dalších. Jeho práce jsou v řadě módních magazínů jako Playboy, Vanity Fair, Harper ´s Bazaar, Marie Claire, GO, Cosmopolitan, Woman a dalších.
Několik posledních let žil v Praze a současně se vrací zpět do Milána. Vidět jeho (pro mne první) výstavu v Čechách byl zážitek. Nefotil jsem všechno, více jsem se kochal. Myslím, že o něm ještě uslyšíme :-)
Kategorie: lidéumělecké
více  Zavřít popis alba 
35 komentářů
  • 2.4.2017
  • 7 603 zobrazení
  • 18
ondrejhavelka
Z cestopisu Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.

K dostání online: https://www.bux.cz/afrika/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1?searchToken=a248af3e-6b1f-4ca2-84e6-9228ee968d32

Audio verze knihy: https://www.youtube.com/watch?v=0htWrgiSf5o

Starší žena, patrně jedna z náčelníkových manželek, nás zve k sobě do chýše. Důvěra nás moc těší a rádi pozvání přijímáme. Vstupujeme do kruhového prostoru. Než oči přivyknou tmě v chýši, vnímáme jen zápach, který je velmi silný. Okamžitě zjišťujeme, že Masajové žijí v chýších spolu se svým dobytkem. Očima už pomalu rozeznáváme obrysy postav. Jsou tady dvě ženy s maličkým, sotva týdenním dítětem a čtyři kozy se dvěma kůzlaty. Zvířata mají vyhrazenou pravou část chýše a od lidí je odděluje malá dřevěná ohrádka. Zápach je celkem nesnesitelný, ale byla by urážka teď z chýše odejít, a proto se ze všech sil snažíme vydržet.
Oči už přivykly šeru. Začínáme rozeznávat jednoduchou výzdobu, místa na spaní a ostatní zařízení chýše. Žije se tady velmi skromně. Za námi vstupuje dovnitř také mladá dívka, která
mluví anglicky. Teprve nyní se ptáme na její jméno. Jmenuje se Wougunte. Má úspěšně za sebou základní školu a nyní studuje ve městě Arusha střední školu. Odtud pramení její dobrá znalost cizího jazyka. Wougunte nám představuje malé miminko. Narodilo se před pěti dny. Je to holčička. Dali jí jméno Utu, po matce, která bohužel zemřela při porodu. Wougunte se tváří jako by to bylo běžné, bez větších emocí. Nám se z toho ale sevřelo srdce.

Tady u Masajů přichází děti na svět doma v chýších. Co zvládne porodní bába, to je řešitelné, ostatní je záležitost bohů. Masajové vnímají smrt jako přirozenou součást života. Ostatně lidé nežijí příliš dlouho. Průměrná délka života je tady 56 let. Toho se ale většina lidí nedožije. Když se zamýšlím nad délkou života, zjišťuji tady v Africe, že je to pojem velmi diskutabilní. Například my na své cestě prožijeme za týden mnohem víc než doma za měsíc. Nebojím se říci, že za měsíc cesty se
posuneme daleko dál než za šedivý rok strávený pracovním životem v Čechách. Někdy je prostě jeden nabitý rok více než dvacet jednotvárných let splývajících v jedno mlhavé neurčito. Kolik času v Evropě
věnujeme práci, která nás nebaví a neděláme ji rádi? Osm hodin denně? Nebo více? Kolik času unaveně pročekáme na dopravní prostředky, v zácpách, ve frontách. Kolik času setrvačně pročekáme na povýšení, na dovolenou, na zvednutí mzdy, na lepší časy?
Trpíme nespavostí a zíráme do nočního stropu. Bereme léky na tlak a na nervy, abychom čekali na nové auto nebo na dobu, kdy konečně splatíme hypotéky. Je to lépe prožitých osmdesát let než masajských padesát?

Wougunte se odmlčela. Přichází náčelník. Je oblečen stejně jako ostatní muži. Není ani největší, ani nejsilnější, ani nejstarší. Je to sympatický usměvavý chlapík.
Náčelník nám radostně tiskne ruce na znamení přátelství a zve nás k ohni, kde se připravuje jídlo. Dva
mladé chlapce zatím někam posílá. K našemu velkému překvapení za pár vteřin chlapci táhnou krávu
a jeden z nich v ruce svírá velkou dýku. Vypadá to, že kráva kvůli naší návštěvě dnes předčasně ukončí svou pozemskou pouť. To jsme nechtěli.

Chlapci pokládají zvíře na bok. Jeden z nich přikládá dýku ke krční tepně a slabě řízne. Z místa okamžitě vytéká krev, ale ne v takovém proudu, jaký bych čekal. Druhý chlapec zatím přiložil pod tepnu nádobu a vytékající krev chytá. Za pár desítek sekund vše končí. Chlapec s dýkou tlačí na naříznuté místo a čeká, dokud se krev nezastaví. Mezi tím už je nádoba s čerstvou krví před námi a náčelník usměvavě kyne, abychom se napili. Byla by velká urážka odmítnout tento projev úcty a důvěry. Na druhou stranu je velmi nebezpečné pít v Africe krev. Co teď? Kdyby na mě nehledělo dvacet párů masajských očí, asi bych si troufl odmítnout, ale takto? V hlavě se mi mísí myšlenky na všemožné nemoci s myšlenkami na nebetyčnou urážku Masajů, kterou si rozhodně nepřeji. Ostré slunce mi pálí za krk. Potím se.
„Tak už se napij,“ říká najednou Míša. Nerozhodné váhy se přiklonily na stranu přijetí masajské nabídky. Beru mísu opatrně do ruky a naklápím si k obličeji nepříjemně vonící krev. Téměř jsem se nenapil. Jen jsem si teatrálně namočil rty, aby to vypadalo, a významně jsem pomlaskal a pokýval hlavou. Náčelník spokojeně ukázal na Míšu. Ta udělala podobné gesto jako já a poslala mísu s krví dál. Muži ji postupně vyprázdnili. Poslední doušek patřil náčelníkovi.

Wougunte nám překládá náčelníkova slova a doplňuje, že se nám dostalo velké cti. Nikdy
prý neviděla, že by náčelník takto uctil bělocha. Vlastně prý ve vesnici nikdy ani žádný běloch nebyl.
Ptáme se náčelníka, jestli si můžeme ve vesnici postavit stan a pár dní tady pobýt. Náčelník souhlasí
a je viditelně zvědav, co dva běloši předvedou. A není sám. Celá vesnice se sbíhá, aby sledovala, jak stavíme svůj jednoduchý malý příbytek. Pozorné jsou hlavně ženy, protože stavbu chýší tady mají na starost právě ony. Když náš stan během dvou minut stojí, asi to považují za zázrak. Obcházejí ho kolem dokola a nedůvěřivě se ho dotýkají. Nabízíme všem, aby si vlezli dovnitř. Jediná Wougunte se odhodlává a zalézá si do stanu. Hned zase vylézá s neurčitým, rozpačitě vykuleným výrazem ve tváři. Další Masajové naší nabídky raději nevyužívají.

Další den pozorujeme, jak to chodí u Masajů. Brzy ráno odcházejí všichni muži kromě náčelníka s dobytkem na pastvu. Ve vesnici zůstávají jen ženy. Nedlouho po odchodu mužů se z chýší vytrácejí malí Masajové ve školních stejnokrojích. Je to velmi zvláštní pohled. Toto bychom v domorodé vesnici opravdu nečekali. Tanzanská vláda nařídila všem obyvatelům bez výjimky povinnou školní docházku. Nařízení samozřejmě dolehlo i na Masaje. Wougunte nám už včera potvrdila, že policie dodržování školní docházky někdy kontroluje. Děti odešly pěšky do nejbližší školy. Půjdou hodinu a půl a vrátí se odpoledne. Ve vesnici zůstaly pouze ženy. Ty se starají o nejmenší
děti, připravují jídlo, opravují chýše... V průběhu dne vládne pomalá, líná,
nudná atmosféra. Tak jako u všech domorodých kmenů, které jsme měli možnost navštívit.

Ve stejném rytmu proběhly tři dny. Přišel čas rozloučit se s Masaji a pokračovat v cestě. Díky nim budeme na Tanzanii nahlížet v lepším světle. Než sbalíme stan, jdeme za náčelníkem, abychom se rozloučili. Ten ale nechce o odchodu ani slyšet a volá Wougunte, aby nám překládala. Dozvídáme se, že zítra vypukne dlouho očekávaný obřad obřízek mladých chlapců a my smíme zůstat a být u toho. To je samozřejmě nabídka, se kterou nelze než souhlasit.
Celý dnešní den je ve znamení příprav. Deset mladých chlapců podstoupí bolestivý rituál. Přihlížet bude asi stovka Masajů, kteří dorazí i z okolních vesnic. Ženy pečlivě uklízejí chýše a zametají celou vesnici. Muži zatím odešli za vesnici, kde je zabíjačka. Zvali mě s sebou, ale já tyto věci nevyhledávám. Celý den pokuřujeme tabák, popíjíme bílý čaj a sledujeme rušné přípravy na zítřejší obřad emuratta. Večer je velmi klidný. Vše je hotovo a každý šel brzo spát.

Ráno nás budí nevšední ruch. Ve vesnici už jsou desítky Masajů z okolních vesnic, a to teprve vychází slunce. Ohně už hoří, maso se porcuje, vyšňořené ženy dokončují poslední přípravy a mladé dívky nazdobené těmi nejkrásnějšími masajskými šperky pokukují po mladých bojovnících. Po rychlé snídani odcházíme trochu stranou, abychom masajský rituál příliš nerušili svou přítomností. Asi hodinu po východu slunce vylézá z jedné z chýší desítka chlapců v černých oděvech s pomalovanými obličeji. Jsou mezi nimi i dva Sikóliové, které jsme potkali před návštěvou vesnice. Ve tvářích chlapců je vidět strach a stud, ale také hrdost a odhodlání. Každý pohled prozrazuje jinou emoci, které se v chlapcích rychle mísí. Jeden z Masajů, patrně kněz, pronáší rituální řeč. Dva stařešinové si zatím chystají své náčiní. Placatý kámen, jednu žiletku a hadřík. Chlapci se seřadili před stařešiny. Náčelník utišuje přihlížející a vybízí prvního chlapce jménem. Chlapec přistupuje ke stařešinům a svléká se do naha. Nervozita a stud na chvilku vítězí v jeho očích, potom se ale podívá na bojovníky, kteří ho nabádají k odvaze a v jeho tváři zaplane statečnost a odhodlání. Ženy a dívky vykukují přes ramena mužů, kteří svou hradbou zabraňují pohledu na nahého chlapce. Náčelník dává znamení. Chlapec přistupuje ke stařešinům. Pokládá penis na placatý kámen a hledí do nebe. Jeden ze stařešinů chytá jeho penis za předkožku a natahuje. V tu chvíli druhý stařešina seká žiletkou a předkožka zůstává v ruce. Chlapec sebou sotva znatelně trhnul. Stařešina mu podává hadřík a jeden z bojovníků odvádí chlapce do chýše, kde bude omyt a ošetřen. Lidé jásají.

Více v knize Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • říjen 2008 až prosinec 2017
  • 7 173 zobrazení
  • 19
danabar
Brno už je vánočně vyzdobeno a byly zahájeny vánoční trhy. Letos se konají na 4 brněnských náměstích a jsou opravdu krásné. Zdá se mně, že rok od roku krásnější. Jen to focení za tmy pro mě není vůbec jednoduché, moc to neumím. Dokud ještě nejsou v ulicích davy, jdu to po práci zkusit.
Kategorie: městaudálosti
více  Zavřít popis alba 
13 komentářů
  • 27.11.2017
  • 6 741 zobrazení
  • 10
bele
ALB 1096
V roce 2017 má 10. fotosraz rajčat vytypovanou lokalitu JESENÍKY.
Je hloupé jet na tak krásný výlet a cestou vynechat cestu na Praděd, potažmo na Švýcárnu
Cestu jsem si užívali, dobré jídlo spolu měli, a aj Sněhurky a trpaslíky jsme tu potkali :-)
JInak na slezské části vrcholu stojí 146,5 metrů vysoký televizní vysílač s rozhlednou, jehož horní plošina je nejvyšším (byť umělým) bodem v ČR.
více  Zavřít popis alba 
143 komentářů
  • 26.5.2017
  • 5 454 zobrazení
  • 36
visnakovo
Poslední aktualizace: 18.6.2017
Strašně dlouho jsem tohle album neaktualizovall, není čas. Přidány fotky z doby od léta 2015 po konec roku 2016

Tohle je "kumulativní" album fotek, které si buď tisknu do cancáčku, nebo posílám do fotosoutěží. Je to můj subjektivní výběr toho nejlepšího, co jsem nafotil. Některé fotky ve fotosoutěžích uspěly, většina však ne...

Z každého vandru vychází průměrně jedna fotka za dva až tři dny, z kratších třeba jenom jedna. Záleží na tom, jak moc se s cancáčkem rozepíšu.

Nemám čas upravovat všechno a z každého vandru ani nechcu dělat samostatná alba, takže aktuální fotky z mých cest budou napříště tady.

Malá poznámka k "těm hrozným rámečkům":
Fotky v tomto albu si tisknu fyzicky na formát 10x15 do deníčku, který však má formát 12x14. Je tedy nutné každou fotku trochu oříznout, aby mi z deníčku nepřečuhovala. Abych nazasahoval do obrázku, dělám okolo fotky "ten hrozný" rámeček, protože ho fyzicky často z větší části ustřihnu.

Jsem vděčný za jakékoliv komentáře !

Na komentáře zpravidla neodepisuju, protože z nich nechci mít chat.
více  Zavřít popis alba 
186 komentářů
  • únor 2008 až červen 2017
  • 5 036 zobrazení
  • 16
marcelaslebodnikova1
  • duben 2013 až září 2017
  • 5 069 zobrazení
  • 38
74mika
  • listopad 2015 až duben 2017
  • 5 290 zobrazení
  • 19
anelopa
  • leden až prosinec 2016
  • 4 447 zobrazení
  • 9
uwphotos
Každým rokem, již po mnoho let vyrážíme s přáteli do tohoto městečka na pobřeží Jaderského moře.
Každé ráno vrchařská cyklistika pohořím Velebitu, dopoledne potápění na nádech a odpolední dálkové plaváni mi krásně vyčistí hlavu.
Domu se vždy vrátím fyzicky znaven, ale duševně velmi odpočat.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
41 komentářů
  • srpen 2017
  • 4 296 zobrazení
  • 14
jiri-skrobak
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
91 komentářů
  • prosinec 2016
  • 3 854 zobrazení
  • 43
klobouk177
více  Zavřít popis alba 
  • 1.1.2003
  • 3 427 zobrazení
  • 0
davasek
  • červen 2016 až květen 2017
  • 3 384 zobrazení
  • 2
kleinice
oslava 1.roku Natálky u Davida a Petry-5.8.2017
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2017
  • 4 037 zobrazení
  • 9
atka
  • červenec 2013 až srpen 2017
  • 3 303 zobrazení
  • 7
nesvadbovazuzana
  • květen 2016
  • 3 817 zobrazení
  • 5
tulaksamotar
procházka na Silvestra 2016 a Nový rok 2017
více  Zavřít popis alba 
62 komentářů
  • prosinec 2016
  • 3 076 zobrazení
  • 32
reklama