Hledání: PÍŠÍ O NÁS

Pro dotaz PÍŠÍ O NÁS jsme našli 2 243 výsledků.

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

emikes
Má rád hospodské příběhy a napsal o nich knihu
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Knihu „Zaniklé příběhy podhostýnských pohostinství“ charakterizuje Dalibor Zela jako autobiografii z pohledu pohostinského návštěvníka. Vyjadřuje v ní poděkování lidem, kteří zaniklé podniky provozovali. Netají, že záměrně hraje na čtenářovu nostalgickou strunu a slibuje, že při čtení knihy zaručeně dostanete chuť na pivo.

Dalibor Zela je zdatný čtyřiačtyřicátník, bystřický rodák, vysokoškolák, milující otec, zbožňovatel piva, pravidelný návštěvník hospod. Za dvacet let jich navštívil tolik, že o nich napsal knihu.
Máte neobvyklého koníčka, chodit po hospodách….

Nejen chodit, ale také o nich psát. Psaní a pití mě vždy bavilo. Myslím, že nejsem divnej; někdo se vrtá v autech, někdo se potí v posilovně, já prostě sepisuju příběhy z hospod. A taky chodím rád po horách, po Hostýnkách, k výletu přece patří zastávka na občerstvení. K tomuto mě přivedl můj táta, na něho už jen s láskou vzpomínám, už nikdy si spolu to pivko nevypijeme.

Chcete říct, že jste lásku k pivu, potažmo k výčepnímu prostředí, zdědil po otci?

Můj táta Jaroslav pěstoval turistiku, já jsem ale záhy zjistil, že je to jen víceméně zástěrka, jak si udělat žízeň, spojit příjemné s užitečným, pokochat vnitřnosti i oči výhledy na okolní přírodu při přechodu z jednoho restauračního zařízení do druhého. Každý výšlap začínal nebo končil v hospodě na Tesáku, ta je má nejoblíbenější.

Máte na mysli tu starou restauraci se spoustou vlaječek, kterou zná snad každý, kdo byl někdy pod Hostýnem?
Ano, to je ona. V knize je o ní také zmínka.

„Hned po vstupu do legendární hospody jako byste se vrátili v čase o několik desetiletí zpět. Mixtura dojmů, pachů, vůní i zápachů byla uchvacující a hned vás vytáhne z reality i obav všedních dní. Onen exkrementní odér zatuchlosti tlejícího dřeva, spolu s pocitem a povědomím o tisících příběhů, které se udály za dob dávno minulých, tak v letech posledních, odér z kuchyně…tato směsice pavůní všechny určitě dostane do mírně schizofrenní nálady, lehké letargie a hlavně silné nostalgie…“

Málokdo si ale pamatuje, že hned vedle fungovalo také venkovní posezení U Michala, které je dnes už minulostí. A to je právě předmětem Vaší knihy o zaniklých hostincích.

Ano, já jsem totiž zjistil, že těch náleven, kde jsem prožil mládí, první lásky a první ožíračky, je už mnoho zavřených nebo změněných. Hrozně mě to vzalo, ale vzpomínky zůstaly. Napadlo mě sepsat o takových hospodách příběhy, které se už nebudou opakovat. Jak název knihy napovídá, nejedná se o zaniklé hospody, ale o zaniklé příběhy. Hospoda možná dodnes stojí na stejném místě, ale má jiného provozovatele, případně funguje pod stejným jménem, ale má jiného ducha a píše už nový příběh.

Příběh konce amerického snu, Příběh poslední dělnické zastávky… to jsou zajímavé názvy kapitol, co si má čtenář představit pod pojmem příběh?

Osobní prožitek, vzpomínku na pohostinskou akci, která se už nevrátí, nikdy se to nezopakuje ve stejném nebo podobném duchu, v tomtéž osazenstvu. Ale ty sedánky v už neexistujících knajpách patří k historii a koloritu Podhostýnska, spousta lidí si po přečtení vzpomene…

Záměrně směřujete na nostalgickou stránku čtenářů?

Jsem nostalgik, netajím se tím. Fascinují mě zaniklé objekty, hospody obzvlášť, zejména ty, ke kterým mám osobní vztah. Nasávat tu atmosféru, to se musí zažít … pamětníci mi porozumí, zato mladí to vůbec nechápou. Třeba kde všude se hulilo … pamatujete látkovou oponu, která dělila kuřáky od nekuřáků v již zmíněné hospodě na Tesáku? Nebo když se řeklo, v sedm v hospodě, tak tam všichni došli včas, bez mobilu. A mluvili jsme spolu.

Příběh Vaší knihy se začal psát už před dvaceti lety, tehdy se zrodil nápad testovat hospody?

Z hecu jsme s kamarády založili iniciativu Pajzly.cz, která funguje dodnes, a máme jak regulérní porotu, tak regulérní webové stránky. Přesněji řečeno - za účelem recenze jsme se stahovali do různých občerstvovacích zařízení, kde jsme si u piva sedli a své dojmy sepsali. Mnohdy se testovalo v divokých dracích či kocovinách a pro sprosté slovo se taktéž nešlo daleko. Cenzura z mé strany v knize neproběhla, hospodská mluva k těm pajzlům prostě patří. „První glg a kurňa, není to špatný ... Na pinglovi lze však jasně vypozorovat jeho hajzlovitost a absenci smyslu pro humor.“

Přestavte čtenářům blíže projekt Pajzly.cz.

Cílem bylo představit úroveň hospod a restauračních zařízení nejen tady u nás v Bystřici, ale i napříč republikou. Před 20 lety jsme byli ojedinělý projekt, nicméně postupem doby vznikla spousta tzv. food bloggerů, kteří se ve svých hodnoceních soustřeďují na kvalitu pokrmů; v našem projektu je ale od prvopočátku na hlavním místě kvalita a chuť piva. Dále se ve svých hodnoceních zaměřujeme na kvalitu obsluhy, prostředí a v neposlední řadě na kvalitu klientely, protože ta je, přiznejme si na rovinu, v našich pajzlech, hospodách, lokálech, výčepech a jiných pohostinských zařízeních mnohdy nejvýraznějším prvkem, který vám zůstane v paměti. Projekt Pajzly.cz funguje úspěšně jako internetový portál dodnes.
„…musím jednym dychem dodať, že pivko bylo vynikající! A pokáď šlo fakticky o desítku, tak to byla ta nejlepší desítka, co sem v životě snáď pil, trošku vodovější to bylo, to je fakt, ale skvjelá chmelová chuť, příjemná hořkost, ideální teplota a pjena se taktéž držela solidní dobu na povrchu.“

Přemýšlel jste o tom, proč mnohé podniky zanikly?

Nebylo mým cílem to zjišťovat. Některé bývalé provozovatele jsem ale vyhledal. Vysypali ze sebe svůj příběh, jak oni to cítili, co bylo příčinou konce. Například nejrozsáhlejší zpověď, co stálo za uzavřením pizzerie Angelo, prozradil v knize majitel Robert Novák.

Naopak legendární hospody na Tesáku, Trojáku jsou, zdá se, nesmrtelné. Čím to je?

Rozmachem turistického ruchu; není tam sice nic, ale furt je tam narváno ... prostě retro, a to je dneska moderní. To kouzlo je pro mladé nepochopitelné. Močení do járku po zdi, žádný pisoár se splachováním? To už nezažijeme, už se to nevrátí … a dnešní mládež si může při čtení myslet, z které jeskyně jsme to tehdy vylezli.

Jaký je z Vašeho pohledu nejzajímavější pajzl?

Internetová pivárna - smradlavé doupě v Bystřici. Nejtragičtější osud ale postihl penzion U ježka v Rajnochovicích, který kompletně vyhořel. A například díky kontaktu s Františkem Tugendliebem, který učil zpívat Gotta či Rolincovou, jsem kdysi objevil dnes již zaniklý Tipáč, o čemž je v knize taktéž příběh.

A z původní studentské recese se vyvinula rarita…

V rámci republiky nevím o nikom, kdo by dělal něco podobného. Jen krátkodobě recenzovali hospody někde na Svitavsku a pak kluci z Holešova, kteří testovali krabicová vína. Já už dvacet let doporučuju, kam jít za dobrým pivem nebo za dobrodružstvím.

Přestože jste častým hostem v pohostinství, na ožungra (jak se tady na Valašsku hezky říká ochmelkům) rozhodně nevypadáte…

Pravidelné návštěvy pohostinství nemusí být nutně známkou ochmelství, a tak to je i u mě. „V hospodě je líp než na světě,“ tak zní sice motto mé knihy, ale mým cílem nebylo stát se anonymním alkoholikem, nýbrž zmapovat podhostýnskou hospodskou scénu, což se mi snad podařilo. V rámci archivační činnosti najdete v knize i dobové snímky, byť nepříliš kvalitní. Fotky interiérů už většinou neexistují, takže pokud je někdo vlastní v soukromém albu a chtěl by se podělit o vzpomínky, rád je uvítám třeba v dalším vydání. To je moje výzva. Každý byl už někdy v hospodě, takže kdo si pamatuje nějaké hospodské historky, ať se mi přihlásí. Příběhy budou s postupem času jen a jen atraktivnější.

Přišel po covidu příběh poslední?

Pivní kultura se bude rozvíjet i nadále. Bohudík doby vyloženě špatných pivních stánků jsou nenávratně pryč, škodolibě ale doplňuji, že pořád je co zkazit, ať už je to nevkusné nebo špinavé prostředí nebo znuděná či jinak nepříjemná obsluha, případně otravní hosté. My porotci už netestujeme tak intenzivně jako v dobách svobodného života, ale slibuji, že v naší činnosti budeme pokračovat, dokud bude poslední hospoda otevřená.
ODKAZ NA WEB KNIHY
https://l.facebook.com/l.php?u=https%3A%2F%2Fzaniklepribehy.wordpress.com%2F%3Ffbclid%3DIwAR0-BrdoKx665o64gad9BrnPr7HxI6iiLHkfPMNWEVgx3qy499OnL9fHtDg&h=AT3ZIGHCkV0f7Gn7vCQQCIwGf6dEfJe_zsgSIZFH337gUx1oeu5Gmm57E_NecMH2N7Gbehv_YvngOTEUQ6i6eLMxvd8U592iz6jKCiIcm4G0Vxrxpk6yGOGRpo8Wf0fTX4JLEg
více  Zavřít popis alba 
  • v pondělí
  • 899 zobrazení
druzina2020
"Hola, hola, škola zavolala..." v kalendáři se píše září a my jsme se opět sešli.
My - děti ze IV.oddělení školní družinky. S některými kamarády jsme se neviděli jen dva prázdninové měsíce, s jinými téměř půl roku ! Parta jsme už sehraná a nový družinkový rok s programem na nás čeká ...
PŘIPRAVIT SE, ZAČÍNÁME : Hrníčková burza, ukázka Street Dance, Drakiáda, Džínový projekt a mnoh dalších aktivit.
více  Zavřít popis alba 
  • v pondělí
  • 6 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
pavelll
S širší rodinou v krásném ubytování Bělský dvůr na broumovsku ve vesnici Bělý. Terry Pratchett v jedné ze svých knih píše, že prohlížení fotek z rodinné dovolené je jedním z forem pekla. :-) Takže se kdyžtak tohoto zážitku ušetřete... :-)
více  Zavřít popis alba 
20 komentářů
  • minulý čtvrtek
  • 43 zobrazení
kajdule
Náš prázdninový vpád do tohoto historického města měl dva jasné cíle. Za prvé ukázat toto západočeské městečko obklopené lesy Stáně a za druhé potkat se se ženou, která s citem vede zdejší Galerii Café. Před 5ti lety, po mé návětěvě tam, jsem jí poslala Dopis pro radost. Jitka mě zná pouze z naší korespondence. Čas osobního setkání měl tedy proběhnout letos v létě. Tady a teď...
8. 8.
Je to konečně tady. Prodloužený víkend mimo Prahu. V 8.50 nám jede Flixbus z Hradčanské. Řidič jede perfektně. V 10.40 jsme ve Varech. Z Dolního nádraží nám jede bus 23, což je místní linka. Dispečer mi řekne, že mě tam zavede. V 11.27 jsme v Lokti. Je teplo, krásné. Jdeme kolem té dominanty, hradu, až k náměstí a vidíme i náš hotel. Hotel Goethe. Jsme tam před 12 h, ubytují nás. Nevědí o nás, ale vše je ok. Pokoj v podkroví. Už zase na půdě. Ale ve starém domě a okna na obou stranách pokoje, tak to krásně větrá. Je prostorný a dá se tam udělat luft, tak jsme spokojeny. Vydáváme se do města na oběd. Skončíme v pizzerii vedle našeho hotelu. Dáváme si pizzu napůl. Je velmi teplo. Teploty šplhají nad třicítku. Po obědě jdeme na hrad. Fotím. Je tam hradní jarmark, malá akce, protože každoroční slavnosti byly zrušeny a udělal se jen malý jarmark, pár stánku na nádvoří hradu. Vydáváme se do Galerie Café za Jitkou. Tu ovšem nezastihneme. Dáváme si tam dort a kávu. Před Galerií hrají tři muzikanti. Milý Tom, milý Bob a zpívá s nimi holčina. Hrají hezky, je tam prima prázdninová atmosféra. Večeři kupujeme ve večerce a večeříme pod mostem s výhledem na hrad. Spát jdeme kolem 22 h. Město příliš nežije. A my jsme vedrem znaveny, ale spokojeny.
9. 8.
K ránu mě budí radniční hodiny, které obíjejí čtvrt, půl, tři čtvrtě a celou. Vzduch venku je příjemný. Obléknu se a jdu fotit ranní Loket. Je krásné slunce, poklidné prázdninové ráno, nikoho nepotkám. Kostelní ulice je přímo magická. Vracím se za Stáňou na snídani, která je obyčejná, ale hladovým holkám moc chutná. Obdivujeme obrázky Lokte ve zdejší hotelové kavárně. Po snídani vyrážíme do ulic, kde kupujeme levný porcelán, suvenýry a pohledy. Ptám se na Jitku, ale ta je v kostele. Na oběd jdeme do pizzerie na Růžku, kde mají výborné rizoto a dáváme poledni klid na pokoji. Venku je velké teplo. Píši Jitce mejl, že jsem v Lokti a jestli nemá čas se potkat. Posílá mi své tel. číslo. Jdeme do penzionu Modrý svět, kde si dáváme výborný cheesecake a latte. Povídáme si se zdejší slečnou, je velmi sdílná. Píši Jitce a domlouváme se na setkání. Vyzvedne nás v Modrém světě a jdeme se projít zadem městem až k Ohři pod hrad a nakonec do našeho hotelu Goethe, kde Jitce chutná pivko. Seznamujeme se i s Jitky přáteli. Je to milé setkání a posezení. Chci si už od začátku pobytu splnit koupání v řece, a tak mi Tomáš, zdejší číšník a včerejší muzikant radí, kde se pod mostem vykoupat. Jdu si pro ručník, koupu se na Evu, Stáňa mě fotí. Docela se zasmějeme. Vyplašíme místního rybáře, je to hradní pán, tak v našem věku. Je velmi nesmělý a milý. Vrátíme se na jedno pivko a jdeme do hajan. Setkání s Jitkou mě velmi potěšilo...
10. 8. výlet Svatošské skály - samostatná galerie
11. 8. Posledni den pobytu. Snídaně, zaplatíme a bagáž si můžeme nechat v hotelu. Je zase velké teplo. Vyrážíme do města, k Jitce do Galerie, sedíme u nich na terase do půl jedné, pak jdou s mužem obědvat. Jitka má velmi sympatického muže, věřím, že je jim spolu moc hezky. Domlouváme se na 14 h v Galerii, odkud nás Jitka zaveze na místní hřbitov, ukázat nejen pekaře loketských perníčku, na které má štempl, aby je mohla péct. Koupily jsme jí kamínek pro štěstí. Měla radost. Statečně bojuje s nemocí, která se jí opět, již podruhé, vrátila. Můj dopis pro radost jí visí na nástěnce nad pracovním stolem. Už 5 let. Rychlý oběd Na Růžku, krátké pozdravení a rozloučení s Jitkou S Loketskými perníčky a nasáklé létem tam pod hradem u řeky Ohře se vydáváme k domovu. Těším se, že se tam vrátíme třeba v období podzimních mlh, abychom zase ochutnaly Jitčiny perníčky při jedné z místních akcí. Třeba nám k tomu zahrají Cubitus. Moon River.... Tolik milého nám zase ta návštěva výletního místa dala... Je to kouzelné, ty cesty do neznáma...
více  Zavřít popis alba 
  • 18.9.2020
  • 87 zobrazení
huranakola
Ahoj po osmnácté…
dalo by se říct, že v této každoroční aktivitě jsme dosáhli plnoletosti….. Když se nad tím zamyslím, tak je to až nepochopitelné…. raději nemyslet ….no ale stejně…to je let….coooo????
Nebudu dál rozvíjet polemiku o tom, jak ten čas letí a budu se snažit připomenout v kostce letošní ročník, opět na Dobré Vodě u Telče. Vloni nám pršelo a byla zima, ale letos bylo extrémně letní počasí.
Páteční večer se nesl v duchu rockotéky a sobotní v duchu dobrého jídla, zpěvu, kytary a dobré nálady.
Jako vždy jsme vyjížděli v 9 hodin ráno, takže o půl jedenácté…. Krátce po výjezdu jsem všude registrovala různé cedule a směrové ukazatele s nápisem NADIVOKO…podezírala jsem Jindru, že je den předem rozmísťoval, abychom věděli do čeho jdeme…. Nakonec se jednalo o cestovatelský festival konaný tento víkend v Batelově a okolí….
Přes Mrákotín na Javořici, což je samozřejmě do kopce to docela šlo, a to doslova a do písmene….Procházka lesem byla krásná, houby rostly…. Jindra tvrdil, že tam vede cesta a bylo s podivem, že jsme se dostali opravdu do jakési vesničky, kde čekalo doprovodné vozidlo s občerstvením, což bylo velice milé….Další zastávka byla v Popelíně v pivovaru, který vlastnili bratři Zemanové. Obsluhoval a exkurzi provedl Miloš Zeman…jaká náááhoda. Potom následoval oběd v místní restauraci. V Horních Dvorcích jsme pak zakotvili v místní sýrárně na kafíčko a na větrník, který neměli….Ale zmrzlina z ovčího mléka byla fantastická…..
Posíleni samými zdravými dobrůtkami jsme pak jeli dál a musím říct, že lepší počasí jsme si vážně nemohli přát. V Práskolesích jsme se nemohli nezastavit u lípy staré 800 let.
V neděli jsme zúčtovali s majitelem a každý si udělal svůj program. Někdo jel na houby, někdo na kola, někdo za historií a někdo si protáhl pobyt s čekáním na servis auta….Vše ale dobře dopadlo a zakončili jsme náš výlet v Kopejtkově mlýně na obědě…
Příští rok bude maturitní – v 19 letech, a tak si na vás vymyslím maturitní otázky – ne za poslední čtyři roky, ale za všechny ročníky….

Dotaz: píše se poosmnácté nebo po osmnácté????
více  Zavřít popis alba 
  • 16.9.2020
  • 20 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
huranakola
Ahoj po sedmnácté…. 6. – 8.9.2019
tentokrát za devatero horami a devatero řekami….v Dobré vodě u Telče….takže na Vysočině…. A když píšu na Vysočině, musím říct, že jsem byla připravena na hory, hory, hory a potom doly…. No nicméně Jindra překvapil a vybral terén lehce zvlněný, sjízdný i pro nejezdce… Původní trasa byla poněkud delší, ale počasí nám nedovolilo příliš velký rozlet, takže místo původních 50 km nakonec bylo našlapáno 40.
Ubytovaní jsme byli v penzionu v bývalých lázních Dobrá voda. Pan majitel nám ho nechal celý k dispozici. Bohužel jsme nemohli využít v momentálních teplotách místní bazén…..dokonce padl návrh, že bychom v něm mohli umýt aspoň kola…..
V pátek večer začalo pršet, pršelo celou noc, pršelo ráno…. Nakonec začalo mžít…. Navrhoval se náhradní program…všichni jsme čekali na Světlanu až zavelí NEJSME Z CUKRU, JEDEM!!!! Musím říct, že k mému údivu se ozval první Milan, který jako první vyslovil to zakleté slůvko JEDEM…v tu chvíli jako když střelí do vrabců – všichni se rozběhli ke svým helmám, bundám, kolům…vstříc pošmournému dni bez sluníčka….ale my, co říkáme, že máme slunce v duši se nám pošmourno změnilo ve slunečno….
První větší zastávka byla v pizzerii v Dačicích u J.A.Komenského, kde jsme se posilnili dopředu objednaným obědem. Další zastávka v Telči v místním pivovaru Trojan….myslím, že pivo s mátovou příchutí docela překvapilo svojí existencí a jak se říká – v životě se má zkusit všechno…. a pak zastávka v úžasné cukrárně na náměstí s ještě úžasnějšími zákusky….no prostě…nebe v hubě…..
Po dojezdu jsme fakt museli kola spláchnout hadicí…..někteří by potřebovali taky spláchnout, já třeba měla ještěra až ve vlasech…
Večer měla být venku grilovačka, ale opět začalo pršet, takže nám vše připravili v kuchyni na pánvi a že toho bylo!!!! No a klasická „békačka“ s kytarou….tentokráte se čtyřmi kousky….
V neděli po snídani jsme pak všichni vyšli na místní kopec s kostelíkem sv. Jáchyma, bylo to takové hezké a příjemné posezení a pokec milí přátelé……
Příští rok…ve stejnou dobu…na stejném místě ahooooooj
více  Zavřít popis alba 
  • 16.9.2020
  • 11 zobrazení
jaroslavburda
Sítinovka pěnišníková (Graphocephala fennahi) - Po dlouhé době se konečně dostávám k focení. Uplynuvší měsíce jsem se bezezbytku věnoval stěhování z rušného města na samotu do krásných českých hor, a přesto, že řeším problémy s kolenem (a je pro mě velmi obtížné fotit), už jsem nevydržel bez hmyzíků ani o den déle.

Dnes se podíváme na exoticky vybarveného kříse z čeledi křískovití (Cicadellidae) - polokřídlou sítinovku pěnišníkovou. Tento drobný hmyz o velikosti cca 8-11 mm byl na našem území objeven teprve před několika málo lety v některých částech Prahy (zdroje uvádějí rok 2004). Odtud se celkem úspěšně rozšířil do dalších krajů ČR, což svědčí o schopnosti aktivně se šířit na lokalitách s příznivými podmínkami pro výskyt a přežívání sítinovek. Původem je však doma v Severní Americe, odkud se v první polovině 20. století rozšířila do Velké Británie a odtud i na naše území a do většiny zemí Evropy. Podobá se dobře známé sítinovce zelené (Cicadella viridis), o které píše již např. Vladimír Javorek v Kapesním atlasu ploštic a křísů (1978). Avšak sítinovka pěnišníková je mnohem exotičtěji vybarvená, jak si z fotografií můžeme povšimnout.

Jméno sítinovky pěnišníkové je odvozeno od pěnišníků nebo-li rododendronů, oblíbených keřů, které se pěstují pro svou estetickou hodnotu a nenáročnost v mnoha českých zahradách a parcích. Pro sítinovky slouží pěnišník jako prostředí vhodné pro vývoj a taktéž jako zdroj potravy. Samice sítinovky kladou na podzim vajíčka do květních pupenů. Na jaře se vylíhnuvší larvy poškozují nejen pupeny, ale i listy; dospělý křís pomocí bodavě savého ústrojí (rostrum) nasává potravu z rostlinného pletiva (sání listů menším počtem jedinců na vzrostlých keřích nezpůsobuje výrazné vizuální poškození). Dospělce a starší nymfální stádia můžeme studovat počátkem léta (mají rády přímé sluneční světlo a teplo), dospělé jedince můžeme pozorovat na keřích až do pozdního podzimu.

Vyjma úhledně pestrobarevného zbarvení, velkých fazetových očí a štíhlého těla se střechovitě složenými křídly, stojí za povšimnutí například i (především) zadní pár nohou, na jejichž holeních si můžeme povšimnout bohatého otrnění. Trnů je určitý počet a jsou pro jednotlivé skupiny charakteristické - často tvoří tzv. hřebínky (fulgoroidea). Není nezajímavé, že např. z jednoho takového trnu na konci zadních holení se vyvinula pohyblivá ostruha (kalkar). Všechny tyto speciální "úpravy" noh pomáhají k dokonalejšímu pohybu křísů na rostlinstvu a k bezchybným odrazům při skákání.

Velmi zajímavá je i funkce bodavě savého ústrojí, pomocí kterého křísi extrahují potravu. Bodec, tvořený dvěma trubičkami, vniká do rostlinného pletiva (pod specifickým úhlem), kdy tenčí trubičkou ze slinných žláz do místa vpichu vstřikuje slinu, která obsahuje četné fermenty a umožňuje osmózu (vzlínání), a tím nasávání šťáv i z buněk, které nebyly vpichem porušeny. Zmíněný sekret je pro rostlinné tkáně značně jedovatý (vyvolává fytotoxémie). Druhou prostornější trubičkou je pumpována nasávaná potrava do jícnu a odtud dál postupuje do žaludku a dlouhého vinutého střeva. Velmi zajímavé je, že speciálně u křísů se vyvinula tzv. filtrační komora, což je vlastně vychlípenina jícnu. Komorou prochází počáteční i konečná část střeva. Konečnou částí střeva se odčerpává z potravy přebytečná voda, takže zažitina zhoustne a přední část střeva z ní dostává živiny již v koncentrovanější formě. To usnadňuje vstřebávání do těla. A podobných velice zvláštních úprav mají křísi řadu… Věděli jste například, že v bazální části zadečku se u samečků vyvinul složitý zvukotvorný orgán kombinovaný s tympanálním sluchovým ústrojím (smyslový orgán sloužící k zachycení zvuku)? Nebo například, že křísi umí speciálním "tvořítkem" produkovat dlouhá, velmi pružná vosková vlákna s velmi složitou mikroskulpturou :-)

Nehybnou, sedící sítinovku lze snadno přehlédnout. Není-li vyrušena vnějším podnětem, neprozradí se pohybem a převládající zelenavé zbarvení jejího těla ji dobře chrání před objevením. Plně vyvinuté sítinovky lze často nalézt na lícní straně listů a to v těsné blízkosti hlavní žilky. Obvykle sedí s tělem orientovaným shodně s podélnou osou listu a jsou-li vyrušeny, reagují zpravidla hbitým přelezením na jejich spodní stranu, případně odskočí a popolétnou na vedlejší list nebo jinou sousedící rostlinu. Fotografování sítinovek se tak proměňuje v úsměvnou hru na schovávanou. Ptáte-li se zda-li sítinovky pěnišníkové vašim ozdobným keřům mohou škodit, pak je nutno zdůraznit, že největším problémem je přenos parazitických hub (Seifertia azaleae) a jiných patogenních organizmů, které způsobují např. zasychání a hnědnutí květů rododendronů. Silnější infekce se projevují výraznou redukcí počtu květů. Podle četných literárních údajů dochází k infikování pletiv pupenů touto houbou zpravidla v místech poškozených mechanicky samičkami sítinovek při kladení vajíček.

Ale jsou krásné! A jsou tu s námi (dle fosilních nálezů) již od konce prvohor, z období permského.

Jablonec nad Nisou, zahrada, rododendrony
Mapovací čtverec: 5257
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér (foceno z ruky)

Foto 2020 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 15.9.2020
  • 14 zobrazení
hanakzhor
Při toulání Českem a Slovenskem mi chyběla návštěva Kysuc a Oravy, především hradu Orava a Oravské přehrady. K narozeninám jsem dostal od dcerky i s přítelkyní, která má narozeniny ve stejný den, poukaz a splnila mi tak dlouholeté přání. Vyšlo nám počasí a tak jsme se snažili co nejvíce poznat. Jeli jsme přes Mosty u Jablunkova, kde jsme ztratili nejvíce času (2 hodiny) před slovenskými hranicemi, kde pouštěli na semafor po 3 - 5 autech, aniž by cokoli kontrolovali, nebo prohlíželi. Abych nekřivdil jen Slovákům tak v Rožnově pod Radhoštěm k večeru na zpáteční cestě, zase naskládali na silnici v delce asi 1 km panáky a pouštěli na semafor, aniž by se na silnici něco dělo, přitom silnice byla zcela v pořádku, žádná známka po nějaké činnosti. Píši to jenom, abych upozornil další cestovatele na Slovensko. Mostům u Jablunkova se vyhněte! Jinak je na Slovensku moc pěkně, mnoho památek a většinou velmi pěkně upravené obce a lidé jsou vstřícní, jak je jistě vidět na fotkách. Jen se tam hodně buduje a opravuje, pravděpodobně v obcích kanalizace a tak některé silnice vypadají podle toho.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.9.2020
  • 17 zobrazení
klaraaanet
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 9.9.2020
  • 116 zobrazení
les62
Píšu to raději až v neděli, kdy už jsem trochu klidnější. Ne že by mě ten zápas rozčílil, spíš jsem nevěděl, jestli se mám smát nebo brečet. Od včerejška přemýšlím, jestli jsem za ta léta, co se chodím dívat, viděl někdy tak špatnej náš výkon jako v sobotu na Morendě. Asi jo, ale nemůžu si na žádnej takovej zápas vzpomenout. Prostě to při pohledu z tribuny tentokrát nikomu nešlo. Jasně, nejsem trenér, jsem jenom fanoušek a sem tam novinář :-) , ale to bylo fakt hrozný.
Nicméně - stejně budeme dál jezdit (nás se jenom tak nezbavíte) a stejně vám budeme pořád fandit.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.9.2020
  • 75 zobrazení
mopkaminek
Po včerejší zkušenosti s lijákem jsme tentokrát vyrazili jen na blízký Knihov, protože zas hlásili nějaký déšť. Počasí bylo celkem fajn, tak jsme tu vydrželi docela dlouho. Holky si hned našly zábavu - vodily se poslepu a vymýšlely různé překážky a nástrahy, ale samozřejmě na ně včas upozornily :-) Zahráli jsme si také Poznej svůj strom, hru na trénování paměti, poznávali jsme hlasy ptáků, přečetli si (a poslechli) příběhy o skřítcích, na to jsme hned navázali češtinou (když už brzy začne ta škola) - říkala jsem různá slova (z příběhů dětí) a děti určovaly, kde se píše jaké i/y. Vždy jsme si řekli, podle čeho se to odůvodní. Všichni zkusili vyjmenovat vyjmenovaná slova po B, někteří to říkali, jak když bičem mrská :-D a pak jsem vymýšlela slova odvozená a všichni hádali, ke kterému vyjmenovanému slovu patří. Pak jsme se vydali do školy, kde jsme trénovali bubnování. Nejdřív jsme se trochu seznámili s technikou - jak sedět, jak držet buben, jak mít ruce, jak se hrají různé údery - každý si to stějně dělal, jak chtěl :-D Nevadí, časem se to poddá, budeme trénovat častěji ;-) No a zkusili jsme pár jednoduchých rytmů, pak je kombinovat - jedna půlka hrála jeden, druhá zas ten druhý. Dělali jsme vlnu, to už bylo těžší :-) a pak jsme pro zábavu vymýšleli zvířátka v angličtině a zkoušeli je zabubnovat. Každý vymyslel nějaké, kdo nevěděl, pomohli jsme :-) Když už jsme měli zvířátka trochu potrénovaná, zkusili jsme bubnovat jedno kolo jen jednoslabičná, druhé kolo dvojslabičná a nakonec trojslabičná - těch už tolik nebylo :-) Moc jsme si to užili a zase si někdy společně zabubnujeme :-)
Kategorie: architektura
více  Zavřít popis alba 
  • 3.9.2020
  • 12 zobrazení
mirovavro
Po dvoch rokoch sme sa opäť vrátili do Liptovských Revúc, aby sme si spravili túru cez Rakytov. Vtedy nám naň už nezostal čas. Táňa s Evkou trasu navrhli a zároveň si splnili ďalší vrchol do záznamníka 7 vrchov 3 jazerá.
Doma za "humnami" máme veľa krásných miest na túry, ale netreba pri tom zabúdať na vzdialenejšie a náročnejšie turistické možnosti. Čas neúprostne beží, preto rád využívam každú možnosť na podobné túry. Aspoň dokedy mi to fyzické , ale aj mentálne zdravie umožňuje...(To druhé nechávam na Vaše posúdenie...)
Skoro ráno sa zišlo päť nadšených účastníkov s rovnakou "krvnou skupinou." Evka bola v noci taká nedočkavá rána, že pre zle nastavený budík niekoľkokrát od 2:00 prezváňala Táňu či nezaspala.. Aspoň sme sa mohli cestou vlakom na tom dobre pobaviť. Cestou na Rakytov sme boli zvedaví na útulňu Limba, ktorá je celoročne otvorená pre nenáročných turistov pri prechode Veľkej Fatry. Zastihli sme mladého chatára pri príprave na vystriedanie v trojtýždňovom cykle. Na otázku či sa teší dole nás prekvapil odpoveďou, že vôbec nie... Najprv sme to nechápali, ale potom sme mu dali za pravdu, že tu je aspoň oslobodený od toho civilizačného marazmu... Na obsadenosť útulne sa nesťažujú počas celého roka , vrátane zimy. Sparavil nám kávu, ponúkol pivo v ramci možnosti a ostatné sme si vybalili z batohu.
Na zelenej hrebeňovke sme stretli množstvo hlavne mladých turistov zbalených na viacdňové túry. Vrchol Rakytova nám poskytol nádherný kruhový výhľad a výhľady nám poskytoval aj samotný celý hrebeň, vrátane zostupu do Strednej Revúce. Pri výstupe na hrebeňovú zelenú značku aj zostupe po červenej zn. sme nestretli turistov.
Pôvodne pri plánovaní trasy som vôbec netušil, že stihneme z cieľa Stredná Revúca skorší bus do Ružomberka. Z toho dôvodu sme mali v Ružomberku viac ako dve hodiny času nájsť si dobrú reštauráciu na obed. Potom cestou na vlak k tomu ešte lepšiu originál talianskú zmrzlinu, kopček za 0,5 €...Doma sme pokročili, tu si dávam kopček rovno za 1 €...
Tentoraz sme mali miestenky do rýchlikov a dobre sme spravili, hlavne z Ružomberka by sme si bez nich asi nesadli. Aj keď často píšem, že nám na túrach býva spolu dobre, tak teraz to platí ešte viac. Vychádzam nie len z môjho pohľadu, ale hlavne od odozvy ostatných. Myslím, že sme aj vás týmto motivovali na pohybové aktivity v našej krásnej krajine..
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 27.8.2020
  • 76 zobrazení
muhl
JAK JE JIŽ ZNÁMO, VYSOČINA JE PŘEKRÁSNÁ ROMANTICKÁ KRAJINA. PŘED VÍCE JAK 10 LETY BYLA NAPSÁNA KNIHA: TRAMPING NA ŘECE JIHLAVĚ, KDE SE PÍŠE O TRAMPSKÝCH OSADÁCH NA JIHLAVSKU,TŘEBÍČSKU A VYŠKOVSKU. A KAŽDÝ KOUSEK NA ŘECE JIHLAVĚ MÁ SVÁ ROMANTICKÁ ZÁKOUTÍ. JEDNÍM Z NICH JE PŘÍMĚLKOV A ÚDOLÍ BRTNIČKY. JIŽ DELŠÍ ČAS MĚ UZRÁVAL V HLAVĚ NÁPAD, UDĚLAT MAPU BRTNIČKY PO TRAMPSKU. ALE NÁPAD A REALIZACE JSOU DVA POJMY. PŘÍLEŽITOST SE NAŠLA KDYŽ MAJITEL HOSPŮDKY NAD PŘEJEZDEM(MATES) CHTĚL DŮSTOJNOU OSLAVOU PŘIPOMENOUT 100 LET OD ZALOŽENÍ TÉTO HOSPODY. A JAK JE ZNÁMO HOSPODA A TRAMPING JDE RUKU V RUCE CESTOU SPOLEČNOU. PŘÍMĚLKOVSKÁ HOSPODA BYLA VYHLÁŠENÁ SVÝM KLADNÝM PŘÍSTUPEM K TRAMPŮM. PO CELÁ DESETILETÍ SE V NÍ ODEHRÁVALY SLEZINY,SEJŠNY A RŮZNÉ AKCE JAKO NAROZENINY ,TRAMPSKÉ SVATBY ATD. V HOSPODĚ VÍKEND CO VÍKEND ZNĚLA TRAMPSKÁ MUZIKA. TAK TO BYLO I S ÚDOLÍM BRTNIČKY.TRAMPOVÉ TAM ZAKLÁDALY OSADY. T.O.ONTÁRIO, T.O.SMOLAŘI, T.O. DAVNÉ, T.O.ČÍŽEK, T.O. OSMĚLÁ HVĚZDA,T.O. OSAMĚLÍ VLCI, T.O. PŮLNOČNÍ HVĚZDA. BRTNIČKA ŽILA A ŽIJE DODNES SVÝM ÚŽASNÝM ŽIVOTEM PLNÝM DOBRODRUŽSTVÍ A ROMANTIKY. JIŽ OD ROKU 1289 SE ÚDOLÍM PROHÁNĚLI RYTÍŘI NA KONÍCHKDYŽ SE POSTAVIL HRAD ROKŠTEJN. ALE TO BY JSME SE VRACELI O 700 LET SPÁTKY. PŘI PŘÍLEŽITOSTI OSLAVY 100 LET HOSPODY A KŘTU MAPY(BRTNIČKA-STŘÍBRNÁ ŘÍČKA) JSME ZBUDOVALII MALÉ VZPOMÍNKOVÉ MÍSTO NA ÚDOLÍ MUCH. JE TO PROSTÝ KŘÍŽEK KDE SE MŮŽEŠ ZASTAVIT,ZAVSPOMÍNAT NA KAMARÁDY KTEŘÍ JIŽ ODEŠLY NA SVŮJ POSLEDNÍ VANDR A NEBO NA ČASY KDY JSI BYL JEŠTĚ MLÁD A PROŽÍVAL ZDE SVÉ KRÁSNÉ CHVÍLE. DUCH TRAMPINGU A VŮNĚ OHŇŮ JE ZDE CEJTIT NA KAŽDÉM KROKU. A JEŠTĚ NĚCO K TÉ MAPĚ. DÍKY KAMARÁDOVI JIŘČOVI TATO MAPA SPATŘÍLA SVĚTLO SVĚTA. ZA TOLIK ČASU KTERÝ TOMU VĚNOVAL MU PATŘÍ VELIKÉ UZNÁNÍ. TAK SAMO MATESOVI KTERÝ POVOLIL UMÍSTĚNÍ MAPY NA SVÉ HOSPŮDCE. PODĚKOVÁNÍ PATŘÍ KAMARÁDU KEJKOVI S T.O.FREE BOY ZA VYŘEZÁNÍ KŘÍŽKU I PAVLU BARTÁKOVI S T.O.DRUHÝ DECH Z VYROBENÍ RÁMU NA MAPU.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.8.2020
  • 214 zobrazení
joona
Jsou město v okrese Cheb v Karlovarském kraji První pís. zmínka:rok 1528,O vznik lázní se významně zasloužil doktor Johann Josef Nehr – klášterní lékař v roce 1779 ,,
Návštěvou města jsme začali v hotelu Royal a pak lanovkou k hotelu Krakonoš tam jsme si prohlédli park Boheminium (viz.album 2 ) poté jsme přes oboru došli k rozhledně Hamelinka ( 1873 a 723 m architekta Fridricha Zicklera ) z kopce jsme došli do centra ke kolonádě k pramenům a hrající fontáně ta nám zahrála dobití ráje .. Na konci výletu nám zahrál do kroku synfonický orchestr,
více  Zavřít popis alba 
  • 14.8.2020
  • 19 zobrazení
bspbara
Vyjeli jsme v pátek odpoledne do Horní Lipové, kde Tom zaparkoval auto. Zašli jsme do Kovárny a druhý den zajeli do Račího údolí (nechtělo se nám v tom horku šlapat do kopců).
Poto jsme se zajeli vykoupat a tam potkali Rosťu s Randym, no prostě náhoda. Po fajné koupačce vyrážíma do lesního baru. Spíme kousek nad barem.
V neděli za vedra jdeme kolmo na Smrk, ještě, že se jde ve stínu. Jdeme podél hranic, nahoru a dolů. Hřiby rostou a tak za Špičákem končíme u fajné studánky, kde i spíme. Okolo 20hod začíná lít a má pršet ještě dva dny. V pondělí šlapem celý den v dešti. I když máme dobré vybavení, tak to bylo málo pltné. Slezli jsme přes Nýznerovské vodopády do Žulové, kde se v místní hospůdce trochu zkulturníme a jdeme pod velký přístřešek u lomu.
V ůtery stále lije a tak sedáme na vlak a jedeme pro auto a valíme domů, Teď je středa a stále prší, teď už jsem doma a píši, tak Ahoj za lepšího počasí.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.8.2020
  • 75 zobrazení
flp
Prý elektrárn, já v tom viděl píš dystopicku plovárnu, ale i tak moc fajn
Kategorie: architektura
více  Zavřít popis alba 
  • 3.8.2020
  • 8 zobrazení
kajdule
Tak barvitě jsem před časem líčila Rýchory Káťě z turisťáku, až tam vzala svého tatínka, mého turistického vedoucího, který mě před více než 30 lety učil lásce k chození po československé přírodě, a svého syna. A tak tu byl nápad vydat se tam na otočku za nimi... Ze dne na den, popadla jsem batoh a vydala se vstříc rýchorskému dobrodružství. Také po roce a půl zase vidět Rýchory, jeden z nejkrásnějších koutů naší vlasti, který znám. Tentokráte v letním obalu. Že se pouť tímto tajemným krajem povedla, vyčtete zcela jistě z přiložených fotografií. "Kde budeš dnes spát, Kačenko? Přeci u vás, Ájo..." Tam, kde jsou hvězdy nejsvítivější... Vzduch nejčistší... Lesy nejtajemnější... Louky nejprostornější... Výhledy nejkouzelnější... Mraky nejdramatičtější... Vánek nejsvěžejší... Vzpomínky nejkrásnější...

Ráno se budím brzy, po tom včerejším pivku nemohu dobře spát. Budík mám na 5:45, ale vstávám v půl šesté. Vyrážím, venku je krásně, bude to jistě hezký den. Na autobusovém nádraží jsem brzy, v hlavě mi vrtá jedna myšlenka, a to, zda pojede nějaký ten spoj do Žacléře. Web mi nechtěl žádný spoj najít. Osud to vyřešil za mě, ten můj autobus má konečnou ne v Trutnově, ale v Horním Maršově. Tak mě nečeká 14 km, ale pouze 4 pohodové km. Půjdu cestou, kterou jsem ještě nikdy nešla. Tenkrát z Trutnova v tom silném dešti, to byl zážitek, ale vlastně mi to vůbec nevadilo. Déšť mám ráda... 3 h v autobuse, kopečky se ukazují, projíždíme Janskými Lázněmi, kde jsme byli s Adamem po jeho nemoci a já tam objevila ten tajemný kraj a poprvé spatřila ceduli Rýchory. V tu chvíli jsem si řekla, že se tam vrátím a to místo objevím... Dost často se mi myšlenka spojí se vzpomínkou na minulé návštěvy hor. Píši Petře Č. a ona mi hned volá zpět. A tak spolu hovoříme a domluvíme se na zítřejší kávu v Trutnově. Pak píši Stáně a také Honzíkovi. Píše Petra, že mi nechala na smrku u zastávky dáreček. To je milé. Pan řidič nechce nic za prodlouženou jízdu a já vysedám v Maršově. Fotím starý zámek, chce se mi hodně čůrat, a tak jdu do penzionu na kofolu a na zelňačku. Je 11 h. Koukám do mapy, někde jsem zapomněla banán a už ho pak nenajdu. Vybírám si knihu v Knihbudce na autobusové zastávce a u smrku si vyzvedávám pomerančové TicTac od Petry... Vydávám se vzhůru ke hvězdám, tedy k mé milované Rýchorské boudě. Jirka netuší, jaké bude mít překvápko. Jirka je můj turistický vedoucí, který mě před více než 30 lety začal předávat lásku k chození po československé přírodě.. Jeho dcera Katka si vzala na základě mého doporučení kontakt na Áju. Na tu se také moc těším. Asi ani nečetla, že bych ráda 1 nocleh... Cesta z Maršova je krásná, kopce, louky, na jedné z nich odpočívám. Zastavil se tu čas. Nikde ani živáčka, jen já hory a les. A to přesně jsem si moc přála.. Je mi moc hezky a těším se na věci příští...  Před Boudou sedí Ája a přivítá mě s otevřenou náručí. Vyprávím jí důvod své cesty a ona se ptá, kde dnes spím. Já na to, že tady a ona, že jasně, že to  hned vyřídíme. Chvíli si povídáme o tom, jak se máme. Jdu do bufetu na kávu a najednou vstupuje Jirka. Zdravím ho a on mě obejme. "Ani se na Tebe nemohu zlobit, když je tu tak krásně.." Včerejší cesta ze Žacléře ho totiž totálně vyčerpala. (Později se dozvídám, že to vzali prudce po zelené, místo pozvolna po žluté…) Moc se mu tady líbí. Povídáme si a za chvíli se objevuje i Katka se synem Honzíkem. Jdeme na vyhlídku, ještě s jednou starou paní a pak se vydávám do zdejšího pralesa. Je krásné podvečerní slunce a já během své procházky za celé 4 km nikoho nepotkám. Je mi tak hezky. Pořád je teplo, na krátký rukáv. Přicházím před 18 h, jdeme na večeři. Máme výborné knedlíky s lesním ovocem. Přelité ovocnou šťávou, domácí, mňam. Po večeři jdeme ke studánce a ještě obdivujeme vlastně stále dokola tu zdejší květenu. Měl by tu kvést žlutý hořec, nepodobný tomu klasickému modrému.. Napiji se ze studánky, kde je voda průzračná a horsky ledová. Prohodíme pár slov na pokoji u Jirky. Dám si po 20 h sprchu a se zapadajícím sluncem zapisuji poznámky ke dnešnímu dni. Krásný výlet, krásné scenérie, krásná setkání, červené tváře, skvělé světlo a já si jdu ještě přečíst pár stránek z knihovny na zastávce (Knihbudce) v Horním Maršově. Tak dobrou a moc díky za tento kouzelně a plnohodnotně strávený den.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.7.2020
  • 56 zobrazení
toller
Stav v době zakoupení statku - píše se rok 2005 a dva blázni se pustili do rekonstrukce .... kdyby jsme tehdy jen tušili, co nás čeká.
Kategorie: bydlení
více  Zavřít popis alba 
  • 14.7.2020
  • 9 zobrazení
joona
Největší muzeum motocyklů a jízdních kol značky Simson v České republice,Muzeum nabízí více než 30 exponátů této známé východoněmecké značky založené roku 1856.
Obec se nachází v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji,První pís. zmínka rok 1336
více  Zavřít popis alba 
  • 10.7.2020
  • 18 zobrazení
bikovec
Tato tradiční několikadenní akce MoraviaMoto proběhla na počátku prázdnin a (nejen) z mého úhlu pohledu se mimořádně povedla! Na akci panovala, slovy jen těžko popsatelná, pozitivní atmosféra mezi kamarády a přáteli v jedné stopě. Bylo to bezva a jak píši výše, nemá smysl se pokoušet slovy popsat nepopsatelné a tak toho raději nechám :-) Moc všem děkuji a těším se na další akci! D.
více  Zavřít popis alba 
37 komentářů
  • 7.7.2020
  • 192 zobrazení
danap16
Z parkoviště u říčky Bílé Desné jsme vyrazily do osady Mariánská hora. Vedou sem kamenné schody, podle pověsti jich bylo 365. Každý den v roce byl položen jeden a položili je dělníci, kteří scházeli z hor za prací. Původně zde byla poutní cesta z údolí Desné ke kapličce Panny Marie na Mariánské hoře. Do dnešního dne se jich zachovala 350. Z Mariánské hory jsme pokračovaly k rozcestí Mariánskohorské boudy, kde stojí smírčí kříž k protržené přehradě.
Po žluté jsme se dostaly k protržené přehradě. Přehrada na Bílé Desné se protrhla 18.9.1916. Masa vody na sebe nabalila množství kamenů, stromů, klád z blízké pily, také zmařila 67 (někde píšou 65) lidských životů a napáchala obrovské škody na majetku. Těmto obětem je v blízkosti torza přehrady věnován památník. Okolí protržené přehrady byla upraveno ke 100. výročí tragédie.
Podle Bílé Desné jsme došly zpátky na parkoviště.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 6.7.2020
  • 20 zobrazení
baskervil
Píše se rok 1871 a hrabě Arnošt Valdštejn na svém zámku Kozel slaví 50. narozeniny.
#valdstejn#kozel#zamekkozel#hrabe_Valdstejn_ma_narozeniny
více  Zavřít popis alba 
  • 6.7.2020
  • 29 zobrazení
Reklama