Hledání

2 173 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

jaroslavburda
Listopas bobový (Charagmus gressorius) - Během focení krásně oranžových kalíšků mísenky oranžové (Aleuria aurantia), viz předchozí fotoblog, jsem z nenadání zaregistroval mezi houbami pohyb. Ihned jsem rozpoznal krásného nosatčíka - listopase bobového (velikost 7 -10 mm). V mžiku jsem přenastavil fotoaparát a udělal několik snímků tohoto krasavce s tmavě hnědou páskou přes oko a béžovým proužkem táhnoucím se od štítu k zadečku. Tento dříve velmi vzácný druh se nyní vyskytuje všude tam, kde se nachází rostlina vlčí bob (Lupinus polyphyllus). Vlčí bob je invazivní rostlina, která k nám, potažmo do Evropy, byla zavlečena poměrně nedávno a dnes se nachází hojně od nížin po horská úbočí. Jde o agresivní (i když krásnou) rostlinu. Její původ je v Severní Americe. Semena jsou silně jedovatá a požití i malého množství (literatura uvádí asi deset kusů) způsobuje silnou nevolnost a halucinace. Listopas bobový se ve vlčím bobu vyvíjí a s gustem konzumuje jeho bohaté listoví. Vlčí bob se vyskytuje v korytu řeky Jizery i podél lesních cest, tudíž si tento půvabný brouk našel cestu i k nám do hor. Při focení je nutné být obezřetný, protože při sebepatrnějším kontaktu se staví mrtvým a ihned padá z rostliny na zem. Já jsem měl to štěstí, že se procházel při podzimním sluníčku v písku a jehličí. Asi byl na houbách, jako já. Pokud máte na své zahradě tuto rostlinu a divíte se ohlodaným listům, bezpochyby poblíž naleznete tyto líbezné frňákovníky.

O listopasech píše Karel Hůrka v knize Brouci České a Slovenské republiky: "Listopasové tohoto rodu zahrnují v ČR a SR více než 20 druhů malých, protáhlých, šupinami pokrytých a obrvených nosatců. Šupinky pokrývají i jejich kusadla. Téměř polovina druhů je uváděna jako škůdci luštěnin a pícnin. Rod je u nás zastoupen podrody Charagmus a Sitona s."
A skutečně, již v roce 1873 profesor Klika píše o rodu sitones nebo-li zrnokazech. Sitones z řeckého "ten, kdož kupoval obilí pro chudý lid". Konkrétně o listopasu bobovém však nenajdeme podrobnější informace ani v Klikovi, ani v Dlouhém a Hůrka věnoval tomuto broukovi pouhé dvě věty.

Kořenov, Martinské údolí, Jizerské hory, písčitý pás, při cestě
Mapovací čtverec: 5258
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + dvojitý difuzér + odrazka (foceno z ruky)

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • minulý čtvrtek
  • 8 zobrazení
  • 1
jojo111
  • minulé pondělí
  • 15 zobrazení
  • 0
menhirudla-menhiry
Státní hranice je – jak odjakživa známo – důležitou linií, jejíž jednou mezi sousedními zeměmi domluvený průběh se nemá a nesmí bez domluvy měnit. Aby to tak bylo a (v dobách míru) zůstalo, je dnešní státní hranice viditelně označena standardními „hranatými sloupky“, tzv. hraničníky nebo úředně hraničními znaky. Tyto kvádříky jsou natřené na bílo, aby byly v krajině dobře viditelné. Orientaci ohledně úseku hranice zajišťuje na nich namalované číslování. To není úplně jednoduché a při první procházce ne hned srozumitelné. (Internacionální úřední šimlové měli při vymýšlení systému číslování tak trochu potíže s komunikací a možná i s orientací.) Úplně na začátku byla státní hranice – jejíž průběh se kdysi i v míru občas měnil – průběžně označována nejčastěji záseky do stromů. Mluvilo se o tzv. hraničních stromech. To však byla znamení „změnitelná“ a tudíž potenciálně sporná. Neposunutelnost naposled domluvené hraniční čáry se tedy (mimo strouhy, zídky, strže, potoky, řeky, mísové kameny a nápadné skalní suky) navíc zajišťovala umělými příkopy. A pak – světe div se – i padacími jámami, do nichž se v hraničních neobydlených rozlehlých lesních hvozdech v rámci druhotného užití lovila zvěř. Nicméně i o v hraničních jámách ulovenou zvěř někdy vzplály spory. Lidi to už holt mají v nátuře. A tak se hraniční linie před několika staletími začala označovat hraničními kameny. Podle hraničního historika Jiřího Jánského jejich oficiální nástup (po úředním konci hraničních stromů) nastal v roce 1764. „Nové“ kameny byly bílé a viditelné, byly opracované a též někdy opatřené datem roku nebo i obrázkem – znakem či erbem. Nicméně první doložené užití kamenů sousedními Bavory jako hraničních znamení je z r. 1494.
Ty první byly převážně neoznačené. Mohly být malé, ale mohlo jít i o „velké, metrákové balvany, kvůli kterým bylo jistě velmi obtížně hraniční linii svévolně měnit“, jak píše J. Jánský. Dále píše: „Stáří těchto kamenů nelze určit a zdá se, že jejich orientační funkce vznikla až druhotně“. S tou „druhotnou“ orientační funkcí naprosto nesouhlasím. Tvarově i barevně odlišných neopracovaných či hrubě tvarovaných a každopádně nápadných kamenů jsem na víc než stovce kilometrů prochozené hranice spolehlivě našel nejméně sto. To mluví pro systém, jenž může/musí být mnohem starší, než se historici domnívají. Podle mě byl mj. založen na schopnosti tehdejších lidí postřehnout a identifikovat i malé (odlišné) kameny jako kameny s onou orientační či „přikazovací - zakazovací“ funkcí. Někdejší obyvatelstvo bylo (na rozdíl od nás) doslovně schopné „číst krajinu“.

Tak či onak, původní málo opracované kameny byly poznatelné hlavně podle umístění na „hraniční pěšině“, dále podle tvaru a v neposlední řadě podle „odlišné“ barvy. Barevnou odlišnost od okolních kamenů těmto skromným hraničníkům propůjčovala jinobarevná hornina, z níž tyhle kameny občas byly. Určité procento neopracovaných hraničníků tím pádem muselo být přineseno odjinud. Převažující tvar dodávající inkriminovaným kamenům onu orientační funkci je tvar trojúhelníkový, trapézový, lichoběžníkový/pětiúhelníkový a podlouhle loďkovitý. Ty delší loďkovité byly dřív téměř jistě vztyčené. Pak jsou tu kameny působící jako „zahnuté“. O nich – na základě mého mnohaletého zájmu o zvláštní kameny jako takové – tvrdím, že měly naprosto vždy nějakou signální funkci. Ať již na hranici pozemku, státu nebo u megalitického hrobu. Dřívějšímu lidstvu se tento tvar asi „líbil“, nebo mu něco říkal.

To, že jsem původních hraničních kamenů našel opravdu mnoho, vděčím faktu, že při jejich náhradě hraničníky „moderními“ byly ty staré pouze o kousek odsunuty a nebyly odvezeny ani zničeny. Některé jsou velké a vykazují mistrovskou kamenickou práci, zrovna jako určitou drsnou krásu. Na rozdíl od těch průmyslově zhotovených dnešních mají charisma. Jejich „nevděčné odhození stranou“ člověka někdy trochu zabolí. Aspoň, že nebyly zničeny. Mnoho malých pak zůstalo v těsné blízkosti těch dnešních, pročež jsem je k nim mohl přiložit, vyfotit a opřené o ně ponechat. Třeba si jich – během procházky po opuštěné romantické hraniční pěšině – někdo v budoucnosti všimne a zamyslí se nad nimi.

Resumé:
Hranice státu byla dávno před vztyčením opracovaných "hranatých", popsaných, malovaných a následně číslovaných hraničníků důsledně značena různě velkými a nápadně tvarovanými kameny z hornin, které nezřídka musely být odněkud na místo přineseny. Jestli se toto vymezování hranice dělo spontánně a chaoticky, nebo organisovaně, nelze říci. Ale v konečném důsledku se nakonec jednalo o PRVOTNÍ SYSTÉM VYMEZENÍ STÁTNÍ HRANICE PROSTŘEDNICTVÍM KAMENŮ.

Kdo se o danou tématiku bude hlouběji zajímat, ten si ve fotoalbu přijde na své. A doufám, že se mi ozve.
Rudolf.
Kategorie: krajina
více  Zavřít popis alba 
  • 11.10.2019
  • 15 zobrazení
  • 0
takjo
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 10.10.2019
  • 49 zobrazení
  • 3
mia1960
Tady člověk těžko uvěří, že se píše r. 2019 a jsme ve středu Evropy. Nicméně krásná příroda vše vynahradí. Jak zmiňuji v albu Šumava - Koryto, i zde bývala kdysi škola, německá, po válce česká. O poválečné době, rumunských reemigrantech , tristních poměrech zmiňuje školní kronika Miletínek. Bohužel z důvodu ochrany GDPR,či jiného, byla zcela stažena z digitálního archivu.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 8.10.2019
  • 16 zobrazení
  • 3
lotusesprit
Skály - Hrad se poprvé připomíná r. 1393 jako sídlo Matěje Salavy z Lípy, který též vlastnil Stárkov. Hrad pravděpodobně postavil Matěj Salava nebo již jeho předchůdce Rubín ze Žampachu připomínaný v l. 1353–1371. Do tohoto nově postaveného sídla byla přenesena feudální správa ze stárkovské tvrze. Matěj Salava z Lípy bojoval na straně husitů – na úkor broumovského kláštera rozšířil také své državy–, záhy však přešel na stranu císaře Zikmunda a zajistil si tak své pozemkové vlastnictví i v době po lipanské bitvě r. 1434. Skalní hrad mu sloužil za bezpečný opěrný bod, a proto jej rozšířil a dobře opevnil. Protože z něho byly podnikány útoky proti lužickým a slezským městům, vymohli si Slezané r. 1447 jako podmínku smíru s Jiřím z Poděbrad jeho zboření. Hrad však byl brzy obnoven. V r. 1454 jej získal blíže neznámý Kočka, po němž byl hrad pojmenován na Katzenstein a zkomoleně česky na Kočkenštejn či Kočičí hrádek. V r. 1466 byl jeho majitelem Hanuš z Varnsdorfu a na Trutnově, který jej r. 1488 prodal Zbyňkovi Buchovcovi z Buchova. Od něho získal Skály r. 1497 Jan Špetle z Janovic a připojil je ke svému náchodskému panství. Ani u něho však dlouho nesetrvaly a již r. 1513 byly prodány Bartoloměji knížeti minsterberskému. V témž roce byly bezvýsledně obléhány knížetem lehnickým. V r. 1515 je Jan Špetle koupil zpět a rok nato je prodal Petrovi Adršpachovi z Dubé. Pak se na Skalách vystřídala řada majitelů: r. 1528 Zdeněk Lev z Rožmitálu, r. 1533 Jan Krušina z Lichtemburka, r. 1533 Vojtěch z Pernštejna. Od jeho bratra Jana koupil skalské panství s šesti pustými hrady a jednou pustou tvrzí Bernard Žehušický z Nestajova († 1563). Poslední majitelé na hradě již nesídlili, nebyl udržován a postupně chátral. R. 1576 při prodeji Skal bratřím Bohdaneckým z Hodkova se již píše o pustém hradě. Jako takový se uvádí ještě r. 1628. Dnes někdejší hrad připomínají zbytky hradní branky, zbytky schodů a stopy po zářezech a trámech na skalních útvarech. Alois Jirásek sem lokalizoval svou povídku Skály, jejíž děj se odehrává za třicetileté války.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.10.2019
  • 36 zobrazení
  • 0
chararanch
O posledním zářijovém víkendu jsem se společně s kamarádem Peťasem z pražské osady Bílé skály zúčastnil společného potlachu S.T.O. Tuláci a T.O. Šedý bobr, konaném v Pavlovicích. O těchto osadách toho víte asi každý dost anebo alespoň to základní. Ale víte něco o existenci osady Lenoši, na jejichž srub jsem se vydal v neděli dopoledne? Nechci nikoho podceňovat, ale spíše asi ne, neboť i pro mne byla ještě před několika lety tato osada velkou neznámou. Díky blahosklonnosti Fetise, šerifa T.O. Podchlumáci, jsem se však dostal k dopisu, který sepsal Dědek z T.O. Lenoši a ze kterého vám nyní část ocituji. (Dědek v dopise použil tzv. personální transpozici, kdy o sobě a svých kamarádech píše v třetí osobě):
„Seznámili se v roce 1974 na inzerát ve žlutém čtverečku v Mladém světě (Táborový oheň). Kdo prý by chtěl jet vandrem do Jižních Čech a Českého ráje. Takže tam se poprvé setkali a pak setkání opakovali jen ti, kteří si asi nejlépe rozuměli: Dědek z Plzně, Eris z Františkových Lázní a Jofrey z Chebu. Pak spolu začali jezdit na Gutštejn, kde v roce 1975 založili svoji novou osadu Lenoši. Teď už jim chybělo jen najít osadní místo pro stavbu chaty. Na jaře 1977 toto místo našli v Pavlovicích. Bylo s krásnou vyhlídkou do údolí na řeku Mži, vysoko na stráni s dostatkem stavebního dřeva a studánkou s chutnou, chladivou vodou. Bylo třeba zařídit povolení Lesní správy, sehnat nářadí a materiál a po velkém vandru v srpnu začal vyrůstat pod rozložitým dubem ve stráni srub. Do zimy stála hrubá stavba a v létě příštího roku bylo sídlo hotovo...“
To nejpodstatnější tedy už víme, tak tedy hurá na to!
více  Zavřít popis alba 
  • 3.10.2019
  • 47 zobrazení
  • 0
jitkakostalovamachavova
Život plyne dál
Nechci promarnit ho v jistotách
Než bych na břehu stál
Radši stokrát bych si na dno sáhl

Sám si píšu scénář svého osudu
A věř mi dokud dýchám, jen komparz nebudu

Chci tančit zimou i létem,
projít bez starostí celým širým světem
Večer pít víno, na nebe se dívat,
počítat hvězdy dokud nezačne svítat
Já chci tančit zimou i létem,
projít bez starostí celým širým světem
Večer pít víno, na nebe se dívat
Dokud budu jenom trochu vnímat

Vždyť teď je tady a zítra je v dálce,
včera už tu bylo, tak mi dovol smát se
Tak nech mě jenom dýchat, na chvíli běž
Dej si klidně na čas, jestli chceš

Já nechci ten závod, já chci jen žít
A zpívat dokola si na celý byt

Já chci tančit zimou i létem,
projít bez starostí celým širým světem
Večer pít víno, na nebe se dívat,
počítat hvězdy dokud nezačne svítat
Já chci tančit zimou i létem,
projít bez starostí celým širým světem
Večer pít víno, na nebe se dívat,
počítat hvězdy dokud nezačne svítat

Já chci tančit zimou i létem,
projít bez starostí celým širým světem
Večer pít víno, na nebe se dívat
Dokud budu jenom trochu vnímat...
více  Zavřít popis alba 
  • 3.10.2019
  • 157 zobrazení
  • 1
fotografdavid
Toskánsko je kraj ve střední Itálii. Region má rozlohu 22 990 km², 3,7 miliónu obyvatel a dělí se na 10 provincií. Toskánsko je kraj proslulý uměním, historií, působivou scenérií a také významnou produkcí vína. Města často obklopují etruské hradby a hojně rozšířená vegetace cypřišů. Krásné paláce svědčí o bohatství tohoto kraje a středověké radnice ukazují na odvěkou tradici demokracie a samosprávy. Za renesance se uměleckou špičkou stala Florencie, která dodnes láká tisíce turistů svou kolekcí italského renesančního umění, půvabným mostem Ponte Vecchio s krámky zlatníků, dómem s baptisteriem, gotickým kostelem Santa Croce a dalšími památkami. Pisa dokázala ve středověku využít cest do zámoří k obohacení jak městské pokladnice, tak i vzdělanosti a kultury. Dokladem toho jsou stavby v centru města, z nichž nejznámější je určitě Šikmá věž na Campo dei Miracoli „náměstí Zázraků“.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.9.2019
  • 81 zobrazení
  • 1
biblos
Je místní část města Kladna, dříve nazývaná také Podskalí. Nachází se na svahu od Nového Kladna směrem k Ostrovci a železniční stanici Kladno-Ostrovec, pod náměstím Svobody.
Jde o vůbec nejstarší část Kladna. V roce 1769, v době, kdy bylo město majetkem řádu benediktinů, dal opat broumovského a břevnovského kláštera Bedřich Grundtmann svolení k výstavbě osmi domů v tzv. Bukovce. Na severním svahu pod tehdejším Kladnem vznikla rostlá část města z domků s malým dvorkem. Spisovatelka Marie Majerová v knize Má vlast píše o Podprůhonu jako o kladenském betlému, František Stavinoha umístil do Podprůhonu děj svých povídkových knih.
Každoročně v červnu zde probíhá kulturní akce Kladenské dvorky, při níž jsou od roku 1983 otevřené desítky dvorků podprůhonských domů a v každém z nich jsou vystavena umělecká díla, večery pak patří koncertům na hřišti Bukovka nebo v restauraci U Jedličků. Mezi stovkami vystavujících výtvarníků se objevili také renomovaní výtvarníci jako například sestry Válovy, Vladimír Kokolia, Olbram Zoubek, Aleš Veselý, a další. Mezi zakladatele výstavy patří především představitelé výtvarné skupiny Atelier 74 Viktor Stříbrný, Anna Tichá, Václav Frolík, Václav Černý, Jiří Hanke, Josef Vejvoda, Jana Gratzová a František Tomík, Václav Kestřánek, Alois Garamszegi, Miroslav Kubový a další výtvarníci především z Kladna.
Kategorie: města
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 29.9.2019
  • 11 zobrazení
  • 4
hasicivizina
  • 28.9.2019
  • 5 zobrazení
  • 0
martini84
Cinque terre, Florencie, Pisa
více  Zavřít popis alba 
  • 26.9.2019
  • 200 zobrazení
  • 0
olda55
Pisa - Itálie, kraj Toskánsko
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • 23.9.2019
  • 24 zobrazení
  • 7
harmiva
Konečně jsme se s Álou Vosmou dočkaly - po několika nezdařených pokusech stát se vzduchoplavcem vzdušné proudy a vrtkavá termika konečně dovolily, abychom absolvovaly svůj prvý let horkovzdušným balonem. Píše se 15. září 2019, když společnost Česká vzduchoplavecká nám umožní vzlétnout v balonovém koši a podívat se na matičku zem z ptačí perspektivy. Konkrétně v Českém ráji - dle instrukcí autem dojedeme na místo startu = louka vlevo od silnice mezi obcemi Újezd pod Troskami a Čimyšl.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 22.9.2019
  • 36 zobrazení
  • 1
sutig
Nikdo by mi nevěřil, kdybych napsala, že po včerejším vyhlášení výsledků soutěže Vesnice roku nepřišlo krátké zklamání. A viděla jsem ho hlavně v očích těch desítek lidí, kteří nás přijeli do Luhačovic podpořit.
Ale teď s jistotou píšu - určitě nejsme poraženou obcí. Znovu většina Morkůvčáků dokázala, že dokážeme táhnout za jeden provaz, když o něco jde, a to je největší bonus a moje velmi povzbuzující zkušenost z událostí posledních týdnů. Můžu jen znovu a znovu psát - děkuji!!!
A k včerejšku - náš stánek byl v neustálém obležení, na burčák, víno i kořalenku se stály fronty. Všechny dobroty od místních lidí, ale také propagační předměty a publikace zmizely během chvilky. Jsem přesvědčená, že naši krojovaní byli včera nejfotografovanějším "objektem" Luhačovic, vyslechli stovky poklon našemu krásnému kroji a odpovídali na stejné množství zvídavých otázek.
A jižní Morava - co říct? Při páteční večeři jsme pili veltlín a portugálek z Ratíškovic, při sobotním slavnostním obědě sauvignon a modrou rulandu z Habánským sklepů...
MORKŮVKY A JIŽNÍ MORAVA NEMOHOU NIKDY PROHRÁT! 💞
více  Zavřít popis alba 
  • 15.9.2019
  • 168 zobrazení
  • 0
vilcus
v Edese je krásný vodopád,soutěska Tembi je je z jedné strany ohraničena pohořím Olymp a z druhé pohořím Osa(nevím jak se píše).
nachází se v ní kostel Svaté Paraskevi,soutěskou protéká říčka Pineos a potok nymfy Dafne,ve kterém kdo si omyje tvář zůstane stále mladý.
V malé jeskyni do které je úzký vstup si můžeme nabrat vodu z pramene,který má léčivý účinek na oči...
také jsou tam přírodní termální lázně,kde v malých kamenitých prohlubních prbublává voda 37 stupňů teplá a kde si můžete poležet a relaxovat.Je to velmi příjemné
více  Zavřít popis alba 
  • 10.9.2019
  • 24 zobrazení
  • 0
riguna
Dnes se nás sešlo opravdu hodně .Konečné číslo je 20 osob.Posílila nás i nová osoba.Pod vedením Standy jsme vyrazili na trať.Přes Kempjany.Cestou u mostku přes Lučinu jsme ještě dodatečně gratulovali k narozeninám Broně a Aničce H.Děvčata vše nejlepší do dalších let přejeme.Po malém "občerstvení" jsme po 4,5 km dorazili do cíle k Supovi.Tam jsme se občerstvili polotmavým Supem či jinými nápoji a po oddechu jsme se vydali zpět k Mokrošům na bus.U Supa už na nás čekaly cyklistky Svaťa a Agáta a autem dorazil Přemek.Taky se ukázala Majka i s dcerou a přítelem.Prostě dnes Sup patřil jen nám.K zastávce na bus ukázal měřič 5,8 km a ještě k domovu tak píši celkem 6km.J.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.9.2019
  • 64 zobrazení
  • 0
jaroslavburda
Chroustek letní (Amphimallon solstitiale) - Lehce zaměnitelný brouk s chroustem obecným. Hojně se vyskytuje na loukách, polích, zahradách, lesích i v parcích. Chroustek patří do podřádu všežravých (Polyphaga) a je označován za škůdce, především zahrádkáři jej nemají v oblibě. Přes den požírá listy, rojí se za soumraku. Tělo chroustka letního je žlutavé, světle hnědé, někdy až rezavé a silně ochlupené. Krovky jsou rýhované světlými proužky a proti světlu průhledné, tykadla vějířovitá. Na první pohled nejde o nijak zvlášť zajímavého brouka. V detailu je však krásný.

Obšírně o chroustech a chroustcích píše profesor Josef Klika ve své knize Brouci (1873). Několik řádků o škodlivosti tohoto brouka: "Za teplých večerů poletují velmi živě, vyhledávají potravu a páří se. Teprv pozdě v noci se utiší a časně z rána můžeme je viděti zavěšené na stromech a keřích, které ožírají, působíce takto ohromné škody. Za pochoutku slouží jim listí švestkových a třešňových stromů, které často do hola ožírají. Také je nalézáme na dubech, javorech, bucích, břízách, topolech a maďalech, na hlohu, na lískách, někdy i na révě vinné, vůbec téměř na všech listnatých stromech a keřích. Ze stromů jehličnatých, napadají nejvíce modříny. Kterak je tuto škodu možno zameziti? Především šetřme co nejvíce možno všech těch zvířat, které chrousty a ponravy jejich požírají. Dospělé chrousty hubí netopýři, lelkové a sovy, neboť vylétají za potravou pozdě večer, právě když chrousti takřka se rojí; ve dne chytají chrousty vrabci,ťuhýci, vrány, sýkory, datlové a někteří jiní ptáci, z nichž mnohé bez příčiny pro nás edujeme, ač jsou, jak patrno, hubením chroustův velmi užiteční. Největší nepřátelé ponrav jsou krtkové, neboť jiným živočichům není možno vyhledávati ponrav, pouze v zemi žijících."

Jablonec nad Nisou, zahrada
Mapovací čtverec: 5257
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka (foceno z ruky)

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 4.9.2019
  • 27 zobrazení
  • 1
hermit72
Letní divadelní projekt divadla T.E.J.P. #tejp#pisa
více  Zavřít popis alba 
  • 30.8.2019
  • 26 zobrazení
  • 0
blanaturistka
Podobně jako mnozí příslušníci podnikatelské elity dal také Vojtěch Lanna vystavět v letech 1868 -1872 na tehdejšímpražském předměstí v Bubenči vilu, která odrážela dobovou oblibu italizujícího stylu,a to včetně pompejských nástěných maleb s antickými mytologickými motivy v interiéru.Architekt Anton Barvitius a Vojtěch Ignác Ullmann dosáhli na poměrně malém půdorysu velkolepého dojmu,který umocnili zahradou anglického typu,jež dala vile vyniknout.
PIS vedla Milada Racková , foto.Blanka Šťastná
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 29.8.2019
  • 38 zobrazení
  • 1
kraken
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 21.8.2019
  • 149 zobrazení
  • 0
arpi
Je to tady. Nakonec jsem se přecejen rozhoupal, rozhodnul, zbláznil a kdo ví co ještě a konečně doplnil svou malou a naprosto nevytříbenou a neuspořádanou sbírku motocyklů o stroj z období noblesní první repubilky. A není to jen tak nějaké prcátko, na kterém jezdil pradědeček do práce. Pro někoho prací prášek, pro jiného víla z pohádky a možná by se našly ještě další významy..nicméně jedná se o tehdejší supersport, legendární půllitr Ariel_Red_Hunter z roku 36. Jeden z nejrychlejších jednoválců své doby. Kam až může zajít touha po plnění motosnů? Daleko, opravdu daleko. Já mám asi vybráno. Považuji to za svůj poslední řekněme ušlechtilý projekt a dám si na něm záležet. Jakže se to píše ve všech těch inzercích? Stav odpovídá stáří.. Bude na něm mooc práce a zábavy po dobu několika let. Už jsem začal :)
více  Zavřít popis alba 
  • 19.8.2019
  • 14 zobrazení
  • 1
pinia
Píše se rok 1645 a je doba třicetileté války. Brno je obležené početným švédským vojskem, které vede generál Torstenson. Oproti tomu na hradbách města Brna je jen pár stovek v boji vycvičených studentů jezuitské koleje a měšťané. Do boje je vede francouzský vojevůdce Raduit de Souches. Švédové jsou však nuceni Brno opustit, protože se obráncům Brna lstí podařilo nad nimi zvítězit.
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • 18.8.2019
  • 67 zobrazení
  • 7
reklama