Hledání

10 132 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

wintermans
Silueta pseudogotického zámku Orlík, odrážející se ve vodách Orlické přehrady, patří ke známým scenériím České republiky. Zvláště pak o letní rodinné dovolené na této přehradě si lze vhodnější cíl výletu v okolí sotva představit.

První zmínka o vybírání cla na řece Vltavě pochází z roku 1253. Nad brodem řeky na cestě z Milevska do Mirovic sloužil tomuto účelu hrad, založený patrně králem okolo poloviny 13. století. První zmínky o něm z let 1287 – 1288 svědčí o tom, že mezi královskou posádkou Orlíku a lidmi pražského biskupa Tobiáše z Bechyně panovaly velmi napjaté vztahy. Docházelo i k ozbrojeným srážkám a hrad posloužil jako místo, kam se svážela kořist a kde byli drženi zajatci. První přímá zmínka o Orlíku je nicméně až v listině z roku 1357, kdy jej král Karel IV. udělil v manství Jetřichovi z Portic. Ten patřil k nejvýznamnějším postavám politické scény své doby: zastával pozice nejvyššího kancléře Království českého, probošta vyšehradského a biskupa mindenského. Jetřich z Portic postoupil Orlík s královým svolením roku 1360 svému synovci Jetřichovi mladšímu, purkrabímu na Vyšehradě. Roku 1369, patrně po smrti nového majitele, udělil Karel IV. hrad Hyncíkovi Pluhovi z Rabštejna, který se později stal jedním z oblíbenců jeho syna Václava. Roku 1395 vyměnil Hyncík Pluh Orlík se Zikmundem Hulerem za hrad Boršengryn (u Kynžvartu). Zikmund Huler patřil sice rovněž k milcům krále Václava, avšak roku 1405 byl poté, co jej jeho nepřátelé před králem falešně obvinili ze zpronevěry, odsouzen a popraven. Hulerův bratr Ondřej prodal hrad s příslušenstvím roku 1407 Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína, nejvyššímu mincmistrovi Království českého. Zmrzlíkové ze Svojšína, kteří hrad drželi až do roku 1514, na něm sídlili a zasloužili se i o jeho přestavbu. Petr Zmrzlík (zemř. roku 1421) a jeho synové Petr, Václav a Jan patřili k vyznavačům husitství; dokonce do té míry, že roku 1422 byl jejich hostem na Orlíku sám Jan Žižka z Trocnova, který zde napsal výzvu Domažlickým, aby se postavili na odpor křižákům a domácím nepřátelům. Roku 1427 však přešli Zmrzlíkové na nepřátelskou stranu, za což jim císař Zikmund udělil do zástavy statky Kostelec, Tochovice a Rožmitál. Jaroslav Zmrzlík, držitel Orlíku od roku 1457, patřil ke straně krále Jiřího, zatímco majitelé sousedního Zvíkova – Rožmberkové a od roku 1475 Švamberkové – stranili Matyáši Korvínovi. Obě strany si vzájemně škodily. Posledním z rodu Zmrzlíků byl Jaroslavův vnuk Václav, který zemřel roku 1567. Orlík držel od roku 1501; poté, co hrad v roce 1508 zničil požár, se odstěhoval do Lnářů a roku 1514 prodal panství s královým souhlasem Kryštofovi ze Švamberka. Ten získal na Orlík právo dědičného držení. Kryštof ze Švamberka hrad s velkým nákladem opravil a přestavěl, takže se stal jedním z center rozsáhlého švamberského majetku. K orlickému panství tehdy patřilo 5 dvorů, 2 pivovary, 3 městečka a 51 vsí. Další renesanční přestavby na Orlíku provedl po roce 1575 Kryštof II. ze Švamberka (zemř. 1582). Petr ze Švamberka se za stavovského povstání v letech 1618 – 1620 postavil proti císaři, za což mu byl majetek po Bílé hoře zkonfiskován. Orlík měl tehdy vojenskou posádku; císařským vojskům se vzal počátkem dubna 1621. Orlické a zvíkovské panství získal koncem roku 1622 Adam ze Šternberka, avšak ten již v dubnu 1623 zemřel a obě panství koupil věrný straník Habsburského domu, kníže Jan Oldřich z Eggenberka. Ten vypomáhal peněžně císaři v předchozích letech při potlačování povstání, za což obdržel darem panství krumlovské, netolické a prachatické. Roku 1623 byl povýšen do stavu říšských knížat a roku 1628 jmenován vévodou krumlovským. Eggenberkové Orlík drželi až do roku 1717, kdy jej prodali Schwarzenberkům. Za Eggenberků Orlík jako sídlo majitelů nesloužil a situace se nezměnila ani za Schwarzenberků, kdy si roli nejvyššího správního centra podržel Krumlov. Přesto se zde často upravovalo a dostavovalo. Roku 1802 se rod rozdělil na dvě větve a mladší z nich sídlila právě na Orlíku. Tehdy také zažil zámek patrně období své největší slávy, protože se stal domovem zakladatele orlické větve, rakouského polního maršálka Karla Filipa Schwarzenberka (1771 – 1820). Ten je ve světové historii znám především svým vítězstvím nad Napoleonem v „bitvě národů“ u Lipska roku 1813. Roku 1802 zámek vyhořel, ale Karel Filip jej nechal opravit a přistavět třetí patro. Interiéry zámku byly upraveny v empírovém slohu. Když se v polovině 19. století rozhodla hlavní rodová větev nákladně přebudovat Hlubokou v tehdy se prosazujícím romantickém novogotickém slohu, nemohli jejich orličtí příbuzní zůstat pozadu. Regotizace provedená na bázi projektu pražského profesora architektury Bernarda Gruebera v letech 1849 – 1860 sice nedosáhla pompéznosti Hluboké, nicméně i tak naposled výrazně změnila vnější tvářnost Orlíku. Následovala kultivace okolí parkem a výstavba rodinné hrobky v letech 1861 – 1864. Poslední drobné stavební úpravy na zámku provedli orličtí Schwarzenberkové ještě v letech 1937 – 1939. Po čtyřicetiletém intermezzu ve druhé polovině 20. století, kdy zámek zabral stát, je Orlík ve vlastnictví rodu Schwarzenberků i dnes.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.6.2019
  • 43 zobrazení
jevisovak
o obsazení Bratislavy 4. dubna skončila první část bratislavsko-brněnské operace Sovětské armády. Směrem na Moravu útočila vojska 2. ukrajinského frontu, pod vedením maršála Sovětského svazu R. J. Malinovského. Vojska 2. ukrajinského frontu měla okolo 350 tisíc vojáků, 246 tanků a samohybných děl, 6106 děl, raketometů a minometů a podporu 637 letadel 5. letecké armády. Spolu se sovětskými jednotkami postupovaly na Moravu vojska Rumunské královské armády se 86 tisíci vojáky, 46 tanky, 999 děly a 239 letadly královského leteckého sboru. K útoku na Brno byly vyčleněny sovětské jednotky 1. gardové jezdecko-mechanizované skupiny gen. por. I.A.Plijeva a 53. armády gen. por. A.V.Managarova spolu s 1. rumunskou armádou. Na levém křídle 53. armády přes slovenské hory postupovala 40. sovětská armáda a 4. rumunská armáda. Od rakouských hranic z jihu na Moravu ve směru Mikulov, Moravský Krumlov útočila 7. gar. sovětská armáda. Záměrem těchto sil bylo proniknout od jihovýchodu na Moravu.
Prostor Moravy bránila na straně němců 1. pancéřová armáda pod vedení generála pancéřových vojsk W. K. Nehringa, 400 tisíc vojáků bylo soustředěno v jednom pancéřovém sboru, v jednom horském sboru, pěti armádním sborem se zpětným odřadem „Olomouc“. Měla 120 tanků a útočných děl, 2150 děl a podpůrných 150 letadel 6. letecké armády „Luftwaffe“. Od 18: dubna byla posílena jednotkami 8. armády „Ostmark“, jejího 72. armádního sboru nazvaného později sbor pancéřových granátníků Feldherrnhalle.
V noci na 15. dubna vydalo německé vedení skupiny armád „Střed“ rozkaz ke zrušení pevnosti Brno a vojska z města měla obsadit obraná postavení před Brnem na linii: Tikovice, Ořechov, Židlochovice, Vel. Němčice, Šitbořice a Vel. Hostěrádky. Velitel pevnosti Brno gen. Poel začal liknavě plnit tento rozkaz. Německé jednotky pomalu zaujímaly toto postavení, židlochovický Volkssturm nezaujal ani postavení na dominantní výšině Výhon a jednotky 72 armády sboru přidělené 1. panc. armádě od 8. armády ze skupiny armád „Ostmark“, neobsadily úsek fronty od Přibic po Uherčice. Tento úsek fronty byl obsazen jednotkami 760. divize v jejich řadách bojovaly dva prapory tzv. východních dobrovolníků sestavené z Kavkazanů a Turkmenů.
Nejblíže k Brnu pronikl 1. gar. jms. ze 7. mechanizovaným sborem. Předsunuté jednotky 13. gar. jezd. divize, které již 17. dubna obsadily Medlov a předsunutý sovětský dálkový průzkum směrem na Ivančice, kde nenarazil na nepřítele. Jednotky dostaly rozkaz postupovat co nejdále podél řeky Jihlavy na západ k Ivančicím a tím zabezpečit od západu postup sovětských vojsk na Brno. Z Vojkovic vyrazila pěchota 6. orelské divize na Holasice a z části přešla silnici Pohořelice – Brno a bez boje obsadila Sobotovice. Toho využila 16. mech. brigáda, jejíž tanky vyrazily na Sobotovice, kde se spojily s pěchotou a postupovaly na Bratčice, které po deváté hodině obsadily. Postoupily až k Mělčanům, kde se spojily s kozáky od 13. gar. jezd. divize. Němci se nechtěli smířit se ztrátou Holasic a dopoledne zaútočili na nastupující sovětská vojska a zatlačili je zpět k Vojkovicím. Poté se rozhořely týdenní boje v prostoru Holasic, Rajhrad, Stará pošta, kde Sověti ztratili přes dvacet tanků a na 160 vojáků. Když se nepodařilo prorazit ve směru na Rajhrad, začali sovětské jednotky postupovat na Syrovice. Útoku předcházel nálet bitevních letadel na obec, při kterém byl zapálen místní lihovar. Pěchotu v boji podpořily tanky 41. gar, tank. a 63. tank. brigády. Za boje o Syrovice byl zničen jeden sovětský tank, a dvě německá protiletadlová děla. Po desáté hodině byly Syrovice obsazeny a němci se stáhli k Ořechovu. Během týdenních bojů o Ořechov se stala obec nástupištěm útoků, na katastru obce padlo 60 sovětských vojáků a 8 místních občanů. Od 20. dubna byl v obci štáb 4. gar. jezd. sboru, kde prodléval i velitel 1. gar. jms. generálporučík I.A.Plijev.
Poměrně hladkým obsazením prostoru Syrovice, Bratčice a Mělčany dne 18. dubna se vytvořilo pro sovětské vojsko nové nástupiště na Brno ve směru Ořechov nebo Silůvky, dále Střelice a západní předměstí města.
Na proniknutí sovětských jednotek k Ořechovu reagovalo německé velení pozdě a v Brně již nemělo síly, která by sovětské jednotky zastavily. Divize pancéřových granátníků Feldherrnhalle-1 (dále jen FHH1), která tento úsek měla bránit, zůstala za řekou Jihlavou. Postavení okolo Ořechova bylo slabě obsazeno frekventanty vojenských škol z Vyškova, 10. výcvikovým praporem SS a Volkssturmem z okolních německých obcí. Dále několika protitankovými a protiletadlovými děly.
Po obsazení Syrovic začala část 125. střel. pluku od 6. orelské divize postupovat směrem na Ořechov. Jak se pěchota objevila na nekrytých místech tzv. Velkých polích, dostala se do těžké kulometné palby a ustoupila zpět do Syrovic.
V poledne průzkum 7. mech. sboru pronikl do Silůvek a sovětské tanky začaly postupovat na Brno přes Silůvky, Hlínu, Neslovice, Kývalku do Popůvek. Během večera pronikly až k Brnu, kde bylo zničeno několik tanků.
Jak vyplývá ze sovětských hlášení, nebyl Ořechov s novým dominantním kostelem Všech svatých na sovětských mapách vůbec zakreslen. V hlášeních se mluví jen o Tikovicích a Ořechovičkách. Sovětská vojska proto útočila na imaginární cíl, což velmi ztěžovalo koordinaci útoků a pro dělostřelectvo přesné zamíření, což se projevilo ve ztrátách na lidech a technice.Po poledni zaútočilo několik střemhlav bombardovacích letounů JU-87 Stuka s podporou stíhačů na sovětská vojska u Syrovic. Sovětská stíhací letadla proti nim zasáhla a jednu Stuku sestřelila.
Odpoledne 18. dubna začal útok na Ořechov náletem bitevního letectva a dělostřeleckým přepadem. Již během dělostřelecké palby zaútočili kozáci 8. gar. jezd. divize od Syrovic na Ořechov a pěchota 125. stř. pluku přes Velké Pole na Tikovice a útok byl opět se ztrátami odražen. K večeru došlo k přeskupení sil, pěchota se přemístila k Syrovicím a za pomoci tanků a samohybných děl 63. mech. brigády zaútočila přes Žleby na Ořechov. Během dvouhodinového boje se ve 22 hod podařilo obsadit ulici k Hajanům a návrší s kostelem. Obránci Ořechova se stáhli do Ořechoviček, úvozu polní cesty ke sv. Peregrínu a k Annenskému mlýnu.
Vojáci 125. střel. pluku se marně snažili vypudit Němce z Ořechoviček. Po celou noc na 19. dubna bojovali a byli již nepřetržitým nasazením v boji silně unaveni a žádali vystřídání. Velitel 7. mech. sboru se rozhodl podpořit vojáky 6. orelské střelecké divize. Jedna rota samohybných děl od 16. mech. brigády zaútočila od Radostic na Ořechovičky a od Ořechova ji podpořily tanky 63. mech. brigády. V 16:30 hod začal útok z obou stran, jakmile Němci zjistili ve svém týlu u Podlavky sovětské samohybná děla, vyklidili Ořechovičky a stáhli se k cihelně. Ve 20 hodin se obě útočná seskupení setkala, od Syrovic přijeli do Ořechova kozáci ve velmi podroušeném stavu a vystřídali pěchotu 125. střel. pluku. Sesedli z koní, usnuli po mlatech, stodolách a ani nevyslali hlídky na přední okraj fronty. Tankisté rozestavili tanky a samohybná děla okolo kostela a také odpočívali.
Německé velení velmi těžko neslo obsazení Ořechova, odkud se mohla vést dělostřelecká palba na Brno. Večer 18. dubna dostala 16. panc. divize rozkaz, aby urychleně navagónovala techniku u Opavy a odjela k Brnu. Za přesunu k Brnu neměla štěstí, od Ivanovic na Hané se k Brnu musela přepravovat kvůli přerušení tratě po ose a jejího velitele gen. mjr. von Müllera zajali čsl. partyzáni oddílu „Olga“ na zámku v Hosticích.
Večer 19. dubna po příjezdu jednotek 16. panc. divize do Brna, dostal pluk panc. granátníků čís. 64 téže divize rozkaz, aby v předvečer vůdcových narozenin dobyl na Rusech zpět důležité obranné postavení v Ořechově. Během večera se pluk posílený tanky přesunul ve vší tichosti do lesů k Bobravě a zaujal výchozí postavení k útoku u cihelny nad Annenským mlýnem. Útoku předcházela přehradná palba z raketových vrhačů umístěných na obrněných transportérech SdKfz 251/1. Za chvíli bylo návrší u kostela v plamenech. Za palebnou přehradou postupovali tanky s pancéřovými granátníky. Od úvozu peregrínské cesty zaútočila do boku sovětské obrany německá pěchota s několika útočními děly. Moment překvapení byl veliký, německé tanky pronikly do obce a z nejkratší vzdálenosti odstřelily několik sovětských tanků T-34 a samohybných děl SU-100. Němci v boji muže proti muži použili i plamenometů a návrší u kostela obsadili. Sovětští vojáci utrpěli těžké ztráty, ti co se zachránili, se stáhli do Žlebů, kde zaujaly obranu. Okolí kostela bylo pominulých bojích pokryto vraky sovětských tanků a mrtvolami vojáků, koní, zbraněmi a municí všeho druhu. Pancéřoví granátníci okamžitě zaujali obranná postavení okolo kostela a podél návrší až k Tikovicím. Velitelství 64. pluku pancéřových granátníků s velitelem pplk. Dörnemennem bylo v Ořechovičkách. Obranné boje v prostoru kostela řídil kpt. Richter. Po ústupu sovětských vojáků z Ořechova byla obec ostře odstřelována kaťušemi. Němcům se podařilo získat zpět dominantní obranou kótu zamezující útoku na Brno. Dále chtěli zlikvidovat sovětské jednotky proniklé do Střelic a Popůvek. Část 16. panc. divize se v noci z 19. na 20. dubna přesunula přes Pisárky, Kouhoutovice a Žebětín k Ostrovačicím s úkolem, aby ráno 20. dubna provedla vstřícný úder naproti útočící divize panc. granátníků FHH-1 od Dolních Kounic do Ořechova a tím izolovat sovětská vojska u Střelic a Popůvek.
Už ve čtyři hodiny začali Němci postřelovat sovětská postavení pod Ořechovem, po desáté hodině napadlo sovětská vojska německé bitevníletectvo. Po leteckém útoku zaútočili Němci od Karlova směrem na kótu 334 m Volhausy, dnes zvané Jaloviska. Ve stejném čase zaútočilo 15 tanků s dvaceti obrněnými transportéry od 16. panc. divivize na postavení kozáků u Kývalky.
Za chodu překonali jejich obranu a průsekem v omickém lese pronikli k osadě Dvorek, kde přebrodili Bobravu a po silnici podél říčky postupovali k Radosticím. Pancéřoví granátníci vnikli do lesa Bučina, kde se spojili se svými druhy od divize pancéřových FHH-
více  Zavřít popis alba 
  • 29.4.2012
  • 1 084 zobrazení
elksip
  • 2.2.2020
  • 8 zobrazení
jitkaumlau
Přehrada je 5 km od Dvora Králové nad Labem
z r. 1919.Kamenná hráz je 4O m vysoká se 2 věžemi a branami. Elektrárna je z r. 1923 .Vodní plocha 62 ha.
více  Zavřít popis alba 
31 komentářů
  • ve středu
  • 39 zobrazení
rlenka
6 komentářů
  • ve středu
  • 23 zobrazení
samicek1
  • minulou neděli
  • 22 zobrazení
laco12
Šorštýn - nejvyšší bod, rožnovskké brázdy https://mapy.cz/s/putalubuca
více  Zavřít popis alba 
  • podzim
  • 191 zobrazení
oldas59
1 komentář
  • 30.11.2019
  • 9 zobrazení
druzstvo736
více  Zavřít popis alba 
  • 30.11.2019
  • 587 zobrazení
sdhzdarec
V sobotu 23.11.2019 členové jednotky trénovali s čerpadly na přehradě Seč.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.11.2019
  • 16 zobrazení
djiri
19.listopadu 2019
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 19.11.2019
  • 58 zobrazení
rasidcz
po opravě s nízkou hladinou
více  Zavřít popis alba 
  • 17.11.2019
  • 30 zobrazení
inkapaja
  • 16.11.2019
  • 5 zobrazení
12jirka
Po snížení hladiny se na dně objevily zajímavé zbytky původních staveb, včetně základů původního řetězového mostu. Ten byl přemístěn na řeku Lužnici do obce Stádlec.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 16.11.2019
  • 16 zobrazení
radovans
Přehradu Orlík netřeba představovat. Byla vybudována na Vltavě v letech 1954-61 na rozhraní středních a jižních Čech; objemem zadržované vody patří na první místo u nás. Údolí přehrady překonává několik mostů, jak silniční, tak i jeden železniční. V době sníženého stavu vody jsem se vydal k Podolsku. Zde bývaly mosty dva. Současný, železobetonový z let 1939-43, po němž je trasovaná silnice I/29 (Písek - křižovatka s I/19 a dále Tábor) a původní, empírový z let 1847-48. Ten byl před naplněním přehrady demontován a nyní přemosťuje Lužnici u vsi Stádlec a jde o významnou technickou památku. Na dně přehrady lze za nízkého stavu vody stále nalézt silnici, jejíž byl most součástí a základy jeho patek.

Navštívil jsem i příhradový železniční most z roku 1889. Po něm jezdí vlaky z Tábora do Písku.
více  Zavřít popis alba 
  • 15.11.2019
  • 27 zobrazení
ezy
2 komentáře
  • 10.11.2019
  • 20 zobrazení
atana
Výprava na Orlickou přehradu - Vystrkov, 9.11.2019. Expedition to the Orlík Dam - Vystrkov, 9.11.2019

Výprava na Orlickou přehradu - Vystrkov, 9.11.2019. Expedition to the Orlík Dam – Vystrkov

Dnes jsme se vydali s rodinou Kupečkových na naše tábořiště a prohlédnout si vypuštěnou – tedy sníženou přehradu o deset metrů.
Více Vám prozradí obrázky. Takovýto pohled se už dlouho opakovat nebude, je to jedinečná příležitost podívat se kudy třeba vedli staré cesty, které teď vystupují z vody. Sice dopoledne trochu pršelo, ale pak se na nás usmálo i Sluníčko.
Výprava byla fajn.

Atana

Today we went with the Kupecek family to our camp and to see the empty - that is, reduced dam by ten meters.
More pictures will tell you. Such a look will not be repeated for a long time, it is a unique opportunity to see where the old paths that are now emerging from the water have led. It was raining a bit in the morning, but then Sunshine also smiled at us.
The expedition was fine.

Atana

Text from: https://www.pribram.cz/clanek/orlicka-prehrada-je-kvuli-stavbe-neoveho-vytahu-upustena-o-temer-10-metru/14793/

Orlická přehrada je kvůli stavbě nového výtahu upuštěna o téměř 10 metrů. V těchto dnech se všem zájemců nabízí netradiční pohled na Orlickou přehradu. Ta je kvůli stavbě nového lodního výtahu upuštěna téměř o 10 metrů. Současná výška hladiny je 337,8 metrů nad mořem a dále klesá. Rozšířené pláže vodní nádrže jsou tak zajímavým místem na procházku nebo hledání jindy potopených věcí. Není proto divu, že se v lokalitě pohybuje celá řada hledačů s detektory kovu. Podobný pohled na přehradu se naposledy naskytl v roce 2015, tenkrát kvůli extrémnímu suchu.
„Takto sníženou hladinu bude nezbytné udržovat do dubna 2020. V tomto termínu dojde k realizaci prací spojených s prodloužením kolejové dráhy výtahu o 12 metrů do délky a o 3 metry do hloubky a se sanací betonů na návodní straně. Termín pro dokončení celé modernizace je duben 2022 s tím, že po celou doby budou práce prováděny mimo plavební sezonu tak, aby nedošlo k omezení provozu lodního výtahu v plavební sezoně,“ sdělil mluvčí Povodí Vltavy Hugo Roldán.
Snížení hladiny komplikuje některým lodím jejich vytažení na mělčinu. Za pomoci jeřábu se z přehrady každoročně vytáhne zhruba 400 plavidel.
Přehrada byla stavebně dokončena v roce 1961. Kvůli ní muselo být zatopeno celkem 10 osad, jako například Lavičky, Radava, Podskalí a další. Maximální hloubka je 74 metrů, rozloha přehrady pak 2545 hektarů.
Ustupující voda vydala na povrch nejen zbytky původních osad, ale i škeble, které vlivem rychlého úbytku vody zůstaly na souši. Rychlé upouštění vody může mít za následek až tisícové ztráty těchto chráněných mlžů.

The Orlík dam is dropped by almost 10 meters due to the construction of a new lift. These days, all interested people are offered an unconventional view of the Orlik Dam. It is dropped by almost 10 meters due to the construction of the new ship lift. The current level is 337.8 meters above sea level and further decreases. The extended beaches of the water reservoir are an interesting place for a walk or a search for other sunken things. Not surprisingly, there are a number of metal detectors in the area. A similar view of the dam was last seen in 2015, at that time due to extreme drought.
“It will be necessary to maintain such a lowered level until April 2020. At this time, work will be carried out on the extension of the lift track by 12 meters in length and 3 meters in depth and with the rehabilitation of concrete on the supply side. The deadline for completing the modernization is April 2022, with the works being carried out out of the sailing season so as not to restrict the operation of the ship lift during the sailing season, ”said Hugo Roldán, spokesman for the Vltava River Basin.
 Lowering complicates some boats being pulled aground. With the help of a crane, about 400 vessels are taken out of the dam each year.
The dam was completed in 1961. Due to it had to be flooded a total of 10 settlements, such as Benches, Radava, Podskalí and others. The maximum depth is 74 meters, the area of ​​the dam is 2545 hectares.
The retreating water brought not only the remnants of the original settlements to the surface, but also the clams that remained on land due to the rapid water loss. Rapid dropping of water can result in thousands of losses of these protected bivalve molluscs.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.11.2019
  • 62 zobrazení
ladafoti
  • 7.11.2019
  • 46 zobrazení
zirkon
Jablonecká přehrada po ránu.
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • 7.11.2019
  • 56 zobrazení
reklama