paradoxy
  • 11.6.2011
  • 303 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
kobylinec
Kobylinec jako předkapela Paradoxů na letním parketu Mokřice u Krásné Hory n. Vl.
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
  • 12.6.2011
  • 52 zobrazení
bele
ALB 226 - je ALB č.18 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
MOLDÁVIE chudá nevěsta

Je čtvrtek 5. července 08,15 hod ranního času a vyrážíme do Moldávie. Opouštíme rozpálený kemp a suneme se úzkými ulicemi vesnice. Jakoby si dali neviditelný signál, v ulici, kudy jsme zpravidla projížděli, stáli za ploty nebo ve vratech místní dospělí i děti. Snad aby naposledy, a možná na hodně dlouho viděli takový kolos autobus, v jakém jsme jeli. Jaké bylo jejich zděšení a zmatek, když jsme tu ulici minuli a jeli jinudy. Ještě chvíli běželi … ale marně.
Byli jsme přece jen rychlejší. Po chvíli jízdy liduprázdnou vyprahlou krajinou je před námi celnice a hraniční přechod. Taková sklíčenost z minulosti, kdy něco podobného bylo běžné. Kdo nezažil, nepochopí. Jednání s celníky se vleče, odebrané pasy zkoumají snad podesáté a porovnávají s předloženým seznamem. Bohužel se stalo, co nikdo nechtěl, jedna kolegyně podcenila tento výlet, a přestože bylo několikrát i písemně upozorněna na takovou možnost, nechala pas doma a přes hranici ji nepustili.

Byla to krajní hloupost, která poškodila nejen ji, ale celou skupinu i prakticky celý výlet. Stálo nás to zdržení 2 hodiny na celnici, které nám potom chyběly. A nejen to. Měli jsme jet z Kišiněva dolů Moldávií k Dunajské deltě, cestou vidět asi 2 kláštery, navštívit skupinu Čechů, kteří tam trvale žijí – a místo toho jsme jeli pro ni zpět do Iasi, kam se stopem dostala na svou pěst. Bylo domluveno večer místo a čas, kde ji vyzvedneme. Nepoměrná tolerance a vstřícnost k někomu, kdo se ani potom nedokázal všem za tuto osobní chybu a nám způsobenou škodu omluvit. Nebyla ze základní party, která jezdí prakticky stále, prostě za dobrotu na žebrotu. To byla ta opakovaná noc v Iasi, kterou jsem zmiňoval v minulém albu.

Teprve okolo poledne jsme se pohli a naším cílem bylo hlavní město Kišiněv. Jen co jsme opustili celnici a byli pár kilometrů od ní, opět jsme jeli prázdnou krajinou po úzké nijak dobré silnici, tak najednou za námi maják policie. První, co nás napadlo, že se někde něco stalo a pospíchají k místu činu. Autobus uhnul, aby auto mohlo projet, a tak se i stalo. Jenže to před nás zapíchl, vyskočil jako když zatýká teroristu a lamentoval a nutil jak vedoucího zájezdu tak i oba řidiče jednoho po druhém sedat do jejich auta * ani nevím, jestli jim tam nechávali dýchat * ale ukazoval něco jako překročení rychlosti. Možná tam byla značka, ale na tak špatné a liduprázdné cestě to nikoho ani nenapadlo sledovat. Pak kápli božskou, že dostali hlášku z celnice, že tam jede parta podivných zápaďáků, tak aby nám ukázali, jak se máme chovat. NO pocit to dobrý nebyl, nakonec z toho nic nebylo a snad by si i řidičem dali panáka. To ale mohla být provokace, na kterou čekali, tak z toho nic nebylo. Do Kišiněva jsme jeli jak s plnou v kalhotech, … no prostě pomalu

Aby těch škod nebylo dost, měli jsme na zpáteční cestu rezervovaný pobyt ve vinařském sklípku s ňamkou a ochutnávkou jejich výtečných vín. Když jsme tam posléze přijeli, bylo zavřeno a nikdo tam nebyl. Ve 4 odpoledne jim skončila pracovní doba, tak proč, že jo. Naštěstí tam byl otevřený jakýsi krámek, kde se dalo koupit něco lahví na ochutnávku. Samozřejmě na slepo, protože tam to přece každý zná, tak proč chutnat. Mně osobně to víno ani moc nechutnalo, bylo hodně sladké. To ale není vizitka moldavských vín, tam je velice dobré a kvalitní. To jen ta hokynářka potřebovala prodat patoky a věděla, že se to nevrátíme reklamovat. Tak proč neprodat, když to chtějí

Určitě to nebyl typický obrázek země. Pokud jsme napsal do titulku chudá nevěsta, tak to nebylo hodnocení ekonomiky země, ani kupní síly obyvatel. Moldávie toho má hodně – má svobodu. Kvůli tomu s ní sousedé nemluví a země to setsakramentsky poznává. Když se podíváte na mapu, tak po těch převratech a rozlukách se SSSR v posledních letech zůstala Moldávie jako ostrůvek v poušti. V roce 1994 se uskutečnilo referendum, ve kterém většina obyvatelstva odmítla spojení s Rumunskem, avšak největším problémem současného Moldavska je Podněstří - oblast východního břehu řeky Dněstr s převahou rusky mluvícího obyvatelstva. Podněstří bylo součástí SSSR již od 20. let 20. Století. V roce 1990 jako Podněsterská moldavská republika vyhlásilo nezávislost na Moldavské republice a tato nezávislost Podněsterské republiky značně destabilizuje celý region, není mezinárodně uznávána. Moldávie tak ztratila přístup k moři a teď okolí jen čeká, až zem vyhladoví a vrátí se do lůna Svazu nebo jinam? Kdoví. Je to spekulace, ale při pohledu na zemědělství, koneckonců i na to vinařství a o průmyslu ani nemluvě – tak za zem nemá budoucnost. Je opravdu chudá nevěsta, protože tím, že má i málo vody, tak ani nemá na barevný kroj spletený z její přírody. Je tu chudá šedá a hladová myš a jediné, co může nabídnout, je vzdát se své svobody. Rád bych se mýlil, ale ten průjezd touto zemí prakticky jinou odpověď nenabízel.

Paradox, protože tam nic nefunguje, tak se tam ani nekrade. Taky řešení

Další pokračování bude KIŠINĚV bohatý ženich
více  Zavřít popis alba 
357 komentářů
  • červenec až listopad 2012
  • 5 835 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
aica
Vánoční bigbítový dýchánek v DK...Elizabeth,Paradoxy,Sprcha
Kategorie: lidézábava
více  Zavřít popis alba 
  • 25.12.2008
  • 2 338 zobrazení
txecoloco
Jestli ve mně nějaký ze zooparků v západní Evropě zanechal hluboký citový dojem, je to určitě Veldhoven. Politika zařízení spočívá ve stahování všech zabavených pašovaných ptáků z celého Holandska do tohoto místa, kde se chovanci postupně zotavují. Park v sobě skýtá mnohé paradoxy. Nečekejte přepychové expozice, i když výčet vzácných druhů převyšuje mnohdy špičkové zoologické zahrady. Mají největší sbírku zoborožců na světě. Jediné, co na internetu inzerují a nenašel jsem v parku, je quetzal paví a páv zelený. Strávil jsem tady celý den a nechtělo se mi domů. Pokud někdy budu moct, určitě se sem přijedu opět podívat. Jednu z nejlepších zoogalerií jsem si nechal až téměř nakonec jako ten nejzajímavější bonbónek. Oficiální stránky parku zde

In the zoos and animal parks in Western Europe the only of them left me a very deep emotional impression – Veldhoven. The park policy is based on the import of all confiscated contrabanded birds from the all area of the Netherlands to this place where they slowly convalesce from the passed stresses. Don´t wait the luxurious expositions, but the bird diversity in some cases surpasses some top european zoos. They have the biggest world collection of the hornbills. The only species they publish on their web and I didn´t found there is a Green Peafowl and the Pavonine Quetzal. I passed here all the day and I didn´t want to return home. I would surely improve the possibility to come next time. I have left one of the best zoogalleries on the end as the most interesting sweet :-)Click here to go to the official park web pages
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2004 až srpen 2008
  • 1 843 zobrazení
ohrozenestavby
PRŮZKUMY

Toto moderní koupaliště vzniklo roku 1993 a bylo jedním z prvních nově budovaných vodních parků v tehdy nové SRN.
Hlavní část tvoří prosklená hala s bazénem kde si návštěvníci mohli užít takové atrakce jako vířivky, divokou řeku, skluzavky, vodní masáže, různé vodotrysky a gejzíry a v neposlední řadě i 90 metrů dlouhý tobogán. K dispozici byly také celkem 4 sauny – suché, parní i venkovní a nechyběl ani bufet s širokou nabídkou občerstvení.
Během léta byl otevřen i venkovní bazén s rozlehlou terasou a v areálu se nacházel také kemp s kapacitou 300 lidí.
V pozdějších letech byl nedaleko otevřen jiný aquapark, což mělo za následek masivní pokles návštěvnosti, což vyústilo v roce 2010 uzavřením. Paradoxem je, že obec jako majitel tento tehdy velkorysý projekt ještě stále měsíčně splácí částkou přes půl milionu Eur ročně a toto bude až do roku 2018...
více  Zavřít popis alba 
21 komentářů
  • 31.12.2014
  • 1 352 zobrazení
jirka-suchomel
Nad údolím Krnčí lze najít zbytky chaty, která patřila MUDr. Františku Sladkému. Ten byl revírním lékařem, ale především člověkem, který kolaboroval s nacisty a má na svědomí tisíce životů obytel Kladenska a Slánska. Paradoxem je, že právě on prohledával oběti, které zatřelili nacisté na střelnici, pod jeho chatou ( http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Pamatnik_popravenym_obetem_nemeckeho_nacismu_-_Kladno_-_Krnci ). Jedná se o zcela opuštěné místo.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 12.10.2014
  • 1 295 zobrazení
spolecenstvo1945
masakrální rychta..:) kdo tam byl,tak ví... bohužel,když začali hrát Paradoxy,tak se mnou přestal komunikovat fotoaparát (tak doufam,že se ještě nějaký fotečky objeví) ,a začal někdy až k ránu,takže z toho vzniklo pár zajímavejch snímků,a ještě zajímavějších snímků lidí bez hlav...nojono,jak prase cvičky :)
Kategorie: lidézábava
více  Zavřít popis alba 
  • 31.8.2008
  • 844 zobrazení
aica
Tak zasejíc konečně na domácí půdě....nejvíc nejlepčííí
Kategorie: lidézábava
více  Zavřít popis alba 
  • 27.12.2008
  • 708 zobrazení
miras789
Sardigna,
takto je nazývána původními obyvateli Sardinie, naše dovolená 2017

Žádné velké plánování, nákup map a průvodce a příprava je hotová. Cestu na trajekt jsme rozdělili do tří dnů, kdy jsme měli v plánu navštívit aquapark Gmünd, Krimmelské vodopády a Lago di Garda.
Začátek cesty se nám moc nevydařil, při opravě auta jsem si rozřízl ruku. ,, To je na tři stehy'' říká Lucka, ale já: „to bude dobré, stáhneme to a jedem“. Později se ukázalo, že to nebylo dobré rozhodnutí. V odpoledních hodinách dorážíme do Gmündu a užíváme si termální slané vody, dále jedeme na noc a kousek před Krimmlem spíme na louce. Na parkoviště dorážíme brzy ráno a po poledni jsme zpět, jsou to moc pěkně vodopády, doporučuji navštívit. My jsme zvládli první část, více by děti nezvládli. Pokračujme na Brenner, kde kousek pod Arcem spíme mezi vinicemi. Ráno kontroluji ruku a je rozhodnuto, v Riva del Garda hledám nemocnici a nechávám se ošetřit, tři stehy. Tiše závidím okolním lezcům, poněvadž sebou táhnu všechen matroš „No nic“. Večer vyrážíme do Livorna, kde na nás čeká moderní trajekt, spíme nahoře nad schodištěm, celou noc prší.
Ráno natěšení vyrážíme z lodi za teplem a sluníčkem, kdy přichází tvrdá realita, vítr a teplota kolem 15 stupňů. Na severovýchodě se ubytujeme v kempu a vyrážíme na průzkum, kousek je brouzdaliště pro plameňáky. Na koupání to dnes nebude, navštěvujeme Capo d´Orso (Medvědí mys), erozí vytvarovanou hlavu medvěda, kde vítr dosahuje stupně vichřice. Ráno balíme a jedeme na proslulé pláže na Capo Testa, kde je přelidněno, a tak raději volíme méně frekventovanou pláž s výhledem na korsické Bonifácio. Stále dost fouká a je zima, rozhodujeme se jet na jih, výhodou je, že ze severu se tam dostanete za čtyři hodiny a bývá tam zpravidla o pět stupňů více. Děti po dvou hodinách jsou jiného názoru, proto volíme zastávku severně od Orosei. V kempu se ubytujme na dva dny, nakonec to byl velice dobrý stop s výbornou pláži pro děti. Po dvou dnech odpočinku navštěvujeme horské město Dorgali a později kaňon Gola di Gorropu, je to nejhlubší soutěska v jižní Evropě se stěnami 400m . K autu se vracíme pozdě a hledáme místo na stan, trochu problém, všude jsou ploty, zdi a závory. Zjišťujeme, že na Sardinii jsou asi posedlí vlastnictvím. Nakonec nacházíme místo na jedné ze starších a méně využívaných cest. Další den navštěvujeme místní trhy v Nuoru a pokračujeme na jih směr Oristano. Po cestě uděláme stop na poloostrově Sinis a pokračujeme dále po západním pobřeží, kde kousek od Carbonie nastává problém. Přetrhlo se nám spojkové lanko, paradox je, že bylo 3 měsíce staré, asi vadný kus. Využíváme pojištění, a necháme auto odtáhnout. Bohužel, se nám to stalo v sobotu, a tak oprava bude nejdříve v pondělí. Taxíkem se necháváme transportovat na poloostrov Sant’ Antonio, kde máme zamluvené ubytování na 2 dny v mobilheimu v kempu. Oprava našeho autíčka se protáhla až do úterý, tady nikdo nepospíchá, čas jme využili ke sběru mušlí a potápění. V úterý ráno jdu na stopa, potřebuji se dostat do 50 km vzdálené Carbonie. Cestou mi zastavuje starší paní a hodí mě do Sant’Antonio, kde nasednu později na bus a jedu pro auto, oprava stála 109 euro.
Ve večerních hodinách odjíždíme směr Villasimius, kde pod mostem a na konci všech cest rozděláváme stan. Po půlnoci nás probudila ohromná rána a následuj čtyři další, lezu ze stanu a zjišťuji, co to bylo. „Někdo pod námi zapálil auto“, povídám Lucce, celý zásah trval čtyři hodiny, kdy auto uhasili, naložili a odvezli. Zajímavý způsob, jak se zbavit na ostrově starého auta. Ráno navštěvujeme vyhlášenou pláž Porto Ginuo, s rezervací pro plameňáky. Největší vlny, a strmější přístup do moře nás odrazují, proto volíme pláž Punta Molentis, dle mě, nejhezčí pláž, co jsme na Sardinii navštívili. Odpoledne balíme a přejíždíme na náhorní plošinu Giara di Gésturi. Zde absolvujeme dvouhodinovou procházku, je zde v létě vyschlé jezero, divocí koníci a stromy Korkovníky. Přespáváme do rána na parkovišti u parku a jedeme do středu ostrova. Zde se naše cesty rozdělují, žena mě vysazuje na výchozím místě pro nejvyšší vrchol Sardinie Punta La Marmora 1834 m, a jede navštívit města Orgosolo a Mamoiada. Po pěti hodinách se setkáváme, když se mi podařilo vystoupit na druhou nejvyšší horu Bronco Spina 1829 m. Ve večerních hodinách dorážíme do kempu u Capo Caccia, čeká nás poslední den. Ráno absolvuji jedinou feratu na Sardinii, kde je moc pěkné lezeni nad mořem, doporučuji. Později s dětmi navštěvujeme Grotta di Neptuna, mořskou krasovou jeskyni. Odpoledne odjíždíme na trajekt, a po cestě zastavujeme na tradičním sardském jídle a v nuraghe Majori, kde sídlí netopýři. Je velice zachovalý a dostanete info v češtině. Na trajekt přijíždíme trochu později, bohužel nejlepší místa na spaní jsou již rozebrána, spíme tedy u kasina.
Cestou domů se stavujeme v Arcu, kde s Mirečkem lezu ferratu obtížnosti A/B zvládá jí bezvadně, na noc zpět domů. Najeto 4300km.

Postřehy:
? za vše platíte ?
? všechno je oploceno, místo na spaní doporučuji najít předem
? třídí se veškerý odpad
? nejhezčí pláže jsou na východě a jihu
? milý lidé ochotni pomoci v nouzi
více  Zavřít popis alba 
  • září až říjen 2017
  • 706 zobrazení
emikes
Náš covidový příběh
Psáno 27.9.2020
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Kdo nezažil covid, neuvěří!
Jak byste se asi cítili, kdyby vám před půlnocí přišla SMS, že Vaše dítě je pozitivní na Covid -19? Že jste doteď neznali nikoho, kdo ten koronavir má? Tak si představte, že teď ho máte doma, je to vaše nejmilejší, je to vaše dítě. Jediné, co vás v tu chvíli zajímá, je zdraví vašeho dítěte a vašich nejbližších.
Náš covidový kolotoč začal 11. září, kdy jsme se dozvěděli, že celá třída mé dcery jde do karantény. Vlastně bylo to už krátce po skočení prázdnin, šeptandou šlo, že tu v Bystřici covid řádí. Obavy se naplnily týden po nástupu do školy. To už někteří žáci pro jistotu zůstali doma.
Ani ve snu mě ale nenapadlo, že právě moje dítě napadne ten virus z Číny. Už nepátráme, odkud se ta nákaza vzala, ale co teď budeme dělat? Naštěstí v takové situaci nejste sami, je tu minimálně dalších 40 rodin, které prožívají totéž – zmatek, chaos, nejasné nebo žádné informace… psychika dostává zabrat. Výsledky testů, to je loterie…negativní? Pozitivní?
Koho znám, všichni jsme najednou v karanténě, celé rodiny. Zkušenosti máme otřesné. Kdo nezažil, neuvěří, jaký je to kolotoč. Proto nebudu podrobně popisovat hodiny a dny čekání na telefon z krajské hygienické stanice a pak čekání na vystavění e- žádanky na test. K lékařům, pediatrům ani obvoďákům se nedovoláte třeba celý den, linky se žhaví, nikdo nic neví, informace jsou i protichůdné. Všichni potenciálně nakažení se musí z Bystřicka trmácet do okresní či krajské nemocnice na testy, čeká se hodiny ve frontě, infekční se zdravými.
Nejpoužívanější slova těchto dnů hygiena, test, pozitivní a karanténa. To čekání a pochybnosti - nezvládnutý chaos. Mnoho z nás, zavřených doma bez potvrzení, zda jsme vůbec infikovaní, si říká, že je lepší být pozitivní a mít už to za sebou. Máte totiž jistotu, že dalších 90 dní se nedostanete do další karantény.
Naštěstí je nám všem dobře po fyzické stránce, ale psychika začíná haprovat, díky těm šíleným průtahům. Jsme naštvaní, zavření doma a nemůžeme s tím nic dělat. Naše výdělky budou poloviční, ti, kdož pracují jako osoby samostatně výdělečně činné, nedostanou vůbec nic.
Covid neřešíš, dokud se tě netýká osobně.
Jarní celostátní karanténa byla sranda proti té opravdové. Fakticky nemůžete nikam mezi lidi. Ani do obchodu, zkuste to vydržet 10 dní bez nacpaného mrazáku ( díky sousedi). Zkuste vydržet celou dobu s dětmi zavření v bytě. Covid vás vyřadí z běžného života. A nakonec do nebe volající paradox – naše pozitivní ratolesti už lítají po venku, zatímco my, jejich rodiče, máme ještě tak na dva dny zaracha od hygieny ( než vám oznámí výsledek druhého testu).
Byl to fičák! Doufejme, že to nejhorší máme na Bystřicku za sebou. Koronavirové příběhy lidí z našeho regionu jsou si podobné. Každý ho prožívá po svém. Ale už neděláme ramena ani se netváříme, že se nás tento problém netýká.
Sbohem covide, sbohem karanténo! Doufám, že nám znova nezkřížíš cestu.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.10.2020
  • 678 zobrazení
pabloz1975
více  Zavřít popis alba 
  • 18.10.2013
  • 646 zobrazení
condor1
Pod tímto názvem se skrývá velký hotelový komplex v samém srdci Beskyd, na samém konci Podolánek. Kdysi oáza podnikové rekreace, nyní zpola opuštěný objekt stěží se udržující při životě. Je jistým paradoxem, že jen pár set metrů po proudu pod touto poslední výspou civilizace lze najít v místech kde horský potok v meandrech pod "medvědí skálou" vytváří oázu divočiny a naprosto božského klidu. A zde je to místo, kam my se káždé léto uchylujeme před žárem velkoměsta a kde jsou ty naše návraty k přírodě, kde si zkrátka "nabíjíme baterky".
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2014
  • 639 zobrazení
aica
Rock Wonder,Despaires,Paradoxy... mazec,mazec,mazec...
Kategorie: lidézábava
více  Zavřít popis alba 
  • 1.8.2009
  • 602 zobrazení
redhotrock
Super. Koukám na krásně letní fotky se sluníčkem a klepu se v kanclu zimou, trochu paradox ne? Jak už jsem psal, počasí bylo v Chorvatsku velmi proměnlivé, nemohu říci, že bychom se některý den nekoupali. Na to bylo počasí stále přijemné. Jeden den jsme šli pěšky do sousedního Igrane, namazáni opalovacími krémy, další den při prohlídce Drašnice a staré Drašnice nevěděli, zda nezmokneme...Drašnice je přímořské letovisko plně přizpůsobené pro turisty. Ta stará je relativně opuštěná, vybydlená od roku 1961 (1962) a nachází se v kopcích, při jízdě po Makarské magistrále směrem na Dubrovník vlevo. Je to tak s většinou vesniček, jež byli postiženy zemětřesením v r.1961.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.9.2013
  • 609 zobrazení
jkiros
MRŇÁTKA - NEJMLADŠÍ jezdci ( možná budoucí jezdečtí talenti ) v JK IROSU v ŘISUTECH NA PRÁZDNINÁCH....Tak NEUVĚŘITELNÉ děti jsem vážně snad NIKDY POHROMADĚ NEZAŽILA...Byly tak skvělí, že se to snad ani nedá vyjádřit !!!Ani jedno nefňukalo, ani jedno nebylo protivné, ani jedno nebylo drzé, ani jedno neskákalo do řečí, ani jedno netesknilo po své mamince, ani jedno neohrnovalo nos nad jídlem ....JSOU TO TAK BEZVADDNÍ DĚTI – NESKUTEČNĚ VYCHOVANÍ !!!! VELICE SMEKÁM, PŘED JEICH RODIČI !!! BYL TO TAK PŘEKRÁSNÝ TÝDEN – PLNÝ SMÍCHU A RADOSTI, ŽE TO VÁŽNĚ SLOVY NEDOVEDU ani VYJÁDŘIT....Když měl přijet Pavlik, nebo Honzik, tak děvčata pro ně na přivítanou složila básničky a na písničku sestavila NÁDHERNOU taneční sestavu.... ......
Na některých fotkách sice uvidíte jejich pláč, ale ten byl z BOBŘÍKA ODVAHY... Začal tím, že jsem zapálila svíčky, vypnula všude el. proud... První překážka byla, že když se otevřely vrátka, byl tam na provaze pověšený černý plášť...Dále se pokračovalo do ČRNÉ ULIČKY vedle hřbitova a tam na ně čekaly strašidla – v podání Veroniky Rosické, Pavlika Juráše a strejdy Jardy.... No jestli se děti bály 5 minut, tak si s námi role vyměnily a my DOSPĚLÍ jsme se strachovali HODINU A PŮL !!!!!! Dvě děti se nám totiž v noci ztratily a my jsme vzbudili téměř celou vesnici a děti hledali v příkopech a v hlavách se nám rojily ty NEJČERNĚJŠÍ myšlenky....UŽ JSME VÁŽNĚ NA POMOC CHTĚLI VOLAT POLICII .... až strejda Jarda našel ty dvě děcka SCHOVANÉ u tůjí vedle našeho domu u souseda... Paradox byl, že maminka – Honzika – „ztraceného“ děcka –od těch tůjek chodila pár metrů a oni se pod fousy smály.... No, když jsme je našli, tak by jsme jim v první chvíli nejraději naplácali na zadečky – ale RADOST, ŽE VŠE DOPADLO DOBŘE A ŽE JSOU V POŘÁDKU – byla silnější.... Takže sečteno, podtrženo – PRAVÉHO BOBŘÍKA ODVAHY A STRACH – UDĚLALY DĚTI DOSPĚLÝM.....
..... Na ten týden s těmito dětmi budu vzpomínat....BYL TO JEDEN Z MÝCH NEJKRÁSNĚJŠÍCH TÝDNŮ V MÉM ŽIVOTĚ.... DĚCKA A RODIČE – NESKUTEČNĚ VÁM ZA TO DĚKUJI :-)
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2013
  • 575 zobrazení
paradoxy
Elizabeth,Paradoxy,Sprcha ... vánoční dýchánek
více  Zavřít popis alba 
  • 25.12.2008
  • 543 zobrazení
spolecenstvo1945
Tak jsme po turnaji vyrazili do tamního kulturáku,pěkně si tam zadunit...až jsme se z toho zase jednou zdunili...CASSANDRA a PARADOXY se nám postarali o hudební prostor...až jsme se z toho zase jednou vypařili do neskutečnejch póz (hlavně Uďa se svym pogem) :)
více  Zavřít popis alba 
  • 2.8.2008
  • 534 zobrazení
nikolejda
  • 24.8.2015
  • 529 zobrazení
werdinek
Tak byl to kekel, co si budeme povídat, odpadky v řekách, u cest, chudoba a mercedesy, jednoduše země plná paradoxů. Lidé ale ne nepříjemní a někteří i moc milí. Hory krásné, protože zde lidé nemají peníze na věci, ze kterých jsou odpadky. Jídlo výborné a rakie trošku kope. :-)
více  Zavřít popis alba 
36 komentářů
  • srpen 2012
  • 515 zobrazení
novikaskaderi
Tentokrát jsme v naší oblíbené hospůdce poněkud změnili sestavu. Náš banják Žanek hrál na vzpomínkové akci svého dlouholetého kapelníka Franty Šauera v Rubínu a tak na jeho místo nastoupil bývalý banják ze skupiny "Santa Fé" Úďa Fojtík. Bylo na něm vidět, s jakou radostí hraje. Překvapením večera byl náš další host, bývalý kapelník a klávesák skupiny "Na starý kolena" Eman Kučera, který střídal tahací harmoniku se skvělým saxofonem. Aby nás nebylo málo, přišel i houslista ze skupiny "Paradox" Libor Kořista. Hrálo se už tradičně akusticky, zvuk kapely v tomto složení byl velmi zajímavý. Když se za námi přišel Žanek z Rubínu podívat, nestačil se divit. Muzikantů v Turbíně bylo skoro jako v "Pikniku". Hospůdka byla zase plná, návštěvníci skvělí.
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2015
  • 511 zobrazení
spolecenstvo1945
oduševněle jsme se orumovali a předimenzovali do rumového ráje...
Kategorie: lidésportzábava
více  Zavřít popis alba 
  • 23.5.2009
  • 511 zobrazení
poku
V neděli 29.12.2013 ve 14.30 se u naší zvoničky shromáždila velká skupina lidí dobré vůle, kteří přijali pozvání k romantickému – sice amatérskému, ale zato srdečnému - ztvárnění výjevu o příchodu Božího Syna Ježíše Krista mezi nás v Betlémě v Judsku za časů císaře Augusta. Podle zprávy, kterou nám zanechal už v 1. století evangelista sv. Lukáš, Josef beznadějně hledá v přeplněném Betlémě pro svou milovanou ženu místo k přenocování. Však to asi znáte, nebylo pro ně místo v domech chudých ani bohatých, jen v jeskyni těch nejchudších pastýřů mezi zvířaty.
Napadlo mě, že jsme si tuto betlémskou scénu většinou uložili v paměti jako idylku – krásná ušlechtilá dívka Maria má nádherné miminko Ježíška, pak přicházejí pastýři se svými dary. Už slyšíme ty milé koledy – já ti nesu trochu mlíčka, já veselého beránka ze stáda svého... vesele prozpěvují...
Zkusme se na ten příběh někdy podívat trochu realističtěji. Která žena nebo milující manžel by si přál vítat na svět svoje dítě v takových podmínkách? To se stávalo za války, že ano? Kupodivu o Marii máme v evangeliu zprávu, ne že si zoufala a bědovala, ale že všechny ty události (zahrnující sdělení andělů: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle!) uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o nich. Celá idylka totiž spočívá právě v nadčasovém aspektu přiblížení se mocného Boha ke slabým a hříšným lidem. Ostatní okolnosti včetně emigrace s malým Ježíškem do Egypta jsou tvrdou realitou, kterou nám Bůh opakovaně sděluje, že dobře ví, co nás tíží a co prožíváme. Dokonce, že to prožívá s každým z nás.
Svatou rodinu letos poprvé pěkně ztvárnili Klárka a Vojta Matouškovi se svým Honzíkem, který projevil nejen talent, ale i vytříbený cit pro důležitost okamžiku. Přes svůj útlý věk se totiž dokázal po dobrou půlhodinu věnovat jen své roli Jezulátka. S takovým soustředěním mám problém i já!
Také ostatním hercům, kteří se ochotně zapojili (a bylo jich na dvacet), patří velké poděkování za čas a nasazení. Snad je na obrázcích poznáte. Kromě záludnosti, která zbrzdila v letu z nebe statečného anděla - Vašíka Staňka, se představení obsahující i příjezd osvědčených Tří králů V+M+M, myslím, vydařilo - včetně přízně počasí. Musíme být vděční také všem, kteří jakkoli pomohou nebo ochotně dopraví a zapůjčí do našeho Betléma zvířátka, aby byl co nejvíce živý a potěšil všechny - hlavně děti.
Přejme si teď na prahu nového roku navzájem nejen zdravé, ale především vnímavé srdce. Vánoční poselství totiž není jen jakási tradice. Je to mnohem silnější sdělení a výzva: Chci-li žít svůj život jako radostné Boží dítě, nesmím být hluchý a slepý k opodstatněným potřebám nebo bolestem a těžkostem bližního – člověka, kterého mám v rodině, v domě nebo obci. A o pozitivní hodnoty, které mám, se také umět dělit, abych mohl zakusit paradox Boží matematiky: čím víc to dělím, tím víc se mi to násobí.
Kéž Vám takové příklady v roce 2014 vždycky dobře vycházejí! Slova Ježíše a zkušenost křesťanských mystiků dvaceti století totiž říkají, že vysvědčení na konci našeho života si vystavíme vlastně každý sám. A abych nezapomněl, také to, že v této škole se skutečně nedá podvádět.
Srdečné poděkování a přání lásky, pokoje i zdraví!
Miroslav Staněk, t.č. vypravěč
více  Zavřít popis alba 
  • 29.12.2013
  • 507 zobrazení
Reklama