johan897
1 komentář
  • 3.9.2017
  • 436 zobrazení
unza
10 dní na bývalé Podkarpatské Rusi
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • srpen 2017
  • 386 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
ovyt
Podkarpatská Rus, dnešní název Zakarpatí. Kdysi součást Československé republiky, dnes Ukrajina. Země za horami. Nicméně poklidná země se spoustou přírodních zajímavostí a se spoustou skvělých lidí. Navštívili jsme zdejší poloniny, pochodili po nich i po horách, vystoupali na nejvyšší horu Ukrajiny - Hoverlu a navštívili celou řadu vesniček, a to i tu pro nás nejzajímavější - Koločavu... Celkem 65 km pěšky, k tomu koupání v solotvinských jezerech a poznání kraje ležícího na samém východě tehdejšího Československa. Celkem nás na Podkarpatské Rusi bylo 9, propozice akce najdete zde: www.ovyt.cz/nase-akce2/poloniny-podkarpatske-rusi/
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2017
  • 162 zobrazení
rgszemba
  • srpen 2017
  • 109 zobrazení
jasina2016
  • červenec 2009 až červenec 2017
  • 102 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
jura-k
Zakarpatská Ukrajina - Podkarpatská Rus (Kušnycja, Užhorod, Lysyčovo, Stara Vaha, Iršava, Loza, Dovhe, Koločava, Sinovírské jezero, Izky, Pilipec, Mukačevo, Lipča, Chust)
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2017
  • 97 zobrazení
jirovska
3.den po rozloučení s Liduškou a Radimkem jsme si nejdříve prohlédli dřevěný kostelík v Kunčicích pod Ondřejníkem, který sem byl převezen z Podkarpatské Rusi a taky zdejší krásnou okolní krajinu.
Pak jsme autem vystoupali na malé parkoviště u lesa nad Frenštátem, odkud nám zbývaly jen 3km stoupání k rozhledně Velký Javorník. Už cestou se otevíraly daleké výhledy a což teprve z rozhledny!-opravdu velká krása-celé Moravskoslezské Beskydy jak na dlani-Lysá hora, Radhošť..vidět byla i Ostrava, Frýdek Místek, Štramberk, Slovensko....
Zážitek bylo i pozorovat vznášející paraglaidisty, kteří odsud skáčou-jednoho jsem zachytila od přípravy přes rozběh a postupné vznesení.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.5.2017
  • 80 zobrazení
mois
71. návštěva u pana Jaromíra Tomečka

JAROMÍR TOMEČEK - brněnský právník a spisovatel, jenž čerpal náměty z přírodního prostředí, které se snažil přiblížit zejména mládeži. Narodil se 30.9.1906 v Kroměříži. Vystudoval klasické gymnázium v Kroměříži a Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. V r.1926 odešel na Podkarpatskou Rus, kde působil jako správní úředník a notář. Po vyhlášení protektorátu (březen 1939) a záboru Podkarpatské Rusi Maďarskem se vrátil na Moravu. V r. 1944 byl totálně nasazen jako dělník v brněnské slévárně. Po válce byl tajemníkem Zemské kulturní rady v Zemském národním výboru, od r. 1948 pracoval ve Studijním a plánovacím úřadě v Brně - byl redaktorem publikací zaměřených na vztah architektury a životního prostředí, v letech 1954 - 1962 redaktorem časopisu Host do domu, potom se věnoval spisovatelské tvorbě. Zemřel 15.7.1997 v Brně a je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.
více  Zavřít popis alba 
41 komentářů
  • květen 2017
  • 67 zobrazení
buba
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2017
  • 62 zobrazení
vlatka
Moje první cesta do zemí, kde zastavil se čas. Podkarpatská Rus je úplně jiný svět. Spali jsme ve stanech, stravovali se strašně levně v hospodách. Po horách nás cestou necestou vozili gruzoviky a dál jsme šlapali dlouhé túry po poloninách včetně výstupu na nejvyšší horu Ukrajiny - Hoverlu. Večery u kytary, družba s místními a spousta levné vodky. Vím, že Rus není Balkán, ale tady vznikla moje láska k tomuto "balkánskému" kusu Evropy.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • srpen 2010
  • 50 zobrazení
grulichovi
  • duben 2017
  • 51 zobrazení
trempoviny
Dnes, 1.4. bylo v dopoledních hodinách ve zrekonstruovaném pražském Paláci trampingu otevřeno regionální Muzeum trampingu /MuTr/ pro území Čech, Moravy, Slezska, Slovenska, Podkarpatské Rusi, Ameriky, Australie a Oceanie. Slavnostního otevření se zúčastnili prezidenti České republiky a Slovenské republiky, český a slovenský ministr kultury, šerif osady Ztracenka, velvyslanci USA, Kanady, Australie a další vzácní hosté. Prostory MuTr disponují rozsáhlými klimatizovanými výstavními sály (některé sály jsou chlazené, jiné vyhřívané dle povahy expozice). Všechny prostory jsou chráněny nejmodernějšími elektronickými systémy. Drobné exponáty si mohou návštěvníci zaměřit průmyslovými kamerami se zvětšenými výstupy na přilehlé velkoplošné obrazovky. Jednotlivé sály jsou ve vztahu k exponátům ozvučeny trampskou hudbou vztahující se k příslušnému období, ale rovněž intenzitou a zabarvením osvětlení dle charakteru exponátů. Experimentálně je ověřováno působení zápachů, chcete-li vůní. Pro zahraniční návštěvníky jsou k dispozici tištěné průvodce nebo digitální audiovizuální přehrávače (reagující na laserové ukazovátko) v nejrozšířenějších světových jazycích, zejména těch jazycích, kde se předpokládá budoucí rozkvět trampingu – jihoamerická španělština a portugalština, stošest afrických dialektů, čínština, korejština, kurdština, hindština a pochopitelně sankrst. Nedílnými součástmi MuTr jsou klasické a digitální knihovny, badatelny a studovny s přístupem na internet a trampnet (vnitřní okruh). Významné místo má konferenční sál, vybavený všemi druhy projekčních zařízení (nově 4D) včetně překladatelského zařízení instalovaného do kamenných a kulatinových křesel. Otáčivé hlediště umožňuje panoramaticky sledovat produkci hudebníků z pozice středu potlachového ohně, tzv. pohled Mistra Jana Husa. Na odborných podkladech pro vystavení exponátů spolupracovala Univerzita Boba Hurikána v Praze, Vysoké školy trampingu v Bratislavě a v Košicích a trampská učiliště v Melbern a Otawě. Ozvučení sálů dobovou hudbou zabezpečila TAMU z  Brna. Exponáty zapůjčil z rodinné sbírky neznámý tramp. Nedílnou součástí Paláce trampingu je Trempovna (trampská hospoda), kde lze konzumovat výhradně trampská jídla (např. buřtguláš) a nápoje (např. pivo a rum tuzemák). Přespat lze pod širákem na přilehlé umělé louce. Nepatrnou část z vystavených exponátů přinášejí na ukázku následující fotografie pořízené většinou již v průběhu instalování expozic:
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 1.4.2011
  • 3 688 zobrazení
rehaak
V létě 2007 jsem absolvoval zájezd na Podkarpatskou Rus. Toto území patřilo v letech 1918-1938 k teritoriu Československa. Jaká je současnost a nostalgická minulost tohoto zapomenutého koutu Evropy částečně uvidíte na mých fotografiích.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
18 komentářů
  • leden 2007 až září 2016
  • 1 254 zobrazení
trempoviny
Legendární tramp Jaroslav Krsek alias Jerry Packard je mnohými lidmi spojován pouze s Brdy. Ve svých devatenácti letech sice založil "Brdskou zimní armádu" a rád navštěvoval podbrdské hospody, ale jako vodák měl také rád vodu. Na Brdech spoluzakládal camp Zlaté dno na potoce ústícím do Voznického potoka, tábořil u potoků nedaleko Haloun a Hatí, ale nejraději měl krajinu u Velké a Zlaté řeky. Packard také s nejrůznějšími kamarády procestoval celou vlast včetně Podkarpatské Rusi a dalo by hodně práce vyjmenovat všechna jeho oblíbená místa. A právě o uplynulém víkendu jsem díky pamětníkovi banjistovi Vendovi (jehož otec s Packardem kamarádil) jedno takové místo navštívil. Totiž, od roku 1929 Packard občas pobýval na srubu GOLD HÝDE u Jiříkova jezu u Kamenného Přívozu. Táboříval též u potoka v nedaleké Vlčí rokli, kde se v roce 1930 podepsal s dalšími kamarády do kůry stromu. Jerry Packard byl zavražděn v Osvětimi 20.2.1943, ale jeho nápis na stromě ho přežil téměř třičtvrtě století do dnešních dnů. Takže, nádherný potlach T.O.Fšude jsem měl ještě obohacený o další zážitek spojený se vzpomínkou na legendárního trampa.
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2014
  • 1 221 zobrazení
alak
Výlet s Karol po Z části Podkarpatské Rusi s CK Alpina.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2007
  • 1 193 zobrazení
sokolrepy
Cesta volejbalistů z Řep na Podkarpatskou Rus, základna ve Vodici u Slávy, přechod přes nejvyšší vrcholy ukrajinských Karpat (Pop Ivan Černohorský, Brebeneskul, Rebra, Hoverla, Petros) z Luhů do Kvasů 14.- 22.7.2019
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2019
  • 1 114 zobrazení
paml
Výlet do Karpat. Vlakem a busem (Rega) do Tjačivu. Maršrutky do Usť Čorna. Pěšky přes poloninu Krásná do Koločavy, přechod hřbetu Kosí vrch do Vučkova, výstup směr polonina Kuk. Dále Kuk, polonina Boržava, Volovec. Vlakem a Busem Užhorod. Stopem Prešov. Vlakem a busemTrutnov
Viz též:
http://www.pafka-pafka.estranky.cz/clanky/2014/
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2014
  • 941 zobrazení
babkaljuba
více  Zavřít popis alba 
13 komentářů
  • léto 2010
  • 874 zobrazení
os
Ukrajina, Zakarpatská oblast. Polonina Runa. Černohorský masív, Pip Ivan, Hoverla, Petros.
Foto označené jako "by DV" není moje, vděčím a děkuji za něj Danovi (o čemž on zatím neví:-)). Autor fotky označené jako "by ZS" je brácha.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2007
  • 865 zobrazení
blazahb
Tisková zpráva k výstavě „Jaroslav Panuška 1872 - 1958“
Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě 14. 12. 2012 – 3. 2. 2013

V roce 2012 si připomínáme 140 let od narození Jaroslava Panušky – malíře, který je s Vysočinou spjatý svým životem i tvorbou. Výtvarník se sice narodil 3. 3. 1872 v Hořovicích ve středních Čechách, velkou část života však prožil v Kochánově u Světlé nad Sázavou, kde v létě roku 1958 zemřel. Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě k tomuto výročí uspořádala výstavu, která ve výběru mapuje celou šíři tvorby tohoto výtvarníka.
Během svého dlouhého života Panuška několikrát radikálně změnil námětovou stránku svých děl. Už na Akademii začal tvořit vodníky, umrlce, duchy, čarodějnice a další strašidelné bytosti a výjevy. Tato část jeho tvorby byla oceněna na výstavě dekadence v pražském Obecním domě na přelomu let 2006 a 2007 a o dva roky později v Bruselu. Na počátku 20. století se Panuška představil také jako ilustrátor, když vytvořil obrazový doprovod k pohádkám K. J. Erbena a Václava Říhy; svými ilustracemi vyzdobil knihy J. K. Šlejhara, Terezy Novákové, Josefa Jana Svátka nebo Lovce mamutů od Eduarda Štorcha.
Zároveň kreslil krajiny; symbolistní, jako např. Měsíční noc, krajiny ze středních a jižních Čech a později krajiny z Orlických hor, Valašska a Vysočiny; na otcovu krajinářskou tvorbu později navázali synové Vladislav a Jaroslav. Tato část díla je velmi rozsáhlá, není tedy divu, že je z malířova odkazu zvláště na Vysočině nejznámější a nejdostupnější.
V roce 1906 začal Panuška kreslit rekonstrukce středověkých hradů a hradišť a další historické náměty; stál za tím jeho zájem o archeologii. Malíř se dokonce zúčastnil archeologických výkopů, vedených českým archeologem Josefem Ladislavem Píčem, ředitelem archeologického sboru a kustodem prehistorického oddělení Muzea království Českého.
Výstava i katalog přináší průřez celou malířovou tvorbou, rozdělenou do několika námětových celků (strašidla, pohádky, historie, krajiny, Vysočina, města a žánrové výjevy). Po stěnách galerie a stránkách papíru se tak bude plížit Mrtvý, jdoucí si pro lebku, Umrlec pronásledovaný krkavci nebo Duch mrtvé matky, připomínající snad Panuškovu matku, která zemřela na tyfus během pobytu v Bosně. Návštěvníky bude děsit vyhublá postava Moru, Upíři, Čert vyřezávající dítě i Bezhlavý kůň, pádící temnou krajinou. Divák se nebude chtít cítit jako Opuštěná žena v nepřátelské krajině ani dostat do temného Hnízda loupežníků. Trochu úlevy snad přinesou směšné Dušičky na popravišti, Prtioko na vandru a Světýlka, ty však vzápětí vystřídá hypnotizující pohled Čarodějnice a Vodníka.
Panuška byl v těchto dílech určitě ovlivněn svým otcem, c. k. geometrem, který mu vypravoval „takové podivné, romantické pohádky“ a příběhy o různých „předpotopních“ ještěrech. Také hořovickou babičkou, vědmou a zaříkávačkou, a svými zážitky z cest po Balkáně. V neposlední řadě však na něj měla vliv i rozvíjející se neurověda a dobové články o hypnotismu a různých psychózách. Už na Akademii děsil Panuška své spolužáky kresbou Upíra, který visel na chodbě a hypnotizoval procházející svýma velkýma, upřenýma a krvavě žilkovanýma očima. Pochvaly se mu dostalo od Karla Hlaváčka pro jeho tři kresby Vodník, Příšera a Bludičky, vystavené na první přehlídce spolku Mánes u Topiče roku 1898. Tehdejší umělecká scéna si v příšerách a děsivých scénách libovala, Panuška v nich však často zobrazoval své vlastní zážitky, jako třeba setkání s oběšencem, které zažil ve svém raném dětství, nebo boj s rozbouřenou Berounkou, ve které se málem utopil. Možná proto později tak často zobrazoval vodníky.
Neskutečné bytosti se objevují i v Panuškových pohádkách, vytvářených na počátku 20. století. Najdeme zde obry i čarodějnice (Pohádka o obrovi, Čarodějnice s havrany), ale také hrady (Tajemný hrad, Červený kohout, Hrad z pohádky), které odkazují k další části tvorby, zaměřené na historii a archeologii. Té se výtvarník věnoval velmi nadšeně a opravdu důkladně; studoval staré mapy a fotografie, uložené v klášterních knihovnách, z letadla sledoval terén a dělal si nákresy krajiny, na svých cestách po Slovensku, Polsku, Podkarpatské Rusi a Balkánu si skicoval lidové dřevěné stavby. Odtud pak stačil krůček k zachycení pravěké i slovanské historie a rekonstrukcím starých hradišť a hradů, jak to vidíme na obrazech Mamutů ve spraši, pravěkých lidí v krajině, Slovanské světnice, Modly, Smírčího kříže, Nápisu na skále na boku hory Hradisko u Mšena, Tetínské brány, Opevnění Slavníkovců a dalších. Panuškovo bádání se dotklo i Krajiny na Měsíci a jeho veselá povaha se projevila v kresbě Jak by vypadal katolický hřbitov, kdyby Římané místo křižování věšeli.
Poslední a početně nejbohatší složkou výtvarníkova díla jsou krajiny, které maloval po celý život. Některé byly ovlivněny symbolismem (Měsíční svit), jiné impresionismem (Ve slunci na Hradech). Obrazy zachycují rybníky, močály, tůně, vřesy a skály, krajinu Vysočiny, Lipnici, oblíbený dub v Kochánově v různých ročních obdobích, města, jako např. Štramberk a Havlíčkův Brod i Moře s tmavým nebem Od Dubrovníku. Někdy se v krajině objevují postavy, jak to vidíme na obraze Cikánky u ohně nebo Tulák, jenž byl ovlivněn tvorbou Hanuše Schwaigera.
Panuška byl muž mnoha tváří. Jeho raná tvorba působí temně a děsivě, on sám však platil za veselého společníka a nadšeného sportovce i gurmána. Přátelil se s Josefem Ladou a Jaroslavem Haškem; s tím prvním se v létě roku 1919 seznámil na vrchu Mužském u Mnichova Hradiště a stal se kmotrem jeho nejstarší dcery Aleny, toho druhého přivedl na Lipnici a zpodobnil v několika kresbách. Poslední z nich je z 5. 1. 1923 a zachycuje Haška na smrtelném loži.

Malířská tvorba byla pro Panušku vším: „Jen se umět dívat, umět myslit a potom: pilná a pečlivá práce. Veliké dílo vzniká pouze z pečlivé a urputné práce.“

Markéta Odehnalová
více  Zavřít popis alba 
  • 16.12.2012
  • 787 zobrazení
mirekj
Zájezd na horských kolech s CK Alpina.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • léto 2012
  • 689 zobrazení
sumys
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • léto 2010
  • 576 zobrazení
prackarr
  • leden 2006 až říjen 2007
  • 567 zobrazení
zababovo
Na této cestě jsme přivezli do sboru Jasiňja kopírku a tiskárnu. Dále lékařské instrumenty pro bratra Slavika. Navštívili jsme rodiny, které dostaly podporu od Diakonie CB. Na cestě jsem v první fázi dělal "průvodce" bratřím z Vysokého Mýta, v druhé části jsem osamněl, ale nebyl jsem sám, mám tu tolik přátel....
Kategorie: dokumenty
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2009
  • 553 zobrazení
pafo
  • srpen 2011
  • 464 zobrazení
vombat
6.-20.srpna 08 jsme se v tradiční sestavě vydali orazit si od civilizace na Podkarpatskou Rus. Tentokrát jsme zvolili netradiční způsob dopravy - Trabant combi, roč. 68. Těch 2000 km ujel obdivuhodně bez větších problémů. Jen občas potřeboval trochu roztlačit (na což nás naštěstí bylo dost) a pro jistotu jsme ještě přivázali kapotu, aby v těch rychlostech neulétla :-) Ovšem ohlas sklidil mimořádný - skoro se zdálo, že na Ukrajině nic podobného nikdy neviděli.
Na východě jsme (mimo jiné) navštívili samozřejmě Koločavu, přešli hlavní hřeben Černohorského NP vedoucí po hranicích bývalé První republiky, zdolali nejvyšší horu Ukrajiny Hoverlu (slabých 2061 m.n.m.) a nakonec se ještě zajeli podívat do solných lázní Solotvina a malebných Bukovských vrchů - nejvýchodnějšího NP Slovenska. Zajímavé, jen pro střevní problémy trochu náročné. Hory hezké, ale Černá hora byla stejně nejlepší!
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2008
  • 449 zobrazení
mjan
více  Zavřít popis alba 
  • září 2009
  • 404 zobrazení
babkaljuba
více  Zavřít popis alba 
46 komentářů
  • léto 2010
  • 403 zobrazení
babkaljuba
Mukačevo je město, které se rozkládá v údolí řeky Latorica v Zakarpatské oblasti na západě Ukrajiny, v období meziválečné ČSR bylo součástí Podkarpatské Rusi. Mukačevo je administrativním centrem okresu Mukačevo, který jej obklopuje. Wikipedie. Momentky města Mukačevo.
více  Zavřít popis alba 
14 komentářů
  • léto 2010
  • 377 zobrazení
fotodavid
Čundr po Podkarpatské Rusi 25.8.-3.9.2007. Přechod pohoří Černá Hora s nejvyšší horou Hoverla (2061m).
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2007
  • 375 zobrazení
Reklama