ovyt
První víkend v červnu jsme prožili v okolí Potštejna na hradech a zámcích u Divoké Orlice. Naše trasy vedly od hradu Litice nad Orlicí do Potštejna k hradu a pak i na zámek (12 km) a z Potštejna přes zříceninu hradu Velešov (kde dnes už nestojí ani kámen, ale vystoupat k tomuto, dnes tedy už bývalému hradu, dá vskutku zabrat) na rozhlednu Vrbice a k zámku v Doudlebech nad Orlicí (12 km). Díky neskutečné nespolehlivosti společnosti Arriva jsme v pátek nestihli přípoje, a tak někteří využili dalších 6 km nočního pochodu podél Orlice do Potštejna... Na červnový víkend se nás, díky malému počtu volných pokojů, mohlo vypravit jen 7 a propozice 3-denní akce najdete zde:
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • letos v červnu
  • 43 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
tosu
Po čase jsme se vydali na dvě známá a zajímavá místa. Nejprve pod vápencový lom za Strážné. Původně jsme chtěli projít odvodňovací štolu celou. Ale brzy jsme zjistili, že dvě obyčejné baterky naprosto nestačí na bezpečný průchod. Bude potřeba silný zdroj světla a také více osob. Takže někdy příště. Už jsem to tu v minulosti uváděl, ale kdyby někdo chtěl blžší info, tak třeba zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lom_Str%C3%A1%C5%BEn%C3%A9
Ze Strážného jsme se dojeli podívat na středověké zlaté doly na Zlatnici ( info třeba zde: https://www.kudyznudy.cz/aktivity/udoli-potoka-zlatnice-areal-stredovekeho-zlateho ). Ve zdejším lese je úžasná atmosféra. Klid a zvláštní pokoj. Kdo nevěří, ať to zkusí. I toto místo již na Rajčeti mám. Letošní výlet však byla příjemná repríza a je tu i krátké video. Přijeďte se podívat.
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • 2.6.2021
  • 49 zobrazení
verastrnadkova
Žďár nad Sázavou 2 je částí Žďáru nad Sázavou územně shodnou s katastrálním územím Zámek Žďár (německy Saar-Schloß). Zástavba jakož i většina katastru leží na Moravě, ale severní část vodní nádrže Pilská původně náležela k sousedním českým vsím Stržanovu a Polničce. Katastrální území této části Žďáru nad Sázavou je pojmenované podle zdejšího zámku.
Nejstarší písemná zmínka této čtvrti nemající vlastní samosprávu je z roku 1252, kdy byl založen cisterciácký klášter, kdysi rodový klášter českého šlechtického rodu Lichtemburků. Vznikla zde Žďárská kronika, jejímž autorem je Jindřich Řezbář, který je hlavním informátorem o vztazích Lichtemburků v druhé polovině 13. století. Z historických památek se zachoval klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie - druhý nejdelší na Moravě (kde by snad mělo být lichtemburské pohřebiště), rozsáhlý klášterní komplex s hospodářskými budovami (Zámku, patřící rodině Kinských), hospodářský dvůr Lyra, klášterní zájezdní hostinec Táferna, barokní morový hřbitov a gotický most přes Stržský potok.
Mimořádně významnou památkou je poutní kostel sv na Zelené hoře Kostel svatého Jana Nepomuckého, zařazený v seznamu UNESCO.
Dnešní zástavba má převládající charakter rodinných domů vystavěných hlavně v letech 1960-1970. V katastru území se nachází rybníky vhodné pro rekreaci a rybolov a také již výše zmíněná vodní nádrž Pilská. Územím prochází silnice I. třídy č. 37.

SLOUP SE SOUSOŠÍM PANNY MARIE
Památku zhotovil lužický sochař Matěj Václav Jäckel, původně byla součástí kašny.
GPS : 49.5828106N, 15.9362594E

BAZILIKA NANEBEVZETÍ PANNY MARIE A SVATÉHO MIKULÁŠE
Původně gotický, barokně přestavěný kostel za účasti J. Santiniho, který je součástí bývalého cisterciáckého kláštera Studnice Blahoslavené Panny Marie. V rece 2009 byl kostel povýšen na baziliku minor. Inventář je vrcholně barokní.
GPS : 49.5830356N, 15.9378550E

ZÁMEK
Po zániku cisterciáckého kláštera v roce 1784 byl areál přeměněn na zámek s hospodářským zázemím. Areál je původně gotický, barokně upravený za přispění Jana Santiniho.
V současnosti je zde několik muzeálních a výstavných expozic - expozice věnované J. Santinimu, žďárskému baroku, rodu Kinských atd. V areálu se také nachází muzeum místního hasičského sboru.
Více na : www.zamekzdar.cz
GPS : 49.5837281N, 15.9369711E

KAŠNA
GPS : 49.5834553N, 15.9370122E

STUDNIČNÍ KAPLE PANNY MARIE
V desetistěnné prostoře zaklenuté valenou klenbou je vlastní studna. Z kamenné obruby vybíhá železná kovaná konstrukce. Na vrcholu je socha Studniční P. Marie.
GPS : 49.5826800N, 15.9378381E

KONVENTSKÝ RYBNÍK
GPS : 49.5833883N, 15.9406667E

PAMÁTKA UNESCO – ŽĎÁR NAD SÁZAVOU – POUTNÍ KOSTEL SVATÉHO JANA NEPOMUCKÉHO NA ZELENÉ HOŘE
Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře byl na seznam UNESCO zapsán v roce 1994.
Kostel byl postaven ve slohu barokní gotiky. Stavba poutního kostela probíhala v letech 1719–1722 na náklad opata zdejšího cisterciáckého kláštera Václava Vejmluvy. Smyslem stavby bylo především oslavit Jana Nepomuckého, jako mocného patrona a světce. V době vzniku stál na travnatém vršku, který Václav Vejmluva pojmenoval Zelená hora (dříve se nazýval Černý les nebo Strmá hora) podle vrchu u Nepomuku, ze kterého pocházel Jan Nepomucký i první žďárští mniši. Do nedávné doby byla stavba obklopena vysokým borovým lesem, který však byl odstraněn, aby bylo na kostel, tak jako původně, vidět i z velké dálky.
Jedná se o nejoriginálnější dílo českého architekta s italskými předky Jana Blažeje Santiniho-Aichla.
Více na : www.zelena-hora.cz
GPS : 49.5801483N, 15.9420189E

KOUZELNÉ ZAHRADY
• 29.5.2021 - 30.5.2021
• 10 - 18 hodin
Tradiční otevření soukromé zahrady rodiny Kinských s tématem „Pojďme se nadechnout".
VSTUPIT DO ZAHRAD MŮŽETE POUZE Z HRÁZE KONVENTSKÉHO RYBNÍKA (od zámecké terasy).
Součástí akce je také farmářský trh (sobota) a Mint Market s designovým zbožím (sobota i neděle).
Soukromé zahrady rodiny Kinských se otevírají vždy jednou za rok. Letošní poslední květnový víkend (29. a 30. května) se ponese ve znamení tématu „Pojďme se nadechnout“. Po dlouhé době, kdy jsme byli zavřeni ve svých domácnostech, pojďme znovu začít žít a volně dýchat. Nadechněme se drobnými kulturními zážitky nebo rozkvetlými květinovými instalacemi, které v zahradách objevíte.

Připravili jsme pro vás individuální procházku zahradami s těmito uměleckými zastaveními :
• abstraktní ocelové sochy sochaře Jana Dostála, které tematicky vychází z živočišné sféry, sochy budou citlivě umístěné v zahradách tak, aby vynikly jejich geometrické tvary
-Jan Dostál je mladý nadějný umělec, jehož vysoká obří skulptura ozdobí český pavilon Expo 2020 v Dubaji v říjnu letošního roku
• květinové instalace floristky a vedoucí zámeckého obchůdku Evy Černé
• hudební vystoupení
-Jiří Klecker – housle (hudba napříč staletími)
-Marek Peňáz – klavír (impresionistické variace)
-Michal Kříž – klarinet (tradiční židovská hudba)
-Štěpán Filípek – violoncello, zazní sonáty Johanna Sebastiana Bacha, čelního představitele barokní hudby. Právě barokní frázování je podobné lidskému dýchání. Vzdušný motiv je také znám z Bachovy skladby Air.

Doprovodný program :
• Zábavná hra pro děti v zámeckých zahradách i dalších venkovních prostorách korespondující s tématem Pojďme se nadechnout
• Jóga, co má nádech – půlhodinové seance s Katkou Bednářovou, ve kterých si připomeneme, jak správně dýchat, zklidnit mysl a věnovat pozornost našemu tělu.
-Jóga a dech (10:30 – 11:00, 11:30 – 12:00, 14:00 – 14:30, 15:00 – 15:30)
-Harmonická chůze a dech (13:00 – 13:30, 16:00 – 16:30)
• MINT Market – oblíbený trh se svěží módou, šperky, designem a delikatesami
• Farmářský trh s floristickým a zahradnickým sortimentem
• Výstava Za naším plotem – výstava kreseb a básní s přírodními motivy autorky Zuzany Sasanky Kolářové v prostoru za zámeckým obchodem
• Otoč kytku – máte doma přebytky sazeniček zeleniny, pokojových květin, bylinek nebo jiných kytiček, které už nepotřebujete a je vám líto je vyhodit? Připadáte si doma jako v pohádce o Šípkové Růžence a těžko se každý den prosekáváte ven? Zapojte se do naší štafety Otoč kytku a přineste rostlinky o víkendu na zámeckou terasu. Jak štafeta funguje?
-kytku (sazeničku / řízek rostlinky) dejte do květináčku a přineste ji do stánku Otoč kytku na zámeckou terasu
-ke kytce píchněte cedulku (třeba na špejli) s názvem rostliny, pokud má rostlina nějaký příběh, přidejte jej také 😉
-vezměte si kytku podle svého výběru od ostatních
-pokud nedonesete kytku, můžete přispět na štafetu libovolnou částkou do vázičky ve stánku
• Projížďky na loďce na Konventním rybníku (zapůjčit si je můžete u hlavního vstupu do zahrad na hrázi)
• Občerstvení: Catering Chotěboř, Rybárna Kinský – uzené ryby (so), vinařství Na břehu Rhôny, Střední gastronomická škola Adolfa Kolpinga, zámecká kavárna
•obcerstveni? Rhona, kolping, chotebor a nase kavarna
• Sdílej fotky – fotky z vaší procházky zahradami můžete sdílet na Instagram s označením @zamekzdar, #kouzelnezahrady

Vstupné
• Plné: 100,-
• Snížené: 60,- (senioři 65+, děti 6–18 let, studenti do 26 let, ZTP/P)
• Rodinné: 200,- (2x dospělý a až 3 děti od 6–18 let)

Děkujeme vám, že budete dodržovat tato vládní nařízení :
• při procházce zahradou budete mít nasazený respirátor
• akce se nezúčastníte s příznaky respiračního onemocnění
• do prostoru venkovních zahrádek s občerstvením, které budou rozmístěny v zámeckém areálu, může vstoupit pouze ten, kdo nemá žádné příznaky onemocnění a při případné kontrole hygieniky nebo policisty prokáže, že splňuje alespoň jednu z následujících podmínek (neplatí pro děti do 6 let):
-absolvoval nejdéle před 7 dny PCR test s negativním výsledkem
-absolvoval nejdéle před 72 hodinami antigenní test na veřejném odběrovém místě s negativním výsledkem prošel kompletním očkováním proti onemocnění covid-19, přičemž od aplikace poslední dávky uplynulo alespoň 14 dnů a disponuje certifikátem o provedeném očkování
-prodělal laboratorně potvrzené onemocnění covid-19, uplynula doba izolace a od prvního pozitivního antigenního nebo PCR testu neuplynulo více než 90 dní
-prokáže potvrzením od zaměstnavatele, že absolvoval nejdéle před 72 hodinami samotest s negativním výsledkem
-doloží čestné prohlášení, resp. čestné prohlášení jeho zákonného zástupce, že ve škole absolvoval nejdéle před 72 hodinami samotest s negativním výsledkem
-doloží, že podstoupil preventivní antigenní samotest přímo na místě s negativním výsledkem

Z historie zahrad :
Zahrada, kterou nyní využívají členové rodiny Kinských k odpočinku, původně náležela cisterciáckému klášteru Studnice Blahoslavené Panny Marie ze 13. století. Dříve se nazývala konventní a mniši cisterciáci v ní pěstovali zeleninu a bylinky. Centrum zahrady tvoří letní prelatura nazývaná také zámeček z druhé poloviny 18. století, typická svou růžově zbarvenou fasádou. Sloužila jako reprezentativní sál pro pořádání společenských události, ale také jako pekárna nebo dům sklářské rodiny Hafenbrädlových. Pouhých pár měsíců roku 1941 byla letní prelatura opět součástí zámku díky jejímu odkoupení rodinou Kinských, který ji využívala jako letní byt, než byla zabrána okupační správou. Po zestátnění majetku zde sídlily různé spolky, byla zde také knihovna nebo depozitář Národního muzea.
Další dominantou zahrady je bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše spolu s konventem, bývalým obydlím cisterciáckých mnichů. Na něj navazuje prostor rajského dvora, v jehož centru se nachází původně gotická Studniční kaple, upravena ve stylu barokní gotiky stavitelem Janem Blažejem Santinim. Právě geniální architekt Santini proměnil areál v barokní skvost, nad kterým se v hladině Konventního rybníku jako v zrcadle odráží poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Ze zahrady si můžete vychutnat snad nejkrásnější pohled na tuto památku zapsanou do seznamu světového dědictví UNESCO
Po velkém požáru byl v roce 1784 klášter zrušen. Po navrácení panství rodině Kinských v roce 1991 se letní prelatura stala jejich letním sídlem. Zámeckou zahradu si zamilovala hraběnka Kinská z Wchynic a Tetova, rozená kněžna Thamar Amilakvari. Založila zde svou oblíbenou skalku, šlechtila také různé druhy pivoněk a růží. Paní Thamar zemřela v roce 2019, ale její láska k zahradě je stále patrná na každém kroku.
V loňském roce byly nově uspořádány květinové záhony podle barev, u letní prelatury se nachází kombinace modré a bílé, ve spodní části zahrady u Konventského rybníku potom červené, žluté a oranžové. Součástí zahrad je také užitkový záhon, který navazuje na původní rajský dvůr. Nyní se na něm pěstují letničky, zelenina a bylinky, které využívá rodina Kinských pro kuchyňskou spotřebu. Část zahrady, ve které se nachází také zmíněná rozlehlá skalka, nese parkovou úpravu a příjemné ochlazení zde můžete najít ve stínu vzrostlých smrků, jedlí, tújí nebo modřínu.
Ať už se na zámek vypravíte během akce Kouzelné zahrady nebo vyberete jiný termín, rozhodně si na výlet rezervujte minimálně jeden celý den. Můžete zde navštívit multimediální Muzeum nové generace, prohlídky s průvodcem, výstavu Umění baroka ze sbírek Národní galerie v Praze, ale také celou řadu doprovodných akcí a her pro děti. Přímo v zámeckém areálu se můžete také ubytovat nebo si odpočinout v zámecké kavárně a velkém obchůdku se suvenýry.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.5.2021
  • 10 zobrazení
lucislava
Taková malá zastávka se zjištěním,že nahoru do pokojů se momentálně nedá dostat.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.5.2021
  • 5 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
lenjessie
...i ukázala mu nevídané, neslýchané. Zaviedla ho na krásnu pláž Njive, kde sa prvýkrát zoznámil s morom a okúsil jeho slané vody. A zistil, že sa naozaj nedá piť. :-) Gorka mu predstavila čajky, ktoré často viedli súboje o kus jedla. Mal možnosť zažiť nádherné západy slnka, ktoré farbili krajinu do čarovných odtieňov oranžovej. Uvidel i maják Porer a ostrov Fenoliga, oddychoval na vysokých útesoch a širokých skalných platniach, odkiaľ pozoroval šíre more a pohyb na ňom. S pokojom stredoaziata vdychoval nádherné vône rozkvitnutého Kamenjaku a morský vánok, ktorý mu čeril srsť.
Užíval si skoré ranné vychádzky v lesíku v Premanture i chládok a pokoj na veľkej terase nášho apartmánu. Gorka bola pre neho preskúmať i Gornji Kamenjak, kde sme v kaňone hľadali fosílie staré takmer sto miliónov rokov, vstúpili sme do malej jaskyne a uzreli prenádherný výhľad na more a iný, nový pohľad na vzdialený maják a ostrov Fenoliga.
Targusa čakalo i jeho prvé morské kúpanie, ktoré zvládol so statočnosťou stredoaziata a neskôr ho Gorka zaviedla i k jaskyni Colombarica, kde ochladený predchádzajúcim kúpaním spokojne zaspal na veľkej skalnej platni. Ale iba naoko, pretože pri každom pohybe, či zvuku bol opäť pripravený strážiť nás a ochraňovať. V 17-stupňovej vode sme sa okúpali aj my, nech Targus vidí, že v tom nie je sám. ;-)
V ten deň navečer nás čakalo jedno nádherné prekvapenie a silný zážitok, ktorý si pre nás Kamenjak prichystal. Približne 200-300 metrov od nás priplávala skupinka asi desiatich delfínov a predviedli nám nádherné divadlo, umocnené jasným oranžovým západom slnka a neúnavnými čajkami.
Na ďalší deň Gorka vzala Targusa na preskúmaný Gornji Kamenjak, no ešte predtým sme ich oboch vzali do tajomného lesa, kde sme sa rozdelili a mierne som sa stratila. :-P Ocitla som sa na náučnom chodníku pre nevidiacich a chvíľku mi trvalo, kým som sa zorientovala a dostali sme sa s Gorkou k našim dvom chlapom. :-D Neskôr už Gorka ukazovala Targusovi more z nádhernej výšky, ja som našla opäť ďalšie fosílie a vybehla som si na najvyššie miesto k miestnemu kamennému krížu.
Naplnení novými a krásnymi zážitkami sme sa po pár naplno prežitých dňoch vybrali na cestu domov. Príchod sme stihli presne o polnoci a tak Gorka-sprievodkyňa a na výlete tá najveselšia kopa, ktorá ma veľakrát rozosmiala až k slzám, svoje krásne narodeniny oslávila šťastne navrátená na rodnej hrude. ;-) Targus zažil nádherný a ďaleký výlet, neúnavne nás strážil, ochraňoval a svojím poslušným správaním bol dokonalý. ;-) A tak si Gorka povedala, že pre neho vymyslí ešte ďalší veľký výlet a ukáže mu aj iný nádherný kút... keďže jej prišiel ako statočný a vynikajúci spolucestovateľ a spolupútnik. ;-)
A tak vás prevediem spolu s Gorkou týmto mystickým miestom tiež. Prostredníctvom nasledujúcich fotografií, postupne, deň po dni... :-)
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • letos v květnu
  • 380 zobrazení
polly529
Pred a po vymene vazniku ve stare casti domu.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v květnu
  • 13 zobrazení
jarda1960
Pobyt 4 týdny v květen 2021… lázeňský dům Olga, pokoj 180.
více  Zavřít popis alba 
  • jaro
  • 36 zobrazení
goldeacz
Přemýšlíte, jak dítěti zútulnit dětský pokojíček? https://www.goldea.cz/detske-zavesy
více  Zavřít popis alba 
  • 21.4.2021
  • 2 zobrazení
magicalmelancholysoul
Celkem náročnější brigáda, ale i nějaká taková zkušenost snad bude nakonec dobrá a jako přivýdělek to rozhodně potěší. Člověk také pozná, jak žijí jiní lidé a aspoň si trochu rozlámu i ty moje špalky. :-) Z toho obcházení domků mám nohy jako konve.

Zajímavé příhody, které se mi při sčítání staly:

1) Jdu ke staršímu domku, zvonek není na vrátkách, tak jdu až ke dveřím, kde zvoním třikrát a nikdo přesto neotvírá, přitom auto měli na zahradě. Jdu tedy zpátky a za oknem vidím, jak se svítí a vykukují na mě kočky. Oznámení dostali do schránky a nereagovali, tak prostě odcházím a beru to jako, že bude dodáno lsf jiným způsobem.

2) Vychází starší paní. Říkám jí, že jdu kvůli sčítání lidu, jestli chce formulář nebo jí sečetl někdo online. Chce tedy formulář říká mi, že to nechápe, proč se to musí sčítat, že je to kravina, že co lidu umřelo a tohle po nás chtějí. Proč je to prý zajímá a co je jim do toho, jaké údaje tam vyplní. Říkám jí, že se nedá bohužel nic dělat, že to musím oběhnout takhle předčasně a musí se to vyplnit a odevzdat na poštu, a že je to bezplatné. Další informace, že je možné si dohledat tedy buď online nebo se více dozvědět na telefonním čísle na formuláři.

3) Soused křičí na mého dědu na zahradě, že Nikolka k nim nemusí tedy chodit je sčítat, že Láďa je všechny sečetl online, protože aby se nedozvěděli ty informace třeba pak jiní lidi na vsi. Což by se určitě nikdo nedozvěděl, když se osobní data chrání, ale to je soused, ale moc hodní sousedi to jsou, takoví sousedi jsou vzácnost. Tak jsem si u nich uvedla, že jsou sečteni prostě online.

4) Zvoním u jednoho domku, který má vpředu garáž a dlouhou cestu až po lávce pak k samotnému domku. Zvonila jsem a čekala asi pět minut, jestli někdo ještě tedy otevře nebo ne. Nakonec vyšel pán, pozdravila jsem ho, on mě viděl jen z velké dálky a zase zašel domů a ani nepozdravil a nešel ke mně. To mě celkem rozzlobilo a tak jsem uvedla, že lsf bude dodán jiným způsobem. Oznámení předtím dostal, ale dále tedy nereagoval a je to už na něm, jak se sečte.

5) Zvoním u jednoho domu a vidím, jak v okně někdo chodí a svítí se. Zvonila jsem několikrát, ale ti lidé uvnitř schválně prostě nereagovali a tak jsem šla dál.

6) Šla jsem za sestřenicí babičky. Bydlí tam už sama, dům celkem velký pro jednu osobu a obávala jsem se, jak zase ona zareaguje. Jako člověk je velmi odtažitá a neumí nikoho pochválit, což mi na ní dost mrzí. Přišla jsem tedy k ní se strachem, co asi bude říkat. Zazvonila jsem, ona vykoukla z okna a řekla, že jde dolů. Následně to probíhalo takto a bylo to pro mě celkem nepříjemné. Toto byla celá konverzace: ,,Dobrý den." Řekla jsem. Ona ,,Dobrý den." Řekla rázně a krátce s jakoby nějakým opovržením, což ona je prostě taková i k naší celé rodině. ,,Přinesla jsem Vám formulář na sčítání lidu." A ona: ,,Já vím." Pak jsem jí řekla: ,,Víte, kdo jsem? Poznáváte mě vůbec?,, A ona: ,,Jo poznávám." Já následně řekla: ,,Odevzdáte ten formulář tady na poště do schránky a je to bezplatné. A ona: ,,To já všechno vím. A já na ní: ,,Tak to jste šikovná tedy, že to víte." A ona: ,,Jo to já vím, že jsem šikovná." Řekla rázně a šla zase zamknout a odešla dovnitř. No já jsem z ní byla v šoku a bylo mi to líto a někdy si ani neuvědomí, jak dokáže ublížit a pak, že já jí prý nemám ráda, když ona neumí mít asi nikoho právě opravdu ráda, ale to je jen detail. Zrovna u ní to byl hrozný zážitek a měla jsem jí to dát jen do schránky. Asi taky zapomněla trochu, co všechno pro ní třeba můj děda nebo babi udělali, ale ona si toho prostě neváží od nikoho, ani od nás kord z naší rodiny, protože jsme asi něco méně než ona. To když potřebuje odvoz na nákupy, tak to je jí třeba děda dobrý a to je samé Vašíku a na nás doma ostatní jinak pořád něco má. Neřekla jsem jí, že jí nemám ráda, ale s ní nejde prostě vůbec vyjít. Něco jí člověk řekne a ona to hned vyvrátí a má pravdu jen ona, ona všechno zná a ostatním nadává. I našemu sousedovi Honzovi nemohla přijít na jméno a říkala mu pořád jen Johan a ani svých sester si neváží, že jí jedna prý neudělala dobře chlebíčky. Ta už se nezmění a kdyby aspoň přišla na návštěvu, ale to ne, to je radši doma sama zalezlá a nikdo si prý na ní nepřijde. Hrůza no docela.

7) Jdu k jedné faře, která je blízko kostela a normálně tam ale lidé žijí. Přijde malá holčička, a že zavolá tedy někoho z rodiny. Přijde pán v kšiltovce a brýlích, vypadá na první pohled prostě zase celkem jako machr a suverén, to je poznat už z pohledu a stylu toho člověka. Říkám, že jsem tam kvůli sčítání lidu a jestli se sečetl už online, či se teprve sečte nebo chce ode mě formulář. A ona následná konverzace probíhala takto: ,,No já se ale nechci vůbec sečíst." A já na něho: ,,Opravdu jo?'' ,,No tak tam mám do mobilu poznamenat, že se tedy nechcete sečíst, ano?'' A on:,,Néééé, to já si dělal jen srandu.'' A tak jsem mu dala formulář. A on: ,,No a co je jim do toho jako, jaký mám vzdělání? No to já tam napíšu tedy bez vzdělání, abych věděl, jestli se na to vůbec jako podívají. Jako radši kdyby postavili školku a nedělali takovýhle hovadiny, mně tohle sčítání fakt jako úplně míjí a neuznávám to.'' No a bylo to vyřešené. U něho to bylo taky celkem náročné. Pán působil jako, že všechno prostě ví, všude byl. Ten si jel pořád to svoje a byl otrávený už když přišel k hradbě, že se musí po deseti letech jako sečíst.

8) Přijdu k domu, který má dvě domácnosti mi ukazuje na mobilu. Vyjde starší pán, něco kolem osmdesáti let, upravený v košili, svetru, brýlích, na první pohled vypadal velmi inteligentně a sympaticky, vstřícně. Ptala jsem se ho, zda bude chtít formulář nebo ho někdo z rodiny sečetl už online nebo teprve sečte. A on: ,,No děvče, jééé tomu já moc nerozumím tady tý technice, nikdo mě nesčítal, tak bych si vzal tedy ten formulář. Ten byl moc fajn. Odešel a řekl mi, abych se měla hezky a pozdravil, to samé jsem udělala i já. Tady jsem se opět utvrdila v tom, jak starší lidé jsou moc vděční, milí narozdíl od těch některých mladších, kteří ani nepozdraví.

9) Přijdu k dalšímu rodinnému domku a paní na mě volá už z dálky, jestli jdu i k nim a já jí odpovídám, že jo. Běží mě pozdravit i jejich pejsek, rasy vlčáka. A já jí říkám, že pejsek se jde taky sečíst a ona, že no jo, že musí být všude. Dala jsem jim formulář, protože prý jejich syn se jen sečetl, že byl moc rychlý a na ně prý už nějak zapomněl. U nich bylo zastavení takové milé a ti někteří psi jsou opravdu taky roztomilí.

10) Přijdu k jednomu domku a na schodech volá nějaký pán. Zamávám na něho a on přijde k hradbě ke mně. Říkám mu, že jdu kvůli sčítání lidu, jestli už se sečetl online, či teprve se sečte nebo bude chtít formulář. A on mi povídá: ,,Promiňte, ale já Vám nerozumím.¨Byl to totiž cizinec, ukrajinec zřejmě. A tak si nevím moc rady. A tak se ho ptám a ukazuju mu na lísteček o sčítání lidí. A ptám se ho: ,,Sečetl jste se už online, přes internet?¨ A on: ,,Jo jo.¨ Tak si říkám, no v pořádku tedy, už je sečtený, ale nedá mi to a povídám si tak v duchu, jestli mi tady jen něco neodkýval a přitom mi vlastně nerozumí. Tak si říkám, že bych mu měla dát radši pro jistotu ten formulář a buď by ho vyplnil a nebo by se sečetl online. Tak se ho ptám: ,,A formulář tedy nepotřebujete a nebo Vám ho radši mohu dát?¨A on odpovídá: ,,Jo jo, hm hm. ¨A toto opakoval stále dokola, až to bylo orpavdu vtipné ta celá konverzace a situace. U něho to bylo zatím asi nejvtipnější. A tak jsem mu prostě nakonec dala ten formulář a cizojazyčný formulář a aby to odevzdal na poště a on zase si jel to své jo jo, hm hm, jo jo, hm hm........

11) Přicházím znovu k jedné novostavbě, protože předtím nebyl nikdo k zastižení. Vidím, že už tam má však někdo auto před domem a tak jdu ke dveřím zazvonit. Zvoním a nikdo nic, nevychází. Pak vidím paní venku na zahradě, jak jde ke mně. Říkám jí, že jdu kvůli tomu sčítání lidí a ona, že jo, ale že se sečte online a žádné jiné informace nepotřebuje. Jak jsem jí viděla, tak jsem uviděla její naštvaný výraz a říkala jsem si tak, že jsem sem vůbec chodila, když to ti lidi neocení, že jim to člověk přinese až domů a jsou akorát naštvaní, tak mi z toho bylo zase smutno akorát, jak k tomu někdo přistupuje prostě s odporem.

12) U jednoho domku štěkají dva velcí psi a tak se bojím a není vůbec slyšet slova,když pozdravím mladého muže, jak stojí u auta a on mi říká, abych šla dál a ja na něho, že radši ne, že by mě ti psi sežrali, to se směje a jde tedy ke mně ke vrátkům. Sděluju mu účel návštěvy, je příjemný, usmívá se a je milý. Říká, že se sečetl online a tak odcházím.

13) Přicházím k domu místního advokáta a docela se obávám, jak zrovna on zareaguje. Zvonek na vrátkách nemají a tak je aspoň k zastižení v prosklených dveřích. Říká mi, abych šla dál, ale já na něho, že to radši ne, protože se ke mně ženou dva psi. On na mě: ,,Vy se těch psů bojíte, že jo?¨ A já na něho: ,,No právě, bojím se jich.¨ A začínám se bát i jeho samotného. Přichází ke dvířkům a je celkem vysmátý. Chce ode mě formulář a začíná pak asi půhodinový výslech ohledně sčítání. On na mě: ,,No je to zvláštně stejně zorganizované, že jo to sčítání lidí?¨ A ja na něho: ,,No jako systém je to zvláštní, ale snažím se přesto to vykonávat v pořádku.¨ A on na mě: ,,To Vám teda nezávidím, když to musíte všechno obíhat.¨ A loučí se pak se mnou, abych to zvládla a měla se hezky.

14) Přicházím ke staršímu domku a vychází paní též staršího věku. Říkám jí, že jdu kvůli sčítání lidí, jestli jí někdo sečetl online nebo sečte, či jí předám formulář. Ona mi odpovídá, že jí syn objedná až za dva týdny. A se jí ptám. ,,Za dva týdny se budete tedy teprve sčítat, jestli tomu rozumím?¨ A ona: ,,Počkejte, jaké sčítání lidí myslíte?¨ A ona opět: ,,Jo, jé, já jsem si myslela, že jdete kvůli tomu očkování právě. Tak to jsem popletla, to se omlouvám.¨Tak jsme se obě smály a já jí říkala, že je sčítání lidí, že kvůli očkování nejdu. A ona: ,,No syn mě asi prý sečte online, ale kdyžtak si vezmu radši i ten formulář. Předala jsem jí ho a rozloučily se. Tak to byla taková milá návštěva u této paní.

15)Přicházím k jednomu staršímu domku a vidím naproti pána, jak nese v ošatce hromadu dříví. Ptám se ho, jestli je naproti někdo doma a on mi říká, že ten dům je neobydlený, že tam jezdí jen někdo párkrát za čas ho zkontrolovat a to je vše. Povídám mu, že mu moc děkuju za informace, a že zadám tedy do mobilu, že je to trvale neobydlený objekt. Povídám mu, že jdu ale i k němu. Podle řeči poznávám, že je to cizinec, asi ukrajinec možná. Je velmi ochotný a vřelý, vytahuje cigaretu a kouří, předávám mu formulář a říká mi, že mi jde zavolat jednoho pána ještě vedle, kam také mám namířeno, že bude prý asi ještě chrápat, doslova řekl. Všímám si, že zpod rukávu trička mu vykukuje tetování štíra a říkám si tak, páni, štír, to slavné a záhadné znamení, které ke mně doporučují. Poznala jsem za svůj život asi tři štíry a všichni jsou pryč, nikdo se jim nedovolá, nic a všechno si vztahují na sebe a žijou hlavně hodně prací, ale samozřejmě každý štír může být také jiný, jako každý člověk podle toho znamení, nemusí se to vždy shodovat podle zvěrokruhu. Na mě třeba ryba celkem sedí v hodně směrech, které píšou.

16)Přicházím k tomu domku, jak mi pomohl pán se tam dozvonit. Je to celkem velký dům a pěkný, mají hezkou zahradu, pěkné prostředí, jsem celkem nadšená. Pán mi pořád opakuje, že asi doma zase chrní. V tom ale už vychází starší muž a ten druhý odchází a já mu děkuju. Pán se usmívá a naproti mi jde menší pejsek a skáče mi na nohu. On mu říká, ať dá pokoj a já říkám pánovi, že pejsek se chce taky asi sečíst a on no, že jo, že to je miláček a taky se tedy sečte říká ze srandy. Vcházím ke dveřím a on mě zve ale dál, vstupuju tedy do chodby a on, ať jdu ale až do kuchyně, ale to říkám, to ne asi, to stačí klidně vyřídit tady tedy v chodbě, ale pořád mi říká, abych šla dál. Posazuje mě ke stolu v kuchyni a ptá se mě, jestli nechci kafe. To jsem v údivu, protože to se mi stalo při sčítání prvně u něho a říkám, že moc děkuju, ale že ne, že mám ještě obíhání do osmi večer, že mi chybí ještě pár domků. Na stole má ve váze takové vínové karafiáty a krásnou dečku, kde jsou motivy levandule. Za okny jsou krásné orchideje, má to tam opravdu moc hezké a útulné, líbí se mi u něho. Je velmi příjemný, takový uhlazený a takové jasné, krystalické modré oči se jen tak nevidí. Říká, že je tam sám a maminka, že je v domově důchodců, a že tam trvalý pobyt ale ještě má, ale s ním už tam nebydlí. Chci vytáhnout tedy radši dva ty formuláře a v tom mi olizuje jeho pejsek ruku a on ho odhání, ať prý slečnu nechá být a smějeme se. Loučím se a přeje mi, ať mi to jde dobře i u jiných. Tato návštěva byla moc milá, pán si chtěl asi povídat, když tam byl sám a to je mi jasné.

17) Tento domek je pro mě zvláště stěžejní. Byl to totiž domek mého pradědy Václava, jak jsem s ním vyfocená například v albu s názvem Suvenýry. Ten třeba pracoval přímo u pošty, jelikož on byl prostě takový rychlý a nad ničím moc nepřemýšlel, znamení byl lev, byl trochu jiný než my doma, prostě uměl opravdu žít a užívat si život, uměl komunikovat, rád vtipkoval, to se mi na něm moc líbilo a ráda na něho vzpomínám, i když jsem ho zažila bohužel jen pouhých šest let. Pamatuju si, že jsem k němu chodila pro šťávu s krtečkem, dával mi tatranku, byli jsme na kolotoči, kde jsem se pozvracela a to mu mamka říkala, aby mě tam nedával ještě s jedním mým dědou a oni dva z toho měli srandu, ale to byl prostě můj praděda a děda. Nemysleli to zle, ale byla to pro ně asi sranda. Pak si ho pamatuji, jak u nás byl na Vánoce, a kde jsme vyfocení u stolu, jak dělal ducha, převlékl se do prostěradla a dal mi autíčko kamionu. On dělal prostě rád takové blbiny a to mi dnes chybí tohle dovádění v dnešní době. Uměl být i rázný a dokázal si vzbudit respekt. Rád hrál karty, chodil do hospody, hrál na foukací harmoniku a chtěli ho vzít dokonce i do divadla, že by se hodil prý na herce, že to uměl, že byl vtipný a podle mě i charismatický a takový drobný. Rád chodil upravený v oblecích. Byl na první pohled opravdu zajímavý, vážný, fešák, ale i na fotkách veselý a usměvavý. No a v roce 1998, kdy jsem měla před nástupem do první třídy, tak bohužel zemřel (87 prý mu bylo a nějak na plíce byl potom slabý) a on neodkázal nikomu svoji chalupu, zřejmě proto, aby si to nerozhádal potom jak s jeho synem, který ale bydlel až v Roudnici nad Labem a dcerou (mojí babi), bydlela právě nejblíž ve stejné vsi a tak její bratr to hned prodal podle svého rozhodnutí pražákům (a babi s tím nemohla tudíž už nic dělat a dodnes jí to trápí, že to děda prostě nějak nevyřešil) a dodnes je nám to trochu líto, protože po tom místě se nám stýská a mohl to dostat třeba její syn, ale bohužel jak se to vyřešilo mi dodnes přijde trochu jako nerozumné rozhodnutí a ten dům je úplně teď jiný než býval, už to není ta chaloupka, ale vypadá to jinak. Dřív to byl bíle nahozený domek, bílé dřevené okna a prosklený vchod a vzadu splav a zahrada, černé tašky. Tam jsem tedy ale také šla a otevřela mi dcera nynějších majitelů a byla milá a říkala, že se jim tam moc líbí, že je tam i splav a pěkné, klidné prostředí. Říkala jsem jí, že tam bydlel dřív můj praděda a ona asi z toho měla snad radost a ať prý doma pozdravuju babičku, a že můžeme přijít na návštěvu a na kafe. Jelikož je to v podstatě trvale neobydlený objekt a oni tam jezdí jen někdy se podívat, tak jsem jí nesečítala, protože se sečetla už v Praze a šla jsem dál a nostalgicky na to místo vzpomínala, že už se tam nebudu moci jen tak zase vrátit za dědou a potkat ho tam ve verandě, kde na mě prve čekal. Od roku 1998 jsem tam vlastně přišla po těch letech znovu a byla to celkem pro mě síla a emotivní zážitek.

18) Přijíždím do jiné obce, než kde jsem měla původně sčítat, ale naštěstí jsou to jen čtyři baráčky. U jednoho mě vítá starší pán, opět modrooký a ne zase tak starší, někdo kolem začátku důchodu. Říká, že tam trvale nebydlí, ale že ať jdu dál, že ostatní zavolá, ti co tam bydlí trvale. Tam jim předávám formulář a ptá se mě, kam jdu dál. Říkám, že ještě hned vedle k těm dvěma domkům a on, že hned zavolá tomu jednomu pánovi vedle. Tak ho vyzvání a říká mu, že tam přijde k němu na sčítání hezká slečna, tak ať tam jako čeká, že jinak je prý zalezlý jako jezevec. Tak to mě uvedl trochu do rozpaků s lichotkou a nečekala jsem to, myslela jsem si opět, že hold někteří lidé mi neotvírají proto, že se mě tedy leknou, takhle prostě já hned melancholicky uvažuju. A místo svých vrstevníků, tak poklonu mi umí složit zatím jen starší muži asi jediní gentlemani. Pořád se na mě díval a nemohl se ode mě odtrhnout, ale zrovna jsem měla málo času a tak se už rozloučila a děkovala mu.

19) Přicházím k domku od vedle a tam mě vítá paní. Říká, že už se sečetla online, ale manžel, že tam nebydlí trvale, ale je tam prostě s ní v domě. Raději chce formulář a konverzace s ní je tedy velmi vtipná. Řekla mi, že nevěděla, jak velkou mají plochu baráku a tak tam dala, že asi 240 m čtverečních a manžel jí řekl, no že se docela sekla, že 170 a tak se začala vyložene řehtat. Prý, že až se na to budou dívat, tak si řeknou: ,,Hale ta baba, jakou má ale rezidenci. '' A paní na to: ,,Jé, ještě aby mi sem někoho nenastěhovali, když si řeknou, že mám velký pozemek a barák.'' A začaly výbuchy smíchu. Tak s tím mě dostala, to se nešlo nesmát. A pak se mě ptala, k čemu jsou jim vlastně ty informace. A já jí řekla, že informace, které tam vyplníme prý pomohou lépe rozvíjet náš stát a to se začala zase řehtat a řekla mi, že to asi jo no, když tam uvedla takovou velkou plochu pozemku. A tak jsme se rozloučily potom v obrovském záchvatu smíchu. To byla velmi veselá příhoda u ní doma.

20) Přicházím k dalšímu domku a zvoním několikrát, vidím otevřenou garáž a nikde nikdo. Čekám tam asi raději pět minut a pořád nic, tak ukončuju poté distribuci za ten den u daného domu. V tom ale bohužel jsme se minuli s pánem a najednou tam stál a tak jsem k němu šla blíž a říkala, že jsem se nemohla vůbec dozvonit, že už s tím nemůžu nic dělat, že si bude muset tedy sehnat formulář jedině už na poště nebo se sečíst online. A on říkal pak toto: ,,Aha, no já se omlouvám. On jednak ten zvonek ale nezvoní no, to jste ale nemohla vědět a v garáži jsem byl, ale zrovna jsem byl na záchodě a vy už jste šla pryč. '' A tak jsem mu řekla ještě dále: ,,Hm, to mi mrzí, že jsme se tak minuli tedy, já jsem tam ale stála asi pět minut, protože jsem viděla, že garáž máte otevřenou jo, tak mi to bylo divný, že by doma nikdo nebyl a tak si budeme muset sehnat ale už ten fomulář kdyžtak na poště. A on: ,,No a do prdele (ale neřekl to naštvaně, ale vyznělo to opravdu spíš vtipně), ale to se mi právě na tu poštu moc nechce jako jít no, hm, to nevím teda no, jak to udělám přes ten internet, mně to právě nejde moc online, na tu techniku tak nejsem. No nic, snad syn mi to udělá přes ten internet nějak, to neřešte.¨ A situace byla vyřešená a já šla dál.

21) Přicházím k takovému polorozpadlému domku. Ze stěny vykukují kusy opadané omítky, neupravená zahrada kolem a nepořádek, zvonek nikde, ale dvířka jsou dokořán a tak sebírám odvahu a vcházím dovnitř. Říkám si, zda tam vůbec někdo bydlí, jestli to není spíš neobydlený objekt a jsem zvědavá, kdo mi asi otevře a kdo se tam objeví? Jsou zde otevřené vchodové dveře a slyším, jak nahlas je puštěná televize. Klepu na dveře třikrát a pak tedy vchází starší pán, zarostlý a s brýlemi, celý takový ušpiněný a nupravený v hnědé mikině, pomenší a zakulacený. Konverzace probíhala následně takto: ,,Dobrý den, jdu za Vámi ohledně sčítání lidí. Jestli budete chtít ode mě fomulář nebo jste se sečetl online, či Vás někdo sečte? A pán odpovídá: ,,Co? Co říkáte? Proč jste tady? A já na něho opět už se strachem, protože byl celkem rozčílený: ,,No jdu kvůli tomu sčítání lidí, musím obejít jednotlivé domy a zkontrolovat, jestli jsou lidé sečtení nebo ne. A on: ,,To vůbec nevím, co myslíte? Jaký sčítání zase? Vůbec nevím, že je nějaký sčítání. ¨ Já: ,,Je sčítání po deseti letech.¨ On: ,,Ale vždyť bylo před rokem ne už?¨ Já: ,,No to ne, to už bylo právě před deseti lety a je nutné se opět sečíst.¨ On: ,,Já se sčítat teda nebudu, co je to zase za kravinu tohle a kdo si to vymyslel? Určitě Babiš, že jo? To by mi zajímalo, co on by tam zrovna vyplnil, to bychom se asi všichni divili, co všechno on má. To je jako za komunistů, samá sebranka jenom.¨ Já: ,,To si on asi nemohl vymyslet, je to tak prostě dané po deseti letech. Musíte se sečíst, jinak dostanete pokutu až deset tisíc korun.¨ On: ,,Ale já se nebudu sčítat, ať mi dají klidně pokutu, ale já jí platit teda nebudu. Mě to nebaví takový kraviny, furt jenom otravujou s něčím. ¨ S tímto pánem to bylo hodně náročné a i jsem se ho dost bála a snažila se ho nějak uklidnit a říct mu, že se musí prostě sečíst, ať to prosím odevzdá na poštu do schránky. Pak se mě ještě na něco ptal: ,,A to mám vyplnit jako tiskace nebo psace? A proč je tady tolik kostiček? A to by nestačily jen ty čtyři papíry pro mě? " Tak jsem mu ještě chvíli radila a po půl hodině jsem odcházela vyčerpaná dál. Tak doufejme, že se snad sečte, říkal, že snad to nějak zvládne, a že si s tím pohraje.

22) Odcházím od jednoho rodinného domku a už jsem celkem vyčerpaná a tak vcházím do ulice směrem ke hřbitovu, tam pokleknu a začínám brečet. Vyndavám kapesník a utírám si slzy, protože to na mě všechno dolehlo. Říkám si, k čemu to vše, jestli to tady má ještě vůbec cenu. A v hlavě mi zase šrotovaly ty moje myšlenky, že zůstanu sama, když akorát slyším z každého baráku hnedle, že má manželku, manžela, přítele, či přítelkyni, děti, prostě vše a já jsem tolik let sama a kvůli studiu jsem všechno promeškala a už to asi nedoženu. Když to říkám třeba mamce, že zůstanu sama, že jsem zřejmě teda ošklivá a blbá, tak se rozčílí a řekne, abych s tím přestala, že jsem akorát tak praštěná, že si to myslím, a že jako neví, proč zrovna já bych měla být sama a nikoho nemít, když mají i jiní. Mužská láska mi prostě hodně chybí a nebudu dělat hrdinku a říkat, že ne. Od dětství jsem vyrůstala sama s mamkou. Otec mě nechtěl a klidně se mě zřekl. Ona mě čekala a bylo mu to jedno, že bude za chvíli rodit. To, co člověku v životě chybí, ho prostě stejně trochu ovlivní v jeho životě. Od té doby mám problém důvěřovat a věřit mladým klukům, či starším mužům, bojím se, že mě stejně zradí, zraní jako moji mamku, která byla taky tolik let sama a byla dost zklamaná a zrovna ona si říkám, proč? Proč zrovna ona tak hodný, krásný a pracovitý člověk? Ale to je už jedno. To, co nám udělal je prostě neodpustitelné, nejde zapomenout, ani prominout, jen se zachoval jako zbabělec a to pro mě není opravdu muž. V rodině nemáme tedy bohužel štěstí hlavně na lásku i na lidi, je to jako nějaké snad rodinné prokletí nebo co. Dnes je bohužel taková doba, že lidi neumí někoho milovat. Že se hledí hlavně na majetek a to je tak vše a z toho je mi na zvracení.

Naštěstí dnes 21.4.2021 už mám poslední pochůzku a pak ke konci dubna se budou kdyžtak dodatečně obcházet ještě domy, které byly nezastižené. Tak to byly takové mé příhody, které jsem během sčítání zažila, ale samozřejmě, jak jsem na internetu, tak mi to nemusí nikdo věřit, ale nemám důvod si něco vymýšlet. Možná, že tohle vše nebude nikdo ani číst, namáhat se to vůbec číst. Já jsem poctivý člověk, všechno, co vůbec doma máme, je poctivě vydřený a nemám špatné svědomí a tito lidi jsou pak ale akorát zbytečně sami a doplácí na to, kdežto ti mazaní, co ví, jak na to, všechno mají hned hotové, ožulí to nějak, mají zřejmě vše a daří se jim, takové mám prostě myšlení a taková je dnes bohužel i doba, ale ona byla i taková dříve a lepší to tedy asi jen tak nebude, je to i na nás lidech, nejde o to ocenit si myslím jen materiální věci, ale aby nám záleželo taky hlavně na lidech a to je právě problém celé dnešní doby.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v dubnu
  • 54 zobrazení
barajord
Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba.
Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“ Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně.“ A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy.
Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: „Máte tady něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl.
Dále jim řekl: „To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.
Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno obrácení, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky.“
více  Zavřít popis alba 
  • 17.4.2021
  • 1 zobrazení
barajord
Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána.“
On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“
Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“
Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili.“
Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.4.2021
  • 2 zobrazení
3neckysenior2
Máme už skoro polovinu Dubna, ale zima nedá pokoj. Jakoby se ji u nás zalíbilo.
A tak se vydalo 6 ledových mužů navzdory této zimě na aprílově sněhovou vycházku směr Kurajku. Foto opět od Jendy.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 14.4.2021
  • 138 zobrazení
jirka-suchomel
Druhá návštěva starého hřbitova v kladenské části Dubí. Hřbitov s kostelem se nachází uprostřed lesů, a je pozůstatkem zaniklé vsi.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.4.2021
  • 106 zobrazení
m-f
Od nového roku nám pod okny na ulici rochají, hloubí všemožné jámy a komplikují parkování. Když pak začátkem března skončili, měli jsme zato, že už bude pokoj. Jak hluboce jsme se mýlili...
více  Zavřít popis alba 
  • letos v březnu
  • 35 zobrazení
rezzy
  • 1.3.2021
  • 91 zobrazení
rendus
foto pokojů
více  Zavřít popis alba 
  • 26.2.2021
  • 45 zobrazení
niki202
Byt se nachází v prvním patře v panelovém domě s výtahem, po rekonstrukci - zateplení, plastová okna, k dispozici sklep a kočárkovna.

Na jaře roku 2018 byt prošel rekonstrukcí. V celém bytě položena vinylová podlaha včetně tepelné podložky se zvukovou izolací, bez prahů - pouze přechodové lišty. Nové bezpečnostní HT dveře. Nové plné obložkové dveře, uděláno zděné jádro. Koupelna s vanou a skleněnou zástěnou umožňující využití vany pohodlně na sprchování, oddělené WC s automatickým prkénkem. V kuchyni vestavěná trouba, myčka. V chodbě se nachází vestavěná skříň s velkým množstvím úložného prostoru a šatna se skříněmi.
Dominantou bytu je velká prosklená lodžie s možností zastínění vertikálními žaluziemi. Ve dveřích z obýváku na lodžii se na nachází dveře se sítem proti hmyzu na míru. V každém pokoji jsou navrtány nové kvalitní garnýže, v ložnici dvojitá - umožňuje využití blackout závěsů.

Byt se nachází v centru města, skvělá dostupnost na MHD (cca 4min.pěšky), v těsné blízkosti školka, škola, lékaři, hypermarket Albert, pošta, krytý bazén, wellnes centrum.
více  Zavřít popis alba 
  • zima 2020/2021
  • 65 zobrazení
georgedrazil
Moje zahrádka před oknem.
více  Zavřít popis alba 
  • zima 2020/2021
  • 26 zobrazení
karellorenc
Státní zámek v Litomyšli je významná architektonická památka nacházející se v Pardubickém kraji na česko-moravském pomezí.
Renesanční zámek si v 16. století nechali postavit jako své rodové sídlo Pernštejnové. Stavba je vzácnou ukázkou úpravy italského renesančního paláce pro podmínky zaalpských zemí. Podle italského vzoru obíhají vnitřní nádvoří ze tří stran arkády a fasády se štíty pokrývá sgrafitová výzdoba s psaníčky nebo figurálními motivy. Interiéry jsou vesměs výsledkem pozdějších barokních a klasicistních úprav. Stěny pokojů zdobí iluzivní výmalba ve stylu Ludvíka XVI., stropy štukový dekor, nábytek a vybavení potom představují životní styl 18. a 19. století. V přízemí šlechtické rezidence se dochovalo unikátní klasicistní rodinné divadlo s funkční mašinérií a souborem kulis.
Zámecký areál je na základě restitučních procesů rozdělen na část státní (zámek, kočárovna, úřednický dům čp. 94, salet, francouzská zahrada a anglický park) a městskou (pivovar, jízdárna, konírna, úřednický dům čp. 134 a I. nádvoří). Zámek spravovaný Národním památkovým ústavem je přístupný veřejnosti, kde nabízí dvě prohlídkové trasy (divadlo a reprezentační místnosti, kaple a hostinské pokoje), možnost pořádání svateb a pronajmutí multifunkčních sálů. V areálu lze navštívit Městskou galerii, zámecké sklepení se sochami Olbrama Zoubka a Srdcem pro Václava Havla nebo Rodný byt Bedřicha Smetany. Kromě jiných akcí se zde od roku 1949 pravidelně pořádá hudební festival Smetanova Litomyšl.
Od roku 1962 je zámecký areál chráněn jako Národní kulturní památka, v roce 1999 byl proveden zápis na seznam Světového dědictví UNESCO.
více  Zavřít popis alba 
  • 9.2.2021
  • 23 zobrazení
karellorenc
Hotel Zlatá Hvězda má také dlouhou tradici. Vznikl na dvou propojených parcelách, na jejichž zadní části bylo vedeno městské opevnění. Byly to domy č.p. 83, který od roku 1528 vlastnil Vítek Matyšů a č.p. 84, který od roku 1516 vlastnil Matěj Zbelant – toto jsou nejstarší dohledatelní vlastníci. Dne 11. května 1546 v domě č.p. 84 začalo pozdě v noci hořet a shořelo téměř celé město. Majitel domu Jiří Zbelant byl vsazen do žaláře za to, že při požáru zemřela jeho manželka Dorota.
V polovině 19. století patřil tehdy už zájezdní hostinec s názvem U Modré hvězdy Bohdanu Tobolářovi a manželce Anně, příbuzné tiskaře Antonína Augusty. Při vstupu bývala velká měšťanská beseda, potom biliár a veliká šenkovna. V roce 1861 zde na sklonku svého života pobývala spisovatelka Božena Němcová.
Roku 1898 nový majitel Václav Němec oba domy zboural a na jejich místě postavil dvouposchoďový hotel Zlatá hvězda s historizující fasádou a šestnácti ubytovacími pokoji. Byl dokončen v roce 1900.
V roce 1914 koupila hotel Okresní hospodářská záložna a zřídila zde prostory pro záložnu a pro Okresní rolnickou nemocenskou pojišťovnu. Záložna zde roku 1926 přistavěla letní restauraci a v roce 1931 došlo k další velké přestavbě. Domem bylo možno projít na vodní valy. Od roku 1951 spadal hotel pod Okresní spořitelnu a záložnu v Litomyšli. Hotelu zůstaly pouze čtyři pokoje k ubytování. Pozůstatkem této doby je bankovní trezor, z kterého je vytvořena unikátní koupelna v hotelovém apartmá.
Od roku 1954 vlastnil hotel Československý stát - RaJ - Restaurace a jídelny, který převedl roku 1962 správu na Restaurace Svitavy-podnik státního obchodu.
Po roce 1989 získal v malé privatizaci hotel pan Jiří Kubík, a přistavěl 3. patro hotelu.
Od roku 1998 patří hotel nynějším majitelům Jaroslavu a Mileně Šnajdrovým. V letech 1998-2004 proběhla velká rekonstrukce sálu, hotelové kuchyně, pokojů a hotelových apartmánů, přičemž se zachoval prvorepublikový ráz hotelu. Další velká přestavba byla v letech 2005-2007. Zadní část hotelu se přestavěla na pokoje a zrekonstruovalo se zasklené schodiště se střešní terasou, odkud je nádherný výhled na náměstí. Také restaurace dostala nový vzhled, kde se autoři Ing. arch. Zdeněk Kratochvíl a akademický malíř Jiří Sochovský snažili, v souladu s pláštěm objektu i vnitřní atmosférou hotelu, vytvořit retroprostor restaurace s prvky art deco, funkcionalistickým členěním podhledu i průhledem do přilehlého prostoru. Nástěnné malby jsou inspirované nejobdivovanější architekturou města – zámkem a jeho sgrafity. Interiér se svým pojetím hlásí k měšťanským restaurantům z období 1. republiky.
více  Zavřít popis alba 
  • 9.2.2021
  • 56 zobrazení
Reklama