Hledání

237 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

pitafr
Kategorie: oslavy
více  Zavřít popis alba 
  • 26.6.2010
  • 1 244 zobrazení
  • 1
dtbiskupice
V táboře jsme zažili také karneval a musím vám říct, že letos si děti daly opravdu záležet. Masky byly krásné a originální. Poté probíhala oblíbená diskotéka s těmito převleky a byla to hezká podívaná. Diskotéku vždy roztančíme pohybovými písničkami, které jsou tu již zažité a poté už tancují téměř všichni. Poslední závěrečná diskotéka o kterou hrály děti proti vedoucím turnaj ve volejbale byla nakonec prodloužena. Hrál zápas vedoucí vs tábor ve fotbale a vedoucí si ulovili jeden bod.Ve volejbale však děti vyrovnaly a přihodily bod navíc a tak skóre nakonec dopadlo 2:1 pro děti :).

Jeden den se běžel i tzv. Branný závod, kdy děti soutěžily po chatkách, ve kterých bydlí. Děti vybíhaly po vyfáborkované trase, na které seděli jednotliví vedoucí se svými úkoly. Děti tak musely projevit svou zručnost a snažily se např. zatlouct hřebík do polínka, složit skládačku, skládát sirky do krabičky pomocí jedné ruky, aj. Vítězná byla vždy jedna chatka v oddíle. Konaly se také plavecké závody a jiné soutěže, kde děti získaly spoustu cen :)

Turnus utekl rychle, ale stihli jsme toho hodně. Sice se nám díky občas rozmanitému počasí nepodařilo do programu dostat vše, co bylo v plánu, ale i přesto byl třetí turnus naplněn o spoustu zajímavých her. Děti si vyzkoušely hru ve stylu tzv. Gamebooku, jde o příběh, ve kterém není čtenář stoprocentně vázán napsaným dějem, ale může si ho do jisté míry sám vytvářet. Volba vlastního příběhu je umožněna tak, že všechny stanoviště jsou očíslovány a na každém stanovišti je příběh, který na sebe navazuje a pod kterým je na výběr z několika možností, kam se bude děj ubírat. Volba je ovlivněna buď náhodou, nebo logickým úsudkem. Tuto hru jsme hráli na motivy hry od spisovatele Henriho Charriere z roku 1969. Příběh vypráví o touze po svobodě mladíka, kterému říkají Motýlek a který byl na doživotí odsouzen na nucené práce za vraždu, kterou nespáchal.

Po celý turnus jsme taky hráli celotáborovou hru s názvem: CESTA KOLEM SVĚTA, pořadí bylo po celou dobu velmi vyrovnané a do poslední chvíle se nevědělo, kdo se na prvních třech postech umístí. Výjimkou byla skupina NĚMCŮ, která vedla již od samého počátku a ke konci se zdálo již nemožné tento rozdíl dohnat. Ovšem druhé a třetí místo dělil pouhý bod a stejně tomu tak bylo u třetího a čtvrtého místa. Byl to tedy boj až do poslední chvíle. Skupiny měli od počátku zvoleného svého hlavního zástupce, který měl skupinu motivovat a povzbuzovat k lepším výsledkům, těmito zástupci byli zvoleny děti z nejstarších oddílů. Toto téma celotáborové hry nebylo vytvořeno zejména pro nejlepší běžce, ale dost záleželo na zručnosti a tábornických dovednostech našich táborníků. Nepočítal se tedy jen celkový čas, ale také např. kolik vody se dětem podařilo přenést, jestli se jim podaří rozdělat oheň, zda podle pokynů budou schopni vytvořit draka či udělat popcorn :).
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2014
  • 971 zobrazení
  • 2
rico
Jarní prázdniny skautů, vlčat i roverů. Jedenáctka opět kompletní, tentokrát ve vlhkých veselských smrčinách. Jiříček počítá polínka, kluci řádí v akci a "Pane Pávek... Já nechci k Chocholouškovi..."
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2007
  • 870 zobrazení
  • 0
yao
V přírodovědě jsme probírali učivo o podzimu a plodech, které na podzim dozrávají. Následovala individuální procházka s rodinnými příslušníky do přírody, kde si žáci nasbírali podzimní plody aj. přírodní materiál.
Rodinní příslušníci se zapojili také tím, že dětem pomohli vybrat a upravit polínko potřebné na tělo lesního skřítka, kterého děti tvořily v hodinách výtvarné a pracovní výchovy. Aktivní žáci, kteří měli možnost si polínko pořídit, přinesli více upravených polínek i pro ostatní spolužáky. Děti vytvořily svého lesního skřítka, který dostal osobitý vzhled, povahu i jméno. Výtvarné ztvárnění skřítků u žáků rozvíjelo jejich fantazii, představivost a výtvarnou tvořivost. Zároveň práce s přírodním materiálem přinesla žákům hodně netradiční zábavy. Následovala výstava lesních skřítků, která byla umístěna ve 4. třídě ZŠ Karolinka.
Tuto výtvarnou a pracovní činnost jsme využili i v hodině českého jazyka ve slohovém cvičení, kde se žáci naučili popisovat jednotlivé kroky pracovního postupu, v našem případě to byl popis výroby lesního skřítka. Za připomenutí stojí, že to byla jejich první samostatná slohová práce, ze které je níže uvedeno několik vybraných ukázek.

Příspěvky žáků:

Popis výroby lesního skřítka
1. Příprava materiálu: mech, větve, šišky, kaštany, děravá ponožka, vata, šípky, polínko 30 cm vysoké, listy, atd.
2. Vycpeme ponožku vatou a nasadíme ji na polínko. Vlasy můžeme udělat např. z listů.
3. Přilepíme kaštany nebo jeřabiny jako oči, mech jako vousy, listy jako pusu.
4. Ruce můžeme udělat z větviček nebo z šišek. A nakonec vše přilepíme roztaveným silikonem.
Lukáš Kořenek

Šla jsem s tetou do lesa a nasbírala jsem si: mech, šišky, plané trnky, šípky, bukvice, kůru z břízy, slupky od kaštanů. Sehnala jsem si polínko 30 cm vysoké a 10 cm silné a ponožku. Tatínek mi uřezal polínko šikmě. Pak jsem si vzala mech a nalepila jsem ho na seřezanou část. Vzala jsem si dvě plané trnky a jednu bukvici. Plané trnky jsem přilepila jako oči a bukvici jako nos. Vycpala jsem ponožku vatou a navlékla jsem ji nad oči jako čepici. Konec ponožky jsem ustřihla a zavázala. Vzala jsem si slupku od kaštanu a nalepila jsem ji na bok vedle očí. Pak jsem si vzala šišku a nalepila jsem si tak, aby se špička dotýkala slupky a konce mechu. Pak jsem vzala kousek kůry a nalepila jsem na něj šípky, které jsem umístila pod vousy jako pásek. Slupky od kaštanů jsem nalepila jako kapsy – a skřítek je hotov.
Simona Šarmanová

Tatínek mi z lesa donesl různé plody, např.: šišky, mech, větve, kaštany, šípky atd. Potom jsem si musela zajistit polínko. Taťka mi ho musel seřezat. Paní učitelka nám donesla lepící pistolku, aby nám to drželo. Potom ještě přinesla vatu, lýko a každý měl mít ponožku. Vzala jsem ponožku a do ní jsem dala vatu. Nasadila jsem ponožku na ořezanou stranu. Otrhala jsem si jehličí a dala jsem to jehličí za čepici. Vzala jsem dva kaštany a paní učitelka mi je připevnila. Listy jsem zmáčkla a lepidlem jsem přilepila pusu z listí. Mech jsem dala jako vousy. Vezmu velké jehličí (i s větvemi) a provázkem jsem připevnila velké větve dozadu za panáka. A je to!
Kristýna Planková

Šel jsem do lesa a nasbíral jsem: kůru, mech, lišejníky, šípky, listy, různé trávy, kaštany, žaludy a další přírodniny. Vzal jsem polínko, které mi tatínek uřezal na cirkulárce. Vytvořil jsem vlasy ze stébel trávy a nalepil je na obličej. Z šípků jsem vytvořil 2 oči, z šišky nos, z mechu vousy a pusu z listů. Ruce jsem udělal z větviček a skřítek byl na světě.
Jan Orság

Připravil jsem si materiál. Zařídil jsem si polínko a nasbíral jsem kaštany… Navrhnul jsem si obličej. Potom jsem přilepil vousy, ruce, obličej a vlasy.
Jakub Balcar

Nachystám si přírodní materiál: listy, větve, šípky, bukvice, burák, trpké trnky atd. Potom mi děda seřezal polínko. Do roztrhlé ponožky jsem dala vatu a kaštan na zpevnění. Vlasy jsem udělala z listí. Z šípků jsem udělala oči, z bukvic uši, z trnek ústa. Potom jsem připevnila ruce z větviček a šaty z listí.
Aneta Pašková
více  Zavřít popis alba 
  • 3.10.2014
  • 826 zobrazení
  • 0
mysticsmile
Místní dům dětí a mládeže v Boskovicích sídlí na ulici 17.listopadu. Nenápadná žlutá budova v sobě skrývá zázemí pro volný čas po splnění školních povinností. Denně odpoledne tam zpočátku bývá jako v úle, než se děcka rozprchnou do jednotlivých pracoven a cvičeben. Provozují tu velké množství různých zájmových kroužků, drobotiny sem chodí opravdu hodně. Však také obětaví pracovníci mají vždy co nabídnout a nikdo se tam nenudí. Z nepřeberné nabídky si vybere opravdu každý.
V pondělí 5. prosince 2011 tam bylo mimořádně živo i po patnácté hodině. Tentokrát se to hemžilo zejména těmi odrostlejšími. Nakrucovali se u zrcadel, pobíhali po chodbách, strojili se do roztodivných masek, malovali se černou barvou. Občas se kolem mihnul i anděl se sněhobílými křídly a pomalu rozvážně kráčející Mikuláš. Proč to všechno? Chystali totiž velkou zajímavou akci pro nejmenší „Mikuláši, co máš v koši…?“ Šlo o nadílku, jejíž součástí byl krátký pochod městem, kde na čtrnácti stanovištích mohly děti plnit různé jednoduché úkoly s mikulášskou tématikou. Jistě nemusím připomínat, že se zažilo spousta legrace a smíchu. Ale co je důležité říct, že se jednalo o jubilejní dvacátý ročník. Však se také sešlo nejvíce drobotiny v historii, přišlo na tři stovky dětí. A s rodiči to mohlo být i kolem osmi set lidí. Možná to bylo i docela teplým počasím na tuto předvánoční dobu již neobvyklým. Třeba takové připravil všem pro radost sám velký Mikuláš, kdo ví…
Vše začalo na nádvoří DDM, kde si mohly děti zkrátit čas čekání jízdou na opravdových živých koních Jezdeckého klubu Boskovice o.s. pod vedením Ing. Jitky Slámkové. Pro nejmenší je to dnes atrakce. Skutečný kůň v ulicích města se teď vidí už jen při slavnostních příležitostech. Brzy se začalo pomalu a nemilosrdně smrákat, drobotina se svými rodiči vytvořila průvod, který se přesunul k místu startu u jediné dochované brány do historické části města přímo naproti Rezidenci, jež byla na konci 18. století sídlem místní šlechty, než byl postaven empírový zámek o několik desítek metrů výš na pravé straně. Dnes v této mohutné budově s opravenou fasádou sídlí Muzeum Boskovicka. Děti prošly maketou nebeské brány, přivítaly se s Mikulášem, anděly, čertíky. Pak je čekala ještě skutečná brána, jež je kulturní památka a teď představovala vstup do pekelného světa. Tím pomyslně krátkou vycházku starobylou částí města odstartovaly. Nebyl to ovšem pochod ledajaký, šlo o skutečnou pekelnou stezku se čtrnácti stanovišti a jednoduchými vpravdě čertovskými úkoly. Aby děti nezabloudily, vedly je bílé čertovské a žluté andělské stopy jako skutečné. Nechyběly otisky kopýtka. Mnoho legrace se zažilo při převážení polínek a přikládání pod pekelný oheň. Na dalším zastavení se v hrnci vařily nehodné děti. Prckové si mohli vlézt do velkého plechového ucháče, jenž zřejmě kdysi sloužil k vyváření prádla. Aby to nevyznělo tak pochmurně, na dalším stanovišti se mohla děcka uvelebit pod duchnou ve velkém koši, což představovalo nebeské andělské lože a hned zase vyzkoušet čertovský pytel. Dále byla připraveno dřevěné kopýtko. Nazout a projít krátkou dráhu nečinilo dětem žádné potíže, všichni se náramně bavili. Velmi efektně působilo v křivolaké starodávné uličce plivání čertovského ohně. To předváděli členové šermířské skupiny Gonfanon pod vedením Romana Kadlece. Ten navíc řídí v DDM kroužek Mimetic. Pak na děti čekala pekelná stáj, kde s maketou koníka procházely slalom. Ještě zbývalo uvařit čertovskou večeři házením papírových brambor do koše. Předposlední stanoviště bylo velmi idylické, malí si mohli zazvonit a něco si přát. Úplně nakonec, to už bylo na rohu náměstí, dostaly děti „glejt“ za splnění úkolů a černým otiskem palce potvrdily absolvování čertovské stezky.
Pak již z dálky od rozsvíceného vánočního stromu všechny vítaly tóny řízné dechovky v podání orchestru místní Základní umělecké školy pod taktovkou jejího ředitele Bc. Zdeňka Jindry. Horní konec náměstí se pomalu plnil drobotinou s rodiči. Sváteční atmosféru opět umocňovala ohňová show Gonfanonu. Plameny mihotavě a strašidelně osvětlovaly starobylou radnici. Je to budova se 42 metrů vysokou čtyřbokou věží přestavěná do nynější podoby roku 1567. Dnes slouží jako informační středisko, jednací sál, galerie a rozhledna. Do toho se na scéně objevili všichni tři Mikuláši, spousta čertů s anděly. Začala závěrečná nadílka. Děti dostaly blikající světélko a sladkou odměnu. Nejmenších bylo tolik, že museli nadělovat Mikulášové všichni tři.
Poslední odměny rozdány, mimořádně zdařillá akce pomalu končila. Nastal vlahý večer pozdního podzimu. Muzikanti sbalili své instrumenty, polykači ohně uhasili louče, náměstí se pomalu ponořilo do obvyklé téměř zimní zadumané nálady. Jen slavnostně rozsvícený vánoční strom a ospalé výlohy obchodů svítily všem na cestu domů. Zbudou jen vzpomínky a několik fotografií…
Je třeba zde poděkovat za mimořádně obětavou práci všem vedoucím z DDM a jejich přátelům – dobrovolníkům za krásné chvíle, který našim nejmenším v předvečer svátku sv. Mikuláše nachystali. Oměnou jim byla spousta a spousta rozzářených šťastných dětských očí.

Snímky: Ing. Tomáš Staněk, DDM Boskovice

Více: www.ddmboskovice.cz
www.boskovice.cz
http://www.gonfanon.org/
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2003 až prosinec 2011
  • 632 zobrazení
  • 0
polinkova
moje první album na rajčeti. :)
více  Zavřít popis alba 
16 komentářů
  • 7.3.2013
  • 550 zobrazení
  • 3
polinkova
Ahoj, gorilí parto,
zevrubně jsem sepsala celé "své vidění" kauzy kolem Tana v Mnichově a posílám ho
- jednak v příloze,
- jednak i zde v textu, neb někteří adresáti nemohou mé přílohy otevřít..
Samozřejmě můžete tohle neradostné líčení šířit dle vlastního uvážení dál..

Vlasta

Ahoj gorilí parto!

Snad už jste si prohlédly/i naši fotodokumentaci z cesty za Tanem a Okandou do Mnichova (úterý 9.6. - středa 10.6.) - viz:

http://milada315.rajce.idnes.cz/9.-10.6.2015_ZOO_Mnichov

http://dafina1.rajce.idnes.cz[/url]

[url=http://www.rajce.idnes.cz/u695836]http://polinkova.rajce.idnes.cz

Milada a Marcela popsaly - a fotodokumentací doložily! - své postřehy a dojmy hned po návratu. Přidávám se (konečně zase od PC) k jejich obavám...

Pokusím se věcně zaznamenat, co jsem tam za ty dva dny na vlastní oči a uši viděla a slyšela a co mne kolem toho napadá.

1.den = 9/6:

Před polednem jsme zastihli Bagiru (*1985) s malou Nafi (*únor 2013), Neemu (*1987) a Sonju (*1989) ve venkovním výběhu, odkud se po chvíli přesouvaly do pavilonu na krmení (denně v 11,45); venkovní výběhy všech lidoopů (též šimpanzi a orangutáni) jsou po rekonstrukci: otevření gorilího výběhu je zde (s komentářem ředitele ZOO a ošetřovatele jménem Markus) na videu = od 23 min:

http://www.br.de/mediathek/video/ein-neues-affenparadies-100.html

Při krmení (= zelený rozhoz) bylo zřejmé, že je Bagira jednak fyzicky nejmohutnější, jednak v chování naprosto dominatní – Sonja i Neema před ní důsledně ustupovaly, resp. s hrstí salátu rychle vyklidily pole a zašily se do koutů na „skále“, která tvoří zadní stěnu pavilonu.

Patrně vědí proč, neboť Neema má na ruce kousance, které nejsou dávného data (a po těle i nad obočím další, různě staré jizvy) – viz:

http://polinkova.rajce.idnes.cz/9.6.2015_VLASTA_SOSULKA_ZA_TANEM_V_MNICHOVE_1_DIL/#P1010797.jpg

V pavilonu byli vesměs „náhodní“ návštěvníci a na tablu s info o gorilí rodině ještě zpráva o tom, že stříbrohřbet Roututu bez předchozích příznaků, nečekaně uhynul..

http://milada315.rajce.idnes.cz/9.-10.6.2015_ZOO_Mnichov#DSC06834.jpg

Před 15 hod jsme se vrátili uvítat Taníka s Okandou – na tablu už byli oba „naši kluci“:

http://milada315.rajce.idnes.cz/9.-10.6.2015_ZOO_Mnichov#DSC06930.jpg

Zastihli jsme ve výběhu ještě pomocného ošetřovatele (blonďatý mladík), jak končí úklid – a mizí, aniž cokoli rozhodil, nacpal do polínek anebo přisypal do hlavolamů: jsou ve výběhu 4 stejné – a stejně nesmyslné: jsou plné žlutých tenisáků, které však otvorem (malým) nemohou vypadnout, takže jejich důvtip spočívá v tom, že při sebevytrvalejším šťourání klacíkem je odměna nula... - tedy pokud tam není přidáno něco malého jedlého, což ale znamená odšroubovat celou boční stěnu a to je čas navíc..

Věděly jsme, že byl Tano minimáně před týdnem (? kdy přesně?) pokousán Bagirou – viz videa Mirky z 3/6:

http://vinettou.rajce.idnes.cz/3.6.2015_-_TANO_A_OKANDA_.....vida_taky_zelvy/

Konečně kluci přišli!... jak moc byl Tano pokousán, jak se hojí a jak si rány, na které dosáhne, pečlivě čistí, už jste na fotodokumentaci viděly/i.

Na fotkách jde hůř rozeznat, že je pokousán i nad pravým okem a ve slabinách (ještě že mu Bagira nevydrápla oko anebo neukousla pindíka!..) Okanda je bez šrámů a zaplaťpánbůh, že v něm má Tano velikého kamaráda, takřka bráchu a teď i oporu...

Na příchod kluků tam čekaly 3 sympatické fanynyky (jedna měla „dělo“ a vydatně fotila). Když zjistily, že jsme Češi, ptaly se, zda nejsme ti z Regensburgu (jména jsem žel zapomněla), kteří též milují gorily a údajně právě díky jejich písemnému dotazu na vedení ZOO je z odpovědi známo, proč a jak byl Tano v zázemí Bagirou tak zrasován.... ZOO klade důraz na to, že Tano napadl Nafinu a Bagira ji coby správná matka bránila...Nic konkrétnějšího (ani o tom, že ve Stuttgartu byli kluci s dalšími 2 gorilátky ve věku Nafiny a že bez problémů pobývali ve výběhu s dospělými gorilami, dokonce i s těmi, které kojily mláďala – ovšem po veletrpělivém přivykání!) tyto ženy netušily. O Tanovi mluvily s nadšením, jak je úžasně komunikativní, což jsme sami zažili: přišel si s námi ke sklu také popovídat (vyřídila jsem mu pozdravy od vás) a nechal se přilákat i ke skupince dětí s mladou pracovnicí – patrně „osvětářkou“ ze ZOO: když se děti ptaly, co se mu stalo, vysvětlila jim že „vznikl Kampf (boj), což je mezi gorilami normální“.

Po prvním dnu jsme najisto věděli, že se „Kampf“ semlel v zázemí, kde tráví kluci všechen čas kromě 2 hodin (15 – 17 h), kdy jsou v pavilonu, neboť do venkovního výběhu zatím nesmějí, a že se Taníkovi rány na těle pomalu, ale přece zacelují.

Z množství těch ran jsme však nabyli dojmu, že – ať už se to v zázemí semlelo jakkoli (!!??) a kohokoliv vinou (!!??) – nechali tomu „volný průběh“ a vlastně to mohlo dopadnout ještě hůř...

2.den – 10/6:

Pravidelné krmení „pro návštěvníky“ v 11,45 bylo tentokrát rozhozem shora – minirajčátka a jahody a Bagira (si) zase dokazovala, že tam vládne - prudkou ránou do skla (ale to naše holky taky umí :-), výpadem proti Neemě, přednostním právem vyzobat to nejlepší a na ostaní - až co zbyde..

Před příchodem kluků v 15 hod byl tentokrát ve výběhu jednak ten mladý blonďák z předchozího dne, jednak skutečný ošetřovatel – prý se jmenuje Karl:

- a : Sláva! - přinesli naditá polínka a odšroubovali dekly u 3 hlavolamů a nasypali mezi tenisáky hrstičky buráků!

= viz Milada:

http://milada315.rajce.idnes.cz/9.-10.6.2015_ZOO_Mnichov#DSC07133.jpg

http://milada315.rajce.idnes.cz/9.-10.6.2015_ZOO_Mnichov#DSC07134.jpg

Pak tam ošetřovatelé ještě přinesli velkou „vanu“ se zeleným rozhozem, aby měli předchystáno i pro velké gorily, které se tam vracejí po 17 h na noc.

Jenže: pak přišli kluci – a Taník byl jako tělíčko bez duše...

Zkraje sice párkrát zašťoural v polínku a v hlavolamu, ale cca po 15 min. úplně odpadl a jen hledal vhodnou polohu, jak by si ulevil – asi od bolesti bříška.. Když se konečně vykakal, měl řídké hovínko - viz: http://polinkova.rajce.idnes.cz/10.6.2015_VLASTA_SOSULKA_ZA_TANEM_2_DIL/#P1011593.jpg

- bohužel se mu vůbec neulevilo... kroutil se chudinka dál, několikrát i ublinknul, popošel k jejich mříži, jakoby chtěl do zázemí, aby mu pomohli.. hrozný pohled. Nejen pro nás, i pro dvě německé fanynky, které to též prožívaly...

Pak už jsme to nevydrželi (bylo cca 16 hod.) a šli jsme ke služebnímu vchodu, kam šel právě ošetřovatal od dravců (byli jsme v mezičase na jejich „show“ takže jsme ho poznali) a poprosili ho, aby vyřídil kolegovi od goril, že je Tano patrně nemocný, ať mu pomohou dřív než v 17 hod.

Když jsme se vrátili do pavilonu, jedna fanynka brečela jako želva, druhá byla „jenom“ vyděšená.. Oslovili jsme je: říkali jsme mj., že známe kluky ze Stutgarttu a sledujeme je v Mnichově díky krásným videím, které natáčí jakási Brigitte Tos!!! = a ona to byla ona!! a zná dobře pražskou ZOO – byla tu už 3x!

Když po cca 20 minutách ošetřovatel ani nevykoukl (a věřím, že mu to ten kolega vyřídil), poprosili jsem Brigitty (jmenují se tak obě), zda by někam nezavolaly: učinily to zjevně velice rády, neboť to mohly – samozřejmě v dobrém a s naším souhlasem - „svést“ na nás z Prahy.

Neboť, jak se ukázalo, museli kluci v pavilónu vydržet celý stanovený čas, stihly jsme si toho s Brigittou Tos dost povědět - a to, co říkala bylo alarmující!!

shrnu:

1/ k tomu, co jak se to Tanovi stalo: zná také pouze verzi, sdělenou na dotaz Čechů z Regensburgu,

- ale: zná zázemí a ví, že jsou to malé prostory („ložnice“), kde není úniku..

2/ zkušenosti místních ošetřovatelů se začleňováním jsou samozřejmě nulové

- ale: Wilhelma nabídla, že ponechá v Mnichově své 2 ošetřovatele/ky, kteří v tom mají praxi a kluky důvěrně znají, aby tam pomáhali/y po celou dobu, kterou to bude zapotřebí!! - a Mnichov to odmítl!!

3/ všichni ve Wilhelmě mají příkaz, že smějí ze ZOO podávat pouze pozitivní zprávy, takže i ona, která pro ZOO zpracovává oficiální videosestřihy, má na problematické záběry embargo!

Některé věci ale přece zveřejní – jako soukromé video = můžete to porovnat.

TV reportáž - Tano + Oki = cca 5:45

http://www.br.de/mediathek/video/elefant-ludwig-wird-erwachsen-100.html

!! 8/6 015

https://www.youtube.com/watch?v=UCmlS7g6m8E

Pak bylo konečně 17 h. a Tano s Okim odešli do zázemí.

K nám do pavilonu přišel – s profesionálním úsměvem - ošetřovatel Karl:

na dotaz, zda Tano nebere nějaká antibiotika, po kterých má průjem, se nám vysmál, že žádné léky nepotřebuje a průjem že také nemá. Když Milada pravila, že to může být ze stresu, vysmál se jí též, že prý jakýpak stres?!.. Když jsem mu ukázalo Tanovo hovínko na kameni, lehce znejistěl a prohlásil, že se tedy půjde dozadu podívat a přijde nám říct, jak to je.

Když přišel, připustil, že Tano průjem má, ale konstatoval, že tedy asi něco snědl a že to přejde..

(že by kvůli Tanovi omezil rozhoz v pavilonu ho zřejmě vůbec nenapadne..)

Poslední kapka byla, když se ho Brigitte zeptala, jak to bylo v zázemí a zda tam mají pro případ konfliktu a zklidnění situace nějakou hadici (říkala jsem jí o Praze) – před touto otázkou Karl dostova zdrhnul...

Pak ještě rychle vystartoval do výběhu s lopatkou, aby uklidil Tanovo hovínko a zahladil stopy, nežli tam vpustil velké gorily....

Jeli jsme domů jak po funuse...

Tano s Okim nemají v Mnichově žádné zastání nejen v „gorilím přijímači“, ale bohužel ani v tom „profesionálním“ lidském!!

To hlavní, co je teď třeba si ze všech sil přát - a co nejrychleji pro to něco dělat ! - je aby tuhle šílenou zkoušku Tano vůbec přežil!...

ach jo..

Vlasta Smoláková

P.S. Pokud ZOO hellabrunn tvrdí, že jsou kluci v zázemí nonstop pod kontrolou kamer, měl by tedy existovat záznam z toho napadení, ne?! ZOO Praha, které Tano patří, má snad právo dozvědět se pravdu!?
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 13.6.2015
  • 540 zobrazení
  • 4
pafatiti
Na 10 měsíční kontrole Barunka vážila 8114g a měříla 71.2cm. Jak uviděla paní doktorku, řvala jako tur.

Máme 3 nové zuby!! 2jedničky a jednu dvojku. Taky jsme si s nimi pěkně užily...

Barunka je strašně šikovná. S přehledem dělá pá pá, jak je veliká, ukazuje prstem kde má nos, kde má oči. Ukazuje i v knížkách. Umí vylézt celé schody, umí i slézt dolů. Pomlaskává si a hlavně si strašně často prozpěvuje. Hodně ji zpívám a máme pořád zapnuté rádio a tak opakuje zvuky.
Chodíme mezi děti a Barunka má děti strašně ráda. Cítí se mezi nimi dobře, soucítí s plačícími, bere je za ruku. V dětském kolektivu o ní vůbec nevím. Sama prozkoumává terén, prohlíží si hračky, leze k ostatním dětem. Je ostražitá a opatrná.

10 měsíců a 2 týdny: Barunka ví jak tikají hodiny a ukazuje to rukama (tik tak), Telefonuje - dá si sluchátko k uchu. Dělá rukama řízy řízy (řežme dříví na polínka), ukazuje kde má nos a oči a kde má hlavu.
Každé ráno se vykaká a vyčůrá do nočníku.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • únor až duben 2011
  • 584 zobrazení
  • 0
plesnive
Oslava narozenin v naší zvláštní škole.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.5.2006
  • 527 zobrazení
  • 1
astheniabasenji
Autumn days
více  Zavřít popis alba 
  • 494 zobrazení
  • 1
kijivu
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 4.7.2011
  • 482 zobrazení
  • 0
alenka52
Dnes bylo opět hravé odpoledne u gorilek. K obědu prý byl jogurt. Kambuška si šla sednout k palandě, ovšem najednou se začala bát něčeho, co lezlo po zemi, Nuru se také bál, ale jenom chvíli. Kiburek to začal prověřovat, tak Nuráček šel jako "opička" okamžitě také. Tak jsem si počkala, co to bude a podařilo se. (viz video). Odpoledne dostali kočičky, mrkev a suchary a také polínka, tak se docela zabavili. Shinda si nesla plná záda dřevitky, byla legrační.
více  Zavřít popis alba 
47 komentářů
  • 14.3.2015
  • 408 zobrazení
  • 16
suof
NA ZAČÁTKU LISTOPADU JSME SE VYPRAVILI S MAJOREM NA VÝROČNÍ OHEŇ T.O. PRAŽCE. CESTA BYLA PRO NÁS OBA VE ZNAMENÍ STRESU. MĚLI JSME SE SETKAT V BRNĚ NA "PÁTÉM". VLAK Z PRÁCE MĚL ZNAČNÉ ZPOŽDĚNÍ, DOMA JSEM VE CHVATU SEBRAL VĚCI A VYRAZIL ZPĚT NA NÁDRAŽÍ. VLAK OPĚT ZPOŽDĚNÍ, BYL JSEM CELOU CESTU JAK NA TRNÍ, JESTLI DO BRNA PŘIJEDU VČAS. NAKONEC SE PŘECE JEN PODAŘILO. JENŽE MAJOR NIKDE. POTKÁVÁM ZDE MEDVĚDA. MAJOR DOBÍHÁ NA POSLEDNÍ CHVÍLI, TAKÉ ZE ZPOŽDĚNÉHO PŘÍPOJE. NASEDÁME. JEDEME S MEDVĚDEM A KAMARÁDY Z T.O. MOISIDIS. MĚLI JSME S MAJOREM SICE JINÉ PLÁNY, ALE PŘIPOJILI JSME SE A VYSTOUPILI TAKTÉŽ V RAPOTICÍCH A VYRAZILI PŘES SUDICKOU HOSPODU NA FLEK MOISIDISŮ. POKECALI JEŠTĚ U OHNĚ A ZALEHLI. RÁNO DORAZILA JEŠTĚ DANA S NUNEM.PO NĚKOLIKAHODINOVÉM VAŘENÍ HRACHOVKY A JEJÍM POZŘENÍ VYRÁŽÍME ODPOLEDNE ÚDOLÍM NA FLEK PRAŽCŮ.U KOMANČE JEŠTĚ NASEKÁME NĚKOLIK POLÍNEK NA ZIMU. JSME NA FLEKU. VÍTÁME SE SE ZNÁMÝMI I DOSUD NEPOZNANÝMI KAMARÁDY.DO VEČERNÍHO ZAPÁLENÍ OHNĚ SE NÁS SEŠLO NĚKOLIK DESÍTEK.OD NEJÚTLEJŠÍHO VĚKU AŽ...AŽ, AŽ. PO SOUMRAKU NADCHÁZÍ SLAVNOSTNÍ CHVÍLE, ZA ZPĚVU VLAJKY JE POD VEDENÍM ŠERIFA OSADY FLINTA ZAPÁLEN 14. VÝROČNÍ OHEŇ T.O. PRAŽCE. JELIKOŽ JE OBDOBÍ DUŠIČEK VŠICHNI ÚČASTNÍCI TIŠE ZAPALUJÍ SVÍČKY NA SKÁLE OKOLO PAMĚTNÍ DESKY ZESNULÉHO OSADNÍKA DĚDKA A VZPOMENOU VŠECH KAMARÁDŮ, KTEŘÍ SE ODEBRALI NA VĚČNÝ VANDR. JÁ MIMO JINÉ VZPOMÍNÁM SE SLZOU V OKU NA SVÉHO PSÍHO KAMARÁDA ŽOLÍKA, KTERÝ NÁS OPUSTIL PŘED NĚKOLIKA TÝDNY. POTLACH SE ROZJÍŽDÍ ZA ZVUKŮ KYTAR, HOUSLÍ, BASY, FLÉTNY I BANJA. NARAŽEN JE SUD KOFOLY, JAK UŽ JE NA OHNI PRAŽCŮ ZVYKEM. KAŽDÝ SI JI ŘEDÍ, JAK UZNÁ ZA VHODNÉ. ZÁBAVA POKRAČUJI DO NOČNÍCH HODIN A UTICHÁ TAK JAK SE VYTRÁCEJÍ KAMARÁDI A UBÍRAJÍ SE KE SPÁNKU NEBO ODJÍŽDÍ DO SVÝCH DOMOVŮ, NĚKTEŘÍ I DO NEMOCNICE, PO TOM CO JURU KWAIE OPUSTILO ŠTĚSTÍ A HNED PŘI PŘÍCHODU SI ZLOMIL NOHU V KOTNÍKU. JINAK SE VEČER VELMI VYDAŘIL.
PO TEPLÉ NOCI VYLÉZÁME POSTUPNĚ ZE SPACÁKŮ, PO SNÍDANI A ROZLOUČENÍ SE ZBYLÝMI KAMARÁDY VYRÁŽÍME S MAJOREM ÚDOLÍM CHVOJNICE DO KRALIC NA VLAK. CESTOU JEŠTĚ POTKÁVÁME SKUPINU VANDROVNÍKŮ, KTEŘÍ JDOU STEJNÝM SMĚREM. MAJOR SI JEŠTĚ NA NÁDRAŽÍ SROVNÁVÁ RŮZNÉ MOŽNOSTI SPOJENÍ A ODJÍŽDÍME PŘIJÍŽDĚJÍCÍM MOTORÁKEM K BRNU. AHOJ ZA ROK.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • listopad 2012
  • 400 zobrazení
  • 0
ms-studlov
Hry s převleky dětí náramně baví. A když ze sebe můžou udělat čertíky, tak už není o čem mluvit.
I ve školce jsme si zahráli na čertíky. Nejdříve jsme však museli projít pekelnou branou do peklíčka, potom přiložit polínka pod kotlíky a pak splnit několik čertovských úkolů, aby se z nás stali ti praví čertíci. Nakonec jsme dostali od paní Luciferky Haničky Rohaté a paní Luciferky Janičky Kopýtkové Čertovské vysvědčení.
Čertovský den jsme si moooc užili a pořádně jsme si v pekličku spolu zatancovali.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.7.2014
  • 394 zobrazení
  • 1
trempoviny
Hřbitovy navštěvuji raději, když je tam klid. Takže, první listopadový víkend 2018 jsem v pátek zašel na slezinu T.O. Údolí Děsu poslechnout si sladká dřeva, v sobotu jsem si v této osadě prohlédl vyvrácený mohutný jasan, který naštěstí neudělal žádnou škodu. Vlastník lesa si bude muset sehnat šikovné dřevorubce. Nakonec jsme u mojí boudy s kamarády nařezali za sobotu a neděli cca 3 kubíky polínek z mého lesa. Tak, může přijít krutá zima, ahoj.
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2018
  • 373 zobrazení
  • 3
pretty
  • listopad 2004 až červenec 2006
  • 352 zobrazení
  • 0
divcioddilkurim
Mafie aneb kdo ovládne New York City - to byl název letošní celotáborové hry. Čtyři klany - Choco choco, Mozzarellos, Di El Vita a Mc Kruťákovi - se snažily ovládnout co nejvíce čtvrtí města. Během čtrnácti dní na táboře u Volavčího rybníka jsme zažili spoustu dobrodružství a spoustu srandy, zahráli jsme si spoustu her, nachodili a naběhali spoustu kilometrů, nařezali spoustu polínek, ... prostě užili jsme si to.
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2011 až prosinec 2012
  • 360 zobrazení
  • 0
trempoviny
První říjnový víkend 2018 jsem se zúčastnil oslavy rozvodu kamaráda Jindry a kamarádky Lenky, kteří se loučili s nesvobodou, tedy zapíjel se jejich rozvod. V podbrdské hospodě v Hatích U Menclů bylo v pátek veselo. Brdolog Faust obřadně rozvedl dvojici a na závěr vyzval k poslednímu manželskému políbení ... Ve zbytku víkendu pokračovala bujará rozvodová oslava v brdských lesích, ale tam už jsem nebyl. S několika pomocníky jsme se přesunuli do Srbska. Na mojí latifundii jsme za dva dny vyřezali náletové křoví a stromy na ploše cca desetina hektaru, které už byly nefalšovanou džunglí. Doufám, že do zimy se ještě najde víkend bez trampské akce, aby se z klád mohla nařezat a naštípat polínka na topení pro nadcházející zimu. Pokud zima přijde :-)
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2018
  • 328 zobrazení
  • 1
kunabubu
  • 9.4.2018
  • 387 zobrazení
  • 2
reklama