Hledání: SV_Podebrady_2012

Pro dotaz SV_Podebrady_2012 jsme našli 87 výsledků.
AKCE -30 % s kódem
📅 Naplánujte
celý nový rok.

Využijte 30% slevu na všechny kalendáře!
Kód: Kalendare2021
Kalendare2021
izerina
Pro zasvěcené, třetí vzkříšení Sv. Josefa. Víkend s přáteli v příjemném kempu v Poděbradech.
Proč v Poděbradech ? :-) protože, "na srdce jsou Poděbrady" :-)
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2016
  • 85 zobrazení
thapsus
Komárek po lázeňské recyklaci opět splnil zátěžový test v krutém severovýchodním proudění. Cesta tam utrpení, za to zpět to jelo bez šlapání a ještě jsme do zatáček museli brzdit :-) 134km, trasa je tady: https://www.strava.com/routes/12492943
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2018
  • 88 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
barazitkova
Nádherné počasí přitáhlo do Poděbrad houfy vyznavačů jedné stopy. Termín byl určitě konzultován se sv. Petrem – tak nádherně nebylo ani před tím, ani potom. Užili jsme si to, pokoukali, pokochali se naleštěným chromem a různými udělátky.
Kategorie: koníčkylidé
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 2.4.2016
  • 82 zobrazení
skajik
náměstí Jiřího z Poděbrad - radnice - Špalíček - kostel sv. Mikuláše - výstava Festival revoluce - výstava fotek Ivany Čamkové - věž kostela sv. Mikuláše (výhledy do krajiny) - Cafe Gallery - kostel sv. Bartoloměje - Jánský vršek - Chebský hrad - Růžový palouček - Františkánský klášter - Františkánská zahrada - pamětní deska bývalé synagogy - Městská knihovna - Západočeské muzeum - Galerie G4 - výstava fotografií Jiří Hanke a rodinné balení
více  Zavřít popis alba 
  • 26.10.2019
  • 71 zobrazení
josefj68
Obec Libice nad Cidlinou leží v malebné Polabské nížině nedaleko lázeňského města Poděbrady. Vesnicí protéká řeka Cidlina vlévající se nedaleko obce do největší české řeky Labe. Libice se dočkala největšího rozmachu a rozkvětu v polovině 10. století, kdy na akropoli zdejšího hradiska sídlil knížecí rod Slavníkovců. První písemná zmínka o Libici je z roku 981 a pochází z Kosmovy kroniky české. Obec leží v nadmořské výšce 190 metrů nad mořem a její katastr se rozkládá na rozloze 9995,55 hektarů.V Libici nad Cidlinou žije zhruba 1300 obyvatel. Na západním okraji vesnice se rozkládá areál slavníkovského hradiska s maketami základů otonského kostela z 10. století a paláce z. 11. století. K dalším pamětihodnostem Libice patří několik památníků, dále evangelický chrám a katolický kostel sv. Vojtěcha. Podrobněji: http://www.libicenadcidlinou.cz/libice-nad-cidlinou.html
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2015
  • 65 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
bele
ALB 923
Přiznávám, že jsme do Poděbrad nejeli až tak náhodou.
Měl jsem v ruce chvilku k dispozici starou knihu fotografií s půvabnými texty, a ta kniha neměla uveden rok pořízení fotografií ani autory. Až podle textu u fotografie Poděbrad jsem její stáří určil. Byl to rok 1896. V tomto roce totiž byla instalována socha krále Jiřího z Poděbrad, a letos to bude právě 120 roků. Chtěl jsem tuto 120 let starou fotku porovnat s dneškem, protože mám pocit, že byla původně blíž k hradu, ale nikde o tom přesunu nebyla zmínka – tak mi to pomozte rozluštit.

Každopádně letos je v Poděbradech v sobotu 4. června velká slavnost krále Jiřího, kterou si nenechám ujít. Pokud na ni přijedete, můžeme se tu potkat. My tam budeme
S tou starou knihou bude ještě práce – chci vydat několik alb a několik míst porovnat se skutečností. Prostě práce jako na kostele, ale letošní výročí 120 let mi dává do konce letošního roku motivaci :-)

Konec 19. století byl pro české země významný. V roce 1874 byla blahoslavena Svatá Anežka Česká, abatyše a dcera prvního českého krále Otakara I. V Poděbradech byla provedena v roce 1898 novogotická úprava kostela Povýšení sv. kříže, vztyčena socha krále Jiřího 1896 a instalována socha sv. Václava 1884. To všechno a ještě jiné bylo důvodem naší krátké a krásné návštěvy

V roce 2008 jsem dělal opis části rukopisu popisu budov a obyvatel z roku 1848 před celkovým zrušením nevolnictví, zpracovaného Františkem Palackým, který se týkal mého bydliště a blízkého okolí. Pro zajímavost uvedu pro představu údaje o počtu domů / počet obyvatel z té doby:
Poděbrady 352 / 3.076
Sadská 368 / 2.404
Chlumec 331 / 3.061
Nimburk 240 / 2.815
Rožďalowice 240 / 1.513
Lysá 427 / 3.003
Mělník 199 / 1.581
Křinec 141 / 1.141
A moje vesnice 130 / 897 Jo, taková to byla doba :-)
více  Zavřít popis alba 
139 komentářů
  • červen 2014 až březen 2016
  • 378 zobrazení
verastrnadkova
Velké Bílovice jsou město v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji, 10 km severně od Břeclavi. Žije zde přibližně 3 900 obyvatel.
Město náleží k mikroregionu Lednicko-valtický areál. První osídlení této lokality je doloženo již z neolitu, první písemná zmínka pochází z roku 1306, na město byly Velké Bílovice povýšeny v roce 2001. Velké Bílovice jsou tradiční vinařskou obcí, což také dokládají vinařské atributy na znaku a vlajce. V současné době jsou se svými více než 760 ha plochy registrovaných vinic vůbec největší vinařskou obcí v České republice.

Příroda a okolí
Především severně a východně od města se rozkládá velké množství vinic a kolem 650 vinných sklepů ve 40 pojmenovaných sklepních uličkách tvořících samostatné vinařské "městečko".Dominantou Velkých Bílovic je kopec Hradištěk s kapličkou, nacházející se severně od města mezi vinicemi. Kaplička na vrcholu kopce je zasvěcena čtyřem svatým: sv. Urbanovi (patron vinařů), sv. Cyrilu a Metodějovi (patroni křesťanství v českých zemích) a sv. Václavu (patron českých zemí).
V blízkosti Velkých Bílovic se nachází rybníky Šísary a Velký Bílovec vhodné zejména k rybaření. Na jihozápad od města, za Podivínem, se nachází Přírodní park Niva Dyje a Lednicko-valtický areál, dále na západ pak CHKO Pálava a Vodní dílo Nové Mlýny.

Název
Velké Bílovice (historicky v němčině Groß Billowitz) jsou velké z toho důvodu, že patřily k největším osadám na bývalém břeclavském panství Lichtenštejnů. Sám název Bílovice pochází buď od jména mýtického zakladatele Biela (Bíla) a znamená ves lidí Bielových anebo název vznikl ze jména prvního písemně doloženého vlastníka obce Siegfrieda Sirotka nesprávným přeložením z němčiny slova Waise - sirotek jako weisse - bílý.

Historie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1306, když po smrti Siegfrieda Sirotka přešla obec na Tobiáše z Bechyně. Poté se zde vystřídalo mnoho majitelů, mezi nimi i Páni z Kunštátu a Poděbrad. V letech 1416–1524 byla obec poprvé ve vlastnictví Lichtenštejnů.
Od roku 1532 až do Bitvy na Bílé hoře v roce 1620 patřila obec Žerotínům. V této době se v Bílovicích usadili Habáni a členové Jednoty bratrské. Habáni zde svou kolonii založili v roce 1545. Žerotínové dali místní středověkou tvrz přestavět na renesanční zámeček a v roce 1564 postavili kostel pro Jednotu bratrskou. Protože zdejší Žerotínové patřili k jedněm z vůdců českého stavovského povstání proti Habsburkům, museli po Bitvě na Bílé hoře emigrovat a jejich majetek byl zkonfiskován. Habáni a členové Jednoty bratrské byli poté z Moravy vyhnáni na Slovensko.
Od roku 1638 až do roku 1848 byly Bílovice opět součástí panství Lichtenštejnů. Ti také dali v letech 1764–1765 na místě původního bratrského kostela postavit kostel katolický – nynější kostel Narození Panny Marie. Začátkem 20. století odešlo mnoho místních obyvatel do Spojených států, Kanady a Argentiny. V Argentině v provincii Chaco přistěhovalci z Velkých Bílovic založili tradici pěstování bavlny.
V době socializmu zde vzniká jedno z největších a nejznámějších družstev v Československu – JZD Mír Velké Bílovice, které sloužilo představitelům státu i jako ukázka fungujícího družstevnictví v ČSSR. Z tohoto důvodu sem také zajížděly významné státní návštěvy. Po Sametové revoluci se družstvo rozpadlo, z toho je vidět, že zde myšlenka družstevnictví hluboké kořeny nezapustila. Vše se vrátilo zpět k soukromému zemědělství.

Památky
• Habánské sklepy – Největší z nich, který byl postaven kolem roku 1614 Habány, najdeme směrem na Čejkovice v blízkosti rybníku Velký Bílovec. V současné době je ve vlastnictví společnosti Habánské sklepy s.r.o., zabývající se výrobou vína.
• Tvrz – Poprvé se uvádí až v roce 1417, ale jako již válkami poničená. Později byla obnovena a v polovině 16. století renesančně přestavěna Žerotíny. V 18. století byla tvrz upravena pro hospodářské účely. V současné době je veřejnosti nepřístupná.
• Kostel Narození Panny Marie – Postaven v letech 1764–1765 v barokním stylu.
• Městské vlastivědné muzeum – Zde je možné prohlédnout si místní archeologické nálezy, místní kroje, staré zemědělské nástroje a další zajímavosti spojené s historií města.

Pověsti
O Velkých Bílovicích je známo těchto šest pověstí, uvedených v knize Kde modrý plamének hoří :
• Polednice (společně s Moravským Žižkovem)
• Pidimužík
• Žerotínova deska
• Toufarské strašidlo
• Akáty u kříže
• Šafránová paní (více Podivín, než Velké Bílovice)

Kultura a slavnosti
• Tradiční krojované hody – Vůbec největší lidová slavnost ve Velkých Bílovicích. Hody začínají vždy první neděli po svátku Narození Panny Marie (8. září), patronky místního kostela, a pokračují až do úterý. V sobotu před hody se ručně staví hodová mája. Úterní večer má maškarní pojetí. Hlavní slavnost probíhá v hodovou neděli, kdy mnoho návštěvníků i z daleka přijíždí obdivovat zejména krojovaný průvod, kterého se každoročně účastní více než 70 krojovaných párů (přes 150 svobodných domácích krojovaných). Na hodovém sóle v centru města hraje každý hodový den až do noci dechová hudba k tanci i poslechu. Součástí hodové slavnosti je také spousta kolotočů, stánků a atrakcí.
• Hodky - jinde také "dohrávky", nebo "dohrávání hodů", se konají druhou neděli po skončení hodů. Dříve se konaly hned první neděli po hodech, ale termín byl z důvodu krytí s hody v Moravském Žižkově přesunut. Po znovuvysvěcení žižkovského kostela a tudíž i přesunutí jejich hodů, zůstal termín hodek ve Velkých Bílovicích již nezměněn.
• Zahrávání hodů - známé též pod názvem "zahrávky", se konají měsíc před hody.
• Ze sklepa do sklepa – Tradiční putování za vínem, kdy více než 50 místních vinařů otevře v jeden den své sklepy pro návštěvníky. Je zajištěna autobusová doprava mezi sklepy a doprovodný program s dechovou a cimbálovou muzikou. Koná se v sobotu na přelomu března a dubna.
• Za vinařem do Velkých Bílovic – Další putování za vínem, ale tentokrát trvající celých 19 týdnů. Začíná koncem dubna a trvá až do začátku září. Od čtvrtka do středy mají otevřeno 3 různá vinařství prvních 9 týdnů konání akce (vedlejší sezóna) a potom 5 vinařství dalších 10 týdnů (hlavní sezóna). Postupně tak otevře své sklepy návštěvníkům až 50 různých místních vinařství.
• Výstava vín – Ochutnávka vín nejen místních vinařů, ale také vinařů z blízkého i vzdáleného okolí Velkých Bílovic. Koná se v místním Kulturním domě v sobotu na přelomu dubna a května.
• Letní slavnost autentických vín – Ochutnávka vín místních vinařů vyrobených netradičními autentickými postupy. Obvykle se koná poslední týden v červenci.
• Svatomartinská slavnost – Slavnost spojená s příjezdem sv. Martina na koni a následnou ochutnávkou mladých a Svatomartinských vín letošního ročníku. V rámci kulturního programu zahraje dechová i cimbálová muzika a zazpívají mužácké sbory. Obvykle se koná nejbližší sobotu po 11. listopadu (svátek sv. Martina).
• Soutěž ve vaření zelňačky – Více než 30 soutěžních družstev, místních i přespolních, soutěží o to, kdo uvaří nejlepší zelňačku. Zároveň se soutěží se koná také adventní jarmark. Soutěž se koná v sobotu, 1 nebo 2 týdny po Svatomartinské slavnosti. První ročník se konal již roku 2009.

Sportovní akce
• Vinařský maraton – Běžecký závod pro všechny pořádaný spolkem Báječné ženy v běhu. Běží se maraton i půlmaraton. Trasa vede mezi vinnými sklepy a vinicemi, převážně po cyklostezkách, mezi obcemi Velké Bílovice, Čejkovice a Vrbice. Dále se běží nesoutěžní rodinný běh s 1,5 km dlouhou trasou. Závod se koná poslední sobotu v říjnu.

Doprava
Jihozápadně od města probíhá trasa dálnice D2 s výjezdem na 41. kilometru na Velké Bílovice a Podivín.
Městem prochází dvě silnice II. třídy: II/422 a II/423.
Nejbližší železniční stanice se nachází ve 3 km vzdáleném Podivíně.

Místní samospráva
Od roku 2018 je starostkou Lenka Grofová (Nezávislí kandidáti). Zastupitelstvo města má 15 členů (8 za Nezávislí kandidáti, 4 za Sdružení nestraníků pro město a 3 za koalici stran KDU-ČSL a TOP 09).

Osobnosti
• Libor Zapletal (1920–1944), voják a příslušník výsadku Bivouac, popraven v Mauthausenu
• Marcela Melková (* 1971), poslankyně Poslanecké sněmovny a zastupitelka Středočeského kraje za hnutí ANO 2011
• Martin Hrdina (* 1978), interiérový architekt a grafický designér
• Antonín Osička (1888–1949), český anglista, básník a prozaik
• Johann Polach (1871–1942), český učitel a politik židovského původu, senátor meziválečného Národního shromáždění
• Václav Lebloch (1854–1924), rakouský a český politik, poslanec Říšské rady na přelomu 19. a 20. Století
• Svatopluk Sem (* 1973), operní pěvec v Národním divadle, držitel ceny Thalie za mimořádný jevištní výkon – Opera – muži (2018)

Velké Bílovice ve filmu
Velké Bílovice jsou již dlouho oblíbeným místem filmařů k natáčení filmů s tematikou víno. Natáčela se zde velká část trilogie „Víno“: Bouřlivé víno (1976), Zralé víno (1981) a Mladé víno (1986). Natáčelo se zde také mnoho scének filmu Bobule (2008).

VÝKLENKOVÁ KAPLIČKA JANA
GPS : 48.8580394N, 16.8991072E

NAUČNÁ STEZKA MEZI VINICEMI VE VELKÝCH BÍLOVICÍCH
Velké Bílovice jsou největší vinařskou obcí v České republice. Naučná stezka vás seznámí se zajímavostmi Velkých Bílovic, vinařskou a vinohradnickou tradice i se současným životem vinařů. Stezku můžete projít jak pěšky, tak na kole.
Stezka začíná na hlavní silnici směrem na Čejkovice, kde naleznete první zajímavost - vřetenový lis jako unikátní památku a připomínku vinařské tradice. Po cestě se na informačních tabulích seznámíte např. s nejdůležitějšími bílými i modrými odrůdami révy vinné pěstovanými ve Velkých Bílovicích, porovnáte si způsoby obdělávání vinic dříve a dnes, uděláte si představu o stavbě klenutého sklepu nebo se dovíte jak správně degustovat víno. To vše je v každé zastávce podtrženo vyhlídkou na bílovské vinohrady.
Stezka vás zavede do uliček sklepní trati Belegrady. Nejstarší sklepy této trati leží ve třech patrových ulicích – Staré Belegrady, Desátková a Habánská. Výrazně mladší zástavbu vinných sklepů najdete v ulici Ke Špičáku, nejmladší sklepy tvoří 11 sklepních uliček nazvaných podle odrůd pěstovaných ve Velkých Bílovicích.
Stezka dále pokračuje kolem Machovy studny do sklepní trati Pod Předníma přes Náměstí sv. Jana. Informační tabule jednotlivých zastávek jsou zaměřeny na zvláštnosti lokalit, vinařské a vinohradnické tradice i na současný život vinařů v největší vinařské obci ČR. Příkré svahy nad touto zastávkou jsou jedny z nejlepších vinohradnických poloh ve Velkých Bílovicích a nazývají se "Pánské".
Zastávka Púrynský kříž vás přivede do nejstarší lokality vinných sklepů nazývaných Púrynky. Vinné sklepy, stojící po obou stranách svažité cesty vytváří charakteristický kolorit. Přes Náměstí sv. Martina, patrona mladých vín, se dostanete až do Ťuhýkova a odtud dále k zastávce Novosádská studna. Nedaleko odtud bylo v roce 1976 objeveno velkomoravské pohřebiště. Při další cestě mezi vinicemi se dostanete přes Bucňákovu dolinu až ke Kapličce na Hradišťku, kde v minulosti stávalo nejen drobné středověké opevnění, ale pravděpodobně také opevněné strážní místo Velkomoravanů. Od roku 2002 stojí na zmíněném vrcholku kaplička, která toto místo s výjimečnou vyhlídkou zviditelňuje, poskytuje obraz kulturní krajiny vinohradnického regionu a nabízí příležitost k zastavení a rozjímání.
Konec vinařské stezky "Mezi vinicemi Velkých Bílovic" se nachází u Habánských sklepů ve Velkých Bílovicích. Dochoval se zde původní klenutý sklep z druhé poloviny 16. století, který pro tehdejší majitele Bílovic, rod Žerotínů, postavili právě habáni - novokřtěnci, jak byli často nazýváni. Měli výrazný podíl na rozvoji vinohradnictví a vinařství v celém okolí, vynikali ale i v jiných oblastech, známá je například habánská keramika.
Délka : 9,1 km
GPS : 48.8583428N, 16.9080222E

BOŽÍ MUKA
GPS : 48.8602931N, 16.9070472E

VRCH ZIMARKY
GPS : 48.8762578N, 16.8894853E

PŘÍRODNÍ PAMÁTKA ZIMARKY
Stráň se stepní loukou, na které roste silně ohrožený teplomilný druh katrán tatarský (ten je zároveň i evropsky významným druhem). Vyskytují se zde však i další vzácné rostliny, jako orchideje tořič včelonosný nebo vstavač vojenský.
Vyhlášená rozloha : 3,05 ha
GPS : 48.8755506N, 16.8851853E

KAPLIČKA SVATÉHO CYRILA A METODĚJE, SVATÉHO VÁCLAVA A SVATÉHO URBANA NA HRADIŠŤKU
Na vyvýšenině uprostřed vinic nedaleko Velkých Bílovic stojí kaplička Na první pohled zjistíme, že vršek Hradišťku byl vytvořen uměle prací lidí, kteří tu v dávných dobách žili. S myšlenkou postavit kapličku na Hradišťku přišli lidé z Velkých Bílovic už v roce 1945. V tomto roce 8. září došlo ale pouze na vysvěcení základního kamene pro stavbu kaple sv. Cyrila a sv. Metoděje. Stavba probíhala až od léta 2001 do jara 2002 z peněz z veřejné sbírky. Kapličku zdobí řezby od Jana Chovana ze Slovenska a malby na stropě představující čtyři roční období v práci vinaře, jsou dílem Bohumila Bortlíka ze...
Stavba probíhala až od léta 2001 do jara 2002 z peněz z veřejné sbírky. Kapličku zdobí řezby od Jana Chovana ze Slovenska a malby na stropě představující čtyři roční období v práci vinaře, jsou dílem Bohumila Bortlíka ze Starého Podvorova. Vstupní bránu ukoval František Macinka z Velkých Bílovic. Antonín Zapletal z Velkých Bílovic veškeré práce řídil a má největší zásluhy na stavbě kapličky.
Svěcení kaple proběhlo 19. května 2002 Kaple byla v tento den zasvěcena sv. Cyrilovi, sv. Metodějovi, sv. Václavovi a sv. Urbanovi.
V prvním ročníku soutěže O lidech s lidmi pořádanou CpKP, týdeníkem Veřejná správa, Nadací OPEN SOCIETY FUND PRAHA a East West Institutem v roce 2001 byl projekt kapličky mezi sedmi oceněnými z 65 přihlášených.
Ke kapličce se lze dostat :
1) po silnici od Velkých Bílovic směrem na Velké Pavlovice, první odbočka uprostřed polí doprava - k Novosádské studni u odbočky doprava dolů, údolím v Úlehlích až na hranice katastru s Vrbicí, na odbočce do leva na křižovatce rovně.
2) po silnici z Velkých Bílovic směr na Čejkovice - velkopavlovická vinařská stezka - na vrcholu kopce za sklepy odbočit do leva, jet stále rovně po hřbetu kopce až téměř k Hradišťku, na křižovatce sjet z cyklostezkyVrbice - Bílovice doleva.
GPS : 48.8757567N, 16.8863622E
více  Zavřít popis alba 
  • září 2020
  • 73 zobrazení
kucharova
škola Ahol, nám. Jiřího z Poděbrad,Mírové náměstí, restaurant Rotshchild,Lidická ulice, Nerudova ul.,Šalounova ul.,aj....
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 4.12.2011
  • 380 zobrazení
domcik
Plavba lodí Krále Jiřího v Poděbradech, Kutná Hora a chám sv. Barbory, hrad Kokořín
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2014
  • 768 zobrazení
cibezik
lazeňský pobyt týdenní, procedury dopoledne, město Poděbrady, zámek Loučeň, lázeňský hotel felicitas, Kutná hora - katedrála sv. Barbory, rozhledna s kavárnou Havířská bouda = super veget s plnou penzí, užíváním si a relaxováním.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2016
  • 77 zobrazení
rychlon
Nedělní odpoledne by bylo nejlepší proležet, ale když se člověk doví, že kousek je vystoupení jednoho z hudebních otců :-) (jak by řekl Slávek) tak to nedá a vyrazí se. Pak jsme ještě stihli vystoupení Jiřího Schmitzera, které bylo celkem nad mé očekávání, vyděl jsem jej prvně živě. Mezitím než začal, tak to tam celkem pěkně rozbalila kapela Motovidlo.. A hlavně byla možnost si k tomu všemu samozřejmě dát letošní Svatomartinské vínečko, ale bohužel přes ty davy lidí jsme se ani k tomu nedostali.. Tak jsme měli aspoň svařáka. Sic Na sv. Martina mi žádna vločka do vína nespadla, bylo spíš taknějak pošmourno a deštivo, navíc na Yo yo band jsme to už v tom marastu nevydrželi, ale i tak to bylo krásné odpoledne..
více  Zavřít popis alba 
  • 11.11.2012
  • 115 zobrazení
jirkafira
Františkánský klášter,křížová chodba,klášterní zahrada - hrad - kostel sv. Mikuláše - náměstí Krále Jiřího z Poděbrad
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 4.9.2012
  • 45 zobrazení
hanakzhor
Vzpomínkové toulání lázeňským městem a letoviskem u řeky Labe. Město vzniklo postupně z malého opevněného slovanského hradiště na pravém břehu Labe při brodu přes řeku Labe a středověké vesnice starý Polabec, zaniklé za husitských válek. Archeologickým průzkumem byla zjištěna na opačném konci Poděbrad ještě jedna slovanská osada. Bylo doloženo obchodní a řemeslnické centrum, písemně doložené r. 1223, kdy se uvádí Hroznata z Poděbrad, který pocházel z rodu Sezemiců. Přemysl Otakar II. získal Poděbrady jako odúmrť a nechal zde pro ochranu důležité tzv. Kladské cesty vybudovat královský hrad, prvně připomínaný v r. 1284 a kolem něj trhovou ves s kostelem, náměstím, panským mlýnem a velkým panským hospodářským dvorem. Kolem r. 1300 byl na čas zřízen v Poděbradech župní úřad. Král Přemysl Otaka II. zde napsal poslední dopis Rudolfu Habsburskému před osudnou bitvou na Moravském poli. V letech 1347-1495 byly Poděbrady v držení pánů z Kunštátu. Zakladatel poděbradské větve nánů z Kunštátu Boček zastával vysoký úřad královského číšníka a těšil se velké přízni krále Karla IV. Za krále Jiřího z Poděbrad vzniklo západně od hradu hrazené město, r. 1539 povýšeno Ferdinandem I. na město královské a k přestavbě hradu v letech 1548-1582 na pohodlný, representační renesanční zámek. Při objížďkách svého panství v Čechách se Marie Terezie v letech 1748 a 1750 zastavila v Poděbradech a na základě podnětu, pravděpodobně jejího manžela Františka Lotrinského, byl zámek v letech 1751-58 přestavěn na barokní zámek. Z původního hradu je zachovalá válcová věž, kaple a sklepy. Hrad je považován za jednoho z možných míst, kde se narodil král Jiří z Poděbrad (1420-71). V sousedství kaple se nachází klenutá čtvercová místnost, tradičně označována jako "rodná síň krále Jiřího". Na zámku má muzeum a pamětní desku a na náměstí jezdecký pomník z let 1896-98. Rozvoj města zbrzdily události 30leté války a velké požáry v letech 1681, 1800 a 1832. Většina zničených domů pak byla upravena klasicistně. V r. 1768 nechal Josef II. proměnit zámek na kasarny. Místo vojenské posádky tu nakonec byli ubytováni jen penzionovaní důstojníci císařské armády. V r. 1839 koupil poděbradské panství s několika dalšími, vídeňský bankéř a podnikatel řeckého původu Jiří Sina a prázdný zámek byl dán v r. 1848 k dispozici poděbradskému magistrátu. V Poděbradech se rozvíjel vedle potravinářského průmyslu také pivovar, lihovar, olejna, cukrovar, vodní mlýn, pila, cementárna a v r. 1876 první poděbradská sklárna. Sklárna až do května 1945 patřila německé akciové společnosti a vyráběla místo olovnatého broušeného skla, výrobky pro armádu. Po zestátnění v r. 1946 se začalo opět vyrábět broušené olovnaté sklo a po r. 1948 byla sklárna rozšířena o řadu malých soukromých brusíren. V r. 1905 pruský statkář a známý proutkař baron Karel Bülow z Bothkampu určil na zámeckém nádvoří místo budoucího pramene a 1. 8. 1905 byl v hloubce 96 m navrtán vydatný pramen minerální vody, který dal vznik poděbradským lázním. V r. 1908 kníže Hohenlohe nechal postavit na svých pozemcích malé "Knížecí lázně" a lázně se začaly rozrůstat. Před 1. světovou válkou kníže Hohenloh lázně prodal městu a Poděbrady se staly vyhledávaným lázeňským místem. Město na pozemcích získaných od knížete vybudovalo celý lázeňský areál s kolonádami, lázeňskými domy, lázeňským parkem s drobnými stavbami, jezírky a plastikami. V r. 1920 Lázeňská společnost koupila od dědiců knížete zámek a vedle kanceláří ředitelství v něm zřídila tzv. lázeňský hospic s jednoduše vybavenými levnými pokoji, lázeňskou restaurací, společenské místnosti a sklady. Ve městě je mnoho církevních i světských památek. Stará a Nová radnice, na náměstí morový sloup z r. 1765. Farní kostel Povýšení sv. Kříže ze 14. stol. Tzv. havířský kostel Nanebevzetí P. Marie z r. 1515 na druhém břehu Labe připomíná popravu vzbouřených kutnohorských havířů v r. 1496. Vedle stojí zvonice z r. 1615. Nedaleko je jízdárna a jezdecké středisko s možností vyjížděk. Ve městě je golfové a tenisové hřiště, přírodní koupaliště a možnost vyjížděk výletní lodí. Na pohlednicích si můžeme prohlédnou město i jeho okolí v průběhu století.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2014 až březen 2020
  • 71 zobrazení
jaromirp
Vysoké Mýto, hlavně náměstí Přemysla Otakara II. a kostel Sv. Vavřince. http://mesto.vysoke-myto.cz/vyznamne-pamatky Cestou do Poděbrad
Kategorie: architekturaměsta
více  Zavřít popis alba 
  • 8.7.2013
  • 144 zobrazení
nohabucovice
Zúčastnilo se 18 osob.
Program:
18. 7. sobota: vlastní doprava do místa ubytování.
19. 7. NEDĚLE: Třebechovice pod Orebem, betlém a Krňovice, podorlický skanzen
NEDĚLE CT2: 65 km. 216 m/231 m. Hradec Králové – CT 222 - (CT 4196 - CT 4197) - Běleč n. Orlicí, pivovar – CT 222 – Krňovice, skanzen - CT 222 - Třebechovice pod Orebem, muzeum betlémů – CT 4260 Petrovice - Petrovičky - Týniště nad Orlicí - Borohrá-dek - silnice 305 - Žďár nad Orlicí - Borohrádek - CT a NS rytíře Velingera - CT 181 - Veliny - Holice - CT 4265 a NS Viselice - Hlubo-ký rybník - Podlesí - Vysoké Chvojno - CT 181 - Hradec Králové Mapa: https://mapy.cz/s/pomanedaro
20. 7. PONDĚLÍ: 66 km nebo 74 km. 91/133 m. Chlumec nad Cidlinou – Poděbrady - Nymburk
Hradec Králové – CT 4362 – na Pražskou třídu – na ni opustit CT 4362 – Anenské náměstí – Pardubická třída – Plačice – CT 4198 – Práskačka – doprava na CT 4199 – Urbanice - Lhota pod Libčany – Roudnice – za obcí na CT 4288 – Puchlovice – Trnava – Babice – CT4289 – Kosičky – Kosice – před obcí Písek odbočit doprava na CT 4290 – Ostrov – Chlumec nad Cidlinou - různé CT – Žiželice – Poděbrady (66 km) – Nymburk (74 km) https://mapy.cz/s/mesesajeme
VLAKEM z Poděbrad do Hradce Králové Např. v 16:02 h v 17:02 h, v 18:02 h a v 19:02 jede přímý vlak do Hradce, cesta trvá 48 minut, možnost rezervace místa pro přepravu kola. Z Nymburka jedou vlaky o 7 minut dříve.
21. 7. ÚTERÝ romantický zámek HRÁDEK U NECHANIC, bojiště CHLUM U SADOVÉ
ÚTERÝ CT4: 55 km. 346/346 m. Hradec Králové - Kukleny - Chaloupky CT 4362 - Bříza - U Žižkova stolu - Žižkův stůl - CT 4270 Probluz - Dolní Přím - Nový Přím - zámek Hrádek u Nechanic - Nechanice - silnice 323 a CT 181 Staré Nechanice - silnice 323 Suchá - CT 4286 - Mokrovousy - Dohnalice - CT 4293 - Čistěves - CT 4270 - Lípa - bojiště u Chlumu u Sadové (Muzeum války 1866, v areálu 460 památníků, pomníků a pohřebišť) – rozhledna 34,6 m vysoká a rozhledna - Chlum - CT 4270 a u Rozběřic CT 4362 - Neděliště, zámek - neznačená silnice - Předměřice nad Labem - kolem Labe - Hradec Králové. Mapa: https://mapy.cz/s/hehehapade
22. 7. STŘEDA KUKS, DVŮR KRÁLOVÉ, JAROMĚŘ
STŘEDA CT5: 74 km. Převýšení 375 m/319 m. Hradec Králové - Lochenice - Velichovky - Dvůr Králové – Kuks, patří mezi nejkrás-nější barokní areály u nás, nádherná zahrada, barokní lékárna, farmaceutické muzeum – Jaroměř, pevnost Josefov nad soutokem Labe a Metuje – Smiřice, barokní zámek s arkádami - Hradec Králové. Mapa https://mapy.cz/s/cotozagoju
23. 7. ČTVRTEK PARDUBICE, KUNĚTICKÁ HORA

ČTVRTEK CT6: 63 km. 131 m/131 m Hradec Králové - CT 4039 - Opatovice nad Labem Čeperka - CT 4040 - Podůlšany - Staré Ždá-nice - Dolany - Lázně Bohdaneč - CT4193 - zámek Pardubice - přes most a CT 2 Labská - Brozany - Ráby - Kunětická hora - CT 2 Labská - Bukovina nad Labem - Vysoká n. Labem – možnost zajet k rozhledně Milíř - Hradec Králové Mapa: https://mapy.cz/s/puzezezojo
24. 7. PÁTEK HOŘICE, NOVÝ BYDŽOV
PÁTEK CT7: 77 km. 261/333 m. OSOBNÍM VLAKEM z HK v 08:04 h do Hořic (příjezd v 08:41 h) Hořice, parkoviště u sochařského parku U sv. Gotharda - CT 4085 - Holovousy - Ostroměř - CT 4358 - údolím Javorky - Šárovcova Lhota CT 4085 - Konecchlumí, tvrz - CT 4140 - Kovač, tvrziště - Třtěnice - po silnici do Vysokého Veselí - Hrobičany - Smidary - Nový Bydžov - CT 4288 - Barchov - Ba-bice - Trnava - Puchlovice - Roudnice - Lhota pod Libčany - Praskačka - Plačice - Hradec Králové. Mapa: https://mapy.cz/s/donukohemo
25. 7. SOBOTA – NÁVRAT VLASTNÍ DOPRAVOU
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2020
  • 446 zobrazení
milenakolar
Chrám sv. Víta.
Chrám sv. Víta je nejkrásnějším a nejhonosnějším pražským kostelem. V jeho dějinách se odráží počátky křesťanské kultury v Čechách. Je mausoleem českých panovníků a jsou zde také uloženy české korunovační klenoty.

Historie stavby chrámu sv. Víta.
Stavba katedrály sahá až do prvního tisícletí a končí v počátku 20. století.

První svatyni na území dnešního Pražského hradu, které je sídlem panovníků již od konce 9. století, nechal postavit kolem roku 927 kníže Václav. Pozůstatky této rotundy byly nalezeny při archeology v letech 1911 – 1929. Stála na místě chrámu sv. Víta až do roku 1060, kdy zde kníže Spytihněv založil románskou baziliku. Její stavba byla dokončena v roce 1096 knížetem Břetislavem II.

V roce 1344 papež povýšil pražské biskupství na arcibiskupství a Karel IV. založil na místě baziliky gotickou katedrálu. Projekt byl inspirován dómem ve francouzském Narbonnu. Vypracoval ho a stavbu také do roku 1352 řídil francouzský stavitel Matyáš z Arrasu. Vybudoval presbytář chrámu, ochoz a věnec pětibokých kaplí mezi sakristií a kaplí sv. Kříže. Po jeho smrti se stavby ujal Petr Parléř.

Vystavěl další kaple pravoúhlého tvaru, chodbu ochozu, triforium nad arkádami, okenní stěnu lodi, klenbu a spodní část hlavní věže s přilehlou Zlatou bránou. Za jeho vedení stavby byly také vytvořeny některé plastiky. Socha sv. Václava pro svatováclavskou kapli, sochy Přemysla I., Přemysla II. a Spytihněva pro výzdobu jejich náhrobků, náhrobky dalších Přemyslovců, busty pro vnitřní triforium, či poprsí světců pro horní triforium. Po smrti Petra Parléře ve stavbě chrámu pokračovali jeho synové.

Počátkem 15. století byla stavba přerušena husitskými bouřemi.

Nevelkými úspěchy se o pokračování stavby pokusili panovníci Václav Jagellovec a Leopold I.

K významnému posunu stavby došlo až v letech 1860 – 1929 pod vedením Josefa Krannera, Josefa Rockera a Kamila Hilberta. V tomto období byla dokončena stavba křížové lodi, přistavěno západní pětilodní s kaplemi a dvěmi věžemi v průčelí chrámu. Nepodařilo se dokončit vnitřní výzdobu a tak další práce pokračovaly v průběhu celého 20. století.

Provedení chrámu sv. Víta.
Chrám sv. Víta, tak jako ho vidí dnešní návštěvníci Pražského hradu, patří mezi nejvýznamnější gotické stavby. Má příčnou loď, tři věže, ochoz a prstenec kaplí za chorem. Chrámový prostor katedrály je 124 m dlouhý, 60 m široký a 33 m vysoký.

Neméně úchvatná je vnitřní výzdoba chrámu. Prostor je tvořen mohutnou gotickou klenbou na 28 pilířích. Spodní část tvoří arkády, v horní části jsou umístěna velká okna. Nad arkádami je po obvodu celého chrámu triforium, portrétní galerie. Je zde umístěno 21 poprsí příslušníků panovnických rodin a osob, které se zasloužily o stavbu chrámu.

Najdeme zde Jana Lucemburského, Elišku Přemyslovnu, Václava Lucemburského, Jana Jindřicha, Karla IV., arcibiskupy Arnošta z Pardubic, Václava Jana Očka z Vlašimi, Jana z Jenštejna, stavitele Leoparda Buška, Mikuláše Holubce, Václava z Radče, Beneše Krabice z Weitmile, Matyáše z Arrasu, Petra Parléře a celou řadu dalších osobností. Nejstarší plastiky byly zhotoveny v Parléřově huti. Novější vytvořili J. Štursa, B. Kafka, L. Kofránek, B. Benda, J. Lauda a J. Kavan.

Hlavní oltář katedrály je opukový v novogotickém slohu. Byl zhotoven v letech 1868 – 1873 podle návrhu J. Krannera.

Po stranách chorů jsou umístěny dřevěné lavice pro kanovníky Svatovítské kapituly. Pochází z druhé poloviny 17. století. Vlevo je umístěno křeslo pro arcibiskupa.

Před chórem je královská hrobka. Jde o renesanční dílo vytvořené z bílého mramoru v letech 1564 – 1589. Hrobka je vyzdobena sochami a reliéfy, které vytvořil nizozemský sochař Alexandr Collina. Na vrchní desce je umístěna stojící postava sv. Salvátora. Dále jsou zde ležící postavy Ferdinanda I., jeho manželky Anny Jagellovny a syna Maxmiliána. Jejich těla jsou uložena uvnitř tumby.

Na bočních stěnách jsou medailony s poprsími českých králů a královen. Je zde Karel IV. a jeho čtyři manželky, Ladislav Pohrobek a Jiří z Poděbrad. Jejich těla jsou uložena s dalšími členy jejich rodin v hrobce pod mausoleem. Přístup k ní je z kaple sv. Kříže. Královská hrobka je ohrazena kovanou mříží zhotovenou v roce 1589.

Západní průčelí chrámu je osazeno oknem s motivem Stvoření světa, jehož autorem je František Kysela. Je vyzdobeno sochami 14 světců, Karla IV. a bustami J. Mockera, K. Hilberta, Z. Wirtha, a F. Kysely. V roce 1929 je vytvořil V. Sucharda.

Vedle kaple sv. Kříže se nachází královská oratoř, která byla vybudována v roce 1493. Autorství tohoto díla je připisováno Benediktu Rejtovi z Pístova. Přední část oratoře je vyzdobena pletencem sukovitých větví zhotovených z kamene. Na zábradlí oratoře jsou umístěny znaky, z leva, dalmatský, hornolužický, bosenský, polský, uherský, český, moravský, lucemburský, slezský a dolnolužický. U oratoře je boční vchod do chrámu. Jeho vstupní dveře byly zhotoveny v roce 1629.

Hlavní vchod do katedrálu tvoří tři portály s mohutnými bronzovými vraty. Jejich plastickou výzdobu vytvořil podle návrhu V.H. Brunnera O. Španiel. Námětem výzdoby středních vrat jsou výjevy z výstavby katedrály od roku 925 do roku 1929. Na levých bočních vratech je zobrazena svatováclavská legenda a na pravých legenda svatovojtěšská.

Hlavní věž katedrály Je vysoká 99,5 m a vchod do ní je vedle Thunovské kaple. V prvním patře věže je umístěn největší zvon v Čechách zvaný Zikmund. Je 2 m vysoký, v průměru měří 2,6 m a váží 17 tun. Byl ulit v roce 1548 Tomášem Jarošem z Brna. Na vrcholu věže, pod měděnou bání, je renesanční ochoz, který poskytuje jedinečný výhled nejen na katedrálu a areál Pražského hradu, ale na celou Prahu.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2010 až duben 2015
  • 175 zobrazení
harmiva
V pořadí již 15-tá PpP a třetí pod vedením osvědčené dvojice Jaromír/Karel uskutečněna před druhou adventní nedělí. Jaromírem slíbená prohlídka protiatomového krytu Bezovka v podzemí Parukářky nebo-li vrchu Sv. Kříže na pražském Žižkově se nakonec koná, též díky pracovním kontaktům Radky. Další část PpP se odehrává na nedalekých Olšanských hřbitovech, kterými nás provede i s výkladem Karel. Gastroútočiště nalezneme v Hostinci U Bergnerů. V komornější sestavě pak dojdeme přes náměstí Jiřího z Poděbrad až na Václavák.
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2019
  • 120 zobrazení
ayam
Ani letos jsme nechyběly - prvně mnou milovaná sv. Ludmila (ta je stejně nejkrásnější) a podruhé nám. Jiřího z Poděbrad cestou z IMAXu (Muž na laně), takže zážitek byl o to víc umocněn.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 18.10.2015
  • 41 zobrazení
martas004
Bouzov, Mlýn Lázničky, Tršice, Litovelské pomoraví, Helfštýn, Přírodní koupaliště Poděbrady, Sv. Kopeček, Šternberk, Úsov, Litovel, Velké Bystřice, Košiř a Čechy pod kosířem, Plumlov, Chomoutovské jezero
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2014 až duben 2015
  • 42 zobrazení
janulinkaso
cesta na Sněžku z Pece přes Růžohorky, prameniště Úpy, Malý Staw, Luční bouda, Klínovky, cesta do Špindlu přes Sv., Petra, cesta do Pece z Dvorské boudy, minizastávka v Poděbradech
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2016
  • 39 zobrazení
jaromirp
Prohlídka náměstí v Čáslavi http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8C%C3%A1slav cestou z Poděbrad. Náměstí, Žižkova síň, kostel sv. Petra a Pavla http://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Petra_a_Pavla_(%C4%8C%C3%A1slav)
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 11.7.2013
  • 142 zobrazení
radekgre
Hrad Potštejn stával na strmém kopci nad Divokou Orlicí jižně od městečka Potštejna, kde se dodnes zachovaly jeho zříceniny. Býval nejmohutnějším a nejpevnějším hradem v celém Podorlicku. Hrad založil koncem 13. století Procek z rodu Drslaviců, pocházejících z Plzeňska, kteří v povodí Divoké a Tiché Orlice prováděli rozsáhlou kolonizaci. Poprvé je Potštejn připomínán k r. 1287 a pak k r. 1311, když byl za krátké a chaotické vlády krále Jindřicha Korutanského ve sporech pánů s pražskými měšťany zabit Procek z Potštejna. Prockův syn Mikuláš z Potštejna ze msty zavraždil bohatého a vlivného pražského měšťana Peregrina Puše, za což byl z rozkazu krále Jana Lucemburského uvězněn a r. 1312 postupně pokutován. Za nových bojů o českou korunu mezi Janem Lucemburským a vévodou rakouským Fridrichem Sličným se Mikuláš z Potštejna r. 1317 připojil k protivníkům krále Jana Lucemburského. Později Mikuláš z Potštejna mstil domnělou křivdu, napadal statky králových stoupenců, zneklidňoval široké okolí a zejména přepadal německé kupecké karavany.

Moravský markrabí Karel, tehdy i správce země, vytáhl r. 1338 proti Mikulášovi, dobyl jeho hrad Choceň i řadu dalších tvrzí. Mikuláš z Potštejna se královské moci sice pokořil, ale vzápětí výboje obnovil. V nové vojenské výpravě r. 1339 Karel po devítinedělním obléhání Potštejn dobyl a hrad pobořil. Mikuláš zahynul pod troskami podkopané věže. Ačkoliv odbojníkovo zboží mělo podle zemského práva propadnout panovníkovi, Karel vrátil r. 1341 jeho většinu Mikulášovým dědicům a konfiskoval pouze městečko Choceň s příslušenstvím a potštejnský hrad. Vzhledem k nesmírnému strategickému významu Potštejna v systému tehdejší zemské obrany Karel IV. hrad v l. 1355–1359 obnovil. R. 1355 jmenoval potštejnským purkrabím příslušníka panského stavu Půtu z Častolovic a pověřil ho zřejmě i řízením stavby. Protože hrad potřeboval i hospodářské zázemí, koupil Karel IV. r. 1356 od Jana z Potštejna celé panství a r. 1358 od Jana z Vartemberka a Veselí blíže neznámá práva k Potštejnu. V této kupní smlouvě je také první písemná zpráva o městečku Potštejnu, tehdy zvaném Potštejnek.

V dalších letech se Potštejn již připomíná jako královské zboží v držení různých zástavních pánů. Okolo l. 1371 až 1376 byl zde zástavním držitelem opavský kníže Bolek, po něm leslavský biskup Jan, dále knížata opolská Bolek, Jindřich, Bernard, Ladislav a těšínský kníže Přemek. Když král Václav IV. vyplácel ze zástavy všechny komorní statky, vyplatil v l. 1390–1397 i Potštejn.

Vykoupený Potštejn Václav IV. postoupil r. 1395 Jindřichu Lacembokovi z Chlumu, Husovu průvodci do Kostnice. Lacembok zápisem z r. 1396 slíbil králi, že Potštejn opět vrátí, kdykoli mu bude nařízeno. R. 1398 zastavil král Václav IV. hrady Potštejn a Bezděz se všemi městečky a vesnicemi moravskému markraběti Prokopovi, za něhož byl hrad r. 1399 bezvýsledně dobýván vojsky panské jednoty, vedenými litomyšlským biskupem Janem, Bočkem z Kunštátu a Smilem Flaškou z Rychmburka. Po smrti markraběte Prokopa r. 1405 vrátil Václav IV. Potštejn opět Jindřichu Lacembokovi z Chlumu. V letech 1410–1425 byl hrad v držení královny Žofie, manželky Václava IV., po jejíž smrti r. 1425 připadl králi Zikmundovi.

Za husitských válek byl Potštejn od r. 1427 zápisným zbožím Půty mladšího z Častolovic, nesmiřitelného nepřítele husitů, kteří r. 1432 hrad oblehli. Posádka se vzdala až po půlročním obléhání. Po smrti Půty mladšího z Častolovic r. 1435 spravovala Potštejnsko, Kladsko i Minsterbersko jménem sirotků Aničky, Kateřiny a Anny vdova po Půtovi starším Anna, rozená kněžna osvětimská. Ta pak prodala všechny tyto državy Hynku Krušinovi z Lichtemburka, který je na Potštejně poprvé připomínán r. 1422. Jeho syn Vilém Krušina r. 1454 postoupil všechny zděděné statky správci a hofmistru Království českého Jiřímu z Poděbrad. Ten zastavil Potštejn náhradou za Kolín husitskému knězi a zakladateli Nového Tábora na Moravě Bedřichu ze Strážnice, který zde r. 1459 zemřel. R. 1472 zdědil Potštejn Jiříkův syn Boček z Kunštátu a po jeho smrti r. 1496 knížata minsterberská bratři Viktorin, Jindřich starší a Jindřich mladší, jinak Hynek. Kníže Viktorin r. 1472 a kníže Hynek r. 1474 přenechali svá práva na Potštejn knížeti Jindřichu staršímu, který jej ještě před r. 1478 postoupil své matce královně Johance, která jej ihned zastavila svému hofmistru Hynkovi z Valdštejna. V následujících letech 1483–1487 vládl Potštejnskem opět kníže Jindřich Minsterberský, který však r. 1488 opět hrad zastavil, tentokrát Mikuláši Hrdému z Klokočova. Vyčerpán finančními náklady na válku ve Slezsku proti uherskému králi Matyášovi r. 1488, byl kníže Jindřich Minsterberský nucen prodat okolo r. 1495 panství litické i potštejnské. Na doporučení krále Vladislava II. je koupil jako dědičný majetek Vilém z Pernštejna. Podle zápisu v zemských deskách z r. 1497 zahrnovalo potštejnské panství hrad Potštejn, městečka Kostelec nad Orlicí a Potštejnek a 13 vsí.

Za pánů z Pernštejna plnil hrad nejen funkci obranného a správního střediska rozsáhlého panství, ale stal se především honosným a reprezentačním sídlem renesančních velmožů. Po Vilémovi z Pernštejna zdědil r. 1521 Potštejn jeho syn Vojtěch, který sepsal pro svého hejtmana Albrechta Sudličku z Borovnice směrnice, podle nichž měl hrad i panství spravovat. Zakázal například trestat poddané bitím. Po jeho smrti r. 1534 získal Potštejn jeho bratr Jan z Pernštejna, držitel kladského hrabství. Za jeho i Vojtěchovy vlády nacházeli na pernštejnských statcích útočiště čeští bratři, kteří však byli z Potštejna r. 1547 vypuzeni Janovým synem Jaroslavem z Pernštejna. V jeho majetku zůstal Potštejn až do r. 1556, kdy jej musel pro dluhy prodat falckraběti rýnskému, knížeti bavorskému, arcibiskupu solnohradskému a biskupu pasovskému Arnoštovi, který ohromné potštejnské panství rozparceloval na pět dílů a po částech rozprodal.

Jeden díl s hradem Potštejnem prodal r. 1558 Václavu Hrzánovi z Harasova a na Jenštejně. Po jeho smrti r. 1570 vládl Potštejnskem za nezletilého sirotka Adama Šťastného Hrzána z Harasova poručník Mikuláš z Vildštejna. Po smrti Adama Šťastného r. 1598 držela Potštejn jeho dcera Anna Kateřina, vdova po Janu Burianu Kaplířovi ze Sulevic, podruhé provdaná za Jana Arnošta z Ullersdorfu, které byl Potštejn r. 1629 pro dluhy prodán císařskému plukovníkovi nizozemského původu, majiteli vambereckého panství Kašparu Grambovi. Po jeho smrti r. 1633 držela panství jeho žena Magdalena Grambová, která se r. 1640 podruhé provdala za Ottu Jindřicha Štose z Kounic. Sňatkem s její dcerou Františkou Magdalenou a zakoupením práv jezuitů z Hradce Králové, která získali odkazem Kašpara Gramba, získal r. 1666 Potštejn Václav Záruba z Hustířan. Zárubové drželi Potštejn do r. 1746, kdy jej Alžběta Zárubová z Hustířan, provdaná za hraběte z Hautois a podruhé za hraběte Cavriani, prodala slezskému emigrantu francouzského původu hraběti Janu Ludvíkovi Harbuvalovi-Chamaré, zkušenému hospodáři a průmyslovému podnikateli. Ten zřídil v Potštejně r. 1755 velkou plátenickou manufakturu s rozsáhlými bělidly, která dodávala výrobky až do zámoří. V Potštejně byla r. 1755 rovněž založena přádelní a tkalcovská škola pro poddané ze širokého okolí, která měla zvýšit kvalitu českého plátna. Po smrti Jana Ludvíka r. 1764 se ujal potštejnského statku jeho syn Antonín, který se pokusil i o zavedení hedvábnictví. Dal rovněž r. 1781 postavit naproti zámku lékařský dům pro chirurga (nynější faru), jenž měl vykonávat obvodní službu na území celého velkostatku. Do dějin hradu se Jan Antonín zapsal svými vykopávkami v podzemí zámku.

Za obou hrabat Chamaré došlo k zásadnímu zlomu i ve vývoji městečka Potštejna. Do poloviny 18. století mělo povahu původního podhradí s funkcí sloužit potřebám hradu hlavně řemeslnickou a dělnickou prací a sdílelo s ním i jeho osudy. Když byl hrad jako sídlo v 30. letech 17. století opuštěn, ztrácelo svou úlohu a hospodářský význam. Až opět od r. 1746 ožilo jako ústředí samostatného potštejnského velkostatku a manufaktury a opět se mu vrátila funkce služebnosti k sídelní vrchnosti, ale tentokrát již v uvolněnějším kapitalistickém vztahu. V této době také vznikly nové místní části obce Fabrika a Bělisko, typické jádro tehdejšího manufakturního Potštejna.

R. 1851 získal Potštejn sňatkem s Alžbětou Harbuvalovou Prokop Dobřenský z Dobřenic. V majetku Dobřenských zůstal Potštejn až do r. 1945, kdy přešel do vlastnictví státu.

Původní drslavický hrad zaujímal jenom vrchol hory, tedy prostor dnešního hradního paláce, a byl obehnán dvojím opevněním. V r. 1339 byl královským vojskem dobyt a rozbořen tak, že dnešní stavební zbytky zachovaly jeho podobu jen přibližně. R. 1359 jej dal Karel IV. obnovit. Z té doby pravděpodobně pochází i systém podzemních chodeb, sloužících obranným účelům. Tehdejší hradní palác byl postaven zřejmě v místech dnešní kaple a tvořily jej dvě věžovité budovy spojené zdí, jejíž zbytky jsou dosud částečně patrny v terénním stupni na nádvoří. V jižní části dnešního vnitřního hradu bylo patrně nádvoří, obehnané zdí s branou. Hrad byl obklopen parkánem s vysokou zdí, jejíž zbytky jsou dosud patrny vlevo od dnešní páté brány. Navíc bylo opevnění zesíleno valem a hlubokým příkopem, překlenutým v západní straně padacím mostem. Karlův Potštejn zaujímal tedy přibližně prostory dnešního vnitřního hradu.

Po husitských válkách bylo hradní opevnění zesíleno druhým kruhem hradební zdi, zpevněným dvěma okrouhlými vížkami severně od cesty z podhradí. V l. 1458–1459 zpevnil hrad král Jiří Poděbradský vybudováním dolního pásu hradeb, zesíleného osmi čtverhrannými baštami, vestavěnými do hradební zdi v odstupech 60–100 m. V 15. století byl hrad Potštejn vojenskou pevností prvního řádu.

Největšího významu však dosáhl v první polovině 16. století, kdy byl upraven na honosné sídlo pánů z Pernštejna. V době svého největšího rozkvětu byl hrad chráněn trojitým prstencem hradeb. Přístup do něho byl z východní strany po tzv. opyši. První brána byla zesílena příkopem a nízkou dřevěnou jednopatrovou vížkou, z níž se vycházelo na cimbuří ohradu, která z obou stran chránila 150 m dlouhou vozovou cestu, vedoucí k druhé bráně. Vížka byla dřevěná proto, aby v případě potřeby mohla být snadno stržena a svým materiálem alespoň na čas zatarasila útočníkům přístup do mezivalí. Toto mezivalí končilo u širokého, zděného příkopu, ze všech stran chráněného vysokými zdmi, přiléhajícími k prvnímu pásu hradeb. Přes příkop vedl zvedací most do druhé brány klenutého průjezdu, chráněné vpravo kamennou věží. Kromě brány byla zde ještě lávka a kamenná fortna pro pěší. Po levé straně brány stály kůlny pro vozy a různé hospodářské nářadí a kovárna. Odtud také vybíhal po obvodu celého kopce první hradební pás, zesílený osmi čtyřhrannými baštami.

Od druhé brány pokračovala cesta druhým mezivalím, opět po obou stranách chráněným pevnou hradbou. Po 250 m byla cesta překlenuta třetí branou s pevnou věží, která zde však měla i mimořádně důležitý úkol – ochranu hradní studny, zbudované asi 15 m vpravo od věže. Význam vody pro hradní posádku v případě obležení byl nesmírný. Proto byla nad studnou vztyčena ještě zvláštní ochranná věž, zpevněná mocnými opěrnými pilíři. Studna byla spojena s věží nad třetí branou krytou chodbou. K dalšímu zabezpečení studny sloužila zvláštní bašta, zbudovaná mezi ní a dolní hradbou.

Od třetí brány pokračovalo mezivalí až ke čtvrté bráně, chráněné mohutnou dvoupatrovou věží, v jejímž průjezdu vpravo byl příbytek vrátného, vlevo písárna, kde byly vyřizovány běžné úřední záležitosti. K této bráně, dodnes ozdobené pernštejnskou zubří hlavou, se přimykal prostřední hradební pás, obepínající vrchol kopce. Toto opevnění bylo na severní straně posíleno dvěma kulatými věžemi, chránícími přístupové mezivalí i jádro vlastního hradu.

Na východní straně hradby byly umístěny konírny. Jižní strana pak byla chráněna mocnou plošinnou baštou, výhodnou pro umístění hrubé střelby. Vedle stály hospodářské budovy neznámého účelu. Na západní straně zesilovala hradbu kulatá bašta. Volný prostor, do něhož se mezi druhým a třetím hradebním pásem rozšiřovala příjezdová cesta, sloužil jako shromaždiště a cvičiště hradní posádky.

Od čtvrté brány se východním směrem zatáčela příkrá cesta přes hradební „plac“ k páté hradní bráně, uzavírající poslední vnitřní opevnění tvaru podkovy, obrácené obloukem k jihu. Brána byla opět zesílena mocnou věží stojící v místech, kde r. 1339 v troskách tehdejší věže zahynul Mikuláš z Potštejna. Napravo od vchodu byl čeledník, nalevo světnice vrátného. Po celé délce severní strany vnitřního opevnění stály byty úředníků a spižírny. Nahoře byla hradba zpevněna dřevěným podsebitím. Naproti těmto budovám, přistavěna na vnější zeď hradního paláce, stála kuchyně se spižírnou a pod ní napravo cisterna na vodu. Jižní část hradby zesilovala mohutná kulatá věž, bývalá věznice, na jejímž místě dnes stojí kaple Božího hrobu, východní stranu menší čtyřhranná bašta. Všechny fortifikační složky vnitřního opevnění dokazují, že zde bývala nejstarší hradní část.

Od páté brány vedla cesta ke hradnímu paláci parkánem po severní a západní straně až k jeho jižnímu konci, kde byla poslední brána. Cesta byla pravotočivá proto, aby útočník, držící zbraň v pravé a štít v levé ruce, byl ze strany paláce odkryt střelám. Šestou branou, zpevněnou příkopem, padacím mostem a věží, se vcházelo na podkovovité palácové nádvoří, obklopené dvěma křídly jednopatrového paláce, jehož konce na severní straně spojovala silná zeď s cimbuřím. V paláci byly komnaty panstva, pokoje pro hosty, byt purkrabího, ložnice služebnictva, kaple, zbrojnice, spižírny a sklepy. V prvním patře každého křídla byly slavnostní síně a sedm dalších pokojů nestejné velikosti. Síň v levém křídle paláce byla spojena dřevěným můstkem s věží nad pátou branou, která měla být posledním útočištěm zbytků posádky. Odtud byl také jeden ze vstupů do podzemních chodeb. V místech bývalého hradního paláce stojí dnes rozvaliny kostelíka sv. Jana Nepomuckého. Ve východním rohu paláce je ve výši 5 m nad zemí na jednom kvádru vytesán gotickým písmem latinský, dnes již nečitelný nápis. Archeolog Karel Josef Biener z Bienenberga jej r. 1778 četl takto: Signata instes, caritas extirpat hostes. (Na poznamenaném začni hledati). Toto čtení přejal také Alois Jirásek do své povídky Poklad, v níž vypráví, jak hrabě Jan Antonín Harbuval-Chamaré na základě nápisu hledal v podzemních chodbách hradu poklad. Jde však zřejmě o latinský verš, obsahující zbožnou průpovídku. Kámen dnes není na svém původním místě. V bývalém hradě tvořil pravděpodobně hořejší příčnou část kamenného portálu.

Poslední stavební úpravy spolu s kamenickou a malířskou výzdobou se na Potštejně prováděly koncem 16. století za Adama Šťastného Hrzána z Harasova, který se tím značně zadlužil. Adam Šťastný byl také posledním majitelem, který na Potštejně sídlil. Ještě r. 1635, při dělení pozůstalosti po Kašparu Grambovi, konstatuje zápis, že „…hrad, zámek Potenštejn leží na vysokém vrše nad městečkem Potenštejnem, někdy velikým nákladem od kamene vystavěný, na díle cihlou a na díle šindelem přikrytý, trojími zdmi kamennými a baštami a blochourmi (sruby) okolo obehnaný. V kterémžto pokojův, světnic, komor, pavlačí sklepů klenutých, jak nahoře suchých, tak dole pro vína a piva, kuchyně, špižírně a maštalemi, obilnicemi, studnice široká a tesaným kamenem od vrchu až dolů vůkol obezděná… i jiných všelijakých potřeb se vším dostatkem jest …“.

Potom ale přestal být nepohodlný hrad sídlem vrchnosti a vzhledem k pokroku ve válečnictví již nevyhovoval ani jako pevnost. Opuštěný a neudržovaný objekt pozvolna chátral a v r. 1673 je uváděn jako pustý. Zkázu hradního areálu dovršil v l. 1747–1782 hrabě Jan Antonín Harbuval-Chamaré, který v podzemí marně hledal legendární poklad loupeživého Mikuláše z Potštejna. Vykopávkám padly za oběť i některé doposud zachovalé části hradního objektu. Avšak kromě starých klíčů, podkov, ostruh, pečetidla městečka Potštejna a dalších drobností, nenalezl nic. Nálezy pocházejí vesměs ze 16.–17. století a jsou dnes uloženy v Pamětní síni Jiráskova Pokladu v Potštejně. Jediným výsledkem výzkumu je plán podzemních chodeb, pořízený r. 1762 hrabětem Harbuvalem-Chamaré.

R. 1766 dala postavit v opuštěných hradních rozvalinách hraběnka Anna Barbora Harbuval-Chamaré rokokový kostelík sv. Jana Nepomuckého, z něhož se dnes zachovalo jen obvodové zdivo. Při kostelíku zřídila i obydlí pro kapucínské mnichy, kteří se tu ale nikdy neusadili. Na dolním nádvoří byla později vybudována kaple Božího hrobu, která se zachovala dodnes.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.9.2020
  • 54 zobrazení
kmeni
Celodenní motovýlet jihozápadně od Poděbrad. Zastávky: Jevany, Velké Popovice, Mandava, Štola sv. Josefa, Žampašský most, Slapy, Hospoda Na Marjánce, Lipanská mohyla, Vrbčanský lom. Účastníci: Fildá (Honda SLR 650), Jan Štěpán (Honda CB 600 F Hornet), Vacourek (Kawasaki ER-5) a Seiferťák (Kawasaki EN-500).
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 17.4.2010
  • 106 zobrazení
Reklama