Hledání: Společenský ples - 18.2.2012 Kotvrdovice

Pro dotaz Společenský ples - 18.2.2012 Kotvrdovice jsme našli 217 výsledků.
AKCE -25 % s kódem
25% sleva na fotodárky
Oslavte Den žen originálním dárkem
Kód: MDZ-2021
MDZ-2021
stanaaa
Kategorie: kulturaudálosti
více  Zavřít popis alba 
  • 16.2.2019
  • 3 940 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
emikes
TANEČNÍ KROCENÍ NA SPOLEČENSKÉM PLESE
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Nejhonosnější bál sezóny je tady. Společenský ples, který pořádá Spolek rodičů při ZŠ TGM, se hemžil princeznami a mladými džentlmeny. Žáci devátých ročníků hupsli z tenisek do střevíčků, aby předvedli ladné taneční pohyby. Už tradičně totiž zahajují ples slavnostní polonézou.
„Když si vzpomenu, jak složitě učitelé vymýšleli choreografii a jak nás obtížně a namáhavě učili valčík, polku, cha-chu, blues. Pokaždé když jsme zkoušeli, ježily se paní učitelce Dostálové vlasy hrůzou, jak celá polonéza dopadne. Děkujeme proto jí a p. učiteli Dedkovi, že z nás, takových polen, udělali tanečníky,“ pronesl za deváťáky David Janečka.
Polonéza šitá na míru sklidila bouřlivé ovace. Tanečně zkrocení žáci vyvedli maminky a tatínky, pyšné na svou omladinu. Na podiu se tentokrát střídaly Los Playboys a Kiks Brass, dvě vyhlášené kapely, takže si zaskotačili i ti největší odpůrci tance.
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2016
  • 3 077 zobrazení
stanaaa
  • 18.2.2017
  • 3 024 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
preziosoblatna
Již druhý rok porádáme spolecenský ples, který se stal velice oblíbený.
Kategorie: kulturasport
více  Zavřít popis alba 
  • 17.1.2009
  • 2 678 zobrazení
emikes
SPOLEČENSKÝ PLES ANEB (PO)ŘÁDNÝ ŠKOLNÍ MEJDAN
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Řádný název Společenský ples, který se koná už 21 let, dodává večeru na vážnosti. „Děkujeme Spolku rodičů naší školy TGM, že tuto slavnost pořádá a my si tak můžeme ještě užít chvíle, kdy jsme všichni pohromadě, než půjdeme na přijímací zkoušky a odejdeme na střední,“ vzkázali deváťáci pořadatelům.
Po devíti letech už se znají skrz na skrz, ale tento večer se někteří ani nemohli poznat, jak jim to slušelo. Poctivě trénovali společenské tance, aby se předvedli na plesové polonéze. A najednou začala hrát hudba a oni si začínali počítat: dlouhý krátký krátký… a měli odtancováno, aplaus rodičů, učitelů, přátel. Celá ta snaha v hodinách tělocviku stála za to.
Večer přešel do noci, nálada se uvolnila, dvě muziky uspokojily všechny tance i zpěvu chtivé. Školní plesový mejdan zas až za rok.
více  Zavřít popis alba 
  • 15.2.2019
  • 2 678 zobrazení
emikes
PLESOVÁ HOREČKA PÁTEČNÍ NOCI
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Nezapomenutelný, úžasný, nejlepší - tak hodnotí svůj ples žáci devátého ročníku ZŠ TGM. Nemohli se dočkat, ale zároveň trémou skoro omdlévali.
Čekala je totiž nejen společenská, ale i taneční premiéra. Slavnostní představení žáků devátých tříd a jejich uvedení do společenského života probíhá tradičně na školním plese, který zahajují děvčata a chlapci polonézou. Rodiče, kamarádi, příbuzní. Ti všichni jsou již tady a čekají, co jim předvedeme... probíhalo žákům hlavou v předsálí…. Raz, dva, tři. Raz, dva, tři… hlavně nezakopnout…
Nervozita rostla i přes obřadný okamžik, kdy v úvodu sám starosta města pokřtil nové logo školy ke 120. výročí jejího založení. Pak přišel ten kouzelný okamžik, kdy z tanečníků spadlo napětí.
„Byli jsme nad očekávání spokojeni. Mladé generaci fandím a rád vidím, když dělají nějaký pohyb. Každý nemůže být profesionální tanečník, na parketu byli ale perfektní, působili uvolněně, úroveň nácviku špičková, což jako sedmdesátník a starý sportovec oceňuju,“ liboval si Karel Daněk z Hulína, který se přijel podívat na svou vnučku.
Hosté ani nemohli vydechnout, hned po polonéze je čekala páteční noc plná tanečních hitů. Zrušily se přestávky, což by ve škole nešlo, ale na parketu se jelo nonstop. Vždyť taky vyhrávaly hned dvě kapely. „Vše se povedlo, holky jak z cukru a k tomu něco z tomboly. Velké dík pořadatelům ze Spolku rodičů za hodně vydařený a krásný ples,“ zhodnotil Tomáš Konečný.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.2.2017
  • 2 056 zobrazení
emikes
PLES NEBO STRES?
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / „Náš první ples? Nejprve bychom řekli slovo stres. Ale pak bychom jej vyměnili za zábavu, legraci, dobré vzpomínky.“ Tak vypadal 22. Společenský ples pořádaný Spolkem rodičů při ZŠ TGM v Bystřici pod Hostýnem očima deváťáků, kolem kterých se to celé točilo.
Na tradiční polonézu se pečlivě připravovali dlouho předem. „V obleku, na který jsem si nejprve nemohl zvyknout, jsem si pak připadal jako naftový magnát…“ „Holky jako krásné princezny, kluci jako praví elegáni a gentlemani. Skvělá hudba, parádní atmosféra a úžasné tančení vytvořily něco jedinečného. Prostě a jednoduše, tenhle ples byl, je a bude nepopsatelný a nezapomenutelný! Ostrá světla odhalovala nejen pánský černý stejnokroj, ale i neuvěřitelně pestrou paletu rozmanitých dívčích šatů, které se plynule vznášely nad parketami a poskytovaly objektivům snový obraz.
Moc všem děkujeme za přípravy, které byly velmi náročné, a za organizaci a děkujeme holkám, že s námi měly trpělivost. Ladným krokem a s vtipem jsme ten náš ples odtančili. Večer jsme si užili a doufáme, že i ostatní se bavili stejně jako my.“
více  Zavřít popis alba 
  • 14.2.2020
  • 2 147 zobrazení
kopecci
bylo to náročné, ale bylo to super.. :) PÁTEK- společenský ples ZUŠ Dubňany a skvělí a zcela "rozvrkočení" Eager Swingers., při kterých jsme mohli zamachrovat s našimi tanečními kreacemi (nejen u baru:))..
SOBOTA - přesun do Čejkovické kotliny, ubytování "v hotelu U Hojačů" (ubytování formou Bed and breakfest... and wine:)) A pak do rána skotačení a koštování na II.reprezentačním plese vinařů a přátelů vína.. Odjezd z Čejkovic v odpoledních hodinách.. hned, co PRÝ" řidič ing. Ševčík vystřízlivěl.. :) Těšíme se znovu napříští rok a už teď sbíráme síly! ;)
více  Zavřít popis alba 
  • 1 641 zobrazení
emikes
KONEČNÁ
Jako by už nestačilo, že nás tenhle rok čekají přijímačky, my musíme mít ještě ples. Takže přišel stres navíc. Rozhodně jsem z toho nebyla nadšená a při pomyšlení, že bych snad měla tancovat před všemi těmi lidmi, upřímně… Vůbec se mi do toho nechtělo. Už od začátku dne probíhaly přípravy v plném proudu a každý moment, co se vzpomněl ples, jsem před sebou viděla strašně moc lidí a sebe samu úplně zmatenou. Musím ovšem uznat, že jsem měla zbytečné obavy a že bych si to docela ráda i zopakovala. Když si teď zpětně vzpomenu, jak celý ten rok jsme se i s kamarádkou bály, a vlastně nebylo čeho. Obě jsme si to pořádně užily a věřím, že na ples budeme vzpomínat s radostí. Přijde mi, že tohle všechno strašně rychlo uteklo, za půl roku budeme všichni na střední a už se přestaneme vídat. Je celkem těžké popsat vše slovy. Jen před nemalou chvilkou jsme se teprve učili psát a počítat, ale teď už se rozhodujeme o naší budoucnosti, která skoro všechny z nás rozdělí. ……..
Před plesem bych vám tady nadávala, kolik s tím je práce, jenže teď mám na to úplně jiný názor. Jsem strašně šťastná, že jsem na ten ples šla a mám z něj krásné zážitky. Navíc každá s nás mohla být aspoň na jeden večer princezna, tak jako byla Popelka.
Vendula Špalková, 9. A
více  Zavřít popis alba 
  • 26.2.2018
  • 1 666 zobrazení
emikes
NÁŠ VELKÝ DEN
Dne 24. února 2018 se z nás dívek staly princezny a z kluků gentlemani, jak se sluší a patří. Ale abych nepředbíhala, všechno to začalo už v osmé třídě, kdy jsme si už pomalu měli vybírat partnery a partnerky. Naštěstí pro mě si můj tanečník došel a nemusela jsem dlouze přemýšlet, s kým bych tak mohla tancovat a řešit, zda mě odmítne. Následně v deváté třídě, už od začátku školního roku, jsme zahájily pátrání po šatech a samozřejmě jsme také začínali trénovat tance, se kterými jsme se osudný večer předvedli rodičům, přátelům, příbuzným a také učitelům. Co se týče mých šatů, měla jsem vybráno celkem brzo a nelituji toho, až na výšku mých podpatků, které jsem k nim musela mít kvůli mé maličkosti.
Měsíce, týdny a dny ubíhaly jako voda, zkoušek bylo čím dál míň a už tu byl ples. Den předtím jsme všichni pobíhali po sále na Sušile, protože jsme chystali výzdobu, abychom další den ráno dodělali jen detaily, což byly balónky. Ráno jsem byla plná obav, že se něco pokazí a zkoušela jsem si i opakovat kroky rovnou v šatech u sebe v pokoji, kde není vůbec prostor, ale potřebovala jsem se ujistit, že se v těch šatech vůbec nějak pohnu víc než jen chůzí. Jelikož jsem byla objednaná ke kosmetičce, která mě měla líčit, doufala jsem, že to dopadne lépe, než kdybych se měla malovat sama. Paní mě uklidnila slovy "jemné líčení", ale výsledek moc jemný opravdu nebyl. Neříkám, že by to bylo hnusné, jak mi zakryla nedokonalosti, ale čekala jsem něco, co nebude razit do očí každému, koho potkám. A tímto se odstartoval strach ještě větší. Kladla jsem si spoustu otázek, jako třeba: "Co když se nepovede ani účes podle mých představ? Nelekne se mě nikdo za to, jak budu vypadat? Neroztrhnou se mi šaty? Co když spadnu uprostřed tance a všichni se začnou smát?" a spousta dalších, ale to by bylo na dlouho. Díky bohu účes byl skvělý a to byla věc, která mě aspoň trochu uklidnila. Po nějaké době ze mě nervozita spadla a byl klid.
Tak a bylo to tady, ten den, na který jsme všichni čekali. Rychle jsem se převlékla do mé róby a mohli jsme vyrazit na místo činu, Sušil. Věřte mi, cesta autem se sukní dvakrát větší, než jste vy sami, není zrovna procházka růžovým sadem a to jsem ji neměla tak velkou jako některé z mých spolužaček. Každopádně byli jsme tam a ještě nás čekala generálka, na které se ukázalo, jak to zvládáme i se sukněmi až k zemi, pod nimiž se ukrývaly vysoké podpatky, a zda nám naši tanečníci nešlapou na šaty při tancích. Po nějaké době začínalo přibývat lidí a já opět dostala strach. Před námi vystupovaly mažoretky, poté následovaly proslovy zástupců spolku rodičů, pana ředitele, pana starosty a už nás jen uvedli a mohlo to vypuknout. Začali jsme polonézou, u které jsem byla zadýchaná, ačkoliv jsme nic náročného nedělali, ale hold nervozita dělá svoje, potom byl valčík, polka, blues, abychom se stihli vydýchat, cha-cha, waltz a končili jsme. Avšak při našem odchodu začaly bouchat konfety jako překvapení pro nás, i když první moje myšlenky byla, kde praskly balónky, než mi došlo, že padají lesklé kousky papírků. Proběhlo předání růží, poděkování učitelům, kteří nás vše, co jste mohli od nás vidět na plese, naučili a následoval tanec s rodiči a pak zábava.
Na to, jak jsem se bála a nechtěla jsem nikam jít, jsem ráda, že se tato slavnost na naší škole pořádá a můžeme si tak užít ještě chvíle, kdy jsme všichni pohromadě, než půjdeme psát přijímací zkoušky na střední školy a odejdeme pryč. Fotky jsou krásné a těším se, až budou zveřejněné všechny.
Chtěla bych ještě jednou poděkovat našim učitelům, kteří to s námi přežili, třídám, které to zvládly spolu se mnou, ale především chci poděkovat mému tanečnímu partnerovi Adamovi, který to se mnou vydržel, provedl mě po tanečním parketu bez problému a div, že mu ze mě kolikrát nešla hlava kolem, i když určitě ano, ale on je kolikrát až moc hodný, aby to na sobě nechal znát. A co se týče budoucích deváťáků, tak doufám, že si tuto událost nenechají ujít, protože já bych šla znovu.
Barbora Pacíková, 9. B
více  Zavřít popis alba 
  • 27.2.2018
  • 1 611 zobrazení
emikes
ZA ZVUKU HUDBY
Je to už devět let, co jsme nastoupili do první třídy. Od té doby náš ročník prochází skrz základku, od té doby věci prožíváme spolu. Ať už ve škole či mimo ni jsme jedna třída, jedna parta. Po devíti letech se už známe skrz naskrz, ale všechno má svůj konec. A tak, na konci deváté třídy, jako symbolická tečka za příběhem našeho ročníku, se pořádá náš vlastní ples. Někdo se na něj těší, pro někoho je to pohroma (což je upřímně asi většina). Všechny nás ale spojí v tom temném, hrůzostrašném okamžiku, kdy začne hrát hudba, a my vstoupíme do přeplněného sálu.
Nastal den D. Odpoledne jsem se snažil uklidnit. Snad při každé příležitosti mám trému, připadám si, jako bych měl v břiše motýly, a tak jsem se je přes odpoledne snažil vyhnat ven, jenže se jim nějak nechtělo. Oblékl jsem si bílou košili, kravatu a nakonec i oblek. Potom se okamžitě zhoršily mé pohybové schopnosti, jednak kvůli zvyšující se trémě, jednak kvůli tomu obleku, který mi připomínal svěrací kazajku, kterou používají na psychiatrii. Po pár minutách jsem už stál před dveřmi domu připravený na to, co přijde.
Na místě už někteří byli, ale poslední jsem naštěstí také nepřišel. Poté, co všichni dorazili, na nás čekala generální zkouška. Měla nás připravit na to, co teprve přijde. Bylo to jiné než obvykle, jelikož už jsme měli všichni obleky či šaty. I kvůli tomu mě to překvapilo a připadalo mi to trochu kostrbaté. Přesto mě uklidňovala myšlenka, že si zatím vše pamatuju.
Potom začali přicházet lidé a tehdy se začala pomalu lámat má sebedůvěra. Asi nejenom mně, jelikož většina obličejů, které jsem zahlédl, nevypadala zrovna nadšeně. Dvacet minut... Srdce mi bušilo stále rychleji. Každý pátek místo obvyklého tělocviku jsme mívali zkoušku, která nás měla připravit na tanec, ale nikdy nás nemohli připravit úplně. S kluky jsme se shromáždili před vchodem do sálu a posedali si na židle. Patnáct minut... Uklidnil jsem se a namlouval si, že to zvládnu. Tanec si pamatuju, ten dav lidí zvládnu... Deset minut před zahájením polonézy. Pořád mi nedávalo smysl, že tu stojím. Připadalo mi to jako sen. Potom se všichni se seskupili do řady u sálu...
Náhle se začala linout hudba. Lidé se uvnitř ztišili. Celá řada se začala pohybovat. S partnerkou jsme vpochodovali dovnitř a tanec začal. Najednou mě ale překvapil ten obrovský dav lidí, který jako by čekal, až udělám chybu. Nadechl jsem se a pokračoval dál. Polka, blues, cha-cha, waltz. Vše šlo jako po másle. Po závěrečné polonéze jsme vypochodovali ven ze sálu. Vše vyšlo! Jako jeden jsme to zvládli.
Všechny zkoušky se zúročily a ples pokračoval dál vlastním životem. Myslím, že to stálo za to, celá ta snaha. Po chvilce přešel večer do noci a každý si ji užil po svém. Nakonec i potom zhasla poslední světla a vše bylo u konce. Na nás teď čeká posledních pár měsíců, po nichž se naše cesty rozejdou, ale všichni si budeme pamatovat na tento den, o kterém si troufnu tvrdit, že na něj ani jeden z nás nezapomene.

Jakub Maťa, 9.A
více  Zavřít popis alba 
  • zima 2017/2018
  • 1 591 zobrazení
martinajuricova
Společenský ples s kapelou Kosovci
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2020
  • 1 472 zobrazení
emikes
TANEČNÍ UVOLNĚNÍ NA SPOLEČENSKÉM PLESE
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Devět let ve školních lavicích slýchávali žáci o tom, jak zakončí základní školu plesem, kdy vymění potrhané džíny a tričko za společenský oděv. Slečny obléknou krásné třpytivé šaty a pánové si vezmou na míru šitý oblek s blyštivou kravatou.
Nastal den D, kdy deváťáci v dlouhých společenských róbách tančili polonézu, valčík, odskákali polku a rytmickou cha-chu za přítomnosti rodinných příslušníků. „Za několikaměsíční přípravu můžeme poděkovat paní učitelce Janíkové a panu učiteli Dedkovi, kteří měli tu trpělivost z nás udělat tanečníky,“ nechali se slyšet žáci 9. ročníku.
„Poslední zkouška a pak naostro!“ znervózňovali učitelé. Sál byl zaplněný snad až po strop a tanečníci se jen modlili, ať nic nepokazí. Polonéza byla letos věnovaná nedávno zesnulé pedagožce Olze Michlíčkové, která byla dobrou duší prvního stupně a obětavou organizátorkou školních plesů.
Když zvládli deváťáci svůj výstup, spadl všem kámen ze srdce. Mohli se uvolnit a bavit se s ostatními až do konce plesu, který se tento rok i díky skvělé kapele Los Playboys velice vydařil.
více  Zavřít popis alba 
  • 21.2.2015
  • 1 338 zobrazení
emikes
více  Zavřít popis alba 
  • 17.2.2017
  • 1 318 zobrazení
Reklama