Hledání: Strážov - K. Hory 18.8.2019

Pro dotaz Strážov - K. Hory 18.8.2019 jsme našli 64 výsledků.
AKCE -35 % s kódem
Vytvářejte
fotodárky v akci!

Akce trvá do 30. 11.
Kód: BLACKFRIDAY2020
BLACKFRIDAY2020
pepajona
Vlastně to měl být díl 5., protože vznikl při návratu z Modravy při dvou zastávkách.
Jezerní slať v nadmořské výšce přes 1000 m je naprosto unikátní.
Vyhlídka nad zmizelou osadou Zhůří pak rozvíjí celou paletu pohraničních hor od jihu po sverozápad s dominantami obou Roklanů, rozhledny na Poledníku, Sokola v popředí, ale i dalších, neméně krásných kopců, z nichž mnohé (Černou horu, Stráž, Vysoký stolec, jsme měli objet těsně pod vrcholem až následující den trasou k pramenům Vlatavy. Vše je krásně popsánou v reliéfním panoramatu na vyhlídce.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.9.2020
  • 33 zobrazení
pepajona
Autem do Kvildy, odsud na kole podél Teplé Vltavy až k prameni. To je ta studánka s tím odtékajícím potůčkem. Dále na vyhlídky pod Černou horou (1316) a pod Stráží (1308) a opět zasloužený dlouhý sjezd do Kvildy. Nádherné výhledy k sousedům do Bavorského lesa.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.9.2020
  • 36 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
verastrnadkova
Čejkovice jsou vinařská obec v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji, 15 km severozápadně od Hodonína. Obcí protéká potok Prušánka. Žije zde přibližně 2 500 obyvatel.
Z hlediska regionálního členění náleží Čejkovice do oblasti hanáckého Slovácka, která je vtěsnaná mezi Podluží, Hodonínsko a Kyjovsko. Sousedními obcemi sídla jsou Vrbice, Prušánky, Starý Poddvorov, Nový Poddvorov, Čejč, Kobylí, Velké Bílovice a Mutěnice.

Název obce
Název obce Čejkovice nelze odvozovat od pověsti, která vypráví o pánovi, který při lovu zastřelil čejku, a nad ní pronesl monolog: „Už nepoletíš čejko-více“. Jelikož je v Česku mnoho vesnic s tímto názvem, vyznívá pravděpodobněji hledat původ tohoto názvu v místních jménech: Čajka, Čejka, Čak a v řadě jiných obměn. Všechna ta jména historikové vysvětlují od základu čekati, čakati, a nejstaršího tvaru „čajati“, to je být na stráži. Další variantou je taky odvození od vlastního jména Čajka, které pocházelo od staročeského označení ptáka čajky (čejky). Název Čejkovice pak znamená „ves lidí Ča(e)jkových“.

Historie
Příchod templářů do našich zemí je datován k roku 1230 a k tomuto datu se rovněž vztahuje i budování čejkovické gotické tvrze a příslušného sklepení (Templářské sklepy). V této době zde taktéž často sídlil templářský komtur Ekko. První písemná zmínka o Čejkovicích pochází z roku 1248, kdy břeclavský feudál Oldřich ze Sponheimu daroval čejkovským templářům čtyři grunty v nedalekých Rakvicích. V roce 1309 se majetku templářů a zároveň i celých Čejkovic zmocnil Jindřich z Lipé. Po odchodu feudálů z Lipé se v Čejkovicích střídají rody z Kunštátu, ze Štemberka, ze Zástřizl, z Lomnice a z Víckova. V roce 1540 došlo k obnovení hrdelního a trhového práva. Rok 1540 znamenal pro Čejkovice změnu majitele na rod Víckovců, kteří městečko drží až do roku 1622, kdy byly Čejkovice Janu Adamu z Víckova, který se zúčastnil stavovského povstání zkonfiskovány a předány řádu jezuitů neboli Tovaryšstvu Ježíšovu. Po zrušení řádu roku 1773 přešel majetek do Studijního fondu. V roce 1785 navštívil Čejkovice císař Josef II. a na přímluvu tehdejšího starosty zrušil své nařízení o pohřbívání v plátně. Čejkovice disponovali horenským právem (pěstování vína) nebo hrdelním. Za první světové války někteří občané Čejkovic bojovali v řadách legionářů, převážně ve francouzských, italských a ruských legiích. Během nejhoršího období druhé světové války přišlo o život mnoho občanů obce. Konec války pro Čejkovice nastal 14. dubna 1945, kdy obec osvobodila sovětská vojska. Rok 1998 byl 750. výročím první písemné zmínky a k této příležitosti byl obci udělen tehdejším předsedou vlády znak obce.

Akce a život v obci
Každoročně se konají v Čejkovicích tradiční krojované hody. Jejich součástí je stavění hodové máje, průvody obcí, hodové zábavy a všemožné jiné veselí. Hladký průběh hodů zajišťují stárci a stárky – vybraní zástupci z krojované mládeže (chasy). Hody se slaví ve vesnici jako křesťanský svátek vztahující se k svátku patrona kostela. V Čejkovicích, kde je kostel zasvěcen sv. Kunhutě, se však hody konají vždy třetí víkend v srpnu a to z toho důvodu, že na jaro bylo moc práce. Nový termín byl odvozen od data svěcení nových kostelních zvonů.
Vinné trhy mají v Čejkovicích již dvacetiletou tradici. V prostorách zámku a přilehlé zámecké zahradě se návštěvníkům prezentuje vice než 30 vinařství. Akce je spojená zejména s folklorem lidovými tradicemi a dobrou náladou.
Zarážení hory – Tradice zarážení hory má kořeny ve středověku. Vinaři tak tehdy uzavíraly své vinice s dozrávajícími hrozny cizím lidem. Právní ochranu jim tehdy poskytovalo tzv. horenské právo, kde byli formulovány např. tresty pro nezvané hosty nebo případné výjimky. Porušení zákazu se přísně trestalo, mohlo dojít až na hrdelní tresty. Hrozen si směli pro osvěžení v horkém dni utrhnout jen nemocní lidé, případně těhotné ženy. Tato pravidla platila až do konce vinobraní. V Čejkovicích bylo toto horenské právo patentem Josefa II. v roce 1784 zrušeno. Obyvatelstvo ale toto nařízení nechtělo přijmout a dlouhou dobu dodržovalo staré zákony, zejména společný začátek vinobraní, a často se k nim vraceli. Dnes je obřad pouze formální. Stává se turistickou atrakcí doprovázenou muzikou. Symbolem zaražené hory je vztyčená opentlená májka zaražená deseti kůly ztělesňujícími počet vinařských tratí v obci, kterými jsou Stará hora, Šatrapky, Odměry, Novosády, Díl u včelína, Niva hrbatá, Helezný díl, Noviny, Kontrbovce a Kostelnické.
Slavnost Těla a Krve Páně, nebo také lidově Boží Tělo je náboženský svátek římskokatolické církve. Probíhá tak, že z kostela vychází průvod a míří ke čtyřem předem určeným domům, u kterých jsou vybudovány oltáře. Kněz u nich provede modlitbu a procesí míří zpátky do kostela. Datum slavnosti se řídí dle data Velikonoc, Svatodušních svátků a návazně Nejsvětější Trojice toho roku.
Svatomartinské slavnosti – Svatomartinské je mladé víno s certifikovanou známkou, kterou za splnění určitých podmínek, vinařům uděluje Vinařský fond ČR. Pod značkou Svatomartinské se nesmí vyrábět vína všech odrůd, jsou pro něj schváleny pouze čtyři odrůdy. Z bílých vín je to Müller Thurgau a Veltlínské červené rané. Z vín červených je to Modrý Portugal a Svatovavřinecké. Z těchto červených odrůd je možno vyrobit i vína růžová. Každá z těchto odrůd může být vyráběna jako samostatná odrůda nebo jako také cuveé těchto odrůd.
Slavnostní zahájení ochutnávky vín probíhá za zvuku famfár na nádvoří čejkovického tvrze dne 11. 11. v 11 hodin a 11 minut. V té chvíli přijíždí Martin na svém koni a veze soudkem vína, který předá místním vinařům a symbolicky jim předává požehnání k výrobě a užívání Svatomartinského vína. Mužský pěvecký sbor Révokaz z Čejkovic zazpívá píseň „Svatý Martine“, kterou složil speciálně pro tuto příležitost místní hudebník Jaroslav Novák. Poté již začíná degustace mladých vín.
Den otevřených sklepů vychází z tradičního obcházení sklepů a koštování vín ve sklepech vinaři a jejich přáteli. Tato tradice byla obnovena v roce 2003 občanským sdružením Čtvrtčníci. A akce začíná v 10:00 na nádvoří tvrze, kde si návštěvníci koupí vstupenku a až do večerních hodin obchází sklepy po celých Čejkovicích. Akce bývá zakončena zábavou na zámku, kde k poslechu a zábavě hraje cimbálová muzika z Čejkovic "Morava".
Čejkovická laťka je nejstarší halový závod v Česku, první ročník se konal již v roce 1968. Do roku 1975 to byl závod o "Pohár Sokola Čejkovice". Název Čejkovická laťka název od roku 1976. Od roku 1979 doprovází závodníky živá muzika. V roce 1983 došlo k radikální změně, když se Čejkovická laťka přestěhovala z nevyhovující Sokolovny do kulturního domu Zemědělské akciové společnosti Čejkovice. Na Čejkovické laťce se vystřídala celá řada vynikajících výškařů z celé Evropy. V roce 2018 se konal již 50. ročník této akce.
750. výročí posvěcení chrámu se konalo v neděli 2. června 2019. Slavnostní mši svatou celebroval ve zcela zaplněném chrámu sv. Kunhuty pomocný biskup brněnský mons. dr. Pavel Konzbul. Chrámu byl darován ostatek papeže sv. Jana Pavla II. Celou mši přenášela televize Noe přímým přenosem.

Vinařství
Čejkovice jsou jednou z největších vinařských obcí v Česku. Plocha osazená vinicí zahrnuje 528 ha. Tradice pěstování vinné révy se datuje, již od 13. století, kdy zde působil řád Templářských rytířů. Pověst říká, že soudek vína z Čejkovic byl i na korunovaci krále Karla IV. a nevyhnul se mu ani prezident Masaryk. Po stránce pěstitelské patří Čejkovice do vinařské oblasti Morava, podoblasti velkopavlovické.

Příroda
Průměrná teplota vzduchu je 9,2 °C,což řadí Čejkovice k nejteplejším místům v Česku. Geologicky je území tvořeno sedimenty starších i mladších třetihor. Průměrná nadmořská výška území je 208 m n. m. Podle geomorfologického členění náleží toto území ke karpatské soustavě. Geologický podklad tvoří jílovce, pískovce a slepence ždánické jednotky. Po ústupu moře v mladších třetihorách zde zůstala dvě slaná jezera, Čejčské a Kobylské, která se postupně vyslazovala. V minulém století byla pak sítí kanálů odvodněna, vysušena a rozorána. Za působení jezuitů v Čejkovicích zde bylo osm rybníků.
Pamětihodnosti
• Zámek prošel složitým vývojem. Původně sloužil jako středověké feudální sídlo a templářská komenda. Po zrušení řádu tvrz postupně chátrala. Postupem času tvrz vystřídala mnoho majitelů a roku 1559 byla označena jako zámek. Omítka zámku byla obohacena renesanční sgrafitovou rustikou. V roce 1645 zámek vypálili Švédové a 1705 povstalečtí kuruci. Novými majiteli se stali v roce 1624 olomoučtí jesuité, kteří zámek zrekonstruovali na řádovou residenci a zřídili kapli. Pod kaplí vyhloubili hrobku pro významné činitele koleje. Po zrušení řádu byl čejkovický statek připojen k hodonínskému panství a zámek sloužil především k ubytování úředníků a hospodářským potřebám. Důležité byly zejména vinné sklepy. Těžké období pro zámek nastalo již krátce po roce 1918, kdy zámek připadl do správy státních statků nového československého státu. Jeho bezohledné využívání však vyvrcholilo až po druhé světové válce. Proto když v roce 1975 obec získala objekt, byl v dezolátním stavu. Demolici však striktně odmítla a v témže roce započala jeho náročná oprava. Ta po mnoha útrapách skončila v roce 1996. V bývalé kapli byla zřízena obřadní místnost a v současné době zámek slouží jako hotel a je také symbolem obce.
• Kostel sv. Kunhuty založili pravděpodobně němečtí rytíři ve 13. století. V roce 1673 byl opraven Jezuity, avšak roku 1692 vyhořel a s ním většina městečka. Záhy byl postaven nový. Ten však po pěti letech znovu vyhořel při vpádu Uhrů. Hned poté co císař Josef II. koupil Čejkovice (1783), bylo započato se stavbou nového kostela. Byl pořízen nový barokní hlavní oltář a hodnotné polychromované sochy sv. Václava a sv. Ludmily vpravo a vlevo od něj. Do roku 1891 však neměl klenbu (byl jen provizorně zastřešen) ani věž. Ta byla postavena v letech 1890–1892 a její výška činí 42 metrů. Za války byly zvony použity jako válečný materiál. Po jejím skončení byly pořízeny nové, ty však již nejsou stejně melodické.
• Templářské sklepy byly vybudovány současně s tvrzí a o jejich velikosti se dodnes tradují legendy. Tyto mohutné sklepy, jimiž může projet ozbrojenec na koni nebo vůz naložený zbožím, byly a jsou stále využívány pro uskladnění a zrání vína. Z celkového komplexu chodeb, které údajně vedly až do Skalice na Slovensko (cca 24 km) a dle legendy jimi vedla jantarová stezka, je zpřístupněno pouhých 650 metrů sklepení, známé jako Templářské sklepy.
• Domek Tomáše Garrigue Masaryka – Tomáš Masaryk zde bydlel a chodil do školy v letech 1856-1862. Je zde zachovám domek, ve kterém bydlel, a ve kterém je stálá expozice z jeho života. Často později vzpomínal na svá školní léta v Čejkovicích. V lednu roku 1919 se stal prezident Tomáš Masaryk čestným občanem Čejkovic. Je po něm pojmenována místní ZŠ. „Můj vlastní domov - to byly Čejkovice“ (T. G. Masaryk). Dne 25. května 2018 se v důsledku stáří objektu částečně zbortila střecha domku, který je dnes ve vlastnictví Sokola.
• Havlíčkův mlýn – budovy mlýna se na tomto místě nacházely nejspíše od poloviny 19. století. Nejstarší dochovaná část současné podoby mlýna prošla poslední doložitelnou rekonstrukcí v roce 1909. V té době mlýn patřil rodině pana Josefa Havlíčka. Mlýn byl zpočátku poháněn plynovým motorem, posléze elektřinou. V roce 1953 byl mlýn znárodněn a převeden pod Ministerstvo zemědělství a výživy, které jej pronajímalo jako sklad místnímu JZD. Po sametové revoluci se v rámci restitucí vrátil majetek původním majitelům, kteří mlýn prodali společnosti Sonnentor. Současný majitel celou budovu kompletně zrekonstruoval. Nový výrobní program se zaměřuje výhradně na zpracování bylin a koření z kontrolovaného ekologického zemědělství. Mlýn tedy nepřestal sloužit svému účelu, pouze místo obilí se tu zpracovávají léčivé rostliny a koření.
• Čejkovické Špidláky – Jedná se o zachovalou nelesní lokalitu. Nejvýznamnější částí oblasti jsou dvě stráně nazývané Čejkovické Špidláky, které jsou od počátku 90. let zapsány do seznamu našich chráněných území. Špidláky disponují obrovskou druhovou rozmanitostí (biodiverzita). Počet druhů přesahuje dvě stovky a z toho několik desítek vzácných a chráněných. Mimo jiné se tu vyskytují třeba vzácné koniklece.

Hnutí Brontosaurus Čejkovice
Hnutí Brontosaurus působí v Čejkovicích od roku 2007. Nabízí netradiční volnočasový program a zážitky s cílem pomáhat přírodě a lidem. Zaměřuje se především na environmentální výchovu a volný čas dětí a mladých lidí. Všemožně rozhýbává kulturní a společenský život v Čejkovicích a okolí. Pořádá tradiční oslavy Dne Země. Jeho členové působí v krajanské vesnici Češko Selo v Srbsku. V roce 2012 vybudovali miniparku, v němž při oslavě Dne Země v roce 2015 odhalili druhou sochu na území Čejkovic (první je socha T. G. Masaryka). Organizace sídlí na klubovně v bývalých jeslích mezi myslivnou a zdravotním střediskem. Předsedou je od roku 2018 Radim Veselský, který nahradil Ing. Petra Hájka. Hospodářem je Mgr. Bc. et Bc. Petr Gal.
Jde o pobočný spolek Hnutí Brontosaurus, které pomáhá v oblasti ochrany přírody, práce s mládeží a zážitkové pedagogiky po celém Česku od roku 1974.

BOŽÍ MUKA
GPS : 48.8923922N, 16.9394947E

KAPLIČKA
GPS : 48.8988692N, 16.9398867E

KAPLIČKA POD NOVOSÁDY
GPS : 48.9073439N, 16.9304283E

KŘÍŽ
GPS : 48.9157275N, 16.9375203E

BOŽÍ MUKA
GPS : 48.9095339N, 16.9406072E

ČEJKOVICKÉ (TEMPLÁŘSKÉ) SKLEPY
Historický labyrint vinných sklepů templářských rytířů ze 13. století. Prohlídku čejkovických sklepů je nutné objednat po telefonu. Prohlídka je možná včetně degustace místních vín.
Otevírací doba
Prohlídku historických Templářských sklepů ze 13. století si můžete objednat na telefonních číslech +420 518 309 011, +420 606 746 430 nebo e – mailem : info@templarske-sklepy.cz.
V objednávce, prosím, uvádějte kontaktní informace – jméno, příjmení a telefonní číslo.
Objednávejte, prosím, min. den předem. Uveďte datum a čas prohlídky, eventuálně požadavek na překlad do angličtiny či němčiny.
Pravidelné prohlídky není nutné objednávat předem, probíhají automaticky.
Leden – květen, říjen – prosinec
Prohlídky Templářských sklepů probíhají denně (PO – NE) a to pouze na objednávku. Rezervace je nutná alespoň den předem a jen v pracovní dny do 15:00 hodin.
Duben
Pravidelné prohlídky Templářských sklepů : So 13. 4. – 10:00, 11:00, 12:00, 13:00, 14:00, 15:00, 16:00, 17:00
Květen
Pravidelné prohlídky Templářských sklepů : So 25. 5. – 10:00, 11:00, 12:00, 13:00, 14:00, 15:00
Dne 25. 5. v rámci XXIV. Čejkovických vinných trhů je vstup i komentovaná prohlídka ZDARMA. Výklad je s průvodcem a bez degustace. Ochutnávky vína v rámci Čejkovických vinných trhů probíhají v areálu Hotel zámek Čejkovice.
Návštěvníci, kteří mají zájem o prohlídku sklepení mimo Čejkovické vinné trhy, hradí vstupné dle standardního ceníku vč. možnosti komentované prohlídky s degustací, viz informace níže.
Červen
Pravidelné prohlídky Templářských sklepů :
• Čt, Pá, So – 11:00, 13:00, 15:00, 17:00
• Po, Út, St, Ne – na objednávku
Červenec, srpen
Pravidelné prohlídky Templářských sklepů :
• Po, Út, St, Čt, Pá, So – 11:00, 13:00, 15:00, 17:00
• Ne – na objednávku
Září
Pravidelné prohlídky Templářských sklepů :
• Po, Út, St, Čt, Pá - 13:00, 15:00
• So – 11:00, 13:00, 15:00, 17:00
• Ne – na objednávky
Vstupné
• Prohlídka bez degustace : 50,- Kč/osoba.
• Prohlídka s degustací : 150,- Kč/osoba.
• Prohlídka s degustací : 135,- Kč/osoba - 10% SLEVA pro držitele karty SPHERE.
(V ceně je degustace čtyř přívlastkových vín a sklenička na víno).
• Prohlídka s překladem do anglického nebo německého jazyka: 300,- Kč/skupina + vstupné za počet osob.
• Prohlídka s degustací trvá přibližně jednu hodinu.
Kontakt
Telefon : 518 309 011
E – mail : info@templarske-sklepy.cz
Web : www.templarske-sklepy.cz
GPS : 48.9059336N, 16.9422767E

VINNÝ LIS
GPS : 48.9053783N, 16.9428736E

KOSTEL SVATÉ KUNHUTY
Čejkovický kostel sv. Kunhuty ukazuje na založení německými templáři (13. stol.). V roce 1673 byl opraven Jezuity, ale již roku 1692 vyhořel a s ním i větší část městečka. Tehdy se rozlily i zvony. Záhy byl znovu postaven, ale práce nebyla provedena odborně. Roku 1700 byla postavena věž s hodinami a opatřena novou bání a makovicí. Po pěti letech však kostel znovu vyhořel při vpádu Uhrů.
Hned v prvním roce, když císař Josef II. koupil Čejkovice (1783), bylo započato se stavbou nového kostela. Do roku 1891 však neměl věž ani klenbu. Věž, jejíž výška činní 42 metrů, byla přistavěna v letech 1890 -1892. Další oprava kostela je datována rokem 1924. Náklady na opravu byly značné neboť její součástí byly i tři nové zvony. Hlas a souhra zvonů byly překrásné. Tato nádhera zanikla v době druhé světové války, kdy byly zvony použity jako válečný materiál. Po válce byly pořízeny zvony nové, ale jejich hlas již nebyl tak melodický.
GPS : 48.9049928N, 16.9432708E

SOCHA SVATÉHO ALOISE
Barokní socha pochází z roku 1762.
GPS : 48.9049661N, 16.9436094E

SOCHA T. G. MASARYKA
Socha T. G. Masaryka v Čejkovicích připomíná, že první československý prezident zde strávil velkou část svého dětství (1856–1862). Navštěvoval místní obecnou školu, kde později i pracoval. Masarykova socha byla odhalena již v roce 1928, jejím autorem byl Václav Hynek Mach. V roce 1940 byla zničena, o sedm let později byla vyrobena replika. Ta byla odstraněna v roce 1981. Nynější socha byla slavnostně odhalena v březnu 1990, u příležitosti sto čtyřicátého výročí Masarykova narození.
GPS : 48.9043478N, 16.9446689E

DOMEK T. G. MASARYKA
S Čejkovicemi je spojen jeden z největších velikánů tohoto století vysokoškolský profesor, spisovatel a humanista, zakladatel Československé republiky v roce 1918 - T. G. Masaryk. Masaryk se narodil v roce 1850 v Hodoníně a do Čejkovic přichází v roce 1856 jako šestiletý chlapec. Zde chodí do školy, poznává život a svět, studuje v zámecké knihovně. Prožívá zde šest let svého dětského života. Do Čejkovice se vrací ještě jednou v letech 1864-65 a působí zde jako praktikant ve škole.
Domek, v němž TGM bydlel, byl téměř zničený, léta neudržovaný. Jeho záchrana se podařila díky obrovskému nadšení čejkovických občanů, obecního úřadu a zemědělského družstva. Na domku byla v roce 1933 instalována terakotová pamětní deska, která setrvala na svém místě až do dnešních dnů. V interiéru domku je instalována stálá expozice ze života TGM.
Otevírací doba
Návštěvu našeho malého muzea si můžete dohodnout denně v době od 13:00 do 15:00 hod.na tel. 518 362 335.
GPS : 48.9037117N, 16.9442233E

TEMPLÁŘSKÉ SKLEPY V ČEJKOVICÍCH, DRUŽSTVO
Templářské sklepy v Čejkovicích jsou vinné sklepy v jihomoravské obci Čejkovice v okrese Hodonín. Jejich tradice sahá do raného středověku. Může se rovněž jednat o název firmy Templářské sklepy Čejkovice vinařské družstvo, jehož adresa je Na Bařině 945, Čejkovice.
GPS : 48.9034478N, 16.9459267E

ZÁMEK
Prošel složitým vývojem. Do značné míry se uchovalo zdivo a dispozice středověkého feudálního sídla a templářské komendy, které mu předcházely. Samotný zámek má kolem vnitřního nádvoří tři jednopatrová křídla uspořádaná do půdorysného tvaru mezi čtvrtkruhem a podkovou. Vedle průjezdu do nádvoří vystupuje hranolová věž. Právě tato středověká věž představuje nejpozoruhodnější objekt starší části zámku - původní tvrze.
Dolní úzký prostor je zčásti vytesaný do skály a byl přístupný jen otvorem v podlaze prvního patra. Pro vzhled a využití bylo podstatné renesanční rozšíření sídla o jižní a východní křídlo, neboť došlo k překročení původní rozlohy sídla východním směrem.
Příležitostí ke stavebním zásahům bylo více než dost, neboť v roce 1645 zámek vypálili Švédové a 1705 povstalečtí kuruci. Toto poslední zničení zámku vyvolalo náročnou přestavbu na řádovou residenci. Po zrušení řádu byl čejkovický statek připojen k hodonínskému panství a sloužil především jako kanceláře a byty úředníků. Těžké období pro zámek nastalo po roce 1918, kdy připadl státním statkům. V roce 1975 získala obec objekt v dezolátním stavu. Demolici však striktně zamítla a od tohoto data se postupně prováděla rekonstrukce celého objektu. Jako první byla veřejnosti zpřístupněna kaple, která je nyní obřadní síní obce. V prostorách zámku jsou hotelové pokoje, salonky a restaurace s posezením na zámeckém nádvoří. V roce 2000 byla v prostorách zámku otevřena Zámecká galerie vín s širokou nabídkou vín místních vinařů.
Kontakt
Adresa : Templářská 1, 696 15, Čejkovice
Telefon : 518 362 538
E-mail : info@hotelcejkovice.cz
Web : www.hotelcejkovice.cz
GPS : 48°54'15.1"N 16°56'45.82"E

KŘÍŽ
GPS : 48.8730219N, 16.9429075E

SONNENTOR
Vše začalo v roce 1988 nápadem nezaměstnaného mladíka Johannese Gutmanna v chudé oblasti rakouského Waldviertlu. Zbytek je přípěh společnosti, lidí a událostí, díky kterým se SONNENTOR stal úspěšným podnikem.
Historie SONNENTORU začala v dolnorakouské chudé oblasti Waldviertlu.
Johannes Gutmann chtěl zůstat, pracovat a žít na rodném venkově v době, kdy bylo moderní stěhovat se do měst a místní kraj zasáhla silná vlna nezaměstnanosti a opouštění vesnic i půdy. Chtěl se vydat novou cestou, která by nepřinesla prospěch pouze jemu, ale také jeho rodnému regionu. Na srdci měl především sedláky, kteří svým hospodařením doslova bojovali o svou existenci. Mnoho z nich postavilo své živobytí na monokultůrách jednoduše proto, že se to tak tehdy dělalo. Gutmann ale pevně věřil, že to musí jít také jinak.
Kontakt
Telefon : 702 056 505
E – mail : bylinkovyraj@sonnentor.cz
Web : www.sonnentor.com/cs-cz
GPS : 48.9026392N, 16.9472028E
více  Zavřít popis alba 
  • 7.9.2020
  • 80 zobrazení
iva-63
Kvilda - pramen Vltavy - rozc. Pod Stráží - Tvrdá cesta - bývalá Tobiášova Huť - Kvilda (15,5 km)

Pramen Vltavy, resp. Teplé Vltavy, resp. Černého potoka je až příliš hojně navštěvovaným místem. Zvlášť s ohledem na to, že to není vůbec žádný pramen, ale uměle vyhloubená studánka v místech, kde se stékají vody z okolního rašeliniště a z jakéhosi potůčku z Černé hory. Vede sem z Kvildy pohodlná asfaltová silnička (je to asi 6,5 km), a tak je běžným cílem jak cyklistů, tak výletníků a výletnic v sandálcích a s kabelkami. Když ovšem vyjdete z Kvildy v 7 ráno, není u pramene Vltavy ani noha. Za celou cestu jsme potkaly jen 2 německé cyklisty v protisměru.
Dál jsme se vydaly víceméně na houby po neznačených cestách pod Vysokým stolcem, což nám překazila blížící se bouřka.

Mapa: https://mapy.cz/s/kohusuleke
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
74 komentářů
  • 31.8.2020
  • 52 zobrazení
jura1972
Další z šumavských nádherných klasik. Přejezd z Rokyty podél Vchynicko-tetovského kanálu na dřevěný most Rechle a dále po silnici na Modravu, u Pstruha přibrání kolegů a výjezd proti proudu Modravského potoka přes rozcestí Na Ztraceném na Březník, po nádherných pohledech do Luzenského údolí, na Luzný a ke Klostermannově hájovně návrat na rozcestí Na Ztraceném a stoupání kolem Ptačí slati pod Černou horu (1316 m) s následným sjezdem k pramenu Vltavy, od něhož jsme se pod vrcholem Stráže (1308 m) přehoupli na naši nejvýše položenou obec Bučinu (Buchwald, 1200 m) nedaleko státní hranice, prohlídka venkovního muzea železné opony a občerstvení v restauraci Alpská vyhlídka. Za blížící se bouřky sjezd na Knížecí pláně k obnovenému hřbitovu a základům armádou za totality odstřeleného kostela svatého Jana Křtitele. Zde jsme vyhodnotili, že bouřce pravděpodobně alespoň na Strážný ujedeme, což se nakonec povedlo, a tak jsme na hraniční obec připomínající dnes kvůli asijským obchodníkům spíše Saigon sesvištěli kolem Žďáreckého sedýlka a jezírka. Na Strážném jsme jen krátce zastavili a pokračovali raději dále za současného hřmění od německé strany státní hranice přes Hliniště do Lenory, kde jsme se kousek za obcí vykoupali v Teplé Vltavě u dřevěného krytého mostu, zvaného zde rechle. Poté jsme se skvěle najedli v restauraci U Grobiána a posilněni se vyšvihli do malebné Zátoně na úpatí Boubína, abychom odtud přejeli do Horní Vltavice a pokračovali po silničce přes Borová Lada a Františkov na Kvildu, kde si Andrejka zakoupila nové růžové rukavičky, které na rozdíl od nohaviček nevydržely, a kolem Jezerní slati jsme dorazili na Horskou Kvildu, kde jsme si dopřáli další občerstvení v oblíbené restauraci hotelu Rankl, abychom na závěr sjeli údolím Hamerského potoka zpět na Antýgl a dali si zasloužené pivečko v kempu, večer jsme si pak po úžasných 87 kilometrech opekli před chatou špekáčky za pozorování padajících hvězd, další skvělý den to byl ... .
Mapa: https://mapy.cz/s/kobuhubese
více  Zavřít popis alba 
  • 23.8.2020
  • 99 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
jura1972
Příjezd na Modravu, výstup pěšáku na penzionu U Pstruha, přejezd na Rokytu, ubytování cyklistů na chatě Florian a nádherná cyklistika okolím Srní a Modravy na rozjezd. Přejezd kolem Vchynicko-tetovského plavebního kanálu přes rozcestí Schätzův les, Rokyta a Hakešická cesta pod Kostelní vrch (1016 m) k bývalé Hauswaldské kapli, která byla roku 1957 při budování vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda zničena, v roce 2006 se však podařilo obnovit základy kaple a léčivý pramen, který býval cílem mnohých poutníků. Od kaple přejezd k tzv. Vtokovému objektu na kanálu a sjezd přes Staré Srní do Srní k baroknímu kostelu Nejsvětější Trojice. Dále krátký výjezd kolem Klostermannovy chalupy pod Sedelský vrch (926 m) k akumulační nádrži pro vodní elektrárnu Vydra na Čeňkově Pile, sjezd přes Sedlo s krásnými roubenkami zpět ke Vchynicko-tetovskému kanálu a přejezd na Mechov, odkud jsme pokračovali zvlněně po cyklostezce nad silnicí na Velký Bor k památníku obětem první světové války s pěknými pohledy na protější Křemelnou (1125 m), z něhož následoval opravdu pořádný výšvih, kteří někteří absolvovali pěšky, přes bývalou Novou Studnici na zaniklou osadu Zelená hora (Grünberg) s krásnými pohledy k Srní a Huťské hoře (1187 m), odkud jsme přejeli přes rozcestí Bavorská a Vaňkova cesta na rozcestí Za Oblíkem, ze kterého jsme si udělali pěší odbočku na Oblík (1225 m) s vrcholovým skaliskem, z něhož se nám naskytly úžasné večerní pohledy k Poledníku (1315 m) či k Velkému a Malému Roklanu (Grosser und Kleiner Rachel, 1453 m, 1399 m). Pak už jsme byli odměněni krásným sjezdem na Javoří Pilu, kde byla za totality umístěna rota Pohraniční stráže, ze které jsme pak nádhernou krajinou podél Roklanského potoka sjeli na Modravu, abychom ochutnali pivo z místního pivovaru Lyer. Na závěr jsme pak po silnici přejeli přes Antýgl zpět na Rokytu, celkem 40 kilometrů.
Mapa: https://mapy.cz/s/lucojesoku
více  Zavřít popis alba 
  • 21.8.2020
  • 150 zobrazení
pravyplaninar
Slovensko by mohlo přírodní atrakce vyvážet, kdyby to šlo. Zatímco ale většina návštěvníků míří do Tater, Fatry nebo Roháčů, Súľovské skály a Strážovské vrchy neprávem zůstávají ve stínu těchto slavnějších pohoří. V této chráněné oblasti nedaleko Žiliny a Trenčína se přitom skrývá unikátní slepencové skalní město a nádherná krajina.

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě plnohodnotného horského trekingu lesy slovenských Strážovských vrchů. V okolí Súľova najdeme jak fotogenické skalní věže, vyčnívající vysoko nad koruny stromů, tak i skalní města, soutěsky či obrovské skalní brány. Velmi atraktivní krajina zatím odolává většímu přílivu návštěvníků, čemuž naštěstí pomáhá velmi členitý terén i absence infrastruktury. Je tedy třeba si připravit svaly a svačinu na celý den. Už při zdolávání prvních stovek metrů do prudkého kopce je jasné, že časové údaje na ukazatelích je třeba brát hodně s rezervou. Zvlášť ti netrénovaní... Ještě že s sebou máme pití, protože jinak bychom v krásných, ale úplně suchých skaliscích bídně zhynuli. Trasy tu sice nejsou kdovíjak dlouhé, zato mají slušné převýšení. Funí tu skoro každý, koho potkáte. Výhledy z vrcholových partií jsou fantastické. Na jednu stranu nížina, na stranu druhou další kopce a různě vysoké skalní věže. "Jaj, bože, je tu naozaj pekne, ale som akýsi hotový," sděloval starší muž své paní, když se společně dívali na jeden z nejznámějších a nejvýraznějších skalních útvarů celé naučné stezky.

Strážovské vrchy patří k nejkrásnějším horám na Slovensku. Charakteristické pro ně je, že nemají žádný celistvý hřeben. Tvoří je morfologicky velmi pestrá mozaika terénních tvarů, v nichž zaujmou především ostré vápencové útesy, homole a vůbec kopce rozházené jakoby bez ladu a skladu. Pojmenování "vrchy“ je poněkud zkreslující, ve skutečnosti je to poctivé horstvo, které dává svým návštěvníkům při putování v kteroukoli roční dobu pořádně zabrat. O značné převýšení nebývá na žádné turistické trase nikdy nouze. Návštěvnost Strážovských vrchů je nízká, přestože leží hned za údolím Váhu naproti našim Bílým Karpatům. Spěchá se kolem nich často bez povšimnutí dál proti toku Váhu za reklamně přitažlivějšími cíli. Přitom kopce Strážovských vrchů, kam se podíváme, patří k těm největším krajinářským parádám, které na Slovensku existují. Strážov je pak skutečným králem Strážovských hor. Je široko daleko nejvyšší a jeho vrcholek trůní výrazně nad ostatními. Nejvyšší partie mají podobu vápencového útesu s pozvolnou a zalesněnou východní stranou a skalním převisem na západě. Absenci dokonale kruhového rozhledu z jednoho místa bohatě vykompenzuje téměř letecký pohled na okolní krajinu a především na dole se rozprostírající vesničku Zliechov. Za jasných dní s dobrou dohledností se odkrývá pohled směrem na Moravu. Zvláště hezké jsou odtud nejvyšší vrcholy Moravskoslezských Beskyd, které vystupují zpoza hradby Javorníků jako izolované a výrazné horské masivy. Snadno rozeznáte útlou Lysou, rozložitý Smrk i plochý Radhošť. V mezeře mezi Javorníky a Bílými Karpaty se v dálce rýsují Hostýnské vrchy, nad sníženinou Vlárského průsmyku dokonce jihomoravské Chřiby. S dobrým dalekohledem by snad mohl být vidět i hrad Buchlov!

Pozoruhodná, neosídlená krajina lesů, hlubokých soutěsek a vápencových skal se rozprostírá severně od Strážova okolo horního toku Strážovského potoka. Za návštěvu stojí také rázovitá dědina Čičmany s několika penziony a národopisným muzeem. Najdete zde dřevěné domky pomalované bílými ornamenty, které vypadají jako perníkové chaloupky a takové stejné nejsou nikde jinde na celém světě k vidění. Stejné ornamenty zdobí také místní lidový kroj. Často se zde konávají pravidelně folklórní slavnosti.

Strážov je zkrátka úžasný!
více  Zavřít popis alba 
  • 14.8.2020
  • 164 zobrazení
mirovavro
Minulý rok sme boli aj na skalnom výtvore Budzogáň, ale Majko K. a Julko N. tam vtedy neodbočili. Teraz to Majko inak naplánoval a dostali sme sa tam všetci aj Hanka, ktorá tu bola prvýkrát.
V rannom rýchliku už bolo poznať aj na počte cestujúcich, že prázdniny a dovolenky finišujú. Našťastie sme všetci mali miesto na sedenie. Nad Rajcom sme si vystúpali k menej známej rozhľadni Dubová. Videli sme panorámu Martinských holi od Kľaku až po Strážov. Na výhliadkach sme potom neskôr pozorovali Veľký Rozsutec, Veľký Kriváň a Tulko objavil v diaľke aj vzdialenú Lysú horu v CZ. Počasie prialo turistike, takže sa to prejavilo aj na našej dobrej nálade až do cieľa nášho domova.
více  Zavřít popis alba 
  • 15.7.2020
  • 122 zobrazení
karlosveselos
Již asi po 8., s partou turistů trasou z Liberce do Děčína .
LB-Machnín-Krištofovo údolí-Pramen Ploučnice-Stráž-Jablonné- Mařenice-Trávník-Naděje-D.Světlá-Horní Světlá (přespání na chatě Luž)-výstup na Luž-Nová Huť-Kytlice-Č.Kamenice-Benešov-Dc / cca 115 km
za krásného počasí (až od Benešova drobný deštík) prostě to vyšlo :-) K.
Kategorie: cestováníkrajina
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • 24.6.2020
  • 58 zobrazení
jopu
Vyrazili jsme si na víkend k Ohři a na pár okolních hradů nad řekou mezi Doupovskými a Krušnými horami.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.6.2020
  • 110 zobrazení
zvanecek
Dnešní výšlap vede přes Pancíř na Můstek a Prenet. Z Prenetu sestoupíme do Zelené Lhoty, kde překročíme řeku Úhlavku. Královským hvozdem se navrátíme zpět do Špičáku. Většinu dne budeme z výšky shlížet na historické královácké území mezi Špičákem, Pancířem, Hamry a Zelenou Lhotou.

A co že ti Králováci byli zač? Převážně šumavští Němci, kteří podobně jako Chodové hlídali státní hranici.

V nižších polohách Šumavy určitě žili již v 11. století. Od 12. století osídlili do té doby odlehlé končiny vyšších šumavských poloh. Mimo ostrahy hranic dohlíželi na bezpečnost stezek z Čech do Bavor. Byli hrdí na svou historii a na svůj stav. Měli pocit panské nadřazenosti. Břetislav I. je roku 1040 osvobodil od daní a poplatků, odměnou za pomoc v boji proti bavorskému králi Jindřichu III. Černému. Byli podřízeni přímo českému králi. Výsady jim znovu potvrdila i Eliška Přemyslovna v roce 1314. V roce 1617 je obdrželi písemně od krále Matyáše. S nelibostí nesli, když v roce 1848 byli osvobozeni od poddanství všichni obyvatelé Čech a oni částečně ztratili svou výjimečnost. Od roku 1850 přestalo královácké území oficiálně existovat.

Králováci měli dědičná práva: volit si rychtáře, lovit zvěř, těžit dřevo, vařit pivo, pálit kořalku, lovit na svých pozemcích a chytat ryby.

Živili se sklářstvím, těžbou dřeva, dřevovýrobou a papírnictvím. Žili ve svobodných dvorcích (freihofech) kolem devíti rychet: Svatá Kateřina (dnes část Chudenína), Hamry, Hojsova Stráž, Javorná (Seewiesen), Zhůří (Heidel), Kochánov, Nové Stodůlky, Staré Stodůlky a Stachy.

Jejich dvorce bývaly kamenné s roubeným vrškem. Převislé prkenné střechy zatížené balvany vytvářely ve štítu dřevěnou pavlač. Střechu zdobívala zvonička. Součástí bývala i kaple. Zvonilo se ráno, večer, při úmrtí, nebo za špatného počasí. Každý dvorec měl jméno podle majitele Berghof, Tomandlhof, …

Všude, kde žili, se v krajině objevují „umrlčí prkna“. Bylo na něj vyryto nebo vypáleno, kdo na tomto prkně ležel + jméno a příjmení, datum narození a úmrtí a svatý veršík. Sloužily k uložení nebožtíka během dlouhé zimy. Poté se instalovaly v krajině podél cest v blízkosti statku pod stromem vedle křížku.

Vzezřením se odlišovali od ostatního obyvatelstva. Měli svůj kroj s plstěnými klobouky se širokou střechou a pentlemi. Ženy nosily šátek, překřížený na zádech. V současné době funguje spolek Šumavští Králováci, který navazuje na dávné tradice.

O tom, že nebyli vždy vnímáni bezvýhradně kladně, se mohli dočíst návštěvníci Šumavy v turistickém průvodci T. Cimrhanzla z roku 1878:
Horní a Dolní Eisenstrass (Hojsova Stráž) tvoří jednotlivé selské statky, takzvané statky „králováků“ nebo „dvořákův“ … Pozemky statků jdou obyčejně od vrchu až do údolí dolů a jsou z nahromaděného kamení udělanou zdí od sousedního statku odděleny. Statek králováků nalézá se obyčejně uprostřed majetku, kdežto malé chaloupky chalupníků všude roztroušeny jsou. Chalupníci tito jsou pravými nevolníky sedláků a musejí za byt a užívání malého kousku pole a louky po celý rok i s rodinou svou při statku pracovati … Velká část těchto dvořáků, kteří do dnes v paměti mají bývalá práva, a proto do dnes na sobě si zakládají, schudla nesmyslným prodáváním a kácením lesů. Obyvatelé tito jsou sice skromní a dobrosrdeční žijíce v spokojenosti ve svých horách se svými českými sousedy. O návštěvu škol málo dbají, za to však hledí každý, by již od mládí přivykl šňupání zvláštního tabáku Brisil zvaného, který si každý sám připravuje (máslo, vápno nehašené a rozetřené sklo, k tomu přidá něco čpavkové vůně). Barevná sklenička na tabák, u spodků kožených nůž a vidličky, nesmějí již ani výrostkům chyběti. Po prvním pozdravení nabízí ti již každý sklínku svou, bys klepnutím hrdélka na ruku vyrazil si z ní šňupec. Silným šňupáním tak ostrého tabáku naběhne nemálo každému nos a zohyzdí mu obličej. Zeny zase mají dědičné vole a jsou taktéž ohyzdné. Zvláštní zdrženlivosť ku každému cizinci zabraňuje nám, abychom dopodrobna poznali jeho spůsoby života, avšak poznáme některé na cestách svých, tak např. užívání prken na mrtvoly … Takto prkna pomalovaná nalézáme všude … činí nám nemilý dojem; zdá se nám jako by zbytky rakve byly po celé krajině roztroušeny …
více  Zavřít popis alba 
118 komentářů
  • 23.3.2020
  • 310 zobrazení
ladastolda
Vandrem na kole po trase: Děčín - Hřensko - České švýcarsko - Rumburk - Doubice - Kyjovské ůdolí - Staré Křečany - Krásná Lípa - Chřibská - Kytlice - Sloup v Č. - Stráž p. Ralskem - Hamr n. Jezeře - Mimoň - Máchovo j. - Dubá - hrad Houska - Kokořínským dolem - Byšice - Ovčáry - Stará Boleslav - Zeleneč - Klánovice - Újezd n.Lesy

V sobotu koncem června vyrážíme se Zuzanou vlakem do Děčína. Odtud už na kole po úplně nové, pro auta ještě zavřené silnici, (po rekonstrukci po loňských povodní) kolem Labe, největším pískovcovým kaňonem v Evropě, do Hřenska. Toto vyhlášené turistické místo, nyní bez turistů. Není sem totiž zatím zprovozněné dopravní spojení (pouze "vrchem"). Zde máme sraz s ostatními, Edou, Jarkem, Jardou a Jarkou. Z Hřenska jedeme na lehko, protože do Křečan, kam máme namířeno jede také Pučmeloun svou dcvanásettrojkou a tak nám veze bagáž. Což se hodí, neboť cesta stoupá, je kopcovitá a v pohodě se kocháme okolní krajinou. Druhý den znovu nalehko a znovu pořádně projet Českosaské Švýcarsko přes Doubici, Kyjovské údolí, kolem Křimice kousek do Německa a zpátky zas jinudy. Je to nádhera! Krásná místa, krásné počasí. Z Horních Křečan ještě přes rozhlednu Dymník do Rumburku a zpět. Pak již na těžko. Což znamená vše na kole s sebou. Stan, spacák, teplé oblečení, oblečení náhradní, do deště, hyg. potřeby, jídlo (housky s ...), pití (energ. nápoje), náhraní duši, nářadí, mapy, foťák, nabíječku, atd. A bez "motoru". Je to sice velký rozdíl než bez bagáže, ale zato jste svobodní, bez nutnosti někam dojet, být někde na čas. A nespěcháme. Při cestě přes Českou Lípu a Chřibskou jsme zvědavě nakukovali do oken malé sklárny, až nás majitel (?) vzal na prohlídku i s foukáním rozžhaveného skla. Zajímavá vložka cyklisty. Z Hor. Chřibské přes hřeben do Kytlice a pak dolů k Novému Boru s koncem etapy v kempu Sloup v Čechách. Jenže druhý den pršelo a nemínílo přestat. Tak jsme vyrazili na prohlídku skalního hradu Sloup. A odpoledne na krátkou deštivou etapu, přes Stráž pod Ralskem do prázdného kempu v Hamru na Jezeře. Škoda. Zde by bylo bývalo ... koupání a šunkování u jezera. A tak ráno jedeme dál přes Mimoň na Máchovo jezero. Na pláži Klůček jsme sami. Nadále totiž prší. A jak se ukáže, je to jediný deštivý týden, (28.6. - 5.7.) jinak v horkém a suchém létě 2003.
Z Doks na Dubou, hrad Housku, Kokořínským dolem, Byšice-Liblice, Ovčáry (etapa za deště přes 60km). A etapa poslední Ovčáry, Stará Boleslav, Káraný, Zeleneč, Klánovice, Praha Újezd n. Lesy. Celkem ujeto 300km.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 8.11.2019
  • 29 zobrazení
bobbi
Po povinné zastávce na Jezerní slati a pohledu na Roklany jsme z Filip.Huti jeli k hájovně Březník, zpět kolem Ptačí nádrže a přes Černou horu ke Stráži a Holému vrch, kolem pěkně bublajícího pramene Vltavy a přes Kvildu zpět.
Výhledy byly nádherné.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.10.2019
  • 202 zobrazení
petraiva69
Ještě jednou vyrážíme na Šumavu, stejně jako loni volíme útulný a osvědčený apartmán hotelu Jiřičná. Do cíle přijíždíme i přes nemoky dokonale promočení, ale natěšení. Sušíme. Večer se vyjasňuje, plánujeme.
Nedělní ráno je sluníčkové, vyrážíme na první výlet. V Železné Rudě tak trochu pracovní návštěva /bude jich víc/. Dál jedeme směr Německo. Jen krátce po E 53 a odbočujeme na Velké Javorské jezero, po krátké zastávce pokračujeme po Brennesstrasse pod Velkým Javorem. Všude je plno lidí. Pokračujeme dál zpět do Čech. Moc pěkné svezení. Zajíždíme na Hojsovu Stráž k orloji. A znovu přes Železnou Rudu. Zajíždíme na Prášily, Srní, Modravu a Kvildu, zastávka na vyhlídku Jezerní slať. Návratová cesta kvůli objížďce přes Kašperské Hory. Krásný a slunečný den, teplota 16 - 30st. , nejvýš 1150 m n.m., najeto cca 240km.

http://www.orloj-sumava-hojsovastraz.cz/
více  Zavřít popis alba 
  • 31.8.2019
  • 28 zobrazení
segi44
Mistrvský zápas OP Klatovska
více  Zavřít popis alba 
  • 20.8.2019
  • 36 zobrazení
fjw
V neděli 28. července 2019 jsme se vypravili k rozhledně Stráž nad Vinicou a pak k rozhledně Opavská hora. Následovala prohlídka hradu Modrý Kameň, odpolední zastávka ve Velkém Krtíši a přejezd do Maďarska do Maďarských Ďarmot - Balassagyarmat. Cestou na ubytování jsme se ještě stavěli ve Velké Čalomiji u Pustého kostela.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 10.8.2019
  • 173 zobrazení
elanus
Hauenštejn (též Horní hrad) je hrad z druhé poloviny 13. století přestavěný na zámek v osadě Horní Hrad nedaleko Stráže nad Ohří v Krušných horách. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka ČR. Hrad byl na konci 20. století předurčen k demolici, naštěstí ústav památkové péče od jeho ochrany jako památky neupustil a nyní spolupracuje s neustále se rozrůstající skupinou lidí na obnově hradu a zámku a jeho využití jako kulturně-turistického objektu. K hradu vedou dvě cesty - kratší návštěvníky dovede k rekonstruované Zámecké bráně, druhá ústí na hradním nádvoří a umožňuje výhled na hradní věž.
více  Zavřít popis alba 
18 komentářů
  • 17.3.2019
  • 72 zobrazení
lotusesprit
Starý Hrozňatov Maria Loreto - Poutní místo nechal postavit po roce 1664 rektor koleje Jan Jiří Dasselmann. V souvislosti s obnovením mariánského kultu byla zvolena loretánská kaple, která se váže k legendě o přenesení domku Panny Marie ze Svaté země do italského Loreta. Základní kámen ke stavbě Svaté Chýše položil tepelský opat Raymund Wilfert. Ambity byly přistavěny v letech 1675–1683. Nároží ambitů byla později ještě doplněna hranolovými kaplemi – Panny Marie, sv. Jáchyma a sv. Anny, sv. Zachariáše a sv. Alžběty a sv. Frantška Xaverského. Vstup byl situován v převýšené vstupní hodinové věži zastřešené jedinečnou dvojitou cibulovou střechou. Závěr ukončil šestnáctistěn poutního kostela sv. Ducha kompozičně situovaný ve velké podélné ose. Na obvodu byla ještě připojena v roce 1688 velká osmiboká kaple sv. Kříže a další kaple Loučení. Z údolí až k úpatí Loretánské hory prochází Křížová cesta, která původně čítala dvacetdevět zastavení končící na vrcholu kaplí sv. Hrobu. V 50. letech 20. století bylo místo v pohraničním pásmu a obec byla vysídlena. V roce 1964 vyhořela zvonice a jednotky pohraniční stráže využívaly loretu do jejího zřícení. Obnova lorety ve Starém Hronatově byla po roce 1989 realizována díky velkorysé pomoci společnosti Loreto-Verein ve Waldsassenu.
více  Zavřít popis alba 
  • 20.12.2018
  • 61 zobrazení
biblos
Další z výletů, který jsme si zaplatili, byl na poloostrov Athos (jeden z výběžků poloostrova Chalkidiki). do přístavu Ouranoupoli, který je nejoblíbenějším a nejnavštěvovanějším resortem na poloostrově Athos. My tam však zamířili proto, že leží přímo u hranic s mnišským státem Agios Oros. Název města můžeme přeložit jako „ z nebe“ a pro mnohé návštěvníky je opravdu nebeským místem na zemi. Atmosféru letoviska dokreslují hory zvedající se jen kousek od pobřeží, které jsou oblíbeným místem pro horskou turistiku.

Nepřehlédnutelnou dominantou tohoto střediska je největší a nejlépe zachovaná strážní věž v Chalkidiki „ Prosfórion“ nacházející se kousek od přístavu. Byla postavena před více jak 700 lety, byla zničena a znovu zrenovována.

Volný čas po výletu lodí podél poloostrova jsme strávili krátkou prohlídkou hlavní nákupní ulice a posezením u městské pláže. Zaujala mne podívná "díra" v písku nedaleko lavičky. Nebydlel v ní mravkolev, což mne při prvním pohledu napadlo (na základě obrázku ze Sekorovy knížky o Ferdovi mravenci), ale dost velcí mravenci - asi jako naši lesní. Na dvou fotkách jsou zachyceni šťastlivci, kteří dostali povolení k návštěvě posvátného Athosu, zřejmě při výměně "stráží". Pak ještě pár fotek průzračného Egejského moře před hodinovou cestou zpět do letoviska Nea Vrasna, která byla přerušena jen krátkou zastávkou na vyhlídkovém místě nad městečkem Stratoni. Ani tady nechyběla minikaplička.
Kategorie: cestováníkrajina
více  Zavřít popis alba 
  • 15.10.2017
  • 64 zobrazení
trinecky
Krátkodobá NÁSTĚNKA 4. dne 8-denního zájezdu turistů KČT Třinec po Východním Slovensku. Odjeli jsme BUSem od Vinianskeho jazera v 8:30 h. ku Prešovu, do obce Petkovce. Vystoupali jsme na oblý kopec BUČKY (528 m), z něhož byly v pěkném dni úžasné výhledy na okolní i vzdálené hory: Ondavská vrchovina (pod ní v.n. Velká Domaša), v dáli Vihorlatské vrchy (Sninský kameň, Motrogon, Vihorlat), dlouhé Slanské vrchy, pohoří Stráže (Stráž a Lysá Stráža, Šarišský hrad a Kapušiansky hrad), za nimi pohoří Bachureň, Čerchovské pohorie (Čergov) s horami Čerchov, Lysá, Minčol,...), v dáli Vysoké Tatry a Pieniny, Laborecká vrchovina, Nízké Beskydy, Bukovské vrchy - NP Poloniny a v nepřehlednu určitě i Bieszczady v PL. Na vrchu Bučky jsou rozsáhlé louky plné květin, sbírali jsme jahody, kochali se výhledy a určovali jsme hory a vrchy. Větší část turistů sešla k vodní nádrži Velká Domaša a jen několik nás šlo loukami k Malé Domaši. Občerstvili jsme se ostružinami a v obci Slovenská Kajňa jsme pojedli a popili v 35 st.C horku u zavřeného hostince z vlastních zásob. Zaujala mě zde zajímavá "železná" studna. BUS nás zde přibral a cestou jsme opět zajeli do Kaufu Michalovce na doplnění zásob pro další dny putování po horách.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.8.2017
  • 137 zobrazení
jaropet
Hauenštejn (též Horní hrad či Hauenstein) je hrad z druhé poloviny 13. století přestavěný na zámek v osadě Horní Hrad nedaleko Stráže nad Ohří v Krušných horách v okrese Karlovy Vary. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR.
Hrad byl pravděpodobně založen v druhé polovině 13. století jako součást hraničního opevnění. To však není jisté. Jako druhá možnost se uvádí založení hradu jeho prvním doloženým majitelem – loketským purkrabím Mikulášem Winklerem. Ten ho však poměrně záhy přenechal klášteru v Doksanech. Klášter jej i s panstvím vyměnil 23. ledna 1336 s českým králem Janem Lucemburským za poplužní dvůr ve Velichově. Od té doby setrval jako součást královského majetku až do doby Karla IV. Ten jej převedl na neznámého majitele. Hrad poté vyměnil ještě několikrát svého majitele a byl používán jako zástava. Teprve v 16. století se dostal do rukou mocného rodu Šliků. Ti ho po požáru (kolem roku 1600) nechali nákladně přestavět z původní gotické do nové renesanční podoby. Podle dochovaných zpráv z té doby byl na zámku vybudován i pivovar. V této době je také rozšířen zámecký sad, hospodářství a postaven dřevěný vodovod. Šlikové drželi Hauenštejn až do roku 1663, kdy jej prodali vévodovi Juliu Jindřihovi Sasko-Lauenburskému. Od té doby tvořil Hauenštejn součást ostrovského panství. Julius Jindřich nechal zámek rozšířit a provedl mnohé stavební úpravy.
Roku 1689 zdědila Hauenštejn Francizska Sibyla Augusta. Zámek tak připadl do rukou rodu Augustů. Ti však v roce 1771 po meči vymřeli a celé panství i s hradem připadlo do majetku domu Habsbursko-lotrinského. Od roku 1826 spadal do souboru tzv. státních statků. 30. října 1837 byl prodán Gabriele hraběnce z Buquoy - Longueval v rámci rozprodeje státních statků. Buquoyové pak drželi Hauenštejn až do roku 1945. Během druhé světové války byl využíván jako středisko Hitlerjugend. Po válce byl zabaven a připadl do správy československého státu. V roce 1947 byl po rekonstrukci využíván jako rekreační středisko jáchymovských dolů. Později, do roku 1958, zde zase sídlil záchytný dětský domov. Od té doby nebyl využíván a chátral. Okresní národní výbor jej chtěl několikrát nechat zrekonstruovat, ale nenalezl pro něj dostatečné finance ani podporu. Po roce 1982 se dokonce uvažovalo o jeho demolici a zachování pouze věže k turistickým účelům. Avšak ústav památkové péče od jeho ochrany jako památky neupustil. Po roce 1992 přešel hrad a zámek Hauenštejn pod správu obce Krásný Les. Zastupitelstvo hledalo několikrát kupce. Až v letech 1999–2000 koupil hrad a zámek současný majitel – Pavel Palacký. Od té doby pracuje s neustále se rozrůstající skupinou lidí na obnově hradu a zámku a jeho využití jako kulturně-turistického objektu.

Zdroj a další info: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hauen%C5%A1tejn
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 3.8.2017
  • 1 131 zobrazení
hofi01
V pátek odpoledne jsme vyrazili do Jedovnic, kam nás kamarádi Mařa a Móňa Ondrovi pozvali na takový privátní srazík. Ubytovali se v chatce a poseděli s kamarády...
Sobotní den patřil 230 km dlouhé vyjížďce, která vrcholila zastávkou na hrázi Vírské přehrady a na rozhledně v nedalekém Karasíně. Večerní posezení bylo opět famozní, témat k diskusi nevyčerpatelně...
V neděli ráno jsme se rozloučili a, s malou zastávkou na hradě Bouzov, vyrazili směr Dolní Morava v Orlických horách. Zde jsme navštívili Stezku v oblacích, obří rozhledu s překrásnými výhledy, atrakci, která je hodná doporučení. Dále jsme v Králíkách přibrzdili ve tvrzi Hůrka, zde jsme ale k pokročilé hodině neměli šanci vidět víc, než prostor před vstupem do objektu. Nakonec jsme dojeli do kempu Šlechtův palouk na Pastvinské přehradě, kde jsme našli pěkný rovný plácek pro náš stan. Kempík je poměrně pěkný, klidný, ve velice příjemném prostředí, jídlo bychom však doporučovali řešit vlastní...
Pondělní ráno jsme přejeli asi 30 km do Rychnova nad Kněžnou ke kamarádovi Jirkovi. U něj jsem nechal těžké kufry a na lehko jsme vyrazili svézt se po Orlických horách. Silničky 3. tříd naprosto super, replika středověké vesnice Villa Nova bomba, zastávka na Masarykově i Kašparově chatě též, Zemská brána krásné místo, kostel s prosklenou střechou v Neratově je kapitola sama pro sebe, neskutečná nádhera. K večeru jsme u Jirky přicvakli kufry a vyrazili na vodní nádrž Rozkoš, cestou jsme měli asi hodinovou pauzu na benzině, kde jsme se museli schovat před poměrně slušnou bouřkou. V kempu na Rozkoši jsme vzali chatku. Se štěnicema bez ramínek :D na přespání dobrý...
Úterý bylo ve znamení přesunu k České Lípě, cestu jsme si chtěli užít, jeli jsme tedy přes Jánské Lázně v Krkonoších, zastavili jsme si v Harachově u Mamutího můstku. V Liberci jsme se zdrželi v motoobchodě Rockway, kde bych byl schopen strávit celý den. Následně jsme vyjeli na Ještěd, což byl top cíl, ten výhled nás okouzlil, úzasná záležitost. No a protože nám čas přál, stihli jsme i moc pěknou Křížovou cestu ve Cvikově a pohádkové místo, Panskou skálu v Kamenickém Šenově. Odtud už to bylo k dalšímu kamarádovi Jirkovi Niklovi do jeho motohospody v Horní Libchvě už jenom 9 km. U něj jsme našli azyl na podiu již téměř nevyužívaného sálu :D ...
Ve středu nás Jirka chtěl provést po okolí, takže vytáhl svého parádního Triumpha a vyrazili jsme po českolipsku. Naše první zastávka byla v profláklých motorkářských Pekelných dolech, zde jsem neodolal a musel si jeskyni projet. Další toulání nás zavedlo pod hrad Bezděz, kde jsem pouze udělal foto. Jiří nás zavedl ještě k Máchovu jezeru a tam nás opustil (páč musel otvírat hospodu). My se dole u vody občerstvili a vyrazili do Sloupu v Čechách, kde jsme měli namyšlenou návštěvu asi 3 cílů. Člověk míní, život mění - takže Skalní hrad jsme nestihli, kapli v Modlivém dole nejdříve nenašli a když jsme zjistili, kde je, tak se nám nechtělo už v tom horku jít tak daleko pěšky v motoharech a k rozhledně Na stráži se nám zase nechtělo jet do zákazu.A to nemluvím o Samuelově jeskyni v lese nad Sloupem. Takže víme, že se sem musíme ještě někdy vrátit. Vzhledem k úmornému vedru jsme se vrátili do Libchavy, kde nás čekalo příjemné večerní posezení u Jirky...
Čtvrtek už znamenal jenom přesun domů, cesta ubíhala svižně, udělali jsme si zastávku v Jihlavském Bikers Crownu a za nedlouho jsme byli doma. Cestou padlo ještě jedno pěkné čísílko na tachometru, které stálo za foto...
Zhodnocení je, že jsme za těch pár dní najeli velmi příjemných 1.381 km, poznali zase pár krásných míst té naší pidirepubličky a především se potkali s kamarády, což je deviza největší !
více  Zavřít popis alba 
  • 23.7.2017
  • 216 zobrazení
Reklama