Hledání: Strážov - K. Hory 18.8.2019

Pro dotaz Strážov - K. Hory 18.8.2019 jsme našli 64 výsledků.

Náš tip

Stáhněte si Rajče do kapsy!
Rychlejší a jednodušší přístup
k vašim fotkám a videům.

jopu
Vyrazili jsme si na víkend k Ohři a na pár okolních hradů nad řekou mezi Doupovskými a Krušnými horami.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v květnu
  • 92 zobrazení
pepajona
Autem do Kvildy, odsud na kole podél Teplé Vltavy až k prameni. To je ta studánka s tím odtékajícím potůčkem. Dále na vyhlídky pod Černou horou (1316) a pod Stráží (1308) a opět zasloužený dlouhý sjezd do Kvildy. Nádherné výhledy k sousedům do Bavorského lesa.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.9.2020
  • 35 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
pepajona
Vlastně to měl být díl 5., protože vznikl při návratu z Modravy při dvou zastávkách.
Jezerní slať v nadmořské výšce přes 1000 m je naprosto unikátní.
Vyhlídka nad zmizelou osadou Zhůří pak rozvíjí celou paletu pohraničních hor od jihu po sverozápad s dominantami obou Roklanů, rozhledny na Poledníku, Sokola v popředí, ale i dalších, neméně krásných kopců, z nichž mnohé (Černou horu, Stráž, Vysoký stolec, jsme měli objet těsně pod vrcholem až následující den trasou k pramenům Vlatavy. Vše je krásně popsánou v reliéfním panoramatu na vyhlídce.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.9.2020
  • 31 zobrazení
iva-63
Kvilda - pramen Vltavy - rozc. Pod Stráží - Tvrdá cesta - bývalá Tobiášova Huť - Kvilda (15,5 km)

Pramen Vltavy, resp. Teplé Vltavy, resp. Černého potoka je až příliš hojně navštěvovaným místem. Zvlášť s ohledem na to, že to není vůbec žádný pramen, ale uměle vyhloubená studánka v místech, kde se stékají vody z okolního rašeliniště a z jakéhosi potůčku z Černé hory. Vede sem z Kvildy pohodlná asfaltová silnička (je to asi 6,5 km), a tak je běžným cílem jak cyklistů, tak výletníků a výletnic v sandálcích a s kabelkami. Když ovšem vyjdete z Kvildy v 7 ráno, není u pramene Vltavy ani noha. Za celou cestu jsme potkaly jen 2 německé cyklisty v protisměru.
Dál jsme se vydaly víceméně na houby po neznačených cestách pod Vysokým stolcem, což nám překazila blížící se bouřka.

Mapa: https://mapy.cz/s/kohusuleke
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
74 komentářů
  • 11.8.2020
  • 51 zobrazení
karlosveselos
Již asi po 8., s partou turistů trasou z Liberce do Děčína .
LB-Machnín-Krištofovo údolí-Pramen Ploučnice-Stráž-Jablonné- Mařenice-Trávník-Naděje-D.Světlá-Horní Světlá (přespání na chatě Luž)-výstup na Luž-Nová Huť-Kytlice-Č.Kamenice-Benešov-Dc / cca 115 km
za krásného počasí (až od Benešova drobný deštík) prostě to vyšlo :-) K.
Kategorie: cestováníkrajina
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • 23.6.2020
  • 49 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
segi44
Mistrvský zápas OP Klatovska
více  Zavřít popis alba 
  • 18.8.2019
  • 36 zobrazení
jura1972
Další z šumavských nádherných klasik. Přejezd z Rokyty podél Vchynicko-tetovského kanálu na dřevěný most Rechle a dále po silnici na Modravu, u Pstruha přibrání kolegů a výjezd proti proudu Modravského potoka přes rozcestí Na Ztraceném na Březník, po nádherných pohledech do Luzenského údolí, na Luzný a ke Klostermannově hájovně návrat na rozcestí Na Ztraceném a stoupání kolem Ptačí slati pod Černou horu (1316 m) s následným sjezdem k pramenu Vltavy, od něhož jsme se pod vrcholem Stráže (1308 m) přehoupli na naši nejvýše položenou obec Bučinu (Buchwald, 1200 m) nedaleko státní hranice, prohlídka venkovního muzea železné opony a občerstvení v restauraci Alpská vyhlídka. Za blížící se bouřky sjezd na Knížecí pláně k obnovenému hřbitovu a základům armádou za totality odstřeleného kostela svatého Jana Křtitele. Zde jsme vyhodnotili, že bouřce pravděpodobně alespoň na Strážný ujedeme, což se nakonec povedlo, a tak jsme na hraniční obec připomínající dnes kvůli asijským obchodníkům spíše Saigon sesvištěli kolem Žďáreckého sedýlka a jezírka. Na Strážném jsme jen krátce zastavili a pokračovali raději dále za současného hřmění od německé strany státní hranice přes Hliniště do Lenory, kde jsme se kousek za obcí vykoupali v Teplé Vltavě u dřevěného krytého mostu, zvaného zde rechle. Poté jsme se skvěle najedli v restauraci U Grobiána a posilněni se vyšvihli do malebné Zátoně na úpatí Boubína, abychom odtud přejeli do Horní Vltavice a pokračovali po silničce přes Borová Lada a Františkov na Kvildu, kde si Andrejka zakoupila nové růžové rukavičky, které na rozdíl od nohaviček nevydržely, a kolem Jezerní slati jsme dorazili na Horskou Kvildu, kde jsme si dopřáli další občerstvení v oblíbené restauraci hotelu Rankl, abychom na závěr sjeli údolím Hamerského potoka zpět na Antýgl a dali si zasloužené pivečko v kempu, večer jsme si pak po úžasných 87 kilometrech opekli před chatou špekáčky za pozorování padajících hvězd, další skvělý den to byl ... .
Mapa: https://mapy.cz/s/kobuhubese
více  Zavřít popis alba 
  • 11.8.2020
  • 92 zobrazení
mirovavro
Minulý rok sme boli aj na skalnom výtvore Budzogáň, ale Majko K. a Julko N. tam vtedy neodbočili. Teraz to Majko inak naplánoval a dostali sme sa tam všetci aj Hanka, ktorá tu bola prvýkrát.
V rannom rýchliku už bolo poznať aj na počte cestujúcich, že prázdniny a dovolenky finišujú. Našťastie sme všetci mali miesto na sedenie. Nad Rajcom sme si vystúpali k menej známej rozhľadni Dubová. Videli sme panorámu Martinských holi od Kľaku až po Strážov. Na výhliadkach sme potom neskôr pozorovali Veľký Rozsutec, Veľký Kriváň a Tulko objavil v diaľke aj vzdialenú Lysú horu v CZ. Počasie prialo turistike, takže sa to prejavilo aj na našej dobrej nálade až do cieľa nášho domova.
více  Zavřít popis alba 
  • 15.7.2020
  • 108 zobrazení
jura1972
Příjezd na Modravu, výstup pěšáku na penzionu U Pstruha, přejezd na Rokytu, ubytování cyklistů na chatě Florian a nádherná cyklistika okolím Srní a Modravy na rozjezd. Přejezd kolem Vchynicko-tetovského plavebního kanálu přes rozcestí Schätzův les, Rokyta a Hakešická cesta pod Kostelní vrch (1016 m) k bývalé Hauswaldské kapli, která byla roku 1957 při budování vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda zničena, v roce 2006 se však podařilo obnovit základy kaple a léčivý pramen, který býval cílem mnohých poutníků. Od kaple přejezd k tzv. Vtokovému objektu na kanálu a sjezd přes Staré Srní do Srní k baroknímu kostelu Nejsvětější Trojice. Dále krátký výjezd kolem Klostermannovy chalupy pod Sedelský vrch (926 m) k akumulační nádrži pro vodní elektrárnu Vydra na Čeňkově Pile, sjezd přes Sedlo s krásnými roubenkami zpět ke Vchynicko-tetovskému kanálu a přejezd na Mechov, odkud jsme pokračovali zvlněně po cyklostezce nad silnicí na Velký Bor k památníku obětem první světové války s pěknými pohledy na protější Křemelnou (1125 m), z něhož následoval opravdu pořádný výšvih, kteří někteří absolvovali pěšky, přes bývalou Novou Studnici na zaniklou osadu Zelená hora (Grünberg) s krásnými pohledy k Srní a Huťské hoře (1187 m), odkud jsme přejeli přes rozcestí Bavorská a Vaňkova cesta na rozcestí Za Oblíkem, ze kterého jsme si udělali pěší odbočku na Oblík (1225 m) s vrcholovým skaliskem, z něhož se nám naskytly úžasné večerní pohledy k Poledníku (1315 m) či k Velkému a Malému Roklanu (Grosser und Kleiner Rachel, 1453 m, 1399 m). Pak už jsme byli odměněni krásným sjezdem na Javoří Pilu, kde byla za totality umístěna rota Pohraniční stráže, ze které jsme pak nádhernou krajinou podél Roklanského potoka sjeli na Modravu, abychom ochutnali pivo z místního pivovaru Lyer. Na závěr jsme pak po silnici přejeli přes Antýgl zpět na Rokytu, celkem 40 kilometrů.
Mapa: https://mapy.cz/s/lucojesoku
více  Zavřít popis alba 
  • 8.8.2020
  • 145 zobrazení
pravyplaninar
Slovensko by mohlo přírodní atrakce vyvážet, kdyby to šlo. Zatímco ale většina návštěvníků míří do Tater, Fatry nebo Roháčů, Súľovské skály a Strážovské vrchy neprávem zůstávají ve stínu těchto slavnějších pohoří. V této chráněné oblasti nedaleko Žiliny a Trenčína se přitom skrývá unikátní slepencové skalní město a nádherná krajina.

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě plnohodnotného horského trekingu lesy slovenských Strážovských vrchů. V okolí Súľova najdeme jak fotogenické skalní věže, vyčnívající vysoko nad koruny stromů, tak i skalní města, soutěsky či obrovské skalní brány. Velmi atraktivní krajina zatím odolává většímu přílivu návštěvníků, čemuž naštěstí pomáhá velmi členitý terén i absence infrastruktury. Je tedy třeba si připravit svaly a svačinu na celý den. Už při zdolávání prvních stovek metrů do prudkého kopce je jasné, že časové údaje na ukazatelích je třeba brát hodně s rezervou. Zvlášť ti netrénovaní... Ještě že s sebou máme pití, protože jinak bychom v krásných, ale úplně suchých skaliscích bídně zhynuli. Trasy tu sice nejsou kdovíjak dlouhé, zato mají slušné převýšení. Funí tu skoro každý, koho potkáte. Výhledy z vrcholových partií jsou fantastické. Na jednu stranu nížina, na stranu druhou další kopce a různě vysoké skalní věže. "Jaj, bože, je tu naozaj pekne, ale som akýsi hotový," sděloval starší muž své paní, když se společně dívali na jeden z nejznámějších a nejvýraznějších skalních útvarů celé naučné stezky.

Strážovské vrchy patří k nejkrásnějším horám na Slovensku. Charakteristické pro ně je, že nemají žádný celistvý hřeben. Tvoří je morfologicky velmi pestrá mozaika terénních tvarů, v nichž zaujmou především ostré vápencové útesy, homole a vůbec kopce rozházené jakoby bez ladu a skladu. Pojmenování "vrchy“ je poněkud zkreslující, ve skutečnosti je to poctivé horstvo, které dává svým návštěvníkům při putování v kteroukoli roční dobu pořádně zabrat. O značné převýšení nebývá na žádné turistické trase nikdy nouze. Návštěvnost Strážovských vrchů je nízká, přestože leží hned za údolím Váhu naproti našim Bílým Karpatům. Spěchá se kolem nich často bez povšimnutí dál proti toku Váhu za reklamně přitažlivějšími cíli. Přitom kopce Strážovských vrchů, kam se podíváme, patří k těm největším krajinářským parádám, které na Slovensku existují. Strážov je pak skutečným králem Strážovských hor. Je široko daleko nejvyšší a jeho vrcholek trůní výrazně nad ostatními. Nejvyšší partie mají podobu vápencového útesu s pozvolnou a zalesněnou východní stranou a skalním převisem na západě. Absenci dokonale kruhového rozhledu z jednoho místa bohatě vykompenzuje téměř letecký pohled na okolní krajinu a především na dole se rozprostírající vesničku Zliechov. Za jasných dní s dobrou dohledností se odkrývá pohled směrem na Moravu. Zvláště hezké jsou odtud nejvyšší vrcholy Moravskoslezských Beskyd, které vystupují zpoza hradby Javorníků jako izolované a výrazné horské masivy. Snadno rozeznáte útlou Lysou, rozložitý Smrk i plochý Radhošť. V mezeře mezi Javorníky a Bílými Karpaty se v dálce rýsují Hostýnské vrchy, nad sníženinou Vlárského průsmyku dokonce jihomoravské Chřiby. S dobrým dalekohledem by snad mohl být vidět i hrad Buchlov!

Pozoruhodná, neosídlená krajina lesů, hlubokých soutěsek a vápencových skal se rozprostírá severně od Strážova okolo horního toku Strážovského potoka. Za návštěvu stojí také rázovitá dědina Čičmany s několika penziony a národopisným muzeem. Najdete zde dřevěné domky pomalované bílými ornamenty, které vypadají jako perníkové chaloupky a takové stejné nejsou nikde jinde na celém světě k vidění. Stejné ornamenty zdobí také místní lidový kroj. Často se zde konávají pravidelně folklórní slavnosti.

Strážov je zkrátka úžasný!
více  Zavřít popis alba 
  • letos v červenci
  • 152 zobrazení
jozom
išiel som z južnej strany, cez predvrcholy, po skalách až hore k vysielaču
více  Zavřít popis alba 
  • 31.1.2014
  • 75 zobrazení
michelk
Rozhledna „Na stráži“ se nachází na stejnojmenném skalním ostrohu (354 m n. m.) nad Sloupem v Čechách. Ostroh se původně nazýval Breiterstein (Široký kámen). Současné pojmenování vzniklo za třicetileté války a je pojmenován podle pozorovacího stanoviště, které tu v roce 1634 zřídili Švédové. V roce 1933 zde byla postavena dřevěná výletní restaurace, poté tu bylo rekreační středisko, které však koncem devadesátých let při rekonstrukcích dvakrát vyhořelo a na podzim roku 2010 byla zahájena stavba nové 33 m vysoké železné rozhledny. Otevřena byla 6.7.2011 a na místě původní restaurace byla postavená nová chata s penzionem.
Rozhlednu tvoří ocelový telekomunikační stožár mobilního operátora s vnějším vřetenovým kovovým schodištěm. Vyhlídková plošina se nachází ve výšce 26 m a vede k ní 150 schodů. Stejných rozhleden je po republice spousta (např. Dubecko pod Kozákovem, Nisanka, Sokolí vrch u Děčína…), ale pouze tato je krásně opláštěná smrkovými prkny, takže nijak neruší okolní krajinu. Z dálky vypadá jako torzo mohutného stromu. Zajímavostí je, že rozhledna se stala 5.000 místem, kde má společnost T-mobile umístěny své technologie.
Z vyhlídkové plošiny je výhled na Špičák u České Lípy, skalní hrad Sloup s poustevnou pod námi a v dálce pak Nový Bor, Lužické hory s Klíčem, Luží a Hvozdem.
více  Zavřít popis alba 
  • 8.5.2014
  • 102 zobrazení
bobbi
Po povinné zastávce na Jezerní slati a pohledu na Roklany jsme z Filip.Huti jeli k hájovně Březník, zpět kolem Ptačí nádrže a přes Černou horu ke Stráži a Holému vrch, kolem pěkně bublajícího pramene Vltavy a přes Kvildu zpět.
Výhledy byly nádherné.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.10.2019
  • 200 zobrazení
radimturista
Na severu města Děčín se zvedá Stolíčná hora s vrcholkem přezdívaným Kvádrberk (něm. Quaderberg). Z jeho okrajových vyhlídek,jsou nádherné výhledy na Děčín,Děčínský Sněžník a údolí Labe.Od šedesátých let 19. století byly upravovány výstupy na vrchol a zřizovány cesty i vyhlídky. V roce 1879 vybudoval děčínský okrašlovací spolek na vrcholové plošině vyhlídkovou terasu s pískovcovým obeliskem:,nazvanou Císařská vyhlídka (výstavba byla součástí oslav 25. jubilea císařského manželského páru Františka Josefa I. a Alžbéty). Současně byla zřízena na temeni Kvádrberku promenádní cesta (Císařská promenáda) k Leopoldově výšině ( dnes vyhlídka Labská stráž) a k Loubské rokli. Od roku 1870, resp.1888 stál na vrcholu Kvádrberku také výletní hostinec.Z něj dnes už bohužel nezbylo skoro nic.Je zde prastará vodárna,která slouží dodnes.Z Děčína na Stolovou horu vede naučná stezka a červená magistrála,která dále pokračuje přes Labský(Růžový) hřeben až do Hřenska.Okrajové partie stolové hory tvoří skalní věže a zajímavé pískovcové útvary.
více  Zavřít popis alba 
  • 11.5.2017
  • 112 zobrazení
verastrnadkova
Čejkovice jsou vinařská obec v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji, 15 km severozápadně od Hodonína. Obcí protéká potok Prušánka. Žije zde přibližně 2 500 obyvatel.
Z hlediska regionálního členění náleží Čejkovice do oblasti hanáckého Slovácka, která je vtěsnaná mezi Podluží, Hodonínsko a Kyjovsko. Sousedními obcemi sídla jsou Vrbice, Prušánky, Starý Poddvorov, Nový Poddvorov, Čejč, Kobylí, Velké Bílovice a Mutěnice.

Název obce
Název obce Čejkovice nelze odvozovat od pověsti, která vypráví o pánovi, který při lovu zastřelil čejku, a nad ní pronesl monolog: „Už nepoletíš čejko-více“. Jelikož je v Česku mnoho vesnic s tímto názvem, vyznívá pravděpodobněji hledat původ tohoto názvu v místních jménech: Čajka, Čejka, Čak a v řadě jiných obměn. Všechna ta jména historikové vysvětlují od základu čekati, čakati, a nejstaršího tvaru „čajati“, to je být na stráži. Další variantou je taky odvození od vlastního jména Čajka, které pocházelo od staročeského označení ptáka čajky (čejky). Název Čejkovice pak znamená „ves lidí Ča(e)jkových“.

Historie
Příchod templářů do našich zemí je datován k roku 1230 a k tomuto datu se rovněž vztahuje i budování čejkovické gotické tvrze a příslušného sklepení (Templářské sklepy). V této době zde taktéž často sídlil templářský komtur Ekko. První písemná zmínka o Čejkovicích pochází z roku 1248, kdy břeclavský feudál Oldřich ze Sponheimu daroval čejkovským templářům čtyři grunty v nedalekých Rakvicích. V roce 1309 se majetku templářů a zároveň i celých Čejkovic zmocnil Jindřich z Lipé. Po odchodu feudálů z Lipé se v Čejkovicích střídají rody z Kunštátu, ze Štemberka, ze Zástřizl, z Lomnice a z Víckova. V roce 1540 došlo k obnovení hrdelního a trhového práva. Rok 1540 znamenal pro Čejkovice změnu majitele na rod Víckovců, kteří městečko drží až do roku 1622, kdy byly Čejkovice Janu Adamu z Víckova, který se zúčastnil stavovského povstání zkonfiskovány a předány řádu jezuitů neboli Tovaryšstvu Ježíšovu. Po zrušení řádu roku 1773 přešel majetek do Studijního fondu. V roce 1785 navštívil Čejkovice císař Josef II. a na přímluvu tehdejšího starosty zrušil své nařízení o pohřbívání v plátně. Čejkovice disponovali horenským právem (pěstování vína) nebo hrdelním. Za první světové války někteří občané Čejkovic bojovali v řadách legionářů, převážně ve francouzských, italských a ruských legiích. Během nejhoršího období druhé světové války přišlo o život mnoho občanů obce. Konec války pro Čejkovice nastal 14. dubna 1945, kdy obec osvobodila sovětská vojska. Rok 1998 byl 750. výročím první písemné zmínky a k této příležitosti byl obci udělen tehdejším předsedou vlády znak obce.

Akce a život v obci
Každoročně se konají v Čejkovicích tradiční krojované hody. Jejich součástí je stavění hodové máje, průvody obcí, hodové zábavy a všemožné jiné veselí. Hladký průběh hodů zajišťují stárci a stárky – vybraní zástupci z krojované mládeže (chasy). Hody se slaví ve vesnici jako křesťanský svátek vztahující se k svátku patrona kostela. V Čejkovicích, kde je kostel zasvěcen sv. Kunhutě, se však hody konají vždy třetí víkend v srpnu a to z toho důvodu, že na jaro bylo moc práce. Nový termín byl odvozen od data svěcení nových kostelních zvonů.
Vinné trhy mají v Čejkovicích již dvacetiletou tradici. V prostorách zámku a přilehlé zámecké zahradě se návštěvníkům prezentuje vice než 30 vinařství. Akce je spojená zejména s folklorem lidovými tradicemi a dobrou náladou.
Zarážení hory – Tradice zarážení hory má kořeny ve středověku. Vinaři tak tehdy uzavíraly své vinice s dozrávajícími hrozny cizím lidem. Právní ochranu jim tehdy poskytovalo tzv. horenské právo, kde byli formulovány např. tresty pro nezvané hosty nebo případné výjimky. Porušení zákazu se přísně trestalo, mohlo dojít až na hrdelní tresty. Hrozen si směli pro osvěžení v horkém dni utrhnout jen nemocní lidé, případně těhotné ženy. Tato pravidla platila až do konce vinobraní. V Čejkovicích bylo toto horenské právo patentem Josefa II. v roce 1784 zrušeno. Obyvatelstvo ale toto nařízení nechtělo přijmout a dlouhou dobu dodržovalo staré zákony, zejména společný začátek vinobraní, a často se k nim vraceli. Dnes je obřad pouze formální. Stává se turistickou atrakcí doprovázenou muzikou. Symbolem zaražené hory je vztyčená opentlená májka zaražená deseti kůly ztělesňujícími počet vinařských tratí v obci, kterými jsou Stará hora, Šatrapky, Odměry, Novosády, Díl u včelína, Niva hrbatá, Helezný díl, Noviny, Kontrbovce a Kostelnické.
Slavnost Těla a Krve Páně, nebo také lidově Boží Tělo je náboženský svátek římskokatolické církve. Probíhá tak, že z kostela vychází průvod a míří ke čtyřem předem určeným domům, u kterých jsou vybudovány oltáře. Kněz u nich provede modlitbu a procesí míří zpátky do kostela. Datum slavnosti se řídí dle data Velikonoc, Svatodušních svátků a návazně Nejsvětější Trojice toho roku.
Svatomartinské slavnosti – Svatomartinské je mladé víno s certifikovanou známkou, kterou za splnění určitých podmínek, vinařům uděluje Vinařský fond ČR. Pod značkou Svatomartinské se nesmí vyrábět vína všech odrůd, jsou pro něj schváleny pouze čtyři odrůdy. Z bílých vín je to Müller Thurgau a Veltlínské červené rané. Z vín červených je to Modrý Portugal a Svatovavřinecké. Z těchto červených odrůd je možno vyrobit i vína růžová. Každá z těchto odrůd může být vyráběna jako samostatná odrůda nebo jako také cuveé těchto odrůd.
Slavnostní zahájení ochutnávky vín probíhá za zvuku famfár na nádvoří čejkovického tvrze dne 11. 11. v 11 hodin a 11 minut. V té chvíli přijíždí Martin na svém koni a veze soudkem vína, který předá místním vinařům a symbolicky jim předává požehnání k výrobě a užívání Svatomartinského vína. Mužský pěvecký sbor Révokaz z Čejkovic zazpívá píseň „Svatý Martine“, kterou složil speciálně pro tuto příležitost místní hudebník Jaroslav Novák. Poté již začíná degustace mladých vín.
Den otevřených sklepů vychází z tradičního obcházení sklepů a koštování vín ve sklepech vinaři a jejich přáteli. Tato tradice byla obnovena v roce 2003 občanským sdružením Čtvrtčníci. A akce začíná v 10:00 na nádvoří tvrze, kde si návštěvníci koupí vstupenku a až do večerních hodin obchází sklepy po celých Čejkovicích. Akce bývá zakončena zábavou na zámku, kde k poslechu a zábavě hraje cimbálová muzika z Čejkovic "Morava".
Čejkovická laťka je nejstarší halový závod v Česku, první ročník se konal již v roce 1968. Do roku 1975 to byl závod o "Pohár Sokola Čejkovice". Název Čejkovická laťka název od roku 1976. Od roku 1979 doprovází závodníky živá muzika. V roce 1983 došlo k radikální změně, když se Čejkovická laťka přestěhovala z nevyhovující Sokolovny do kulturního domu Zemědělské akciové společnosti Čejkovice. Na Čejkovické laťce se vystřídala celá řada vynikajících výškařů z celé Evropy. V roce 2018 se konal již 50. ročník této akce.
750. výročí posvěcení chrámu se konalo v neděli 2. června 2019. Slavnostní mši svatou celebroval ve zcela zaplněném chrámu sv. Kunhuty pomocný biskup brněnský mons. dr. Pavel Konzbul. Chrámu byl darován ostatek papeže sv. Jana Pavla II. Celou mši přenášela televize Noe přímým přenosem.

Vinařství
Čejkovice jsou jednou z největších vinařských obcí v Česku. Plocha osazená vinicí zahrnuje 528 ha. Tradice pěstování vinné révy se datuje, již od 13. století, kdy zde působil řád Templářských rytířů. Pověst říká, že soudek vína z Čejkovic byl i na korunovaci krále Karla IV. a nevyhnul se mu ani prezident Masaryk. Po stránce pěstitelské patří Čejkovice do vinařské oblasti Morava, podoblasti velkopavlovické.

Příroda
Průměrná teplota vzduchu je 9,2 °C,což řadí Čejkovice k nejteplejším místům v Česku. Geologicky je území tvořeno sedimenty starších i mladších třetihor. Průměrná nadmořská výška území je 208 m n. m. Podle geomorfologického členění náleží toto území ke karpatské soustavě. Geologický podklad tvoří jílovce, pískovce a slepence ždánické jednotky. Po ústupu moře v mladších třetihorách zde zůstala dvě slaná jezera, Čejčské a Kobylské, která se postupně vyslazovala. V minulém století byla pak sítí kanálů odvodněna, vysušena a rozorána. Za působení jezuitů v Čejkovicích zde bylo osm rybníků.
Pamětihodnosti
• Zámek prošel složitým vývojem. Původně sloužil jako středověké feudální sídlo a templářská komenda. Po zrušení řádu tvrz postupně chátrala. Postupem času tvrz vystřídala mnoho majitelů a roku 1559 byla označena jako zámek. Omítka zámku byla obohacena renesanční sgrafitovou rustikou. V roce 1645 zámek vypálili Švédové a 1705 povstalečtí kuruci. Novými majiteli se stali v roce 1624 olomoučtí jesuité, kteří zámek zrekonstruovali na řádovou residenci a zřídili kapli. Pod kaplí vyhloubili hrobku pro významné činitele koleje. Po zrušení řádu byl čejkovický statek připojen k hodonínskému panství a zámek sloužil především k ubytování úředníků a hospodářským potřebám. Důležité byly zejména vinné sklepy. Těžké období pro zámek nastalo již krátce po roce 1918, kdy zámek připadl do správy státních statků nového československého státu. Jeho bezohledné využívání však vyvrcholilo až po druhé světové válce. Proto když v roce 1975 obec získala objekt, byl v dezolátním stavu. Demolici však striktně odmítla a v témže roce započala jeho náročná oprava. Ta po mnoha útrapách skončila v roce 1996. V bývalé kapli byla zřízena obřadní místnost a v současné době zámek slouží jako hotel a je také symbolem obce.
• Kostel sv. Kunhuty založili pravděpodobně němečtí rytíři ve 13. století. V roce 1673 byl opraven Jezuity, avšak roku 1692 vyhořel a s ním většina městečka. Záhy byl postaven nový. Ten však po pěti letech znovu vyhořel při vpádu Uhrů. Hned poté co císař Josef II. koupil Čejkovice (1783), bylo započato se stavbou nového kostela. Byl pořízen nový barokní hlavní oltář a hodnotné polychromované sochy sv. Václava a sv. Ludmily vpravo a vlevo od něj. Do roku 1891 však neměl klenbu (byl jen provizorně zastřešen) ani věž. Ta byla postavena v letech 1890–1892 a její výška činí 42 metrů. Za války byly zvony použity jako válečný materiál. Po jejím skončení byly pořízeny nové, ty však již nejsou stejně melodické.
• Templářské sklepy byly vybudovány současně s tvrzí a o jejich velikosti se dodnes tradují legendy. Tyto mohutné sklepy, jimiž může projet ozbrojenec na koni nebo vůz naložený zbožím, byly a jsou stále využívány pro uskladnění a zrání vína. Z celkového komplexu chodeb, které údajně vedly až do Skalice na Slovensko (cca 24 km) a dle legendy jimi vedla jantarová stezka, je zpřístupněno pouhých 650 metrů sklepení, známé jako Templářské sklepy.
• Domek Tomáše Garrigue Masaryka – Tomáš Masaryk zde bydlel a chodil do školy v letech 1856-1862. Je zde zachovám domek, ve kterém bydlel, a ve kterém je stálá expozice z jeho života. Často později vzpomínal na svá školní léta v Čejkovicích. V lednu roku 1919 se stal prezident Tomáš Masaryk čestným občanem Čejkovic. Je po něm pojmenována místní ZŠ. „Můj vlastní domov - to byly Čejkovice“ (T. G. Masaryk). Dne 25. května 2018 se v důsledku stáří objektu částečně zbortila střecha domku, který je dnes ve vlastnictví Sokola.
• Havlíčkův mlýn – budovy mlýna se na tomto místě nacházely nejspíše od poloviny 19. století. Nejstarší dochovaná část současné podoby mlýna prošla poslední doložitelnou rekonstrukcí v roce 1909. V té době mlýn patřil rodině pana Josefa Havlíčka. Mlýn byl zpočátku poháněn plynovým motorem, posléze elektřinou. V roce 1953 byl mlýn znárodněn a převeden pod Ministerstvo zemědělství a výživy, které jej pronajímalo jako sklad místnímu JZD. Po sametové revoluci se v rámci restitucí vrátil majetek původním majitelům, kteří mlýn prodali společnosti Sonnentor. Současný majitel celou budovu kompletně zrekonstruoval. Nový výrobní program se zaměřuje výhradně na zpracování bylin a koření z kontrolovaného ekologického zemědělství. Mlýn tedy nepřestal sloužit svému účelu, pouze místo obilí se tu zpracovávají léčivé rostliny a koření.
• Čejkovické Špidláky – Jedná se o zachovalou nelesní lokalitu. Nejvýznamnější částí oblasti jsou dvě stráně nazývané Čejkovické Špidláky, které jsou od počátku 90. let zapsány do seznamu našich chráněných území. Špidláky disponují obrovskou druhovou rozmanitostí (biodiverzita). Počet druhů přesahuje dvě stovky a z toho několik desítek vzácných a chráněných. Mimo jiné se tu vyskytují třeba vzácné koniklece.

Hnutí Brontosaurus Čejkovice
Hnutí Brontosaurus působí v Čejkovicích od roku 2007. Nabízí netradiční volnočasový program a zážitky s cílem pomáhat přírodě a lidem. Zaměřuje se především na environmentální výchovu a volný čas dětí a mladých lidí. Všemožně rozhýbává kulturní a společenský život v Čejkovicích a okolí. Pořádá tradiční oslavy Dne Země. Jeho členové působí v krajanské vesnici Češko Selo v Srbsku. V roce 2012 vybudovali miniparku, v němž při oslavě Dne Země v roce 2015 odhalili druhou sochu na území Čejkovic (první je socha T. G. Masaryka). Organizace sídlí na klubovně v bývalých jeslích mezi myslivnou a zdravotním střediskem. Předsedou je od roku 2018 Radim Veselský, který nahradil Ing. Petra Hájka. Hospodářem je Mgr. Bc. et Bc. Petr Gal.
Jde o pobočný spolek Hnutí Brontosaurus, které pomáhá v oblasti ochrany přírody, práce s mládeží a zážitkové pedagogiky po celém Česku od roku 1974.

BOŽÍ MUKA
GPS : 48.8923922N, 16.9394947E

KAPLIČKA
GPS : 48.8988692N, 16.9398867E

KAPLIČKA POD NOVOSÁDY
GPS : 48.9073439N, 16.9304283E

KŘÍŽ
GPS : 48.9157275N, 16.9375203E

BOŽÍ MUKA
GPS : 48.9095339N, 16.9406072E

ČEJKOVICKÉ (TEMPLÁŘSKÉ) SKLEPY
Historický labyrint vinných sklepů templářských rytířů ze 13. století. Prohlídku čejkovických sklepů je nutné objednat po telefonu. Prohlídka je možná včetně degustace místních vín.
Otevírací doba
Prohlídku historických Templářských sklepů ze 13. století si můžete objednat na telefonních číslech +420 518 309 011, +420 606 746 430 nebo e – mailem : info@templarske-sklepy.cz.
V objednávce, prosím, uvádějte kontaktní informace – jméno, příjmení a telefonní číslo.
Objednávejte, prosím, min. den předem. Uveďte datum a čas prohlídky, eventuálně požadavek na překlad do angličtiny či němčiny.
Pravidelné prohlídky není nutné objednávat předem, probíhají automaticky.
Leden – květen, říjen – prosinec
Prohlídky Templářských sklepů probíhají denně (PO – NE) a to pouze na objednávku. Rezervace je nutná alespoň den předem a jen v pracovní dny do 15:00 hodin.
Duben
Pravidelné prohlídky Templářských sklepů : So 13. 4. – 10:00, 11:00, 12:00, 13:00, 14:00, 15:00, 16:00, 17:00
Květen
Pravidelné prohlídky Templářských sklepů : So 25. 5. – 10:00, 11:00, 12:00, 13:00, 14:00, 15:00
Dne 25. 5. v rámci XXIV. Čejkovických vinných trhů je vstup i komentovaná prohlídka ZDARMA. Výklad je s průvodcem a bez degustace. Ochutnávky vína v rámci Čejkovických vinných trhů probíhají v areálu Hotel zámek Čejkovice.
Návštěvníci, kteří mají zájem o prohlídku sklepení mimo Čejkovické vinné trhy, hradí vstupné dle standardního ceníku vč. možnosti komentované prohlídky s degustací, viz informace níže.
Červen
Pravidelné prohlídky Templářských sklepů :
• Čt, Pá, So – 11:00, 13:00, 15:00, 17:00
• Po, Út, St, Ne – na objednávku
Červenec, srpen
Pravidelné prohlídky Templářských sklepů :
• Po, Út, St, Čt, Pá, So – 11:00, 13:00, 15:00, 17:00
• Ne – na objednávku
Září
Pravidelné prohlídky Templářských sklepů :
• Po, Út, St, Čt, Pá - 13:00, 15:00
• So – 11:00, 13:00, 15:00, 17:00
• Ne – na objednávky
Vstupné
• Prohlídka bez degustace : 50,- Kč/osoba.
• Prohlídka s degustací : 150,- Kč/osoba.
• Prohlídka s degustací : 135,- Kč/osoba - 10% SLEVA pro držitele karty SPHERE.
(V ceně je degustace čtyř přívlastkových vín a sklenička na víno).
• Prohlídka s překladem do anglického nebo německého jazyka: 300,- Kč/skupina + vstupné za počet osob.
• Prohlídka s degustací trvá přibližně jednu hodinu.
Kontakt
Telefon : 518 309 011
E – mail : info@templarske-sklepy.cz
Web : www.templarske-sklepy.cz
GPS : 48.9059336N, 16.9422767E

VINNÝ LIS
GPS : 48.9053783N, 16.9428736E

KOSTEL SVATÉ KUNHUTY
Čejkovický kostel sv. Kunhuty ukazuje na založení německými templáři (13. stol.). V roce 1673 byl opraven Jezuity, ale již roku 1692 vyhořel a s ním i větší část městečka. Tehdy se rozlily i zvony. Záhy byl znovu postaven, ale práce nebyla provedena odborně. Roku 1700 byla postavena věž s hodinami a opatřena novou bání a makovicí. Po pěti letech však kostel znovu vyhořel při vpádu Uhrů.
Hned v prvním roce, když císař Josef II. koupil Čejkovice (1783), bylo započato se stavbou nového kostela. Do roku 1891 však neměl věž ani klenbu. Věž, jejíž výška činní 42 metrů, byla přistavěna v letech 1890 -1892. Další oprava kostela je datována rokem 1924. Náklady na opravu byly značné neboť její součástí byly i tři nové zvony. Hlas a souhra zvonů byly překrásné. Tato nádhera zanikla v době druhé světové války, kdy byly zvony použity jako válečný materiál. Po válce byly pořízeny zvony nové, ale jejich hlas již nebyl tak melodický.
GPS : 48.9049928N, 16.9432708E

SOCHA SVATÉHO ALOISE
Barokní socha pochází z roku 1762.
GPS : 48.9049661N, 16.9436094E

SOCHA T. G. MASARYKA
Socha T. G. Masaryka v Čejkovicích připomíná, že první československý prezident zde strávil velkou část svého dětství (1856–1862). Navštěvoval místní obecnou školu, kde později i pracoval. Masarykova socha byla odhalena již v roce 1928, jejím autorem byl Václav Hynek Mach. V roce 1940 byla zničena, o sedm let později byla vyrobena replika. Ta byla odstraněna v roce 1981. Nynější socha byla slavnostně odhalena v březnu 1990, u příležitosti sto čtyřicátého výročí Masarykova narození.
GPS : 48.9043478N, 16.9446689E

DOMEK T. G. MASARYKA
S Čejkovicemi je spojen jeden z největších velikánů tohoto století vysokoškolský profesor, spisovatel a humanista, zakladatel Československé republiky v roce 1918 - T. G. Masaryk. Masaryk se narodil v roce 1850 v Hodoníně a do Čejkovic přichází v roce 1856 jako šestiletý chlapec. Zde chodí do školy, poznává život a svět, studuje v zámecké knihovně. Prožívá zde šest let svého dětského života. Do Čejkovice se vrací ještě jednou v letech 1864-65 a působí zde jako praktikant ve škole.
Domek, v němž TGM bydlel, byl téměř zničený, léta neudržovaný. Jeho záchrana se podařila díky obrovskému nadšení čejkovických občanů, obecního úřadu a zemědělského družstva. Na domku byla v roce 1933 instalována terakotová pamětní deska, která setrvala na svém místě až do dnešních dnů. V interiéru domku je instalována stálá expozice ze života TGM.
Otevírací doba
Návštěvu našeho malého muzea si můžete dohodnout denně v době od 13:00 do 15:00 hod.na tel. 518 362 335.
GPS : 48.9037117N, 16.9442233E

TEMPLÁŘSKÉ SKLEPY V ČEJKOVICÍCH, DRUŽSTVO
Templářské sklepy v Čejkovicích jsou vinné sklepy v jihomoravské obci Čejkovice v okrese Hodonín. Jejich tradice sahá do raného středověku. Může se rovněž jednat o název firmy Templářské sklepy Čejkovice vinařské družstvo, jehož adresa je Na Bařině 945, Čejkovice.
GPS : 48.9034478N, 16.9459267E

ZÁMEK
Prošel složitým vývojem. Do značné míry se uchovalo zdivo a dispozice středověkého feudálního sídla a templářské komendy, které mu předcházely. Samotný zámek má kolem vnitřního nádvoří tři jednopatrová křídla uspořádaná do půdorysného tvaru mezi čtvrtkruhem a podkovou. Vedle průjezdu do nádvoří vystupuje hranolová věž. Právě tato středověká věž představuje nejpozoruhodnější objekt starší části zámku - původní tvrze.
Dolní úzký prostor je zčásti vytesaný do skály a byl přístupný jen otvorem v podlaze prvního patra. Pro vzhled a využití bylo podstatné renesanční rozšíření sídla o jižní a východní křídlo, neboť došlo k překročení původní rozlohy sídla východním směrem.
Příležitostí ke stavebním zásahům bylo více než dost, neboť v roce 1645 zámek vypálili Švédové a 1705 povstalečtí kuruci. Toto poslední zničení zámku vyvolalo náročnou přestavbu na řádovou residenci. Po zrušení řádu byl čejkovický statek připojen k hodonínskému panství a sloužil především jako kanceláře a byty úředníků. Těžké období pro zámek nastalo po roce 1918, kdy připadl státním statkům. V roce 1975 získala obec objekt v dezolátním stavu. Demolici však striktně zamítla a od tohoto data se postupně prováděla rekonstrukce celého objektu. Jako první byla veřejnosti zpřístupněna kaple, která je nyní obřadní síní obce. V prostorách zámku jsou hotelové pokoje, salonky a restaurace s posezením na zámeckém nádvoří. V roce 2000 byla v prostorách zámku otevřena Zámecká galerie vín s širokou nabídkou vín místních vinařů.
Kontakt
Adresa : Templářská 1, 696 15, Čejkovice
Telefon : 518 362 538
E-mail : info@hotelcejkovice.cz
Web : www.hotelcejkovice.cz
GPS : 48°54'15.1"N 16°56'45.82"E

KŘÍŽ
GPS : 48.8730219N, 16.9429075E

SONNENTOR
Vše začalo v roce 1988 nápadem nezaměstnaného mladíka Johannese Gutmanna v chudé oblasti rakouského Waldviertlu. Zbytek je přípěh společnosti, lidí a událostí, díky kterým se SONNENTOR stal úspěšným podnikem.
Historie SONNENTORU začala v dolnorakouské chudé oblasti Waldviertlu.
Johannes Gutmann chtěl zůstat, pracovat a žít na rodném venkově v době, kdy bylo moderní stěhovat se do měst a místní kraj zasáhla silná vlna nezaměstnanosti a opouštění vesnic i půdy. Chtěl se vydat novou cestou, která by nepřinesla prospěch pouze jemu, ale také jeho rodnému regionu. Na srdci měl především sedláky, kteří svým hospodařením doslova bojovali o svou existenci. Mnoho z nich postavilo své živobytí na monokultůrách jednoduše proto, že se to tak tehdy dělalo. Gutmann ale pevně věřil, že to musí jít také jinak.
Kontakt
Telefon : 702 056 505
E – mail : bylinkovyraj@sonnentor.cz
Web : www.sonnentor.com/cs-cz
GPS : 48.9026392N, 16.9472028E
více  Zavřít popis alba 
  • 5.9.2020
  • 67 zobrazení
fjw
V neděli 28. července 2019 jsme se vypravili k rozhledně Stráž nad Vinicou a pak k rozhledně Opavská hora. Následovala prohlídka hradu Modrý Kameň, odpolední zastávka ve Velkém Krtíši a přejezd do Maďarska do Maďarských Ďarmot - Balassagyarmat. Cestou na ubytování jsme se ještě stavěli ve Velké Čalomiji u Pustého kostela.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • loni v létě
  • 173 zobrazení
banjiho
Exkurze doborovolných strážců Jizerských hor a Libereckého kraje v CHKO Český ráj proběhla 11.10.2014.
Cílem exkurzí je utužení kolektivu, seznámení se s novými lidmi a oblastmi. Nikdy nechybí výměna zkušeností a zprávy o dění v terénu.
Tentokráte se k nám přidal i strážce z Pardubického kraje.

Galerie je směsicí fotek. Tímto za ně děkuji panu Petrovu Zatloukalovi (pracovník MŽP) a Miloši Jakoubkovi (doborovolný strážce pro KRNAP a Liberecký kraj).
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2014
  • 181 zobrazení
turistika-sokolov
POPIS TRASY: 17 km / 18 km
Doupov u kláštera, (547 m) – Ovčí vrch (2,7 km; 739,2 m) – Huseň (4,3 km; 762 m) – Složiště (6,9 km; 778 m) – kolem Strážného vrcho (po levé straně) – před býv. Tocovem doprava (10,3 km) – kóta 696 m U Hájovny (11,5 km; oheň na buřty; vydání upomínkových listů) – Hluboký žlab – Korunní Kyselka, (14,8 km; HRANICE VVP HRADIŠTĚ) – odbočka ke kapli a zpět (15,3 km) – po červené TZT až k žst. Stráž nad Ohří (16,8 km)

Prodloužení: odbočka ke kapli a zpět (15,3 km) – po červené k trafostanici k obci Korunní Kyselka (15,9 km) – doleva podle vedení VN na hradiště nad kamenolomem v severní části (16,8 km) a po lomové silnici sejít k náfraží – Stráž n. O. žst. (18 km)

Podívejte se také na: http://bozkovzelena.rajce.idnes.cz/Doupov_2011
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2011
  • 156 zobrazení
zetkar1
Na dvoudenní exkurzi jsme videli rekultivaci a sanaci ploch ve Stráži pod Ralskem včetně komplexu, kde je sanace prováděna, MVE, která se stala stavbou roku 2010. Večer jsme si došli k vodní nádrži Souš. Druhý den jsme se pohybovali po CHKO Jizerské hory. Zde jsme viděli spoustu rerevitalizací, hrazení bystřin a malých vodních nádrží.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.5.2016
  • 88 zobrazení
kiki-jiki
Parádní výlet s Radunkou. Vlakem jsme dojeli do Hojsovy Stráže, od zastávky seběhli do údolí Úhlavy a pak stoupali až na Ostrý. Odtud po hraničním cestě přes Malý a Velký Kokrháč na Svaroh. Dál jsme pokračovali okolo trosek Juránkovy chaty na Jezerní horu, která je již v zakázané zóně (NPR). Pak už zbývalo jen sejít k Čertovu jezeru a po malém osvěžení vyrazit na vlak na Špičák. Celkem jsme ušli 24 km a nastoupali okolo 900 m. Polovina fotek je od Radunky, která jich má více ve vlastním albu.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.7.2013
  • 169 zobrazení
banjiho
V polovině října proběhla společná odborná exkurze členů stráže přírody při Libereckém kraji a Správě CHKOJizerské hory. Průvodcem po praku v Bad Muskau (zapsán do UNESCO) nám byla krajinná inženýrka Astrid Roscher. Pod jejím vedením jsem shlédli park ze země i ze vzduchu z hradní věže.
Poté jsme zamířili k Berzdorfskému jezeru, které je bývalým povrchovým dolem na lignit u německého města Göerlitz. Zatopení dolu je specifická forma rekultivace území po těžbě. Plánuje se zde vyžití v mnoha sportovních aktivitách a na své si jistě přijde i vodní ptactvo a další na vodu vázané organismy.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.10.2012
  • 83 zobrazení
jaryh
S krásnými pocity vyslovuji to slůvko "PŘÁTELSTVÍ.."

Byl to opět jeden z nádherných a vydařených dnů...

SOBOTA 9.ČERVENCE 2016

Vše začalo na návsi jedné z nejúspěšnějších českých pohraničních obcí v Dolním Žandově na Chebsku pod jedinečným vedním starostky Ing. Elišky Stránské (vítěz soutěže Vesnice Karlovarského kraje roku 2014), kde se v tento slunný den sešli přátelé - členové místních organizací Klubu českého pohraničí a jeho pohraničních sekcí a příznivců z kraje Karlovy Vary a z dalších koutů naší krásné země české, aby se společně vydali do nedaleké obce Paliče k pomníčku strážmistra pohraničního útvaru Sboru národní bezpečnosti Jaroslava Kysilky. Ten byl 21.dubna 1949 zákeřně postřelen dvěma agenty ze Západu při jejich kontrole a následně zemřel....

Zahájení slavnostního aktu započalo hned po příjezdu předsedy Národní rady KČP plk. PS v.v. RSDr. Milana Richtera, CSc. zazněním Československé státní hymny od přítomné hudební skupiny. Předseda MO KČP v Dolním Žandově Jakub Gašparik přivítáním všech účastníků zahájil a následně předal slovo plk. Dr. Milanu Richterovi, který ve svém vystoupení vysoce ocenil především vlasteneckou věrnost všech členů KČP, pohraničníků zejména. Připoměl, že kromě Jaroslava Kysilky jsou podél státní hranice desídky dalších pomníčků padlých bývalých ochránců československé hranice a je právě na nás, aby se v dnešní rozporuplné době na tyto hrdiny nezapomínalo. "Právě proto se dnes zde scházíme a uctíváme u příležitosti 65. výročí přijetí Zákona o OSH naše skutečné hrdiny ze státní hranice...".

V následném vystoupení chebského místostarosty Ing. Pavla Hojdy byla připomenuta mimo jiné také nevraživot až nepřátelské postoje vůči členům KČP ze strany bývalých popřevratových zastupitelstev, což se za současného vedení města výrazně změnilo. Dokladem toho je např. aktivní podíl města Cheb na iniciativě místních organizací KČP, Českého svazu bojovníků za svobodu, Československé obce legionářské a Českého svazu žen při odhalení památníku Obětem fašismu v Chebu v roce 2015 a oficielním přijetí delegací KČP na chebské radnici v loňském i v letošním roce. Náročná bývalá služba při OSH si nesporně zaslouží úctu a nikoliv dehonestaci, jaké jsme byli a jsme svědky v dnešní době, kdy bývalá vedení chebské radnice nechala postavit zhoubný paskvil údajným "Obětem padlým na SH" v prostoru Svatého Kříže u Chebu.

Po položení květin k pomníku pohraničníka Jaroslava Kysilky se všichni účastníci přesunuly na vechol hory Dyleň (asi 7 km jízdy vozidly), kde byla připravena žandovskými a plánskými členy KČP další část programu. Ta byla připravena na 14 hodinu a do té doby bylo všem účastníkům i náhodným turistům z ČR a SRN poskytnuto dobré občerstvení a příjemná produkce hudební skupiny HÁJENKA. Bylo také dost času vylézt po schodech na ochoz věže s televizními, radiovými a telefonními anténami pro přenos signálů.

Celý areál bývalého vojenského zařízení po společenských změnách v r. 1989 získal do vlastnictví bývalý odborný radiový specialista bývalého vojenského pluku Ernsta Thelmanna v Chebu pplk. v.v. Ing. Antonín Hofmann. Ten po opakovaných intervencích nakonec získal do dlouhodobého pronájmu sochu „Na stráži míru“ akademického sochaře Jana Hány, jejíž první slavnostní odhalení proběhlo při oslavě Dne Pohraniční stráže, v neděli 17. července 1955.

Tato překrásná socha pohraničníka se psem byla po převratu v listopadu 1989 následně nastoupivší mocenskou garniturou odstraněna z parku Klementa Gottwalda v Chebu, aby byla přesunuta před bývalý klub PS 5.bPS a krátce poté do areálu bývalé rotyPS Mýtina. Zde odsunuta byla několik let, aby nakonec skončila za zdí chebského Františkánského kláštera bez možnosti přístupu veřejnosti. Zde po mnoho let zarůstal plevelem společně se sochami Lenina a Fučíka.

A byl to právě zakladatel a prezident chebského rádia Egrensis Antonín Hofmann, který ve spolupráci se žandovskými členy KČP zabezpečili transport této sochy na horu Dyleň a připravili ji k dnešnímu dni k slavnostnímu znovuodhalení. Děkujeme Vám všem, přátelé Toníku a žandovští péesáci, za to, co jste dokázali a připravili opět u důstojnému využití...

Předseda NR KČP plk. Milan Richter s velkým dojetím připoměl ve svém odhalovacím projevu ohromný význam tohoto aktu nejen pro bývalé ochránce SH a členy KČP, ale pro celou veřejnost, která už odmítá poslouchat ty nekonečné pomluvy a zkreslování významu a úlohy ochránců hranic, zejména Pohraniční stráže. Lidé dnes začínají velmi intenzivně vnímat skutečnost, že chránit svou vlast a její suverenitu nejsou žádné plané slova. To ostatně potvrzovala i výstava ve zde otevřené expozici o ochraně SH, o jejíž přípravu se zasadil především opět Antonín Hofmann ve spolupráci s předsedou MO KČP v Plané kpt. PS Mgr. et. Mgr. Stanislavem Kvasničkou. Vřelé díky patří i Vám, drazí přátelé z Plané.

Společnými silami členů KČP a bývalých pohraničníků a jejich přátel ve spolupráci s pplk. Ing. Antonínem Hofmannem se podařil další společensky významný krok o odhalování zrůdných vlivů na veřejnost současné vládní a mediální moci.

Socha akademického sochaře Jana Hány byla pplk. Ing. Antonínem Hofmannem opět slavnostně odhalena.

Následoval bouřlivý a uznalý potlesk všech přítomných. A bylo jich s jistotou kolem 250 a všichni na svou účast mohou vzpomínat také proto, že obdželi od pořádající MO KČP D. Žandov na památku pamětní plaketu k 65. výr. OSH. Jako poděkování za příkladný přístup majitele rádia Egrensis k historickým faktům a vstřícnost ke KČP byla předána Ing. Antonínu Hofmannovi předsedou NR KČP medaile KČP za obětavou práci a příkladné vlastenectví. Stál jsem po celou dobu vedle Toníka Hofmanna, přátelé, a mohu Vám odpřisáhnout, že náš přítel Antonín Hofmann měl slzy v očích dojetím.

Poslední velitel chebského pohraničního svazku plk. PS v.v. Ing. Václav Vitoň spolu s předsedou MO KČP Dolní Žandov Jakubem Gašparikem a s předsedou NR KČP plk. RSDr. Milanem Richterem, CSc. předali pamětní medaile k 65. výročí přijetí zákona o OSH dalším bývalým pohraničníkům a aktivním členům KČP.

Byl to nádherný den plný úcty a přátelství, den pravdy a vlastenectví.

Všechny přítomné to dojalo...

DĚKUJEME VÁM ZA TO, PŘÁTELÉ ZE ŽANDOVA, Z PLANÉ A TOBĚ, ANTONÍNE HOFMANNE.

S ÚCTOU K VÁM MY VŠICHNI ÚČASTNÍCI TÉTO VÝZNAMNÉ A KRÁSNÉ AKCE.

Text: Jaroslav Horák
Foto: Pavel Duchan, Jaroslav Mühlberger, Milan Paučo, Zdeněk Sluka, Jiří
více  Zavřít popis alba 
16 komentářů
  • červen až červenec 2016
  • 615 zobrazení
Reklama