Hledání: Tisá

Pro dotaz Tisá jsme našli 3 316 výsledků.
AKCE -30 % s kódem
📅 Naplánujte
celý nový rok.

Využijte 30% slevu na všechny kalendáře!
Kód: Kalendare2021
Kalendare2021
ondrabaja
  • srpen 2011
  • 66 860 zobrazení
ladja77
N ě m ý _ f i l m
Střechy si osedlal dým a cválá nedělí. Sníh zasypává jizvy po rýči pluhu i úderech zvonu
a tiše pohřbívá blátivé stopy okolo prázdného kostela. Jak je dnes daleko k vítání jara !
Hra vázne, kra ke kře v řece pevně lne, krá nezakopne o skřivánčí trylek a všechny ty vločky všechny ty saze připomínají němý film, letité škrábance a maková zrníčka v hemživé šedi. Obrázky jsou však v pohybu, a kdosi za kopcem úporně točí klikou. text autora „U m b r a t i c a“ z webu http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=484136
více  Zavřít popis alba 
34 komentářů
  • 9.1.2018
  • 21 738 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
slavek-m
My tady v čechách slýcháme mýty o moravské lokalitě hned vedle paneláků bohaté na koniklece tak, že tvoří celý koberec a nedá se mezi nimi chodit. Lokalitě tak významené, že nemá v Evropě obdoby. Lokalitě, která když vykvete, tak stébla trávy tonou v záplavě fialovo-růžových květů...

Někdy bývají legendy pravdivé!

Původně jsem plánoval výlet až na pátek, ale vzhledek nepříznivým předpovědím, jsem se rozhold pro úterý dopoledne a vzal si volno. Budík 3:50 (tzn. cca 4:10 se vykopat z postele), snídaně, stihnout první vlak do Brna, užívat si východ slunce po cestě vlakem, příjezd do brna cca v 7:20 což znamená dostat se na lokalitu až po osmé, kdy je sluníčko bohužel značně vysoko a rosa je vysátá. Na focení jsem měl jen asi hodinu a půl a pak zase spěch na vlak nazpět, abych stihl oběd a po obědě práci.

Přírodné Rezervace Kamenný vrch leží přímo v Brně a opravdu, přestože se nachází kousek od paneláků, je převelice významná a výjimeččná (obdobně jako NPP a EVL Radouč v Mladé Boleslavi). Její největším klenotem je nebývale bohatá a silná populace koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis; C2b, §2, BERN příloha I, NATURA 2000) - jeho v ČR je soustředěn na jih Moravy (resp. její tzv. panonskou část), přičemž zde, na Kamenném vrchu, má celosvětově nejbohatší lokalitu výskytu. Tento koniklec miluje především slunné stepní lokality (ať už kamenné nebo travní) s bazickým podkladem. Bývá ale nalézán i ve vinicích, sadech a lesních světlinách. Bohužel jsem nenašel/nenarazil na vzácnou bělokvětou odchilku Pulsatilla grandis f. albiflora.
Na Brněnské lokalitě se vyskytuje i k.luční český, který však vykvétá později.

Pokud se tam někdo chystáte, tak využijte jakýkoli krásný den v následujících dvou týdnech. Teď je ideální doba! Jižní část lokality je v plném květu a severní, lehce opozděná, ji rychle dohání. Pohled je to vskutku nádherný a nevídaný! Známost a medializace lokality ale nese své úskalí. Pohybovat se mezi takovým množstvím hustě rostoucích krásných rostlin je problém což s sebou přináší i oběti a my pak nalézáme porupaná nenápadná chlupatá poupata apod. Na druhou stranu lokalita je oplocená ocelovým mřížovým plotem a vedou v ní vyšlapané cestičky, které jsou prosté květů. S trochou opatrnosti se dá chodit a fotit i mezi trsy květů. Zážitek je to super a kdo nebydlí v Brně, tak může Brňákům tiše a upřímně závidět :)

Jak už to bývá doma jsem si u fotek říkal, co jsem měl u té a té udělat jinak. Času moc nebylo, ale rozhodně to stálo za to.
Měl jsem s sebou jen tyto tři objektivy (300 jsem si občas říkal, že by bodla):
Pentax smc DA 15 mm F 4 Limited
Pentax smc A 50 mm F 1,2
Pentax smc DFA 100 mm F 2,8 Macro WR

Jen u té padesátky se na 1.2 občas stávalo, že mi maximální rychlost závěrky 1/8000s nestačila a ND filtr jsem sebou neměl :D
více  Zavřít popis alba 
194 komentářů
  • 24.3.2015
  • 11 129 zobrazení
kamibb
2 komentáře
  • 6.10.2019
  • 10 519 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
wikk
Jak jsme pro nás objevili novou lezeckou oblast, pak jsme se vydali do Ostrova, kde jsme se potkali s Mišutkama a spolu jsme se vydali do Tisé ke Kačáku, kde proběhl křest nového boulderového průvodce na Sněžník a Modřín, ten jsme hned druhý den vyzkoušeli. Dospěli jsme k názorům, že je to moc hezky zpracovaný průvodce, ale sektor Dresden je dosti džungloidního charakteru, ale je tam hezká vyhlídka.
více  Zavřít popis alba 
  • 20.7.2014
  • 5 016 zobrazení
ondrejhavelka
Náboženský šok, otazníky v očích a duchovní zemětřesení

Jogín v indickém Váránasí si přímo přede mnou na přirození zavěsil dvacetikilové závaží; v Pampanze na Filipínách přibili člověka na kříž a za zvuku modliteb jej vztyčili vzhůru; šaman s rukama od krve v beninské Ganvié se na mě při voodoo obřadu podíval tak zle a pronikavě, že jsem byl týden naprosto bez síly k další cestě; v kostele při mši v ghanské Akkře se lidé kolem mě najednou vymrštili z lavic a začali hulákat, tleskat a tančit, div nemetali kozelce; prapodivný kněz nedaleko haitského Ouanaminthe měl na oltáři vedle voodoo sošek křesťanské symboly; v Turnově na náměstí na mě zpoza keře vyskočili radostně bubnující zvěstovatelé Krišny, zatímco jakýsi politik na pódiu o pár metrů dál hulákal, že musíme zachránit „křesťanskou identitu Evropy“, aniž by (jak se při rozhovoru ukázalo) ztrácel čas s četbou Nového zákona; Tom Cruise mě z hotelové televize v New Jersey naprosto vážně přesvědčoval, že za vším stojí krutovládce galaktické konfederace Xenu; v New Yorku na Wall Street bylo více buddhistických mnichů než byznysmenů a z londýnských autobusů na mě útočily obří nápisy sdělující, že Bůh není, protože to „vědci zjistili“.
To je několik příkladů z „poutnického terénu“, které mohou v cestovateli vyvolat náboženský šok a jeho oči deformovat do tvaru otazníku. Leckdy pro něj není nutné cestovat daleko, ovšem na cestách je obvykle častější a intenzivnější, už kvůli tomu, že cestovatel bývá otevřenější a citlivější k okolním vjemům. Častěji také postihuje tzv. „duchovní hledače“, kteří své cesty směřují za duchovním poznáním, ale může být intenzivní i nepříjemný také pro poutníka již dlouhý čas zabydleného ve svém náboženství, očekávajícího spíše jeho prohlubování, nikoli nepředvídatelné „duchovní zemětřesení“, jež ovšem dlouhá cesta do vzdálených končin naší krásné planety umí zprostředkovat. Minimálně latentně však působí na všechny cestovatele, neboť – slovy významného lékaře a psychologa Carla Gustava Junga – religiozita je nedílnou součástí lidské přirozenosti.
Náboženský šok může (někdy v souvislosti s kulturním šokem) poutníkovu cestu změnit, předčasně ukončit nebo naopak neplánovaně prodloužit, takže je dobré o něm vědět a být alespoň částečně připraven. Rozeznání náboženského šoku může zachránit nejen cestu, ale také poutníkovo duševní zdraví, v extrému i zdraví fyzické či dokonce život.

Podoby náboženského šoku: otřes, okouzlení, znechucení

Cestovatel po vzdálených koutech planety zažívá běžně dnes již dobře známý kulturní šok, a přestože náboženství bývá uváděno jako jedna z příčin kulturního šoku, je podle mého názoru přesnější definovat náboženský šok jako příbuzný, ale samostatný fenomén. Jinak působí na zrychleného turistu, obehnaného hradbou pečlivého itineráře, který spěchá se sluchátky v uších, selfie tyčí v ruce a dronem nad hlavou, aby v několika prchavých okamžicích odškrtal položky ve svém seznamu a do cizí země se nepřijel nechat „zasáhnout“ nebo dokonce „proměnit“, ale v rychlosti a nejlépe levně a bezpečně získat další instantní zážitek a jinak působí na vnímavého poutníka, který cestuje pomalu, v klidu nasává svět, sleduje kulturní a náboženské proměny a je otevřen alteritě, aby jej „zasáhla“ a jeho cesta aby jej pomalu proměňovala, formovala a utvářela.
Náboženský šok může mít více podob: 1. otřes, prožitek něčeho nečekaného, zvláštního, vzhledem k cestovatelově domácímu náboženství (nebo bezvěrectví) mimořádného; 2. okouzlení, tedy zakušení čehosi svůdného, lákavého, na první pohled „té správné duchovní cesty“, která cestovateli zatím nebyla známa; 3. znechucení, jinými slovy náboženský prožitek z pohledu cestovatele hloupý, absurdní, krutý, nechutný nebo kýčovitý.

Náboženský otřes – tvrdá rána po hlavě i peníze ve chřtánu

Náboženský otřes obvykle přichází při rychlých změnách prostředí, typicky při několikahodinovém přeletu do zcela jiné kultury podobně jako kulturní šok: jedná se o nečekané události v očekávaném náboženství. Vzpomínám si na několik náboženských otřesů vysoko v Himálaji: putoval jsem několik dní překrásnými horami Ladakhu, abych po náročném výstupu najednou na vysoké skále spatřil při západu slunce úchvatný buddhistický klášter. Opatrně jsem už téměř po tmě vstoupil. V klášteře žilo asi třicet dospělých mnichů a deset malých žáků; vlídně mě přijali, a dokonce mi nabídli místo v malé cele spoře osvětlené maličkou svíčkou se dvěma mnichy. Cítil jsem se jako v ráji a lačnil jsem po hlubinách buddhistické meditace.
Ráno jsem se zašel podívat na výuku malých mnichů: mniši spořádaně předčítali staré texty pod okny s výhledem na přilehlé sedmitisícovky, zatímco důstojně působící starý láma pomalu a tiše procházel mezi nimi – atmosféra byla posvátná. A najednou: prásk! Láma vzal jednoho žáčka tlustou knihou po hlavě tak silně, že to se mnou škublo, až jsem se z tureckého sedu svalil na záda. Žáček se pokusil opravit chybu v recitaci, ale neuspěl: druhá rána, pak hned třetí. Za chvilku dostal další malý mníšek. Rány po hlavě brzy vystřídala rákoska určená na záda a já jsem si uvědomil, že atmosféra není posvátná, ale prostoupená úzkostlivým strachem žáčků a těžko pochopitelnou brutalitou starého lámy.
Vrátil jsem se do své cely se zvířenými myšlenkami a otazníky v očích, a protože bylo konečně denní světlo (elektřinu tam neměli), konečně jsem se po cele mohl porozhlédnout. Přišel další otřes: na stěnách chrámu, který byl na první pohled rájem na zemi, visely fotky New Yorku a vysmátých byznysmenů v oblecích. Mého zájmu si všiml mnich, který mi ihned vysvětlil, že snem mnoha mnichů z onoho kláštera je život v Americe, zemi snů a splněných přání. Když jsem potom dostal silný čaj se žluklým jačím mlékem a solí a uviděl, jak místní poutníci strkají nemalé peníze do úst zlaté sochy Buddhy, který za svého života zdůrazňoval, že je člověk jako každý jiný a jeho uctívání nikomu nikam nepomůže, už jsem se ničemu nedivil.

Náboženský otřes jako roztříštění mylného předporozumění

Tyto mé otřesy byly typickým příkladem roztříštění mylného náboženského předporozumění, jinými slovy: náboženská realita bývá jiná, než jak o ní vypovídá literatura na opačném konci světa a jaký obraz si o ní cestovatel doma pro sebe vytvoří. Ovšem pozor, po strávení roztříštěného předporozumění přijde druhý a možná hlubší pohled a cestovatel zjistí, že mnohé skutečnosti (často ty podstatnější) literatuře docela odpovídají, a není proto dobré usuzovat podle prvního náboženského otřesu.
Je více než užitečné připustit, že cestovatel nikdy nemůže hodnotit náboženství objektivně, dokonce ani „své domácí“ náboženství nemůže plně přehlédnout a posoudit. Cestovatel vždy hodnotí pouze ze svého pohledu, tedy subjektivně, vždy z určité výchozí pozice, zatížen svým vzděláním, zkušeností, očekáváním, svým naturelem. Často cestovatelé vyprávějí o nenormálních, divných nebo směšných náboženských obřadech. Jistě, cestovatel může říci, že se jemu ten či onen obřad jevil nenormální, ale nemůže říci, že obřad byl nenormální. Není na světě religionisty, který by byl schopen neutrálně a objektivně obsáhnout všechna náboženství s jejich jemnými odlišnostmi a – halíkovsky řečeno – z pozice Božského nadhledu říci, co je a co není normální. Cestovatel je totiž otřesen skutečnostmi, které jsou pro ony „nenormální sektáře“ z jejich pohledu naprosto normální a tradiční. Nechat si roztříštit mylné předporozumění, připustit svůj nepřesný postoj a být schopen jej případně napravit je obrovský krok k poznání a (nejen) k duchovnímu růstu. To však v žádném případě neznamená, že cestovatel nemá být racionálně kritický, jak přiblížíme dále. Spíše by se měl umět podívat na věc jinýma očima a stále pamatovat na zlaté pravidlo: co chceš po ostatních, dělej i ty jim. Vzájemné osočování a pomlouvání mezináboženskému dialogu a pochopení nepomůže a přitom pochopení a mír mezi světovými náboženstvími je základem pro mír ve světě.
Náboženský otřes může i v domácím prostředí vyvolat např. nepříliš dobře vzdělaný kněz, který při kázání vypustí z úst nepromyšlený nesmysl nebo zbožně vychází z pozic velkých křesťanských myslitelů, kteří byli sice geniální, ale v některých oblastech (typicky Augustin v sexuální etice) byli zkrátka úplně mimo magisteriální mantinely; papež František to moudře vystihl diagnózou: neurotická obsese. Takový neuvážený výrok může hlavu hloubavého křesťana řádně zamotat a nakonec vést raději k zájmu o jiná náboženství. Velké nebezpečí náboženského otřesu až znechucení hrozí – slovy významného teologa Ctirada Václava Pospíšila – od „zbožného trouby“ a já dodávám, že to platí pro všechna náboženství na celém světě.

Vypasený asketa a svatý muž, který zvracel motor

Jindy jsou náboženské otřesy úsměvné: jednou jsem se chtěl podívat do krásného hinduistického chrámu, ale vstup mi byl zakázán s odůvodněním, že mám příliš modré oči a to prostě do jejich svatostánku nepatří. Po chvilce mě vypasený chlapík, který se převléká za hinduistického svatého muže a sedí k radosti objektivů záměrně na skvělém pozadí (mimochodem se jedná o výnosné zaměstnání), poprosil o peníze na dobrou věc a pohladil si u toho řádně tučné břicho (dnes už ho mám bohužel taky, jen na něj zatím nevybírám peníze). Následující den jsem ale narazil na pravého svatého muže, jehož bizarní zevnějšek mnou otřásl: na vrakovišti se pomazal olejem a mazem letitých vyřazených motorů a na jazyk zavěsil nesmírně těžké závaží z motorových komponentů tak, aby mu to maximálně vytahovalo jazyk z úst. Toto motorové závaží se táhlo až k zemi, kde se rozprostíralo po chodníku spolu s jeho dvoumetrovými dredy namaštěnými motorovým olejem. Jinak byl zcela nahý a prostě seděl v postranní uličce nevelkého indického města. Ten naopak žádné peníze nechtěl, neboť skuteční sádhuové nechtějí, ba ani nesmí, vzít peníze do ruky. Ten člověk vypadal, jakoby zvracel motor a na mě to silně zapůsobilo, i když dodnes nedokážu říci jak.

Další krok: progres, regres nebo období působení

Po náboženském otřesu může podle mé zkušenosti podpořené řadou mých přátel následovat progres, regres nebo období působení. Roztříštění mylného předporozumění nebo pozitivní otřes nasměruje k pokroku a hlubšímu zájmu (krok progrese). Negativní otřes může nasměrovat ke ztrátě zájmu, případně poklesu hodnocení onoho náboženství (krok regrese). Nesnadno uchopitelný náboženský otřes může vyústit v relativně dlouhé období vědomého či nevědomého působení: výše uvedený příklad svatého muže „zvracejícího motor“ je toho zářnou ukázkou – stále na něho vzpomínám a stále nevím, co si o něm myslet, ovšem jisté je, že to byl silný náboženský otřes, kterému neumím přidat hodnotící znaménko.

Náboženské okouzlení – vzhůru do oblak s duchovní hyenou v zádech

V oblasti náboženského okouzlení je určitou královnou mezi zeměmi Indie. Sám jsem v Indii měsíce meditoval v buddhistických klášterech, chvilku pobyl také v hinduistickém ášramu a často sdílel dýmku s hinduistickými svatými muži (sádhu), abych s nimi rozprávěl o Božích tajemstvích, na jiných kontinentech se účastnil voodoo obřadů, všech myslitelných bohoslužeb i nejrůznějších (z mého pohledu) náboženských šíleností. Ačkoli jsem dnes již řadu let milovníkem křesťanské teologie, stále také zůstávám milovníkem religionistiky a náboženské plurality i zastáncem plodného mezináboženského dialogu, a proto byly všechny tyto pobyty mimořádně inspirativní, potkal jsem skvělé lidi z celého světa a rád vzpomínám na týdny náboženského okouzlení.
Při náboženském okouzlení je člověk často „bezhlavě zamilován“ do exoticky působící nauky, která mu připadá jako „ta jediná pravá“. V tomto okouzlení je cestovatel schopen zapomenout na celý dosavadní život, odevzdat všechno majiteli ášramu, školy, sekty nebo církve a plnit naprosto iracionální úkoly. Náboženské okouzlení je subjektivně velmi krásné, osvobozující, povznášející, stejně jako nebezpečné, neboť cestovatel je v tu chvíli zneužitelný jako málokdy jindy. Stavu okouzlení velmi často zneužívají darební guruové, vychytralí vůdci, prohnaní zasvětitelé a není těžké domyslet, co všechno s poutníkem a hlavně s poutnicí provedou. Nenechme se mýlit, tito lidé zdaleka nepůsobí jen v Indii: vyskytují se všude, kde lze ovládat druhé, křesťanství nevyjímaje.
Zneužívání náboženského okouzlení neváhám nazvat tím nejodpornějším „duchovním hyenismem“. Volnými slovy evangelisty Lukáše: běda vám, kdo zneužíváte člověka v nejcitlivějším místě, totiž v srdci, běda vám! Pokud po cestovatelce či cestovateli bude někdo ve fázi náboženského okouzlení vyžadovat peníze, majetek, posluhování, sex, bezvýhradnou důvěru, násilí na někom jiném, práci zadarmo nebo odložení vlastní racionality – rychle pryč! Netřeba hned zatratit ono náboženství, ale dát si zatracený pozor na onoho duchovního, který mazaně zneužívá bytostnou potřebu smyslu, jenž je v každém člověku hluboce přítomná. Obvykle si k sebeobraně stačí položit jednoduchou otázku: opravdu mě toto náboženství osvobozuje, nebo mě svazuje a k něčemu nutí pod záminkou svobody? Podle mého soudu je cestování zejména o svobodě a duchovní hledání chápu – aristotelsky řečeno – jako podstatnou formu cestování, nikoli – řečeno naopak platónsky – jako dva k sobě nepatřící prvky.

Pokračování příště 1/2

#náboženství, #šok, #cestování, #rituál, #nahota, #fotografie, #lidé, #buddhismus, #hinduismus, #zasvěcení, #Indie, #Afrika, #víra, #umění, #akt, #akty, #nahá Afrika, #Ondřej Havelka (cestovatel), #otřes, #okouzlení, #dovolená, #travel, #traveling, #travelphotography, #naked, #nude native tribes
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • květen 2008 až prosinec 2019
  • 4 993 zobrazení
coloraaa
Dnešní výprava Druhé roty TO. Rosomák byla na bývalou nejstřeženější a největší raketovou základnu v ČR na hřebeni Brd zvanou Klondajk. Délka 1,7 km a šířka 0,9 km. Kontrolovala vzdušný prostor v okruhu 400 km. Dnes je tato dříve chlouba naší armády prakticky rozkradena a za rok tam zůstane již jen samý nepoužitelný beton. ( ve kterém komanči utopili desítky milionů našich korun - i těch tvých !!! ) Na základně mě překvapil neuvěřitelný klid a mír jen občas přerušený zpěvem ptáčků. Občas tiše projdou trempi nebo projede někdo na kole. Takový klid jsem v žádném jiném lese nezažil. Člověk by ani nevěřil že zde byly zbraně hromadného ničení !!! Základna mě překvapila svojí rozlehlostí a nemít mapu ve foťáku tak bych tam bloudil a stejně jsem neprošel všechny objekty. V současné době je střežena jen přední část kde je zřejmě ještě co ukrást. Ale jak znám malého českého človíčka tak ten ukradne vše. Např. zábradlí u jedné z ramp. To nevzali naši tmavší spoluobčané! Tam někdo musel přivést autogen odřezat a odvést hodně materiálu. Stopy traktoru tomu nasvědčují. A kdo má sem přístup? Ahaaaaaaaaaaaaa. To si zase někdo namastil kapsu. Čerstvě rozebraný kompresor vzduchotechniky ještě nemá orezlou klikovou hřídel. Bližší informace zde: http://jackal003.wbs.cz/Raketova-zakladna-Klondajk.html nebo zde: http://www.brdy.org/content/view/109/102/ a ještě tady: http://www.fortifikace.net/pov_pvos_skupina_vega.html a asi nejzajímavější: http://ruzhany.narod.ru/rvsn/SS_20.html
Další zajímavý odkaz: http://aktualne.centrum.cz/domaci/fotogalerie/2009/03/18/rakety-a-radary-v-brdech-to-uz-tu-jednou-bylo/
a další: http://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99ebeny#Vojensk.C3.A1_z.C3.A1kladna
http://cs.wikipedia.org/wiki/Protiletadlov%C3%A1_raketov%C3%A1_z%C3%A1kladna_Dob%C5%99%C3%AD%C5%A1
http://www.vhsb.cz/clanky/strelecka-revue-8-2010-protiletadlove-rakety-na-brdech.xhtml
http://www.brdy.org/content/view/110/102/
http://www.brdy.org/content/view/109/102/http://www.brdy.org/content/view/108/102/
http://www.brdy.org/content/view/111/102/http://www.brdy.org/content/view/107/102/
http://druidova.mysteria.cz/HISTORIE/KLONDAJK_BRDY.htm
http://gearth.ic.cz/2009/08/26/vojenske-zakladny/
http://www.profit.cz/clanek/les-misto-radaru-a-raket.aspx
https://www.youtube.com/watch?time_continue=18&v=i3hJInFyhCQ
Vloženo 19.9.2010. Stalo se v minulém týdnu: V areálu bývalé raketové základny ukradli patnáct šestitunových pancéřových vrat, která pak prodali do sběrny. Údajně mělo jít o jeřáb a dvě nákladní auta. Se vším si pohodlně zajeli až k bunkrům. http://tn.nova.cz/zpravy/cernakronika/zlodeji-ukradli-patnact-pancerovych-vrat-pred-ocima-ochranky.html
Rodina Mansfeldů se rozhodla celý raketový areál zbourat a celé území zalesnit. Vše se vrátí do původního stavu, přírodě.

http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Brdy_-_Vandr_na_Klondajk_II
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Klondajk_IV
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Nudiste_na_Brdech_a_10m_od_smrti
http://zajimavostinabrdech.rajce.idnes.cz/Byvala_raketova_zakladna_KLONDAJK
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Zapomenuta_raketova_zakladna_-_URBEX
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • květen 2010
  • 4 938 zobrazení
romanivci
Parga se nachází na pevnině, na úpatí pohoří Epirus a její nádherné pláže omývá Jónské moře. Přímo naproti Parze se nacházejí nádherné ostrůvky Paxos a Antipaxos, severně ostrov Korfu a jižním směrem ostrov Lefkáda.
Dominantou městečka je zřícenina hradu, který si nechal postavit Janinský paša Ali – Ali Pasha Tepelenský, večer je hrad nasvícený. Odtud je nezapomenutelný výhled nejen na celé město, připomínající Betlém, ale i na ostrůvek Panagia tiše posazený v moři. Vše se zde prolíná s bujnou subtropickou vegetací, lesnatým pohořím a členitým pobřežím s krásnými zákoutími.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2016
  • 4 779 zobrazení
romcidlo
Prvních deset dní v srpnu si 54 vyvolených dětí, mohou užívat úúúúúžasné dny na táborové základně Maliná v Ruprechtově. Počítačové "mozgovny" chlapců a stále tančící dívky totiž mají svůj vlastní tábor. Nikdo neuvěří kdo nezažil, jen z fotek můžete tiše závidět, jak se tu máme skvěle.

POSLEDNÍ KONEČNÁ AKTUALIZACE: úterý 11. srpna 2009 v 12:58 hod.
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2009
  • 3 246 zobrazení
rusky1234
e-maily chodí z adresy: koshechka89@seznam.cz
Bydlí ve městě Seversk, pracuje jako účetní v obchodě s elektronikou. Otec důchodce (bývalý voják) matka mrtvá, jedináček. E-maily dobře promyšlené, láska jako trám aniž bych jí poslal jedinou fotku. Po 3 týdnech přišla s tím že jí šéf dal na měsíc dovolenou. Pak zařizuje dokumenty a zaplatí část cestovce. Další e-mail, že šéf jí nedal plat, kamarádi nepůjčí, otec nemá prachy. Cesta jí stojí 41500 rubl, 15 tis. už dala, zbytek chce půjčit. Nebuďte blbí a nic jí neposílejte. Podle IP adresy e-maily chodí někde z Moskvy. Fotky jsou podle Tin Eye Reverse Image Search a images.google čistý. Vymyšlené to mají celkem slušně.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 6.9.2018
  • 2 891 zobrazení
blackman
  • červenec 2011
  • 2 807 zobrazení
jirkapv
Tento den jsme absolvovali jednodenní zájezd do Medvědí soutěsky ve Štýrských Alpách. Medvědí soutěska (německy „Bärenschützklamm“) je kamenitá rokle v rakouské spolkové zemi Štýrsko. Roku 1978 byla prohlášena za chráněnou přírodní památku. Ráno v 5 hod.jsme nasedli u nádraží v Prostějově do autobusu cestovní kanceláře Viktoria z Brna a vydali se vstříc žebříkům ve skalnaté soutěsce, zvané Medvědí. Jeli jsme přes Vídeň směrem ke Štýrskému Hradci, konečnou fázi kolem řeky Mur. Konečná byla ve vesnici Mixnitz, odkud je pěší start do soutěsky.
Ke vstupu do soutěsky jsme ale museli překonat ke konci dost prudké stoupání než jsme se po skoro hodině dostali k pokladně. Průvodkyně zakoupila hromadnou vstupenku a my vlezli na žebříky. Každý žebřík či lávka byly označeny čísly, takže se délka cesty mohla dost dobře kontrolovat. Celkový počet žebříků je 163, což v nás na začátku vzbuzovalo dost obavy. Ale žebříky jsou konstruované velice šikovně, i nešika z nich nemůže spadnout. A hurá vzhůru! Žebříky jsou úzké, takže návrat v podstatě neexistuje a výletníků bylo požehnaně. Češi, Poláci, Maďaři a domácí. Občas šlo uhnout a pustit mládež dopředu. Cesta v pohodě pokračovala, občas jsme zadýcháni využili možnosti zastávky (někdy i vynucené ucpanou cestou dopředu, což nám i vyhovovalo). Na prvním odpočívadle jsme posvačili, takže první hospůdku jsme jen minuli. Mimochodem, pro případné další návštěvníky – nachází se u 99. žebříku!
Po této hospůdce následuje celkem odpočinková rovinatá část, ale na konec je opět prudké stoupání. To už ale opouštíme soutěsku a stoupáne k chatě „U dobrého pastýře“ (Zum Guten Hirten). Sem se dostáváme asi po 3 hodinách cesty. Výchozí místo Mixnitz je ve výšce 450 m, U dobrého pastýře 1209 m. Po délce cca 5km jsme tedy překonali výškový rozdíl 750 m, jenom po žebřících jsme se posunuli o 400 m výš! Takže 2 pivečka a posezení pod modrou oblohou se zářivým slunce a za teploty 22 stupňů ve stínu nám přišlo velice vhod, až Liduška konstatovala, že to slunko moc peče. A to je už co říct. Já také namítal, že obavy ze špatného počasí nebyly taky na místě a bundy a mikiny jsme mohli nechat v autobuse. Takhle jsem je táhnul celou cestu nahoru zbytečně. Ale náladu nám nic nezkazilo.
Po občerstvení jsme vyrazili ještě dál k chatě Steirischer Jokl (1350 m), takže jsme navýšili převýšení o dalších 150 m a celkem se dostali na číslo 900 m výškového rozdílu. Chvíli jsme poseděli na sluníčku a kochali se výhledem do údolí a na vrcholky Alp. Výhled byl ale trochu pokažen oparem, takže Alpské velikány jsme moc neviděli. Liduška pokračovala ve slunění a já jsem ještě sestoupil ke krásnému dřevěnému kostelíku Schlüsserbrunn (dalších 200 schodů). Pak jsme už sestupovali do údolí říčky Mixnitzbach a krásným údolím se dostali do cíle cesty v Teichalmu, kde nás čekal autobus. Zde jsem s radostí odhodil batoh a ještě s větší radostí jsme si dali ferneta v autobusovém bufetu a asi 40 minut relaxovali kolem jezera Teichalmsee. Atrakcí tohoto místa je tzv. Trojská kráva, asi 8 m vysoká, vyrobená z cca 24 tisích dřevěných destiček a postavená na břehu zdejšího jezera.
A v 17 hodin jsme nalezli do autobusu a po nonstop 5tihodiné jízdě jsme zdárně vystoupili u lokomotivy u nádraží v Prostějově.
Kategorie: cestováníkrajina
více  Zavřít popis alba 
13 komentářů
  • 1.5.2013
  • 2 644 zobrazení
uhlomost
  • srpen 2013
  • 2 723 zobrazení
milenakolar
POREČ
Poreč (italsky Parenzo, německy Parentium) je chorvatské město v na západním pobřeží Istrie, 68 km západně od Rijeky a 50 km jižně od Terstu. V roce 2011 v městské oblasti Poreč žilo okolo 16 700 obyvatel, v samotném městě asi 12 000.
Poreč je největší a nejnavštěvovanější středisko cestovního ruchu na celém jadranském přímoří, má též největší ubytovací kapacitu. Mírné podnebí, bohatá vegetace, především borové porosty. Součástí Poreče je 400 m vzdálený ostrůvek Sveti Nikola s ubytovacími zařízeními (má pravidelné a časté spojení čluny z městského nábřeží). K mimořádně cenným historickým památkám Poreče patří Eufraziova bazilika, zapsaná v roce 1997 do seznamu světového kulturního dědictví organizace UNESCO.
Porečská hotelová aglomerace vyrostla na pobřeží severně a jižně od starého města na velice členitém pobřeží. Jsou to od severu k jihu tato jednotlivá letoviska: Lanterna, Solaris, Červar-Porat, Ulika, Materada, Špadići, Pical. Další leží na jih od Poreče: Brulo, Plava laguna, Zelena laguna, Bijela uvala. Vegetace je všude velmi bohatá, krásné borové lesy dosahují většinou až k moři. Dopravu mezi letovisky obstarává po pobřeží autovláček, který vyjíždí z nám. Svobody (Trg Slobode) a stojí cca 10 kun. Časté je též autobusové spojení z Poreče do jednotlivých částí aglomerace a až do Vrsaru.

UMAG
Na místě dnešního Umagu existovala římská osada Umacus. Od 13. století patřilo město Benátské republice, od konce 18. století se dostal postupně pod rakouskou a italskou nadvládu a roku 1953 přešel pod Jugoslávii.
Město má historické centrum. Je známé díky ATP turnaji mužů Croatia Open Umag, který se zde hraje vždy v červenci již od roku 1990.

Staré město s přístavem, významné přímořské lázeňské středisko v severní části západoistrijského přímoří, 7 km jižně od Savudrije, 5 tis. obyv. Umag je střediskem rozlehlé spádové oblasti, k níž patří místa od Kanegry na severu až po Puntu v Umagu. Nevelké staré jádro leží na poloostrůvku mezi dvěma mělkými zálivy, severní je upraven na přístav, na jehož konci je jachtařská marina.
Nová část Umagu se rozrostla na přilehlé pevnině oběma směry, částečně i do vnitrozemí. Některé průmyslové objekty znečišťující ovzduší byly postupně zlikvidovány. Umag má velmi úrodné okolí, hlavní plodina vinná réva. Díky okolním mělčinám dobré podmínky pro rybolov (závod na zpracování ryb). Největší vinné sklepy v Istrii. Turistická aglomerace Umag zahrnuje letoviska: Punta, Stella Maris (je nejpěknější, v centru je pěkný tenisový stadión, turnaje ATC Croatia Open, známá tenisová škola někdejší tenisové hvězdy N. Piliće se 40 antukovými kurty; široká umělá pláž - oblázky, písek), Katoro a Polynesia, spadá sem i Savudrija a Kanegra. Všechna letoviska jsou v borových lesích, hojnost další vegetace. Celá turistická aglomerace je velmi pěkně parkově upravena. Jednotlivá střediska aglomerace nabízejí bohatý a rušný společenský život (především Punta a Stella Maris). V aglomeraci Umag je i zařízení pro léčbu mořskou vodou - talasoterapii.
Umag sahá svou historií až do římských dob, kdy zdejší bohatá osada nesla jméno Sipar Humacum. Na lokalitách Sipar, Katoro a Muntarol byly odkryty pozůstatky venkovských vil, usedlostí, pevnosti apod., které jsou základem projektu archeologického parku Sepomaia (viz článek: V Umagu vzniká "Archeologický park Sepomaia"). V dalších staletích ohrožovaly obyvatelstvo nájezdy pirátů. Když byla osada v 9. století zničena, lidé našli útočiště v dnešním opevněném Umagu. Panství terstských biskupů vystřídala od 13. stol. na 500 let Benátská republika, kterou pak na více než 100 let nahradilo Rakousko, po něm po první světové válce Itálie. Součástí Chorvatska se Umag stal až r. 1953 (chorvatské svazové republiky v rámci Jugoslávie), od té doby zůstal již chorvatský. Staré městečko nemá významnější stavební památky, dochovaly se zbytky hradebních zdí a věží, které jsou nyní pěkně obnoveny. Barokní kostel z 18. stol. Městečko je však zajímavé svou dochovanou středověkou urbanistickou strukturou (úzké křivolaké uličky, náměstíčka, staré domy) a polohou. V městské věži je lapidárium. V městečku je galerie "Dante" Marina Cettina (současní výtvarní umělci).

Krápníková jeskyně Baredine Jama
Baredine – dobře utajená jeskyně
Mezi Porečí a Vižinadou, v oblasti pro niž je typické pěstování vína, narazíte na malou osadu Nova Vag-Gediči. Asi kilometr odtud leží stranou od hlavní silnice labyrint krápníkových jeskyní Baredine Jama (dobře značeno „Baredine“). Jeskyně lze navštívit pouze s průvodcem, prohlídka, která trvá asi 40 minut, vás zavede do pěti jeskyní s bizarními krápníkovými útvary, pitoreskními přírodními sochami a podzemním jezerem. Žijí tu vzácná zvířata – macaráti jeskynní (bezbarví slepí mloci s typickými hubenými končetinami). Celková hloubka jeskyně činí 150 m, ještě o 65 m níže leží podzemní krasové jezero, je zde stálá teplota 14°C.
Pokud cestujete zvlněným krasovým územím, je i laikovi jasné, že v okolí budou nějaké ty „díry“. Istrijská jeskyně Baredine se však takové specifikaci vymyká a v tom spočívá jedna z jejích zvláštností. Leží totiž v rovině, kde široko daleko je nejvyšším bodem leda tak nějaký balvan a nebo kupka sena. Baredine přitom představuje náramný jeskynní skvost. Nenabízí sice tak rozsáhlý podzemní labyrint jako třeba Moravský kras a nebo proslulé jeskyně ve Slovinsku (Postojna, Skočjanske jamy), ale není o nic méně krásná a krom toho se může pochlubit i jednou zvláštností: v podzemním jezírku, kam nikdy neproniknou sluneční paprsky, žije prazvláštní obojživelník z rodu mloků – proteus anguinus.
Jeskyně Baredine leží nedaleko obce Nova Ves východně od světoznámého istrijského letoviska Poreč. Okolí bylo odjakživa zemědělským krajem, kde se pěstovala zejména vinná réva a olivy. Zřejmě i proto neušla existence podzemních prostor pozornosti zdejších obyvatel, kteří ji podle archeologických nálezů hrnčířské keramiky zjevně obývali už od počátků zdejšího osídlení.

Moderní historie jeskyně sahá do počátků 20. století, kdy zde jeskyňáři z Terstu provedli první sestupy do hloubky 80 m. Další výzkum zahájili v roce 1973 členové porečského speleologického klubu Proteus. Postupně objevovaly další podzemní prostory s nádhernou krápníkovou výzdobou, díky čemuž byla jeskyně vyhlášena v roce 1986 přírodní památkou. Současně byly objeveny další zbytky staré keramiky, která je dnes vystavena v prostorách pokladny a restaurace. Začátkem 90. let minulého století bylo zahájeno čištění jeskyně a v květnu 1995 byla oficiálně zpřístupněna pro turisty.Podzemní svět jeskyně Baredine patří mezi skutečné skvosty svého druhu a je s podivem, že i když byla jeskyně v minulosti obývána, dochovalo se v ní do dnešních dnů množství stalagmitů a stalaktitů jedinečných tvarů, dokumentujících trpělivou a dlouhodobou činnost vody. K nejzajímavějším patří například až 10 m dlouhé „záclony“, realistická socha Madonny nebo pastýřky Milky, krápníková variace na šikmou věž v Pise a nebo sněhulák – světlonoš, který se stal ochrannou známkou a symbolem jeskyně Baredine.

Jeskyně je hluboká 132 m a teplota uvnitř se stabilně pohybuje na úrovni 14oC. Třísetmetrový vyhlídkový okruh v délce 40 minut prochází pěti sály a končí u jezírka přibližně v hloubce 60 m. Zbývající metry do dosud změřené hloubky představuje 66 m hluboká průrva, zakončena dalším podzemními jezery o hloubce až 30 m..
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2005 až červenec 2015
  • 2 606 zobrazení
janavavrova
je to tak, počítám minuty ... pokud všechno dopadne tak, jak má, tak přesně za tři týdny o tomto čase, se budeme kochat výhledem na šikmou věž v Pise, kde zůstaneme až do tmy, dáme si tam bezva večeři a v noci se postavíme na Porto 7 v Livornu, odkud ráno konečně vyjedeme na Korsiku. A čekat s nohama na stole, to by nás asi nebavilo :))) takže, volný víkend, horký, letní ... užili jsme si ho podle svých představ ... nebo jinak, každý si na našem víkendu našel to své (to bude přesnější :))) ... příjemný start do pracovního týdne všem přeju ... kdo máte dovču, tiše závidím :))) (ale teď mi to nedalo a spočítala jsem, že mě čeká už jenom 10 směn, tož to jsem na tom vlastně dobře :)))
více  Zavřít popis alba 
  • 28.7.2013
  • 2 535 zobrazení
mirabull
  • 9.4.2017
  • 2 141 zobrazení
1m1a1r1i1e
Začátkem září jsme strávili pár krásných dnů na malém ostrově v Egejském moři,kteréjsme si zajistili u CK Melissa travel.Z letištíčka na ostrově Skiathos je to trajektem asi 50 min.Studia Irida ve vesničce Stafilos asi 5 km od přístavu a hl. města Skopelos /cca 3 tis. ob./byla výborná.Již tradičně používáme k poznávání kulturních památek a vyhledávání "soukromých "pláží skůtr.Počasí nám jako obvykle přálo,snad mohlo být trochu chladněji.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • září 2005
  • 2 046 zobrazení
helcis
  • jaro 2016
  • 2 124 zobrazení
20katerina12
  • 6.7.2014
  • 2 108 zobrazení
smutnaci
  • červen až srpen 2017
  • 1 905 zobrazení
kanon5
Dovolil bych si doplnit mého oblíbence z Rajčete a jeho album doplnit svými. Malta není daleko. A i tak exotická je. Je to po Sicílii nejstarší evropská civilizace - 7 tis. let. Malta má 316 km2, je rozlohou menší než Praha, či Brno. Má 17 (!) megalitických chrámů, které stavěl nám absolutně neznámý národ a některé z nich jsou lepší než Stonehenge - jeden z nich je též 2 patra pod zemí. Je to křižovatka cest a národů Středomoří. Před Kristem ji dobývali Féničané, byl tady apoštol sv. Pavel a v roce 60 po Kristu tady posvětil 1. maltského biskupa. Staletí tady byli Byzantinci, od r. 870 tady vládli Arabi. Hned poté, co ji dobyli zpět křesťané vyrazili odsud ke křižáckým válkám a vznikl řád johannitů - maltézských rytířů, který se staral o raněné a vymyslel nemocnice-jeho pokračovatelem je Červený kříž. Od 16.století velké boje s Turky a následné založení opevněného hlavního města Valetty. Po nich Francouzi, po nich Briti. Teprve od r. 1921 je Malta nezávislá.
Všichni tady zanechali výrazné stopy a kulturní dědictví. Nikde jsem neviděl takovou koncentraci soch na ulicích, nikde jsem neviděl takovou koncentraci kostelů - snad ani v Římě. Malta je jedno historické muzem v přírodě. Její geologie a a palentologie jsou též velmi zajímavé.
Miluji Maltu.
více  Zavřít popis alba 
92 komentářů
  • podzim 2007
  • 1 868 zobrazení
loukast
Tisá očima Jóžina
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2009
  • 1 860 zobrazení
Reklama