Hledání: Už koukáme

Pro dotaz Už koukáme jsme našli 212 výsledků.
AKCE -35 % s kódem
Vytvářejte
fotodárky v akci!

Akce trvá do 30. 11.
Kód: BLACKFRIDAY2020
BLACKFRIDAY2020
odpstruzirickymmo
  • 13.8.2020
  • 165 zobrazení
kajdule
První větší výlet se ségruškou, po pandemickém jaru, připadnul na konec června. Chtěla jsem, aby mi ukázala místo, kam jezdili na chalupu. Do míst, kde to měla moc ráda, o kterém často vypráví a kam už bohužel nejezdí. V Podještědí, „Hurá“, říkám si, zase tak trochu do hor. Jak moc jsem se těšila.. Do kraje, kde své vesnické romány psala Karolína Světlá a kde kvetl textilní průmysl.. Kde se na nejvyšším vrcholu zdejších hor tyčí televizní vysílač Ještěd a kde jsou po vesnicích rozesety pohádkové roubenky. Snad se tu zastavil čas a to nás upřímně láká.. Na víkend bylo hlášeno ošklivé počasí plné deště a povodňových výstrah. Mě tedy nic nezbrzdí a Stáňa byla ráda, že nic neruším a že se konečně také podívá za hranice všedních dnů, do přírody. Důležitá je obuv a pláštěnka. Pak snad zvládneme vše. V sobotu ráno se vydávám za vydatného deště na autobus. Potkáváme se se Stáňou na Černém mostě, odkud jedeme pohodlným autobusem do Liberce a tam přestoupíme na bus do Českého Dubu. Cestou prší a v Českém Dubu už jen slabě mrholí. Obě cesty autobusem byly příjemné. Do autobusu jedoucího do Českého Dubu přistoupil mladý muž, který se na mě upřeně celou cestu díval, až jsem se musela smát. Stáňa říkala, že se zamiloval. Vystoupil v Hodkovicích nad Mohelkou a ještě se ohlédl a pousmál. Tak to byl první „zamilovaný“ příběh našeho výletu..:) V Českém Dubu jdeme do hospody, která nám byla doporučena, U Koruny, že tam prý dobře vaří. Vchod připomíná restaurace dob dávno minulých. Dáváme si malé Svijany, já fandu polotmavého a ségruška světlou desítku. Paní vykouzlila tak úžasnou pěnu. To jsme ještě neviděly. Vrabec se zelím a 2 druhy knedlíků. Bájo. Paní servírka, užasná to žena, mi říká: „Co ten knedlík?“ Snědla jsem jich 5, šestý už jsem nemohla. Další pivečko a hurá do města. Necháme si tam bagáž, paní Alena nám ji ochotně schová v prostoru před kuchyní. Výborná atmosféra, nejsme tu naposledy, říkáme si se Stáňou. Městečko je maličké, ale má spoustu historických domů. Nádherné vily, nový park, Podještědské muzeum, které společně s komendou navštívíme. Provádí nás velmi milá slečna, návštěvnice jsme jen my dvě a náležitě si to s námi užívá. Výklad je zajímavý a vtipný. Dovídáme se např. že Karolína Světlá přišla o 3 měsíční holčičku a ke konci života oslepla. Také si schovala popel z milostných dopisů od Jana Nerudy, které spálil její muž. Procházíme městem, sedíme v kavárně u paní, která má nepříjemnou energii, ale vlastní hezkou kavárnu s galerií. Podává výbornou kávu a excelentní tiramisu. Galerie nabízí ke čtení spoustu zajímavých duchovně laděných knih, ale paní majitelka tu správnou energii nemá. Zvláštní osůbka. Polaskány dezertem a kávou se vydáme ke Kostelu Nejsvětější Trojice, který se nachází v areálu společně se hřbitovem a s hrobkou na nádherném místě nad městem. Tajemné a fascinující. Musela jsem tam po těch schodech vyjít a rozhlédnout se do kraje. Krásné staré hroby mě dočista uchvátily. To místo je kulturní památkou České republiky. Vracíme se do města a dáváme si ještě dvě pivka u Aleny. Opět nás fascinuje, jak natočila pivo. Je výtečné. Čas pokročil k 19.30 a my se zvedáme, abychom v pohodě došly do kempu, jak já říkám Chatě Kovář, na které jsme ubytované. Resp. v jedné z mnoha chatiček, které areál 2,5 km nad městem, nabízí. Stoupáme s batohy, jdeme okolo koupaliště, kde začíná nějaký rockový koncert k zahájení sezóny, ale ten asi předem vzdáváme, protože dojdeme nahoru unaveny a skoro za tmy. Serpentýny se točí jak těla hada a zdají se být nekonečné. Až zahlédneme chatičky tábora pod těmi našimi.. Tak dojdeme konečně do areálu, kde je svatba a peče se sele. Majitel nás odchytí, s úsměvem uvítá, my si dáme věci do chatky a jdeme na pivo a opéct si buřty. Ohniště je prý připravené.. Ale není. Nevěsta se netváří, ani nepozdraví. No, co se dá dělat. Zrovinka jsme si se Stáňou říkaly, že bychom, být tou nevěstou, pozvaly 2 usměvavé turistky mezi sebe. To by byl teprve tanec..:) Zjištuji, že ohniště je plné mokrého dřeva a vedle je dřevo suché, ale čerstvé, které také jen tak hořet nebude. Pofukuje, nic nechytá. Tak máme špekáčky jen tak začouzené.. Říkáme majiteli, že to nechytlo a on, že to je na h….. No a ať si jdeme sednout nahoru. Koukáme tedy seshora na svatebčany, žádná velká zábava, hudba šílená. Trochu si zatančíme a jdeme do chatky spinkat. Dnes jsme unaveny. Usínáme někdy kolem 1 h ranní. Po vyprávění jedné kapitoly z knihy Náš Coney Island.. Je to dost psychologické a vlastně o tom moc přemýšlíme, takže před spaním to nebylo úplně ideální. V chatce je 8 postelí v patře a dole 2, velký stůl se židlemi a také koupelnička. Vše je v pohodě. Dobře se nám spí v tom tichu uprostřed přírody...
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • červen až červenec
  • 93 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
petr1929
Cesta do Orlických hor vedla přes Svitavy, kde jsme se prošli po úžasném náměstí, samé podloubí a naobědvali se. Do té doby bylo slunečné počasí. Po vyjetí ze Svitav jsme vjeli do nepříznivého počasí a dvakrát brodili tekoucí vodou s blátem přes silnici. Za Lanškrounem zase slunce. Po ubytování v penzionu Patriot ve Výprachticích, krátká procházka ke kravičkám na které koukáme z balkonu a pak příjemné posezení se šampáněm. Až na ten horor v bouřce velmi příjemný den.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.6.2020
  • 42 zobrazení
klauzury20
Mé umělecké dílo s názvem Carpe diem, na které jste se již určitě podívali, mě inspirovala hlavně jedna nepříjemná životní událost, která se mě velmi dotkla. Nebudu ji zde detailně popisovat, jelikož na to nemám úplně právo, ale shrnout pár slovy to snad můžu, aby divák pochopil smysl a myšlenku mého díla.

Když začnu tak ta nepříjemná událost se nestala ani mě ani mé nejbližší rodině, ale někomu koho velmi dobře známe. Ale samozřejmě se nás to velmi dotklo. Jedná se o to, že dívčina z ničeho nic přestala chodit. Stalo se to přibližně v březnu v tomto roce. Odvezli ji do nemocnice, kde jí dělali různá vyšetření, ale i tak doktoři nezjistili příčinu toho, proč ochrnula na dolní končetiny. Problém je ten, že když se přesně nezná příčina nemoci, tak se to velmi špatně léčí. Doktoři zkoušejí různé léky, poté i rehabilitace, ale i tak je již pravděpodobné, že už nebude moc chodit, ale i tak hrozně moc doufám, že se jí to co nejvíce zlepší. Nejspíše uvidíme časem, jak to bude.

Ale teď již přejdeme ktomu, proč mě to inspirovalo k vytvoření mého díla. Když se zamyslíme nad touto nepříjemnou událostí, že by se stala Vám, nebo někomu zvašeho okolí, tak by se Vám, a nebo někomu blízkému změnil úplně život naruby. Již byste nemohl, dělat všechno, co byste chtěl. Byl byste závislý na někom, kdo by Vám pomáhal. To jsou přesně tyvěci, nad kterými jsem velmi přemýšlel a které mi daly podnět k vytvoření mého díla.

Dalším zdrojem inspirace pro mě byl svět kolem nás, ve kterém žijeme, protože dnešní doba je velmi stresující a vyčerpávající. Lidé skorocelý život zasvětí jen práci. Ano, někoho to baví a chodí do práce rád, ale mnoho lidí to má přesně opačně. Dále se všechno odehrává ve virtuálním světě a my lidi si potom vůbec neužíváme života. Sedíme jenom před monitorem a koukáme na hloupá videa a další zbytečné věci. Samozřejmě technologie nemají jenom zápory, ale i klady. Můžeme je využívatke vzdělávání, k zábavě, k hraní her, ale neměli bychom to přehánět, ale více si užívat a žít ten život reálný.

Myšlenka mého díla Carpe diem je taková, že chci divákovi sdělit, aby si více užíval svůj život. Jelikož již v inspiracích se zmiňuji o dívce, která ochrnula, a již asi nebude moc chodit. Většina jejích snů, které měla, si již pravděpodobně nebude moc splnit. Nám všem se může stát něco podobného, anebo stejného, ale většinou nám tyhle špatné události velmi změní život.

Co my víme, je to, že v budoucnosti přijdou změny, jestli dobré, nebo špatné to už nevíme. To je ta hlavní věc, my nevíme, co se stane v budoucnosti. Muže to být něco hezkého, šťastného, což bych přál nám všem, ale také to může být i něco špatného, proto bych chtěl říct, užívejte si přítomného okamžiku, užívejte si celý život, protože teď tu jsme, žijeme svůj život, ale zítra tu být třeba již nemusíme.

Od této myšlenky se odvíjí i název díla. Dílu jsem dal název Carpe diem, což znamená „užívej života“.
Rčení Carpe diem pochází ze starověkého Říma a jako první tuto frázi užil básník Horatius a vyzýval tak k tomu, abychom využily všeho, co právě teď život nabízí. Čas totiž běží jedním směrem a vždy je zakončen smrtí.

Když se nad myšlenkou zamyslíme trošku filozoficky, vše, co člověk dělá, činí, aby byl šťastný. Štěstí je tedy jakýmsi hlavním cílem všeho, co děláme. Nejhlubší a hlavně nejtrvalejší pocit štěstí a radosti přichází právě z přítomnosti, ze současného okamžiku, tj. z naší schopnosti být tady a teď. Prožít naplno to, co děláme, tak jak to umějí jenom děti a zvířata. A právě v tom se, myslím, skrývá síla těchto dvou slov. Mohou nám připomenout, co jsme všichni dobře věděli, když jsme byli malí, že nejvzácnější je přítomnost – současný okamžik, který se již nikdy neopakuje, ale stále se mění.

Díky kombinaci lidské přirozenosti a výchovy nezačneme obvykle žít do chvíle, než potkáme smrt. Nemoc, ať už vlastní nebo někoho z blízkých, je obvykle mementem mori, po kterém mnozí začínají žít. Proč ale čekat na nemoc či smrt, když se můžeme jednoduše poučit od starých moudrých Římanů. A tak nečekejme a jezme, pijme, tančeme, milujme se. Dnes! Zítra už to nemusí jít.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v červnu
  • 73 zobrazení
brestaci
Pokračujeme s poznáváním blízkého okolí svého bydliště a zdravotními procházkami. Tentokrát obkružujeme Studenec u Horek v Podkrkonoší a našlapeme přitom po polních, lesních, ale i napřímo přesloukových cestách cca 18 km. Tentokrát není vedro jako minulou sobotu, ale nasazujeme čepice, rukavice a koukáme na zamračenou oblohu a vůbec by nás nepřekvapilo sněžení. Ale vyhlášenou zmrzku Na Špici si nenecháme ujít. Popsat všechny zajímavosti, které jsme cestou potkali se nedá, takže tři řešinky na vejletovým dortu: krásné místo s lesní studánkou Roubenkou, starý třešňový sad nad Martinicemi a bohužel hodně chátrající a neudržovaná kaple Panny MArie Lurdské pod vrchem Horka s již neudržovanou přístupovou alejí.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
27 komentářů
  • 25.4.2020
  • 116 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
pisatelka
Jelikož je jěště na horách trochu sněhu , jedeme se toulat zasněženou krajinou . Tentokrát jsme přijeli do Lomné . Kousek vedle je prales Mionší . My půjdeme chvilku do kopce , pak stočíme k pensionu Polana. K vůli svatby mají dnes pro turisty zavřeno . Jsme nuceni posvačit ve stoje , nám už to ani nevadí , jsme zvyklí , že chaty mívají zavřené .
Pak už scházíme dolů a koukáme na krásné protější kopce . Cesta není náročná , tak za chvilku jsme dole a tam zajdeme na občerstvení do hotelu Pod Akáty . Pak ještě kouknout do muzea , zaskočit na malý mls a odjíždíme domů .
Byl to opět pěkný výlet s príma kamarády a sněhem . Bylo nás celkem 15 osob , ušli 5 km ( nezáleží na km ) , ale na
kochání se krajinou !!!
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 29.2.2020
  • 81 zobrazení
fanous12
16.08. - tak jsem tak v patek po praci doma a koukam, ze u sousedu zacina horet, s vedlejsim sousedem hasime hadicema pres plot, dalsi 3 pak dorazi ohen hasicakem, profici uz jen ohledavaji a policajti zajistuji. Podle info chytla baterka od dronu a pak blaf kanystr s benzinem - to uz se rozhorelo hodne a rychle. Ficak, par minut navic a barak tady nemusel byt...
Kategorie: události
více  Zavřít popis alba 
  • 16.8.2019
  • 235 zobrazení
radimderolezec
Na přelomu července a srpna jsme vyrazili do Walliských Alp zdolávat nějaké ty 4kilometrové kopce. Sestava seznala změny. Jede Eva s Davidem a já s Jirkou. Jirka je pro nás tak trošku nováček a zároveň díky svému zaměstnání i dost kopci ošlehaný matador. Takže jsme asi všichni tak trošku zvědaví, jak nám to půjde.
Aklimatizace je nutné zlo, první kopec funíme jak tatra v blátě. Postupně si naše plíce, svaly i nohy v botech zvykají, mé o to déle, neb jsem si pořídil nové D boty a ještě jsem se s nima úplně nezkamarádil. Weisshorn je ideální destinace, i když dříve pohodový ledovec pod ním dostal teplem pěkně zabrat a začíná to být vcelku náročná ledovcová tůra.
V úterý jdem na Brittania hutte a kus za ní, na ledovci Allalin, spíme pod širákem ve 3tis m n.m. Aklimatizace se již projevuje pozitivně, přesto ve středu nám 7 km dlouhý ledovec až na vrchol Strahlhornu dává dost zabrat. Počasí se tak různě honí, přechází slabá studená fronta. Přesto ledovec odpoledne dost změknul, firn se propadá do trhlin a my do kaluží roztáté vody. Teprv expost se dozvídáme, že zde na tomto ledovci se v pondělí zabila alpinistka pádem do trhliny... Doklopítáme do Brittania hutte a jedno chlazené změkčí útrapy tohoto dne. Pak fofrem na lanovku do Saas Fee a do kempu. Hromady sušení propocených věcí, hromady jídla do hlavy, hromady piva před spaním...
Je čtvrtek a odpočinkový den. Odpoledne jdem do městečka Saas Grund a všímáme si divného režimu dopravy na hlavní třídě. A hle, průvod krojovaných hudebníků, za ním kupa povozů z místními řemesly...takové živé muzeum. Asi dvě hodiny se s davy turistů a místních koukáme na tuto veselici. O co jde? Google google, ty to víš? Ha, 1.8.1291 - vznik Švýcarska. Aha. Hudba, petardy a ohňostroj nás provází až do pozdních večerních hodin...
Pátek ráno a silně nejistá předpověd počasí. Dnes deštivo, bouřmo, zítra má být mnohem lépe... Taktizujeme a nakonec naryhlo rezervujeme ubytko na Mischabel hutte. Dupeme do vzdušnou čarou 1,5 km vzdálené chaty, která ale leží o 1000 metrů výš, nž kam se dá dostat s místní MHD...
V údolí se formuje bouřka, prší. Asi ve 2800m n.m. déšť přejde ve sněžení. O to příjemněji se stoupá. Není nic vidět (např. jak daleko je ještě na hutte), voda a chlad neumožní se tělu přehřát, člověk se nerozptyluje focením či výhledy... Odpoledne jsme tam. Večeře bude v 17:30, snídaně 3:30. Odpočíváme v lageru, večeře vcelku šla. V sedm jdem na kutě. Ve tři ráno hvězdy a zima, jak na Sibiři. Snídaně a vřazujeme se do vláčku guidů s klienty. Na ledovci se navazuejeme a jdem dál do sedla Windjoch. Zde pro mnohé alpinisti přichází šok, neb zde dost fučí, poletuje zmzlý sníh a je dost pod nulou. Za chvíli vyndaváme z báglu zimní rukavice a teplé bundy. Mnozí to asi ani sebou nemají a postupně to otáčejí a jdou dolů. Slunce se odlepilo od horizontu a pomalu zmírňuje mráz. Na vrcholu Nadelhornu se prostřídáme a hurá na další vrcholy v tomto hřebenu. Přichází vzdušný hřebínek a firnový hřeben k Hohbarghornu. Pár fotek a opět zpět a dolů na chatu. Tam povinné pivko a z báglu oběd. Počasí se každým metrem dolů vylepšuje, možná to lze označit i za vedro. Ještě že jsme si vzali kraťasy. V sobotním odpoledni táhnou na hutte davy. V neděli bude na kopcích plno. Darazivší do kempu jsme započali s balením a uklízením věcí, neb o nedělním ránu nám nezbylo, než si na deset hodin sednou do auta směr domů...
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2019
  • 110 zobrazení
krojc
  • 16.4.2019
  • 9 zobrazení
hhrade
7.4.2019 se nám narodilo 11 štěňat, matka ovčák otec německý boxer. Stalo se a tak jim hledáme ty nejlepší páníčky, nejlépe ty, kteří vědí, co mladý boxer dokáže. Zatím se totiž všechna mimina jeví spíše jako táta.

Určitě všichni řešíte cenu.... cena bude pouze za očkování na 6 týdnech, takže 500-1000. Horní hranici berte opravdu jako maximální možnou, spíše se budu přiklánět k té nižší.

Všechna mimina půjdou z domova odčervená a očkovaná a to na 8 týdnech věku, což vychází cca na 2.6.2019

Přeji si pro ně jen ty nejlepší možné páníčky, kteří mi slíbí a dodrží!! To, že když se o něj nebudou moci z jakéhokoli důvodu postarat, tak mi dají vědět a řešení najdeme společně. Nebo mi ho prostě přivezou zpátky.

Budu se snažit aby byla zvyklá na auto, děti, kočka je samozřejmostí ( jedna načuhuje už od jejich narození )

Do alb budu přidávat informace o váze a samozřejmě fotky mimin.
23.4.2019

dnes jsme komplet odčervovali

28.4.2019

6.5.2019 odčervení
pár aktualizací :-)) už chodíme, koukáme a rostou nám zuby. Tím pádem jsme začali dokrmovat na 80%.

Od narození byli dokrmováni mlíkem pro štěňata LACTOL

teď jsme přešli na kaši pro štěňata Canina, spolu se štěňěcíma granulema, tvarohem, piškotama a tak podobně. Učíme samostatně baštit, protože zubiska rostou a máma už nechce kojit.
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2019
  • 88 zobrazení
finedays
Na cestu nezapomenout horolezecké mačky, cesty ledovaté, na Dé Jedničce si není jistý ani obyčejný pěšák, oprava mostu, neplánovaná změna trasy, dále včelí naučnou stezkou, krásný výlet, vzduch čerstvý, drobný deštík,....a koukáme jak za mrakem pluje mrak a za tím mrakem pták.
Něco o včelách ( fotky v lese se nepovedly): https://www.youtube.com/watch?v=Z5wm2Me4w-Q
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 1.3.2019
  • 105 zobrazení
uzuri-dunia
  • únor 2019 až leden 2020
  • 124 zobrazení
marcelpoko
Uplynul rok a jsme opět v Praze.Jen nevím,proč mě furt táhne ten termín když je Ledová Praha.Příště to posuneme na jiný termín.Akce se samozřejmě nad očekávání vydařila.V pátek byla klasika v práci a proto jsme vyjeli až pozdě k večeru.Stejně bychom nikam už nešli,tak jsme se vybalili a sedli k plánům na sobotu.Ráno jsme zamítli Petřín,Hrad Vyšehrad neb nebylo moc vidět.Navštívili jsme technické muzeum.A jak si tak už 3.hodinu koukáme,zjistili jsme,že nám za 50 minut začíná Planetárium.To jsme stihli i s pauzou na sváču.Všude davy lidí a přetopeno.První program byl pro děti POLARIS (tady byla klimoška) a pak následoval HORIZON.Ten byl pro astrofyziky.Sice mi to trvalo trochu déle,než jsem si to v palici srovnal,ale teď už mi je celkem jasná teorie relativity díky vysvětlení rozpínavosti vesmíru.Jen ještě nechápu,kde se vzala ta horká hmota před Velkým třeskem.Musíme tam jít ještě jednou.Po Planetáriu jsme si zašli do putyky U tunelu na polívku a pivo a pak honem do Zlodějky.Bylo už dost pozdě a jet čumět na Vyšehrad,když je zataženo,byla blbost.Ráno nás zasypalo 15 cm mokrého sněhu a cesta do Liberce přes Mělník a Doksy trvala 3 a půl hodiny.
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2019
  • 80 zobrazení
anettefoto
Máme za sebou dva dny na Safari Tsavo East v Keni a hromada fotek bez příběhu nedokáže dobře vykreslit, co všechno jsme zažili. Náš trip začal ještě před východem slunce kdy nás před hotelem čekal řidič Baboo se svým Land Cruiserem v safari úpravě se zvedací střechou. K autu a řidiči se dostanu ještě později. Vyjeli jsme od hotelu a vydali se směrem safari a měli jsme tak možnost vidět probouzející se městečko Malindi a jeho okolí. Kdo by čekal, že budou ještě všichni spát, tak by se dost mýlil, protože jak vyjde v Africe slunce, všechno začíná žít. Najednou kolem nás byly tisíce stánků se vším možným, od uhlí, klacků až po potraviny všeho druhu, autoservisy připomínající spíš naše vrakoviště atd. Provoz co jsme při naší cestě viděli by se dal přirovnat k páteční Praze ve čtyři odpoledne. Motorky, tuktuky, náklaďáky ověšený vším možným a pravidla, ty tady žádný neexistujou, jede se do první krve. Cestou na safari jsme měli malou zastávku, kde jsme čekali na další skupinku a řešili první defekt, v Africe celkem běžná věc. Stáli jsme na parkovišti před obchodem prodávajícím od slepic, přes suvenýry nebo jen Coca Colu a Oreo. Berou tady i eura nebo platební karty :-)

Po výměně kola a připojení se zbytku skupiny v podobě dalšího Land Cruisera se vydáváme směr krokodýlí farma, která je téměř součástí safari. Tam nás čeká přivítání od masajských bojovníků, fotíme si krokodýly a snídáme. Cesta připomíná spíš tankodrom, ale kdo by čekal dálnici, byl by na omylu. Teď už zbývá jen pár kilometrů a čeká nás národní park Tsavo East. Náš šofér Baboo je profesionál a jeden z nejdéle sloužících řidičů přímo na safari. Ještě než vjíždíme do parku vstupní bránou sjíždíme z cesty, ozvývá se vysílačka a jdeme do akce. Podařilo se nám narazit na skupinku gepardů chystající se na lov. Po chvilce nahánění vidíme přímo lov a máme možnost fotit a natáčet gepardy i zblízka. Průvodkyně žasne, je tu jen dva měsíce a tohle ještě nezažila.

Po přivítání s gepardy jedeme přímo do parku a potkáváme celou řadu zvířat, zebry, slony, antilopy a další. Celou dobu jedeme v autě se zvednutou střechou, koukáme na všechny strany a kolikrát nevidíme vůbec nic-jenom trávu, stromy, písek nebo hlínu. Baboo brzdí vždy v ten nejlepší moment a říká "lions on the right side". Je téměř neuvěřitelný, jak dokáže dávat pozor na cestu, volat mobilem, komunikovat přes vysílačku a ještě nás upozorňovat na zvířata, kterých by si málokdo všimnul.

Dopoledne bylo poměrně náročný a tak se stahujeme do hotelu přímo v srdci Safari, teplota stoupá ke 40ti stupňům a nás čeká oběd. Kolem hotelu pobíhají opice, hyeny a hromada dalších zvířat.

Po obědě nás čeká ještě další výlet v rámci parku, potkáváme žirafy, několik stád slonů a dalších. Všechno je tak blízko jak jen to jde. Fotíme, natáčíme, ale první co letí batohu je telefon, protože ta krása kterou máme kolem sebe, se ničím jiným než pořádným foťákem zachytit nedá.

Zajíždíme ke stádu slonů, fotíme je zblízka, dokonce se nám podařilo vyfotit i sloní mládě ale musíme se rychle dekovat pryč, protože si nás všiml jeho tatínek a jde nám ukázat kdo je králem safari. Není to lev, ale pan otec slon, na fotkách ho poznáte :-)

V Africe se brzo stmívá takže při západu slunce zajíždíme do hotelu, večeříme, dobíjíme kameru a foťák a letíme spát. Žádný chlastání, vstává se brzo, protože safari je nejkrásnější spolu s východem slunce.

Průvodkyně je celkem na nervy, co nám zítra ukáže, zatím jsme viděli víc než ona za dvě měsíce. Ráno vyrážíme, potkáváme žirafy, supy a hromadu dalšího. Zbývá nám už snad jen hroch. Projet safari, dojet k řece a čekat, jestli se ukáže. V noci byla šílená bouřka, auto má kolikrát problém vůbec jet, ale nakonec se podaří. U hippo pointu potkáváme v řece několik hrochů, natáčíme a fotíme a jsme spokojení. Čas se krátí, povolenka do parku platí jen 24 hodin a my se musíme za chvíli ztratit. Viděli jsme toho hodně, ale kdyby tady člověk strávil rok, bylo by to málo.

Na minutu přesně opouštíme park a ve skoro 40ti stupních se vydáváme na cestu do hotelu. Auto funguje, ale všichni už umírají. Naštěstí bazén a studený pivo nás rychle regeneruje a můžeme v klidu a v pohodlí pohovky vstřebávat všechny zážitky.

Pokud se někdy budete rozhodovat, kam jet na dovolenou, dejte si do hledáčku Afriku, kde je možnost safari. Tohle co máme za sebou, byl jeden z nejsilnějších zážitků v životě
více  Zavřít popis alba 
  • 8.12.2018
  • 89 zobrazení
radimderolezec
Podlehl jsem lákání Kuby Turka na lezení vícedélky na vápenci v rakouském Gesause. Krom toho jsem byl zvědav na ty kopce, o kterých v Humanitě kolují všelijaké povídačky. Do akce se přidávájí další lidé, takže nakonec v pátek za úmorného vedra vyrážíme ve dvou autech na jih. Kuba s Hankou a Jonášem, já s Pedrem v jeho autě. Večer po deváté necháváme turkovic ford s věcma na spaní nad vesničkou Johnsbach, kam zítra odpoledne/večer sestoupíme. Poté přejíždíme dolů k řece Enns a na parkovišti pod Haindlkarhütte necháváme pedrovu škodovku. I zde je vcelku vedro a to nás čeká ještě cca 500 výškových metrů na Haindlkarhütte. Dupeme do kopce a v jedenáct jsme tam. Chatař trošku kroutí hlavou, že žádnou rezervaci od nás nemá, že jsem měli zavolat... Ale nakonec nás nechá přespat, chata moc plná není, v lagru spí pár lidí. Dáváme pivko a hajdy na kutě, budíček bude v 4:30.

Kuba, Hanka a Jonáš vyrážejí na cestu Schmitt&Co, za 4-. Je to 36 délková cesta s převýšením 680 metrů (od nástupu po vrchol cesty). Většina délek je za 1-2, devět délek kolem 3 a čtyři délky za 4-. Dle topa čas od chaty k nástupu 2:20, cesta 5:30, sestup 3:20.
Pedro a já jsme se rozhodli lézt cestu Jahn - Zimmer, za 3+. Je to 28 déková cesta s převýšením 500 metrů (od nástupu po vrchol cesty). Šestnáct délek je kolem 3, zbytek za 2. Dle topa čas od chaty k nástupu 2:30, cesta 6, sestup 3 hodiny.

Pro JahnaZimmra jsem se rozhodli proto, že nám přišla více obtížnostně vyvážená. Také lepší, když je v cestě míň lezců kvůli padajícímu kamení. Již v autě jsem se dohodli, že nesmíme v lezení otálet, přeci je to od chaty nahoru přes tisíc metrů, tak abychom to stihli nějak rozumně. Takže lehké délky bez jištění a ty těžší, to se uvidí na místě.

Budím se ješte před budíčkem, hlavou se honí myšlenky na očekávaným, nedají hlavě ani tělu odpočinout... Přesouvám se z lagru k báglům, snídám, dobaluji. Ostatní už také vylezli, jdem ven. Z pramene nabíráme vodu a koukáme na stěnu trčící před náma. Hmm, teď ještě ztotožnit foto z topa s realitou... Dupeme s Pedrem po pěšině, Turci se šinou za námi. Už jsme u rozcestníku. Cesta je pěkně značená, rychle stoupáme po suti, přelézáme skalky a rokle. Našli jsem první borhák, měl by to být nástup. Perdo ještě kontroluje, zda nástup není o rokli vedle, neb jsme tu za dvě hoďky, nikoliv za dvě a půl... Ale metry nad mořem sedí, takto bude ono. Je to tady, tady to je. Starej Klaus Hoi to prý leze solo bez jištění za tři hodky...
Naházíme na sebe sedáky, přilby, lezačky na karabinu - zatím polezem v pohorách. I lana jsme nechali v báglu. Vyrážíme nahoru, cesta je vyznačená červeným značením, takže orientace úplně v pohodě. Vápenec má spousty chytů, je drsný, leze se po něm krásně. Přichází první trojková délka, ale bez problémů jí překonáváme. Valíme nahoru, už jsme asi v desáté délce. Pedro jde teď na prvním a bez problémů dáváme další délky za tři. Expozice se zvětšuje, cítíme, že začíná pracovat hlava. Jsme v délce zvané fuga, je to pěkná spára a takový větší výšvih. Ale zase nepřichází větší problém, pokračujeme dál solo. Dole na nástupu vidíme lezeckou trojku, postupují nějak pomalu, asi lezou s jištěním. Dolézáme pod klíčovou délku za tři plus. Traverz doleva pod převisem, nic na nohy, ale na ruce krásný, velký madla. Ale expozice je už zatraceně vzdušná, ten traverz je na vrcholu hodně kolmý plotny. Rozhodujeme se pro průběžné jištění, Pedro jde na prvním, všude je ale naskobováno, kdo to má po cestě vyndavat.... Chytím se madel, dva přehmaty a opět krásný stupy na pohory a hurá nahoru. U štandu balím lano na sebe, co kdyby po cestě bylo ještě potřeba. Na další polici je vrcholovka, zapisujeme se. Pedro kouká na hodinky a řiká, že neví, co budem dělat odpoledne, neb jsme za polovinou cesty a je 9 hodin. S poznámkou, že pivo čeká na Hesshutte a že není čas otálet se chytáme skály. Jdu na prvním. Přichází orientačně náročnější terén, ale pokaždé, když už jsem doufal, že jsem zakufroval ve směru, jsem někde opodál našle červený puntík... Tak zase nic, valíme dál nahoru.
"Hele, mne nebaví to lano táhnou kolem krku, dám ho do báglu. Koukni do topa, zda tam je ještě něco" povídám. Pedro roztahuje propocené papíry z kapsy u kalhot. "Ty vole Radime, už to asi zbalíme všechno, máme sice ještě 5 délek před sebou, z toho jednu trojku, ale to je tenhle komínokout, ten vypadá dost zadara...". Lano v báglu, ruce ve skále, kout byl fakt zadara. Stěna se pokládá, olizují nás paprsky slunce dosud schovaného za hřebenem Hochtoru. Je vidět kříž a lidé. Jsme na hřebenu, na vrchol nám zbývá nějakých 80 výškových metrů. Stojíme u kříže, je dest hodin. Dali jsme to za tři hoďky jako starej Klaus...
Povalujeme se u kříže, Pedro dohání spánkový deficit z noci. V dálce na hřebenu u Festkoglu vidíme postavičky. To by mohli být Turci. Možná... Píšeme jim sms, ale je tu špatný signál, zpráva neodešla. Zvedáme se a valíme po hřebenu a dolů do hutte na pivko. Cest je lehká ferrata, ale vše jde lézt krásně po skále. Zde vápence jsou pěkně zkrasověný, škrapy a ústí děr, kam se podíváš. V ceste je vcelku dost lidí. Za dvě hoďky jsme na hutte, pivko a sušení propocených věcí. Slunce pálí, i zde je přes dvacet stupnů a lidí o to víc.
Valíme krasovým údolím přes pastviny, sestup začíná být vcelku monotóní. Na chvíli sedáme v polostínu modřínů, svačíme, lehký šlofík. Co pak Turci, už také sestupují? Telefon bez signálu mlčí. Žádná zpráva. Dupeme z kopce, teplo je čím dál tím vlezlejší. Cesta nás ve čtyči odpoledne vyplivne přímo u turkovic forda. Ještě že máme u sebe druhé jejich klíče! Větráme auto, plechovkové birelly už leží v potoce pod kamenem. Ve stínu lip pozorujeme cvrkot v horské vesničce. Je skoro pět, birelly zchladili naše útroby a i telefon se probral. Kuba volá a slavnostně oznamuje, že už jim zbývá poslední dékla na vrchol! To je teda vrchol! Co tam tak dlouho dělaj? S Pedrem nevěřícně licitujeme o možnostech tak velkého zdržení. Počítáme, za jak dlouho dorazí sem k nám. Devátá večer. Hmm, tak to tě pic. Sedáme do auta a jedeme dolů k druhému autu. Přesedáme a jedeme do Admontu do cukrárny na kafe. Projdeme se po centru městečka. Vracíme se na parkoviště k fordu, jdeme sevykoupat do Ennže. Koupel byla velmi příjemná. Je devět a od Turků přichází zpráva, že už slanili z hřebenu! Přepočítáváme čas jejich návratu na parkoviště v Johnsbachu. To tam budou tak před jedenáctou! Přejíždíme autama do Johnsbachu, forda necháváme na parkovišti. S myšlenkama na spánek a případnou záchranou akci v sestupu zbloudivším lezcům odjíždíme hledat místo k ulehnutí. Loučka u řeky nedaleko Admontu za balíky sena, toť ideální útulna pro naše znavená těla. Rachotící vlak údolím v deset večer bylo to poslední, co jsem registroval z tohoto zážitky nabytého dne.
Ráno za svítání jsme vstali a s pohledem na hřeben Hochtoru jsme zbalili sakypaky. V mobilu zpráva, Turci dorazili k autu v půl dvanácté... Ok, vyrážíme domů hned teď, než bude vedro a pojedou všichni (turci).
A co Turci? Prý jistili skoro všechny délky, na vrcholu cesty zjistli, že k sestupu musejí kus po hřebenu, který je kolem 2, takže jej jistili také, poté trošku hledali místa k slanění... No prostě si to užili. Podrobnosti (pikantní) jistě brzo na horydoly.cz...o)).
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2018
  • 78 zobrazení
3neckysenior
Bohumín - Rychvald - Heřmanice - Ostrava - ZOO ( foto se mnou Marie W. + Vašek L. + Jenda K. )
Ostravské Třeboňsko spolu s nádherným podzimním počasím se moc líbilo 40-ti seniorům. MM poslala tuto SMSku: Bohumín -rybníky-Ostrava-koukáme nadšeně zleva i do prava./P.S. A.Scorell:Měl co dělat,aby dělal,že jako něco dělá./ Pepíčkovy hlášky: Člověk,který zběhl z vojny,se nazývá dezert. Mistr Jan Hus se narodil v Hostinci u Prachatic./ Ahoj! Vaše MM.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • červenec až říjen 2018
  • 165 zobrazení
30dboo
Vyrážíme na výlet do daleké Třeště, které je plné víl a jejich šperků. Taky koukáme na betlémy. Večer opékáme buřtíky, zpíváme a odpočíváme.
více  Zavřít popis alba 
  • 6.7.2018
  • 166 zobrazení
vodaci-duchcov
Je pátek 15 hodin odpoledne a u loděnice se schází Krtek, Věrka a Toník s Matesem a Krystínkou. Po naložení lodí na vlek se něco před 16.hod. vydáváme na cestu, která podle předpokladu bude trvat asi 3,5 hodiny. Cesta po dálnici D8, Prahu i D11 probíhá bez omezení a v klidu. V Hradci Králové začíná provoz houstnout, ale ještě bez obtíží. Za Hradcem nás čeká asi 3 km dlouhá kolona, táhnoucí se přes dvě obce, jelikož silničáři se rozhodli opravovat povrch vozovky a provoz byl řízen semafory. Když jsme se konečně dostali za omezení a kolona aut se opět dala dopohybu, tak nás zastavila po několika málo kilometrech další, tantokrát už kratší, kolona a to ze stejného důvodu. A nervy začaly pomalu téci. Cestou do Ústí n.O. jsme museli zdolat nakonec ještě jedno omezení se semafory, ale naštěstí bylo zdržení jen chvilinku. Do Tábořiště Cakle dorážíme přesně ve 20 hodin, tedy po téměř 4,5 hod. jízdy. Před započetím stavění stanů si jako řidiči dáváme pivo na "obalení" nervů z cesty :-) Mimochodem, cestou nás dohnala Jana s Blankou a Blaničkou, takže jsme po příjezdu bylijiž všichni účastníci. Měli dorazit ještě Čížkovi, ale z důvodu nemoci se nemohli zůčastnit, což byla škoda. Po posatvení stanů ještě večeříme a trochu popíjíme.

Sobotní ráno je slunečné. Vstáváme průbežně mezi sedmouaž půl osmou hodinou. Při snídani se ještě bavíme o etapě na Tiché Orlici a o převozu aut. V děvět hodin nasedá Krtek a Věrka do aut a odvážejí je do Brandýsa n.O.. Zpět se dostávají vlakem, ale musí ještě asi 2,5 km pěšky přes Ústí n.O.. Pomalu se blíží poledne a my se vydáváme na řeku. Počasí hotový azůro a teplo na koupání. Předpověd však hlásila, že v sobotu by mohlo někde sprchnout a dokonce i nějakou tu bouřku. První úsek hned pod tábořištěm Cakle, nám vzal vodu náhon dlouhý asi 400m, takže hned na začátku pěší turistika. Jen jsme doufali, že takto to nebude až do konce. Byl velmi nízký stav. Když se nám konečně vrátila voda, tak jsme pokračovali bez větších obtíží dál. Ani jsme moc nedrhli. U prvního provaleného jezu si dáváme svačinu, někdo se i koupe. Na obloze se objevují první nenápadné mraky. S přibývajícími kilometry, přibývají i mraky, až je úplně zataženo a v dáli je slyšet hřmění. Právě se blížíme do Bezpráví, kde je i kiosek. Zastavujeme a Kristýnka si za hlasitého pištění všimne hada mezi kořeny stromu na břehu. Rozpoznáváme užovku, jak do sebe souká ropuchu, ale zřejmě to s tou velikostí žáby trochu přehnala. Usedáme pod slunečník u kiosku a padají první kapky. Dáváme si pivko, limču, děti nanuka. Po asi hodinové přepršce se vydáváme za doprovodu sluníčka, vykukujícího zkrze mraky, na další cestu. Čekají nás ještě 2 jezy, ale do Brandýsa to není daleko. V Brandýse zastavujeme u tábořiště "U Konťáku", kde máme zaparkovaná auta i s vlekem. Nakládáme lodě a vyrážíme zpět do tábořiště. Cestou jsme chtěli koupit něco na gril, ale mračna v pozadí nás nutí změnit plány. Po návratu do kempu vyndaváme večeři z vlastních zásob a přichází opět, asi hodinová, bouřka. Pomalu se stmívá a my ještě klábosíme pod altánem, který nám poskytl úkryt během bouřky, a probíráme etapu na něděli. Bouřka zvedla Tichou Orlici o dobrých 20 cm, tak jsme začali uvažovat, že kdyby ten stav vydržel do rána, mohli bychom zkusit etapu od Letohradu do tábořiště Cakle. V opačném případě bychom se drželi plánu a jeli Divokou Orlici.

V neděli ráno se probouzíme kolem půl osmé. Snídáme a pomalu začínáme balit věci, sušíme stany na sluníčku a připravujeme se na další etapu. Koukáme na T. Orlici a stav vody opadl na téměř původní stav. Voda je ale zakalená stále stejně. Blaničce je od rána špatně, takže Blanka zvažuje, že by se s ní asi nezúčastnila plavby, přičemž bychom jí využili jako řidiče pro převoz auta. Kolem půl jedenácté vyrážíme z tábořiště do Zámělu, kde necháváme lodě. Už zde nám Jana s Blankou oznamují, že Blanička má teplotu a zvrací, takže se plavby nezúčastní a pojedou raději domů. Převážíme tedy auto s vlekem do Kostelce n.O.. Jana odveze Krtka ještě zpět do Zámělu a odjíždějí domů. Zbytek skupiny se vydává na cestu kolem poledne. Museli jsme vyřešit ještě logistický problém a to jednu plonkovou loď bez posádky. Krtek si jí uvazuje ke své lodi a do ní na zadáka posadí Toníka. Ten si to evidentně užívá. Na úseku 8,5 km zdoláváme 2 nesjízdné jezy. Na tom prvním, v Doudlebech n.O., vidíme hromady ryb a tak se chvíli zdržíme jejich krmením starým pečivem. Voda je průzračná a tak není problém pozorovat ryby i během plavby. A že jich bylo opravdu hodně. K autu do Kostelce dorážíme asi ve 14:15 hod. Nakládáme lodě, převlékáme se a v 15 hodin vyrážíme zpět na cestu. Opět nás čeká šílená kolona na dvou semaforech. Po hodině cesty se konečně dostáváme do Hradce Králové. Na dálnici i přes Prahu to frčí už pěkně. V 19 hodin zastavujeme u loděnice, kde vracíme vlek a lodě. Po krátkém zhodnocení akce, která se všem velmi líbila, se loučíme a rozjíždíme do svých domovů.
Příští rok bychom to chěli opět zopakovat. Snad bude i víc dětí. Ahoooj Krtek :-)
Kategorie: přírodasport
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2018
  • 156 zobrazení
pisatelka
V 8 hod odjíždíme od Kauflandu na týdenní rekreaci do Vysokých Tater , hotel Morava . Zastavujeme v Žilině na kávičku . Pak už nonstop směr Kežmarok na prohlídku Spišského hradu. Dnes máme štěstí , vstup je zdrarma . Musíme kousíček do kopečku a pak už vystupujeme výš a výš a koukáme na nádherné výhledy do všech stran. Chvilku posedíme u bufetu s občerstvením a scházíme dolů. A pak už konečně hurá ubytovat se v hotelu . Máme slavnostní seznámení se s hotelem a sklenkou vína na uvítání. Po večeři jdeme na průzkum okolí a pozjišťovat kde se pohybovat. Počasí celý den krásné !!!!
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • květen až říjen 2018
  • 105 zobrazení
Reklama