superfotograf
Soutěž pro Brňáky:
Jestlipak poznáte, která tři místa jsme navštívili v rámci našeho focení?
Malá nápověda:
1) hora řeckých bohů
2) Wien-Breslau
3) kořenová zelenina, východ slunce
Kdo poznal, vyhrává jako vždy pivo z vlastní lednice.
Mějte se!
:D
Kategorie: lidézábava
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 8.9.2019
  • 44 271 zobrazení
verulak
ráno při východu slunce, Varvara
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
  • 7.8.2006
  • 13 821 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
slavek-m
My tady v čechách slýcháme mýty o moravské lokalitě hned vedle paneláků bohaté na koniklece tak, že tvoří celý koberec a nedá se mezi nimi chodit. Lokalitě tak významené, že nemá v Evropě obdoby. Lokalitě, která když vykvete, tak stébla trávy tonou v záplavě fialovo-růžových květů...

Někdy bývají legendy pravdivé!

Původně jsem plánoval výlet až na pátek, ale vzhledek nepříznivým předpovědím, jsem se rozhold pro úterý dopoledne a vzal si volno. Budík 3:50 (tzn. cca 4:10 se vykopat z postele), snídaně, stihnout první vlak do Brna, užívat si východ slunce po cestě vlakem, příjezd do brna cca v 7:20 což znamená dostat se na lokalitu až po osmé, kdy je sluníčko bohužel značně vysoko a rosa je vysátá. Na focení jsem měl jen asi hodinu a půl a pak zase spěch na vlak nazpět, abych stihl oběd a po obědě práci.

Přírodné Rezervace Kamenný vrch leží přímo v Brně a opravdu, přestože se nachází kousek od paneláků, je převelice významná a výjimeččná (obdobně jako NPP a EVL Radouč v Mladé Boleslavi). Její největším klenotem je nebývale bohatá a silná populace koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis; C2b, §2, BERN příloha I, NATURA 2000) - jeho v ČR je soustředěn na jih Moravy (resp. její tzv. panonskou část), přičemž zde, na Kamenném vrchu, má celosvětově nejbohatší lokalitu výskytu. Tento koniklec miluje především slunné stepní lokality (ať už kamenné nebo travní) s bazickým podkladem. Bývá ale nalézán i ve vinicích, sadech a lesních světlinách. Bohužel jsem nenašel/nenarazil na vzácnou bělokvětou odchilku Pulsatilla grandis f. albiflora.
Na Brněnské lokalitě se vyskytuje i k.luční český, který však vykvétá později.

Pokud se tam někdo chystáte, tak využijte jakýkoli krásný den v následujících dvou týdnech. Teď je ideální doba! Jižní část lokality je v plném květu a severní, lehce opozděná, ji rychle dohání. Pohled je to vskutku nádherný a nevídaný! Známost a medializace lokality ale nese své úskalí. Pohybovat se mezi takovým množstvím hustě rostoucích krásných rostlin je problém což s sebou přináší i oběti a my pak nalézáme porupaná nenápadná chlupatá poupata apod. Na druhou stranu lokalita je oplocená ocelovým mřížovým plotem a vedou v ní vyšlapané cestičky, které jsou prosté květů. S trochou opatrnosti se dá chodit a fotit i mezi trsy květů. Zážitek je to super a kdo nebydlí v Brně, tak může Brňákům tiše a upřímně závidět :)

Jak už to bývá doma jsem si u fotek říkal, co jsem měl u té a té udělat jinak. Času moc nebylo, ale rozhodně to stálo za to.
Měl jsem s sebou jen tyto tři objektivy (300 jsem si občas říkal, že by bodla):
Pentax smc DA 15 mm F 4 Limited
Pentax smc A 50 mm F 1,2
Pentax smc DFA 100 mm F 2,8 Macro WR

Jen u té padesátky se na 1.2 občas stávalo, že mi maximální rychlost závěrky 1/8000s nestačila a ND filtr jsem sebou neměl :D
více  Zavřít popis alba 
194 komentářů
  • 24.3.2015
  • 11 338 zobrazení
ondrejhavelka
Z cestopisu Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.

K dostání online: https://www.bux.cz/afrika/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1?searchToken=a248af3e-6b1f-4ca2-84e6-9228ee968d32

Audio verze knihy: https://www.youtube.com/watch?v=0htWrgiSf5o

Starší žena, patrně jedna z náčelníkových manželek, nás zve k sobě do chýše. Důvěra nás moc těší a rádi pozvání přijímáme. Vstupujeme do kruhového prostoru. Než oči přivyknou tmě v chýši, vnímáme jen zápach, který je velmi silný. Okamžitě zjišťujeme, že Masajové žijí v chýších spolu se svým dobytkem. Očima už pomalu rozeznáváme obrysy postav. Jsou tady dvě ženy s maličkým, sotva týdenním dítětem a čtyři kozy se dvěma kůzlaty. Zvířata mají vyhrazenou pravou část chýše a od lidí je odděluje malá dřevěná ohrádka. Zápach je celkem nesnesitelný, ale byla by urážka teď z chýše odejít, a proto se ze všech sil snažíme vydržet.
Oči už přivykly šeru. Začínáme rozeznávat jednoduchou výzdobu, místa na spaní a ostatní zařízení chýše. Žije se tady velmi skromně. Za námi vstupuje dovnitř také mladá dívka, která
mluví anglicky. Teprve nyní se ptáme na její jméno. Jmenuje se Wougunte. Má úspěšně za sebou základní školu a nyní studuje ve městě Arusha střední školu. Odtud pramení její dobrá znalost cizího jazyka. Wougunte nám představuje malé miminko. Narodilo se před pěti dny. Je to holčička. Dali jí jméno Utu, po matce, která bohužel zemřela při porodu. Wougunte se tváří jako by to bylo běžné, bez větších emocí. Nám se z toho ale sevřelo srdce.

Tady u Masajů přichází děti na svět doma v chýších. Co zvládne porodní bába, to je řešitelné, ostatní je záležitost bohů. Masajové vnímají smrt jako přirozenou součást života. Ostatně lidé nežijí příliš dlouho. Průměrná délka života je tady 56 let. Toho se ale většina lidí nedožije. Když se zamýšlím nad délkou života, zjišťuji tady v Africe, že je to pojem velmi diskutabilní. Například my na své cestě prožijeme za týden mnohem víc než doma za měsíc. Nebojím se říci, že za měsíc cesty se
posuneme daleko dál než za šedivý rok strávený pracovním životem v Čechách. Někdy je prostě jeden nabitý rok více než dvacet jednotvárných let splývajících v jedno mlhavé neurčito. Kolik času v Evropě
věnujeme práci, která nás nebaví a neděláme ji rádi? Osm hodin denně? Nebo více? Kolik času unaveně pročekáme na dopravní prostředky, v zácpách, ve frontách. Kolik času setrvačně pročekáme na povýšení, na dovolenou, na zvednutí mzdy, na lepší časy?
Trpíme nespavostí a zíráme do nočního stropu. Bereme léky na tlak a na nervy, abychom čekali na nové auto nebo na dobu, kdy konečně splatíme hypotéky. Je to lépe prožitých osmdesát let než masajských padesát?

Wougunte se odmlčela. Přichází náčelník. Je oblečen stejně jako ostatní muži. Není ani největší, ani nejsilnější, ani nejstarší. Je to sympatický usměvavý chlapík.
Náčelník nám radostně tiskne ruce na znamení přátelství a zve nás k ohni, kde se připravuje jídlo. Dva
mladé chlapce zatím někam posílá. K našemu velkému překvapení za pár vteřin chlapci táhnou krávu
a jeden z nich v ruce svírá velkou dýku. Vypadá to, že kráva kvůli naší návštěvě dnes předčasně ukončí svou pozemskou pouť. To jsme nechtěli.

Chlapci pokládají zvíře na bok. Jeden z nich přikládá dýku ke krční tepně a slabě řízne. Z místa okamžitě vytéká krev, ale ne v takovém proudu, jaký bych čekal. Druhý chlapec zatím přiložil pod tepnu nádobu a vytékající krev chytá. Za pár desítek sekund vše končí. Chlapec s dýkou tlačí na naříznuté místo a čeká, dokud se krev nezastaví. Mezi tím už je nádoba s čerstvou krví před námi a náčelník usměvavě kyne, abychom se napili. Byla by velká urážka odmítnout tento projev úcty a důvěry. Na druhou stranu je velmi nebezpečné pít v Africe krev. Co teď? Kdyby na mě nehledělo dvacet párů masajských očí, asi bych si troufl odmítnout, ale takto? V hlavě se mi mísí myšlenky na všemožné nemoci s myšlenkami na nebetyčnou urážku Masajů, kterou si rozhodně nepřeji. Ostré slunce mi pálí za krk. Potím se.
„Tak už se napij,“ říká najednou Míša. Nerozhodné váhy se přiklonily na stranu přijetí masajské nabídky. Beru mísu opatrně do ruky a naklápím si k obličeji nepříjemně vonící krev. Téměř jsem se nenapil. Jen jsem si teatrálně namočil rty, aby to vypadalo, a významně jsem pomlaskal a pokýval hlavou. Náčelník spokojeně ukázal na Míšu. Ta udělala podobné gesto jako já a poslala mísu s krví dál. Muži ji postupně vyprázdnili. Poslední doušek patřil náčelníkovi.

Wougunte nám překládá náčelníkova slova a doplňuje, že se nám dostalo velké cti. Nikdy
prý neviděla, že by náčelník takto uctil bělocha. Vlastně prý ve vesnici nikdy ani žádný běloch nebyl.
Ptáme se náčelníka, jestli si můžeme ve vesnici postavit stan a pár dní tady pobýt. Náčelník souhlasí
a je viditelně zvědav, co dva běloši předvedou. A není sám. Celá vesnice se sbíhá, aby sledovala, jak stavíme svůj jednoduchý malý příbytek. Pozorné jsou hlavně ženy, protože stavbu chýší tady mají na starost právě ony. Když náš stan během dvou minut stojí, asi to považují za zázrak. Obcházejí ho kolem dokola a nedůvěřivě se ho dotýkají. Nabízíme všem, aby si vlezli dovnitř. Jediná Wougunte se odhodlává a zalézá si do stanu. Hned zase vylézá s neurčitým, rozpačitě vykuleným výrazem ve tváři. Další Masajové naší nabídky raději nevyužívají.

Další den pozorujeme, jak to chodí u Masajů. Brzy ráno odcházejí všichni muži kromě náčelníka s dobytkem na pastvu. Ve vesnici zůstávají jen ženy. Nedlouho po odchodu mužů se z chýší vytrácejí malí Masajové ve školních stejnokrojích. Je to velmi zvláštní pohled. Toto bychom v domorodé vesnici opravdu nečekali. Tanzanská vláda nařídila všem obyvatelům bez výjimky povinnou školní docházku. Nařízení samozřejmě dolehlo i na Masaje. Wougunte nám už včera potvrdila, že policie dodržování školní docházky někdy kontroluje. Děti odešly pěšky do nejbližší školy. Půjdou hodinu a půl a vrátí se odpoledne. Ve vesnici zůstaly pouze ženy. Ty se starají o nejmenší
děti, připravují jídlo, opravují chýše... V průběhu dne vládne pomalá, líná,
nudná atmosféra. Tak jako u všech domorodých kmenů, které jsme měli možnost navštívit.

Ve stejném rytmu proběhly tři dny. Přišel čas rozloučit se s Masaji a pokračovat v cestě. Díky nim budeme na Tanzanii nahlížet v lepším světle. Než sbalíme stan, jdeme za náčelníkem, abychom se rozloučili. Ten ale nechce o odchodu ani slyšet a volá Wougunte, aby nám překládala. Dozvídáme se, že zítra vypukne dlouho očekávaný obřad obřízek mladých chlapců a my smíme zůstat a být u toho. To je samozřejmě nabídka, se kterou nelze než souhlasit.
Celý dnešní den je ve znamení příprav. Deset mladých chlapců podstoupí bolestivý rituál. Přihlížet bude asi stovka Masajů, kteří dorazí i z okolních vesnic. Ženy pečlivě uklízejí chýše a zametají celou vesnici. Muži zatím odešli za vesnici, kde je zabíjačka. Zvali mě s sebou, ale já tyto věci nevyhledávám. Celý den pokuřujeme tabák, popíjíme bílý čaj a sledujeme rušné přípravy na zítřejší obřad emuratta. Večer je velmi klidný. Vše je hotovo a každý šel brzo spát.

Ráno nás budí nevšední ruch. Ve vesnici už jsou desítky Masajů z okolních vesnic, a to teprve vychází slunce. Ohně už hoří, maso se porcuje, vyšňořené ženy dokončují poslední přípravy a mladé dívky nazdobené těmi nejkrásnějšími masajskými šperky pokukují po mladých bojovnících. Po rychlé snídani odcházíme trochu stranou, abychom masajský rituál příliš nerušili svou přítomností. Asi hodinu po východu slunce vylézá z jedné z chýší desítka chlapců v černých oděvech s pomalovanými obličeji. Jsou mezi nimi i dva Sikóliové, které jsme potkali před návštěvou vesnice. Ve tvářích chlapců je vidět strach a stud, ale také hrdost a odhodlání. Každý pohled prozrazuje jinou emoci, které se v chlapcích rychle mísí. Jeden z Masajů, patrně kněz, pronáší rituální řeč. Dva stařešinové si zatím chystají své náčiní. Placatý kámen, jednu žiletku a hadřík. Chlapci se seřadili před stařešiny. Náčelník utišuje přihlížející a vybízí prvního chlapce jménem. Chlapec přistupuje ke stařešinům a svléká se do naha. Nervozita a stud na chvilku vítězí v jeho očích, potom se ale podívá na bojovníky, kteří ho nabádají k odvaze a v jeho tváři zaplane statečnost a odhodlání. Ženy a dívky vykukují přes ramena mužů, kteří svou hradbou zabraňují pohledu na nahého chlapce. Náčelník dává znamení. Chlapec přistupuje ke stařešinům. Pokládá penis na placatý kámen a hledí do nebe. Jeden ze stařešinů chytá jeho penis za předkožku a natahuje. V tu chvíli druhý stařešina seká žiletkou a předkožka zůstává v ruce. Chlapec sebou sotva znatelně trhnul. Stařešina mu podává hadřík a jeden z bojovníků odvádí chlapce do chýše, kde bude omyt a ošetřen. Lidé jásají.

Více v knize Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • říjen 2008 až prosinec 2017
  • 11 399 zobrazení
jaroslavtihlarik
Foto z připravovaného alba
více  Zavřít popis alba 
81 komentářů
  • 19.10.2016
  • 6 609 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
baruliiina
V první řadě Skizodelichalooween psy party:)..aneb počátek příběhu o tom, jak sem vytáhla Perchel na psytrance. Ujela v 11 ráno a mě málem trvalo dva dny než to přes Granadu a jedni párty vemu domů. Naštěstí sem se dostala domů v 8 večer se spacákem v batohu..vyhoď si z kopýtka..
Nějaký týden začátkem listopadu hurá na nejjižnější bod Špáňa... parádní noc v rozpalém baráku u pobřeží, noční pozorování měsíce a oriona nad hlavou, půlnoční probuzení že spíme už 4 hodiny a je čas na jídlo... A ranní pozdrav východu slunce a pohledu na afriku za znění šplouchotu vln,, mm paráda:))
Výšlap za opičákama na území anglie.... jo jsou drzí, chtějí vám sebrat korálek s dreadu a nenechají si vysvětlit, že to prostě nee....
A další týden výlet na nejvyšší bod do Sierry Nevady... od moře k sněhu.... přespání v Beneficiu opět pohladilo spánkové buňky, hele noha... Za doprovodu mrazivého větru slzami pozdravit tu nádheru. hurá do podprdy a pak rychle sníst poslední zbytky fazolý...Me gusto:)
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2014
  • 4 198 zobrazení
panrh
více  Zavřít popis alba 
  • 16.6.2012
  • 3 505 zobrazení
fotohorakbrest
více  Zavřít popis alba 
209 komentářů
  • červenec 2015
  • 3 262 zobrazení
prameny
Každý den měl své kouzlo. Koupání při východu slunce, jóga na břehu moře, úžasné plavání, nádherné západy slunce, minulost i současnost Ninu a Zadaru.
více  Zavřít popis alba 
34 komentářů
  • srpen 2011
  • 3 273 zobrazení
bannditos
S levnými letenky na Mallorcu se roztrhl pytel a tak sem neváhal a zakoupil je na první červencový víkend s odletem z Vídně. Měli jsme rezervované auto a tak jsme si jej šli hned po přistání vyzvednout. Naše první kroky vedly na pláž "Platja d'es Dolç" kde nás ovšem překvapilo dost lidí a tak jsme jen dali jedno malé pifko a pokračovali po pobřeží na o kousek vzdálenější pláž. Zde už bylo lidí znatelně méně, ale za cenu, že na pláži nebyly uklizeny suché řasy. Později jsme vyrazili do městečka Cala Rajada, kde jsme měli první ubytování. Večer jsme se vydali na nejvýchodnější cíp celého ostrova k majáku "Far de Capdepera".
Ráno jsme bohatě posnídali a vyjeli na pláž "Cala es Matzocs". Ve vesnici Cala Mesquida jsme zaparkovali pěkně ve stínu stromů a zakoupili slunečník. Před vydáním se na cestu jsme se posilnili pivečkem a pár jahodovými daiquiry v restauraci s příhodným jménem La Terrazza. Cesta měla vést přes tři další pláže a tak se přihodilo, že jsme na původně vybranou nedorazili a uvelebili se hned na první Cala Torta. Z pláže jsme se v podvečer odebrali a jeli do další ubykace, do klášteru Lluc v horách, které nabízelo ideální výchozí místo na další místa, které jsme chtěli navštívit.
Dostali jsme bohužel pokoj kde nefungovala plotna, přišel údržbář, ale řekl, že to bude na dýl a musíme si vyměnit pokoj. Po přestěhování a usmažení vajíček na snídani jsme šli obhlédnout přilehlou botanickou zahradu ve které se nacházel bazén. Osvěžili jsme se a po chvíly pokračovali v putování. Další zastávkou dnešního dne bylo horské jezero Cuber, že zde je zakázané koupání jsme se dozvěděli až z cedulí u jezera. Obešli jsme ho a opět usedli do našeho vozítka směrem k údajně nejkrásnější vesničce celého ostrova do Fornalutxu. Uličky byly úzké, domy z kamene a celé to působilo opravdu úžasně malebně. Poobědvali jsme, já si dal steak ze svíčkové a když mi ho donesli tak sem zůstal zírat s otevřenou hubou, ten měl snad půl kila. Jenže já jsem kluk statečný a s chutí sem se do něj pustil a nakonec ho přemohl. Na večer jsme popojeli k severovýchodnímu poloostrovu Formentor, aby jsme si zde vychutnali západ slunce, seděli jsme na útesu trčího z moře a kochali se, byla to dechberoucí podívaná. K večeři jsme si dali pár huhukoktejlů na pokoji v klášteře.
Další den hned po odjezdu z pokoje nás čekalo nemilé překvapení, přejel jsem malý vrut, který nám způsobil průraz pneu. Na asistenční linku jsme se nedovolali a pomale nám měl jet autobus ze stanice Escorca do vesničky Sa Calobra. Tak jsme zde nechali auto s tím, že to budem řešit až po výletě. Autobusák příkré serpentiny zvádal s velkým respektem, místy projížděl snad na milimetry přesně. Na pláž se dalo dostat jen pěšími tunely ve skalách. Věřím, že zde za dob dávno minulých měli piráti svoje skrýše. Plán byl, že se soutěskou Torrent de Pareis vydáme zpět k autu. Všude jsme četli, že bez horolezeckého vybavení se sem nemá cenu ani vydávat, avšak v pár cestopisech jsem četl, že se to dá. Po pár překonaných překážkách ve formě skal, popadaných velkých kamenech atd. jsme narazili na jeden, který byl přes jezírko a strašně kluzký a vysoký. Museli jsme se otočit a utíkat zpět. Poslední autobus nahoru k autu jel ve tři hodiny. Ujel nám, ale naštěstí jsme se téměř hned domluvili s postaršími angličany, že nás vezmou nahoru, kde nás čekalo auto s proraženou pneumatikou. Ještě nebyla vůbec vyfouklá tak jsme dojeli až ke klášteru, zavolali asistenci, která přislíbila, že do půl hodiny je u nás jejich vozidlo. Čekání jsme si zkrátili malým pifkem, auto dojelo za cca 40 min a za dalších cca 20 min měl postarší pán kolo vyměněno. Večer jsme vyrazili opět pozorovat západ slunce. Tentokrát na vyhlídku Mirador d'es Colomer, kde ovšem bylo příliš lidí. Všiml jsem si, že odtud vede cesta výš a nahoře, že je nějáká zřícenina. Byla tam a jmenuje se Talaia d'Albercutx odkud byl překrásný výhled na všechny strany. Vylézt sem byl výborný nápad a ty rozhledy za to rozhodně stojí.
Další den jsme si vyčlenili na průzkum kláštera. Když už tu bydlíme tak bysme si jej měli projít. Ani nás nenapadlo co vše se nachází za zády hotelu. Navštívili jsme i galerii a muzeum v nejvyšším patře kláštera. Byly zde vysteveny mimojiné opravdu nádherné obrazy. Po prohlídce jsme odfičeli do posledního ubytování, které jsme si na poslední noc dali all inclusive. Hned po příjezdu nás ani neubytovali a poslali na oběd, že formality vyřídíme až po obědě. Velice milé přivítání. Pak už jsme si užívali všech možných lahůdek, drinků a služeb hotelu.
Poprvé tuhle dovolenou jsme si přivstali a šli čekat na východ slunce. Město bylo po ránu jak město duchů, nikde nikdo, bylo to tak klidné až skoro strašidelné. Po celodenním využívání služeb hotelu jsme ještě zavítali na 2 km dlouhou údajně jednu z nejhezčích pláží Mallorky a to na Es Trenc. Byla pěkná, ale lidí zde bylo taky dost. Pak už jen celý od písku jsme vrátili auto v půjčovně a odletěli do Vídně. Kvůli spoždění letadla nám ujel poslední bus do Brna a tak jsme museli přečkat noc na letišti a odjet domů až prvním ranním...
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 2 746 zobrazení
vasekce
4.-14.9.2008 Dovolená v Řecku. Celodenní výlet od Paralie po pláži na sever a po pobřežních cestách zpět. Ranní východ slunce.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 12.9.2008
  • 1 974 zobrazení
pospa2006
  • leden 2005 až září 2011
  • 1 826 zobrazení
lvicinek
5 komentářů
  • 27.11.2011
  • 1 665 zobrazení
baruliiina
ÓOODA NA TO NEJÚŽASNĚJŠÍ A NEJKOUZELNĚJŠÍ MÍSTO CO JSEM TADY DOLE V ANDALUSII OBJEVILA... VÁŽNĚ TAKové MÍSTO AJEŠTĚ SE TAM V PŮLCE PROSINCE REJPAT V HLÍNĚ, SPÁT NAD ÚTESEM A SNÍDAT U ŠLOUCHÁNÍ VLN VÝCHODU SLUNCE NA ŽIDLI, PŘED KTEROU JE TEPRVE AŽ AFRIKA WHAOU:)))
A PA LABUTÍ VÝLET DO CORDOBY, KDY SEM V MAPĚ MOHLA POZNAMENAT VÝLET DO STŘEDOZEMÍ... TO TICHÉ MĚSTO MĚ DOSTALO, A MY JEHO PAČ KDO JINÝ NEŽ MY MŮŽE Z KRABICE SKÁKAT NA LIDI NEBO POPOBÍAT KOLEM NICH... JO A TA NEJDRAŽŠÍ PIZZA V MÉM ŽIVOTĚ BYLA FAAKT HNUS.... A TAKY SEM NAJELA 500KM AUTEM..SAMA JUPÉ
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2014
  • 1 497 zobrazení
fanous12
31.08. - delfíni lodí - chrám Beji - chrám Meduwe Karang - chrám Dalem - vodopád Sekumpul - vodopád Lemukih
01.09. - výstup na sopku Batur 1730m (východ slunce), chrám Batur
02.09. - chrám Ponjok Batu - vodopád Les - rýžové terasy - Tirta Gangga -královské lázně - Candi Dasa hotel Puri Oka
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • srpen až září 2013
  • 1 453 zobrazení
otascz
Rozmary počasí letošní zimy-jeden krásný lednový den v Hlinsku a testování objektivu Canon 17-40.Na albu Vojnoměstecký vodopád,Betlém v Hlinsku,Studnický kopec,východ slunce nad Hamerskou přehradou.
více  Zavřít popis alba 
60 komentářů
  • 17.1.2011
  • 1 444 zobrazení
fanous12
27.08. - Motýlí park - chrám Rambut Siwi - přístav Gilimanuk, Ketapang (Jáva) - Banyuwangi Mahkota hotel (Jáva)
28.08. - Výstup na sopku Kawah Ijen, 2h autem, pak trek 2h do vulkánu, modré plameny, kouřící síra, 2km na východ slunce, cestou zpět kávová plantáž a koření
28.08. - Banyuwangi Mahkota hotel (Jáva) - Ketapang - Gilimanuk - Pemuteran Giri Sari Guest House, pláž
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2013
  • 1 416 zobrazení
sap-sazava
Säuleck 3086m pokořen! Ti odvážnější částečně D/E ferratou, ti méně odvážní (já😉) normálkou. No, i tak to byl záhul. Už jen to vstávání ve 4:30 (spali jsme na Arthur von Schmid Haus cca 2200m), ale co by člověk neuděal pro to, aby viděl Taury v barvách východu slunce!
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2019
  • 1 382 zobrazení
igorhlavinka
Starý mistr Lao tse napsal:
,,Nejvyšší dokonalost se podobá vodě,
nebo voda ve své dokonalosti prospívá všemu, aniž s čím zápolí
a přebývající v tom, co je všemu protivné, tak jest nejblíže Tao "

,,Na světě není nic měkčího a poddajnějšího než voda
ale tu zas nic nepřekoná v tom
jak napře se na všechno tvrdé a silné!
A nic ji nedokáže v ničem změnit!
Tak poddajné vítězí nad silným
měkké vítězí nad tvrdým
a všichni na světě to ví
a nikdo to nedokáže uskutečnit!
Proto Světec pravil:
kdo vezme na sebe bláto země
ten je pán země a úrody,
kdo vezme na sebe neštěstí země
ten je nad všemi král!
Rovná slova vypadají jako zvrácená!"
(Tao te Ting- překl.Oldřich Král)

Taneční improvizace Rena Milgrom a její studentky a studenti.
1. Meandry Botiče, lužní les pod Toulcovým dvorem 11.5.2021
2. Meandry Botiče, 17.5.2021
3.Divoká Šárka, Pod Šestákovou skálou 18.5.2021
https://globalwaterdances.org/#globalwaterdances

,,Letošní Global Water Dance se tančí za svítání. V tom krátkém čase, kdy se světlo jemně chvěje, kdy teprve vchází mezi větve, listy, domy a cesty, a to co se děje, se děje uvnitř, ne ještě zjevně. V čase, kdy je možné být kamenem i řekou, světlem i šerem - pár okamžiků před tím, než se stáváme lidskou bytostí - člověkem."

Cítím duši kamene
spojuje se s mojí
v chladném tichu rána

Hučení splavu.
Přebíhám z paprsku do paprsku
V prvním holubím vrků

Chvěje se list.
Tvoje dlaň je teplá.
Naše oči se vpily.

Vidím tě pít píseň ticha
Jsi pevná.
Uprostřed lesa studna.

Ruce a větve
Scházejí se proti nebi
V mracích schovává se Slunce

Hladina je tichá
Čeká na Tvůj pohyb.
Vznesla ses.

Vrnění
To vnění
o kterém píše Mirka
Vrnění a chvění
Ptačího pírka
Když se z hrdla derou
První písně rána
Ty jsi bosá v trávě
poprchává
(Kateřina Molčíková)

..........................................

Za úsvitu nejsou ještě stíny …
jsou stíny jen zbytky noci?
Noční ponurost ustupuje před svítáním
Zády ke svítání pozoruju, jak noc sklouzne někam pryč a zanechá po sobě tenkou
část vpíjející se do mé kůže. Stín, moje osobní noc uložena ve mně, zatím spí.

Kmeny stromů jsou vyleptány slunečními paprsky,
cítím texturu zbrázděné kůry.
Moje oči klouzají mezi kmeny a převádějí světelné vzorce do dotekových vjemů
jezdících po kůži.

Ranní vzduch zhuštěn světlem tvoří očarování, trans, do kterého teď padá celé toto
místo…

Studený vánek obalující moji tvář, studená rosa na chodidlech mě vedou k jinému
vnímání.
Ticho všude.
Ptáci, kameny, stromy tají dech.

Řeky nikdy nespí.

(Rena Milgrom)

....................

celý náš život tady je jako kapka rosy po ránu
předtím i potom oceán
(igor hlavinka)

..........................................

Klíčím, mé buňky
nejdříve kondenzují, pak se
naplní vodou a zvědavost
mne žene z mého tvaru ven.

Obracím se ke slunci,
rostu a vidím
dravce na obloze.
Krouží a já rostu.

Pod květy kaštanů
ztrácím se a promněňuju.
Osamělá i propojená,
žíznivá i napojená.
Diano, stojí při tobě.
Stojíš i ty při mně?

Klíčím, mé buňky
nejdříve kondenzují, pak se
naplní vodou a zvědavost
mne žene z mého tvaru ven.
Obracím se ke slunci,
rostu a vidím
dravce na obloze.
Krouží a já rostu.
Ještě doznívá zvuk
mých kroků, mého dechu,
šustění mých šatů.

Odnáším si jen
hlínu na rukou a chodidlech
a možná i smítko
ve vlasech.

Opouštím a zanechávám
údolí bdící i snící
s vůní vody.

(Blanka Lisá)
.....................

Platan javorolistý – snáší znečištěné ovzduší
Volavka odlétá
Výskok ryby
Pach vody, hukot jezu
Odnikud nikam a do věčnosti
Staletí na obzoru
Tramvaj po mostě
A pořád ta stejná voda
Odnikud nikam a do věčnosti

Liána, lijavec, líná – nehybně čeká a saje vodu, proudí všemi dutinami vzhůru směrem k růstu.
Lijavec, líná liána, vzlíná – odhodlaně, tiše se plíží po zemi, nachází oporu ve všem a sune se vzhůru.
Soužití a parazitismus, výměna látek, podpora.
Volně vlaje ve větru, udrží mnoho tvorů, poddává se jejich tíze a proudění vzduchu.
Odumírá, splihne, uvadá a usychá, hroutí se dolů a znovu vstává z malého mateřského kousku pod zemí.
Nekonečný život, stále proměňovaná vláha

Bláto, které se lepí na všechno, které vtahuje a posouvá dál, než by člověk chtěl. Neustále přítomné bláto i v tom nejčistším pohybu. Bláto na rukou, na nohou, na tváři, bláto předané a obdržené. Bláto, co si odnáším na chodidlech a mezi prsty, hluboko do hektického dne. Bláto, které mě drží ve spojení s jiným místem a časem. Prabláto, které večer v úžasu smývám z nohou.

Kmen se rozpadá
Volavka náhle strne
na břehu jezu
(Marie Hanková)

..........................................

Pražské džungle –
zbytečně důležité
Tygr má klíště

Plynutí. Rozklad. Omytí.
Bílá. Stříbrná.
Koloběh.
Zima.
Prozření. Zbytečně nezbytné.

Slza. Srk. Satori.
Bez očekávání. S důvěrou. S respektem.

Proud. Květ. Kmen.
Tao. Klid. Zdroj.
Čisté nebe.
Prána.
(jan lukavský)

..........................................

Na chladném kameni v úsvitu mámení.
Jako když řeka teče a ví kam.
Netřeba sledovat znamení.
Jenom si tak plynu s pocitem, že vím a znám.
Připojíš se jako další proud.
Tak přirozeně a jemně.
Zkoumáme spolu oporu chladivé matky země.
Náhle mi bereš hlavu do dlaní.
A já nechávám se tebou obejnout.
Mateřskost, něha. Přijímání.
Do odevzdání se nadechnout..
Svět za myšlením. Svět bez hranic.
A v hlavě ten sladký pocit, že nevím nic.

N(en)ormální ráno.
Chlad.
Ticho.
Bahno.
Pomalé přecházení
mezi realitou a sněním.
Bezčasí.
Bez příkrasy.
A pořád tolik toho,
co ještě nevím.

Co mě učí voda:
Plynout, i když je to těžký...
A i když je to lehký,
plynout dál.
Neulpívat
na tom dobrém
ani na tom špatném.
Prostě plynout dál.
Nic nevlastnit,
nic nenárokovat.
Nezastavovat
ani netlačit.
Jen podle záměru
upravovat směr,
vnímat zodpovědnost,
cítit vděčnost,
být.
Jedno-duše.

Na chladném kameni
v úsvitu mámení.
Jako když řeka teče
a ví kam.
Netřeba sledovat znamení.
Jenom si tak plynu
s pocitem,
že vím a znám.
Připojíš se jako další proud.
Tak přirozeně a jemně.
Zkoumáme spolu oporu
chladivé matky země.
Náhle mi bereš hlavu do dlaní.
A já nechávám se tebou obejmout.
Mateřskost, něha.
Přijímání.
Do odevzdání se nadechnout..
Svět za myšlením.
Svět bez hranic.
A v hlavě ten sladký pocit,
že nevím nic.
(Mirka Papajiková)

..........................................

Nevnímám co bylo včera, neřeším co bude zítra dnes je dnes a jediné co mi zbylo je vnímat přítomnou chvíli dnes je dnes...
(Petra Bartošová)

..........................................

Stahuji ze svého těla oděv noci a oblékám šat ranního svítání.

Probouzím své vědomí k moci a tvořím za zvuků přírody.

Mlha propustnou pokličku tvoří, jak šál, do kterého se můj pohyb noří!

Voda, kámen, země, to vše je součást ve mně! Různě se přetváříme v pohybu a přitom víme, že jsme součást vesmíru!

Zdáš se býti země klidná a přitom vnímám tvůj dech skrz pramen vody vyvěrající z tvého lůna!

Nad hladinou odraz nebe, pod ní objevuji sebe! Tu hravost, ten život, to vše a nic, co odehrává se teď a tady ... teď a tady!
(lucie pfeiferova)

.........................

I.
Dostávám korunu. Zvedám ji ke koruně stromu.
ko – ru – na
kůra
Království za strom!



Vidět ve stejný den úsvit i západ
je jako mazlit se s celým dnem.
Být účastna celé cestě Slunce od východu k západu
je jako ho doprovázet,
doprovázet a být doprovázena, přítelem.

II.
Žlutě teplé ranní paprsky prosvítají čerstvě olistěnými kaštany,
skrz kapky na trávě
a naši kůži,
dovnitř do našich bytostí,
kde se mísí s naším vnitřním teplem a světlem.
Jsme světlo – přitahujeme světlo.

III.
Voda hučí, šumí, duní, do nekonečna.
Stále je v pohybu.
Až odejdu, stále poteče.
Je teď, teď, teď, teď.
Nemá konec ani počátek.
Je.

IV.
Ptácccc
mokřadní společenství
- intermezzo -
S časem se mění prostor.
Za ranního světla vidím svět jinak.
Vnější prostor přetéká zvuky přírody.
Ve vzduchu jsou jiné vůně.
Vychutnávám čaj a snídani s větší chutí.
A možná i na omak je svět jiný?
Cítím na kůži vzdušnou vlhkost a rosu.



Za slunečného úsvitu
svět září teplou zlatou prvotní energií.
Slunce obtéká, hladí a proudí vše a skrz vše,
čeho se dotkne.
Probouzí, osvicuje, osvěcuje.
Je to svátek. Celou svou bytostí zachytávám toto požehnání.

V

tleju, tlím, stávám se humusem

VI

Vrba
jsi se mnou
jsem s tebou jsem s tebou
jsem s tebou
jsi se mnou
Jsme spolu
Spolu jsme



Divoženky
tančí
na skále
žena voda vědomí
čas

(Veronika Chvátalová)

.................

Rastie do mňa tráva
som?
vodou pulzujúca
rosa
som
teplo z výšky stromov
za šumu hlasov
spev srdca
sme

Plynulo

v diaľke vlny

dotyky
v balanse
v tichosti
oddávam

(Veronika Borzová)

...............

..........................................

Igor Hlavinka napsal o svých fotografiích z Meandrů :,,Hrátky rusalek a jednoho mládence u vody. Taneční improvizace Rena Milgrom a její studentky a studenti. Meandry Botiče. Díky přírodě kolem, měkkému světlu krátce po východu slunce a lehce antikizujícím šatům dostává scéna na fotografiích staromistrovskou atmosféru se kterou je v pěkném kontrastu svobodný autentický projev tance. Mezi převažující zasněnou lyričností a meditativností tanečního projevu, která souzní s klidným tokem vody a občasnou dramatičností a sebeironií vzniká plodné napětí. "
více  Zavřít popis alba 
  • září 2010 až květen 2021
  • 1 446 zobrazení
endriju
Datum pátek 27. dubna jsem aškrtáno dost dlouhou dobu dopředu, jelikož to bylo synonymum pro můj první letošní open air, jejímž dějištěm se stal lom U Josefa, kde svůj mejdánek uspořádal Ilegal sound systém. Na místo konání jsme v dvou-vozidlové delegaci dorazili téměř v bondovském čase 0:07 :-) Musím se přiznat, že celý večer mne zasahovala euforie z času stráveného v přírodě. Né že bych trpěl jejím nedostatkem, ale i přesto to ve mne zasahovalo velmi pozitivními dojmy. Největší intenzitu to mělo, když jsem seděl na kraji lesa a koukal jsem na východ slunce. Prostě paráda! To se asi diskantům jen tak nepoštěstí :-) Pro ty, co ještě lom U Josefa ještě nenavštívili mám vzkaz, že se může proměnit ve velmi olidní bludiště lesních cestiček :-) Sám jsem se o tom přesvědčil, ačkoliv jsem tu zdaleka nebyl poprvé. K zemi jsem k pobavení ostatních padnul asi kolem sedmé hodiny ranní. Dopoledne probíhalo ve velmi příjemném poklidnu.
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2007
  • 1 278 zobrazení
Reklama