toulavej68
Západočeská metropole Plzeň se svojí Škodovkou a významným železničním uzlem byla během 2. světové války důležitým centrem nacistické Třetí říše. V letech 1940 až 1945 se stala terčem několika spojeneckých náletů. Posbíral jsem pár desítek fotografií toho posledního, uskutečněného na samém konci války, ale snad nejničivějšího..
V noci z 16. na 17.4.1945 provedly bombardéry RAF z Velké Británie nálet na seřaďovací nádraží v Plzni (Ranžír). K úderu byly určeny posádky No. 5 Group RAF. Ze základny v jihovýchodní Anglii vzlétlo 227 bombardérů Lancasterů a 11 Mosquitů. Letouny letící v čele formace shazovaly kovové proužky k vyřazení německých radarů. První značkaři od No. 463 Squadron RAAF a No. 630 Squadron RAF, kteří měli za úkol vyhledat a označit cíl, byli nad Plzní v 3:58. Orientačním bodem byly lesknoucí se hladiny boleveckých rybníků. Ti označily cíl barevně hořícími pumami, osvětlení a další označení cíle provedly letouny No. 627 Squadron RAF a No. 97 Squadron RAF. Pak se jako hrůzná bouře přivalilo od severu 208 těžkých Lancasterů hlavního svazu, který tvořilo zbylých 14 Squadrons. Osvětlovací fléry proměnily noc v den, podle pamětníků se v jejich záři daly číst noviny. Během 17 minut (!) všechny letouny shodily 891 tun trhavých a 4 tuny zápalných bomb! Zcela konsternovaní Němci se nezmohli na žádnou účinnou obranu, žádné z útočících letadel nebylo zasaženo, ani jinak poškozeno. Cílem útoku bylo hlavní nádraží a přilehlý železniční uzel ze kterého se stalo úplné šrotiště německé techniky směřující na frontu, lokomotiv, vagonů a pokroucených kilometrů kolejí, výbuchy rozmetaly nástupiště i všechny pomocné provozy, pohnuly kopulí odbavovací haly, zničeno bylo na 2 tisíce vagonů a 85 lokomotiv, zkázu znásobil výbuch vlaku s municí. V místě, kudy denně projíždělo okolo 370 převážně vojenských transportů se zastavil život, do konce války se Němcům nádraží nepodařilo uvést do provozu. Na nádraží i v okolí zahynulo 624 osob, z toho bylo asi 500 německých vojáků a uprchlíků, kteří se snažili skrýt ve výstupních tunelech nádraží. (www.vrtulnik.cz)
Na seřaďovacím nádraží se podařil spojencům možná jeden kousek, o kterém sami ani nevěděli. Ve vlacích zde čekali na únik na západ i vysoce postavené osoby Třetí říše. Němečtí generálové a členové štábu s úředníky gestapa nálet přežili, protože jejich vlak, který v době náletu také stál na nádraží, byl náhodně odstaven až na kolejích za Bolevcem. Zničeny ale byly nákladní vagony, jimiž odváželi svůj majetek i naloupenou kořist. A právě při náletu došlo ke zničení uměleckých děl, která kořistníci chtěli přepravit do Německa. Mezi cennými obrazy, sochami, porcelánem a historickým nábytkem měly být dle ústních vyprávění i ztracené insignie Karlovy univerzity. Tato legenda, která sice nemá prakticky žádný reálný podklad, čas od času nesměle vystrkuje hlavičku z hájemství otazníků. Kdo ví? Pocit, že v některém ze starých plzeňských sklepů či pod železničním náspem odpočívá poklad, dokáže zajímavě šimrat kolem žaludku.
V Jateční ulici, nedaleko seřaďovacího nádraží, dopadla jedna z bomb přímo do plně obsazeného krytu. Byl to pouze kryt ze dřeva zasypaného hlínou a ne příliš hluboký. Nikdo z přítomných neměl šanci na přežití. A protože do krytů utíkaly hromadně celé rodiny, byl to pěkný masakr, kdy během chvilky zahynuli někomu všichni příbuzní. Kolik lidí a kdo v krytu zahynul se nedalo ani tehdy přesně určit. Po začátku náletu se sem seběhli i uprchlí zajatci z transportu smrti, jejichž vlak stál na již zmíněném seřaďovacím nádraží. Kryt byl po náletu pouze zahrnut jako hromadný hrob. Na jeho místě stojí dnes malý pomníček, ke kterému se příbuzní obětí a očití svědkové události každoročně scházejí. Uctívají památku zemřelých a vyprávějí svoje svědectví o tehdejší hrůze. Mezi oběťmi náletu byla mj. i třída 38 dětí i se svou učitelkou, jejichž památku dnes připomíná pamětní deska v chodbě Konzervatoře poblíž Habrmannova náměstí, kde k tragédii došlo.
O smyslu náletu se hodně diskutovalo a spory se vedou dodnes. Zejména komunisté podsouvali západním spojencům zlé úmysly a zničení průmyslu budoucího socialistického státu dva týdny před koncem války, zřejmě již tehdy měli jasnozřivé schopnosti vědět, kdy válka skutečně skončí. V době útoku se ještě tvrdě bojovalo u Chebu a na Moravě, vyřazení plzeňského nádraží a výroby ve Škodovce nejspíše opět přispělo ke zkrácení války. Škody v továrně nebyly zase až tak fatální, o této skutečnosti svědčí původní zastaralé strojní zařízení, které se ve Škodovce používalo další dlouhá desetiletí..
Kategorie: dokumentyudálosti
Více  Zavřít popis alba 
22 komentářů
  • 21.11.2014
  • 12 282 zobrazení
vaclavi
http://strecha.essentia.cz
Město Plzeň jako pozadí ve střešním ateliéru. Ve dne i v noci. Cihlové zdi. Staré střešní trámy. Historická podlaha. K tomu osvětlení camerou obscurou, zrcadlovou vodní hladinou nebo klasicky fotografickými blesky…
Více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 15.9.2014
  • 11 281 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
tomashusak72
Skvělá dovolená u Jadranu s Maruškou, Kristinkou a Kubíkem :-) Cestu k moři jsme si naplánovali v retro stylu, totiž komunistickým objetím Rakouska. Trochu zajížďka, ale já jásal, protože jsme se vydali po stopách z dovolené s mými rodiči. To ovšem byl Šemík ještě malé hříbátko :-DDD. Tedy naší republiku jsme opustili přes Slovensko a dále na Maďarsko. První základní tábor jsme zajistili v obci Galambok, nedaleko lázní Zalakároš. Následoval relax v termálních lázních, který jsme si všichni náležitě užili. Ráno přesun přes Chorvatsko do Bosny a Hercegoviny. Zajímavé byly vodopády v Jajce a noční Mostar, kde jsme strávili druhou noc. Dále pak vodopády Kravica, kde byla voda sice čirá, ale pěkně studená a konečně moře tradičně v Žuljaně :-) Potápění a skákání do moře, výlety na Korčulu, Orebiče, Trpanje a Trsteníku.... No prostě bylo to skvělý a všichni jsme si to užili :-) Jo a byl tam fakt pěknej hic :-D
Více  Zavřít popis alba 
  • srpen až září 2014
  • 5 962 zobrazení
bele
ALB 567 - andělé mohou mít různou podobu - stíny, květiny, vůně, barvy, lidské pokusy o jejich ztvárnění, ... aby nakonec stejně platilo, že ta lidská podoba je ta nejlepší :-)
Děkuji za to :-)
Více  Zavřít popis alba 
133 komentářů
  • říjen 2013 až červen 2014
  • 4 802 zobrazení
coloraaa
9., 10. protiletadlový raketový oddíl Rapotice, součást Protiletadlové raketové skupiny VEGA Rapotice (VÚ 7300). Po vyzbrojení pražské 71. protiletadlové raketové brigády bylo v roce 1985 přikročeno i u brněnské 76. plrb k zavedení protiletadlového raketového kompletu dalekého doletu S-200 VE "Vega-E", která doplnila protivzdušnou obranu Moravy na strategické úrovni. Protiletadlová raketová skupina S-200 VEGA Rapotice byla dislokována v Újezdském polesí kolem bezejmenné nevýrazné kóty 510,4 m.n.m. Během čtyř let stavebních prací v areálu plrs byl nedaleko Zbraslavi (49°12'53.67"N,16°17'2.541"E) zřízen ubytovací a skladovací tábor pro masově nasazované stavební jednotky.
Personál byl vybírán zčásti u dobříšské skupiny VEGA, zčásti u brněnské brigády a z patřičných vojenských škol. Po přeškolení personálu na techniku PLRK S-200 v Dobříši byla plrs konstituována k datu 1.4.1989. Na jaře 1989 se personál po přeškolení již přesunul do Rapotic, kde probíhaly dokončovací práce. V témže roce pak došlo k násunu techniky (vagónování v žst. Náměšť nad Oslavou) a jejímu zprovoznění za pomoci sovětských specialistů. Na rozdíl od Plrs VEGA Dobříš (přezdívaná vojáky jako "Klondajk"), obdržela rapotická skupina "pouze" dvoukanálovou verzi systému S-200, kde činnost zajišťovaly jen 2 palebné oddíly. Dvoukanálové verze systému byly použity ve většině případů v prvním nárazníkovém pásmu proti NATO: NDR (Badingen, 1985-1992, Prangendorf 1985-1992, , Eckolstädt, 1988 - nedozbrojena do rozpadu NDR, sovětská základna Wendgräben, zřejmě 1982 - počátek 90. let), MLR (Mezőfalva, 1985-1997) a BLR (Sofia - Kostinbrod, 1983-2006). V SSSR naproti tomu byly budovány i 5 kanálové základny. Bože ti se ale báli.
V roce 1999 byla i 42. plrb zrušena a zbývající plro byly předány do podřízenosti 44. plrb Slaný - Drnov. I tato zanikla, k 31.5. 2003, a s ní se po 44 letech aktivní služby staly historií i všechny systémy PVOS.
!!! POZOR !!!
Předem je třeba zdůraznit, že celý areál v současné době patří Ministerstvu spravedlnosti, které zde v prostorách objektu "B" zřídilo věznici. Celý areál objektu "C" je zabezpečen proti rozkrádání, prostor je hlídán a monitorován složkami Vězeňské služby (VzSl). Zároveň je zde služební střelnice složek VzSl, tudíž v žádném případě nedoporučuji předem nedomluvenou návštěvu.
Zdroj: Fortifikace.
Velký vandr na Jihlavku a Oslavku, den pátý. Ze čtvrtého na pátý den se počasí totálně podělalo a celou noc lilo jako z konve.
Počasí: +20°C, zataženo, déšť, bezvětří.
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Brdy_-_Vandr_na_Klondajk
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Brdy_-_Vandr_na_Klondajk_II
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Klondajk_IV
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Nudiste_na_Brdech_a_10m_od_smrti
http://zajimavostinabrdech.rajce.idnes.cz/Byvala_raketova_zakladna_KLONDAJK
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Zapomenuta_raketova_zakladna_-_URBEX
https://www.youtube.com/watch?time_continue=18&v=i3hJInFyhCQ
https://greywolf.rajce.idnes.cz/Rapotice/
Více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • léto 2014
  • 4 861 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
janavavrova
a čas se pomaličku (spíše nadzvukovou rychlostí) krátil, zbývaly poslední dny. Počasí se vyletnilo a začalo být i docela horko. Já jsem pořád pokukovala po zasněžených vrcholcích hor. Ve čtvrtek po té bouřce by to šlo, jenže jsme chtěli vstávat v 7:00, abychom to všechno stihli ještě, než vyjdou "polední" turisti a bohužel po únavě Gardalandu a části probděné noci jsme se všichni vzbudili až v 8:45 (u mě to asi žádný zázrak není, přispím si ráda, ale pro Michala je to opravdu neslýchané) ... a zbýval jenom pátek, dole bylo krásně, hory trošku v mráčcích (ze kterých se, než jsme se dostali nahoru, staly mračna) ... takže jo, Cima Delle Pozzette 2132 m n.m. padla, ale neviděli jsme ty nádherné výhledy, které tenhle trek musí skýtat. Byli jsme na horách, ale už teď vím, že musíme znovu :)))
Více  Zavřít popis alba 
  • červen 2014
  • 4 834 zobrazení
baruliiina
V první řadě Skizodelichalooween psy party:)..aneb počátek příběhu o tom, jak sem vytáhla Perchel na psytrance. Ujela v 11 ráno a mě málem trvalo dva dny než to přes Granadu a jedni párty vemu domů. Naštěstí sem se dostala domů v 8 večer se spacákem v batohu..vyhoď si z kopýtka..
Nějaký týden začátkem listopadu hurá na nejjižnější bod Špáňa... parádní noc v rozpalém baráku u pobřeží, noční pozorování měsíce a oriona nad hlavou, půlnoční probuzení že spíme už 4 hodiny a je čas na jídlo... A ranní pozdrav východu slunce a pohledu na afriku za znění šplouchotu vln,, mm paráda:))
Výšlap za opičákama na území anglie.... jo jsou drzí, chtějí vám sebrat korálek s dreadu a nenechají si vysvětlit, že to prostě nee....
A další týden výlet na nejvyšší bod do Sierry Nevady... od moře k sněhu.... přespání v Beneficiu opět pohladilo spánkové buňky, hele noha... Za doprovodu mrazivého větru slzami pozdravit tu nádheru. hurá do podprdy a pak rychle sníst poslední zbytky fazolý...Me gusto:)
Více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2014
  • 4 381 zobrazení
obrazem
Lidé - děti - přátelé, fauna - zvířátka (zase ty kozy, kozičky), slunce a západ, noc, krajina, flóra - plody, věci kolem nás ...
Lovosice, Žernoseky, Zálezly, Církvice, Dubice - Dubičky, Libochovany, Píšťany, Chotiměř, Dobkovičky, Bílý Újezd, Siřejovice
Více  Zavřít popis alba 
1 164 komentářů
  • 21.9.2014
  • 4 289 zobrazení
zsjihomoravske
Cesta do Krkonoš byla dlouhá, ale utekla nám. Z ohlasů dětí víme, že se jim v autobuse líbilo. Všem se také líbí jejich pokoje. Každá třída má své patro. Odpoledne jsme šli na výpravu kolem naší chaty a pak ještě na jednu - za Krakonošem.

V pondělí jsme se kromě matematiky a češtiny věnovali objevování okolí a naše putování mělo téma VODA. Našli jsme jsme potůčky, rybníček a mlýnské kolo. Celý den jsme hráli na honěnou s mlhou, která klesala a stoupala, jak se jí chtělo. My jsme se ale nedali a za sluníčkem vyrazili k chatě Špindlerovce. Překročili jsme hranici do Polska a hned za ní jsme sluníčko našli. Uspořádali jsme mu i malý koncert. Písnička o pramínku se mu určitě líbila, takže nám přeje a vůbec nám tu není zima.

V úterý vstáváme do sluníčka. Děti spaly krásně celou noc a posílali domů "snovou poštu", určitě se vám o jejich dobrodružstvích zdálo. Nezapomeňte jim po návratu říct, že to funguje, budou mít velkou radost. Dnešním tématem byl sport a hry - pohybové i na stmelení kolektivu. I když nás ráno mlha opět trochu strašila, nakonec se stáhla do údolí a my si užili nádherný den na sluníčku. Prozkoumali jsme další kus okolí naší krásné chaty a cestou následovali statečného krejčíka, který se vydal za Krakonošem. Jako on jsme přelézali a překonávali překážky a nakonec jsme vyšlphali skoro až na vrchol kopce. Tam jsme si dali chleba s tvarohem a jak všem panečku chutnalo. Horský vzduch a sluníčko platí na malé školáčky stejně jako na princeznu Zubejdu.

Ve středu je všechna mlha pryč, vítr ji odfoukl a tak si užíváme sluníčka. Dopoledne ale pouze za oknem. Učíme se a připravujeme na odpolední výlet do Vrchlabí a Špindlerova Mlýna. Ve Vrchlabí jsme navštívili pracoviště KRNAP a také záchrannou stanici pro zvířata. Ve Špindlu jsme si zaplavali a protože to byl opravdu náročný den, v 8 hodin je ve všech pokojích ticho a tma. Děti posílají moc pozdravů a mají velikou radost, ze všech dopisů a pohledů, které dostávají. Paní učitelky děkují za pozdravy. Užili jsme si všichni další náročný, ale krásný den.

Ve čvrtek jsme vstali a za oknem úplně bílo. Bohužel to ale nebyl sníh, ale mlha hustá tak ..... A vydržela celý den. Věnovali jsme se češtině a matematice a samozřejme jsme ekobádali. Povídali jsme si o mracích, zahráli si na páru, kapičky i pořádný lijavec a taky jsme si vyrobili mraky z papíru. Ven jsme šli jen na chvíli a tak nám tedy nezbylo nic jiného než si vyrobit les doma. Myslíme si, že se nám moc povedl. Po večeři se těšíme na karneval spojený s pyžamovou diskotékou.

Je pátek a bílo je jako včera. Po učení jsme vyrazili ven, protože dnešním tématem je les a rostliny. V lese, který v mlze vypadá jako začarovaný, jsme si zahráli na bludičky a překonali jsme potok suchou nohou. Protože se máme také naučit určovat mechy, přinesli jsme si jich pár s sebou. Náladu máme výbornou, každou chvíli zpíváme a oblíbenou hru "Kuba řekl" budeme muset brzy přestat hrát, protože se už skoro nikdo nenechá nachytat. Po obědě jsme měli besedu se záchranářem z Horské služby, která byla moc zajímavá. Po besedě jsme se vrátili zpět našemu tématu a po poznávání stromů jsme si vyzkoušeli, jak vypadá takový strom, který je celý napadený škůdci. I pexeso je samozřejmě o stromech a jejich plodech. Je to prostě tak, že stále něco děláme a děti se učí, ani o tom neví.

Jistě jste všichni zvědaví, co děláme v sobotu. Z pohledů a dopisů víme, že naše dobrodružství v Krkonoších sleduje hodně lidí a máme radost, že kromě normální pošty, funguje i ta snová (díky všem, kteří tu hru hrají s námi!). Takže teď ta sobota. Od rána slavíme s Justýnkou narozeniny. Všichni jí popřáli a dostala i pěknou pusu. Protože už od ráno bylo prostě nádherně, vyrazili jsme na dlooouhý výlet. Šli jsme se podívat, kde bydlí čtvrťáci a páťáci (na Vatru a Moravskou boudu). Potkali jsme tam Trautenberka, Krakonoše, Kubu, Anče i hajného, dali si svačinu a pak jsme šli dál po žluté a nakonec po modré značce. Šli jsme krásným lesem po kamanech a lávkách. Domů jsme se vrátili na pozdní oběd a po zaslouženém odpočinku se zase pouštíme do Ekobádání. Tentokrát zkoumáme rybník a mraveniště. Můžeme přitom sledovat krásný západ slunce.

Kdo by se myslel, že v neděli se v Krkonoších nic nedělá, moc by se spletl. V Krkonoších se totiž ekobádá pořád. Zatím bádáme doma, poznáváme stopy zvířat. Venku je totiž kromě mlhy dneska taky pořádný vichr. Ještě před obědem si stihneme zopakovat básničky, které jsme se doma naučili a pak nás čeká ..... chtělo by se říct "Nedělní chvilka poezie" ..... třídní kolo recitační soutěže. Kdo vyhrál, necháme jako překvapení na zítra, ale už teď vám můžeme říct, že jsme viděli vodopád na Bílém Labi :) Dobrou noc.

Pondělní zprávy z Krkonoš. Z kultury: Výsledky školních kol recitační soutěže: 1.A 1. místo Magda Martincová, 2. místo Vanessa Andrašší, 3. místo Lukáš Zachariáš a Ondřej Šik. 1.B 1. místo Hana Ščerbejová, 2. místo Tereza Musílková, 3. místo Lucie Musílková. 1.C 1. místo Elen Fujciková, 2. místo Adriana Amal Ali, 3. místo Lukas Stefanakis. Počasí: mlha až k chalupě.
Dneska jsme hodně ekobádali, vevnitř i venku. Našli jsme paletu barev podzimní přírody, dělali sbírku hornin a také se učili uzle. Očka, liščí nebo lodní smyčka už pro nás není žádný problém. Navštívili jsme ovečky a také jsme si je vyrobili. Taky jsme kreslili Žížalí město, které jsme osídlili žížalami. Ty jsme si pak ale dali jako zákusek. Také jsme vyráběli krystaly z papíru a perníčky z modelovací hmoty. Tak to bylo naše pondělí.

Jak jsme se měli v úterý? Krakonoš si s námi hrál, nejdřív nám poslal mlhu a jen jsme usedli k obědu, zahnal ji a vysvitlo sluníčko. I tak jsme si to užili. Odpolední výlet do Špindlerova Mlýna byl prima. Navštívili jsme Hasiče a Horskou službu a den zakončili v bazénu. Po večeři všichni dostali diplom za úspěšné absolvování Školy v Krkonoších a už se moc těší domů.

Děkujeme všem, kteří nám posílali pozdravy. Obzvláště pozdravujeme paní Erlebachovou a děkujeme za milý dopis a poděkování, které nám udělalo velkou radost.

Zítra AHOJ!
Více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2014
  • 3 963 zobrazení
pafatiti
7měs. a týden : Neli pořád špatně spí. V noci se budí hodně často, někdy je i několik hodin vzhůru. Nenaspí si to ani přes den. Hrůza.

Na Štědrý den máme u sebe Babi Janu.Režim tohoto dne byl samozřejmě úplně jiný než jiné dny. Nela se ráno probudila v půl deváté ráno - jindy vstává v šest, a tím pádem dopolední spaní v půl destáté neproběhlo. Několikrát jsem se ji snažila uspat, ale nešlo to. Usnula až při odpolední procházce po obědě někdy v půl druhé... Spala do třičtvrtě na tři... NECHÁPU!!!! Takže tím pádem odpískáno i odpolední spaní a přesně v době večeře, kdy správně měla spát, byla vzhůru a byla nevrlá :). Takže na Ježíška, kdy měla být vzhůru - tak spala :)))). No celé popletené... Barunka byla ale nadšená z dárečků a nakonec vše pohodové...

7 měs. a 2 týdny: Převážení Nelinky u dr... váží 6 290Kg!!!! Takže neskutečně přibrala. Dr nás pochválila...

BArunka má neštovice... první pupen - 27. prosince. Takže místo výletů a vánočních prázdnin trčíme doma.... ach jo. Barunka v noci špatně spí, má teplotu 38.5. Vysypala se teda dost.... brečí, když ji to chci namazat pudrem. Asi to moc studí...

Nelinka se ůžasně točí kolem své osy - strašně rychle dokolečka... Říká nenenennee.
Spaní pořad peklo... no snad to už neřešim...

.měs a 3 týdny: NELI MÁ NEŠTOVICE!!!! No to se snad picnu... Takže dalším pár probdělých nocí... Chudinka to má strašně v hlavičce... a jak pořád někde leží, tak se jí to potí....
Více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2013 až leden 2014
  • 4 001 zobrazení
petruno
Jedenácti hodinová šichta v posteli, kluci vstávají až v 9 hodin. Hygiena, snídaně a jde se na učení. Testy, udělat část úkolů ze školy rychle oběd a hurá na sjezdovku. Včera v noci a dnes ráno v západních Krkonoších pršelo, už tak málo sněhu na lyžování a déšť nám ten zbytek pěkně pošramotil, plácek 100 m od chaty je téměř nepoužitelný, sjezdovka nám uplavala. Odpolední permice za 100 Kč. Hodím slovo s obsluhou vleku, jezdíme non stop od 15 prosince, klobouk dolů, ani se mi nechce věřit. Zima letos byla nepřející macecha. Dnes odpoledne naposledy, večerní už se nekoná. Škoda právě jsem přišel na další možnost z boudy dirigovat doučování při lyžování přes vysílačku. Kdo nás na pásmu PMR poslouchal musel se pobavit, vzájemně se s Ondrou zkoušíme z vyjmenovaných slov, savců, angličtiny a dělení se zbytkem. Zítra opět hledání způsobilé sjezdovky. Odpoledne ještě kousek úkolů a jdeme na procházku a nákup do města. Pro porovnání odkaz na stejný termín a stejné místo. http://petruno.rajce.idnes.cz/Brezen_v_Krkonosich Sníh nám chybí nejen na sjezdovce ale i pro parádní vyválení ve sněhu po probuzení. Skol P.O.P.
Více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 4.3.2014
  • 3 537 zobrazení
gebina
  • 12.4.2014
  • 3 129 zobrazení
pafatiti
Začínáme přikrmovat. Mrkvička Nelince moc chutná, i kyž jí sní jen pár lžiček.
Paní doktorka nám vynadala, že málo přibráme. Nela má jen 5390g. Od operace přibrala jen 290g.
6měs. a týden - Neli se přestala přetáčet na bříško a leží jako pecka na zádech. Budu věřit, že se připravuje na nějaký další posun. Spaní přes den i v noci se šíleně zhoršilo. V noci neustále pláče. Jen co ji uložím(usínání u prsa je rychlé), už po hodině začne pobrekávat. Vypadáva dudlík, polohuju ji na jeden, na druhý bok... Ale určitě ji moc bolí bříško. Nepomáhají ani pecičky a masáže. Je fakt, že už má vedle mrkve i další zeleninu a sní toho fakt hodně.
Když se jí chce kakat, začne vrčet jako vetřelec :). Je to pro mně znamení, že ji dám na nočník a krásně se vykaká do nočníku.

Zhoršilo se i span a usínání Barunky. Večer striktně vyžaduje někoho až do usnutí. Musí se držet za ruku. Každou noc volá a chce spát s Láďou v obýváku. Samozřejmě tam skončí, protože kdo by chtěl každou chvilku chodit do vedlejšího pokoje. je to tak jednodušší. Myslím, že na ni dolehlo narození Nelinky. Přeci jen vyžaduje teď víc pozornosti než dřív a když spí, musím se starat o provozní záležitosti jako je žehlení, vaření, úklid. Jinak nic nestíhám. Po večerech pracuju... Barunka dokonce dělá scény i při chození do školky. Celou cestu tam se těší a před školkou začne plakat, že tam nechce...

6 měs. a 3 týdny - Nelinka spí dopoledne půl hoďky, odpoledne půl hoďky. Večer je strašně unavená, už v půl sedmé ji musím koupat. Po uložení tak po hodině to začne. Nejdřív dudlík. Uklidní se, odejdu, sednu si, a jak dosednu, začne zase brek... Takhle to pokračuje do doby než jdu spát. Lehnu si, přikreju se a brek... Bolí mě břišní svaly - jak se vymrštím sklapovačkou tak 30x za noc... Od jedné ráno ji mám v posteli, abych nemusela vstávat. Od 5 ráno je už vzhůru a povídá si... strašný... A když náhodou usne, začne plakat Barunka. TA s železnou pravidelností chodí k Láďovi do postele... Začala si neustále otáčet polštář(prý je horký). CHce otočit polštář a udelat kolečko 10 plyšáků kolem hlavy. Jen co to udělám, zase si chce otočit polštář a to je pořád dokola...

Neli váží 5640kg. DOktorka si myslí, že v noci brečí hlady :). Mám tedy přidat HA mléko 1x denně. Třeba už jí moje mléko nestačí. Nelinka dostala antibiotika. Už skoro 3 týdny má rýmu a kašel. Teď ji to zhoustlo a zezelenalo... Baru je taky nachcípaná.

Kontrola na kardiologii dopadla dobře!!! Jsme 3 týdny absolutně bez léků a plicní hypertenze se nezvětšila. Nepřímé známky na srdci nemá, takže to vypadá, že snad vyvázneme úplně zdravé!! jsem šťASTNÁ.

Neli papá i ovoce odpoledne. Moc jí chutná. Spaní se bohužel nezlepšilo ani po um. mléku. Jsme s Láďou strašně nevyspalí. Já nespím v kuse ani 2 hodiny... Jediné co mě uklidňuje, že to nebude trvat věčně... snad se to za čas změní.

Připravujeme se na Vánoce. BArunka pomáhá péct cukroví a moc ji baví zdoben perníků. Momáhá vánočně vyzdobit byt.
Více  Zavřít popis alba 
  • podzim 2013
  • 2 644 zobrazení
miroslav78
Technické muzeum Brno uspořádalo v rámci Muzejní noci přehlídku dobového spodní prádla. Tato přehlídka posloužila jako upoutávka na chystanou výstavu ke stému zahájení První světové války.
Více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 17.5.2014
  • 2 463 zobrazení
goldilocks
4 komentáře
  • prosinec 2014
  • 2 344 zobrazení
janavavrova
v další složce je část z východního pobřeží ze Solenzary (kde jsme původně měli začínat, takhle jsme se tam přesunuli z Bonifacia a strávili tam následujících pět nocí) a z posledního místa, z kempu Venaco v horách (to byl asi ten nejpěknější kemp, kde jsme byli, úplně obyčejný, rodinný, parádní ... nebyl v noci osvětlený a ta hvězdná obloha, to bylo něco naprosno neskutečně fascinujícího, a taky to bylo legrační, když jsem v úplné tmě hledala náš stan, spletla se o uličku a musela volat na Michala, abych ho vůbec našla :)))) ... takže i když jsme plány celé přehodili, byli jsme každý den úplně někde jinde, než jsme si naplánovali doma, bylo to fajn .... nebyl ani jeden den, který by nestál za to :))) a když si pomyslím, kolik míst nás tam ještě čeká, musím si povzdechnout, že dva roky bude hodně dlouhý čas (ale souhlasím s Michalem, že příští rok se vydáme poznat něco úplně nového :)))
Více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2014
  • 2 333 zobrazení
atelier-m
. Až v jednu přijíždíme do Taih Ninh, hlavního kaodaistického města s největším chrámem. Během cesty jsme již jeden navštívili a čím blíže cíli jich stále přibývalo. Celý areál je asi 2x2km veliký a věřící právě vycházejí ven. Toto náboženství vzniklo zde a je uctíváno jen ve Vietnamu. Mají svého papeže i další hodnostáře. Mezi uctívané například patří Elvis Presley, nebo Napoleon Bonaparte. V malinké vesničce na okraji silnice za 20 korun obědváme rýžový papír!! promíchaný s bylinkama, politý dresingem a s křepelčím vajíčkem. Do hotelu se vracíme až v noci a cestou jsme vyzvedli Simonu a Vladěnu na letišti. Noční provoz je ještě hustší a troubení jako by se odráželo ze tmy všude kolem. Jana zezadu navigovala podle telefonu, který musela ukrývat mezi kozičkama, aby ji nějaký neurvalý motorkář mobil nevyškubnul. To co se dělo na silnici v noci, to byl teda mazec. Všech 15mil obyvatel se rozhodlo jet domů. Dobrá večeře ve čtyřech a dvě piva ukončily nádherný den.
PS. Z jedné strany jsme pěkně spálení od sluníčka.
Večer kupujeme letenku na sever do Hué. Za dva tisíce korun pro jednoho na sobotu. Takže jsme museli hned objednat dvoudenní výlet do delty řeky Mekongu. (24 $/osoba). Abychom zbytečně nelelkovali, zítra v osm vyrážíme.
Odjezd se zpožděním a kolem poletoval vietnamský indian. Asi 70km do Ben Tre a už jsme na lodi a kolem co oko dohlédne Mekong. Na prvním ostrově vyrábějí z kokosu cukrovinky, bomba bonbonky a rýżový papír. A taky nám zazpívali. Dlouho jsem vzpomínal jak se jejich zpěv česky nejlépe vystihne. Kuňkání. Ale nádherné a naprosto typické. Vietnamské. Ovocné občerstvení a na břehu už na nás čeká asi 5 kanoí . Do jedné nasedáme a dvě vietnamky v kloboukách nás vezou do nitra ostrova po jednom z nesčetných kanálů zarostlého tropického pralesa. Po dvaceti minutách vystupujeme u farmy uprostřed ostrova. Tady pěstují rýži a tropické ovoce. Přecházíme přes monkey bridge a pokukujeme po rýžovém poli. Jenže v místní restauračce mají v belíku spousty živých hadů a nabízejí je ke snědku. Jednoho si necháváme ogrilovat a oni k tomu přidávají ještě malinkou křepelku. To všechno servírované na talíři a obsypané spoustou bylinek. Průvodce nás informuje, že křepelka není křepelka, ale anglicky se to řekne mouse. Musím říct, že myš je chutnější než had. Po řece pokračujeme na další ostrov uprostřed nedohledné řeky Mekong. Na tomto ostrově vyrábějí produkty ze včelího medu. Včelky jsou mnohem menší než u nás a odvažuji se i fotit se s plástvem plným včel. Ještě nějaké fotky s dvoumetrovým hadem kolem krku a jdeme na oběd. Dáváme si místní specialitu: Baby fish, placatou rybu, kterou krásně osmahnutou přinášejí celou na stůl. Pikolík odtrhává kousky masa a na našem stole je balí do zelených lístků spolu s trochou rýže a bylinkami. Takový malý balíček ještě namáčíme do sladkopálivé omáčky a ukusujeme. Výborné!!
První alkohol s naloženou kobrou, která drží v zubech škorpiona a na dně kořínek žen šenu. Dáváme si dvoudecku. Chutná to jako bylinkový alkohol, něco mezi silným vínem a slivovicí. A jedeme dál. Až do Can Tro, znovu asi 70 km. První vystupují home stay (budou spát i večeřet s domorodci), a zapadá sluníčko. Je zde humus (jsme asi 5 km za městem a kolem se povalují unuděná prasata a kokrhají kohouti. Naprostá vesnická idylka) no a jsme rádi, že máme hotel. Původně jsem chtěl také spát u domorodců, ale nějak jsem to popletl. Sláva!! A navíc.... náš hotel perfekt. Dobrá večeře a spát. Dobrou!
Hned po snídani v 6. patře hotelu s terasou (bufet), vyrážíme na plovoucí trhy. Proti proudu řeky Mekong 5km za městem plujeme lodí. Asi 300 lodí a prodávají spíše ve velkém. Lodě povětšinou pamatují Francouzskou kolonizaci a asi i Císaře. Na bidlech mají ve výšce pověšeny produkty, které prodávají. Samá zelenina, ovoce a ryby. Na břehu už čekají motorkáři a rozvážejí čerstvé produkty do restaurací po celém okolí. Mnozí z nás (ti ještě starší než já), pamatují koloniální obchody do kterých z kolonií z celého světa putovaly potraviny do Evropy. Moje mamka ještě říkala: "zajdi do koloniálu pro rohlíky". Jenže za totáče už se tam banány sehnat nedali. Ze střechy jednoho ze škunerů prohlížíme široké koryto řeky zaplněné loděmi. Slunce nezadržitelně stoupá nad hlavu a pere to do nás. Zážitek z trhů určitě stojí za to. Autobusem do Saigonu přijíždíme navečer.
Ráno: máme ještě den a nechceme zahálet. Chceme na opičí ostrov, ale dnes tam žádný autobus nejede. Rozhodujeme se hned. Bereme taxika s průvodcem za 24 dol pro jednoho a jedem. Řeku Saigon přeplouváme na trajektu a liduprázdným územím jedeme k pobřeží. Opičí ostrov je na východ od Ho Či Minova města u pobřeží Jihočínského moře. Tady se taky v Mangrovníkových lesech ukrývali bojovníci Vietkongu za Vietnamské války v roce 1972. Kolem silnice není kromě občasné farmy na kalamari úplně vymetýno. Průvodce říká: mrtvá krajina. Řidič ale stále jede 50 Km v hodině. Pak vidíme důvod. Na kraji lesa jsou v pravidelných intervalech po 5 km uschováni policajti a radarem kontrolují rychlost jen velmi zřídka projíždějících aut. Jak nádherná paralela s našimi naprosto zbytečnými strážníky. Na "ostrově" který protíná hlavní cesta je spousta opic. Fotíme, fotíme. Trochu bokem po cestě je v lese ukryté území plné krokodýlů. Za dvacku si půjčujeme klacek se šňůrou a na konci pověšeným hadem jako návnadu pro krokodýly. Vladěna je mistr v lákání krokodýlů aby se vrhali po návnadě. Po desáté pokusu už návnada končí v obrovské tlamě a my pokračujeme dál. Nasedáme na motorový člun a svištíme doprostřed močálů a nesčetných zákoutí mangrového lesa. Zastavujeme u chatrčí propojených lávkami a mosty nad hladinou močálů. Tady Američané ve válce dostávali pořádně na frak. Vietkong tady vytvářel různá propadliště a další nástrahy a co nezvládli bojovníci, to za ně dokončili hladoví krokodýli. Odtud si Američané domů dováželi traumata a děsivé příhody z pralesa. Pěšky pok ještě jdeme k pobřeží moře. Všude pusto a fouká chladný vítr. Potuluje se zde jen pár lidí, ale prodejci tu jsou. Chutnáme a já vysávám lasturu kterou ne a ne vysát. Až se ta mrška uvnitř konečně uvolnila a já ji málem bez ochutnání spolkl. Návštěvou rybího trhu končí náš výlet. Tolik lastur a mořských plodů jsme ještě neviděli. A to všechno Vietnamci jedí!!
Ráno městskou dopravou za 5kc k Čamskym věžím. S blížícím se Novým rokem všude přibývá kytek, neonů a i budovatelských nápisů. Poslední den jedeme do Cu Či, to jsou podzemní nory, které vojáci Vietkongu vyhloubili kolem Saigonu na rozloze asi 200x50km. SIMONA střílela z M16!!! Prý má rameno celý modrý. Večer už Sim a Vladěna odletěly a my šli večer do vodního loutkového divadla. Loutky asi 80cm vysoké střídavě nad hladinou a pod ní dovádějí spolu s draky po jevišti za doprovodu typické hudby a vietnamského povykování. Na konci představení se z vody vynořili i loutkoherci. Zítra ráno letíme dom. Večer na ulicích neuvěřitelná síla lidí a tak naposledy fotím ten mumraj kolem nás. 30. ledna začne nový rok a bude ve znamení koně.

Konec..
Kategorie: cestování
Více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • leden 2014
  • 2 301 zobrazení
coloraaa
1.3.1957 se ve Zbirohu z nejasných příčin zřítil letoun MiG-15 bis, s trupovým označením OL-12, v.č. 530750. Pilotoval ho † npor. Václav Bílek z 15. leteckého stíhacího pluku v Žatci, který bohužel při této tragické nehodě zahynul. Popis havárie: v oblaku pád do vývrtky, nízké vybrání a následoval náraz do stodoly. Dle vyprávění očitého svědka přilétaly z jihu 2 Migy-15. Jeden z nich zjevně zaostával a nad Zbirohem se pohyboval s již zřejmě porouchaným motorem. Motor slyšitelně vynechával, vydával rány a černý kouř. Pilot se pravděpodobně snažil přeletět nad domy na náměstí a přistát na poli za městem. Náhle se však dostal do vývrtky a následně do ploché spirály. Vzhledem k nedostatečné výšce vrazil do stodoly a proletěl dovnitř. Po nárazu letoun okamžitě neexplodoval, lidé se snažili pilota dostat ven z kabiny. Kabina však byla zevnitř zajištěna a nešla otevřít. Pilot nejevil známky života. Po chvíli začalo letadlo hořet i s pilotem v uzamčené kabině. Bohužel neměl žádnou šanci na přežití. Stodola kompletně lehla popelem. Několik hodin po havárii dorazila na místo armáda. Z letadla vymontovali kanon, ostatky pilota zabalili do plachty a odvezli. Vrak byl později odvezen neznámo kam. Na zahradě v místě dopadu dnes již nic nestojí. Stodola byla odstraněna. Dnes jsem se byl podívat na parcele kam MIG - 15 spadl.
Počasí: +23°C, slunečno, bezvětří.
http://cs.wikipedia.org/wiki/MiG-15
A teď dopis od paní která byla svědkem této tragické události:
Zdravím ze Zbiroha, často prohlížím tvoje stránky - pěkné. Jsem přímou pamětnicí leteckého neštěstí 1.3.1957 ve Zbiroze. V té době mi bylo necelých 13 let. Opravdu se tak stalo dvě stodoly nad naší stodolou. Stodola, kde se neštěstí stalo patřila rodině Fišerových. Den před neštěstím byla stodola plná ženských, pracovnic JZD, které tam pracovaly - zřejmě čistily obilí.V době, kdy se to stalo jsme už byly doma ze školy (muselo to být odpoledne). Byla jsem s kamarádkami u nás na dvoře. Kolik letělo Migů pochopitelně nevím, ale najednou bylo nad námi úplně nízko letadlo se strašným hlukem přelétlo a vzápětí se ozvala strašná rána. Na tomhle bychom se shodly všechny, které jsme to zažily. Nevím, kdo by se odvážil z místních lidí v tu chvíli vlézt do spadlé stodoly? V zápětí hned začaly vybuchovat střely - byly to rány jedna za druhou. Vyšlehly plameny a stodolu pohltily. Utekly jsme nahoru na pavlač ve dvoře, která byla za chvíli celá rozpálená. Polévali jsme jí všichni vodou, aby od toho žáru také nechytla. Střelba trvala hodně dlouho. Určitě se k tomu nemohl nikdo přiblížit. Pochopitelně jsem se později zajímala, kdo vlastně se tady zřítil. Informace jsem objevila ve vlastním archívu ing. Emila Padiora VÚA Praha- archiv Odtud ze Zbiroha pocházel ještě letec pplk Miloslav Hobl , bývalý velitel pluku v Žatci, který se rovněž zřítil, "15" mu byla také osudnou. Na následky po havárii druhý den zemřel. Zdena B
Dnes jsem sháněla další informace. V době havárie mu prý bylo asi 24 let. Informace mám od Vládi Hahna, jejich rodina sousedila zahradami s rodinou Fišerových, kam letoun spadl. Dnes jsem s ním měla delší rozhovor a naše vzpomínky se shodují. Zvláště v tom,že letoun začal po dopadu hořet okamžitě a určitě k němu nikdo nemohl. Vrak letadla prý byl odvezen ještě téže noci. Dlouho prý měli v rodině dopis od maminky mrtvého Václava Bílka. Ten prý ale asi nenajde ale fotku prý má určitě. Po havárii prý přijela matka s nevěstou V Bílka. Byly prý určitě ve strašném šoku. Maminka prý se ptala, jestli když ho vyprostili z vraku měl vlasy. Byl prý celý ohořelý. Tohle já nevím. My jsme nikam nesměly. Dotyčný známý prý kdysi před mnoha léty četl zápis v místní kronice.
Já mockrát děkuji paní Bradnové a panu Hahnovi za informace a pomoc při pátrání okolností neštěstí a zaslání fotek.
-------------------------------------------------------------------------------------
Havárie letadel v roce 1957. Koukám že těch Migů-15 padalo nějak moc.
-------------------------------------------------------------------------------------
1.3.1957 havaroval MiG-15bis 15.slp letectva ČSLA. Zahynul pilot npor. Václav Bílek.
12.3.1957 havaroval MiG-15bis 17.slp letectva ČSLA. Zahynul pilot npor. František Vyvadil.
13.3.1957 se srazily dva MiG-15 letectva ČSLA. Při druhém letu pilot Hyka omdlel a ve výšce 5 500 m se srazil s druhým MiGem. Překryt kabiny se rozbil a proudící vzduch Hyku probudil. Příčinou bylo zdravotně závadné máslo podávané ke snídani. Místy se rozložilo na kyselinu mléčnou, působící na organismus jako slabý jed. Ve styku s kyslíkem se kvasinky množily rychleji, až pilot omdlel.
23.4.1957 havaroval MiG-15bis 11.slp letectva ČSLA. Zahynul pilot kpt. Karol Frič.
3.5.1957 havaroval MiG-15bis 47.pzlp letectva ČSLA. Zahynul pilot npor. František Hudák.
16.5.1957 havaroval MiG-15 1.letky 20.slp letectva ČSLA u obce Březejc u Velkého Meziříčí. Při průzkumném letu zahynul pilot por. Ladislav Klimek.
5.7.1957 havaroval MiG-15bis 47.pzlp letectva ČSLA. Zahynul pilot npor. Milan Alušic.
19.7.1957 havaroval MiG-15UTI 1.slp letectva ČSLA. Zahynuli piloti kpt. Vladimír Tomčík a kpt. Drahoslav Pácl.
24.7.1957 havaroval MiG-15 2.lšp letectva ČSLA. Zahynul pilot kpt. František Šenkýř.
24.7.1957 havaroval MiG-15 2.lšp letectva ČSLA. Zahynul pilot npor. Jiří Dolejš.
24.9.1957 havaroval MiG-15 LU letectva ČSLA. Zahynul pilot mjr. Josef Zbořil.
30.9.1957 havaroval MiG-15bis 16.slp letectva ČSLA. Zahynul pilot mjr. Rudolf Janda.
30.9.1957 havaroval MiG-15bis 15.slp letectva ČSLA. Zahynul pilot npor. Radoslav Schrömer.
8.11.1957 havaroval Iljušin Il-14 (OK-LCE) ČSA na letišti Praha-Ruzyně. Letoun byl poškozen při přistání. Příčinou byla námraza.
http://www.leteckabadatelna.cz/havarie-a-sestrely/detail/854/
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
Více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • březen 2012 až červen 2014
  • 2 250 zobrazení
petruno
Jedeme s klukama před koncem prázdnin na výlet, předpověď počasí nám toho moc neslibuje, přesto vyrážíme a očekáváme že se rosničky tentokrát netrefí a počasí bude solidní. Hrubou kostru výletu máme na papíře, chceme si užívat a tak budeme přidávat, ubírat a měnit podle příležitosti a nálady. Pohodičku si nebudeme kazit ani brzkým vstáváním. Každý přesum využíváme na opáčko učení, času máme málo a tak kluci vezou s sebou i učení, za jízdy si opakují nahlas Čj Ma, Aj, Vl. První neplánovaná zastávka je ski areal Dolní Morava, kluci běhají od jedné atrakce k druhé. Patrik dal lezeckou věž hned 3x až nahoru, kabrňák. Nabíráme zdržení hned na začátku, v plánu byl mimo jiné i výstup na Kraličák. Do Stříbrnice přijíždíme odpoledne po čtvrté, na výstup je už dost pozdě, ale na druhou stranu vím že kluci na to mají. Po krátké poradě ve čtvrt na pět vyrážíme, na kótě 1426 m/n/m jsme za 1 1/2 hodiny, parádní čas. Půl hoďky se kocháme a velím k ústupu, začíná nepřijemně foukat. Cesta dolů k autu je v rekordním čase bez pár minut jedna hodina, chválím kluky za dosažený čas. Teď už zase v poklidu jedeme hledat restauračku STONOŽKU do Černé Vody. A hele je přejmenovaná na U KAŠTÁNKA, zasvěcení ví co se tu dříve odehrávalo. V noci hledáme místečko na spaní, obloha neslibuje nic pěkného a tak po druhé večeři zalézáme na spaní do auta. Ráno se probouzíme hodně pozdě, monotóní bubnování deště pěkně uspává. Kolem desáté přestává a dnešní plán je zdolat Praděd z Videlského sedla přes Švýcárnu na kótu 1491 m/n/m. Začalo zase kapat, s námi to nevydupe, zalézáme do jeskyně Na Pomezí, po skončení prohlídky už nekape ale chčije. Jedeme na Videlský kříž, stále poprchává, opouštíme vidinu zdolání Pradědu, cestou se zastavujeme v kouzelném údolí Bílé Opavy, kluci začínají skuhrat že je bolí nohy, celkem náročný údolíčko. Krátce nakoukneme do lázní Karlova Studánka a je čas hledat kde budeme spát. Jedeme přes Hvězdu a hele závora je nahoře, drze projedeme na Ovčárnu, Páťovi udělám snímeček, Ondra v autě usnul. Patrik po chvíli usína taky. Jedu hledat spaní, cestou chci koupit pečivo na snídani, už je pozdě a všude je zavřeno. Zvažuji co dál, předpověď stojí za h....o, a tak jedeme domů. Ve 22 hod jsme u baráku, blesková koupel, kluci ožívají a jdou ještě chvíli trápit počítač. Trasa autem na délku nesedí, nechtělo se mi klikat na podrobnou mapu aby to souhlasilo přesně, ulít jsem asi o - 70 km. Ráno toho litujeme, svítí sluníčko, no ale po obědě už není čeho litovat, opět chčije. Denně kluci dali víc jak 1000 m převýšení a cca 15 km, žádný ořezávátka. Ahoj P+O+P
Více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • srpen 2014
  • 2 237 zobrazení
vrtulea
2. noc v kempu u jezera Worthersee-Klagenfurt, 2. den Minimundus (světové miniatury)
Více  Zavřít popis alba 
  • 19.6.2014
  • 2 123 zobrazení
minialbum
Letošní podzimní cesta do Chorvatska byla ve znamení teplých dní, nocí i teplého moře, ale sluníčka bylo pomálu a občas si i sprchlo. Počasí bylo i na Jadranu nevyspytatelné. O to lépe se mi lezlo na nejjvyšší horu poloostrova Pelješac Svatý Ilja.
více na www.fotomilan.cz
Kategorie: cestování
Více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • léto 2014
  • 2 075 zobrazení
dagi11
Kategorie: cestování
Více  Zavřít popis alba 
  • duben 2014
  • 2 034 zobrazení
vrtulea
17.-21.6. Rakousko a Slovinsko pod stanem
1. noc na Vranovské přehradě, 1. den výšlap Medvědí soutěskou
Mixnitz - Bärenschützklamm (Medvědí soutěska) - to je 164 žebříků, lávek a můstků hlubokým skalnatým kaňonem nad vodopády řeky Mixnitz poblíž stejnojmenné vesničky v rakouském Štýrsku.
Více  Zavřít popis alba 
  • 18.6.2014
  • 1 958 zobrazení
Reklama