Hledání

522 vyhledaných výsledků
AKCE -30 % s kódem
Sleva 30 % na
fotodárky.

Bavte se s rodinou nad fotkami.
Kód: SpoluDoma
Karanténa
skincarlos
Na této skále jsem byl celkem 5x pro její kouzlo a krásný výhled z ní. Zažil několik majitelů horské chaty i její devastaci a poté zase opravu. U hotelu stávala kdysi velmi oblíbená růžová zahrada , dnes je tu jen torzo vstupní brány. Celkem i cesta zarůstá a je to tu dost zanedbané. Foto je z onko pochodu a akce - Dokážeš to taky. Bylo však tak vedro, že ze zdravotních důvodů vrchol pokořilo jen 5 osob.
Zajímavý byl i park pod Bořní u Kyselky - lázní , zvláště se mi líbil celodřevěnný hotýlek přestěhovaný z Prahy kde byl kdysi na výstavě. Bylo to však dost všechno zanedbané a opuštěné, nevím jak dnes....

Skalní útvar Bořeň.Tenhle kopec byl můj první turistický vysokohorský výstup v 5 letech a dodnes jej pravidelně pořádám .Je to nejlepší začátek pro děcka a je velmi vděčný všem věkovým kategoriím pro dopravní dostupnost,krátkou vzdálenost trasy ,ale přitom docela náročný ,takže konečný efekt stojí zato vč.zápisu do vrcholové knížky.Jedno menší varování - jelikož se jedná o poměrně vysoké stoupání s nedostatkem kvalitního vzduchu - kyslíku, nedoporučuji ho kardiakům a astmatikům.I poměrně zdatní turisté se zde zapotí a funící koncovka je u každého druhého.Velmi kritický je prostředek trasy -nahoře na vrcholu je vzduch už poměrně kvalitní.Výhled je zcela uchvacující a pohled dolů z okraje skály nahání trochu hrůzu a proto by sem neměli chodit lidi se závratí /stačí výhled ze středu skály/.Dejte pozor na děti a nepouštějte je na okraj.
Bořeň je přírodní rezervace,ale kdysi na vrchol vedla i kramlová cesta /ferata/,ta byla ale z důvodu ochrany přírody zrušena.Horolezci ale mají vstup povolen po vyznačené cestě a stěně.Pod skálou je horská chata,která byla v před revolucí zdevastována,ale dnes je opravena.Nedaleko restaurace se nacházela krásná Růžová zahrada,ale dnes z ní zůstalo torzo brány a kus schodů s chodníkem.Nezapomeňte navštívit i lázně Bílina nedaleko s krásným parkem/i když byl krásnější/ s unikátním dřevěným hotýlkem /byl prý převezen ze zemské výstavy v Praze/.V létě zajisté uvítáte pěkné koupaliště u lázní.
Jinak hezká příroda,scenérie a vděčné koutky pro focení.Zajímavostí jsou i náznaky jednotlivých pásem ,postupně zakrňující porost.
Impozantní skála s krásným výhledem.Pod skalou pravěká naleziště.Nedaleko lázně Bílina
Je tu horská chata s obvyklým stravováním,trochu nápoje dražší než obvykle.V lázních 2 restaurace -průměr.Ubytování - horská chata Bořeň.
Nelíbilo se nám stále více chátrající stezka na skálu.Hodně to tu zarůstá a nikdo to tu moc nečistí.Lázně taky postrádají údržbu a je to tu dost opuštěné.Pokud půjdete přesto z města asi zabloudíte /ne moc dobré značení/.
Vstup na skálu zdarma,do areálu lázní též.Koupaliště a tenisové kurty jsou placené.
Pro vozíčkáře: dostanete se jen k Horské chatě,dál ne.Lázeňský areál se dá velmi dobře projet bez problémů.
více  Zavřít popis alba 
16 komentářů
  • duben 2007 až červen 2011
  • 3 421 zobrazení
annie14
Pout do Santiega de Compostela , ktera muze vest z ruznych casti sveta ,ale nejznamejsi cesta je jiz ta z hranic Francie az na severozapadni cip Spanelska ,kde pout konci v Santiegu ----je to pout vetsinou pesi ,ale i jsou taci co ji jedou na kole i to se pry uznava ...samozrejme ze i invalidni vozickare-- vsem je dana moznost se zucastnit ...po cele poutni trase jsou zdarma pro poutniky pripravene noclehy ,nekdy s komfortem a nekdy i jako opravdovy poutnik si clovek rad odpocine a i nejedny boty byly proslapany ....je to pekna dalka ,ale vira predci i uskali ....v albu jsou zabery z cesty -jsou nektere prehazene , ale cil je vzdy stejny ....Kdo se teto cesty zucastni , tak pry mu jsou vsechny hrichy vymazany -- zvlast o SVATOJAKUBSKE pouti ---
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • květen 2009 až listopad 2012
  • 1 906 zobrazení
skincarlos
Rozhodli jsme se prozkoumat jezírko a vodopád Gelobtbach , útvar přímo na hranici s Německem. Jdi o d nádraží Dolní Žleb horem zarůstající pěšinou okolo domků a vil / trapně německy značená/. Někdy je nutno jít pře kopřivy, ale výsledek stojí zato. Krásné romantické místečko /keška/. Doporučuji jít ještě cca 100 m po toku hraničního potoka vedoucího do jezírka. Příjezd od Děčína po levé straně je adrenalinek a opravdu jsme se zapotili - je tu totiž silnička kam se vejde jen jedno auto a tak když potkáte protijedoucí auto - musí někdo z vás couvat i několik stovek m a to nemluvě o kopcích a břehu Labe , které je až někdy moc blízko ....

Tohle je spíše tip pro cyklisty,protože jde o jinak pěkný delší pochod lesem.Nástup v Maxičkách u Děčína,kdysi velkého střediska rekreace ROH s přírodním koupalištěm.Projdeme obcí okolo SJ Maxičky /kdepak je ta slavná ubytovna?/,pěkné novostavby penzionu /zde se ubytujte/ a okolo bývalé strážnice /je tu zabudovaný bunkr do domu/ nahoru do lesa.Mylně je tu umístěna cedule státní hranice - ta je ještě pěkně daleko.Po trase jsou vybudovány pěkné informační ukazatele ,které Vám ukazují zvláštnosti v okolí /i když je trasa velmi pěkně značena ,tak na některých místech je potřeba intuice a mapa,zvláště těsně u hranic/.My se vydáme k Buku.Z Buku vede značená žlutá do Dolního Žlebu /viz článek Gelobtbach - jezírko s vodopádem/.My jdeme na opačnou stranu lesní cestou dolů ke Královu mlýnu.Postupně překročíme potok,mineme pramen s dobrou vodou a i odbočku na impozantní skálu v dáli v Německu /Převis/.Dojdeme k mlýnu.Dnes tu zůstaly ruiny a starý funkční náhon.Svoje tábořiště tu mají skauti ,je tu chata,přístřeší pro piknik,vodní točící se kolo,skautský pomník - sloup.Na tomto místě stával mlýn a později prosperující hostinec /zanikl v roce 1945 - byl moc pěkný a je to fakt škoda/.Od něj se vydáme po velmi pěkné asfaltce k romantickému Královskému rybníku.Od něj se opět dostaneme do Maxiček.Nedaleko Maxiček je i Vlčí jezero,kam jezdí Děčínáči piknikovat - jsou tu stolečky.Od Buku vede na Dolní Žleb silnička krásným skalnatým průsmykem,ale je to příšerný padák,takže i cyklisté tu raději vedou kolo,dole u Žlebu je tato silnice dlážděna unikátním parketováním z velkých kamenů.Silnice se dá vyjet terénním autem,ale osobně jsem tu viděl zákaz vjezdu / jezdí tu místní /.

Rájecké skály - skály zcela vpravo,následují Tiské stěny a pak Ostrovské skály.Jel jsem z Chomutova na Teplice z nich na Telnici a Petrovice.Pochod dle mapy - nelze doporučit trasu,je tu moc okruhů.Do obou lze dojet slušně autem,problém však z parkováním,všude je tak cca 25 míst na parking.Mezi skalami v Ostrově je pár rybníků a 2 stará koupaliště.Jinak v Ostrově pozor - mají tu velké rekreační středisko policajti - co objekt to MAJETEK POLICIE.

Za čím jedeme?
Prochodil jsem obě lokality - Rájecké skály a Ostrovské skály.Opomenu Tiské stěny.Nebudu se věnovat taky horolezectví - to mi ani nepřísluší,zůstaneme při zemi.Osobně doporučuji Rájecké skály - ty lze pěkně prochodit,projít tunýlky,všechno je taky nižší,je tu méně lidí,pohodička.Ostrovské skály jsou defacto jen stěny,ke kterým se špatně dostáváte - vidíte je spíše z dálky.Rájecké skály lze prochodit jak po vršcích,tak pod nimi.Na Ostrovské se jen tak nedostanete a je tu i nebezpečí pádu - okraje jdou trochu dokulata.Pouze lze doporučit výlet prohlídku na konci cesty až vlastně na německé straně - tady jsou pěkné a dostupné.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
No upřímně jsem byl rád,že jsem měl proviant sebou.V Ostrově byl postaven **** hotel Ostrov,takže tady nic.Pár metrů odsud je zase horská chata Pod císařem - tady jsem měl strach zase něco jíst,jen to řezané pivo tu šlo. V Rájci zase jediný hotel penzion byl zavřený - příprava na sezonu,ale vypadalo to tu slušně i po stránce ubytování.

Co se nejvíce líbilo a co naopak ne?
To trasování po okruzích teda šílenost,žádná popiska - jen napsáno okruh,značky řídké,takže jako vždy cestou necestou jak jsem měl chuť a co jsem chtěl vidět.vylezl jsem si na vrcholky a pak do údolí,když jsem viděl věže...nic víc nic míň....To ubytování Pod císařem šílenost,fakt nejsem žádná panenka,spal jsem kolikrát pod širákem,trocha snahy by to chtělo...No je to pro omladinu.Pokud se chcete dobře najíst tak doporučuji Hřebenovou boudu až u Sněžníku/slušné i ubytování/.

Ostatní informace
vstup je na rozdíl od Tiských stěn zcela zdarma,volnost pohybu zaručena.Cena za ubytování Pod císařem 150 kč za osobu /co bych teda chtěl,že?**** Ostrov od 1000 kč ....

Jezírko Gelobtbach není pomalu nikde uváděno a spíše německá strana jej více propaguje a činí si naň nárok.Jde o hraniční jezero - potok s vodopádem .Prý v minulosti u něj ordneři skládali slib a po válce jej naše vláda zakazovala navštěvovat,nebyl sem žádný přístup a cesta byla poničena,zarůstala a jen roveři a pár místních znalo polohu.I dnes je cesta trochu zarostlá a je tu víc němců než našich.Jezírko s vodopádem je velmi krásné a romantické.Představte si přírodní koupaliště obehnané ze dvou stran velmi vysokými stěnami skal a z jedné strany do něj padá vodopád.Dále proti potoku je krásná hluboká soutěska a kaskády.Jak se sem dostanete?Je několik možností.Po levé straně silnicí na Hřensko a u Dolního Žlebu vjet na přívoz a přejet Labe do vlastní obce DolníŽleb.Další varianta je vlakem z Děčína až do stanice Dolní Žleb.Další možnost tzv.-ruská ruleta- jet z Děčína po pravé straně.Jen opravdu pro silné povahy.Je tu totiž jen jedna úzká silnice kam se vejde těsně jedno auto.Vyhýbat se protijedoucímu autu je adrenalin.Jsou tu sice vyhýbací místa cca po 200m,ale někdo z Vás bude prostě couvat a pod Vámi je stráň Labe.Je tu dost nepřehledných oblouků a jedna opravdu strmá cesta .Zážitek na věky /začátečník tu nemá šanci !!!/.Takže z Dolního Žlebu se vydejte okolo nádraží rovnoběžně podél Labe pomalinku vzhůru úzkou cestou.Tady je záhada,jak ty lidi sem dostávají materiál třeba na opravy domů.Jdete okolo výstavné Švýcarky/která se snad opravuje.Jdete po placatých kamenech.Minete zbytky ruin kdysi výstavných vil a uvidíte žluté tabulky /německé/ s upozorněním na hraniční jezírko Gelobtbach.Vystoupáme po schůdkách do vršku a opět jdeme po dlážděné cestě z roku 1914.Nakonec nás cesta dovede k jezírku.Doporučuji cca 100 procházku kaňonem.Dál už ne.Sice jsem šel dál,ale nic kromě lesních cest tu není.Pro dálkoplazy doporučuji trasu k Buku a pak po žlutém značení návrat krásným hodně se svažujícím průsmykem do Dolního Žlebu.Jinak doporučuji procházku pod stěnami nad Dolním Žlebem - zavedou Vás sem bílé šipky /doleva na lesní cestu cca 200 m nad posledním domkem/.Horským kolem se tahle trasa dá taky absolvovat /zkušenost potřebná/.

Za čím jedeme?
krásné jezírko s vodopádem,hezká vesnička Dolní Žleb,pěkné vysoké skalní stěny podél Labe,fungující přívoz,hrázděné domy,stavby z pískovce

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
v Dolním Žlebu je docela výběr restaurací,ceny v průměru,ubytování trochu dražší ,spíše orientace na němce.

Co se nejvíce líbilo a co naopak ne?
pohodička a klid,je tu německy živo,trochu mně mrzí ty nápisy v němčině,ta úzká silnice by se mohla upravit -někde je možnost ji rozšířit,pletou se Vám věčně pod kola cyklisti a bruslaři/je tu totiž velmi krásná a dlouhá in line dráha podél Labe - prý 20km ,když jsem tu byl tak se tu dělali závody .

Ostatní informace
velmi mne překvapila ochota a levné ceny za přívoz /za osobní auto 25 kč a za osobu 8 kč.Je to zážitek a opravdu dopoučuji cestu po pravém břehu Labe a pak se převézt na levou.
Pro vozíčkáře: on line trasa okolo Labe je pro Vás ideální,nevím jak to bude s tolerancí od jiných uživatelů/byl jsem pěší a měl jsem co dělat před rekordmany/.Na Gelobtbach se bohužel nedostanete.

Cesta vlakem z Děčína do stanice Dolní Žleb.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • únor 2003 až duben 2009
  • 1 524 zobrazení
balujarda
V sobotu 19.6.2010 se uskutečnil 3. ročník " ROCK KODIAKA " ve Sluhách na fotbalovém hřišti. Počasí nám přálo a tak nic nebránilo konání akce na podporu VOZÍČKÁŘŮ !!! Od rána se soutěžilo o hodnotné ceny,jak pro děti,tak pro dospělé. Kolem poledne začal program,který zahájil kouzelník " GRINO ". Pak se to rozjelo naplno,kapela střídala kapelu a aby si návštěvníci nestěžovali na nudu,tak se při střídání kapel odehrával další program. Například : historický šerm,módní přehlídka,ukázka florbalu vozíčkářů atd. Končilo se kolem druhé ráno. Na této akci se předal šek vozíčkářům ve výši 21 000 kč !!! To ale nebyla poslední částka,jelikož někteří soutěžící si nevzali ceny,tak přišel moderátor Tomáš Morávek ( rádio BEAT ) s nápadem,tyto ceny vydražit. Nikdo z nás nečekal,jaký bude mít dražba úspěch. Dražilo se autorádio,hodinky,trička. Po dražbě byla ještě předána vozíčkářům částka 10 300 kč. Všem účastníkům a dražitelům patří UZNÁNÍ A VELKÝ DÍK !!!
UŽ TEĎ SE MŮŽETE TĚŠIT NA DALŠÍ JIŽ 4. ROČNÍK " ROCK KODIAKA " :-) !!!
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 19.6.2010
  • 1 168 zobrazení
pranama
Otevření vozíčkářské "turistické trasy" v Mariánském údolí. Spočívalo v opatření už existující cesty patřičnými cedulemi. Na slavnostním otevření se zúčastnily veškeré místní (líšeňský starosta) i nemístní (předseda KČT z Prahy) celebrity, neb bylo před nakonec nekonanými volbami. Švejkárna jak je u nás tradiční, nicméně pámbu zaplať aspoň např. za WC pro vozíčkáře tamtéž.
Kategorie: události
více  Zavřít popis alba 
15 komentářů
  • 1.1.2006
  • 858 zobrazení
jarapalec
Jižní Morava je naše srdeční záležitost, protože máme velice blízko k folkloru a k vínu, kterého je především na Slovácku mnoho. Rádi tam jezdíme i proto, že jsou tam dobří a upřímní lidi. To se samozřejmě týká i trampů a tak jsme jeli na jubilejní ČS potlach s velkým očekáváním. Do Bojanovic jsme přijeli v pátek a nejdřív navštívili vinné sklepy, vyhledali ten, kde byl burčák a koupili i pro kamarády. Sklepmistr nám řekl, že o potlachu ví celá dědina. Tam jsme se neplánovaně trochu zasekli a tak jsme přišli na kemp s potlachovištěm až večer. Byl to dlouhý prostor louky a lužního lesa, skoro 500m. Tam všude si každý mohl vybrat místo pro kempování, vč. vozíčkářů, kteří mohli parkovat v těsné blízkosti. Ostatní auta parkovala už na konci dědiny, vzdálené cca 1,5km. U kiosků s občerstvením byly kryté přístřešky, kde jsme už potkávali některé známé kamarády, ale samozřejmě jsme se zdravili i s mnoha dalšími. Na konci celého prostoru byl osadní kemp Samotářů, kde byl větší krytý přístřešek a útulná chatka. Dál po cestě se došlo k velkým rybníkům, kam někteří kamarádi dělali vandry. Než jsme si nachystali svůj příbytek, tak se už stmívalo. Další už je zřejmé s fotek.
Organizátoři T.O. Samotáři z Dolních Bojanovic a T.O. Rychlý blesk z Lanžhota měli celý průběh CS potlachu perfektně připravený, takže nebyly žádné problémy, všechno se řešilo operativně i přesto, že přes celý areál vedla cyklistická stezka a tak se mezi trampy vmísili i cizí lidé, nedošlo k žádné mimořádnosti. Naopak tam přijeli cyklisté v dobovém oblečení z 1.republiky a na starých opravených bicyklech nebo v sobotu večer k slavnostnímu ohni přivedli unesenou nevěstu ze svatby, pro kterou si tam přijel novomanžel. To byla jedinečná událost, která se určitě na žádném trampském potlachu neobjevila a bude zapsaná v různých trampských kronikách i ve vzpomínkách trampů.
Děkujeme organizátorům za krásně prožité dny, které byly umocněny nádherným počasím.Dlouho a dlouho budeme vzpomínat na tento potlach, který byl jedním z nejlepších a možná skutečně nejlepší.
Ještě v neděli odpoledne jsme navštívili vesničku Skoronice pod Kyjovem, kde se konala Jízda králů, na kterou jsme pozvali kamarády z Trenčianských Teplic. Byli jsme všichni nadšeni. Mrkněte na to.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2013
  • 875 zobrazení
petruno
Sobotní otevření stezky do oblak má dokonce příznivou předpověď počasí a tak vyrážím s klukama do Dolní Moravy. Dole v Moravě klid, na lanovce začíná trochu foukat a na věži docela solidně funí studený vítr. Věž se nám co chvíli schovává do mraků. Výhledy se taky moc nekonají a tak prohlížím stavbu rozhledny a srovnávám s obdobnou stavbou na Šumavě. Jak stezka do oblak tak stezka korunami stromů je bez větších problémů přístupná pro matky s kočárky nebo vozičkáře. Cenová relace je podobná. Zajímavé atrakce na věži ale na stezce do oblak chybí, je tu pouze pletená vzdušná roura mezi patry věže a pak bomba pletená lanová laguna s průhledem na zem ve výšce kolem 50 m. Přemlouvám kluky ať za mnou vlezou na provazový rošt, strach má ale velké oči a tak udělají jen krůček na kraj a pro jistotu se drží ještě kotev. Podařilo se mi vyděsit pár návštěvníků když jsem nečekaně skočil doprostřed laguny. Tobogán na který se kluci těšili nebyl v provozu. A tak budeme muset udělat ještě jednu návštěvu při lepším počasí a pořádných výhledech. Při zpáteční cestě navštěvujeme ještě pár zajímavostí ale kluci ani nevylézají z auta jak jsou promočený.Přidávám odkaz na vizualní srovnání se stezkou na Lipně http://petruno.rajce.idnes.cz/Z_vychodu_na_zapad
více  Zavřít popis alba 
34 komentářů
  • 5.12.2015
  • 770 zobrazení
kanoj
Turisticko poznávací rekondiční pobyt vozíčkářů v Jeseníkách
více  Zavřít popis alba 
  • 25.6.2007
  • 662 zobrazení
koubasket
Samotné utkání a exhibice vozíčkářů
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 2.3.2008
  • 646 zobrazení
mysticsmile
Muzeum Boskovicka je v současné době velmi živou institucí. Nepanuje tam klid a ticho, jak by návštěvník těchto prostor očekával. Naopak. Přes den tam panuje čilý stavební ruch. Není divu, termín otevření nové expozice 12. září v prvním poschodí starobylé Rezidence se kvapem blíží. Nový výtah už jezdí, vozíčkáři a senioři budou mít jedinečnou možnost se do nových sálů snadno dostat. V současné době se montují exponáty. Nyní se hlavně mluví o tajemném stříbrném pokladu, jenž byl nedávno nalezen dvěma amatérskými hledači kovů. Naštěstí si vzácné předměty nenechali pro sebe a vše nezištně odevzdali právě sem, abychom se jimi mohli potěšit všichni. Byl jsem se v nových prostorách podívat a mohu říct, že to bude nádhera.
V pondělí 20. srpna nebyl klid v muzeu ani večer. Konala se zde dlouho očekávaná vernisáž unikátní výstavy obrazů Ing. Václava Ježka von Thienfelda s názvem Kouzlo Austrálie. Koná se ve spolupráci Muzea Boskovicka s neziskovou společností Arak o.p.s.
Slavnostního otevření se zúčastnil hejtman Olomouckého kraje Ing. Martin Tesařík s chotí.
Úvodní slovo přednesla ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová: „Děkuji za hudební úvod k dnešní vernisáži, dovolte, abych vás co nejsrdečněji přivítala v Muzeu Boskovicka. Vážíme si, že jste v horkém dni našli cestu sem a věřím, že nebudete litovat. Na úvod představím vzácné hosty. Hejtmana Olomouckého kraje Ing. Martina Tesaříka s chotí. Pak místostarostku Boskovic Ing. Jaromíru Vítkovou, výtvarníka Ing. Václava Ježka a kurátora výstavy velkého nadšence veřejných projektů MUDr. Ladislava Korotvičku s chotí.“ Místostarostka Ing. Jaromíra Vítková pak vzácné hosty přivítala taktéž: „Krásné odpoledne, jménem města Vás všechny vítám u nás v Boskovicích. Je to pro nás velká čest. Zde je vidět, že hranice krajů jsou jen symbolické na mapách, spolupráce je velmi široká. Máme zkušenosti velmi dobré v rámci cestovního ruchu, je podepsaná dohoda s magistrátem Olomouce, Konicí, Náměští na Hané. Měli jsme zde též výstavu v synagoze, jíž se zúčastnili zástupci Židovské obce Olomouc. Doufám, že se naše spolupráce bude dále rozvíjet. Pokud Boskovice příliš neznáte, zkuste přijet i na jiný program, prohlédnout židovskou čtvrť, synagogu, hrad, zámek. Ať se Vám u nás líbí.“
Mgr. Dagmar Hamalová pak přiblížila zákulisí výstavy: „Ing. Václav Ježek si oblíbil pomezí Jihomoravského a Olomouckého kraje, konkrétně Konicko. Bydlí ve Skřípově. Před časem se v Boskovicích s manželkou objevili a nabídli nám tuto výstavu. Věc se podařila a „barevný živel“ máme nyní zde. MUDr. Ladislav Korotvička myšlenku doladil a sám se podílel na realizaci výstavy. Ten k výstavě uvedl: „Já Vás rovněž vítám v těchto krásných starobylých prostorách Muzea Boskovicka. V kulturním programu vystoupí zpěvačka za doprovodu elektrického klavíru a tři členky Dětského studia břišních tanců Aysun Olomouc. Vítám předsedkyni občanského sdružení Návrat koní do přirozeného prostředí Ing. Hanu Újezdskou. Část výtěžku z prodeje obrazů bude věnována koníčkům do obce Posluchov u Olomouce, kde ranč sídlí. S Ing. Václavem Ježkem jsme realizovali již několik výstav. Je to kladenský rodák, v roce 1968 emigroval. Převážnou část života strávil v cizině. Rakousku, Německu, Itálii, Austrálii, Kanadě, na Havaji a krátkodobě i jinde. Za svůj život nasbíral mnohé zkušenosti, často měnil bydliště. Na nejmenším kontinentu planety – v Austrálii – strávil asi třicet let. Má vystudovanou vysokou školu technického směru, vystřídal řadu profesí. Byl též taxikářem a majitelem bistra. Je člověkem širokého spektra zájmů. Filosofie, vizuálního umění, teologie, astrologie. Obory studuje celoživotně. Výtvarnému umění se věnuje padesát let. Díla Ing. Václava Ježka se objevují v soukromých sbírkách a galeriích po celém světě. Nyní je třetím rokem v České republice.“ Sám Mistr přerušil tok informací a za všeobecného smíchu uvedl: „Okolo Skřípivá rostou houby, tak proto.“ Pokračoval MUDr. Ladislav Korotvička: „Na výstavě zde můžete vidět asi stovku obrazů za asi třicetileté období práce. Plošný styl malby odkoukal malíř od australských domorodců. Autor se věnuje též ikonopisectví a v tom je opravdu skvělý. Důkazem jsou tři ikony ve středním sále. Ing. Václav Ježek založil v Austrálii první školu ikonopisectví, kde vyučoval klasický styl vaječné tempery a tvorbu grafických ikon. V posledních osmnácti letech je Ing. Václav Ježek nejvíce ovlivněn uměním původních obyvatel Austrálie. Jeho obrazy jsou plné symboliky australských motivů. Má též vlastní styl personálních andělů a obrazů dle požadavku konkrétního odběratele. Výtvarník se věnuje též tvorbě log různých společností, vyhrál ze 170 přihlášených soutěž na logo nejmenované švýcarské lékařské firmy. Svědčí to o jeho nadání. Původní dávní obyvatelé Austrálie neznali písmo. Vyjadřovali se kresbami s mnoha symboly a šifrovaných sdělení. Malby a kresby jsou plošné, symbolické, bez stínování. Obsahují barevné plochy, šrafování a tečkování. Nepoužívali štětec, ale dřívka, otisk dlaně. Barvy převzali z přírody a všude přítomného písku. Obrazy původních obyvatel – Aboriginců – jsou na světových aukcích velmi ceněné a drahé. Styl je blízký Ing. Václavu Ježkovi. Obrazy malované v Austrálii podepisoval Macla Jábadbada. Přeloženo do češtiny Velká ježura. Pro tamní obyvatele jde o přijatelné jméno. Přeji Vám mnoho krásných zážitků. Barevnost této výstavy je neobvyklá. Soubor v Muzeu Boskovicka je největší hned po výstavě v galerii G. Děkuji za pozornost a předávám slovo autorovi obrazů Ing. Václavu Ježkovi: „Já chci poděkovat ředitelce Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalové, že byla vstřícná a nápomocná při realizaci výstavy. Pak kurátorovi MUDr. Ladislavu Korotvičkovi, jenž celý projekt realizoval. Nejvíce děkuji Vám všem, že jste vyměnili chladivé vlny místního krásného koupaliště za muzejní prostory. V Boskovicích jsem rád, vzpomenul jsem na Otakara Kubína. Dovolil jsem si jeho stylem namalovat pohled na radnici. Obraz jsem nazval Boskovice v pravé poledne.“
MUDr. Ladislav Korotvička ještě upřesnil: „Pro zpestření jsme zde uspořádali písemnou aukci. V prvním sále na stojanu je obraz Boskovic. Během výstavy mohou zájemci přihazovat a na jejím konci jej dostane nejvyšší nabídka. Starodávná korejská Hra štěstí umístěná ve vedlejší místnosti je zhotovena pro projekt společnosti Arak o.p.s. a nakreslené symboly oslovují mládež v péči o dětský chrup. A nyní prosím dívčí trio studia Aysun, aby předvedlo svůj program. Jsou to vítězky soutěže Olympia hledá talent, jež proběhla na jaře v Olomouci. Ze 160 účastníků byla tato děvčata nejlepší. Zanedlouho 25. srpna se dívky předvedou na republikovém finále v Šiklově mlýně. Nyní nás přenesou na Havaj.“ Vystoupení děvčat bylo odměněno bouřlivými ovacemi.
Na závěr oficiálního programu předala ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová MUDr. Ladislavu Korotvičkovi a výtvarníkovi Ing. Václavu Ježkovi drobné upomínkové dárky.
Poté se již všichni rozběhli obdivovat výtvarná dála, někteří zkoušeli trefit se míčkem do otvorů Hry štěstí. Hodně posluchačů zůstalo v rohovém sále při poslechu zpěvu za doprovodu klavíru. Svůj program umělci důstojně zakončili opravdovou lahůdkou a to skladbou Ernesta Golda ze stejnojmenného filmu Exodus (1960).
Vyjímečná výstava výtvarných prací světoběžníka Ing. Václava Ježka potrvá v Muzeu Boskovicka do 9. září.
Více: http://muzeum.boskovice.cz/
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2011 až srpen 2012
  • 635 zobrazení
tuzr
JARNÍ TULÁČEK pořádaný KČT Brušperk je zařazován mezi hlavní akce brušperských turistů a města Brušperk a je uveden i v celostátním kalendáři turistických akcí. Tradičně se pochodu na 3-20 km zúčastňují místní občané i s dětmi a s kočárky, trasa se tvoří i pro vozíčkáře. Na pochod přijíždí i stálí účastníci - turisté z Ostravy, Třince, Horní Lhoty, Staré Vsi nad Ondřejnicí, aj. Akci organizují manželé Věra a Jaromír Vávrovi s výborem.
Město Brušperk -založeno r. 1269, bylo kdysi střediskem soukenictví a obchodu. Pro své malebné panorama je Brušperk nazýván Lašským Betlémem. Má městskou památkovou zónu kolem náměstí - měšťanské domy, část s podloubím, kostel sv. Jiří z r. 1305, v ohradní zdi kolem kostela je kamenný kříž a 14 kapliček křížové cesty z 2.pol. 18. stol. Na kopci za kostelem je dominantou bývalý větrný mlýn holandského typu. K rekreaci slouží malá vodní nádrž s restaurací a třemi druhy piva Svijany.
Trasa pochodu byla vedena na kopec sv. Marek, odkud bývá nejhezčí pohled na město, pak k rybníčku plnému žabího života, přes lesík Březiny a do Staré Vsi nad Ondřejnicí -rest. Myslivna s mini ZOO v zahradě, kolem malebného zámku, přes křížový vrch a Černý les, dále přes Krmelín na dominantu - vodárenský vrch s památníky, Brušperský les a do Brušperku. Před cílem jsme trochu zmokli, ale i přes nepříznivou předpověď na pochodu bylo 38 účastníků, na trase bylo několik občerstvení a v cíli pamětní list a razítka a poté pivo a posezení a zpívání s kytarou.
více  Zavřít popis alba 
81 komentářů
  • 14.4.2012
  • 601 zobrazení
mysticsmile
V Boskovicích na Blanensku se ve středu 25. srpna 2010 konala malá slavnost po názvem „A jedeme dál“, jež nejlépe vystihuje plány do budoucna. A kdo byl tím oslavencem? Stacionář Betany si připomněl patnácté výročí svého založení. Za velkého zájmu místních se sešla celá řada významných hostů. Moderátorka Pavla Živná, jež celou akci provázela, měla tu čest přivítat ředitele Charity České republiky a ředitele Diecézní charity Brno Ing. Mgr. Oldřicha Hajčmana, ředitelku Oblastní charity Blansko Mgr. Janu Sedlákovou, poslance Parlamentu České republiky a místopředsedu Hospodářského výboru Ing. Františka Siveru, starostu města Boskovice Ing. Jaroslava Dohnálka, místostarostku Boskovic Ing. Jaromíru Vítkovou, která zároveň má nad celou oslavou záštitu a jako hostitelku vedoucí zařízení Betany Boskovice Bc. Marii Zouharovou.
Historie Betany Boskovice sahá do 11. srpna roku 1994. Tehdy byla uzavřena desetiletá nájemní smlouva mezi rodinou Menzdorff - Pouilly a Oblastní charitou Blansko. Jednalo se o prostory bývalé fořtovny na ulici Dukelské číslo 12. Proběhla rekonstrukce tak, aby vzniklo zázemí činnosti stacionáře pro mladé lidi s mentálním a kombinovaným postižením. Rekonstrukce trvala několik měsíců a od 30. března 1995 mohla být zprovozněna jedna polovina objektu. V té době projevilo o služby stacionáře sedm klientů. Po dokončení rekonstrukce zbývající části objektu mohlo proběhnout 20. června 1995 jeho slavnostní uvedení do provozu. Slavnosti se tehdy zúčastnil brněnský biskup Vojtěch Cikrle, který zařízení vysvětil a udělil mu požehnání. V září počátkem školního roku 1995 - 96 se součástí stacionáře stává detašovaná třída základní školy pro děti, které si plní povinnnou školní docházku a jejich zdravotní stav vyžaduje zvláštní péči. Kapacita byla tímto navýšena na 16 klientů. Počet potřebných se zvyšoval a v současné době využívá služeb stacionáře třicet klientů z Boskovic a okolí, z toho čtyři vozíčkáři. Významným mezníkem v historii Betany je 22. říjen 1998, kdy rodina Menzdorf - Pouilly darovala charitě celý objekt Dukelská 12 včetně zahrad. Tím se otevřela možnost další rekonstrukce. V půdních prostorách byly vybudovány takzvané modelové byty. Rekonstrukce byla ukončena na sklonku roku 1999. Ještě před tím v září dalo Město Boskovice charitě do výpůjčky mateřskou školu, která byla rovněž rekonstruována. V dubnu 2004 dokončili první etapu úprav. Vznikly prostory pro pracovní terapii. Byla zřízena keramická, výtvarná, textilní a pracovní dílna. Pak se přikročilo k rekonstrukci kuchyně. Ta byla předána v roce 2006. Poslední etapa rekonstrukce se započala v roce 2007. Byla vybudována svislá výtahová plošina do půdního prostoru, rozšířen prostor jídelny, celý dům byl zateplen a vybudován alternativní zdroj vytápění. V současné době je již vše hotovo. Stacionář je plně přizpůsoben pro práci a rozvíjení dovedností osob s mentálním a kombinovaným postižením. Komplex služeb Betany zahrnuje denní stacionář, sociální rehabilitaci, kde je poskytována i pobytová forma pro šest klientů a odlehčovací služby s domácí hospicovou službou. Kromě všech těchto činností se Betany zaměřuje též na dramatickou formu. Pověst o Velenovi a ve spolupráci se studenty gymnázia pohadka o Zlatovlásce. Každoročně jsou pracovníky Betany pořádány pro postiženou mládež sportovní hry, kterých se vždy zúčastní přes sto závodníků. Vedle sportu se klienti Betany účastní také mnohých výtvarných soutěží a výstav po celé republice. Obdivována jsou zejména jejich linorytová díla.
Na závěr představení stacionáře poděkovala moderátorka všem sponzorům i prostým občanům za významnou pomoc a trvalou přízeň.
Mgr. Oldřich Hajčman ve svém vystoupení připomenul úlohu diecézní charity v péči o lidi se zdravotním postižením. Na celé jižní Moravě a částečně i v kraji Vysočina provozuje šestnáct obdobných stacionářů, chráněných dílen a bydlení pro asi tři sta klientů. Pak vysoce vyzdvihnul patnáctileté působení Betany a její úlohu v péči o postižené občany. Nakonec vyjádřil přesvědčení, že se Betany dožije i „seniorského“ věku.
Pak přestoupil před mikrofon Ing. František Severa. Pochválil práci celého zařízení Betany, zejména paní ředitelky Zouharové. Připomenul úlohu vlády a parlamentu, které se snaží i v současném ekonomicky nelehkém období každoročně přispívat neziskovým organizacím na tuto činnost. Uvedl, že stát sám nemůže zajistit tuto práci a „neziskovky“ plní nezastupitelnou úlohu v zajištění péče o postižené a sociálně potřebné.
Místostarostka Ing. Jaromíra Vitková se zmínila o roce 2006, kdy byla odstraněna nevyhovující klubovna a místo ní byl postaven nový objekt, který slouží další aktivitě Oblastní charity Blansko a tím je Azylový dům pro matky a děti v tísni. Poté pohovořila o úloze města, jež se neustále snaží pomáhat Betany nejen finančně, ale i po stránce kultury zejména organizováním koncertů. Vyzdvihla velmi úzkou oboustrannou spolupráci, které si sama osobně velmi váží. Nakonec poděkovala paní vedoucí Bc. Zouharové, všem pracovníků a klientům, protože všechna setkání se nesou ve velmi přátelském a srdečném duchu. Popřála celému zařízení hodně pohody, radosti a spokojenosti do dalších let.
Závěrečné vystoupení patřilo hostitelce slavnostního setkání a vedoucí Betany Bc. Marii Zouharové. Znovu připomenula prvotní impuls, ke vzniku Betany, který vzešel od rodiny Menzdorff - Pouilly. Vysoce zhodnotila neustále trvající krásný a vzorový přístup této rodiny k lidem s postižením. Poté vzpomněla všech, kteří se podíleli po celých patnáct let na budování a provozu Betany. Jsou to sponzoři, firmy, charita, nadace, obyčejní občané a v neposlední řadě i přízeň politiků na místní, krajské i celostátní úrovni. Ovšem nejdůležitější je duch, který v Betany vládne. Vedení Oblastní charity Blansko, pracovnicí a přátelé Betany se snaží vytvořit podmínky, aby se klienti zde cítili dobře a mohli i přes své zdravotní problémy naplno žít. Na závěr řekla: „Věřím, že Betany pojede dál, nezanikne a bude i v dalších letech plnit svou roli, která je nejen pro občany Boskovic, ale i pro celý region důležitou součástí sociální sítě.“ Ve svém emotivním projevu pak poděkovala všem, kteří patnáct let v zařízení pracovali, zajišťovali provozní servis nutný pro jeho činnost, podporovali Betany finančně, materiálně i morálně. „Byl by to dlouhý seznam lidí, kteří nás mají rádi,“ Neopomenula zmínit současné spolupracovníky. Nakonec poděkovala všem, kteří se na této slavnosti sešli. „Vaše přítomnost nás velmi těší, vážíme si jí, protože ji vnímáme jako projev úcty k naší práci.“
Nádherný pečlivě připravený zábavný program doprovázela svými písněmi Cimbálová muzika Vojenského uměleckého souboru Ondráš Brno s primášem Jožkou Imrichem. Pro děti byly připraveny soutěže, ukázky výcviku psů Kynologického klubu Boskovice, pro dospělé pak prohlídky areálu, promítání filmů, a výstavka fotografií z patnáctileté historie Betany. Pro všechny pak malé občerstvení.
Slavnost se i díky pěknému letnímu počasí vydařila. Zbývá popřát Betany do dalších patnácti let činnosti mnoho spokojených klientů a skvělých přátel.
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 25.8.2010
  • 583 zobrazení
bystricko
NA VOZÍČKU PO BYSTŘICI
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Doprovázet vozíčkáře při pochůzkách městem nebo si osobně vyzkoušet jízdu invalidním vozíkem mohli účastníci akce Projedeme město s vozíčkářem. Pořádající Centrum pro komunitní práci tak upozornilo na problematiku dostupnosti veřejných míst z pohledu handicapovaných.
„Jaký je to pocit? Hrozný! Mám strach, že se vykulím, nevím, jak se brzdí a studí to,“ přiznala manažerka projektu Gabriela Fellingerová. Obyčejné záležitosti se pro zdravého člověka mění na invalidním vozíku v obtížně řešitelný problém. Výběr peněz z bankomatu, zvonek na obsluhu, na který však vozíčkář nedosáhne, nefunkční bezbariérový vstup, takové překážky člověk běžně nevnímá. Stačí ale, když je po určitou dobu upoután na vozík.
Přestože únor není příliš vhodný na vyjížďku, vybrali tento zimní den sami tělesně postižení. „Jsem ráda, že jsme lidem ukázali, čeho si normálně nevšimnou. Stojí nás mnoho síl, než vozíčkáře někam doprovodíme a to nás po cestě čeká spousta nástrah,“ shrnula maminka postiženého chlapce Dagmar Božovská. Na nevhodně umístěné signalizační zařízení stojící přímo v přechodu pro chodce nebo přimrzlé samouzavírací dveře upozornili cestou senioři o berlích, maminky s kočárky či nevidomí. S velkým potěšením pak naopak vyhovující budovy označili samolepkou s nápisem Sem můžu. Na trase po nejvyhledávanějších institucích došlo v uvolněné atmosféře i na černý humor.
„Potěšila nás velká účast a zájem veřejnosti. Společně se nám podařilo zmapovat problematická místa, proběhlo i dotazníkové šetření. Pro zájemce je připraveno promítání fotografií a videozáznamu pořízeného z pohledu vozíčkáře,“ vyzvala Tereza Hnilová, členka místního týmu komunitního plánování sociálních služeb. Vyhodnocení projektu proběhne v úterý 28. února v 10 hod ve velké zasedací místnosti radnice.
více  Zavřít popis alba 
  • 21.2.2012
  • 500 zobrazení
pitrsanx
Neuvěřitelný výhled na Šumavu, didaktické interaktivní zastávky, adrenalinové sekce pro děti a nejdelší suchý tobogán v České republice Doprava
Parkování u lanové dráhy
Stezka korunami stromů Lipno leží na vrcholu Kramolína
v bezprostřední blízkosti Active Park Lipno. Přímo u nástupní
stanice lanové dráhy je k dispozici bezplatné velkokapacitní
parkoviště pro osobní automobily a autobusy.
Lanová dráha a autobus
Přepravu návštěvníků na Stezku korunami stromů Lipno zajišťuje
moderní čtyřsedačková lanová dráha. Pro vozíčkáře
a rodiny s dětmi v kočárku je k dispozici autobus, který návštěvníky
doveze v pravidelných intervalech přímo ke Stezce
korunami stromů Lipno.
Vyhlídka na Lipenské jezero, šumavskou přírodu a za dobrého počasí i vrcholky rakouských Alp je odměnou za stoupání po točité lávce.
Za maximálního stoupání 2 – 6 % se návštěvníci dostanou až do 40 metrové výšky. 675 metrů dlouhou dřevěnou stezku zakončenou 40 metrů vysokou vyhlídkovou věží je možné navštívit každý den. Dobrodružnou a přesto bezpečnou cestu po lávce zajišťuje konstrukce z masivního klíženého dřeva a 75 dřevěných podpěrných sloupů. Dřevěné zábradlí a transparentní postranní síť jsou zárukou dokonalé bezpečnosti a výhledu. Konstrukce se harmonicky prolíná s okolní přírodou.

Stezka je v celé své délce bezbariérová a je přizpůsobena jízdě jak s kočárky, tak i pro vozíčkáře. Tato stavba je jedinečným doplněním střediska Activ Park Lipno a uceluje nabídku sportovních, výchovných a zábavných aktivit na Lipně.
Ke stezce je možné dopravit se lanovou dráhou, stezkabusem nebo po turistické či cyklotrase, cestu dolů je možné si zpestřit jízdou na terénní koloběžce, kterou si nahoře půjčíte a dole vrátíte.

Součástí stezky jsou naučné didaktické prvky, které obohatí a rozšíří znalosti v oblasti přírody, její ochrany a funkce lesa.
Unikátní je 52 metrů dlouhý tobogán s převýšením 24 metrů. O bezpečnost jezdců se postarají speciální podložky, které pomáhají upravit a případně i zredukovat rychlost. Tobogán lze využít i opakovaně.
Návštěvníci mohou vystoupat po točitém schodišti, aniž by museli procházet opět celou stezku.

• Při špatném počasí (bouřka, krupobití, vichřice, námraza) bude
Stezka korunami stromů Lipno uzavřena.V případě deště je tobogán uzavřen.

Ceník Lanová dráha, Autobus
Základní vstupné( stezka ) ¬ - jednosměrná jízdenka – obousměrná ízdenka
Základní vstupné 150,- 70,- 80,-
Zlevněné vstupné
(děti 3 - 15 let, osoby starší
65 let a ZTPP)
120,- 50,- 60,-
Rodinné vstupné
(2 dospělí a 1 - 4 děti do 15 let) 360,- 140,- 170,-
Skupinové vstupné
(skupiny nad 15 osob
- cena za osobu)
120,- 60,- 70,-
Skupinové vstupné
(děti do 15 let s doprovodem, osoby
starší 65 let a ZTPP - skupiny nad
15 osob, cena za osobu)
100,- 40,- 50,-
Tobogán 50,-

Technická data:
Délka stezky - 372 metrů
Délka stezky ve věži - 303 metrů
Výška rozhledny - 40 metrů
Výška stezky - 24 metrů
Stoupání lávky - 2-6 % včetně věže
Celková délka stezky - 675 metrů
Vstup do věže - ve 24 metrech
Průměr věže - 24 metrů
Průměr chodníku - 2,5 metru
Stezka leží v nadmořské výšce - 901 metrů (vrchol Kramolín)
Počet pylonů - 75
Věž je tvořena z 9 pylonů

• Vstupenky lze zakoupit v pokladně Active Park Lipno u centrálního
parkoviště včetně jízdenky na lanovou dráhu nebo přímo v pokladně
Stezky korunami stromů Lipno.
• Na Stezku korunami stromů Lipno není povolen vstup psů,
ale u vchodu jsou pro ně připravené speciální boxy, kde
můžete psy bez obav po dobu návštěvy ponechat.
• Prodej vstupenek a vstup do areálu končí 1 hodinu před koncem
otevírací doby.
• Při špatném počasí (bouřka, krupobití, vichřice, námraza) bude
Stezka korunami stromů Lipno uzavřena.
• Vstup dětí do 12let jen v doprovodu dospělých osob.
• 1+1 jízda na tobogánu s Lipno Card zdarma.
• Jízda na tobogánu je pro děti od 6ti let. Jede se na speciální podložce
vždy v jedné osobě.
• V případě deště je tobogán uzavřen.
více  Zavřít popis alba 
17 komentářů
  • léto 2012
  • 519 zobrazení
skincarlos
Jezdili jsme okolo a vídali tento kopec z dálky. Mysleli jsme, že jde o jakousi zarostlou homoli nad Kovářskou. Ale pohledem při druhé návštěvě Jelení hory jsme si všimli, že je jaksi holá na svém temeni a že při své výšce pomalu 1000m by mohl být z ní dobrý výhled .
Tak jsme k ní vyrazili. Mapa toho moc neřekla. Cesta na vrchol není značena . Poblíž se nachází jen žluté značení vedoucí od Měděnce do Vejprt .Hoře se trapně vyhýbá – který blb to tak vedl nevím . My šli po ní myslíce, že přece tu bude alespoň odbočka. Ne museli jsme jít vlastní trasou . Stihla nás první bouře a průtrž. Všude vysoká tráva a tak zuti naboso jsme šli dál /příjemné a osvěžující/. Jdeme okolo základů, kde dříve stával pracovní tábor pro německé ženy a dívky / dnes tu staví nějaký pražák luxusní chatu / . Došli jsme až k úpatí. Zajímavý lom na boku otevírá pohled na čedičové varhany. Vydrápeme se příkře na vrchol . Stojí zde dřevěný kříž s vrcholovou knížkou / založená tak jako na Jelení hoře němci/, tibetské šátečky a v kamenech láhev Myslivecké . Zápis a přípitek . Vynikající krásný výhled s čistým rozsahem 360° na přehradu Přísečnici, Klínovec, Fichtelberg, Bärenstein , Doupovské hory…. Na vrchu zjišťujeme že pod námi je vidět Kovářská i včetně silnice , která vede i pod horu. Sestupujeme k silnici pěšinou a po lesní velmi pěkné silničce vedoucí na Kryštofovy Hamry jdeme směrem ke Kovářské.
Cca 15 min.po sestupu přichází další bouřka s průtrží a do kopce uhodí blesk ….
Začínají růst první houby a tak po cestě sbíráme masáky a lišky. Na svazích cest i velké lesní jahody. Naproti nám běží srneček a cca 20m před námi zmizí v malé díře v pletivu oplocenky…

Obec Kovářská Zvu vás na návštěvu soukromého muzea nadšenců v Kovářské do muzea Letecké bitvy v Krušných horách ze dne 11.9.1944.Bitva proběhla okolo poledne a zapřičinila i to,že žáci školy v Kovářské už pak nemuseli do školy.Proč?Na jejich střechu dopadl bombardér B-17G,tedy po explozi ve vzduchu zadní část .Chtěl jsem se dozvědět více a tak jsem se vypravil do muzea v místní knihovně pod hřbitovem.Bohužel jsem nepochodil.Bylo zavřeno a telefon mi nikdo nevzal /a proto si zamluv návštěvu po telefonu či emailem/..Takže mám jen tiskové zprávy.Ten den bitvy se nazývá Černé pondělí a zahynulo při něm 80 letců.Letecká bitva trvala jen cca 40 min.V oblasti samotné Kovářské spadly 4 létající US pevnosti,1 německý a 1 americký stihač,ostatní stroje dále v okolí.Ale k té škole,někdo uvádí že v ocase přežili 3 lidi,jiní 2,ale určitě 1 střelec jménem J.C Kluttz po kterém nese škola jméno.Dokonce v roce 1982 zde našli ještě na půdě jeho věci,které si tu schoval.Jinak Kovářská je až moc klidné až ospalé město.Pár penzionů a hotelů.Spíš upadající,pár ruin.Lze tu navštívit velmi starou vápenku a huť Expozici o letecké bitvě jsem samotnou viděl na Červeném Hrádku.Jedna část lidí tvrdí,že jde o unikátní a velmi výborně zpracovanou výstavu,druzí,že jde výstavku šrotu.Každopádně Kovářská toto vojenskou událostí je v dalekém světě proslavena a scházejí se tu při slavnostech letci z obou stran.Více lze i slyšet na WWW.Znovuobjevenekrusnohori.cz/ zaznamenané autentické vyprávění svědků.
Do Kovářské jezdí vlak /trať Vejprty – Chomutov/.Trasa vede hezkým okolím a je v jakoukoliv dobu velmi zajímavá a záživná.Někdy bohužel v zimě je trať překryta nánosy sněhu a vlak nemusí zrovna vyjet.
Před Kovářskou je nádrž Přísečnice,kde je zatopené kdysi velké město Přísečnice.Byla zde světoznámá hudební škola.Nádrž je na pitnou vodu.Zákaz vstupu.Okolí je pověstné výskytem mnoha druhů motýlů.V novinách psali o vymizení žluťásků a zde jich bylo nepočítaně.Za nízké hladiny lze vidět obrysy domů a starou silnici.-
muzeum letecké bitvy,městečko Kovářská,stará huť a vápenka,sjezdovky a lyžařský terén.Nádrž Přísečnice,opodál velký počet větrných elektráren.

Vozíčkář se sem dostane pod kopec
Pozor ! V okolí se mají stavět desítky větrných elektráren, které zcela změní tvář Krušných hor !
Chraňme floru a faunu Krušných hor pro budoucí pokolení , neprodávejme hory podnikavcům , jsou pro všechny ! Podpořte finanční částkou občanské sdružení Krušno , které proti VE bojuje !
Č.ú. 241151651/0300
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 24.1.2003
  • 499 zobrazení
keltoman
V rámci dovolené na Šumavě jsme navštívili mimořádnou přírodní atrakci - nejdelší stezku v korunách stromů na světě (1300 m) zakončenou rozhlednou/věží bez schodů s takovým mírným stoupáním, že ji vyjedou vlastní silou i vozíčkáři! České stránky: http://www.baumwipfelpfad.by/bwp_cz/index.php
Poté jsme prošli naučnou stezku národním parkem Bavorský les, kde jsme viděli i zvířata, jako vydru, divoká prasata, sovy (prý jsou tam i vlci, jeleni, medvědi, rysi...)
více  Zavřít popis alba 
24 komentářů
  • 14.8.2011
  • 459 zobrazení
lietava
Vo štvrtok 4. augusta sme na hrade Lietava zažívali pocity radosti no i hlbokého sklamania. Ráno sme naložili na traktorovú vlečku 10 hranolov uctihodnej potrebnej šírky, ktoré budú základom obnoveného druhého poschodia VSB (veža starej brány). Pocit radosti z toho že sme vyviezli hore potrebné hranoly vystriedalo hlboké sklamanie keď sme zistili že v noci z 3 na 4 augusta nám zlodeli vykradli vežu. Čo viac povedať, zavolali sme políciu a škoda bola predbežne vyčíslená na 2000 €. Neznámy nočný návštevníci nielen vežu vykradli ale aj poschodia vystriekali hasiacími prístrojmi ktoré do poslednej kvapky znehodnotili interiér veže aj s príslušenstvom. Napriek tomuto skutku sme po odchode mužov zákona osadili do svojích káps dovezené hranoly, dvaja odvážny pokračovali v špárovaní objektu strážnice a ostatní zabezpečovali vykradnutú vežu. Je neuveriteľné kam zlodeli sú schopní zájsť, ako dnes povedal jeden z členov ZnZLH, je to ako keby ste ukradli vozíčkarovi vozík. Dnes o počasí na záver nepoviem lebo bol som bol omámený tou neuveriteľnou ľudskou túžbou obohacovania sa na veciach verejne prospešných a je mi špatne, že takýto ľudia bohužiaľ chodia medzi nami.
Kategorie: lidépráce
více  Zavřít popis alba 
  • 4.8.2011
  • 474 zobrazení
fravavra
18.5.2019 Do Prčice se letos vydal osmý největší počet turistů - SEDLČANSKÝ KRAJ - článek a foto František Vávra
SEDLEC-PRČICE Příznivci turistiky a dálkových pochodů se v sobotu 18. května vydali na 54. ročník legendárního pochodu Praha-Prčice, který se bez přerušení koná od roku 1966. Odbor Klubu českých turistů Praha-Prčice pro letošní ročník připravil 21 tras. Pro pěší bylo určeno 16 tras v rozmezí 30 až 70 kilometrů, jednu trasu měli připravenou malí chodci. Pro cyklisty byly navrženy 4 trasy, z nichž jedna byla dětská. Pražská organizace vozíčkářů zajistila speciální trasu pro vozíčkáře. Pěší turisté startující z Prahy, Týnce nad Sázavou, Pikovic, Petrovic, Milevska a Sedlčan procházeli regionem obce Jesenice. Také letos členové SDH z Martinic a Mezného změnili své hasičské zbrojnice na jeden den v občerstvovací stanice. Zaslouženou pozornost přitahovali mnohonásobní účastníci pochodu. Ochotně dávali na odiv svou sbírkou botiček připevněnou na krku, oblečení nebo batohu. Barevná podoba aktuální botičky je až do dne konání pochodu zastřena tajemstvím. A tak mnozí tipují a někteří se i vsázejí, jaká bude. Letošní měla barvu modrou. Jindy poklidné Vítkovo náměstí v Prčici se opět proměnilo k nepoznání. První přijížděli cyklisté a „divoši“, kteří svou trasu běhají. V obležení se nacházely cílové stánky Klubu českých turistů, kde účastníci po předložení mapy pochodu s kontrolními razítky získali tradiční suvenýr – botičku zvanou Prčický škrpál a horalku od sponzora pochodu. Mnozí účastníci si pořídili pamětní fotografii u kamenné plastiky Prčického škrpálu. Nejvíce vytížená byla letos třicetikilometrová trasa z Tábora, tou se vydalo 5.639 pochodníků. Plno bylo na dětské trase z Votic, vyměřených dvacet tři kilometrů zdolalo 4.022 turistů. Robinovu třicetikilometrovou trasu ze Sedlčan zvolilo 3.654 lidí. Na populární pochod se vydalo celkem 26.053 turistů. Letošní ročník přilákal také turisty ze severního Slovenska - z obce Strečno přijelo 42 pochodníků.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.5.2019
  • 504 zobrazení
balujarda
18.6.2011 se uskutečnil již 4.ročník "ROCK KODIAKA" na podporu vozíčkářů.
Předalo se 25 000 Kč !!!
více  Zavřít popis alba 
  • 18.6.2011
  • 454 zobrazení
emikes
TRABANTEM Z AUSTRÁLIE DO BYSTŘICE
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Nejvtipnější český cestovatel vypráví o cestách tak, jak jste to ještě neslyšeli - lákal plakát na besedu s Danem Přibáněm. Reklama nelhala, bylo vyprodáno. Návštěvníci nelitovali vydat přes dvě stě korun za vstupenku, aby se spolu s karavanou žlutých trabantů vydali do Austrálie.
„Bystřici máme rádi a jezdíme sem už léta, a protože se k vám teď nějakou dobu nedostaneme, vzali jsme větší sál! Bystřice je narvaná, Vínoslivocemoravaslezsko tour právě začíná,“ zahájil cestoval svou šou v kinosále Sušil.
Dan Přibáň je autorem projektu Trabantem až na konec světa. Že to není možné? O opaku se přesvědčili nejen účastníci expedice, ale prostřednictvím dokumentu i diváci u televizních obrazovek. Trabantem už projeli střední Asii, Afriku a Jižní Ameriku. „Viděl jsem všechny filmy a chtěl jsem Dana vidět i naživo,“ radoval se třináctiletý Jakub Chlápek.
Mezinárodní expedice, která má o pár koleček navíc, si získala velkou popularitu. „Svět patří těm, co se nep……..Říkali nám, že to nejde a ono to jde,“ prozradil Přibáň. Poslední cestu přes Austrálii s nimi totiž v trabantech absolvovali i dva vozíčkáři. „Auto, ve kterém nebyla ni noha, a přesto jelo, to ještě nikdo nevymyslel,“ komentoval Přibáň.
Vtipnými hláškami a černým humorem dostal celé publikum. „Jsem nadšená, jak to mí podat. Pro sprosté slovo nejde daleko, ale jemu to prostě sedne,“ usmála se Jana Žaloudíková.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.10.2017
  • 437 zobrazení
emikes
VEŘEJNÉ SETKÁNÍ NAD KOMUNITNÍM PLÁNEM SOCIÁLNÍCH SLUŽEB
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Jak se plánuje a realizuje rozvoj sociálních služeb v ORP Bystřice pod Hostýnem? Živě a otevřeně, o čemž se přesvědčili účastníci veřejného setkání na radnici.
Centrum pro komunitní práci východní Morava a Město Bystřice pod Hostýnem pozvaly zadavatele, poskytovatele i uživatele sociálních služeb, aby informovali veřejnost, jak vzájemně pokročili při tvorbě místní sociální politiky. Projekt Komunitního plánování sociálních služeb ( KPSS ) funguje v ORP Bystřice pod Hostýnem od roku 2009. Nyní nastal čas aktualizace.
„Bystřice je v oblasti komunitního plánování velmi úspěšná, jsou tu vstřícní a aktivní lidí, kteří vymyslí a zrealizují nápady,“ uvedla ředitelka centra Gabriela Fellingerová. Nejčinnější byla pracovní skupina pro rodinu děti a mládež. Připomněla se vydařená akce Projedeme město s vozíčkářem, kdy se připojila pracovní skupina pro osoby se zdravotním postižením i pracovní skupina pro seniory.
Zatímco skupině pro rodinu a mládež ubylo starostí díky zániku ubytovny Podhoran pro sociálně slabé, skupinu pro seniory čekají nové výzvy. „Poslední studie prokazuje, že v Bystřici je momentálně více občanů nad 60 let než dětí. Aby člověk zůstal co nejdéle ve svém domácím prostředí, to je trend dnešní doby,“ sdělila Marcela Vegrichtová, vedoucí odboru sociálních věcí.
V diskusi přednesli občané první podměty. „Na pečovatelák kolikrát zvoní lidé, když hledají pohotovost, musíme jim vysvětlovat, že doktoři tady neordinují,“ řekla obyvatelka Domu s pečovatelskou službu. Řídící skupina uvítá podněty z řad veřejnosti, aby pomohla do střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb nastavit dostupné kvalitní a efektivní služby v tomto regionu.
Kategorie: lidépráce
více  Zavřít popis alba 
  • 7.12.2017
  • 437 zobrazení
fravavra
19.5.2018 Do Prčice vyrazilo nejvíce turistů za posledních třicet pět let SEDLČANSKÝ KRAJ - článek a foto František Vávra
SEDLEC-PRČICE Příznivci dálkových pochodů se v sobotu 19. května vydali po trasách nejznámějšího a nejslavnějšího českého hvězdicového pochodu Praha – Prčice. Organizátoři pro letošní ročník připravili 21 tras, z toho 16 pro pěší, jednu pro vozíčkáře a čtyři pro cyklisty. Zaslouženou pozornost přitahovali mnohonásobní účastníci pochodu ověnčení sbírkou plastických botiček připevněnou na oděvu nebo batohu.Barevná podoba aktuální botičky je vždy až do dne konání pochodu zastřena tajemstvím. Letošní měla barvu hnědou. Pěší turisté startující z Prahy, Týnce nad Sázavou, Pikovic, Petrovic, Milevska a Sedlčan prochází regionem obce Jesenice. Také letos členové Sboru dobrovolných hasičů z Martinic a Mezného změnili své hasičské zbrojnice na jeden den v občerstvovací stanici. Již po třiapadesáté se Prčice stala hlavním městem české turistiky. Jindy poklidné Vítkovo náměstí se proměnilo k nepoznání. V obležení se nacházely cílové stánky Klubu českých turistů, kde účastníci pochodu po předložení mapy s kontrolními razítky získali tradiční suvenýr – botičku zvanou Prčický škrpál a horalku od sponzora pochodu. Mnozí si také pořídili pamětní fotografii u kamenné plastiky Prčického škrpálu na náměstí. Na populární pochod všech generací se letos vydalo 24 473 turistů. Podle pořadatelů mohlo větší množství lidí přilákat dlouhodobě pěkné počasí, ale i skutečnost, že pro českou reprezentaci skončilo mistrovství světa v hokeji. Na pochod Praha-Prčice vyrazilo nejvíc turistů od roku 1983.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.5.2018
  • 481 zobrazení