Hledání: Vracov - Miroslav, 14.října 2012

Pro dotaz Vracov - Miroslav, 14.října 2012 jsme našli 2 871 výsledků.
AKCE -30 % s kódem
📅 Naplánujte
celý nový rok.

Využijte 30% slevu na všechny kalendáře!
Kód: Kalendare2021
Kalendare2021
restor
Přestože právě teď v celé republice panuje tuhá zima :-) tak se v tomto albu vracím k naší letní dovolené v Českém Švýcarsku. Samozřejmě jsme nemohli vynechat proslulou a snad i světoznámou :-) Pravčickou bránu. Mimo jiné také proto, že jsem zde byl naposled přesně před 30 lety. V té době tvrdé totality byl ještě všude zcela volný pohyb, dokonce jsme se procházeli přímo po Pravčické bráně :-) a ke spánku se uložili pod širákem v okolních lesích. Dnes je již vše jinak a vzhledem k velkému nárustu turistů je to tak možná i lepší. (autoři fotek: Katka a Pavel)
více  Zavřít popis alba 
58 komentářů
  • dnes
  • 54 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
emikes
Covidové hory
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Covid necovid, jednou je tu zas pořádná zima a ta se musí zažít. Mrazivá krása vytáhla snad každého ven. Největším lákadlem je sníh…to nezakáže ani PES. Lufťáci za ním musí z města ven a místní raději chodí po stezkách, kde není tolik lidu. Domů se vrací všichni vyzmrzaní, spokojení a příjemně unavení i přes problémy s přetíženou dopravou. Zimní příroda je nádherná, važme si toho, že si ji ve zdraví užíváme, epidemii navzdory.
Foto: Lubomír Štěpnička
Fotografie jsou z Tesáku.
více  Zavřít popis alba 
  • včera
  • 275 zobrazení
jirca6
Z plánovaného víkendu došlo nakonec jen na nedělní cour okolím osady Nemojov. K dokonalé idyle zimy chybělo jen sluníčko. Teplota na mínus sedmičce, bezvětří, ocelová obloha slibující další příděl sněhové nadílky. Od vrchu Křemešník přes místa zvané Hory jsem dorazil k Nemojovskému mlýnu. Kousek nad ním bývala na skále gotická tvrz, zvaná též Blažkův zámek. Patřila pánům z Vokova, zpustla v 16. století. Lesem mně pak cesta dovedla k potoku s kouzelným názvem Podlesník. Ano, z jedné strany prudký svah lesa, z druhé skalnatý břeh s náspem železnice, po které toho asi už moc nejezdí... Chvíli jdu po ní, pak podél těžbou obnažených skal. Nikde ani živáčka, krom lesní zvěře a překvapivě hodně ptactva. Sněhu místy až ke kolenům a božské ticho. Scházím zpět do údolí Nemojovského potoka. Při cestě pod lesem je malý židovský hřbitov, o kilometr dál ves Pavlov. Uprostřed je rozlehlý zámek, jehož soudobý stav a bohužel asi i budoucnost, rozhodlo jeho poválečné zemědělské využítí.
Cesta zpět k západnímu svahu vrchu Křemešník se vine pestrou krajinou políček, luk a remízků... začíná sněžit a na krajinu padá šero. Baterky mám dobitý, vracím se do civilizace....
více  Zavřít popis alba 
  • včera
  • 19 zobrazení
slavikbezruze
více  Zavřít popis alba 
38 komentářů
  • minulé úterý
  • 46 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
jirca6
Je první lednový víkend, pár stupňů mrazu a všude sníh - no paráda. Po dvou letech mířím do oblasti Bílého potoka na Velkobítešsku. Nejprve na Maršovské jezírko, pak na soustavu malých vodopádů. Díky pravé zimě jsou hodně těžko dostupné, ale kousl jsem to a fyzicky jsem se jich dotknul. Po modré pak sestupuji do údolí Bílého potoka, kolem několika mlýnů, cestou necestou křižující bystřinu na odvážných lávkách. Na srubu v zátočině osádka není, odpočívám tedy v rozvalinách starého železářského hamru. Břehy jsou lemovány rozeklanými skalisky, zvláště v oblasti Výřích skal. Potkávám jen nahodilé poutníky a kusy srnčí zvěře. Je to příjemný vejšlap, hodně jiný od mé poslední letní návštěvy. Za mlýnem Ve žlebu odbočuji do Rokle Přibyslavického potoka. Ten je vlhký a zasmušilý celoročně, takže mechové příkrovy skal živí tisíce krápníků, voda spěchá přes tmavé kameny a padlé dřevo dolů do Bílého potoka a stíny stromů lámou slunko do bizardních obrazců. Vracím se zpět na soutok a mé kroky vedou na camp T.O.Rover. Tady dělám delší pauzu a vzpomínám na vydařený 75. potlach. Na fleku je uklizeno a v přístřešku vše potřebné pro vandrovníky. Po posezení u ohníčku zanechávám novoročenku a stoupám lesy a pak pláněmi Prostředních Haken do úžlabí Podhorky. Tuto potoční rokli si pro křížení zvolilo i množství lesních zvířat, je to pěkný kros. Bláto a špinavý sníh sklepávám ještě na lesní cestě Na Mazleně. Úděsný svah konči až v obci Braníškov. Slunce padlo za obzor a já na lávku přístřešku u zastávky. Ale až nohy povolí, zbydou pěkné vzpomínky.....
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • minulé úterý
  • 240 zobrazení
brondo
Slezské Beskydy - Naučná stezka prochází Vendryní, pak kolem starých vápenných pecí až na hranici s Polskem a okruhem se vrací zpět do Vendryně. Má sedm zastavení, věnovaných Vendryni, historii, památkám a přírodě. Trasa 5,74 km
více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • 10.1.2021
  • 90 zobrazení
tondamach68
Jsou místa kam se opakovaně vracím,jsou zajímavé nebo ta místa mám rád 🤗
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • 10.1.2021
  • 26 zobrazení
kajdule
Ráno jsem nemohla dospat. Jako když jedete na setkání se svou láskou.. Také, že ano. Příroda je má láska. Domluvily jsme si s Yvonkou silvestrovský výlet. Začátek v Kobylisích, přes Velkou skálu v Bohnicích, menhiry na Palírce, údolím potoka Haltýře a Pustou vinici, do Tróji a zpět do Kobylis. Obědváme housku a toast, svačíme cukroví. Paprsky sluníčka nás šimrají na tváři a Yvonka poutavě povídá o krocích dětství těmito místy.. Zcela znavena po 13 kilometrovém výletě městem i lesem se vracím domů, kde zmizím v teple peřiny. Až v 18 h přijdou sousedi, povídáme, připijeme na nový rok, děláme malý ohňostroj holkám a zmizíme zas v teple domova. O půlnoci si připijeme a z terasy pozorujeme zářící Prahu. Byl to vážně neobyčejný rok. Mnohé nám vzal, mnohé dal..
více  Zavřít popis alba 
  • 2.1.2021
  • 35 zobrazení
jirkadolejs
Ať je novej rok 2021 lepší než letošní, ať se vám plněj sny, ať máte dost sil na všechny povinnosti a radosti, který na nás čekaj, ať se sami nebo s pomocí bližních i cizích přenesete přes překážky, který vám život přinese, ať vás potká víc radostí než strastí a ať vám svět a lidi vrací, to co jim dáváte, ať už je to cokoliv ;-)
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 31.12.2020
  • 27 zobrazení
jirca6
Letošní svátky vánoční jsou minulostí.... Proběhly ve zdraví, pohodě, ne úplně zimním počasí a silně ovlivněny epidemiologickou situací. Přesto došlo k tradičnímu mezisvátečnímu setkání a výstupu na vrch Jalovec. Rád přijímám pozvání kamarádů z Třebíče, sedám na ocelového oře a vyrážím za nimi. Účast je o poznání menší než v minulých letech. Přesto vyrážíme s úsměvem na štreku. Cestou mezi Podílky a pod Vrcholy odbočujeme a proti proudu potoka až Na Nivy. Všude tu bývaly lesy, teď zůstaly jen holiny. Zastavujeme se v místě bývalého lesního koupaliště pod Vápenicí a pak již stoupáme na vrchol Jalovce. Lyžařský areál i restaurace zejí prázdnotou. Děláme kratší svačinovou pauzu a v silném protivětru scházíme k samotě Hynkov. Celou cestu je o čem vyprávět a je veselo. U samoty, kde pobýval tramp Jarda Foltýnů, se k nám přidává Franta s kytarou. Kolem Hynkovského potoka scházíme na camp osady Ratov. Tady tradičně proběhne zapálení ohně, buřtobraní a veselice s trampskou písničkou. Goga na dvakrát rozdělává oheň, brzy naše řady rozšiřují kamarádi Simba a parta s Údolíčka, kteří se vrací zmrzlí z vandru. V družném kruhu hodujeme, vzpomínáme, zpíváme a mráz s větrem nás víc a víc choulí okolo ohně. je dobře slunko pomalu sklání hlavu nad obzor. Vyměňujeme si péefky, přání do nového roku a první parta vyráží na štreku. Před soumrakem odcházejí na dráhu i zbylí kamarádi. Já jedu opačným směrem, zůstanu ještě s ohněm, než dohoří a s měsícem v zádech se loučím s flekem. Bylo to hezké setkání, ahoj v novém roce.....
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 28.12.2020
  • 410 zobrazení
jirikordovanik
Kdy: 8.8.2020

Kde: Hodonín

Eso: Veřejně vrak na střeše
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 27.12.2020
  • 230 zobrazení
vojtak20
Vůz DPMB 2510 (ŠM11.1628)
více  Zavřít popis alba 
  • 25.12.2020
  • 52 zobrazení
jukli
  • 17.12.2020
  • 559 zobrazení
sophieschoice
Zkuste si představit muzeum, kde bude o ženách, které chodily s nacisty, o mužích, kteří kolaborovali a vraždili odpůrce nacismu. V muzeu budou nejen vzpomínky nacistických pohlavárů, ale i vzpomínky členů odboje. Nebo vyprávění dětí, které se nebály vojáků, ale kolaborantů. Zní vám to jako sci-fi? Asi bych si to taky myslela, pokud bych neviděla nově otevřené Muzeum okupace Besættelsesmuseet v Aarhusu, což je druhé největší město Dánska. Ta otevřenost, s jakou prezentují jednotlivé příběhy každodenního života, mě hodně zaujala. Můžete tady nahlédnout na důležitou kapitolu moderní historie z mnoha úhlů pohledu. Nikoliv podle ostré dělící linky: viníci a oběti, ale jinak. Ukázat nejen vzájemnou provázanost osobních i pracovních vazeb ve společnosti, v zaměstnání, ale i v rodinách. Nenabízet pouze konstatování: bylo to takhle, ale popostrčit návštěvníky k tomu, aby se zamysleli nad tím, že spousta situací nebyla tak jednoznačná, jak se na první pohled může zdát. V expozici je několik tzv. dilema míst.
Obyčejné černé magnetické tabule, kam každý může dát magnetku podle toho, co si myslí o daném problému. Na první přečtení to zní naprosto jednoznačně. Třeba otázka: je v pořádku, že Dánové za války obchodovali s Němci? Možná okamžitě řeknete, že není, ale…pak si čtete konkrétní příběhy a vyjádření a už to není tak jednoznačné. Nebo příběh jednoho z nejznámějších dánských kolaborantů, který se nadchl pro nacistické ideály a kvůli nim zavraždil desítky lidí. Je v pořádku, že byl po válce popraven? Jasné ano? Jasné ne? Mohlo by se zdát, že všechno se dá „snadno“ odsoudit z dnešní perspektivy, ale cílem této expozice rozhodně není soudit, ale zamyslet se nad konkrétními lidskými osudy během okupace i po válce.
Poprvé jsem Muzeum okupace viděla před třemi lety a bylo to zklamání. Vypadalo totiž úplně jinak než většina dánských muzeí, která jsou zajímavá obsahově i vizuálně. Tady byly leda řady vitrín s exponáty. Prošla jsem si ho s ředitelem Sørenem Tange Rasmussenem, který mi vyprávěl spoustu zajímavých příběhů. Jenže já jsem tehdy nedokázala poskládat ten obrázek každodenního života z těch všech exponátů. Současná expozice je naprosto jiná. Najednou tu nestojím bezradně mezi vitrínami, ale hltám jeden příběh za druhým a některé otázky mi budou ještě dlouho doznívat v hlavě. „Náš tým se zaměřil hlavně na to, že jsme chtěli ukázat rozmanitost života v Aarhusu. Pátrali jsme v dánských i v německých archivech. Dohledávali informace o jednotlivých obyvatelích města, abychom mohli přiblížit, jak se to tu změnilo. Co se dalo uvařit z potravin, které byly na příděl, jaká byla výuka na školách nebo jak místní reagovali na přítomnost německých vojáků,“ vyprávěl mi kurátor Martin Brandt Djupdræt, který mě tentokrát provázel muzejní expozicí. Tisíce střípků, které jsou poskládané do naprosto fascinující mozaiky, kde můžete chodit klidně dvě hodiny a pořád to bude málo. Rozhodně stojí za zmínku, že toto muzeum je soukromé a dotované nejen městem, ale také několika soukromými nadacemi, mezi ty největší patří obchodní dům v Aarhusu.
Návštěva tohoto muzea mě opět vrací k tomu, co se ptám stále dokola: kdy se dočkáme muzea moderní historie v Česku? Strašně nerada používám slovní spojení „Ani x let po revoluci nemáme tohle nebo tamto“, ale v tomhle případě je to přesně, co mi chybí! Muzeum moderní historie, kde se představí provázanost příběhů v naší zemi. Ano, bude stát hodně peněz, ale hlavní bude něco jiného: kdy už se konečně spojí síly kurátorů, historiků, výtvarníků a pedagogů? Inspirace tu je, ale stále se přešlapuje na místě a výsledek v nedohlednu…
více  Zavřít popis alba 
  • 9.12.2020
  • 34 zobrazení
proradostsedm
Svinským krokem na Svinské skály

Prvně mě napadl tento název, ale kdo by si s odstupem času vzpomněl na žlutou výstrahu před větrem. Takže s ohledem do budoucna použit více výstižný název.

Ve zkratce - byl to Fičák s velkým F. Podrobněji jsem byl rád, že na rozdíl od minulé soboty kdy foukalo od severu - od Polska - tentokrát fičelo od jihu a to takovým způsobem, že stačilo roztáhnout ruce na plochu a vichr poponášel. Cestou cestu tam, která byla do kopce. Paráda. Na hřebenu nešlo o život, i když boční nárazy podrážely nohy, ale o výbavu. Kapesník, rukavice, vše co se pěkně nedrželo nebo nebylo nasazeno prostě ulétlo rychlostí zabraňující to dostihnout.

Po stopách Yettiho ... dle velikosti námrazy měl značný náskok ...
https://proradostsedm.rajce.idnes.cz/2020_12_05_S_ficakem_po_hrebenu_na_Svinske_skaly/1471569668

Zimní sluneční brýle chránili nejen před větrem, ale hlavně před ledovými úlomky námrazy na stromech, na zemi a kamenech. Tam to padalo často jako déšť a na tváři to nepříjemně píchalo. Jeden zmrazek přistál přesně doprostřed skla (plastu) brýlí.

Cestou zpět se směr větru nezměnil a abych se pohl byť z kopce z místa, musel jsem se hooodně předklonit do pádu a konečně se dařily kroky k návratu.

Na závěr cesty jsem si vzpomněl na pořad Bakaláři, který vysílala Československá televize. Jak pan Vladimír Menšík na závěr odkládal brýle na štos papírů. A mě napadl motiv na profilovou fotku na rajče. Často zmiňuji turistickou výbavu a dnes mi brýle ochránily zrak před zraněním, tož spolu s podsedákem použitelným i na ledové či sněhové přikrývce vzniklo vystihující profilové foto.

Plánovaná trasa:
https://mapy.cz/s/ravukahoho

Víceméně dodržena s tím, že zpět úplně poslední část místo po žluté jsem to vzal po silnici, kde nahoru lidé běželi či šli na běžkách a i po obojetných / kombi lyžích, dolů pěkně jeli.

V měkkém sněhu se šlo velmi svižně, bylo ho jen pár cm, takže se člověk nebořil, a těch 7 km/h na poslední fotce je reálných.

Komu neštymuje rozdíl cca 70 výškových metrů když jsem začínal a končil na stejném místě, pak je to novou verzí aplikace mapy.cz. Ve staré stačilo na otevřené mapě jednou kliknout někam na mapu a nahoře se objevil pruh Stopaře. V nové to tak není i jal jsem se hledat kam to soudruzi z NDR schovali. Mezitím jsem šlapal do kopce a rozdílek je na světě.

Paní na této fotce:
https://proradostsedm.rajce.idnes.cz/2020_12_05_S_ficakem_po_hrebenu_na_Svinske_skaly/1471569741
bych doporučil film:"S tebou mě baví svět", by viděla jak to má správně vypadat a kdo má tahat sáně. :-D

Byl jsem tam brzo a zpočátku málo lidí. Později a hlavně u Pramene Labe furt někdo coural. V tomto 1+0 bylo narváno jak tam tak i zpět a okolo prošlo mnoho dalších. Obdarovaná směs a hořká čokoláda potěšilo.
https://proradostsedm.rajce.idnes.cz/2020_12_05_S_ficakem_po_hrebenu_na_Svinske_skaly/1471569672

Toto byla čtvrtá návštěva Krkonoš v řadě a první kdy parkoviště nebylo placené, závory zvednuté. Předtím placeno od hodiny a mě to vycházelo na 120 Kč. Automat bere mince a papírové bankovky, vrací pouze mince. Takže plán zbavit se části 50-ti korun z pětistovky nevyšel a je to pěkná váha.

Nová navigace super jak v autě tak při turistice, v mrazu po cca 5,5 hodinách na mrazu (v kapse bundy) zůstal akumulátor na 70%. Na starém mobilu s novým aku zůstalo 14% a mobil hlásil, že je na pokraji vybití. S novým držákem do auta do větrací mřížky s bezdrátovou nabíjením jsem se cestou tam "vyhrál" než jsem to vyladil. Motorový úchop mobilu jsem fááákt špica.

Cestou tam v posledních 4 km stoupání ve dvou ostrých zatáčkách na palubce problikávala signalizace podklouzávání kol a nic příjemného to nebylo. Holt, sněhové řetězy pro jistotu sebou.

Cestou zpět jsem zastavil na spodním parkovišti Dolní Mísečky a když se tam zjevilo velké Audi, borec házel smyky a jezdil nahoru a dolů ... prostě velký kluk, velká hračka, tak na prázdném parkovišti jsem měl strach, že mě a ještě jednu paní trefí. Sluší se dodat, že když pak jel za mnou v koloně 5-ti aut ,první paní jela hodně pomalu a opatrně, tak se na mě "nelepil", nechával si dost velký odstup a nesnažil se předjet. Prostě se vyblbnul na parkovišti a byl klid na silnici. Tohle by potřebovalo udělat dost řidičů.

Kvíz na závěr. Stejná fotka na stejném místě s odstupem jednoho týdne. Najdi 10 rozdílů. :-D

https://proradostsedm.rajce.idnes.cz/2020_11_28_Po_ledu_do_Polska_na_Snezne_jamy/1470785877

https://proradostsedm.rajce.idnes.cz/2020_12_05_S_ficakem_po_hrebenu_na_Svinske_skaly/1471569737
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • 6.12.2020
  • 64 zobrazení
toulkyjendy
Po týdnu se vracím na nádraží v Mnichově Hradišti. Tentokrát mířím do Českého ráje a to konkrétně do Příhrazských skal, kde chci najít Sokolí polibky a byl jsem úspěšný.
více  Zavřít popis alba 
  • 28.11.2020
  • 92 zobrazení
hurrikan39
Kazdym rokem se vraci a nekdy kvete cely rok a nezbavis se ho, je ho stale dal vice a skace od sousedu k sousedovi.
více  Zavřít popis alba 
15 komentářů
  • 26.11.2020
  • 103 zobrazení
danap16
Jetřichovice jsou místem, kam se ráda vracím, jeho okolí je krásné v každém ročním období. Mariina vyhlídka byla uzavřena z důvodu rekonstrukce, na skalnaté suku její altánek chybí :-( , ale pouze dočasně, už brzy by skála měla být osazena novým altánkem v historickém stylu. Od Vilemíniny stěny k rozcestí Pohovka a Skalní kaple KNY, značenou stezkou Pfeifferův lesík na vyhlídku Treppenstein. Pěkný den :-)
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • 21.11.2020
  • 35 zobrazení
malen
Zase vracím o pár týdnů zpátky..
Do kouzelné lesní zahrádky..
I když se v houbách moc nevyznám,
stejně z nich velkou radost mám.
(Štěpánov nad Svratkou)
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
28 komentářů
  • 14.11.2020
  • 91 zobrazení
mikim
Letecké muzeum Deštná
Expozice Leteckého muzea, kterou vytvořili členové Klubu historie letectví (dále KHL) v Jindřichově Hradci v objektu bývalého kina města Deštná, je rozdělena na válečnou a poválečnou část.
Dlouho připravované expozice popsány v části, vývoj civilního a vojenského letectví na jihu Čech a je zvláště věnována osudu československých pilotů, kteří bojovali ve druhé světové válce. V těchto desetiletích odhlédnuto milník v historii národních vzpomínají položek z pozůstalostí zemřelých válečných veteránů a modlitební místnosti. Muzeum, které vzniklo v bývalém kině v Deštné, představuje největší legendy československého letectví, kromě toho také některé z méně známých pilotů z jižních Čech, kteří dosáhli mimořádného úspěchu.
Uvidíte jeden z největších unikátů muzea, motor z Messerschmittu Bf-109 (zapůjčil Ing. Dvořák) a torzo trupu s kabinou Bf-109 (zapůjčeno od kolegů ze Slavičína) a táhla z La-5 FN por. Bohumila Mráze sestřeleného 7.10 1944 na Slovensku (věnoval K. Červený).
Výstavní haly jsou rozděleny do dvou místností. Ve vstupní hale je kopie Pilot helmy, ve kterých expozice změní osudy československých letců ve druhé světové válce. Exponáty v bývalých sálech poskytuje návštěvníkům všechny detaily, připomínající české letu a vojenské, stejně jako pořízení třinácti studijních cest klubu v zahraničí.
Základem portfolia se skládá ze sbírek sdružení, ale i dárky a pronájmu předmětů. Mezi unikátními kousky součástí vnitřního vybavení Messerschmitt Me-109, kormidlo z Heinkel část H-219 Uhu z mé vlastní sbírky (jediný známý v Evropě - kamufláž od jara 1945), nebo dokonce výstřel přes kyslíkovou láhev od Spitfire Sgt . Karel Pavlík, který přišel do tohoto stroje na 5. 5. 1942 u Ypres zabil. Další unikátní je vrak Liberator PP-Y, ve které československá posádka zahynula na ostrově Hoy, a bylo zjištěno, členové sdružení.
Modlitebna hned vedle pilotní přilby je předložit jména všech zesnulých pilotů. Podrobné životní příběhy nás přiblíží k jejich osudů, a fotografie dokumentující umístění jejich hrobů. Prostoru dominuje obrovské postavy britské hřbitově u Brookwood, kde mnoho československých pilotů válečných jsou pohřbeni. Pod obrázkem je skutečný hrob, obklopené ze všech stran půdy z hrobů pilotů.
V projekci a přednáškový sál s kapacitou 60 míst, historických a současných filmů může být viděn s letec tématu. Fotografie, Muzeum místa výroby na filmového archivu České televize a RAF Museum TV. Široký sortiment je doplněn vlastními dokumenty členů klubu, kteří učinili v třinácti studijních cest do zahraničí na tratích po pilotů československé války. Promítací sál slouží také rozhovory s historiky, Aviatikern, pilotů a letců veteránů. Speciální přednášky, které drží reproduktor, některé v angličtině, je také zaměřena na studenty.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 14.11.2020
  • 36 zobrazení
zahrada-na-vsi
Po loňském skoro požáru v MW se vracím ke klasické troubě, sanuju ve dvou krocích na podzim a před sezonou 120st na 20 min
více  Zavřít popis alba 
  • 13.11.2020
  • 24 zobrazení
hurrikan39
Hurricane ETA tancuje v Gulf of Mexico a stale se vraci Do Mexica, na Cubu, do Hondurasu a zpet k nam. Snad uz najde cestu na sever kde jiz na nej cekaji. Dnes rika ze preskoci Floridu a sup na Atlantik ale kdo vi kam se jeste podiva ma na to cely tyden. Tak se podivejte jak jsou palmy silne proti vetru. Nas domecek je situovany v takove zelene podkove takze jsme ze tri stran chraneni od vetru. Palmvy list vazi tak od 30 kg do 50 kg a jejich kvet od 50 kg do 80 kg. to je sila vetru s tim si tak pohravat. e
více  Zavřít popis alba 
13 komentářů
  • 11.11.2020
  • 118 zobrazení
Reklama