Hledání: Závěr.Prodloužená 23.11.2012

Pro dotaz Závěr.Prodloužená 23.11.2012 jsme našli 61 výsledků.

Náš tip

Diskutujte na Rajčeti!
Podělte se o své fototipy
a navzájem se inspirujte.

trempoviny
Prodloužený víkend od středy do neděle jsem s kamarády prolezl Roverky (dříve zvané Blížáky) a Peklo. Mým cílem nebylo nafotit a popsat všechny tamní campy či převisy, ale po delší době se podívat, jak je to v místě s trampingem jako takovým. Na listopad bylo kupodivu teplo, ovšem, u ohňů a v hospodách jsme museli stále sušit značně provlhlé oblečení. Přesto jsme nachodili poměrně dost kilometrů. Od středy jsme potkávali samé trampy a akorát v pátek jednu mastňáckou partu s červenými bundami a tornami. Na pozdrav „ahoj“ jsme červenáčky pozdravili „dobrý den“. Nejlepší hospodou se ukázala hospoda ve Skalce, kde je vždy plno trampů. Letní bufet byl pochopitelně zavřený. Hospodu U kostela v Blíževedlých navštěvují trampové nepravidelně. Dřevčická hospoda je prý zrušena a tak někteří trampové putovali až do hospody v Dubé. My jsme dorazili do Holan, kde jsou dvě chladné a neútulné hospody. Hospodu v Liticích jsme nezkoušeli. V Zahrádkách jsou 4 hospody, jedna u zámku byla příjemná. Kde jsou ty časy, kdy jsme v srpnu 1975 založili Amerika-boys v nádražní hospodě v Zahrádkách. Dotazovaná (náš malý test) střední generace netušila, že na nádraží v Zahrádkách bývala skvělá hospoda. Nejstarší generace mně dala zapravdu. Nakonec jsme došli Peklem do České Lípy, kde bylo v okolí nádraží zavřeno či zrušeno asi 8 hospod a fungoval jen maličký bufet proti nádraží. Závěrem bych chtěl mladým trampům připomenout, že tramping vznikal a vzkvétal v místech s romantickou přírodou a dobrou hospodou. Já, a mnoho mých kamarádů chodíme do hospod za kulturou a vědomostmi pamětníků, kdybychom se chtěli jen opít, tak si snadno přineseme chlast na víkend pod převis a nikam se nebudeme trmácet. Jó, v cizině, tam mají hospody přímo pod převisy.
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • listopad 2011
  • 3 345 zobrazení
fotovenca
Poslední hosté letošní zimy prožili na Haus Alpinu krásný slunečný prodloužený víkend za plného provozu takřka všech vleků. Pohodu nedělního dne (17.4.2011) snad trochu přiblíží několik fotomomentků.
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 17.4.2011
  • 2 290 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
hofi01
Poslední letní prodloužený víkend jsme se zajeli vykoupat do Chorvatska.

1. den
Ve čtvrtek jsme vyjeli v půl 8 z domova. Kompletní cestu jsme chtěli jet mimo dálnic, takže Rakouskem kolem kláštera Göttweig, přes motorkářskou hospodu Kalte Kuchl, pak přes Leoben dolů k hranicím se Slovinskem, tam jsme to vzali na Pavličevo sedlo a dál k Logarské dolině (za 5 euro nic k vidění, jediný fotky který jsme udělali byly hned za mýtnou branou), pak přes Solčavu a Podvolovljek, cesta Podlom - Markovo byla šotolinová (na konci si Alča všimla, že z důvodu nebezpečí zákaz motorkám, ale ze severu značka nebyla) na Kamnik, kde jsme zakempovali..

2. den
Pátek jsme pokračovali celým Slovinskem i Chorvatskem mimo dálnic - 300 km = 6,5 hodiny čisté jízdy. Slovinsko pěkný, chorvatsko až k moři o ničem. Nakonec jsme dojeli až dolů pod Pulu do Medulinu a tam si užili zbytek odpoledne - to se v mém případě rovná vykoupání na cca 2 minuty a pak nějaká dobrá večeře :D..

3. den
V sobotu ráno jsme vyrazili zpět k domovu, tentokrát po dálnici - Chorvatskem i Slovinskem jsme se chtěli dostat co nejdříve zase do Rakouska, plán lehce narušily asi 3 kolony na dálnici, které mohly mít asi kolem 5 km každá. Jasně, předjeli jsme je, ale i tak to znamenalo znatelné zdržení.. V poslední koloně před slovinsko-rakouskou hranicí, kde jsme se prokousávali 5km zácpou a měli jsme za sebou asi 3 km, tak za námi majáky, slovinský policajt na motorce, uhnuli jsme mu, předjel nás a ukázal, ať ho následujeme. "Mrdat !!, kurva !!, už nás stahuje a vykostí nás", blesklo mi hlavou. Další myšlenky: "No snad nebude chtít víc jak 100 euro. Ale i tak, přece nebudu stát v koloně na dálnici, kde je 33 °C". Polda nás ale netáhne ke straně, jedeme dál kolonou. Před mýtnou bránou nás odvádí doprava na velké parkoviště. "Aha, tak už nás jde vykostit, aspoň že jsme ujeli další kus zácpy", bleske mi hlavou. Na parkovišti polda jenom přibrzdí a ukáže nám, že za parkovištěm už jsme na začátku kolony, respektive mýtné brány před tunelem. BOREC !! Zdvihám mu palec nahoru a nahlas volám : "Hvala". Polda přikývne a my jedeme dál. Prostě bourák. V Rakousku u Villachu máme v plánu vyjet nahoru po Gerlitzenalpenstraße. Je to pěkný výjezd s mýtem 8 euro, bohužel z této strany se nedá dostat až úplně nahoru, což zjištujeme právě až zde. I tak je to paráda. Cestou dolů neodoláváme a v jednom z penzionů s luxusním výhledem si zastavujeme na kávu a štrůdl. Byly fantastický, o ceně se ale raději zmiňovat nebudu :D Další výjezd je Hochrinelstraße. Najíždíme na něj od jihu, kus za Feldkirchen in Kärnten a už stoupáme luxusní krajinou nahoru až k motorkářské hospodě Gasthof Treffpunkt a odtud znovu dolů po Hochrindelstraße směr Deutsch-Griffen. Dole se domlouváme, že zkusíme dojet až do kempu u Erlaufsee. Tam dojíždíme v půl 9 večer, kemp plný, ale obsluha nikde, stavíme stan, restaurace pod kempem zavřená.. Trochu nepříjemné překvapení, zavírají už v 18 hodin. Nechápeme. Je sezóna v plném proudu..

4. den
Nedělní cesta domů vedla zpět do Mariazell, kde jsme zrovna natrefili nedělní svolávání na mši a zvony v katedrále zvonily přes 10 minut. Paráda. Pokračovali jsme přes Wildalpen a Hochkar, cestou, kterou mi poradil známý, motorkář z Rakouska, dál na Grein (naše oblíbené místo) a jeho luxusní zatáčky směrem na Dimbach. Ve Slavonicích proběhla závěrečná káva u Vladimíra v cukrárně na náměstí a na samotný závěr nečekaný test nové Yamahy Tenere 700 (díky Jarda Venera)..

Zkrátka, užili jsme si další luxusní víkend na motorkách. Najeli jsme 1651 km..
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2019
  • 870 zobrazení
mirekgsx14
Již XVII. Slavnosti piva proběhly v neobvyklém termínu v Třebíči. Po roce opět na Karlově náměstí.
V pátek vystoupil třebíčský BAGR, který prodloužením svého vystoupení nahradil pro nemoc zpěváka omluvené MANDRAGE, dále známý silák Železný Zekon se svojí show, slovenská PEHA s novou zpěvačkou, početný VALDA GANG a na závěr REFLEXY. V regionální stage to byl jaroměřický ACHERON, třebíčská EXTAZE, SILLAGE se zpěvákem Jardou Hnilicou a ROCKEFELLER VOICE.
V neděli program pokračoval seskupením GEORGE a BEATOVENS, vyhlášením MISS FOTO Horáckých novin, třebíčskými R&B Embolly, pokračoval VÁCLAV NECKÁŘ a BACILY, dál CHINASKI a ABBA STARS. V regionálni stage namísto nemocných LAZARET vystoupili HANNAH, dál STREET 69, CZECH FAITH NO MORE a KOBLIŽC!.
Po celou dobu bylo možno ochutnat pivo z produkce 28 pivovarů, spousta jídla byla k dispozici a rovněž také další nápoje.
Akci nezkazila ani sobotní večerní bouřka (poznamenala hlavně vystoupení Chinaski).
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 5.5.2012
  • 665 zobrazení
cervik-dobriv
Maroko 2011

Byl jsem požádám Monster teamem z Chomutova,jestli bych jim dělal průvodce Marokem.Už loni se jim tam líbilo tak chtěly jet znovu ale měli požadavek několikrát se vrátit do obrovských dun Erg.Chebi,hřebenovku ve středním Atlasu nesmím vynechat.Chtěli nocovat v kempech a hotelích a to vše ve sportovním tempu.Co to pro mě znamenalo?
Především poprvé vyměnit stroj.TGB Blade 550 který mě vždycky bez problému dovezl do cíle a to i přes písečnou bouři která nás s Vencou chytla v Sahaře za rychlejší Arctic Cat 700 TRV EFI.Už loni se tento stroj zúčastnil expedice a jel na něm jeden ze Slovenského teamu Maťko.
Termín expedice byl začátek května.Objednal se trajekt a letenky ale časově nám to nesedělo.Trajekty už pluly jen jednou týdně z Italského Janova, proto jsme museli vyrazit o 4 dny dříve, než jsme původně plánovali.Zdenda a já.2 auta s přívěsy a spoustu sedaček volných.Proto jsme vzali sebou ještě 2 cyklisty Petra s Vlaďkou kteří si také naplánovali svojí trasu Marokem.
Cesta utkala rychle.Trajekt nebyl vytížen proto ty změny.Pluli jsme 48 hodin.V Maroku nás čekalo překvapení.Úplně nové přístaviště dokonce k němu vedla dálnice po které jsme ujeli zhruba 400 km.Kam se na ní hrabe naše D1.Dalších 400km přes střední Atlas až do Erfoudu kde máme základní tábor v kempu Tifina,který se nám už 2x osvědčil.
Ráno jsme složili čtyřkolky.2 dny volna do příletu ostatních členů expedice.Sundal jsem z Arťouše užitkovou korbu a nasadil pohodlnou sedačku s madly pro spolujezdce.Vyrazili jsme na výlet.Provezli jsme cyklisty aby poznali krásy Marocké přírody z jiného sedla kam v životě na kole nepojedou a ani pěšky nepůjdou.Písečné duny,ohromné planiny,široká koryta řek kde jsme se nejednou zahrabali. To je výhoda našich čtyřkolových miláčků.Kam chceme nás vyvezou.Jak cyklisti prohlásili sami s tímhle se hravě překonávají vzdálenosti a terén.
Po dvou dnech jsem vyrazil na letiště do Fézu.Po cestě jsem vyložil cyklisty v cedrových lesech a pokračoval na letiště.Letadlo přistálo a team je kompletní.Marce,Marek,Vráť,Pavel a Pepa.Po cestě je informuji co jsme tu ty 2 dny dělali když oni ještě pracovali.Pozdě večer jsme dorazili do kempu kde netrpělivě čekal Zdenda s večeří.
Ráno jsme vyrazili na lehkou projížďku po okolí aby se ostatní rozjezdili.Navštívili jsme rozpadlí ksúr .Projížděli se v jeho těsných uličkách.Rozšířené mašiny měli problém se vytočit v pravoúhlých úzkých uličkách.Tam kde jsem se s prodlouženým Arťoušem TRV protáhl měli malinké zdržení v podobě popojíždění dopředu a dozadu.Nakonec jsme všichni prokličkovali a pokračovali dál ke třem uměleckým stavbám.Schody do nebe,město Orion a šnek ve kterém je hotel hluboko pod zemí.Po cestě zpátky do kempu jsme zastavili v restauraci a neodolali místním pokrmům.
Druhý den byli v plánu Erg Chebbi.Nejvyšší duny Sahary které jsou podle místních až 200m vysoké.Ježdění a šplhání po nich je zážitek.Po cestě dotankovat mašiny kanistry a už se k nim blížíme.Od Tifiny je máme 50 km přes planiny kde už tak trochu závodíme.Určíme si v dálce bod a jedeme si každý svou cestou.Jeden jede přímo,další obloukem okolo menších písečných dun,někdo přes ně a já to vzal vyschlým korytem.Tak trochu jsem čerpal ze zkušeností a doufal že vede tím směrem.Koryta jsou hladká ale za to klikatá.Nechá se v nich jet naplno ale bohužel není vidět určený bod.Po pár kilometrech jsem musel z něj ven kvůli orientaci.Super.Už jen kousek a mám náskok před ostatními.Jen travnatý porost a šup nahoru na dunu.Brodím se velkými skoro metr vysokými drny.Musím pomalu.Jsou zrádné.Najednou vidím po planině rychle se přibližovat oblak prachu.Snažím se kličkovat co to jde ale když se z drnů dostanu Pavel je přede mnou.Budu se muset spokojit s druhým místem ale udělal velkou chybu.Chtěl na tu velkou dunu vyšplhat přímo.Zahrabal se.Musí dolu a jinudy a toho využívám.Hezky z dálky postupně na ní šplhám až na její vrchol.Skvělí pocit v té přesile Polárek.Pozoruji je všechny jak jednotlivě přijíždějí.Jsou jak splašené myšky.Tenhle ostrý úsek byl tak na vzdálenost 20km.Stačí chybička a ostatní kolem vás s úsměvem profičí.Po dvou minutkách jsme všichni.V dálce už jsou vidět vrcholky dun.Určujeme další cíl.Mobilní vysílač.Mírně zvlněné planiny v šutrech.Dobré tak na proražení pneumatiky.I tohle zvládáme.Každý si vezeme jednu dvacku benzínu jen Zdenda je v nevýhodě.Vezl dvě takže do zatáček se nakláněl a při výjezdech se mu to stavělo na zadních.Proto jsme určili další bod pod osamoceným stromem kde odlehčíme mašiny rovnoměrně do dun.A už jsme u Erg Chebbi.Písečné moře.Šířka 15km a délka 25km.Začínáme postupně zdolávat písečné duny.Jako kachničky za sebou s rozestupy.Je třeba se rozjezdit a získat jistotu.Každý si hlídáme toho za sebou.Snadno se dá zabloudit když nejedete po stopách a pak nezbývá než vyjet hodně vysoko a hledat směr.Kolem poledne už duny splývají.První havárka.Pepa z Grizzlynkou skočil přes vrchol a ve vzduchu se otočil.Dopadl kolama vzhůru.Nic se mu naštěstí nestalo.Je čas jet na oběd a schovat se před vedrem.V Khamile máme domluvený oběd.Míša Češka která tam jezdí na 2 měsíce za přítelem nám připravila praví Berberský oběd.Příjemné domácí prostředí.Podává se Berberská wisky.To je mátoví čaj.Už se to nosí na stůl. Jako předkrm zeleninoví salát.První chod. Khalia (rozsekane kuře na kousky dělané v tajine na cibuli a rajčatech a pak do toho prsknutá vajíčka) jako druhý chod hovězí na švestkách a na závěr ovocný talíř(nakrájený meloun s pomeranči).Po dobrém obědě máme ukázku jak se připravuje místní čaj.Celý rituál sledujeme od stolu.Doznívají poslední tóny bubínku a odjíždíme směr duny.Máme před sebou tu nejvyšší.Loni v její nejdelší stěně jsme skončili sotva v jedné třetině.Marcel už se těšil jak jí zdolá.Čtyřkolku si nechal čipnout.Bohužel ani to mu nepomohlo.Předloni jsme sledovali jak krosky stěnu hravě zdolali.Se čtyřkolkou nemáme šanci.Jdeme na ní po návětrné straně kde není tak kolmá.Postupně se šplháme nahoru až jí zdoláme.Ukládáme bod do GPS.Ještě se sem chceme vrátit na ranní svítání a po tmě je špatná orientace v dunách.Začíná je smrákat.Dostáváme se k cestě a pelášíme do kempu.V tom nám začala hořet Pepovo kolka.Při té otočce v dunách si poškodil brzdoví systém a celou dobu mu přibrzďovali zadní brzdy až mu chytli plastové kryty kotoučů.
Třídečka do Atlasu.
První etapa 250km. vedla planinami mezi pahorky až do soutěsky Todra.Cesta nám ubíhala rychle.Nasadilo se zase sportovnější tempo ale né tak jako když se jelo do dun.Mašiny byli nabalené.Každý vezl v kanistrech 40L benzínu,pitnou vodu,teplejší oblečení do hor a jídlo. Já jsem vyměnil pohodlnou sedačku pro spolujezdce za velkou korbu z příslušenství kam jsem dal vše potřebné.Počasí nám přálo.V dálce nad horami byly mraky ale to bylo daleko.Před soumrakem jsme dorazili do Todry.Je to nádherná vysoká soutěska.Ubytovali jsme se v hotelu uvnitř soutěsky.Skvěle vařili i dokonce sehnali pivko k večeři.I snídaně byla velká po které jsme znova nasedli a pokračovali do hor.Jak jsme tak šplhali tak se počasí začalo kazit.Přišel první déšť.Nandali jsme nepromok,zapnuli vyhřívání sedaček,řidítek a pokračovali dál.Překonali jsme hřeben a jako když utne.Sluníčko bez deště.Dali jsme pauzu na občerstvení.Po hodině jsme se dostali pod hřebenovku.Tam jsme se domluvili že na ostatní počkáme nahoře.Pavel,Marcel a já jsme vyrazili nahoru.Tam jsem malinko ztrácel v zatáčkách.Jejich rozšířené mašiny měli navrch.Zhruba po 15 km jsme byli nahoře.Místama jsme dosahovali až 80km/h což na úzkou klikatou stezku bylo až moc.Tam vyletět ze zatáčky znamenalo jít domu pěšky když bych to přežil.Adrenalin byl silnější.Po 10 minutách dorazil zbytek.Přehoupli jsme se přes hřeben a začali klesat.Podle toho jak byla stržená cesta tam muselo hodně pršet.Najednou stopka.Roztrhli jsme se.Co se děje?Vracíme se a Zdendovi stávkuje kolka.Spálená pojistka od střikování.Někde se to kratovalo.Aby toho nebylo málo přišli mraky.V dálce byla slyšet bouřka a rychle se blížila.Marcel zaklekl a zkoušel se modlit.Nepomohlo.Dostihla nás.Vráťovo zlaté ručičky opravili kolku. Hurá do nepromoku. Plasty jsme nestačili už nandat a ve slejváku rychle pryč z nejvyššího hřebene okolí.Připadali jsme si jako na diskotéce pod stroboskopy. Přiznám se už jsem měl i strach.V dálce byla vesnice.Nedalo se jet moc rychle protože cesta byla už stržená od předešlého deště.Dorazili jsme do ní.Domorodec nás ochotně dovedl do penzionu.Viděl přijet kšeft.Rozhodli jsme se že třídenku zkrátíme.V bouřce v horách jsme se necítili bezpečně.Převlíkli se do suchého a po hodince bylo prozatím po dešti.Zklamali jsme domorodce.Rozhodli jsme se jedeme do základního tábora.Po cestě jsme potkávali doutnající skály kam udeřil blesk před hodinou.Dokonce udeřil i hluboko do údolí.Měli jsem štěstí.Zamířili jsme zase k Todře a nejkratší cestou do kempu.Potkali jsme i naše cyklisty.Dali s nimi kávu na benzínce kde nás dojeli.Naložili kola a pomohli jim s přesunem.Ušetřili jsme jin 2 dny které potom věnovali jednou na kole v Erg Cheby a jednou jsme je vyvezli na ranní svítání.
Jaké byli nejsilnější zážitky?Loni to byla písečná bouře v Sahaře.Letos bouřka v Atlasu a kroupy v poušti.Najeto necelých 2 000 km v sedle čtyřkolky.
Co příště?Projet po ose Marokem přes západní Saharu až do Mauretánie s UTVčkama 4 000km.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • květen 2011
  • 513 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
vht
Prodloužený víkend v Itálii poblíž Lago di Garda. Bydlení v kempu ZOO, lezení v okolí. Pátek - Place Zebrata - cesta Rita 5c(6 UIAA) - 400 metrů, sobota Via Steinkotter 5-6 UIAA(alpinistická cesta - prvovýstup v roce 1966 - Messner) - 700 metrů. V neděli sportovní jednodélkové cesty v Nagu a nad kempem ZOO. Pondělí asi 200 metrová cesta na Zebratach - Paralelo 46 - asi 4b(4 UIAA) - lehká odpočinková cesta na závěr. Odjezd domů. Super pár dnů v teple i s koupáním v Gardě - nádhernej kraj - na podzim jedeme znovu :)
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2011
  • 449 zobrazení
katchi13
Jeden z posledních slunečných víkendů jsme s partou strávili v Krkonoších na chatě Enzián ve Sv. Petru. V sobotu jsme si dali menší procházku Labským dolem, našli jsme jednu kešku a podívali se k řece Pudlavě. V neděli byla túra náročnější - vydali jsme se ze Sv. Petra přes Kozí hřbety na Luční boudu a odtud po hřebeni přímo na vrchol naší nejvyšší hory. Vzhledem k nádhernému počasí a prodlouženému víkendu bylo na Sněžce opravdu rušno. Přesto se nám zde podařilo odlovit nejvýše položenou kešku v republice. A na posilněnou nemohla chybět láhev vynikajícího šampaňského od Zuzanky. Cestou zpět jsme si vychutnali úžasný západ slunce a už za tmy jsme se vrátili zpět na chatu. No a na závěr jsme v pondělí s Jardou absolvovali několik adrenalinových jízd na letní bobové dráze. Doporučujeme jezdit ve dvou, víc to frčí :-D
více  Zavřít popis alba 
  • září 2009
  • 415 zobrazení
cervik-dobriv
7.den
Brzo po ránu míříme znovu překonat Atlas k jezerům. U hotelu z kanystrů dotankuji a odlehčuji zadní nosič. Před sebou máme 190 km serpentýn, šplhání a klesání. V záloze mám ještě 20 l v kanystrech, umístěných v nášlapech pro spolujezdce. V polovině cesty kluci dotankují. Já zkouším, kolik ujedu takhle naložený. 40 km před jezery mi začíná blikat rezerva a Véna do svého Bruta dolévá poslední kapky ze svých zásob. Klesání a stoupání kolem 1000 m každých 30 km tu je běžné. V jedné vesničce potkáváme španělské kolegy. 2x Can-Am a Polaris. Hledají, kde by natankovali, protože v horách mají převážně jen naftu. Benzín jim přes zimu došel a závoz nového se sem zatím nedostane. Po sedmi hodinách v sedle přijíždíme k jezerům. Než je projedeme, ještě navštívíme benzínku na doplnění pohonných hmot kousek pod jezery. Natankoval jsem 18,5 l, takže průměrná spotřeba je pod 10 l. Jsem spokojený. Vracíme se k jezerům a u nich dáváme pozdní oběd. Poté nacházíme příjemné ubytování, konečně s teplou vodou a i nám tam zatopili.

8.den
Ráno máme omrzlé čtyřkolky. Vyrážíme na hřeben Atlasu. Domorodci nám říkají, že neprojedeme, ale to nás neodradí to vyzkoušet. Vždyť na ten sníh se těšíme. Cesta je hodně rozbahněná z tajícího sněhu. Úžlabiny mezi kopci jsou podmáčené velké pasti. Pokud to jde, využíváme jižní svahy, kde tolik nezapadáme. Musím demontovat vlajku, která pod nánosy létajícího bahna od zadního kola ohýbá laminátový prut až k zemi. Místy, už narážíme na první sníh. Pěkně umrzlý. Nechá se po něm přejet. První větší závěje objíždíme, kudy to jde. Na jedné rovné planině zkouším projet, ale těsně před koncem zapadám. Na řadu jde naviják. S přibývající nadmořskou výškou přituhuje. Poprvé beru lopatu do ruky a to jsem počítal, že ji využiji jen v dunách. Postupně se prokousáváme k hřebeni. Už dokonce na něj vidíme. Cesta je zařízlá do svahu. Hodně nafoukaného sněhu, ale kraj cesty je odtátý. Bohužel v jednom místě až moc a trhá se pode mnou. No nic. Jde na věc zase lopata, aby se přede mě někdo dostal, za koho se vytáhnu. Kluci jdou prozkoumat, jestli to má dal smysl. Odhazuji jako divý a najednou se čtyřkolka pohla. Začala se bokem sesouvat v podmáčeném sněhu ze svahu. Zafixuji ji za tažné navijákem od Radka a sníh, co hází dolů, přihazuji k předním kolu, aby ještě chvilku vydržela na místě, než kluci přijdou a pomůžou mi ji vyprostit. Už se vracejí s průzkumu. Zjišťuji, že když se prokousáme ještě 100 m, máme vyhráno. Nahoře sníh není. Čtyřkolku asi tak po půl hodině dostáváme zpět na cestu. Procházíme si 20 metrů koleje, aby nás drželi před sesunutím do boku. Radek to jde vyzkoušet. Po 15-ti metrech zapadá. Musíme to bohužel vzdát. Bylo by to na dlouho si proházet cestu k vrcholu. Při zpáteční cestě, už je sníh natolik rozbředlý, že při jednom přejezdu sněhového jazyka se propadám do strany, bohužel ale zase směrem ze svahu. Abych se nepřevrátil a čtyřkolka neskončila v kotrmelcích, beru za plyn a prokoušu se předkem ze svahu. Tam ale hluboko zapadám, až po přední kufr. Radek s Vanou musí překonat tento úsek jinudy, abych se za ně mohl opět zapřáhnout a vytáhnout. Přihlížející dva domorodci s lopatami v ruce, jako kdyby na to celou zimu čekali, jdou na pomoc. Pod čtyřkolkou bylo pár metrů sněhu. Tohle zapadnutí mě stálo 4 konzervy a hodinu času. Potom už jen zapadl v bahně Véna a celí zaprasení jedeme hledat ubytování. To nacházíme kousek nad soutěskou Todra.

9.den
Ráno dáváme hlavy dohromady a ještě se chceme na jeden den vrátit do Atlasu, než se od něj vzdálíme. Projedeme si soutěsku Todra a v městečku Tinerhir dotankujeme vše do plna. Paky si necháme odbahnit čtyřkolky. Poté se vracíme Todrou zpět a nad ní odbočujeme do hor. Cestáři tu odvedly kus práce, ale příroda je silnější. 45 km cesty je strženo vodou a jedeme převážně vyschlým korytem řeky, kde Radkovy znovu prasknul držák zadního nosiče, tentokrát na rámu. Aby toho nebylo málo, Vencovy se rozsvítil kontrolka řemene. Po čtyřech hodinách jízdy v kamení, začíná konečně cesta. Projíždíme soutěskou Dadés a míjíme zajímavé skalní útvary. Při jejich focení u nás zastavuje auto a z okénka se ozvalo: „ Ahoj. Co vy tady?“ Češi jsou všude :-D. Ještě si projedeme známé serpentýny nad Baumal Dades, kde pak hledáme nocleh.

10.den
Míříme do základního tábora tou neméně náročnou cestou, aby Radkovo čtyřkolka dojela, aniž by jsme museli po cestě svařovat. Tuto trasu - 240 km, jsem zvládl jako jediný na jednu nádrž. Opět fantastická spotřeba 7.5 l. Stále mě Maxík překvapuje. V kempu hned děláme základní údržbu. Máme najeto zatím 2.200 km. Radek sundává vše ze zadního nosiče. Už budeme jezdit jen v okolí jednodenky.

11.den
Na zajímavá místa v okolí vyrážíme jen s Radkem. Véna se musí podívat na řemen. Kontrolka už na něj upozorňuje 400 km.
Prohlídku začínáme polorozpadlým opevněním, které chránilo rolníky před nájezdníky a lupiči. Míjíme i nádherné oázy s nedotčenými palmami, až se dostáváme k malé přehradě, která zásobuje vodou políčka v Erfoudu a jeho okolí. Poté míříme k třem dílům. První je takzvaný šnek. Je to dílo německého architekta. Než si stačíme udělat pár fotek, už je tu berber na mopedu. Tvrdí, že má od všeho klíče a za 400 dirhámů nás provede. Usmlouváme to na polovinu. Vede nás točivými schody 20 m pod zem, kde je voda a schody pokračují dál pod hladinu. To dílo je jako malá zásobárna vody. V jeho horní části je ubytování. Chceme přejet k dalšímu dílu, ale přední kolo u mopedu je prázdné. Zručný berber během deseti minut stačil demontovat duši z kola, zalepit a vrátit zpátky, aniž by sundal přední kolo a už mizel v prachu. Druhé dílo, jsou věžovité útvary ve tvaru souhvězdí střelce. Uvnitř je zase studna. Než si to stačíme projít, už máme vařený čaj, zvaný Whisky Berber. Třetí stavba, jsou schody do nebe. Uvnitř je zase studna a místnosti na spaní. Pro dnešek už máme písku a prachu dost, takže bereme směr Tifina, kde opravuje a dělá údržbu Véna. Ten nám oznamuje, že sice řemen má, ale bez speciálního šroubu nedokáže demontovat variátor. Snad zítřejší porci v dunách Erg Chebbi vydrží.

12.den
Hola hola, písečné duny Erg Chebbi volají. Je to takové velké pískoviště 10x25 km. Některé duny prý dosahují až 200 m. Hezky prostředkem se do nich vrháme. Je poznat, že čtyřkolkám se jede bez zbytečného zatížení lépe. Zdoláváme postupně největší vrcholky jeden po druhém. Užívám si to. Pocit jistoty mi dává prodloužená verze Maxe. Ještě před obědem se zajdeme podívat na pozůstatky hutí, v jejíž okolí se těžili a do dnes primitivně těží nerostné suroviny. V přilehlém okolí jsou ruiny francouzských kasáren a přes kopec je vesnička, která připomíná Chánov. Poté bereme směr Ibrahym, kde na nás čeká tradiční berberský oběd. Podává se zeleninový talíř, tažin, skopové se švestkami, příloha rýže a opečený brambor. Na závěr nakrájené pomeranče se skořicí, jablka a čaj.
Posilněni vyrážíme ještě na jezero červených plameňáků. Tentokrát máme smůlu. Ani jeden se tu nebahnil. V podvečer projíždíme do kempu.
13.den
Jedeme navštívit opuštěný rozpadlý ksůr za řekou. Dřevěná velká brána už nejde úplně otevřít, abychom se mohli uvnitř v jeho uličkách projet jako při jeho poslední návštěvě před lety. Uvnitř už je znát zub času. Tam, kde žili movitější rodiny, jsou ještě zachovalé společenské sály s dominantními sloupy a studnou uprostřed, jinak se vše postupně mění v hromady hlíny. Ještě navštívíme město Erfoud, kde nakoupíme suvenýry a jedeme nakládat. Tím končí naše expedice Marokem. Na tachometru Maxe přibylo 2.500 km a konečný se zastavil na 5.500 km za půl roku věrné služby.
Jarda „ Červík“ Černý
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2015
  • 368 zobrazení
mysticsmile
Zimní stadion v Boskovicích na Blanensku si neodpočine téměř žádný víkend. Pořád se zde něco děje. O minulém zde probíhala velkoplošná projekce utkání Česko – Polsko na Mistrovství Evropy 2012 v rámci soutěže desetiletých fotbalistů, nyní se zde po oba víkendové dny konaly dva turnaje v InLine hokeji. Hlavní program probíhal v neděli 24.června.
„Já Vás vítám v Boskovicích na turnaji přípravek,“ zahájil sváteční den plný sportu manažer domácího klubu a hlavní trenér Petr Šebek. „Zdravím všechny hráče, činovníky i trenéry a Vás rodiče, kteří jste přivezli své ratolesti sem na finále Mistrovství ČR v InLine hokeji přípravek. Abychom začali slavnostně, domácí hráči objedou čestné kolečko okolo hrací plochy a pak se přidají další. Jako druzí se představí družstvo Přerova, kteří už dnes mají jeden zápas za sebou. A Vy přihlížející je můžete povzbudit potleskem.“ V rychlém sledu se přidali borci z Hořovic, Olomouce a Zlína. Po defilé všech malých hokejistů umocnila slavnostní okamžiky státní hymna, z tribun zazněl mohutný potlesk a Petr Šebek pokračoval: „Tímto bych považoval dnešní turnaj za zahájený. Všem hráčům přeji, aby se jim dařilo čestně bojovat bez faulů, rozhodčím spravedlivé řízení zápasů a Vám ostatním příjemný sportovní zážitek. Věřím, že povzbuzováním navodíte tu správnou hokejovou atmosféru. A nyní nastoupí Olomouc proti Hořovicím.“
Utkání se rozběhla naplno a zápolilo se až do šestnácti hodin, kdy mužstva opět nastoupila na novou modrou hrací plochu k slavnostnímu závěru. Opět se ujal slova manažer domácích a hlavní trenér Petr Šebek: „Krásné odpoledne přeji všem divákům, hráčům. Vyhlásíme výsledky dnešního turnaje Mistrovství České republiky v InLine hokeji přípravek. Vítám mezi námi Ing. Jiřího Šafáře, ředitele firmy Zeas Lysice a.s., jenž předá ceny nejlepším družstvům. Na pátém místě skončil tým IHC Olomouc, čtvrté místo vybojovali malí hokejisté Nightbirds Přerov, třetí a bronzový pohár si odvezou reprezentanti klubu Devils Zlín, druhé místo a stříbro získali domácí borci IHC Boskovice, když prohráli v rozhodujícím zápase s HC Cvočkaři Hořovice 3:6. Absolutními vítězi se stali, titul Mistr České republiky, zlatý pohár a zlaté medaile získali HC Cvočkaři z Hořovic.“ A o konec se postaral opět Petr Šebek: „Vítězům gratulujeme, poděkoval bych sponzorům Dopes s.r.o. Benešov, O.K. Bag, Zeas Lysice a.s. za významnou pomoc při uspořádání turnaje. Děkuji všem hráčům za skvělé výkony, krásné góly. Též bych poděkoval rodičům za doprovod. Vše nejlepší do dalších dnů a šťastnou cestu domů. Nashledanou.“ Zimním stadionem zazněl mohutný potlesk, troubení a pískot na oslavu skvělého závěru turnaje. Nakonec se domácí hráči soustředili kolem branky a zapózovali na skupinovou památeční fotografii.
A byl konec, zimní stadion pomalu osiřel a ztichnul. Mně se ještě na chvíli podařilo zastavit tajemníka klubu a trenéra přípravek Petra Jedličku: „V sobotu 23. června proběhl v Boskovicích finálový turnaj Mistrovství České republiky mladších žáků ročníky 1999 až 2000 v InLine hokeji, kterého se zúčastnila mužstva: Nightbirds Přerov, IHC Olomouc, Devils Zlín, Berounští medvědi, IHC Boskovice a ILHK VČES Hradec Králové. Zápasy byly poměrně vyrovnané, boje o umístění byly dané z předchozích výsledků základních turnajů. Boskovice se do semifinále nedostaly a bojovaly o páté, šesté místo. Třetí pořadí a bronzový pohár si vybojovali malí hokejisté Nightbirds Přerov, druhé stříbrné skončilo družstvo Berounští medvědi a celkovým vítězem se ziskem zlatého poháru se stali borci Devils Zlín. Mladší žáci z Boskovic skončili pátí z celkových šesti startujících družstev. Zde se hrálo 2x20 minut čistého času až do rozhodnutí. V prvním utkání podlehly Boskovice Přerovu po prodloužení 5:6, proto jsme bojovali až na konci tabulky o páté či šesté místo. V sobotu proběhlo sedm zápasů. V neděli jsme pokračovali finálovým turnajem Mistrovství ČR přípravek ročníky 2001 až 2004. Zúčastnilo se pět mužstev: HC Cvočkaři Hořovice, Nightbirds Přerov, IHC Boskovice, Devils Zlín, IHC Boskovice, IHC Olomouc. Zde se hrálo systémem každý s každým v celkem deseti zápasech. Tady jsou utkání kratší 2x10 minut čistého času. Opakuji pořadí: Na pátém místě skončilo družstvo IHC Olomouc, čtvrtí byli Nightbirds Přerov, bronzový pohár získali po dramatickém střetnutí Devils Zlín, stříbrní skončili domácí borci IHC Boskovice, Mistrovský titul pro rok 2012, zlatý pohár a zlaté medalie si odvezlo nejlepší družstvo HC Cvočkaři Hořovice když porazilo domácí tým 6:3. Vítězství jim právem patří, byli opravdu nejlepší. Celý turnaj se nesl v bojovém sportovním duchu, zápasy byly kvalitní. O pořadí rozhodla dvě úplně poslední utkání. Za úspěšný průběh turnaje děkuji ještě jednou našim sponzorům: Občerstvení zajistily firmy Zeas Lysice a.s., Dopes Benešov s.r.o. a o ceny nejlepším se postaral O.K. Bag. Zázemí zimního stadionu poskytly Služby Boskovice s.r.o.“

Více: http://www.inlinehokej.cz/article.aspx?ID=791
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2012
  • 363 zobrazení
vutvbrne-festival
Místo: Kociánka Brno

Toto jsou přesně setkání, která mají smysl a velký význam. Naši postižení kamarádi z Kociánky Brno a SŠ FD Roosevelta pro tělesně postižené celý rok pomáhají dětem z dětských domovů, dětem ze ZŠ a SŠ v rámci projektu BRNO A JIŽNÍ MORAVA BEZ HRANIC. A tak 29.6.2011 přišli za těmito dětmi a dospělými s různým postižením naši přátelé - extraligoví hokejisté HC Kometa Brno Jarda Koma, Ondřej Dlapa, Branislav Jankovič a Jan Křivohlávek. Již tradiční setkání proběhlo v nádherném areálu Kociánky Brno na hřišti pod borovicí. Velké poděkování patří také Michalovi Ptáčkovi. Nejprve jsme komeťáky přivítali skladbou Little Queenie, kterou zahráli bubeníci z Kociánky a Michael Svoboda na elektrickou kytaru. Potom už si postižené děti sedly a pořádně popovídaly a více se poznaly s hokejisty HC Kometa Brno a následoval velký a neuvěřitelně napínavý turnaj v boccie. Proti komeťákům si zahrála velká spousta postižených dětí a nakonec se muselo rozhodnout až dramaticky v závěru prodloužení, kdy naši postižení kamarádi těsně porazili extraligové hokejisty HC Kometa Brno. Na závěr proběhla přátelská autogramiáda a posezení pod borovicí, byl to pro nás pro všechny velký zážitek. Tak díky vám všem. Michael Svoboda
více  Zavřít popis alba 
  • 29.6.2011
  • 344 zobrazení
otrad
Malý Blaník - Kaple Máří Magdaleny 22.7.2016

Toho dne proběhla připomínka slavných poutí na tomto posvátném místě. Vlašimský
Podblanický spolek recitoval a zazpíval staré duchovní písně. Přítomným byl přečten text o
historii lokality Malého Blaníku a tamní kaple Máří Magdaleny. Byla rovněž přednesena
píseň od pátera Václava Oktábce, louňovického kněze, který zde i v době hluboké totality
pořádal mše svaté.
Na svátek Máří Magdaleny na tamní poutě jezdili poutníci z celých Čech. Hrávala zde
kapela, sjeli se stánkaři z širokého okolí. Cesta k Býkovicům bývala jejich stánků plná.
V dětství jsme sem putovali každým rok s otcem z nedaleké Libouně a mohu říci, že tato
slavnost vždy překonala zářijovou pouť na Velkém Blaníku. Děkujeme organizátorům i
účinkujícím za krásné vystoupení a nostalgickou vzpomínku na zaniklou tradici.
Historie kostela Máří Magdaleny
Na Malém Blaníku jsou dnes již jen obvodové zdi cihlové stavby bývalé kaple Máří
Magdaleny. Zdaleka sem putoval lid o svátku Máří Magdaleny a poutě nepřestaly ani tehdy,
když český lid vyznával víru pod obojí.
Roku 1672 odkázal Karel Adam z Říčan v poslední vůli 300 zlatých na stavbu kaple. Stavba
se dlouho protahovala. Až okolo roku 1730 věnoval arcibiskup Khünburg 6000 zlatých k
vystavění kaple Máří Magdaleny. Stavba měla podobu prodlouženého osmihranu a kostel byl
dokončen roku 1753.
Jeskyni pod kaplí dokonce prý obýval poustevník. Sláva kostela sv. Máří Magdaleny na
Malém Blaníku pohasla nařízením císaře Josefa II v roce 1783, kdy byla tato krásná stavba
uzavřena. Zvon byl přenesen do Louňovic. Od té doby kaple pustla, v roce a roce 1812 spadla
střecha a strop. Ze stavby byly odstraněny trámy a holé zdi připomínají zašlou slávu poutního
místa dodnes. Zájem i pozornost dnešních návštěvníků vzbuzuje také obrovský smrk, který
roste uprostřed zdí.
V roce 1886 dal kardinál Schönborn alespoň postavit přístřešek pro novou sochu s. Máří
Magdaleny, zhotovenou řezbářem p. Veselým.
Svatá Máří Magdalena
Marie Magdalena byla podle Nového zákona jedna z žen, které doprovázely Ježíše z
Nazaretu, zejména v závěru jeho života. Vystupuje i v některých apokryfech a v řadě
křesťanských církví je uctívána jako svatá.
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2009 až červenec 2016
  • 292 zobrazení
dudacka
Máme za sebou výživný prodloužený vikend. Stihli jsme divadlo, návštěvy, výlet na Dívčí Kámen, na Červenou Lhotu a na závěr koupačku v Hradci [:-)] prostě paráda a hlavně kompletní rodina [:-)] )
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2011
  • 275 zobrazení
horstyn
Taneční kurz pro dospělé.

V Horšovském Týně byl v pátek 4.března ukončen závěrečným tanečním večerem a slavnostním rautem, další ročník tanečního kurzu pro dospělé. Pod vedením manželů Cíchových z Taneční školy Dance Stod měl kurz šest lekcí a závěrečnou. Pořadatelem těchto kurzů je MKZ Horšovský Týn. Probíhají již řadu let a stále je o ně velký zájem.Letošního kurzu se zúčastnilo 18 párů.
Paní Jana Plachá prozradila: „S manželem chodíme docela pravidelně. Letos už posedmé oprašujeme naše staré zážitky při tanci. Máme tady svoji partu, baví nás to a cítíme se tady dobře. Je to prostě úžasné.“
Mezi úplné nováčky patřili letos například Tomáš a Martin Čedíkovi, které přihlásili jejich partnerky: „ Ze začátku jsme vůbec nechtěli chodit, ale věděli jsme, že naše partnerky mají s tancem bohaté zkušenosti a tak jsme se plně svěřili do jejich péče. Postupně nás to začalo bavit a dnešní závěrečnou si přímo užíváme a jsme rádi, že jsme to nevzdali:“ dodali bratři Čedíkovi.
Večer se nejen tančilo, ale i soutěžilo, např. jak znáš svého partnera.
Na závěr jsem požádal o několik slov, ředitelku pořádajícího Městského kulturního zařízení, paní Leonu Císlerovou: „ My jsme rádi, že i v dnešní uspěchané době si lidé najdou čas trávit večery při tanci. Kurz tance pro dospělé není jediný, který se uskutečnil. Od 11.března začíná Kurz tance a společenské výchovy pro mládež, rovněž pod vedením manželů Cíchových. Dvanáct tanečních lekcí a jedna prodloužená, letos na téma „Setkání historických osobností“ proběhne v sále MKZ. Závěrečný ples pro veřejnost pak bude v sále hotelu Šumava:“ dodala ředitelka MKZ.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.3.2016
  • 275 zobrazení
rrrrrrrrrrrr
Historie krytu se začala psát v době 2. světové války. Doposud se nepodařilo a s velkou pravděpodobností se ani z důvodu zničení nikdy nepodaří nalézt archiválie nacistického úřadu Tiefbauamt Brünn (Hlubinný stavební úřad Brno), jenž s velkou jistotou od konce roku 1943, anebo nejpozději v následujícím roceřídil přípravné, odstřelovací a stavební práce v geologicky obtížném skalnatém terénu pod hradem a někdejší barokní pevností Špilberk, na jejichž základě byl užv polovině listopadu roku 1944 – v době prvního velkého spojeneckého náletu na Brno – brněnským německým a snad i českým občanům, německé protiletecké policii a pravděpodobně také některým složkám wehrmachtu k dispozici zřejmě ještě ne zcela dokončený protiletecký kryt.

Na zachovalé, ale bohužel nedatované fotografii z výše uvedených let, která se nachází ve fondech Archivu města Brna, je vidět rozestavěný vstup do objektu, který je zajištěn pouze velkými dřevěnými kládami, nad nimiž se nachází cedule s hornickým symbolem, dvěma zkříženými kladivy, a německým i českým nápisem s hornickým pozdravem „Glück auf!“, „Zdař Bůh!“. Nad touto cedulí se vedle provizorního dřevěného sloupu s přívodem elektřiny nachází větší cedule s označením účelu stavby a úřadu, který ji zajišťoval – Luftschutzstollenbau (Stavba štoly protiletecké ochrany) a Tiefbauamt Brünn.

Je přitom velmi pravděpodobné, že dokumentace úřadu Tiefbauamt Brünn byla ke konci války spolu s veškerou stavební agendou města za roky 1851-1945 umístěna v blízké obci Pozořice ležící na východ od Brna, kde při bojích o město na konci dubna 1945 kompletně shořela.

Bližší informace nepřinesla ani prosba o důslednou rešerši v Bundesarchivu Bundesrepublik Deutschland (Spolkovém archivu Spolkové republiky Německo), kde by se snad hypoteticky určité informace k výstavbě protileteckých krytů v Brně mohli nalézat. Zásadní otázkou tu je skutečnost, z jakých finančních zdrojů byly protiletecké kryty v Brně financovány – zda-li z protektorátních, anebo, pro větší podíl německého obyvatelstva v Brně, z německých nacistických úřadů.

Důležité východisko pro výzkum představuje dosavadní výzkumná a publikační práce badatele Aleše Svobody, jejímž výstupem jsou tři díly knihy Brněnské podzemí (Brno 2001, 2003, 2004). Autor mylně datuje počátky výstavby krytu pod Špilberkem, a to do počátku dvacátého století. Přesto se v jeho bádání nachází mnoho podstatných informací týkajících se výstavby protileteckých krytů v prostoru kopce Kraví hory, jež lze analogicky použít i při obtížném pokusu rekonstrukce stavby krytu pod Špilberkem v závěrečné fázi války.

Na základě těchto výzkumů lze předpokládat, že organizací výstavby všech protileteckých krytů v centru města byly kromě úřadu Tiefbauamt Brünn pověřeny také specializované vojenské jednotky Luftschutz (Protiletecká ochrana) a pracovní síly sdružené v instituci Technische Nothilfe (Technická nouzová pomoc). V ní byli nasazeni především čeští odborníci a hlavně studenti středních škol formou nucených prací.

Tehdejší stavební technologie spočívala na principu postupného navrtávání a odstřelování skalního masivu. V místech odstřelů se hloubily chodby, kam byly k fyzicky velmi náročné práci nasazeny možná až stovky českých studentů ročníku 1927. Jejich úkolem bylo vybudovat soustavu pravoúhlých chodeb s několika vstupy a nouzovými východy s dobrým odvětráním a systémem sociálního zázemí.

Brňané žijící v centru města se v krytech pod Špilberkem a pod Kraví horou schovávali při třech spojeneckých náletech v závěru roku 1944, počátkem dubna 1945 a při osvobozování města ke konci dubna tohoto roku. V krytu na Husově ulici se mohlo ukrývat téměř pět set osob z řad Brňanů, protiletecké policie (Luftschutz) a pravděpodobně i některých složek wehrmachtu.

Pozoruhodnou epizodu po osvobození Brna představuje využití krytu v krátké době poválečné polodemokracie. Po půl roce od ukončení války, v doběvšeobecné obnovy běžného života a také v atmosféře odklízení trosek mnoha domů, které byly ve městě zničeny, podali dva místní obchodníci s vínem žádost o pronájem prostorů v bývalém krytu na Husově ulici. Těmito muži byli třiačtyřicetiletý Hermann Löwy, jenž tuto živnost v Brně provozoval už ve třicátých letech, a jeho společník třicetišestiletý Karel Šmíd.

Jejich podnikání bylo velmi úspěšné, zaměstnávali přibližně deset lidí a zásobovali moravskými, maďarskými a francouzskými víny nejen Brno ale i krkonošské hotely. Na jejich velkoobchod byla uvalena národní správa už dva dny po „Vítězném únoru“, 27. února 1948.

Poté převzala objekt Československá lidová armáda. Ta tyto prostory v naprostém utajení přebudovala na protiatomový bunkr, který nesl krycí označení „10-Z“. Objekt byl prioritně určen pro místní komunistickou nomenklaturu, místní velení Civilní obrany s kapacitou až pětset osob. Prostory byly dozděny cihelnou vyzdívkou, štoly byly prodlouženy a patrně také rozšířeny dalšími spojovacími chodbami. Úprava vstupu měla eliminovat účinky tlakových vln, celý prostor byl vybaven tehdy dostupnými technologiemi, které jsou dodnes zachovány v unikátním stavu.

Celková délka chodeb včetně nouzových východů tu dosahuje téměř 600 metrů, nejdelší střední štola zasahuje pod špilberský kopec od úrovně Husovy ulice do vzdálenosti 126 metrů a kryt má 65 místností na 1.500 metrech čtverečních. Na konci nejdelší chodby byl zřízen vodní rezervoár o objemu 50 m3. Pozoruhodné technické památky z padesátých let tu představují zvláště 60kW škodovácký generátor elektřiny, systém filtrace vzduchu a spojovací ústředna. Uvedení do provozu objektu „10-Z“ se uskutečnilo v roce 1959 a kromě několika cvičných poplachů nebyl nikdy využit.

Objekt předala Armáda České republiky v roce 1993 Magistrátu města Brna. Protiatomový kryt postupně chátral, přestal být pravidelně větrán, proti nezvaným návštěvníkům byly zabezpečeny jeho vstupy. V roce 2014 podepsal magistrát smlouvu o využití krytu s obecně prospěšnou společností, která připravuje zpřístupnění 10-Z. Hlavním smyslem projektu je učinit z původně vojenského prostoru místo setkávání a interaktivní expozici.

PhDr. Miroslav Jeřábek, Ph.D.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.4.2011
  • 257 zobrazení
jnburian
Prodloužený víkend v Jizerkách začal aklimatizačním výšlapem k říčkám a rašeliništím kolem osady Jizerka, cestou po modré se mnozí turisté rozloučili s představou, že jejich obuv patří do kategorie nepromokavá.
Následující ráno po minisoutěži ve stavbě sendvičů (s nepatrným náskokem zvítězil model "Tank T34 s depilovanou hlavní" před modelem "Šikmá věž v Pise") vyrazila skupina batůžkářů směr Polsko. Spíš jen šťastnou náhodou přitom objevili utajovanou aktivitu Českých drah, které u Harachova zahájily éru miniaturizace - část kolejí již je vytrhána a nahrazena novým úsporným modelem. Zdržení na hranicích, způsobené slepou zkratkou bylo účastníkům kompenzováno otevřeným kreditem na chatě Izerska Hala, kde došlo k doplnění energie z místních zdrojů. V závěru polské trasy se turistická dálnice změnila v balvano-močálový krpál, takže zdolání Smrku každý uvítal s povděkem. Logistická podpora expedice nezklamala - obytný přívěs nás očekával na dohodnuté pozici, nicméně nakonec dostala přednost ubytovna pod rozhlednou - přece jen nadstandartním službám jako např. bezplatná videopůjčovna nešlo odolat.
Sobotní sestup poněkud znepříjemnilo počasí, kvůli fyzické indispozici vedoucího zájezdu musel být dokonce povolán PSV (Profův Sanitní Vůz), po Pepově odvozu pak zdrcený zbytek účastníků zapíjel žal na Smědavě. Počasí se naštěstí později umoudřilo a bylo možno pokračovat dále přes vrchol Jizera a z něj "volnou navigací" projít tamním pralesem. Zde se mi skupina brzo v kleči a smrčině poztrácela, k dovršení všeho jsem narazil na čerstvou stopu pramedvěda jizerského (lat. Ursus praiserus), o kterém je známo, že si s oblibou své citlivé čtyři prsty chrání v pohorách sežraných turistů. Jistě každý pochopí mou úlevu, když se z porostu namísto obávaného medvěda prodral Ujo Miro. Zbytek cesty přes Protrženou přehradu již proběhl bez nesnází, návrat do civilizace byl oslaven houpačkovou žranicí (houpačkovou proto, že v penzionu U raka bylo jediné volné místo, kde šlo konzumovat, na houpačce).
Večer na základně pak Michal zapálil svíčky za padlé (jmenovali se Svijany, Harrach a Škopeček 12%) a pak už jen kytara, zpěv, r-u-m a další podobná pozitiva a sociální jistoty...
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • květen 2015
  • 248 zobrazení
akis
Šestičlenná skupina českých Přátel přírody se zúčastnila akce připravené Klubem slovenských turistů u příležitosti závěru kampaně Krajina roku Slovenský kras/Aggtelék Karst. Prodloužený víkend se konal 8. - 11. září 2011 ve východoslovenské Rožňavě a jejím okolí. Tamní krajina i lidé rozhodně stojí za zhlédnutí - opravdu "svojské".
více  Zavřít popis alba 
  • září 2011
  • 211 zobrazení
chaka
Toto albu představuje naši první letošní lyžarskou sezónu. Během ní se Vašík učil lyžovat. Je neuvěřitelné, jak rychle jsou u něj vidět pokroky! Je mu přesně 4,5 roku, poprvé stál na lyžích loni, jeden den, takže letos začínal prakticky od nuly. Nejprve jsme vyjeli s lyžařským oddílem na víkend do Jeseníků (leden, sjezdovka Miroslav) a pak do Beskyd na Kyčerku (konec ledna). Na těchto dvou výjezdech Vašík pochopil, jak ty prkýnka ovládat, to mi dodalo nadšení do dalšího výcviku.Tak jsem ho vzal ještě v únoru na prodloužený víkend do Jeseníků, společně s Jedličkovýma. Zažili jsem i noční lyžování!
Na samotný závěr sezóny jsem si vychutnal rakouské středisko Stuhleck. Tam už jsem byl sám, protáhl jsem si služební cestu. A byl to opravdu zážitek! Koncem března už jsou sjezdovky prázdné, den dlouhý, sněhu dost a už žádný moc nepadá. Jen odpoledne už měkne a je jak písek. Na to je jednoduchý recept: Koupit si 1/2 denní lístek, lyžovat hned od rána, na oběd se vyvést nahoru a za ušetřený peníz proti celodennímu lístku si dopřát nějaké občerstvení. Až se nabažíte a opálíte, stačí sjet dolů k parkovišti.
více  Zavřít popis alba 
  • zima 2014/2015
  • 214 zobrazení
mysticsmile
Krajská liga mužů Jižní Moravy a Zlína pokračovala v pátek 18. února 2011 prvním semifinálovým zápasem. Boskovický zimní stadion na Blanensku byl svědkem dramatického měření sil mezi domácím mužstvem SK Minerva Boskovice a hokejisty HC Spartak Velká Bíteš.
Tiskové konference ihned po skončení střetnutí se zúčastnil hlavní trenér SK Minerva Boskovice Rudolf Krupička a obránce s číslem 8 Marek Antoňů, střelec rozhodujícího šestého gólu v prodloužení, když gólman hostujícího mužstva z nejasné příčiny na chvíli opustil svou svatyni a to se hostujícím hráčům stalo osudným.
Oba shodně konstatovali, že čtrnáctidenní přestávka i když byla přerušována treninky, poznamenala počáteční slabý výkon domácího mužstva. Sebelepší příprava nemůže nahradit reálný zápas. Naopak soupeř mezitím absolvoval tři kvalitní utkání. Na průběhu hry to bylo znát. Než se „Minerváci“ zahřáli, nasypal jim hostující tým čtyři góly. „Ale věřili jsme, že stav ještě dokážeme zvrátit. Kdybychom i my před tím intenzivně hráli, vše by zřejmě vypadalo jinak. V období před nucenou přestávkou jsme dávali dost gólů, naše účinkování v soutěži bylo kvalitní. Viz těžké utkání v Brumově - Bylnici, kde se nevyhrává snadno.“ Zde drama skončilo 1:7 (1:2, 0:4, 0:1)
V poslední třetině byla na hráčích Spartaku Velká Bíteš znát únava z předchozích těžkých bojů, docházely jim síly a toho dokázali „Minerváci“ dokonale využít.
„Děkujem divákům, kteří tentokrát vytvořili fantastickou atmosféru. Mohutným skandováním a povzbuzováním nám pomohli dotáhnout duel do triumfálního vítězství.“ Těmito slovy se oba reprezentanti SK Minerva Boskovice na závěr tiskové konference s novináři rozloučili.
Dramatický zápas plný nečekaných zvratů skončil v normální hrací době 5:5. Rozhodla jej teprve pátá minuta prodloužení, kdy gólman hostů na chvíli zaváhal a domácím se podařilo za neutuchajícího jásotu přihlížejících fanoušků upravit skóre do prázdné brány na konečných 6:5, po třetinách 0:2, 2:2, 3:1, prodloužení 1:0.
Branky domácí: Komínek 2x (Provazník, Kroupa, Holý, Buďa), Horáček (Antoňů, Stanček), Stanček (Šlapanský, Veselý), Holý, (Komínek, Karný), Antoňů
Hosté: Konečný 2x (Banda, Pospíšil Drdla), Šidák (Pospíšil), Šidák (Touška), Petrčka
Velmi kvalitní, pohledné a rychlé utkání sledovalo z ochozů a tribun 180 spokojených diváků.
Hokejisty SK Minerva Boskovice čeká v neděli 20. února odveta na ledě Spartaku Velká Bíteš, kde nebudou mít výhodu domácího prostředí.
Více informací včetně televizních záznamů předchozích domácích utkání na www.skmb.cz
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 31.5.2007
  • 213 zobrazení
klt
Na hraně terasy, oddělené od nejstaršího litoměřického “města” (dnešního Dómského vrchu) údolím Pokratického potoka, stál v závěru 12. století drobný románský kostel zasvěcený Panně Marii. Kostelík byl součástí velmožského dvorce Hroznatova. Blahoslavený Hroznata (asi 60. léta 12. století - 1217) se zřejmě na Litoměřicku narodil, jeho rod zde vlastnil dost rozsáhlé majetky. K jejich správě sloužil Hroznatovi dvorec na “Nové hoře nad Labem” - tak bývá v nejstarších písemných pramenech ze 13. století označováno vznikající vrcholně středověké město Litoměřice. Hroznatovým odkazem se dvorec s kostelem dostaly do majetku tepelského kláštera, později zde zřídili svůj špitál křižovníci. Ti zde působili přibližně od poloviny 13. století až do husitských válek. První výslovná zmínka o kostele je dochována z roku 1257. V dobách utrakvismu byl kostelík ve správě města, které při něm v roce 1549 zřídilo latinskou školu. Toto středisko vzdělanosti dosáhlo postupně značného věhlasu, určitý čas zde byl rektorem Mistr Pavel Stránský, autor známého díla „O státě českém“, který v roce 1627 odešel z Litoměřic do exilu. Již v roce 1629 přišli do města první jezuité a starý kostel se školou jim sloužil jako prozatímní působiště. Místo si tak podrželo svou funkci vzdělávacího centra, která de facto zanikla až ve 20. století. Jezuité mohli začít s úpravami objektů až po skončení třicetileté války, která byla pro město velmi pustošivá. Po získání potřebných prostředků začala v roce 1649 přestavba gymnázia, v roce 1650 byl rozšířen starý kostel a roku 1654 započali jezuité se stavbou své koleje. Budování jejich objektů trvalo více než sto let. V roce 1731 byla dokončena stavba nového dvouvěžového chrámu Zvěstování Panny Marie na připravené parcele na východní straně jezuitské ulice, takže starý kostel již nebyl potřebný. Jižní křídlo jezuitské koleje bylo dokončeno (1770) až poté, co byl překážející starý kostel v roce 1759 odstraněn. Již v roce 1773 byl jezuitský řád zrušen. Z hlediska stavební podoby kostela se jednalo o nevelkou jednolodní stavbu na obdélném půdoryse, románský kostel měl zřejmě obvyklou východní půlkruhovou apsidu. Charakteristickým znakem, umožňujícím identifikaci objektu na starých vedutách, je zvonice, vyrůstající z hřebene sedlové střechy kostela. Tato (sanktusová) věžička musela být dřevěné konstrukce. O významném využití dřeva v konstrukcích tohoto kostela svědčí také jedno z nejstarších zobrazení tzv. Labského prospektu (z doby kolem roku 1600), na němž je západní stěna kostela znázorněna jako hrázděná. Je možné si představit, že jezuitské rozšíření kostela mohlo spočívat právě ve vybourání této stěny a prodloužení lodi kostela k západu. Paradoxně však srovnání jednotlivých vedut působí spíše dojmem, že na počátku 18. století byl kostelík menší než o 100 let dříve. Vysvětlit si to lze snad jen relativním zmenšením kostela - okolní objekty totiž “vyrostly” mnohem výrazněji (jezuitská kolej).Zajímavá je paralela využití klíčového místa, tj. předpolí mostu přes řeku, při porovnání Litoměřic s Prahou. V obou městech na tomto strategickém místě nalezneme jak křižovníky, tak později i jezuity.
Městská rada vybrala pro jezuity vhodné místo v ulici při kostelíku Panny Marie, kde až do husitských válek bývala malá komunita křižovníků s červenou hvězdou, při níž stál již v polovině 13. století špitál. Areál byl patrně součástí někdejšího dvorce blahoslaveného Hroznaty a nacházel se původně až za městskými hradbami respektive v předpolí někdejšího královského města. Větší změny zde nastaly během husitských válek, kdy kostel i k němu přilehlý špitál spravovalo město Litoměřice. Byla zde i proslulá latinská škola založená roku 1549, na níž byl i určitý čas rektorem M. Pavel Stránský, autor významného díla „O státě českém“, jenž z Litoměřic roku 1627 odešel do exilu. Ke kostelíku Panny Marie a latinské škole bylo ještě přidáno 6 domů (mezi nimi i dům P. Stránského) a ze zkonfiskovaného majetku Stránského i velký dům v Mlékojedech.
Předchůdcem dnešního areálu byl křižovnický špitál, vzniklý na předmostí labského mostu v polovině 13. století u kostela Panny Marie. Ten byl zřejmě součástí dvorce později blahoslaveného Hroznaty v předpolí pozdějšího královského města. Od husitských válek kostel i špitál spravovalo město, po roce 1549 zde sídlila latinská škola. Po příchodu jezuitů do Litoměřic roku 1629 jim starý kostel a škola posloužily za provizorní působiště. Po skončení ? třicetileté války a shromáždění potřebných prostředků začali roku 1649 přestavovat gymnázium, roku 1654 stavět kolej a od roku 1701 nový kostel, nejmohutnější litoměřickou barokní novostavbu. Stavební aktivita skončila až roku 1770 dostavbou jižní části koleje na místě roku 1759 strženého starého kostela.

zdroj: http://litomerice-leitmeritz.net/clanky/cist/nazev/17-zmizele-litomerice-i-zmizele-kostely
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jezuitsk%C3%A1_kolej_(Litom%C4%9B%C5%99ice)
http://www.hrady.cz/index.php?OID=2232&PARAM=11&tid=21990&pos=450
více  Zavřít popis alba 
52 komentářů
  • prosinec 2004 až červenec 2017
  • 207 zobrazení
brestaci
Prodloužený víkend v Krušných horách? Na Moldavě? Kousek od Dubí, Litvínova, Mostu? Co tady v té průmyslové oblasti budu dělat? To byly moje první úvahy při rpzhodování zda s kamarády na ty hory pojedu. A jak to dopadlo? Krušné hory se staly moji novou láskou. Jsou místa , kde vypnete a vnímáte jenom přítomnost. Čas se zpomalí, pocity se zintenzivní a vy si jen tak šlapete, pozorujete, posloucháte a nasáváte pozitvní energii. A to bylo tam na moldavských lučinách a planinách s osamělými stromy, travnatými pěšinami a cestičkami a s cvrlikáním skřivana polního. A nikoho nepotkávaje. To z Krkonoš neznám. Hospůdek sice pomálu, o to víc pivečko na závěr vejletu chutnalo. To jsem si tam vzala jenom stařičký kompakt. Jojo , někdy člověk ale udělá blbosti. Povedenej výjezd se spoustou nových informací a výzvou poznávat tento kout Česka znovu a opět. J.Š. a J.K. dík, povedlo se.
více  Zavřít popis alba 
103 komentářů
  • červen 2019
  • 187 zobrazení
lukpe
Prodloužený víkend s rodinou ve Vysokých Tatrách. V pátek výstup s dětmi na Satana (2421 m) z Mlynické doliny a v sobotu na Vysokou (2547 m) ze Zlomiskové doliny centrálním žlabem. Na závěr krátký výlet do Tatranské Lomnice.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2016
  • 190 zobrazení
annicka09
sluníčkově upršený prodloužený víkend v Telči, Českém Krumlově :-) a na závěr návštěva stezky korunami stromů :-)..parádní zážitek, jen kdyby zrovna nebyl vichr a blížící se apokalypsa :-D :-)..určitě se tam jednů vrátíme :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 8.5.2015
  • 177 zobrazení
tandemicek
prodloužená na závěr naší taneční výuky...
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 31.3.2014
  • 164 zobrazení
Reklama