Hledání: Z léta 2015

Pro dotaz Z léta 2015 jsme našli 3 299 výsledků.

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

madlovam
  • 27.6.2016
  • 260 zobrazení
konebabi
  • červen až červenec 2016
  • 122 zobrazení
konebabi
  • 23.4.2016
  • 57 zobrazení
prochin
Další sólo cesta za východem slunce na Sněžku. Vítr se mnou cloumal, zalézal pod nehty, párkrát mě chtěl sundat. Asi bych to měl vyzkoušet i někdy v létě. Ještě jsem nezažil, aby se na Sněžce prášilo. Objektiv mám jako prase. Opět bez stativu, jen tak z ruky. Zdařilé zakončení roku 2015.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 31.12.2015
  • 256 zobrazení
jarda56
1 komentář
  • 30.12.2015
  • 806 zobrazení
dolany
Snímky z naší zahrady (a okolí) z předposledního dne roku 2015.Petrklíče,barvínek,měsíčky,fialky,rudbekie,macešky i okrasné jahody-nikdo z nich neuznává kalendář. I tráva je zelenější než v létě a na podzim. A to jsme se učili,že poručíme větru,dešti atd...
více  Zavřít popis alba 
  • 30.12.2015
  • 52 zobrazení
cyklorudla
V úterý 29. 12. 2015 mělo být podle předpovědi hezky, tak jsem se vydal na delší výlet směrem do Českého Ráje. Z Prahy jsem jel rychlíkem do Mnichova Hradiště. Tam jsem byl kolem deváté ráno. Po návštěvě bistra a konsumaci sýrového rohlíku a horkého čaje se čtyřmi kostkami cukru jsem se za svítícího slunce a modrého nebe vydal na modrou turistickou táhnoucí se k Ještědu. Nejdříve jsem kolem městských historických budov naučnou stezkou vyjel prosluněnou alejí na dominantní vrch Káčov na (350 m). Tam byla k vidění fotovoltaická elektrárna a čedičový suk. Za panujícího ideálního počasí se obojí jevilo jako hraničně „krásné“. Ještěd byl také zřetelně vidět. Kolem zříceniny hradu Zásadka jsem strmou úzkou stezkou lemovanou zábradlím sjížděl k Jizeře. Ale to nebylo jen tak. Nejenže to na vlhkém podzimním listí strašně klouzalo, ale 50 m ve směru jízdy mi cestu překřížilo stádo kanců. Hrůzou jsem ztuhnul a začal štěkat. Já štěkám velmi přesvědčivě, kanci se dali na bezhlavý úsek nejdříve do protisvahu, ale po kontaktu s nějakým plotem se obrátili a překřížili stezku ještě jednou. Proboha, snad neběží na mě!!! Měl jsem co dělat abych se nepotento. Kanci pak zmizeli ve směru, odkud vyběhli. Ale to nebyl poslední „animální“ konflikt toho dne. Zelená turistická před mostem přes Jizeru vedla dvorcem rozlehlé zemědělské usedlosti, na jejímž začátku jsem narazil na mladého farmáře, dříve družstevníka. Ten mě upozornil, že jejich statkem se na kole nejezdí. „A co pes?“, zeptal jsem se. „Jo, toho máme, ale nic nedělá.“ Po této odpovědi jsem pro jistotu přes jeho upozornění opět nasedl na kolo. A dobře jsem udělal. Vyběhl na mě asi šedesátikilový bernardýn a s vyceněnými zuby se snažil dostat k levému lýtku. Podařilo se mi kopnout ho za jízdy dvakrát do čumáku, mám v tom už praxi. A po setkání s kanci jsem ho přes velikost malého telete v tom momentě považoval za relativně neškodného tvora. Na mostě přes řeku mě málem přejelo auto. Ale bylo nádherně a na návrat jsem přes konfliktní situace nepomýšlel. V Mohelnici nad Jizerou jsem se konečně dostal na modrou a vjel do tří- až čtyřkilometrového údolí Malé Mohelky (249 m), což je od světa odříznutý stinný canyon, kde není slyšet hluk civilisace, kam slunce svítí jen někdy a kde je i špatný signál. V létě za sucha tu musí být kouzelně, ale v mém případě se jednalo o několikakilometrový průjezd bahnem a brodění přes říčku, která cestu co chvíli křížila, podobně jako Záhořanský potok u Prahy. První polovinu údolí rozbahnili lesní dělníci, druhou polovinu pak motorkáři. Výjezd, respektive upocené vytlačení kola na slunce do vesnice Ouč 375 m jsem považoval za vysvobození a křižoval se před sochou Nepomuckého stojící na kraji vesnice za přežití kanců, bernardýna a bahna. Přes vesnici Vrtky (410 m) s její historickou vodárnou a cihlovou trafostanicí jsem se divokým lesním úsekem dostal do vesnice Hlavice a odtud přes Lesnovek a Hrubý Lesnov až ke kamenné přírodní zvláštnosti Čertova Zeď (494 m). To bylo vlastním cílem výletu, i když v jeho dosažení jsem po ránu v blátivém údolí Malé Mohelky nedoufal. Nicméně před cedulí ohlašující CHKO na mě vyběhl černý pes velikosti předchozího bernardýna a cenil na mě zuby. Odrážel jsem ho „přednastaveným“ bicyklem, který se osvědčil jako bariéra mezi člověkem a zvířetem. Objevil se jeho páníček a komentoval to slovy: „To nic, on jenom hlídá“. Vskutku uklidňující.

Přírodní památka Čertova Zeď je podle vědců dílo Matky Země, i když při pohledu na fascinující „rovnou“ čedičovou bariéru se člověku mohou ohledně přírodnosti této zdi vkrádat do duše jisté pochybnosti. Tak či onak - prostě úžasné!! To byl nejzazší bod cyklovýletu. V nohou jsem měl nějakých 25 km čistě po turistické a docela jsem je cítil. Zpět k vlaku jsem jel cyklotrasou 3050 přes Budíkov a Všelibice do Libíče a odtud za soumraku velmi chladným – chvílemi byla i jinovatka na trávě - údolím Mohelky po silnici č. 277 do Mnichova Hradiště s jeho večerně nasvícenými historickými stavbami. Rychlík do Prahy o páté jel takřka na čas, v sedm večer jsem byl doma. V duchu jsem se modlil o dlouhé dny a mumlal si, jaká je to škoda, že na onu čedičovou zvláštnost nebylo víc času. Tento cyklovýlet jsem subjektivně vnímal jako jízdu mimo časoprostor, něco jako meditaci a cestu proti toku času, jehož je nakonec vždycky málo. Už jen proto, že na samotné focení padla nejméně hodina čistého času.

Rudolf.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.12.2015
  • 72 zobrazení
trojanovamilena
František Seidel užíval ateliér ještě v 90. létech 20. století. Zachovala se řada unikátních fotografických potřeb, nábytek, vybavení. Prostory byly restaurovány a zpřístupněny v r. 2005. Ateliér vlastní rozsáhlou fotobanku z původních skleněných desek rodiny Seidlových.
více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • 28.12.2015
  • 112 zobrazení
kkrrmmtt
27.prosince 2015 se u Pošty v Malenovicích sešli členové sobotní i nedělní skupiny napajedelského kroužku agility, aby se společně se svými pejsky a dalšími rodinnými příslušníky společně vydali na procházku.
Vánoční vycházky a pochody jsou již tradiční akcí, ale letos poprvé jsme se vydali za hranice Napajedel. A proč se staly zrovna Malenovice novým cílem naší procházky? Jednoduše proto, že zde žije několik našich členů a ti navrhli udělat výlet na Svatou vodu.
Na procházku se informacemi zásobil Jožka a tak jsme se i my cestou dozvěděli několik zajímavostí o památkách v Malenovicích a hlavně o cíli naší cesty.
Pro ty, kterým povídání uniklo, ale i pro ty, kteří se procházky z nejrůznějších důvodů nezúčastnili a přitom chtějí vědět, můžou si přečíst povídání převzaté z internetu. Snad se to k přiblížení našeho výletu bude hodit.

"Svatá voda, Malenovice

Oblíbené poutní a výletní místo, které je hojně navštěvováno poutníky a turisty nejen z okolí, ale i ze vzdálených míst, se nachází v lese 7km JZ od Zlína. Velmi oblíbená je voda ze zdejšího pramene. Studánka nadkrytá kamennou klenbou má v malenovickém okolí pověst léčivé vody. Nad studánkou je příkrý svah, v němž je skalní jeskyně se sochou Panny Marie Lurdské.

K místu se váže mnoho pověstí:
Cyril a Metoděj zde kázali a křtili, lidé začali pozorovat, že upřímná modlitba a omytí pramenitou vodou dodává duševní i tělesné osvěžení. Pomoc zde hledaly maminky malých nemocných dětí, které s vděčností za vyslyšení zavěšovaly dětské košíky.
V roce 1854 zde postavil lesní kapli Josef Buksa ze Šelešovic jako poděkování za uzdravení své slepoty. V kapli byl umístěn obrázek Panny Marie Provodovské.
V roce 1902 byla nad pramenem postavena kameninová socha Panny Marie Lurdské, později přemístěna do výklenku skály. Postupně přibývalo poutnických průvodů s hudbou a kněžími ze Slovácka, Valašska i z Hané. V roce 1933 byl vypracován projekt větší kaple (malého poutního kostelíka). Realizace stavby se však neuskutečnila.
Padesátá léta 20. století přinesla další potíže, poutní průvody nebyly povoleny. Jedině blízká farnost Lhota u Malenovic zde mohla chodit každý rok s hudbou, protože průvod lesem nenarušoval dopravu ani nedráždil "uvědomělé obyvatele" nového malenovického sídliště. Společná pouť se přesunula na první zářijovou neděli. Její kontinuita nebyla nikdy přerušena, konala se vždy a za každého počasí za velké účasti poutníků. Stáří kapličky a zvláště ničivé zásahy vandalů vykonaly své dílo a začalo hrozit její zřícení. Namísto generální opravy přičiněním tehdejšího duchovního správce v Malenovicích P. Vojtěcha Krále a především nesmírně odvážnou obětavostí farníků ze Lhoty u Malenovic byla v roce 1963 k nelibosti státní správy ve dvou dnech postavena kaple nová. V této době byla upravena i lurdská jeskyňka a okolí pramene."

Procházka se líbila nejen nám, páníčkům, ale i našim pejskům. Hafani radostně pobíhali po louce i v lese, honili se a dováděli a někteří z nich zkoušeli trpělivost svého pána, když vytrvale čmuchali u děr, v nichž tušili bydliště lesní myši nebo dokonce nějaké lišky. Ale ulovit se žádnému z nich nic nepodařilo! Tak aspoň u pramene se mohli osvěžit svatou vodou a nějakými pamlsky z batohu.
A na zpáteční cestě vznikl plán, že příští - jarní- procházka by mohla být opět v okolí Malenovic, ale jiným směrem. Krásně vypadala z výhledu Tlustá hora a tak právě tam se cestou kolem Hradu možná vydáme příště. Pejsci se určitě těší moc a my jejich parťáci si to taky nenecháme ujít.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 27.12.2015
  • 106 zobrazení
krusnohorka
Jeli jsme do Ostravy za přáteli.
V sobotu nás Hanče vzala na Turkov,přírodní památku.
Je to taková lesní núdle ve městě,s mokřady a zajímavým rostlinstvem,zvířaty...
Krom zajímavě tvarovaných kmenů některých stromů tam toho na zimu moc k vidění není,ale na jaro a v létě...no,počkáme si.
Z Turkova jsme to vzali na Třebovice,kde je hodně co fotit a pak zpátky do Poruby.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 26.12.2015
  • 75 zobrazení
paj
V albu je pár fotografií, které se nikam nevešly. Byly pořízeny namátkově při různých příležitostech.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.12.2015
  • 140 zobrazení
paj
Sen o štěstí byla třetí a současně poslední hra, kterou s námi secvičila paní učitelka Hrdličková a moje maminka, jež byla současně vedoucí školní družiny, švadlena, která pořizovala holkám šaty a také nacvičovala veškeré tance, neb byla hudebně i pohybově nadaná. Dodnes, po mnoha letech, na své působení v této hře rád vzpomínám. Byla nejen zábavná, nýbrž měla i mravní rozměr, c ož jsme však tehdy nechápali. Mnohé z ní však v nás nemohlo nezanechat stopy. Většina snímků byla pořízena po představení, neb jsme chtěli využít dobrodiní krojů, do nichž jsme byli navlečeni a které zvláště pak děvčatům nesmírně slušely.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.12.2015
  • 104 zobrazení
paj
Již v průběhu povinné školní docházky jsem toužil pochlubit se svým kamarádům naší chatou, o jejíž stavbě se zmiňuji na jiném místě. Dlouho rodiče, jmenovitě tatínek, odolávali mým úpěnlivým prosbám, nakonec však nevydrželi soustředěný tlak. V průběhu posledního ročníku základní školy jsme s kamarády několikrát ve vší počestnosti zajeli na chatu, snad abychom si užili samostatnosti a odloučení od rodičů.
Kategorie: dětipříroda
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 23.12.2015
  • 178 zobrazení
paj
Výlet do Belianských Tater pro nás v osmé třídě zrealizoval náš třídní učitel, pan Břetislav Lankočí, jehož jsme nepříliš milovali, nicméně byl pro nás neškodný. Kdesi splašil stařičký autobus, kterýžto typ již dávno nejezdil. Přesto nás spolehlivě dopravit tam i zpět a my si to užíval. My kluci jsme se samozřejmě točili okolo našich krásných dívek. Tentokrát jely obě mé vyvolené krasavice, což jsem měl velmi těžké, neb obě byly navíc i inteligentní.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.12.2015
  • 149 zobrazení
paj
V rámci kulturních aktivit školy za vydatného přispění mé maminky, paní Jiřiny Pátrové, byla secvičena akademie. Dívkám maminka našila krásné šaty, většinou z různých zbytků, holky si nakulmovaly vlasy, namalovaly pusy a udělaly se na krásno.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 23.12.2015
  • 129 zobrazení
paj
Naše škola byla pověstná svým kulturním zaměřením a mimo povinně dobrovolnou účast na akcích pořádaných rodnou stranou a vládou pořádala řadu různých kulturních akcí. Jednou z nich byla i návštěva členů baletního souboru Státního divadla v Ostravě, primabaleríny Vlasty Pavelcové s doprovodem.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.12.2015
  • 100 zobrazení
paj
Každý školní rok bylo s námi dětmi, coby dětskými herci, secvičeno divadelní představení a realizováno v krásném divadelním sále školy v Ostravě Radvanicích, na Trnkovci. Této nevděčné role se vždy ujala paní učitelka Antonie Hrdličková, jíž sekundovala moje maminka Jiřina Pátrová, která navíc zabezpečovala i nácvik tanců a šití kostýmů, převážně dívčích. Prvním představením byla tato pohádka, z níž se, bohužel zachovala pouze jediná fotografie.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.12.2015
  • 93 zobrazení
paj
Po třech letech příprav v cyklistickém kroužku vedeném ředitelem školy Ludvíkem Kuděláskem a několika dílčích výletech po regionu jsme za závěr školní docházky byli odměněni 14 denním cyklistickým výletem po Slovensku. Udělali jsme okruh počínaje Žilinou přes Roháče, Vysoké Tatry, Liptov, Nízké Tatry, jih Slovenska na maďarské hranice, Turiec, přes Vrůtky, Trenčín, zpět do Žiliny. Byl to fantastický výlet, kdy jsme si převážně sami vařili a spali po tělocvičnách spřátelených škol.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.12.2015
  • 617 zobrazení
marekmak
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 23.12.2015
  • 67 zobrazení
toh
Kdysi jsme s pár nadšenci vymysleli v čase adventním tuto akci, která za ta léta opravdu zdomácněla. Odpo jsem pak vyrazil na Mlýny, páč nám tady přesně před rokem odešel kamarád Petr do věčných lovišť, a tak jsme na něj vzpomínali pod krásným převisem kousek od hospody.Ahoj Cipísek.
více  Zavřít popis alba 
  • 20.12.2015
  • 64 zobrazení
Reklama