Hledání: Zboznov2015

Pro dotaz Zboznov2015 jsme našli 112 výsledků.

Náš tip

Diskutujte na Rajčeti!
Podělte se o své fototipy
a navzájem se inspirujte.

klt
Klášter Doksany je ženský premonstrátský klášter v Doksanech v okrese Litoměřice, nejstarší této řehole v zemích Koruny české.
Jedenácté a dvanácté století bylo v západní Evropě dobou rozkvětu a zakládání nových klášterů. Roku 1120 založil kněz Norbert v Prémontré nedaleko Soissons ve Francii klášter s novou řeholí sv. Augustina, schválenou roku 1126 papežem Honoriem II. – řád byl podle kláštera nazván premonstrátským a velmi rychle se šířil. Zároveň s ním vznikl i ženský řád premonstrátek.Již před rokem 1140 dal pražský biskup Jan I. (zemřel 1139) základ k založení prvního kláštera premonstrátů na Strahově, kteréžto založení uskutečnil hned po svém nastoupení na trůn (1140) český kníže Vladislav II. spolu s olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem. Záhy nato, nejpravděpodobněji v letech 1144–1145, založil kníže Vladislav II. se svou chotí Gertrudou klášter premonstrátek v Doksanech, poblíž stávajícího knížecího dvorce. Doksanský klášter byl osazen řeholnicemi z porýnského kláštera v Dunenwaldu a dcerami z předních domácích rodů. Zakladatelka kláštera Gertruda zde byla později i pohřbena.
V letech 1175 až 1178 klášter vyměnil svůj hospodářský dvůr za jiný majetek poblíž obce Kravaře v jižní části Českolipska s Chřenem, synem mělnického probošta Juraty. Za doplatek 4 hřiven stříbra tak získal jak rozsáhlé území Újezd, které dosahovalo daleko na sever až k Ploučnici a také dvorec Radoušov (dnes Víska).
V období husitských válek a za třicetileté války byl několikrát vypleněn. Od konce 17. století probíhala rozsáhlá přestavba areálu, který je dnes jedním z nejpozoruhodnějších barokních komplexů v Čechách. Klášterní kostel Narození Panny Marie dostal barokní podobu v letech 1710–1720; cenným pozůstatkem románské baziliky je sloupová krypta a apsida.
Klášter sester premonstrátek v Doksanech nedaleko Roudnice nad Labem vznikl pravděpodobně současně se Strahovem roku 1143 nebo 1144 jako zbožné dílo Vladislava II. a jeho manželky Gertrudy, která zde také nalezla místo svého posledního odpočinku. Sotva si dnes uvědomíme, že to byl druhý ženský klášter založený v našich zemích. První premonstrátky přišly z porýnského Dűnnwaldu. Doksany se těšily přízni vládnoucích Přemyslovců nejen po hmotné stránce, což dokazuje mimo jiné to, že sestrám byly svěřovány na vychování královské dcery včetně (pozdější svaté) Anežky České. Klášter sdílel osudy své země, jejíž pohromy byly i pohromami kláštera, a rozkvět pochopitelně nacházel odraz i v rozkvětu kláštera. Za husitských válek musely sestry Doksany opustit, ale po asi pětiletém exilu se vrátily. Když za Třicetileté války získal strahovský opat Questenberk v Magdeburku ostatky svatého Norberta, byly přivezeny na podzim roku 1626 nejprve do Doksan a odtud v květnu následujícího roku 1627 na Strahov, kde jsou uloženy dodnes. Doksanští probošti získali roku 1628 (?) právo infule a roku 1738 byli povýšeni k důstojnosti opatské. Roku 1782 byl kvetoucí klášter s 49 sestrami císařem Josefem II. zrušen. Klášter nejprve sloužil jako kasárna, později přešel do šlechtických rukou. V době totality patřil celý areál státu, v části kláštera byl státní statek. Doksanský klášter kdysi, v roce 1162, vdechnul život klášteru sester na krakovském předměstí Zwierzyniec a právě odtud byl roku 1998 zásluhou polských sester obnoven život kontemplativních premonstrátek v Doksanech jako na jediném místě u nás.

zdroj: http://www.klasterdoksany.cz/1114.htm
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%A1%C5%A1ter_Doksany
více  Zavřít popis alba 
189 komentářů
  • srpen 2011
  • 321 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
oskaar1
Dobrého dne přeji. Tak jsem se po více jak 40 letech vydal do míst, kam jsem jezdíval za svým zbožným dědečkem, co pěstoval,...pardon,...co choval své ovce. Tady se ze mě vždy stával malý pasáček a náležitě jsem si to užíval. Byl jsem silně zvědav, jak moc se toto místo změnilo.
více  Zavřít popis alba 
43 komentářů
  • 22.7.2015
  • 226 zobrazení
wwendy53
Všechny pouti v rámci regionu zcela zastínil věhlas mariánského poutního místa na Vápenkách ve Frýdku
Když při požáru poutního domu na Svatém Kopečku u Olomouce zahynulo 96 poutníků, podle pověsti jejich duše ještě tu noc připutovaly k mariánské soše na frýdecké Vápenky, kde zpívaly zbožné písně, které byly zřetelně slyšet až v ulicích města.
Ačkoliv můžeme k těmto vyprávěním zaujmout kritické stanovisko, faktem zůstává, že na přelomu 17. a 18. století byly Vápenky oblíbeným cílem především poutníků z moravské Hané, což může mít souvislost s pověstí o duších uhořelých na Svatém Kopečku u Olomouce. Nejpočetnější hanácká procesí zde pravidelně přicházela z Tovačova, Velké Bystřice a Klenovic, a proto frýdecká madona obdržela přezdívku „hanácká Panna Maria“
více  Zavřít popis alba 
315 komentářů
  • podzim 2015
  • 233 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
bvi
Starý zvon z Dobré na nové věži.
Na podzim minulého roku dala farnost Dobrá u Frýdku-Místku k dispozici své tři staré litinové zvony, protože pořizovala nové bronzové.
Vzhledem k tomu, že na věži kostela svatých apoštolů Petra a Pavla v Komárově nebyl žádný zvon od II.světové války, rozhodl jsem se oslovit tamního faráře, že farnost Horní Roveň by měla o jeden zvon zájem.
S duchovním správcem farnosti Dobrá – P.Bohumilem Víchou – byla domluva taková, jaká by měla mezi kněžími být. Na smluvený termín jsem do farnosti Dobrá přijel a zvon autojeřáb sundal z věže až k přívěsnému vozíku.. O tom již časopis IKD informoval.
Po celou zimu a jaro probíhaly přípravné práce jak na zvonu tak na zvonové stolici. Bylo třeba na věž přivést přípojku elektřiny, vyčistit zvonici od holubího trusu a jiného nepořádku, a připravit vše k osazení zvonu. Zvon bylo potřeba zvenku i zevnitř umýt a podle pokynů zvonařské firmy nakonzervovat. Veškerých prací spojených s osazením zvonu se zhostili farníci farnosti Horní Roveň. Pouze čistě zvonařské práce dělala zvonařská firma. Profesionálové z řad farníků provedli přípojku elektřiny na věž, dále provedli zednické a tesařské práce. Tesařské práce byly nutné proto, že k věži se nešlo dostat jeřábem ze žádné strany, a tak jsme museli zvon vytáhnout na věž ručně pomocí systému kladek na trámu.
Veliké poděkování patří právě pracovníkům firmy Pila Komárov, kteří tyto tesařské práce provedli, a také Sboru dobrovolných hasičů Komárov, jehož členové mnohou svou volnou chvíli strávili na kostele nebo na věži v přípravných pracích, které mnohdy byly velmi fyzicky náročné.
Den 4.června 2015 byl slavností celé farnosti, protože aniž by tento zvon jedinkrát v naší farnosti zazněl, již v přípravných činnostech spojil farníky k účasti na jednom díle. Staří a nemocní se na tento účel celou dobu modlili, a my mladší jsme pracovali. Proto se v tento den sešli farníci ze všech obcí farnosti, aby byli zbožně přítomni posvěcení zvonu a jeho vytažení na věž.
Zvon byl zasvěcen svatému apoštolu Pavlovi. Ve farnosti jsou dva kostely svatých apoštolů Petra a Pavla. V Moravanech je zvon zasvěcen svatému Petru, tak v Komárově byl zasvěcen svatému Pavlu.
Zvon byl vytažen na věž, osazen elektrickým zvoněním, a dnes již svým hlasem hlásá slávu Boží. Po více jak 75 - ti letech opět zní z věže kostela v Komárově zvon. P.Jakub Polívka.
Otče, zvon je očištěn wapkou - tedy vysokotlakým čističem, a napuštěn kančím sádlem. Zvonař prohlásil, že na takovéto zvony je nejlepší vepřové sádlo, aby dál nekorodovaly. A chlapi, co to dělali, měli k dispozici jen sádlo z divokého prasete. Tak to namazali, a nechali na sluníčku vpít do zvonu a sjednotit. Proto ten zvon vypadá tak nádherně. Traverza byla v dílně, ta je zrenovovaná dílensky.
Pro účely diecézního časopisu IKD vznikl i komentář, který vám přikládám.
Děkuju mnohokrát.P.Jakub Polívka
více  Zavřít popis alba 
  • 10.6.2015
  • 246 zobrazení
jirkadolejs
Letos jsem nestihnul řádnej termín (první sobota v lednu), tak jsem vyrazil v ještě řádnějšim :-) Experimentoval jsem s dopravou a díky nespolehlivosti ČD jsem absolvoval tradiční tříkrálový pochod přes tři vrcholy Českýho středohoří v obrácenym pořadí.
Lovosice-Režný Újezd-Boreč (449 mnm)-Březno-Mlýnce-Milešov-Milešovka (837 mnm)-Paškapole-Kletečná (706 mnm)-Zbožná-Bílý Újezd-Velemín (a busem do Lovosic na vlak)
Kategorie: krajina
více  Zavřít popis alba 
46 komentářů
  • 6.1.2015
  • 201 zobrazení
svechac
Velice zajímavá stavba kostela pochází pravděpodobně z 16. století, její historie však může sahat až do století 14.
Ve Švařci při silnici k Brťoví můžete obdivovat kapli Nejsvětější Trojice, kterou si vystavěli zbožní horníci jako typickou ukázku lidové architektury. Na zděnou stavbu navazuje dřevěná kruchta a dřevěná vížka, jež je pokryta šindelem. Kostelní podací se zde uvádí k roku 1596. O slavných poutích se zde scházelo až 17 procesí. Velkou opravou prošla kaple v roce 1857. Její nejstarší vyobrazení z roku 1798 vydal ve své sbírce Moravské pohledy Jan Nepomuk hrabě Mitrovský.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.7.2015
  • 70 zobrazení
smukin
Popis trasy: Borová u Poličky-Františky-Otradov-Podhradí-Zhoř-Zbožňov-Skuteč. Na trase jsem si posbíral pár kešek a v tropickém vedru najel skoro 90km.
více  Zavřít popis alba 
  • 31.7.2015
  • 61 zobrazení
certi
  • 20.9.2015
  • 55 zobrazení
aar-7
Čtyřdenní výlet do Chrudimi a jejího okolí
1.den: Pardubice, Nové a Staré Jesenčany, Třebosice, Dubany, Čepí, Jezbořice, Klešice, Heřmanův Městec, Chotěnice, Morašice, Stolany, Sobětuchy, Chrudim (42 km)
2.den: Chrudim, Pouchobrady, Dubinec, Čejkovice, Rabštejnek, Čejkovice, Mýtka, Mladoňovice, Pohořalka, Liboměřice, Křižanovice, Mezisvětí, České Lhotice, Hodonín, Nasavrky, Ochoz, Podlíšťany, Vížky, Žumberk, Lukavičky, Lukavice, Svídnice, Trpišov, Slatiňany, Chrudim (61 km)
3.den: Chrudim, Topol, Kočí, Tři Bubny, Orel, Kunčí, Lukavice, Lukavička, Žumberk, Miřetice, Dachov, Ležáky, Dřeveš, Mokrýšov, Prosetín, Skuteč, Zbožnov, Košumberk, Luže, Dobrkov, Podlažice, Chrast, Řestoky, Tři Bubny, Chrudim (75 km)
4.den: Chrudim, Medlešice, Dřenice, Čepí, Jezbořice, Barchov, Bezděkov, Opočínek, Valy, Mělice, Lohenice, Břehy, Semín, Kladruby, Selmice, Labské Chrčice, Týnec n/Labem, Bělušice, Němčice, Jestřabí Lhota, Volárna, Velký Osek, Libice nad Cidlinou, Poděbrady, Nymburk, Kostomlaty n/labem, Šnepov, Ostrá, Litol, Přerov n/Labem, Císařská Kuchyně, Čelákovice, Mstětice, Zeleneč, Horní Počernice, Kyje a domů (131 km)
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • duben 2015
  • 38 zobrazení
ondrejhavelka
Náboženský šok, otazníky v očích a duchovní zemětřesení

Jogín v indickém Váránasí si přímo přede mnou na přirození zavěsil dvacetikilové závaží; v Pampanze na Filipínách přibili člověka na kříž a za zvuku modliteb jej vztyčili vzhůru; šaman s rukama od krve v beninské Ganvié se na mě při voodoo obřadu podíval tak zle a pronikavě, že jsem byl týden naprosto bez síly k další cestě; v kostele při mši v ghanské Akkře se lidé kolem mě najednou vymrštili z lavic a začali hulákat, tleskat a tančit, div nemetali kozelce; prapodivný kněz nedaleko haitského Ouanaminthe měl na oltáři vedle voodoo sošek křesťanské symboly; v Turnově na náměstí na mě zpoza keře vyskočili radostně bubnující zvěstovatelé Krišny, zatímco jakýsi politik na pódiu o pár metrů dál hulákal, že musíme zachránit „křesťanskou identitu Evropy“, aniž by (jak se při rozhovoru ukázalo) ztrácel čas s četbou Nového zákona; Tom Cruise mě z hotelové televize v New Jersey naprosto vážně přesvědčoval, že za vším stojí krutovládce galaktické konfederace Xenu; v New Yorku na Wall Street bylo více buddhistických mnichů než byznysmenů a z londýnských autobusů na mě útočily obří nápisy sdělující, že Bůh není, protože to „vědci zjistili“.
To je několik příkladů z „poutnického terénu“, které mohou v cestovateli vyvolat náboženský šok a jeho oči deformovat do tvaru otazníku. Leckdy pro něj není nutné cestovat daleko, ovšem na cestách je obvykle častější a intenzivnější, už kvůli tomu, že cestovatel bývá otevřenější a citlivější k okolním vjemům. Častěji také postihuje tzv. „duchovní hledače“, kteří své cesty směřují za duchovním poznáním, ale může být intenzivní i nepříjemný také pro poutníka již dlouhý čas zabydleného ve svém náboženství, očekávajícího spíše jeho prohlubování, nikoli nepředvídatelné „duchovní zemětřesení“, jež ovšem dlouhá cesta do vzdálených končin naší krásné planety umí zprostředkovat. Minimálně latentně však působí na všechny cestovatele, neboť – slovy významného lékaře a psychologa Carla Gustava Junga – religiozita je nedílnou součástí lidské přirozenosti.
Náboženský šok může (někdy v souvislosti s kulturním šokem) poutníkovu cestu změnit, předčasně ukončit nebo naopak neplánovaně prodloužit, takže je dobré o něm vědět a být alespoň částečně připraven. Rozeznání náboženského šoku může zachránit nejen cestu, ale také poutníkovo duševní zdraví, v extrému i zdraví fyzické či dokonce život.

Podoby náboženského šoku: otřes, okouzlení, znechucení

Cestovatel po vzdálených koutech planety zažívá běžně dnes již dobře známý kulturní šok, a přestože náboženství bývá uváděno jako jedna z příčin kulturního šoku, je podle mého názoru přesnější definovat náboženský šok jako příbuzný, ale samostatný fenomén. Jinak působí na zrychleného turistu, obehnaného hradbou pečlivého itineráře, který spěchá se sluchátky v uších, selfie tyčí v ruce a dronem nad hlavou, aby v několika prchavých okamžicích odškrtal položky ve svém seznamu a do cizí země se nepřijel nechat „zasáhnout“ nebo dokonce „proměnit“, ale v rychlosti a nejlépe levně a bezpečně získat další instantní zážitek a jinak působí na vnímavého poutníka, který cestuje pomalu, v klidu nasává svět, sleduje kulturní a náboženské proměny a je otevřen alteritě, aby jej „zasáhla“ a jeho cesta aby jej pomalu proměňovala, formovala a utvářela.
Náboženský šok může mít více podob: 1. otřes, prožitek něčeho nečekaného, zvláštního, vzhledem k cestovatelově domácímu náboženství (nebo bezvěrectví) mimořádného; 2. okouzlení, tedy zakušení čehosi svůdného, lákavého, na první pohled „té správné duchovní cesty“, která cestovateli zatím nebyla známa; 3. znechucení, jinými slovy náboženský prožitek z pohledu cestovatele hloupý, absurdní, krutý, nechutný nebo kýčovitý.

Náboženský otřes – tvrdá rána po hlavě i peníze ve chřtánu

Náboženský otřes obvykle přichází při rychlých změnách prostředí, typicky při několikahodinovém přeletu do zcela jiné kultury podobně jako kulturní šok: jedná se o nečekané události v očekávaném náboženství. Vzpomínám si na několik náboženských otřesů vysoko v Himálaji: putoval jsem několik dní překrásnými horami Ladakhu, abych po náročném výstupu najednou na vysoké skále spatřil při západu slunce úchvatný buddhistický klášter. Opatrně jsem už téměř po tmě vstoupil. V klášteře žilo asi třicet dospělých mnichů a deset malých žáků; vlídně mě přijali, a dokonce mi nabídli místo v malé cele spoře osvětlené maličkou svíčkou se dvěma mnichy. Cítil jsem se jako v ráji a lačnil jsem po hlubinách buddhistické meditace.
Ráno jsem se zašel podívat na výuku malých mnichů: mniši spořádaně předčítali staré texty pod okny s výhledem na přilehlé sedmitisícovky, zatímco důstojně působící starý láma pomalu a tiše procházel mezi nimi – atmosféra byla posvátná. A najednou: prásk! Láma vzal jednoho žáčka tlustou knihou po hlavě tak silně, že to se mnou škublo, až jsem se z tureckého sedu svalil na záda. Žáček se pokusil opravit chybu v recitaci, ale neuspěl: druhá rána, pak hned třetí. Za chvilku dostal další malý mníšek. Rány po hlavě brzy vystřídala rákoska určená na záda a já jsem si uvědomil, že atmosféra není posvátná, ale prostoupená úzkostlivým strachem žáčků a těžko pochopitelnou brutalitou starého lámy.
Vrátil jsem se do své cely se zvířenými myšlenkami a otazníky v očích, a protože bylo konečně denní světlo (elektřinu tam neměli), konečně jsem se po cele mohl porozhlédnout. Přišel další otřes: na stěnách chrámu, který byl na první pohled rájem na zemi, visely fotky New Yorku a vysmátých byznysmenů v oblecích. Mého zájmu si všiml mnich, který mi ihned vysvětlil, že snem mnoha mnichů z onoho kláštera je život v Americe, zemi snů a splněných přání. Když jsem potom dostal silný čaj se žluklým jačím mlékem a solí a uviděl, jak místní poutníci strkají nemalé peníze do úst zlaté sochy Buddhy, který za svého života zdůrazňoval, že je člověk jako každý jiný a jeho uctívání nikomu nikam nepomůže, už jsem se ničemu nedivil.

Náboženský otřes jako roztříštění mylného předporozumění

Tyto mé otřesy byly typickým příkladem roztříštění mylného náboženského předporozumění, jinými slovy: náboženská realita bývá jiná, než jak o ní vypovídá literatura na opačném konci světa a jaký obraz si o ní cestovatel doma pro sebe vytvoří. Ovšem pozor, po strávení roztříštěného předporozumění přijde druhý a možná hlubší pohled a cestovatel zjistí, že mnohé skutečnosti (často ty podstatnější) literatuře docela odpovídají, a není proto dobré usuzovat podle prvního náboženského otřesu.
Je více než užitečné připustit, že cestovatel nikdy nemůže hodnotit náboženství objektivně, dokonce ani „své domácí“ náboženství nemůže plně přehlédnout a posoudit. Cestovatel vždy hodnotí pouze ze svého pohledu, tedy subjektivně, vždy z určité výchozí pozice, zatížen svým vzděláním, zkušeností, očekáváním, svým naturelem. Často cestovatelé vyprávějí o nenormálních, divných nebo směšných náboženských obřadech. Jistě, cestovatel může říci, že se jemu ten či onen obřad jevil nenormální, ale nemůže říci, že obřad byl nenormální. Není na světě religionisty, který by byl schopen neutrálně a objektivně obsáhnout všechna náboženství s jejich jemnými odlišnostmi a – halíkovsky řečeno – z pozice Božského nadhledu říci, co je a co není normální. Cestovatel je totiž otřesen skutečnostmi, které jsou pro ony „nenormální sektáře“ z jejich pohledu naprosto normální a tradiční. Nechat si roztříštit mylné předporozumění, připustit svůj nepřesný postoj a být schopen jej případně napravit je obrovský krok k poznání a (nejen) k duchovnímu růstu. To však v žádném případě neznamená, že cestovatel nemá být racionálně kritický, jak přiblížíme dále. Spíše by se měl umět podívat na věc jinýma očima a stále pamatovat na zlaté pravidlo: co chceš po ostatních, dělej i ty jim. Vzájemné osočování a pomlouvání mezináboženskému dialogu a pochopení nepomůže a přitom pochopení a mír mezi světovými náboženstvími je základem pro mír ve světě.
Náboženský otřes může i v domácím prostředí vyvolat např. nepříliš dobře vzdělaný kněz, který při kázání vypustí z úst nepromyšlený nesmysl nebo zbožně vychází z pozic velkých křesťanských myslitelů, kteří byli sice geniální, ale v některých oblastech (typicky Augustin v sexuální etice) byli zkrátka úplně mimo magisteriální mantinely; papež František to moudře vystihl diagnózou: neurotická obsese. Takový neuvážený výrok může hlavu hloubavého křesťana řádně zamotat a nakonec vést raději k zájmu o jiná náboženství. Velké nebezpečí náboženského otřesu až znechucení hrozí – slovy významného teologa Ctirada Václava Pospíšila – od „zbožného trouby“ a já dodávám, že to platí pro všechna náboženství na celém světě.

Vypasený asketa a svatý muž, který zvracel motor

Jindy jsou náboženské otřesy úsměvné: jednou jsem se chtěl podívat do krásného hinduistického chrámu, ale vstup mi byl zakázán s odůvodněním, že mám příliš modré oči a to prostě do jejich svatostánku nepatří. Po chvilce mě vypasený chlapík, který se převléká za hinduistického svatého muže a sedí k radosti objektivů záměrně na skvělém pozadí (mimochodem se jedná o výnosné zaměstnání), poprosil o peníze na dobrou věc a pohladil si u toho řádně tučné břicho (dnes už ho mám bohužel taky, jen na něj zatím nevybírám peníze). Následující den jsem ale narazil na pravého svatého muže, jehož bizarní zevnějšek mnou otřásl: na vrakovišti se pomazal olejem a mazem letitých vyřazených motorů a na jazyk zavěsil nesmírně těžké závaží z motorových komponentů tak, aby mu to maximálně vytahovalo jazyk z úst. Toto motorové závaží se táhlo až k zemi, kde se rozprostíralo po chodníku spolu s jeho dvoumetrovými dredy namaštěnými motorovým olejem. Jinak byl zcela nahý a prostě seděl v postranní uličce nevelkého indického města. Ten naopak žádné peníze nechtěl, neboť skuteční sádhuové nechtějí, ba ani nesmí, vzít peníze do ruky. Ten člověk vypadal, jakoby zvracel motor a na mě to silně zapůsobilo, i když dodnes nedokážu říci jak.

Další krok: progres, regres nebo období působení

Po náboženském otřesu může podle mé zkušenosti podpořené řadou mých přátel následovat progres, regres nebo období působení. Roztříštění mylného předporozumění nebo pozitivní otřes nasměruje k pokroku a hlubšímu zájmu (krok progrese). Negativní otřes může nasměrovat ke ztrátě zájmu, případně poklesu hodnocení onoho náboženství (krok regrese). Nesnadno uchopitelný náboženský otřes může vyústit v relativně dlouhé období vědomého či nevědomého působení: výše uvedený příklad svatého muže „zvracejícího motor“ je toho zářnou ukázkou – stále na něho vzpomínám a stále nevím, co si o něm myslet, ovšem jisté je, že to byl silný náboženský otřes, kterému neumím přidat hodnotící znaménko.

Náboženské okouzlení – vzhůru do oblak s duchovní hyenou v zádech

V oblasti náboženského okouzlení je určitou královnou mezi zeměmi Indie. Sám jsem v Indii měsíce meditoval v buddhistických klášterech, chvilku pobyl také v hinduistickém ášramu a často sdílel dýmku s hinduistickými svatými muži (sádhu), abych s nimi rozprávěl o Božích tajemstvích, na jiných kontinentech se účastnil voodoo obřadů, všech myslitelných bohoslužeb i nejrůznějších (z mého pohledu) náboženských šíleností. Ačkoli jsem dnes již řadu let milovníkem křesťanské teologie, stále také zůstávám milovníkem religionistiky a náboženské plurality i zastáncem plodného mezináboženského dialogu, a proto byly všechny tyto pobyty mimořádně inspirativní, potkal jsem skvělé lidi z celého světa a rád vzpomínám na týdny náboženského okouzlení.
Při náboženském okouzlení je člověk často „bezhlavě zamilován“ do exoticky působící nauky, která mu připadá jako „ta jediná pravá“. V tomto okouzlení je cestovatel schopen zapomenout na celý dosavadní život, odevzdat všechno majiteli ášramu, školy, sekty nebo církve a plnit naprosto iracionální úkoly. Náboženské okouzlení je subjektivně velmi krásné, osvobozující, povznášející, stejně jako nebezpečné, neboť cestovatel je v tu chvíli zneužitelný jako málokdy jindy. Stavu okouzlení velmi často zneužívají darební guruové, vychytralí vůdci, prohnaní zasvětitelé a není těžké domyslet, co všechno s poutníkem a hlavně s poutnicí provedou. Nenechme se mýlit, tito lidé zdaleka nepůsobí jen v Indii: vyskytují se všude, kde lze ovládat druhé, křesťanství nevyjímaje.
Zneužívání náboženského okouzlení neváhám nazvat tím nejodpornějším „duchovním hyenismem“. Volnými slovy evangelisty Lukáše: běda vám, kdo zneužíváte člověka v nejcitlivějším místě, totiž v srdci, běda vám! Pokud po cestovatelce či cestovateli bude někdo ve fázi náboženského okouzlení vyžadovat peníze, majetek, posluhování, sex, bezvýhradnou důvěru, násilí na někom jiném, práci zadarmo nebo odložení vlastní racionality – rychle pryč! Netřeba hned zatratit ono náboženství, ale dát si zatracený pozor na onoho duchovního, který mazaně zneužívá bytostnou potřebu smyslu, jenž je v každém člověku hluboce přítomná. Obvykle si k sebeobraně stačí položit jednoduchou otázku: opravdu mě toto náboženství osvobozuje, nebo mě svazuje a k něčemu nutí pod záminkou svobody? Podle mého soudu je cestování zejména o svobodě a duchovní hledání chápu – aristotelsky řečeno – jako podstatnou formu cestování, nikoli – řečeno naopak platónsky – jako dva k sobě nepatřící prvky.

Pokračování příště 1/2

#náboženství, #šok, #cestování, #rituál, #nahota, #fotografie, #lidé, #buddhismus, #hinduismus, #zasvěcení, #Indie, #Afrika, #víra, #umění, #akt, #akty, #nahá Afrika, #Ondřej Havelka (cestovatel), #otřes, #okouzlení, #dovolená, #travel, #traveling, #travelphotography, #naked, #nude native tribes
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • květen 2008 až prosinec 2019
  • 4 786 zobrazení
ondrejhavelka
Náboženské vystřízlivění – úprk nebo prohloubení zájmu

Jakmile cestovatel vystřízliví z fáze okouzlení, dojde na druhou fázi, která má dvě naprosto odlišné podoby: 1. prohlédnutí náboženského nesmyslu a únik, nebo 2. racionálnější střízlivé nahlédnutí skutečně smysluplné duchovní cesty. V Indii (a nejen tam) jsem potkal nespočet cestovatelů, kteří byli okouzleni a obrazně se vznášeli v oblacích užívaje si své okouzlení, aby za několik týdnů obrazně spadli na zem a věřte, že v Indii na zemi to pěkné není: kromě nepředstavitelné špíny a zápachu tam leží také beznozí žebráci, v bídě umírající nejrůzněji postižení lidé a psi, které byste si po méně než deseti pivech rozhodně nepohladili. Na duchovní zemi je to podobné.
Cestovatelé, kteří metaforicky řečeno spadli duchovně zpátky na zem a natloukli si nos, často uraženi opouští Indii a míří dál nebo raději domů. Jejich vzpomínky na Indii jsou potom nepříliš lichotivé, což je škoda, protože Indie je neuvěřitelná, fascinující a za tyto prožitky sama nemůže.
Na indickém subkontinentu jsem ale potkal také několik poutníků, kteří po fázi okouzlení vystřízlivěli, zjistili, že jejich okouzlení mělo racionální a skutečný základ a začali danou duchovní cestu dále promýšlet, prohlubovat a žít. Potkal jsem třicetiletého Holanďana, který byl už deset let v těžko dostupném vysoko postaveném buddhistickém klášteře a musím říci, že dlouhé večerní konverzace s ním byly mimořádně obohacující. Zprvu ze mě vůbec neměl radost, protože jsem byl po dvou letech první cestovatel, který k „zapomenutému“ klášteru vystoupil a to z jeho pohledu indikovalo novou vlnu hlučných a otravných turistů. Když zjistil, že cestuji sám a nikdo za mnou nejde, byl viditelně rád. Ten člověk zkrátka dobrovolně, střízlivě a uvědoměle opustil „náš svět“ a usadil se ve světě, který je jeho „branou do nebe“, podobně jako německý jogín, kterého jsem potkal v momentě, kdy se mu Indové spěchající do práce klaněli na ulici, po níž v klidu procházel směrem ke svému klášteru.
V jižní Indii jsem zase potkal skvělého poutníka z Ghany, který našel svého učitele a studoval u něho svoji náboženskou cestu už sedmým rokem: hinduistický učitel pro něho navrhl cestu skrze hru na hudební nástroje – ghanský poutník byl totiž mimořádně muzikální a učitel vycítil, že nejvíce duchovně roste, když dostane do ruky nový, neznámý hudební nástroj a sám se na něj učí hrát; jakmile si hru osvojí, nástroj odkládá a dostane další. Když jsme spolu trávili nějaký čas, měl v ruce jakousi dutou keramickou kouli se dvěma nestejnými otvory a pokoušel se k ní najít „hudební klíč“. Ve všech náboženstvích, které jsem měl na cestách možnost nahlédnout, byli inspirativní jedinci, to byli ti, kteří šli z náboženského okouzlení druhou popsanou cestou.

Náboženské znechucení – obětování lidí, synkretické hybridy i ponižování

Náboženské znechucení přichází jednak jako výše popsaná druhá fáze okouzlení, nebo rovnou při prvním kontaktu s cizí religiózní skutečností. Jde o religiózní zážitky, které cestovatel prostě nestráví: jsou to sousta, která není s to spolknout a ani se o to nesnaží. Pro mě jsou to všechny obřady, kde dochází k ponižování druhého, kde se trápí a zabíjejí zvířata nebo (dříve) dokonce lidé. Kultické obětování lidí provozovaly kultury po celém světě (Aztékové, Keltové, Germáni, Indové...) a některé kultury k němu přidávaly i rituální kanibalismus (zejména v Africe a v Oceánii). Příznačným rysem např. aztéckého náboženského kultu bylo vyřezávání srdcí kněžími lidským obětem zaživa. Kultické obětování lidí nebylo nic neobvyklého a není to tak dávno, kdy podobné praktiky provozovali také staří Slované.

Rituální zabíjení jako prolomený výhled za smrt

Religionisté nacházejí v obětování lidí zvláště elementární existenciální zážitek, kdy umírající jistým způsobem bral s sebou na cestu do smrti a za ní i přítomné „diváky“, a nabídl jim tak prožitek sebe-oproštění a konfrontace s věčností. Pohled na obětovaného člověka mohl přihlížejícím existenciálně otřást a vrhnout nové světlo na žebříček hodnot tohoto světa. Z mého subjektivního pohledu sousto nestravitelné nejen u člověka, ale i u zvířete.
Náboženské znechucení může přijít naráz v podobě silného šoku, nebo pozvolna při delším pronikání k podstatě daného náboženství nebo jeho vnějších projevů. Například křesťan, který se cítí dobře v křesťanské mystice s niterným vztahem k Bohu, kdesi v ústraní bude jistě rád pobývat v jednom z veřejnosti nepřístupných klášterů na vrcholcích skal v řecké Meteoře, ale jistě by byl znechucen kýčovitou galashow při návštěvě papeže nebo letničnímu šílenství evangelikálních veleakcí, kde huláká a křičí tisíce lidí v oblecích, aby za pár chvil v euforii „přispěli na dobrou věc“ do pečlivě nachystaných kasiček. Taková přehlídka může způsobit náboženský šok až znechucení i lidem jiné, popřípadě žádné víry.
Hloubavý zbožný muslim bude asi znechucen teroristy, kteří své vyšinuté zájmy falešně zaštiťují jeho vyznávaným kultem (zatímco v reálu často žijí velmi sekulárně a naplno si užívají hedónistických „dobrot ateismu“), a rozhodně tím „svému“ náboženství škodí, nemluvě o hrůzách, které při tom napáchají. Pokud se potom muslimové od těchto vyšinutých islamistů hlasitě nedistancují, způsobí teroristické útoky ve jménu islámu samozřejmě silné náboženské znechucení a nutno dodat více než legitimní. A to je velká škoda, neboť po procestování většiny muslimských zemí světa musím jednoznačně říci, že lidé tam ke mně byli velmi pohostinní a naprosto bratrsky mě jako křesťana respektovali a přijímali. Nutno doplnit, že muslimské obce často vystoupily s odsouzením terorismu, ovšem pro média nebývá tato zpráva příliš lákavá, žurnalistickou hantýrkou: není „sexy“.
Ve mně působí náboženské znechucení rovněž taková náboženství, která prosazují přísnou (nedotknutelnou) nesvobodnou hierarchii, kde výše postavený zneužívá svého postavení a ponižuje či využívá níže postaveného nebo jinověrce. Přesně takto nemá (!) vypadat křesťanství, i když tomu tak bohužel často bylo a někdy také stále je, což dnes moudře kritizuje papež František, který toto moderní farizejství v katolické církvi nazývá klerikalismem, po mém soudu často zcela právem a více než výstižně. Poutník by měl být ostražitý také při setkání s náboženstvím, které je silně nacionalisticky laděno: tam, kde se svět dělí ostrým řezem na „my a oni“, tam je často – váchovsky řečeno – skupina „oni“ vnímána jako méněcenná, což mezináboženskému dialogu nejen neprospěje, ale v podstatě jej znemožní.

Synkretické hybridy: ode všeho trochu a vodku na to

Cestovatelé bývají duchovně otřeseni, někdy až znechuceni synkretickými náboženskými kulty, které z jejich pohledu hloupě nebo velmi nešikovně kombinují více náboženství, jako například karibské voodoo s prvky křesťanství, jehož kněze/šamana v noci opravdu nechcete potkat v opuštěné uličce; středoafrický islám s prvky šamanismu, jehož vyznavači byste z bezpečnostních důvodů neměli tvrdit, že Bůh neexistuje a šaman je šarlatán; ruský buddhismus s prvky pravoslaví a vodkou nameteným lámou dovádějícím s balalajkou; New Age s lidmi, kteří věří všemu, jen ne tomu, co má nějakou spojitost s křesťanstvím; scientologie zaštítěná hollywoodskými hvězdami se svým ponižováním a manipulací vlastních věřících nebo třeba transpersonální psychologie, která je směsicí mystiky, parapsychologie, šamanismu, orientálních nauk a duchovních prožitků založených na halucinogenech. Náboženská tolerance a mezináboženský dialog by asi neměl končit lacinou syntézou všeho, ale být skutečným vztahem dvou či více entit, které vzájemný vztah obohatí (třeba i potvrzením vlastní identity), ale nerozpustí v druhém nebo dokonce ve všech. Po náboženském znechucení většinou přichází absolutní ztráta zájmu o dané náboženství, případně subjektivní odsouzení a explicitní záporné hodnocení tohoto kultu.
Náboženské okouzlení i znechucení v jednom
Některé náboženské kulty samozřejmě způsobí jednomu okouzlení a druhému znechucení. Když židé někdy ve 13. stol. př. n. l. přišli do Kanaánu (země zaslíbené), setkali se v souvislosti s Baálovým kultem s tzv. sákrální prostitucí, kdy bohoslužba probíhala formou sexu s kněžkou/prostitutkou. Kněží a proroci byli tímto kultem silně znechuceni, ale jak už to bývá, prostí lidé byli často naopak okouzleni a využívali všech lákadel Baálova kultu. Hierarchie a prostý věřící lid často nesdílel úplně stejná východiska. Není tomu tak (zejména, ale nejenom) v oblasti sexuální etiky v různých náboženstvích i dnes? Podívejme se do historie. Skutečně to kněžím přivodilo náboženské znechucení? Není na čase nalít si čistého vína a vyndat hlavu z písku?

Zpětný náboženský šok

Po dlouhých cestách se poutník může setkat se zpětným náboženským šokem při návratu k domácímu kultu, ať už je jakýkoli. Z mého ryze subjektivního pohledu vždy po návratu narazím na jakýsi sterilní chlad v našich kostelích. Cítím vždy striktní liturgickou disciplínu a slýchám v kázání, co se nesmí a co je špatně, což například v kostelích jižní Evropy prakticky neuslyšíte, o Africe a Latinské Americe ani nemluvě. Na druhé straně ještě sterilnější a lidsky chladnější bohoslužby jsem zažil v severní Evropě. Často se u nás nadává na politické poměry, což do kostela nepatří (!), nedostatek peněz, nedostatek kněží, nedostatek všeho... Kritika proradných podnikatelů mě jako podnikatele příliš nenadchne, odkládání vlastní racionality u vstupu do kostela nebo kritika odlišnosti, když někdo nepasuje do českých měřítek také ne, kritika českých inspirativních křesťanských myslitelů už vůbec ne, ale jsou farnosti, kde se kněží touto povrchností díky Bohu nezabývají a vlijí mi do žil opět trochu života. Česká upjatost (i přetvářka, která je však ve všech náboženstvích) a důraz na nedělní masové mše, kde se často chodíme spíše „ukázat“ a odškrtnout si účast, není, přiznávám, můj šálek kávy, ale to je skutečně jen můj silně jednostranný poutnický pohled. Vždy mi nějaký čas trvá, než doma opět objevím to podstatné, ale zatím se tak pokaždé stalo. A když je nejhůř, zajedu si na mši do jednoho z pražských středověkých skvostů, ponořím se do fascinující české historie a náboženské chmury se rychle rozpustí.
Závěrem nutno zopakovat, že všechny popsané otřesy, okouzlení i znechucení, souhrnně náboženské šoky byly nahlíženy z mého (silně omezeného) a jednostranného pohledu. Všechny náboženské šoky pro mě byly (s odstupem času) plodné a nabídly mi učinit další krok na cestě. Podobně jako kulturní šok, také náboženský šok může skončit pozitivní změnou kurzu a výsledným „přepodstatněním“, tedy proměnou poutníka.

#náboženství, #šok, #cestování, #rituál, #nahota, #fotografie, #lidé, #buddhismus, #hinduismus, #zasvěcení, #Indie, #Afrika, #víra, #umění, #akt, #akty, #nahá Afrika, #Ondřej Havelka (cestovatel), #otřes, #okouzlení, #dovolená, #travel, #traveling, #travelphotography, #naked, #nude native tribes
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2008 až leden 2020
  • 3 067 zobrazení
netopyrek
Večer mě budili veselící se sousedé ze zájezdu. V noci pršelo, cákal okap a v pojistkách stále něco cvakalo. Ale v celku jsem se vyspala. - Ráno naskáčeme do aut a odjedeme s mírným zpožděním do přístavu. Tentokrát Radek alespoň sehnal dodatečné auto na bágly, nemuseli jsme jet dvakrát. Trajekt Fred Olsen měl zpoždění kvůli počasí. Moře sice zdánlivě klidné, ale stejně to houpalo a asi byly i proudy. Po příjezdu na Fuerteventuru (což podle Radka znamená "velké vlny" a podle knižního průvodce "velké dobrodružství" :o) máme individuální volno v městečku Corralejo. Žádná památka tam není, tak trávím čas zbožným sledováním mořských vln. -Po srazu se vydáváme s "novými" auty (sice s větším kufrem, ale menším pohodlím pro cestující, na maják Faro de Tostón. Místo obklopené tak fotogenickými vlnami, že nevím, kterou dříve vyfotit. Strašně tady všude fouká. Z majáku pokračujeme do El Cotillo, kde se podíváme na sice hezky zrekonstuovaný mlýn, ale jen zvenčí. - Zbytek hradu Castillo el Tostón, vlastně už jen krohovou věžičku s dělem, nám o neuvěřitelné dvě minuty zavřou před nosem :-(. Tříštící se vlny o útesy jsou zase a jako vždy fascinující. Přejedeme poté na pláže v Parque Natural de Las Dunas, národní park písečných dun. Máme chvíli na vykoupání a já se v dunách cítím, zase jako zpátky v Egyptě... Ale k fotografování to stále svádí. Po procházce dunou konečně jedeme na ubytování do Caleta de Fuste. Apartmány sice zdánlivě hezčí, ale turisticky umělé, uprostřed rušné ulice, hluku a aut :-(. Zlatá La Santa... Vyběhnu na nákup, a potom do restaurace. Mám ale špatnou ruku. Smažené kalamáry s chipsama jsem fakt večeřet nechtěla. Ron Miel (místní medový rum) sice chutný, ale medově sladký až moc... Večeře celkově zklamáním... PS: V tomto zájezdu jsou všichni nekuřáci :o
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 15.11.2010
  • 676 zobrazení
bartik09
Kategorie: vesnicezábava
více  Zavřít popis alba 
  • 31.3.2012
  • 646 zobrazení
arvikuba
Druhá část Ostravského závodu Českého poháru ve dvojboji - Sobotní závody na 100 m s překážkami Muži a Ženy.
Vítězové základních částí Martin Lidmila v čase 15,80s SDH Zbožnov a Šárka Jiroušová v čase 16,95s z Poniklé.
Ve vyřazovacích bězích zvítězili Jan Gášek SDH Karolinka a Lucie Hirmerová SDH Chválenice.

Děkuji za pomoc s focením Lucii Nechvátalové
více  Zavřít popis alba 
  • 31.5.2014
  • 610 zobrazení
bystricko
PAVLICOVO HUDEBNÍ ROZJÍMÁNÍ NA HOSTÝNĚ
Eva Mikešková
Svatý Hostýn / Další z vydařených akcí v rámci oslav Jubilea má za sebou Svatý Hostýn. Koncert hudebního tělesa Hradišťan předčil očekávání samotných duchovních.
„Nápad pozvat Hradišťan se zrodil na pouti píšících křesťanů. I když jsme chtěli znát předem program, Jiří Pavlica nás uklidnil, ať to necháme na nich. Věříme tedy, že nám poskytne kulturně duchovní zážitek,“ zahájil koncert Ivo Buráň z Matice svatohostýnské.
Pavlicův umělecký soubor přinesl na Hostýn příležitost přemýšlet a rozjímat. Zbožné písně věnované Panně Marii střídaly lidové motivy, hudebníci nezapomněli na skvosty ze sbírky moravského národního buditele Františka Sušila. Posluchače uchvátily staroslověnské melodie, cyrilometodějské texty zpívané v originále. Publikum překvapily africké inspirace doprovázené bubínky i připomínka spolupráce s filharmonií.
Ve svém hudebním „kázání “ připomněl Pavlica význam poutního místa a jeho spojení s Velehradem, jakož i slavnostní chvíli při zahajovacím koncertu ve Vatikánu k jubileu věrozvěstů. Zhudebnělý liturgický jazyk s andělským hlasem zpěvačky Alice Holubové vykouzlil pod kopulí svatohostýnské baziliky souznění posluchačů věřících i bez vyznání. Pozvat tuto vyhlášenou muziku před oltář bylo chvályhodným počinem. Vždyť se také prodalo 650 vstupenek, chrám pojal při hudebním vystoupení na sedm set návštěvníků. „Na Hradišťan chodíme často, jako vždy byl to nádherný zážitek. Poprvé jsme vyšlapali Hostýn za účelem lístků a podruhé dnes na koncert,“ nelitovali podvečerní pouti Eva a Jiří Burešovi z Prostějova.
více  Zavřít popis alba 
  • 21.7.2012
  • 504 zobrazení
bele
ALB 683
První ze serie alb z výstavy Hrady a zámky objevované a opěvované - Jízdárna Pražského hradu – zatím ve dnech 19. 12. 2014 – 15. 3. 2015. Je zde cca 600 unikátních předmětů nesmírné ceny, a je škoda u toho nepobýt – doporučuji si najít na prohlídku čas

Relikviář svatého Maura.Nikdy jsem si nemyslel, že ho třeba na vlastní oči uvidím. A stalo se. Je to významná románská památka pocházející z první třetiny 13. století (říká se 1225 - 1230) a řadí se do skupiny domečkových (tumbových) relikviářů. Uvnitř se nachází kosterní ostatky sv. Jana Křtitele, sv. Maura a sv. Timoteje. Původně benediktinské opatství ve Florennes - dnešní Belgie, a až do počátků 19. století sloužil k liturgickým účelům. Jako pozoruhodnost ho koupil 1838 vévoda Alfréd Beaufort-Spontin a po čase ho převezl na hrad Bečov. Na základě Benešových dekretů jeho majetek připadl státu, tj. dnes SHZ Bečov

Má obdélníkový půdorys o rozměrech 140x42 cm a je 65 cm vysoký. Původní dubové jádro bylo nahrazeno novým ořechovým jádrem. Dekorace relikviáře tvoří soubor dvanácti reliéfů, čtrnácti sošek z pozlaceného stříbra, drahé kameny, polodrahokamy, antické gemy, filigrány a emaily. Patří mezi největší poklady v Česku – je ozdobený zlatem, stříbrem a drahými kameny.

Čelní stěny jsou opatřeny latinskými názvy - u KRISTA
SVM QVOD ERAM NEC ERAM QUOD SVM MODO DICTOR UTRVMQVE (Jsem ten, který byl a také jsem byl, který je: je řečeno, že jsem obojí)
SVM VITE PORTVS SVM VERI LVMINIS ORTVS (Jsem nositel života, jsem zdroj pravého světla)
SVM SOLUENS MORTIS DIRE QVE PERICVLA SORTIS (Jsem ten, jenž zbavuje prokletí smrti a nebečenstev osudu )
***
u MAURA
ISTE SACER MAVRVS MARTIR FUIT ATQUE SACERDOS (Tento svatý Maur byl mučedník a kněz)
MAVRVS ECLESTEM MERCAT SANGVINE UESTEM ( Maur si svou krví vysloužil nebeský šat)
HOC VAS NOBILITAT QVEM CELI GLORIA DITAT (Tato tělesná nádoba dosvědčuje, že nebeská sláva ji naplňuje )

Když se po druhé světové válce na několik desetiletí ztratil, hledali ho detektivové, zlatokopové i hledači pokladů. Jen dílem náhody a úsilí odborníků se několik dnů před podepsáním smlouvy o jeho vydání jej v roce 1985 podařilo zachránit. Po vyřešení majetkových práv se mohlo přistoujpit k jeho restaurování, které trvalo celých 11 roků

Svatý Maur nebo také Maurus žil v 6. století. Narodil se v bohaté římské rodině, ale svůj život zbožně prožil v klášterech. Protože prý zázračně uzdravoval své bližní, stal se později patronem nemocných epilepsií nebo revmatiků. Jeho ostatkům v relikviáři se proto přisuzovala značná léčivá moc.
více  Zavřít popis alba 
71 komentářů
  • prosinec 2014 až únor 2019
  • 492 zobrazení
sledge
1 komentář
  • 18.2.2012
  • 390 zobrazení
vbercik
Strážnice si připomněla slavné výročí – 380 let od chvíle, kdy do ní přišli zástupci Řádu zbožných škol (piaristé). S přestávkou zaviněnou čtyřiceti lety nesvobody zde rovněž po celou dobu působí. /katyd/
více  Zavřít popis alba 
  • 3.2.2013
  • 353 zobrazení
pani-malina
jsou tam 100% dve fotky né-li ctyri ktere jsem zacala zboznovat
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2008 až leden 2009
  • 354 zobrazení
Reklama