Hledání

245 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

tenjemuj
Vojta Kiďák Tomáško zpívá ve své Baladě z hor: Byl podzimní nevlídný den a na horách už ležel sníh..., ale ono to ještě nebylo tak hrozné, jen jsem si vyrazil k Sázavě a zdejší mlhy se nenechaly sluncem rozpustit. Zase mi to až tak nevadilo, protože jsem měl za cíl trasu kolem zlatorudných štol, podél řeky Sázavy projít zdejšími legendárními osadami a nasát atmosféru jejich zašlé slávy. Z vyhlídky Třeštibok i Hadí skály jsem navzdory mlze viděl co jsem potřeboval a Pikovickou jehlu si prohlédnout v klidu zblízka a ne si ji jen nechat mihnout za oknem z jedoucího vlaku, popř na ní zírat z dálky pohledem z druhého břehu. Při návratu do Jílového u Prahy jsem se zastavil u rozhledny Pepř. I když je na ní volný vstup, pochopili jste, že jsem kvůli mlžnosti na ni nevystoupal. Paradoxem je, že návrat z výletu, tj. z Jílového u Prahy, se během dvou ujetých kilometrů mlha rozplynula, obloha zmodrala, a já jsem se za krásného slunečního odpoledne vracel domů
více  Zavřít popis alba 
147 komentářů
  • 24.10.2019
  • 114 zobrazení
pinia
Stojím na zastávce a čekám na tramvaj. Když přijela a já jsem usedla do sedačky nestačila jsem zírat. Ocitla jsem se v přírodě, dlouhé sluneční paprsky osvětlovaly podzimní krajinu. Naštěstí jsem měla sebou svého Lumíka a tak jsem udělala pár cvaků a později i toto albíčko.
Kategorie: městaostatní
více  Zavřít popis alba 
50 komentářů
  • 20.8.2019
  • 90 zobrazení
spackovajitka
PONDĚLÍ – 1. den
První den školy v přírodě
proběhl zcela v pohodě.
Cestou na Mumlavské vodopády
počasí začalo mít grády.
Holínky se hodily,
mraky nás trochu polily.
Procházku jsme měli hezkou,
proběhli jsme liščí stezkou.
Při lovu zvěře v lese,
před medvědem se každý třese.
Čerstvý vzduch a běh v mechu
nás brzy zahnal do pelechu.
Po lentilkových koláčkách
bude se nám spát jako v obláčkách.
Dobrou noc a krásné snění,
zítra očekávejte další dění.

ÚTERÝ – 2. den
Je krásné ráno, na nebi žádné mráčky,
můžeme vyrazit do lesa vábit ptáčky.
Přijel pán z Krnapu a jeho pes Fík,
pouštěl ptáčkům rádio, znělo z něj kník kník.
Přiletěl střízlík, pěnkava i králíček,
což je výsledek audiovábniček.
Zaujal nás pod kůrou stromů malý lesklý brouk,
vyklubal se z něho hrůzný lýkožrout.
Kráčeli jsme lesem dál,
slunko svítilo a vítr vál.
Náhle v cestě kaluž leží
a děti za pánem běží.
Kaluž plná havěti –
malý čolek zírá na děti.
Na konci cesty objevné
nastaly chvíle příjemné.
Soutěž byla dramatická,
rys se tvářil jako mlok,
pán měl z toho velký šok.
Hlad jsme měli veliký,
k chuti nám přišly borůvkové knedlíky.
Po poledním klidu hurá na nákup,
po návštěvě suvenýrů nezbyl ani chlup.
Těšte se rodičové milí,
co dětičky si nakoupily.
Malá chvilka učení,
v horách není mučení.
Potom hurá na průlezky,
proč být doma, když je hezky.
Lov motýlků nás vyčerpal,
tak honem sprcha, do postýlek a zítra jedem dál.

STŘEDA – 3. den
Venku prší, skoro leje,
řeka stoupá, co se děje?
Krakonoš dnes roní slzy,
snad to přejde, doufám brzy.
Máme dneska velký plán,
čeká na nás v sklářské huti „druhý“ pán.
Stále prší, stále leje,
Krakonoš se nám snad směje.
To má smůlu, nejsme z cukru.
Vybalíme gumáky z kufru.
Obdivujeme sklářské umění,
což je zábavnější než ranní učení.
Obdivujeme mistry skláře,
až nám od pecí zrudly tváře.
Zmrzlina, šlehačka, posypka, pohár.
Děkujeme za velkorysý sponzorský dar.
Posilněni přesladkými zmrzlinami,
rozbouříme kaluže loužovými tsunami.
Ejhle, co se to děje?
Voda se mi do gumáků leje .
Pochodujem deštěm zpátky
a přijdeme do pohádky.
K večeři dvě (tři) palačinky,
byly jako od maminky.
Práce sklářů to je dřina,
nám postačí modelína.
A co zítra? Bude boj?
Vyžene nás včelí roj.
Tak ahoj!

ČTVRTEK – 4. den
Ve čtvrtek už máme štěstí,
není ani stopy po včerejším dešti.
Zabalíme peněženky a do sklárny utíkáme,
svoje poslední drobné spočítáme.
Pro maminku i tatínka
bude se hodit sklínka malinká.
V tvořivé dílně brousíme skleničky,
potěšíme možná dědečky i babičky.
Každý z nás je návrhářem,
brousí sklínku křížem krážem.
Honem, rychle domů děti,
odpoledne čeká pán „třetí“.
Včelí stezku projdeme hned,
ochutnáme lipový med.
Přijdeme k pánovi, ale ouha!
Pán bečí jako ovce pouhá.
Chce nám totiž ukázat malé dnešní jehňátko,
o včelkách a medu začne mluvit zakrátko.
Cesta zpět měla být krátká,
ale zatáčíme za nějaká vrátka.
Cesta stoupá, potom klesá,
už jsme znovu uprostřed lesa.
Něco hučí, voda padá,
máme skoro mokrá záda.
Jsem snad v jiném prostoru,
voda teče nahoru?
Mumlavské vodopády vidím znovu,
jsme na začátku a já chci domů!!!
A teď všechno popořádku,
večeře, vyhodnocení nepořádku.
Medaile, pamětní list a spousta dárků.
Na odnos potřebuju pomalu kárku.
Před večerkou ve fofru
našlapu vše do kufru.
Poslední pohádka a noc bez maminky,
Hurá, zvládl jsem to!!!! Nejsem malinký.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v květnu
  • 79 zobrazení
alenarej
Hovawart
více  Zavřít popis alba 
  • květen až srpen
  • 18 zobrazení
jaroslavburda
Květopas peckový (Anthonomus rectirostris). Pouhých necelých 5 mm velký brouk z čeledi nosatcovitých (Curculionidae) mi udělal opravdu obrovskou radost. Má nejoblíbenější čeleď a ještě k tomu prvonález. S tímto vskutku miniaturním broukem s výrazným noscem se setkáváme od jara do konce léta. Zejména v době květu třešní a višní, jejichž květy (a později) listy konzumuje. Tento úživný žír je však zcela nepatrný. U nás je tento nosatec rozšířen po celém území, ale jen málo známý. Samička klade vajíčka do třešňových nebo višňových holiček (dále se brouk vyvíjí například v slivoni, hlohu či střemše). Noscem navrtává zelené holičky až k pecce a do každé naklade jen jedno protáhlé, bílé vajíčko. Otvor, kterým bylo vloženo až do pecky, je až k povrchu plodu ucpán ztuhlým sekretem, kterým brouk zaplní celý kanálek jako zátkou. Larva se vyvíjí pomalu, vyžírá jádro budoucího plodu, který se však při tom normálně vyvíjí. Dužnina plodu, vyjma místa vpichu, které zkorkovatí a zůstane až k pecce propadlé, se vyvíjí normálně, vždy však jde špatně od pecky. Pecky spadlé na zem mívají jádro z větší části již vyžráno a obsahují buď dospělou larvu, nebo kuklu. Z kukly vylíhlí brouci přezimují nejčastěji v peckách, z nichž se prokousávají ven až na jaře. Pokud se brouci líhnou na podzim, přezimují ve spadaném listí.

Krátká morfologie: Výrazný, rovný, ke konci nepatrně zahnutý nosec. Tykadlové jamky přecházejí v mělkou, podlouhlou rýhu (až k očím), podél níž je brouk schopen tykadla složit. Tykadla jsou výrazně dlouhá, vidlicového tvaru, od poloviny článkovaná, na koncích kyjovitě zesílená. Oči černé. Nosec, hlava, štít, krovky i nohy jsou jemně zrnité, velmi bohatě obrvené a hustě šupinaté. Krovky podélně rýhované, směrem k zadečku se souměrně sbíhají. Na stehnech všech šesti končetin je výrazný trn. Barva převažuje světle hnědá, až žlutá, krovkami se napříč táhnou tři nepravidelné hnědé pruhy. Štít spíše tmavší, nohy naopak světlé - žluté. Velikost 4 - 4,5 mm.

Jablonec nad Nisou, zahrada u lesa
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 25.4.2019
  • 32 zobrazení
216hladnov
V rámci Buštěhradské dráhy byl 3. března 1872 zahájen provoz na úseku Smíchov–Hostivice. Mezi nejznámější stavby patří dva viadukty v Hlubočepech. Pokud se chcete podívat očima kamery, je skvělé video před rekonstrukcí, ale i po ní. Prošel jsem části v čase jízdy do 9. minuty, z mého pohledu to nejzajímavější :-))
https://tv.idnes.cz/technika/na-co-zira-masinfira-praha-smichov-rudna-u-prahy.V190221_173918_idnestv_vrja
více  Zavřít popis alba 
  • 26.2.2019
  • 39 zobrazení
frantafotograf
6 komentářů
  • zima 2018/2019
  • 7 zobrazení
bannditos
S levnými letenky na Mallorcu se roztrhl pytel a tak sem neváhal a zakoupil je na první červencový víkend s odletem z Vídně. Měli jsme rezervované auto a tak jsme si jej šli hned po přistání vyzvednout. Naše první kroky vedly na pláž "Platja d'es Dolç" kde nás ovšem překvapilo dost lidí a tak jsme jen dali jedno malé pifko a pokračovali po pobřeží na o kousek vzdálenější pláž. Zde už bylo lidí znatelně méně, ale za cenu, že na pláži nebyly uklizeny suché řasy. Později jsme vyrazili do městečka Cala Rajada, kde jsme měli první ubytování. Večer jsme se vydali na nejvýchodnější cíp celého ostrova k majáku "Far de Capdepera".
Ráno jsme bohatě posnídali a vyjeli na pláž "Cala es Matzocs". Ve vesnici Cala Mesquida jsme zaparkovali pěkně ve stínu stromů a zakoupili slunečník. Před vydáním se na cestu jsme se posilnili pivečkem a pár jahodovými daiquiry v restauraci s příhodným jménem La Terrazza. Cesta měla vést přes tři další pláže a tak se přihodilo, že jsme na původně vybranou nedorazili a uvelebili se hned na první Cala Torta. Z pláže jsme se v podvečer odebrali a jeli do další ubykace, do klášteru Lluc v horách, které nabízelo ideální výchozí místo na další místa, které jsme chtěli navštívit.
Dostali jsme bohužel pokoj kde nefungovala plotna, přišel údržbář, ale řekl, že to bude na dýl a musíme si vyměnit pokoj. Po přestěhování a usmažení vajíček na snídani jsme šli obhlédnout přilehlou botanickou zahradu ve které se nacházel bazén. Osvěžili jsme se a po chvíly pokračovali v putování. Další zastávkou dnešního dne bylo horské jezero Cuber, že zde je zakázané koupání jsme se dozvěděli až z cedulí u jezera. Obešli jsme ho a opět usedli do našeho vozítka směrem k údajně nejkrásnější vesničce celého ostrova do Fornalutxu. Uličky byly úzké, domy z kamene a celé to působilo opravdu úžasně malebně. Poobědvali jsme, já si dal steak ze svíčkové a když mi ho donesli tak sem zůstal zírat s otevřenou hubou, ten měl snad půl kila. Jenže já jsem kluk statečný a s chutí sem se do něj pustil a nakonec ho přemohl. Na večer jsme popojeli k severovýchodnímu poloostrovu Formentor, aby jsme si zde vychutnali západ slunce, seděli jsme na útesu trčího z moře a kochali se, byla to dechberoucí podívaná. K večeři jsme si dali pár huhukoktejlů na pokoji v klášteře.
Další den hned po odjezdu z pokoje nás čekalo nemilé překvapení, přejel jsem malý vrut, který nám způsobil průraz pneu. Na asistenční linku jsme se nedovolali a pomale nám měl jet autobus ze stanice Escorca do vesničky Sa Calobra. Tak jsme zde nechali auto s tím, že to budem řešit až po výletě. Autobusák příkré serpentiny zvádal s velkým respektem, místy projížděl snad na milimetry přesně. Na pláž se dalo dostat jen pěšími tunely ve skalách. Věřím, že zde za dob dávno minulých měli piráti svoje skrýše. Plán byl, že se soutěskou Torrent de Pareis vydáme zpět k autu. Všude jsme četli, že bez horolezeckého vybavení se sem nemá cenu ani vydávat, avšak v pár cestopisech jsem četl, že se to dá. Po pár překonaných překážkách ve formě skal, popadaných velkých kamenech atd. jsme narazili na jeden, který byl přes jezírko a strašně kluzký a vysoký. Museli jsme se otočit a utíkat zpět. Poslední autobus nahoru k autu jel ve tři hodiny. Ujel nám, ale naštěstí jsme se téměř hned domluvili s postaršími angličany, že nás vezmou nahoru, kde nás čekalo auto s proraženou pneumatikou. Ještě nebyla vůbec vyfouklá tak jsme dojeli až ke klášteru, zavolali asistenci, která přislíbila, že do půl hodiny je u nás jejich vozidlo. Čekání jsme si zkrátili malým pifkem, auto dojelo za cca 40 min a za dalších cca 20 min měl postarší pán kolo vyměněno. Večer jsme vyrazili opět pozorovat západ slunce. Tentokrát na vyhlídku Mirador d'es Colomer, kde ovšem bylo příliš lidí. Všiml jsem si, že odtud vede cesta výš a nahoře, že je nějáká zřícenina. Byla tam a jmenuje se Talaia d'Albercutx odkud byl překrásný výhled na všechny strany. Vylézt sem byl výborný nápad a ty rozhledy za to rozhodně stojí.
Další den jsme si vyčlenili na průzkum kláštera. Když už tu bydlíme tak bysme si jej měli projít. Ani nás nenapadlo co vše se nachází za zády hotelu. Navštívili jsme i galerii a muzeum v nejvyšším patře kláštera. Byly zde vysteveny mimojiné opravdu nádherné obrazy. Po prohlídce jsme odfičeli do posledního ubytování, které jsme si na poslední noc dali all inclusive. Hned po příjezdu nás ani neubytovali a poslali na oběd, že formality vyřídíme až po obědě. Velice milé přivítání. Pak už jsme si užívali všech možných lahůdek, drinků a služeb hotelu.
Poprvé tuhle dovolenou jsme si přivstali a šli čekat na východ slunce. Město bylo po ránu jak město duchů, nikde nikdo, bylo to tak klidné až skoro strašidelné. Po celodenním využívání služeb hotelu jsme ještě zavítali na 2 km dlouhou údajně jednu z nejhezčích pláží Mallorky a to na Es Trenc. Byla pěkná, ale lidí zde bylo taky dost. Pak už jen celý od písku jsme vrátili auto v půjčovně a odletěli do Vídně. Kvůli spoždění letadla nám ujel poslední bus do Brna a tak jsme museli přečkat noc na letišti a odjet domů až prvním ranním...
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 1 805 zobrazení
dcskolka
Na dnešní lekci jsme si procvičovali povel Zůstaň. Pro pejsky je to hračka, ale pro majitele vůbec nebylo jednoduché sladit tolik pokynů a správné podání pamlsku. Raději si to ještě jednou popíšeme. Nejprve přivoláme psa k sobě, dáme povel sedni a odměníme. Pak se narovnáme, pamlsek v ruce v úrovni hrudníku, tak, aby se nám štěně muselo dívat do obličeje a dáme povel Zůstaň. Za další dvě. později tři, čtyři, vteřiny, když je štěně nehybné a upřeně nám zírá do obličeje, vyslovíme chválící slůvko, třeba Šikovný, Supéér, Ano, nebo jiné vhodné a hned poté podáme pamlsek. Nepodáváme pamlsek, když je štěně roztěkané, raději zamlaskáním upoutáme pozornost. Když dáváme povel, nehýbeme se a pamlsek také ne. Pohneme rukou s pamlskem až po vyslovení chválicího slůvka. Odměňujeme nehybnost. Interval nehybného postoje a vzájemné koncentrace prodlužujeme až na 20 vteřin. Pokud štěně ztrácí pozornost, máme interval moc dlouhý. Zkrátíme ho a znovu zopakujeme povel. Nespěcháme, netlačíme na psa, on sám su bude snažit pozorně na vás koukat, aby si vysloužil odměnu.
více  Zavřít popis alba 
  • 26.5.2018
  • 79 zobrazení
tommy-harold
V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je mochna písečná (Potentilla incana) nacpána do kategorie kytek, jímž záhodno je věnovati jistou pozornost. Slušný botanik, zpravidla, nevěnuje mochně písečné pozornost vůbec žádnou. Vrátí-li se však botanik z Holandska, jeví tendenci nadšeně křepčit nad jakoukoli rostlinkou, jež a) neroste na zahradě a b) nevypadá jako tulipán. Holanďané jsou pořádní lidé. Čurbes jako jsou mochny ve své zemi trpěti nebudou. Mochnou to začíná a kopretinou na poldru končí. I, botanik vrátivší se z Holandska, s papulí otevřenou zírá na žluté polštáře pokrývající skály a skalní stepi v okolí pražském...
více  Zavřít popis alba 
  • 14.11.2017
  • 72 zobrazení
tommy-harold
Botanik valašský, ocitnuvší se znenadání v kotlině pražské má velký problém. Neví co zde kvete, kde to kvete, kdy to kvete. To už víme. Zjistí-li botanik valašský, ocitnuvší se znenadání v kotlině pražské, co možno zde spatřiti, nemá pomětí, jak se tam dostat. I botanik nebohý, tráví většinu času zmateným pobíháním po okolí. Kde to, sakra, jsem? Kam jsem se to, sakra, zase dostal? A pocestný nikde. Botanik valašský, ocitnuvší se znenadání v kotlině pražské má velkou výhodu. Kraj jeho rodný spadá do oblasti karpatského mezofytika, částečně dokonce karpatského oreofytika. Praha a její okolí pak do oblasti českého termofytika. U nás je, hold, větší kosa. Kytky teplomilnější se k nám nějak nehrnou. I botanik valašský, s otevřenou papulí zírá na bílé stráně porostlé snědkem Kochovým (Ornithogalum kochii)...
více  Zavřít popis alba 
  • 23.10.2017
  • 81 zobrazení
sohphieschoice
Ještě pořád na ně zírám jak na zjevení: jdu v Dánsku po ulici, vidím tři mládence, jak vedou dvacet školkových dětí na výlet. Nebo si prohlížím Vikinga na kole: jedno dítě na zádech a druhé má ve vozíku před řidítky. Připadám si až trochu nepatřičně, když na ně tak koukám a pořád si říkám: však je to normální, však je to normální. Na rodičovskou tady běžně jde tatínek i maminka, těch 52 týdnů si rozdělí, jak jim to vyhovuje. Včera jsem se vydala do Muzea žen v centru Arhusu, protože mě zajímalo, jak se dánským ženám podařilo prosadit nejrůznější práva. Je to prý jediné muzeum na světě, kde mají takhle komplexně zpracovaná ženská práva v národní historii. Kurátorka Julia Birch mi říkala, že tuhle instituci založila v roce 1982 parta studentek místní univerzity. Původně chtěly hlavně zmapovat historii ženských spolků a jejich aktivity, ale postupně jim došlo, že těžko můžou mluvit „jen“ o ženách a vynechat muže. Ostatně první ženský spolek založila v roce 1871 manželská dvojice: Mathilde Bajer a její manžel Frederik. Mathilde se angažovala už od osmnácti, v roce 1915 jí bylo sedmdesát pět let a šla v průvodu dvaceti tisíc žen. Sešly se v centru Kodaně a oslavovaly, že mají konečně volební právo. A za pár let mělo Dánsko vůbec první ženu-ministryni. Mimochodem...netušíte, kdy byla u nás?Muzeum žen ale rozhodně není jen o historii, ale taky o tématech, která pořád vidíme kolem nás a leckdy si s nimi nevíme rady. O těch věčných diskuzích, jestli je tak důležité, aby holčičky měly panenky a růžové oblečky, jestli je divné, když tříletý kluk nosí šaty a proč někdo říká, že unisex záchody jsou fajn a jiný tvrdí, že to je zase nějaká další pitomost. V muzeu nejsou skoro žádné popisky, protože „to by nebylo dánské“ říká mi kurátorka Julia. Trochu nechápu, jak to myslí a ona mi vysvětluje, že jí připadá nejdůležitější, aby se v expozici diskutovalo.
Zrovna tu chystá výstavu, kde je příběh muslima, který se stydí říct, že je gay a nebo příběh Lasseho. Julia mi vysvětluje: „Mám dvojčata, kluka a holku. O tom, jak se tlačí na holčičky, aby byly takové nebo makové se mluví celkem běžně, ale málokdy se diskutuje o tlaku na kluky. Odmalička tady poslouchají, že musí sportovat. Zrovna nedávno jsem nahrávala příběh Lasseho. Vždycky byl hubený a myslel si, že není „dost chlap.“ Začal hodně cvičit, dělá fitness a pořád má pocit, že to nestačí...Tak vidíš, naše muzeum se sice jmenuje muzeum žen, ale ve skutečnosti je o naší společnosti.“
více  Zavřít popis alba 
  • 18.9.2017
  • 19 zobrazení
eres01
  • 12.8.2017
  • 50 zobrazení
alenka52
K obědu byly koule. Poprvé jsem viděla Nuríska, jak mu zřejmě nechutná. Jinak Biki je stále v jeskyňce, na oběd přijde s křížkem po "funuse", ale jen k venkovnímu šubru a prostě jen a jen zírá, tak nevím, je teď poslední 3 týdny nějaká divná. Shindě jsem přála osobně k narozeninám a ještě to napíši tady. Shindo zlatá je dobře, že máš nádherného synka Ajabíka, moc ti to všichni přejeme. Tak hodně zdraví a také štěstí, to je také třeba. :)<3
Kiburi a Nuru trénují malého Ájíka venku na trávě, ale daleko s ním nejdou. Ájík vždy pospíchá za mamkou, anebo k Nurískovi. :)
více  Zavřít popis alba 
45 komentářů
  • 14.6.2017
  • 181 zobrazení
partacihvozdna
Pátek (9. 6. 2017) před osmou hodinou ranní se to pomalu schází.....malí i velcí námořníci se hromadí ve Hvozdné u divadla, aby společně vypluli na okružní cestu po moři.
Kormidelník i ostatní námořníci v pruhovaných trikotech budí dojem, že cesta bude luxusním zážitkem. Katamarán hodil kotvu a celá posádka 42 malých námořníků a 7 hlavních námořníků nastupuje na palubu a vydávají se na cestu po neznámém moři. Ještě "Ahóóój" všem rodičům!
Plavba se zdá být bezproblémová, ale najednou na širém moři náš lodní kýl zavadí o cosi?! Příď lodi se začíná potápět a plnit vodou, nezbývá než rychle vyskákat z lodi, chytit kus dřeva a nechat se nést k nejbližší pevnině. Všichni se postupně vyplavíme na nejbližší pevninu, později zjišťujeme, že je to ostrov Jestřabí.
Nám začíná jít o život! Boj o přežití je tu!
Nacházíme staré opuštěné tábořiště s pár sruby, které se stane na přechodnou dobu naším domovem.
Co potřebujeme k životu? Vodu a jídlo!!! Je potřeba zatnout zuby a začít bojovat! Každé jídlo si musíme získat. Vždy nás čeká vzkaz v lahvi, který musíme splnit! Všichni námořníci jsou rozděleni do dvou týmů - "Caleové - červení" a "Srubaři - modří". Kdo dřív splní vzkaz v lahvi může dřív dostat jídlo u místní domorodkyně v okýnku! :-)
A jaké úkoly se plnily: každý z týmu musí mít něco modrého a společně zazpívat písničku o vodě, každý člen týmu přinést živého tvora, nasbírat lesní jahody, válet společně sudy po louce, složit báseň o trosečníkovi, zatančit válečný tanec......i banány přímo na stromech rostly a my je musely natrhat! Po prvním společném obědě tvoříme týmové vlajky a pokřiky. Je vedro a nedaleko šumí vodopády....pošleme hlídku na obhlídku! Vypadá to dobře, jdeme všichni sjet divoký vodopád, který končí bohužel v lávovém bahně. Nevadí, slunce pere a bahno nás ochránilo před spálením. Ale pozor! V dáli je vidět pirátská loď a my musíme vyrazit uchránit naše jídlo. Bojovka v lese s útokem pirátů hrála nakonec nám do karet. Všechno jídlo uchráněno a ještě jsme nalezli pirátský poklad! A už na nás mává domorodkyně s večeří, tentokrát se musíme porvat, doslova, každý o svůj kus pečeného racka. Mňam, to vám byla dobrota! Ale žádné otálení, boj nekončí. Tentokrát se rozdělíme na ženy a muže a každý po svém získává bonusy k jídlu. Ženy loví ryby, sbírají byliny a loví škeble v moři. Muži vyrábějí nástroje k lovu, nosí dřevo na oheň a důležitou vodu k pití. Den stále nekončí. Po zapálení ohně, vyrážíme na stezku po stopách náčelníka kmene Jesi-Jesi. Každý sám po malých světélkách obchází naše útočiště a vyhlíží náčelníka. Ten svými všetečnými otázkami zaskočí nejednoho, již, trosečníka. Je čas se schovat do svých srubů a přečkat první noc v divočině.
Ranní troubení (sobota 10. 6. 2017) divoké zvěře nás všechny probouzí do zeleného ostrova plného různých zvuků. Rychlé proběhnutí ostrovem nás dokonale probudí. Opět nás čekají celý den vzkazy v lahvi k plnění úkolů. Ale najednou se obloha zatahuje tmavě modrou barvou a voda se hrne na nás. Pro dopoledne nacházíme útočiště uprostřed ostrova u místních domorodců. Jako dar přijímáme jejich exotické druhy jídla. Nemáme však ani toto zadarmo. Je nutné, aby všichni trosečníci prošli obřadem chutí. Každý musí ochutnat 10 druhů chutí a poté je poznat. Jednoduché to není, ksichtíky všeho druhu na tvářích trosečníků provází celý obřad. Zdá se, že tmavé nebe ustupuje a my tím pádem vyrážíme na obchůzku, ještě neznámých částí ostrova. Kroky nás vedou k místnímu šamanovi, kde čeká na jednu z našich velkých trosečnic překvapení k narozeninám. Dorty ve formě turistických značek a samozřejmě píseň všech trosečníků. Mňamka pro všechny, helekání po celém ostrově a šup opět na nohy a míříme k našim srubům. Po cestě sbíráme dřevo na oheň a skládáme lesní mandaly. Po večeři nás čeká boj o mapu ostrova. Je nutné, aby všichni trosečníci prošli buší s jedovatými zvířaty, překonali propast, zneškodnili nepřítele a vyluštili tajenku, kde zjistí, že nejvzácnější opička na světě, žije právě na tomto ostrově a jmenuje se Langur Duk. Poté každý člen týmu získá část mapy ostrova a po složení celé mapy, zjistí trosečníci, kde je ukryt poklad. Huráááá....našli!!!! Oheň opět plápolá a my unaveně sedáme dokola, někdo jen zírá do žhavých plamenů, někdo vesele zpívá a najednou.......přichází králové ptačího ostrova se svým tancem. Všichni se postupně zvedáme a přidáváme se k veselému ptačímu tanci. Krásný konec dalšího dne v divočině, sruby už čekají.
Další ranní troubení (neděle 11. 6. 2017), proběhnutí ostrovem, tentokrát s krásným modrým mořským nebem, nám ukazuje krásy ostrova. Po tradičních vzkazech v lahvích a potřebném jídle k nám přichází další kmen ostrova se svým tajemným bubnováním. Každý si uloví nějaký nástroj, buben, tamburínku, žáby...... a ještě větší divočina začíná. Náčelník kmene nám pomocí hraní a zpěvu navozuje atmosféru uvolnění a emocí. Ale i on se musí starat o obživu svého kmene, a tak pomalu mizí v buši. Dnes slunce velmi ostře vystrkuje paprsky a tak ještě jednou míříme k vodopádům se schladit! To je vám žúúúúžo....voda chladí, bahno klouže....... Poslední oběd od domorodkyně a balíme se. Co se stalo? No, z předešlého dne naše kouřové signály byly zachyceny a u našeho ostrova zakotvila jachta. Kapitán jachty přislíbil, že všechny trosečníky převeze k domovu. Dokud nebudeme stát na pevné zemi, nevěříme ničemu! Všichni trosečníci naloděni a kotva se zvedá......plujeme po klidném moři a věříme, že náš boj o přežití byl opravdu poslední. Kapitán ještě všechny trosečníky odmění zmrzlinou a již to vypadá, že vidíme rodnou pevnou zem. Anóóó....je to ona! Radost ve tvářích trosečníků je tu! Taneční rituál pro rodiče, že jsme celí a přežili jsme, odměnění včech trosečníků, hulákání a pokřiky a teď už opravdu do náruče rodičů! Unaveni, ale snad šťastni a plní zážitků z ostrova Jestřabí uléháme večer do svých luxusních voňavých peřinek.
Krásné sny celé léto, námořníci! Náruč prázdnin se pomalu otvírá a vy si je užijte plnými doušky ..........
..............a v září zase: "AHOOOOOJJJJJJ!"

A zase nezklamal a byl s námi na závěrečné vyvrcholení akce. Kdo? No přece, pan Jaroň a Horní Podřevnicko.cz
http://hornipodrevnicko.cz/clanky/item/paraci-hvozdna-rusava-foto
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2017
  • 416 zobrazení
pinia
1.6.2017 - příběh cesty šalinou z výstavy kaktusů má pokračování. Je vedro a já se plížím s nákupem a s hlavou sklopenou k domovu. Tu mě cosi třepetajícího upoutá na rozpáleném chodníku. Nevěřícně zírám na vážku jak se marně snaží vzlétnout ....
Kategorie: městapříroda
více  Zavřít popis alba 
25 komentářů
  • 1.6.2017
  • 45 zobrazení
rybicka30
Cestou z Bedřichova jsme zajeli do Liberce k přehradě a viděli nevídané.... Kdo vydrží, uvidí a bude zírat :-)
více  Zavřít popis alba 
37 komentářů
  • 21.1.2017
  • 68 zobrazení
laurena
TESY - Caispern Tuscanora (* 2013) - IRWS (m: Ir.Sh.Ch. Caispern Maid In Ireland, o: SH CH Casafelice Montadale, JW)
AIMEE (* 22017) - IRWS (m: Whipspan Legacy, o: Sollivia's Well Well Well)
ASHLEY of Black Tan Setters (* 2014) - Gordon setr (m: Bessy-Caira z Dvorku Čamourku, o: Zir z Holubické stráně)
FINNÝ - Casper Esperanza Futura (* 2016) - Gordon setr (m: Amarena Esperanza Futura, o: Conall Lovec z Gordonu)
album je součástí webové prezentace http://www.se3.estranky.cz/
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2016 až březen 2019
  • 58 zobrazení
labchester
* 29. 10. 2016

o: CIB CIE MultiGrandCH MultiCH MultiJCH Caramel Love de Donawitz
m: Cl. W. Aigi z Labské louky
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2016 až květen 2018
  • 30 zobrazení
vinettou
U goril klídek, Adža nestačil zírat s překvapením na maminu jak "mlsá" :))) koťata rybářky velice čilá a hravá, mrňouska slůně jsem chytila jen asi na dvě minuty a pelášili domů, ale vído jsem stihla :) bylo žůžo :))) ..... https://www.zonerama.com/cihi/Album/2397823
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 17.11.2016
  • 70 zobrazení
reklama