Hledání

60 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

wenda-wolf
CZ : Okres Most - 50.5978083N, 13.6647081E
Kategorie: architektura
více  Zavřít popis alba 
  • 24.2.2020
  • 1 zobrazení
landseerclub
matka: Fame Alvemia
otec: Nero vom Kranenburger Bruch
datum kontroly: 12.11.2019
www.landseerclub.cz
více  Zavřít popis alba 
  • 13.11.2019
  • 43 zobrazení
votryba
NĚMECKO - EPPRECHTSTEIN LABYRINR, BURG EPPRECHTSTEIN, SCHLOSSBRUNNEN-BRUCH, HOHER STEIN, GROSSER WALDSTEIN, WALDSTEIBURG, CHEB pěšky 22 km
více  Zavřít popis alba 
  • 1.9.2019
  • 24 zobrazení
landseerclub
matka: Cora vom Heidenberg
otec: Nero vom Kranenburger Bruch
datum kontroly: 19.4.2019
www.landseerclub.cz
více  Zavřít popis alba 
  • 29.4.2019
  • 44 zobrazení
nyemi
  • 7.11.2018
  • 58 zobrazení
jendapol
Konečně jsem se dostal k tomu, abych napsal pár řádků a vložil fotky z našeho výletu.
Nadešel prodloužený výkend, kdy jsme bez dětí. A ještě k tomu má být hezky. Takováto kombinace se naskytne jen jednou za několik desítek let.
V pátek ráno bereme sbalené věci a vyrážíme do garáže pro Mařenku. Fajn, že máme kufr, ale od tý doby vozíme víc věcí, takže se zase málem nevejdeme.
Na parkovišti u Tesca máme sraz s naším kamarádem Honzou. Po chvilce čekání přijíždí, následuje vítačka, líbačka Martinky (mně pusu nedal, asi nechtěl dělat fousama suchej zip) a odjezd směr Český Šternberk. Přes Říčany a Jevany kolem Sázavy. Nádherná cesta. U Šternberku se protahujeme a po krátké pauze popojíždíme asi 2 kiláky do motorestu U rybiček. Jenda i můj baťužek Martina se nacpali rybama. Já jsem si dal speciální svíčkovou s masem z ryby, která má vemeno a dělá bůůůů. Zase jsme se přecpali.
S Jendou pokračujeme do Zruče nad Sázavou, kde se loučíme a my jedeme přes Vlašim na chatu.
Druhý den vyjíždíme časně ráno. Čeká nás Šumava. Oběd si dáváme U Vystřelenýho vočka pod hradem Rabí. Kachna, knedlíček a zelíčko. Mňam. Ale jak pak vylézt na motorku. UFF. Po obědě projíždíme kolem Sušice a přes Srní a Antýgl zastavujeme na Modravě na kafe a sladkou tečku. Zase jídlo. Už tak se do nás po kachně nic nevejde, ale když je na to chuť... Ale je tu nádherně.
A už frčíme dál. Zastavujeme na focení na Kvildě a za pár minut sjíždíme směr Vimperk na chatu za babičkou a dědou.
Po krásném večeru s kytarami v útulné hospůdce vstáváme a balíme na zpáteční cestu. Nějteré z nás trochu pobolívá hlavička. Naštěstí ne řidiče.
Na nedaleké benzině se setkáváme s místním kamarádem motorkářem, se kterým jsme se v oné hospůdce potkali. Dáváme společné kafčo, pokecáme, rozloučení a frčíme dál.
Směr Týn nad Vltavou. Krásná cesta, až na Temelín. Ten je vidět už z dálky.
V Týně k obědu řízek XXL. Opět přecpaný břuch. A baťužek usíná. Ani kafe nepomáhá a tak po projetí Milevska a zakotvení v Sedlčanech si kupuje tfujtajblovej energiťák. Snad pomohl.
Štěchovice, Mněchenice, Zbraslav, zastávka v Radotíně a večer jsme rádi, že si natáhneme kopyta na posteli.
Celkem najeto téměř 600km. Bylo to moc fajn. :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 1.10.2018
  • 77 zobrazení
bikerbob
V sobotní ráno vyjíždíme jen s Broňasem a Petrou. Ti, kteří nakonec zůstali doma, tak prohloupili ;-) Podzimní hory a lesy jsou neksutečně krásné. Škoda jen zapomenutého cestovního kapesního foťáku. I přes ranních 7 stupňů stála nakonec nádhera Oravské Magury za to. Na hotelu Havrania obklopeném barevnými horami si dáváme něco tekutého na zahřátí a pokračujeme k Liptovské Maře, kde obědváme na kolibě Gréta. Motorkářů je kolem vodní nádrže jak much ! Z Mary pokračujeme přes Čertovicu v Nízkých Tatrách do Španie doliny u Banské Bystrice. Slunce se chystá zapadat a tak se po zamaštění Broňasovy papule ovocnými knedlíky vracíme do Banské Bystrice do pěkného penzionu Danka. Zjišťujeme, že majitelé jsou také motorkáři ... no, dnes už rostou na každém rohu :-) Než dorazíme do centra Bystrice je už skoro tma. V místním Steak Housu naplníme břůcha baštou a nějakou tou plzní. Jedno plzeňské před spaním si ještě dáme na druhém konci náměstí.
V neděli ráno vyrážíme opět už kolem deváté. Nebe je téměř vymetené, jen bohužel po studené noci je cesta přes Harmanecký kopec je na stinných místech dost mokrá a tak se nedá dost vyblbnout :-) Za Harmaneckým kopcem vjíždíme do mlhy. Někde nad námi je hřejivé slunce a my jedeme opět v sedmi stupních a mlze, která se dá krájet. Při stoupání se mlha postupně ztrácí a přes Fačkovské sedlo jedeme už opět za krásného počasí. Po okresce kolem Váhu pokračujeme přes Bytču na oběd na hornobečvanském hotelu Valaška, kde jsou ještě někteří opozdilci z předchozího večera Poslední míle HDC Ostrava. Po jídle už hurá dom ... zase bylo fajně :-)
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 18.10.2017
  • 57 zobrazení
lenjessie
Už v piatok, deň pred odchodom do Vysokých Tatier, som pociťovala také jemné motýliky v bruchu, až to naozaj šteklilo. :-) Veľmi som sa tešila, ale len tak potichu, keďže to nemám vo zvyku dávať najavo vopred. Bol to krásny pocit. Uvedomenie si, že ich opäť uvidím, pocítim, zblízka sa ich dotknem... Chýbali mi. A potom, keď sme začali kráčať nádhernou sviežou zelenou tatranskou krajinou a stúpať do výšok, keď sme začali dýchať ten úžasný nezameniteľný vzduch - do celého tela sa mi vlial nádherný pocit a motýlikom z brucha som dala voľnosť. Nech si letia a povedia mojim milovaným Tatrám, ako veľmi som šťastná, keď som "s nimi"...!
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • 8.7.2017
  • 200 zobrazení
garments
  • 1.4.2017
  • 32 zobrazení
upirkm
Ahoj,
dostali jsme zvadlo a tak jsme vyrazili už ve čtvrtek. V důchodu je to super. Do Červené lhoty jsme dorazili kolem 13hodiny.GPS nás dovedla až na kraj lesa . Tam jsme viděli stopy od čtyřkolky kamaráda Čejena . Náš Jeep-Wrangler urazil pouhých 30metrů v hlubokém sněhu a zůstal na břuchu .Tak jsme s Třešňou nasadili běžky ,vzali jen trochu jídla a vydali se na chatu Čejenů. Bylo to náročné . Cestou jsme potkali kamaráda Cmundu, který to 500m pod chatou vzdal . Tak jsme nakonec dorazili na místo kolem 15hodiny a byli jsme jedinní z účastníků , kteří na chatu dorazili . Na chatě jsme dostali svařák a pokecali s Čejenem a Darinkou. Když se začalo šeřit ,tak jsme vyrazili do penzionu do Č. lhoty .Dorazili jsme za tmy . Tam už bylo cca 15kamarádů.Perfektní večer skončil v 04h ráno .Ráno jsme vyrazili na běžky , směr Suchý vrch - Čejenova chata-penzion Č.voda. Vrátili jsme se zničení v 17h.To už se dostavilo dalších 15kamarádů.V sobotu ráno jsme se rozdělili na tři skupiny. Běžkaři-kamarádi na sněžnicích a vycházkář i. Vrátili jsme se v 15 hodin a začali soutěže . Sobotní večer končil opět v 05h.
Tak zase někdy u Čejenů , kterým moc děkujeme za pozvání.
Upír
více  Zavřít popis alba 
  • 7.2.2017
  • 243 zobrazení
tomanovorajce
14/11/15
Přistáno. Sotva vylezu ze dveří, už na mě první bába pořvává „taxi“. Opravdu na ni nemám při tomhle teplotním šoku (30° a ten vzduch mi taky nějak nechutí) náladu, navíc si chci vzít levnější Jeepney (místní hromadná doprava). Nevím moc kudy kam, na tenhle chaozz, co tu panuje, mě nepřipravily ani Jarinovi průpovídky. Nakonec ve frontě na bus, kterej mě má posunout blíž k cíli, se dávám do řeči s přistěhovalým Texasanem, jež mi radí, ať se přesunu o pár metrů vedle a zkusím štěstím tam. Hážu svůj cíl do mobilní mapy, načež zjišťuju, že je to jen 4,5km. Nasrat, ty prašivá manilská dopravo, jdu pěšky. Je to tu, čekaně, chlívek. Všude lidi, psi, kočky, hadry, bordel. Ti Amíci tady tomu měli dávat řád o trošku dýl :D. Na autobusovým nádraží sedám do prvního busu jedoucího přes Tagaytay = cíl. Nějakej pevnej řád odjezdů tu neexistuje. Sice se bus nějakou dobu posouvá hlemýždím tempem směrem vpřed, ale jak se v dáli objeví člověk, co má zájem jet, ihned se zas zastavuje. Takhle je to asi hodinu, v podstatě než se naplní celej bus (no, aspoň se šetří ovzduší?). 45km nám trvá asi 3… O dopravě v JV Asii už nemá cenu psát, vždyť víme. Dobrý je, že vám bus zastaví v podstatě kdekoliv potřebujete (ať už chcete nastoupit/vystoupit). Koutkem úst pohne i fakt, že při každý zastávce se dovnitř nahrne 1-2 prodejči jídla/pití, projdou uličkou tam a zpět snažíc se něco prodat a po minutě vystupuje, a pak nejspíš přejdou silnici a jedou těch pár metrů druhým směrem a takhle celej den(?). Za soumraku jsem na místě. Teď už se jen ubytovat, sehnat něco k jídlu a konečně se zase umýt (nikdy bych nevěřil, že tohle řeknu :D). Dávám se do řeči s Němcem Chris-em, pracujícího pro (tech) Lufthansu, dělajíc tu projekt. Ten mi mj. sděluje, že se sem za pár dní slítávaj pohlaváři několika zemí, i Obama. Opravdu, Baráku, už si mi zas v patách? Takhle si pomale otevře předpovídající kancelář – Kam cestuje Obama (to stejný se stalo na Aljašce, pozn. red.) Západ Slunce v 6h je fakt otravnej, ale aspoň jde člověk brzo spát a je o sedmý čerstvej a svěží se vydat vstříc dalšímu dobrodružství.
Spaní – Tagaytay OMP (=$10,25 se snídaní. Btw. nejlepší matrace, na který jsem kdy kde v hostelu spal)

15/11/15
Když už mám tu snídani v ceně, tak se musím nadlábnout, ať nemám půl dne hlad :D. Toasťák, vejce, všude samý suprový marmošky (mango, atd, žádná obyč. příchuť). Úkol splněn, do batohu ještě přihazuju 3 mini banány. Jó tohle mi chvíli vydrží. :D Loučím se s Chris-em a po radš s recepční jdu měnit joura, ať si můžu za pesosáky najmout loď a podívat se na Taal Volcano. Po výměně bankovek si kráčím vstříc mistu, kde si vemu tricycle (taková sajdkára), která mě dostane k místu, odkud vyjíždí ony loďky. Najednou mi kdosi klepe na rameno – a hle, on to je řidič, kterýho jsem odpálkoval už u ubytka. Asi tomu bůh chtěl, aby mě tam svezl on (a nebo mě celou cestu sledoval?). Ovšem na cenu 150php mu rád kývám (průvodce uvádí i 250). Je to wow, je to divoký. Celou cestu jedem z kopca, ale řidič má vše pod kontrolou, a tak přežíváme. Chtěl jsem tu dole projít víc loďařů a smluvit si lepší cenu než 1500P. Tak nějak mě tu ale uvězní a vypadá to, že nebude cesty zpět. A hle, objevují se 2 omladiny, hned k nim přiskakuju, slovo dalo slovo a přes velký znechucení zdejších, společně upalujem vstříc vulkánu. Na ostrově odmítáme gájdy a muly(?) jako dopravní prostředek a kroksůmkrok si to šinem vzhůru. Z holek se vyklubaly Francouzky, cestující po JV Asii (jedna z nich dělala zahraniční projekt v Číně, a tak to vše začalo). Jsme nahoře – uprostřed vulkánu je jezero, v nemž si hoví další pidi kráter. Matroška. Odmítáme nabídku si zapoplatek odpálit golfovej míček do jezera, vytváříme kamarádství s místním (samozvaným) bosem, a hned jak se přežene menší deštík, vyrážíme zpět. Nejdřív se nám nedaří najít našeho kormidelníka (že by se naštval, že sme sdíleli jízdu?). Uf, už je tady. Cesta loďkou (tam i zpět) je wow a divoká. Díky větru jsou tu menší vlny, a ač to s náma díky stabilizačním bambus tyčím moc neháže, voda mi cáká až na zátylek. Na cestu zpět do Tagaytay se všici 3 skládáme na 1 tricycle a cenu z původních 500p srážíme na 150p za všechny – je to smlouvací řemeslo potřeba pilovat :D. Přes návštěvu místního MC všici sedáme do busu směr Manila, holky druhej den letí na Bohol, já ještě večer busem do Banaue. Loučení, slzy, objetí a už opět sám, s břuchem naplněným typiš Boku Pie (jakejsi ananasovej koláč, nic moc), se kodrcám hnusnejma ulicema Manily. Stavím se u barevně nasvícených vodotrysků (nic víc není!!!), chvíli posedávám na lavici a čumím na Manila Bay (no, je tma, takže spíš zírám do blba) a okolo 9. večer se doplazuju na „nádraží“, odkud v 10h vyrážíme na sever do Cordillerských hor. Myslel jsem, že se v rámci možností vyspím, to jsem se ale šeredně spletl.
„spaní“ – bus (=0$)
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 15.10.2016
  • 55 zobrazení
vendyp
Země nejen přírodních krás,má vše.Začíná na jihu nížinnými oblastmi v okolí hranic s Aglií a postupně se směrem k severu začínají zvedat pahorky a zádumčivé hory, zahalené v tajemné mlze a krásné svou zelení a vřesovišti.Má krásné útesy a pláže,tajemná jezera, hrady i kláštery. Je to země proslavená svou whisky, staletou historií protkanou boji za svobodu a nezávislost, muži v sukních.

Město Stirling, v minulosti hlavní město Skotska, se nachází na řece Forth a patří ke skotské historii přinejmenším stejně jako Edinburgh. Zemřel zde mimo jiné král Alexander I., narodil se Jakub III. a další z osobností skotských dějin, Marie Stuartovna, zde byla roku 1543 korunována za skotskou královnu.Královský hrad byl vybudován na kopci zvaném Castle Hill a řadí se k nejdůležitějším a největším hradům Skotska. První zmínka o něm pochází z roku 1110, většina dochovaných budov však byla postavena v 15. a 16. století.
Dalšími stavbami je Královská kaple (Chapel Royal) a Královský palác (Royal Palace), zdobený úchvatnými kamennými sochami, který nechal postavit Jakub V. a byl prvním renesančním palácem v Británii.V prostorách hradu je muzeum vojenské historie Skotska s předměty, obrazy a fotografiemi připomínajícími všechny války, kterých se skotští vojáci zúčastnili. Velmi zajímavě působí i kuchyně zařízená ve středověkém stylu, s hromadami potravin, kuchaři a kuchařkami v akci.

Wallace Monument představuje vysokou věž stojící na vrcholu kopce Abbey Craig s výhledem na celé bývalé hlavní skotské město Stirling. Tento monument byl postaven na počest sira Williama Wallace, jenž bojoval ve 13. století za nezávislost Skotska a je skotským národním hrdinou.Památník byl postaven v polovině 19. století po kampani na získání financí a byla doprovázena vlnou skotské národní identity. Kromě veřejných darů byla výstavba pomníku částečně financována z příspěvků od zahraničních dárců, včetně italského národního vůdce Giuseppe Garibaldiho. Stavba monumentu byla provedena podle návrhu architekta Johna Thomase Rocheada a byla dokončena v roce 1869.Je to gotická pískovcová věž vysoká 67m postavená ve viktoriánském stylu. Stavba stojí na útesu nad Abbey Cambuskenneth, na kterém, jak se věří, začal Wallace shromažďovat svoji armádu k boji proti vojsku krále Edvarda I. těsně před bitvou o Stirling Bridge.

Bitvy u Bannockburnu byla bitva, která definitivně ukončila snažení anglického krále Eduarda II. o ovládnutí Skotska a učinila Roberta Bruceho nezávislým skotským králem.
více  Zavřít popis alba 
28 komentářů
  • 27.8.2015
  • 96 zobrazení
om3cug
Prvá aktivácia Magury v programe SOTA, skoro z toho nebolo nič lebo som zabil prednú nápravu auta do hlbokého rigola a auto ľahlo na brucho, ale naštastie ma vytiahol jeden milý človek na terénnom aute lanom späť na cestu. Nič sa nezničilo ani nepokazilo tak som si tú Maguru nakoniec vyšliapol.
Kategorie: koníčky
více  Zavřít popis alba 
  • 26.8.2015
  • 123 zobrazení
tabor-janskelazne
Cesta dlouhá, ale zrádná. Lehce svede, nepomáhá. Střež se z jen jednou sejít, bez ní nelze průchod najít. Vydrž hlad a svoji žízeň, tento les skýtá jen trýzeň. Zachovej si zdravý rozum, vydrž všechna pokušení, využívej jen svůj rozum, v cestě hledej zalíbení. Jinak nemáš šanci přežít, vezme si tě temný hvozd, ačkoli ses cítil silný, jsi jen nepozvaný host.

Co dělat, když jsou přátelé zavření? Jak já sám mám jim pomoci? Nevím, zda jsem na to schopný. To a další myšlenky probíhalo Bilbovi v hlavě, když zjistil, že je sám u elfů. Nutně potřeboval informace, díky kterým by se mohlo pomoci družině jeho přátel. Rozhodl se nejdříve naplnit svůj břuch a hned jako druhé najít východ. Spletité chodby elfího panství se jeví, jako nezvladatelný hlavolam, bludiště, které nemá začátku, ani konce, jenže Bilbo ho najít musí, jinak celá výprava ztratila smysl.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.8.2015
  • 418 zobrazení
hrivushka
  • 6.11.2014
  • 1 386 zobrazení