Hledání: bukovina_bez_barier_2017

Pro dotaz bukovina_bez_barier_2017 jsme našli 3 154 výsledků.
AKCE -35 % s kódem
Vytvářejte
fotodárky v akci!

Akce trvá do 30. 11.
Kód: BLACKFRIDAY2020
BLACKFRIDAY2020
michalqa
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2010
  • 27 420 zobrazení
hlavajdar
5 komentářů
  • léto 2011
  • 13 217 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
petrganz
  • červenec 2012
  • 11 742 zobrazení
dakar70
Rodina , Jetřichovice, Rotštejn,Slovensko Pieniny a Dukla ,Buková hora, Drážďany..voj.muzeum.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2018
  • 11 437 zobrazení
ry-ba
1 komentář
  • červen 2009
  • 7 019 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
bele
ALB 183 - je ALB č.6 z Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
BORSA CAMP 2 u Mary

Den se chýlí ke svému konci a vyrážíme k prvnímu nocování na novém území s vlivem časového posunu o jednu hodinu. Člověk by neřekl, jak si to v některých souvislostech uvědomí – podobně jako letní a zimní čas. ZRADA. Údaje na internetu se tváří, že realita je stejná, jenže ouha, ona vůbec neexistuje. Nocleh není. Budeme si na to muset zvyknout ještě několikrát. Nakonec nás zachraňuje soukromý kemp ve vesničce Pujčinca blízko městečka Borsa. Projet spletí úzkých uliček, kde se stěží vyhnou dva úzké povozy a víceméně vcouvat a zašpuntovat jedinou uličku blízko třech dřevěných sroubků a jedné větší chatky jako umývárny a záchodu byl úctyhodný výkon.Však jsme také našim řidičům zatleskali

POZN ... cestou od rumunských hranic jsme si v autobusu říkali fór... Turista v Rumunsku hledá v horách nocleh. Přijde k chajdě a domlouvá se s majitelem - ten mu nabízí varianty ubytování. Buď v přízemí, kde je i kuchyň a trochu teplo, nebo může jít na půdu s poznámkou, ale tam je mara. Turista neví co mara je a tak raději zůstává spát dole. Ráno snídá u stolu, když po schodech z půdy sestupuje krásná, mladá, vyvinutá dívka. Dívka jde s úsměvem k němu a říká :"Ahoj, já jsem Mara.... On na to jen hlesne "Ahoj, já jsem kokot"
..... no a když nás přišla po jednajícím majiteli přivítat i jeho žena a řekla "Ahoj, já jsem Mara"...tak to nemělo chybu. Vlastně mělo. Pro nás bylo opravdu jen přízemí, 3 chatky a kosek trávníčku. Bylo teplo, tak se dalo spát i ve spacáku venku

Její manžel (říkejme mu třeba Tony) působil trochu zmateným dojmem,
jednak kam dá spát skoro 50 lidí když má místo tak pro 20,
jednak aby mu zůstalo stavení celé – tak blízko jsme projížděli,
jednak jak se domluvit a jednak abychom nakonec neodjeli.
S jeho zmatenou němčinou a angličtinou s ním nebylo večer žádné povyražení, tak jsme se nějak srovnali v chatkách, na zemi, a ve stanech. Večer byl ještě trochu horor, protože úzké plastové trubičky spojené jen drátkem se takovým množstvím teplé vody nahřály, změkly a povolily. Rázem jsme byli bez vody ale i bez plynu, protože se to nějak všechno najednou porouchalo. Spravování při baterce bez nářadí a jejich technologiích nikam nevedlo, tak jsme čekali na ráno. Večer všakpřišla ještě Mara něco poklidit, a tak jsem se jí zeptal, jestli nemohou vyměnit peníze. Slíbila že mne ráno Tony navštíví a výměnu provede. Šli jsme tedyvšichni na kutě
…A SPALI,…. A SPALI

Stalo se. Ráno mne Tony vyhledal a domluvili jsme množství a cenu. Musím uvést, že vše provedl v kurzu banky a naprosto čestně. Rázem se směny zúčastnili i ostatní a co nestačilo, tak Tony zorganizoval u ostatních sousedů z vesnice, tak nás nakonec uspokojil všechny.Měl jsem chvíli čas s ním promluvit,a jak už nebyl nervózní, tak mluvil docela dobře německy i anglicky, a pověděl mi i svůj zajímavý příběh:
Tony byl Belgičan – pekař z Antverp, který se rozhodl radikálně změnit svůj život. Potkal Mary, nebyl kokot, prodal pekárnu a koupil v Rumunsku v Bukovině pozemek s domkem a zahradou. Před 15 lety se oženil s Mary, postavil nebo opravil domek a začal tam podnikat. Připustil, že se mu daří, je tam nesmírně šťastný a jeho životní úroveň se min. 5 x zvýšila. Aby ne. Jeho náklady v Rumunsku jsou minimální. Je velice společenský a místním umožnil přísun spousty práce a také peněz, tak ho mají za svého. Řadu těch věcí co potřeboval levně koupil nebo mu sousedi udělali (jako třeba tu instalaci horké vody) – NO NEKUP TO. Chce tam bát dokonce pohřben, tak se tam srostl. Hrob bude mít na své zahradě, což na Bálkáně bývalo běžné a je to možné asi i dnes. Potkal jsem se s tím ještě na Korsice. Zahradu už se dvěma hroby koupil a má na ně 100 let věcné břemeno. Po tu dobu s nimi nesmí manipulovat, tak tam přidá jěstě svoji rodinu ?

U pana domácího jsme konečně vyměnili rumunské peníze a co nestačilo, oběhl sousedy a rázem byla směnárna na světě. Dnes v pondělí 2.7. KONEČNĚ vyrážíme na prohlídku klášterů Vatra Dornei. Cestou jsme se ještě stavili v nákupním středisku v Borsea pustili trochu žilou naší rumunské sbírce peněz

Další pokračování bude sedlo PRIKLOP
více  Zavřít popis alba 
108 komentářů
  • 2.7.2012
  • 4 995 zobrazení
biwako
Protože nemáme v Turnově koupaliště, jezdili jsme na Dolní Bukovinu. Koupat se i stanovat.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.8.2008
  • 2 751 zobrazení
chary
  • 29.7.2008
  • 2 597 zobrazení
svata-km
Rumunsko je největší balkánská země. Rumunsko má krásné nedotčené Karpaty. My jsme pohybovali v Bukovině a také jsme nahlédli do Moldávie.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2017
  • 2 296 zobrazení
wolchov
Božkov - hlubinný důl s minerálním závodem se nacházel v nevelké rokli s názvem Buková a nesl jméno "Kristinino udolí".
Dobývala se zde hlubinným způsobem kamenečná břidlice a také pyrit. K minerálnímu závodu, který měl 5 budov a dnes slouží jako obytné a hospodářské budovy, se lze dostat ze dvou stran, ale rokle je oplocená a hlídaná psy. Pokud se vyjíždí z Božkova do stoupání směrem na Letkov, je třeba odbočit přek koncem vsi vpravo a po 300 metrech znova vpravo a polní cesta nás po dalších 300 metrech zavede k původní zděné bráně závodu. Druhou možnost představuje vyjetí z Božkova na Letkov a odbočení první odbočkou vpravo směrem na Koterov. Tudy lze dojet k rokli Buková z druhé strany.
Budovy závodu jsou dnes obydleny, štola je v rokli patrná podle výronu důlních vod a také halda vitriolové břidlice a výpražků po těžbě síry je v rokly znatelná. Podle jedné z důlních map zde bylo v provozu ř štol postupně pět. Pro těžbu byly přiděleny tři dolové míry s názvem Francizci I až III. Přitom se dobývalo pouze ve dvou, Francizci I a II.
Kdo založil tento podnik se mi nepodařilo zjistit, ale v roce 1846 jej koupil Johann Anton Starck a vyráběl zde až do roku 1862 síru. Závod disponoval dvěma hutěmi a měl i dvě sirné pece, dvě kalibány a dvě kalcitační pece. Starck zde zaměstnával 4 horníky a 8 lidí v minerálním závodě. Z hlediska vyčerpání zásob břidlic a pyritu v dolovém poli majetek prodal panu Václavu Sandtnerovi, který měl podobný závod v Chrástu s dolem sv. Vít.
Pro uplnost bych dodal, že ze 100 kg kyzů se zde získalo 9 kg síry, což představovalo slabší průměr.
Kategorie: dokumenty
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2004 až červenec 2011
  • 2 062 zobrazení
tomike
Třídenní vandr s Amálkou.

Trasa: Konice - střelnice Mětikalov - Bukovina - Hájovna - Goldberg - Velký Hlavákov

Fotila Amálka.
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • září 2007
  • 1 716 zobrazení
oliverk19
  • 3.2.2012
  • 1 527 zobrazení
mirabilia
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • 19.10.2013
  • 1 362 zobrazení
paml
Za malovanými kláštery, gastronomickými zážitky, lesními železnicemi, nebeskými výšinami, termály no a taky na vodu do Maramureše a Bukoviny. 30.04. - 09.05.2010
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2010
  • 1 233 zobrazení
kibic
Na Bukové hoře (683 m n.m.) nedaleko Ústí nad Labem byl v r.1966 postaven betonový TV vysílač (předchozí kovový vyhořel), který se svou výškou 223 m tvoří nejvyšší bod Českého středohoří (906 m n.m.). Tato impozantní věž je vidět z veliké dálky, pro veřejnost je však nepřístupná. Na západní straně hory je skalnatá vyhlídka, z níž jsou nádherné výhledy na Ústí a okolí. V r. 1837 ji navštívil přírodovědec Alexander von Humboldt, podle nějž pak byla pojmenována. Pod nedalekým hřebenem Ptačích stěn se pak v lese ukrývá zajímavý skalní labyrint, neodolal jsem. ;-)
více  Zavřít popis alba 
279 komentářů
  • 9.3.2015
  • 1 213 zobrazení
vcelojedi
Letní tábor je za námi
Od 30. června do 13. července 2019 se stalo Tiché údolí (přírodní památka Na Ostrově u Nemíže) domovem 29 dětí z Podblanicka i okolí. Probíhal zde letní tábor mladých ochránců přírody na téma Hobit.
Mimo celotáborové hry na téma Hobit, která byla zakončena náležitou bitvou se skřety, zažily děti noční hlídky, vícedenní výlet i tradiční souboj se skauty. Většina času stráveného ve venkovním prostředí přispěla ke zdravému trávení volného času dětí o prázdninách a pohybové aktivity prospěly jejich fyzické zdatnosti. Mimo to se děti staraly o zajištění běžného chodu tábora - např. pravidelné služby v kuchyni, příprava dřeva na táboráky nebo výběr her na večerní činnost.
Vícedenní výlet zavedl děti do Kácova, odkud pokračovaly do Zruče, kde navštívily hřiště, zámek a přespaly na rozhledně Babka. Druhý den čekala táborníky cesta do Vodního domu spojená s koupáním. Jako odměna po namáhavé cestě byla připravena návštěva poutě na Hrádku a vzájemné poměření sil s vlašimskými skaty v Měsíčním údolí. Zajímavé hry, které nachystali skauti, se vryly do paměti každému táborníkovi, stačí se na ně jen podívat: http://jugger.cz/ a Gaga Ball.
Mimo celotáborové hry na téma Hobit, nechybělo ani vypouštění uzdraveného zvířete zpět na svobodu. Tentokrát na svobodu vylétl z rukou táborníků mladý puštík obecný a Záchrannou stanici pro živočichy ČSOP Vlašim dětem představil její vedoucí Petr Švingr. Smysl tréninku zvířat v paraZOO ukázala dětem Radka Buková - ošetřovatelka a trenérka zvířat v paraZOO, která pro samotné ukázky trénování neváhala použít každého účastníka tábora včetně vedoucích.
Závěr tábora se nesl v duchu vyhodnocení celotáborové hry, předání zasloužených odměn dětem a úklidu tábora. Poděkování patří za sponzoring firmě BAKKER, s.r.o., dále rodičům za materiální podporu a všem, kteří přispěli ke zdárnému průběhu letního tábora mladých ochránců přírody ČSOP Vlašim v roce 2019.
více  Zavřít popis alba 
  • loni v létě
  • 1 107 zobrazení
kristulee
Kategorie: události
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2010
  • 968 zobrazení
pppprostejov
U rybníka v obci Suchý na Drahanské vrchovině se někteří PPP dostali cyklobusem a pak přes Bukovou a Benešov, další PPP rovnou z Prostějova přes Bousín a Nivu nebo Repechy a Protivanov. Celkem se nás tam sjelo 14 a užili jsme si krásný letní den u vody i v sedle kol. O legraci opravdu nebyla celý den nouze.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 17.8.2013
  • 959 zobrazení
igor-74
buková hora bývala na děčínsku ještě před 2. světovou válkou jedním z nejvíce navštěvovaných míst na pravém břehu labe. na svazích bukovky a přilehlých vrchů stávalo několik osad a samot, které zanikly vysídlením původního obyvatelstva po roce 1945. stávaly tu osady - vitín, velké stínky, stará homole a samota mauerschin...
více  Zavřít popis alba 
222 komentářů
  • 30.12.2019
  • 948 zobrazení
kubrtsamorost
23.6.
– Ač je to neuvěřitelné, sedím v autobuse, který míří do Chorvatska do Stari Gradu. Tedy do Dalmácie. Tam budu odpočívat po celoročním zápřahu. Za to mohu poděkovat Hraběnce, která mě přesvědčila, že mám jet, když jsem zaváhal. Bez ní bych hnil někde na stavbě. To je pořád jen práce a to taky není dobře. Jeden musí umět vysadit tempo.
A tak jedu a podřimuji, začíná se šeřit. Ráno se již začínají z mlhy nořit vrcholky Velebitu. Do Zadaru je to 80 km a tedy do cíle nějakých 60.
24.8.
– Po příjezdu jsem přebral stan, který bude po osm dní mým zázemím. Odtud budu podnikat výpravy po okolí. Po mém milém Velebitu. Vše taky závisí na počasí. Vše potřebné jsem si přivezl s sebou. Místo 20 kg jsem zabalil hodně přes 3O a to jsem musel nechat doma dalekohled. A tak sedím před stanem, piju kafe a jsem v očekávání. Sebral jsem se a jdu do Velké Paklenice pro vodu. Sice v kempu teče voda, ale paklenické prameny jsou vyhlášené svou kvalitou široko-daleko. V dosahu je jich několik a je to otázka asi hodiny. Nabral jsem vodu a vyrazil po stezce do Seline, abych se rozchodil. K večeru jsem se vydal ke staré obranné věži pozorovat západ slunce, ale nebylo to ono a to znamená jediné – asi bude pršet.
25.8.
– K ránu začalo pršet. Říkal jsem si, že desátá rozhodne. Z deště se stala silná bouře. Ještě, že jsem prozíravě napnul stan. Ležím ve stanu, mám roupy a poslouchám písně starýho Hobouse. Prej, že nějaká holka mává a on si zapomněl již dávno boty zout a je mu zatracený vedro.
Dnes jsem měl jít na staré pohřebiště v horách a do jeskyně ještě vejš. Jeskyni už nestihnu tak uvidím. Půjdu se vykoupat. Voda v moři, voda venku, to už je jedno. Koupel je parádní a plavu sám mezi vlnami. Přestalo pršet a já mám z teho brňavku. Musím vyrazit. Místo v 7 vyrážím ve 12. Plním plán a jdu na pohřebiště duchů v horách. Říká se jim Mirilo. Už léta se tu pasou divocí koně. Mám dojem, že tu zůstali po indiánech kmene Apačů. Chvilku jsem je pozoroval. V klidu ožírají bodláky a suchou trávu. Pijí vodu, co naprší a válejí se v bahně a prachu, podle počasí. Jdu dál a procházím městem duchů. Tak se dá nazvat opuštěná vesnice – Tomiči, která se pomalu stává rozvalinami. Ještě loni zde někdo žil, asi zemřel. Možná by se něco dalo ještě zachránit. V troskách žijí ti koně, co se pasou kolem. Našli si útočiště. Našel jsem několik nádrží na dešťovou vodu. Tyto nádrže jsou typické pro Velebit, protože nahoře je málo vody. Toto pohoří vytváří krasové útvary a voda rychle mizí ve spodních vrstvách a dutinách. Proto je potřeba při toulání touto nádherou pamatovat na dostatečnou zásobu vody, 3-5 litrů na den. Jsou místa, kde voda je a ty jsou v mapě zakresleny. Nelze se však na ně spoléhat. Je to tak 50 na 50. Do června je vody dost. Pak postupně ubývá. Nejmíň je v srpnu a září. Někde jsou již zmíněné nádrže na dešťovku. Tu je však potřeba desinfikovat nebo převařit, stejně jako z některých pramenů, kde není voda po celý rok. Možná jsem trochu odbočil a rozepsal se o vodě, jak by se někomu zdálo, ale nedostatek vody nelze v tomto prostředí podcenit.
Z města duchů pokračuji kamenitou, klikatou a strmou stezkou nahoru na Vidjakov Kuk. Velebit má tu vlastnost, že když už si jeden myslí, že je na hoře, objeví se další prostor s ještě větším vrcholem. A tak to pokračuje až na skutečný vrchol. Stoupám tedy a postupně se mi otvírají další prostory. Je na co se dívat. Divoké skalní útvary, pokroucené stromy, ptáci, brouci, šneci, mravenci, ještěrky a zmije. Na zmiji je těžko narazit. Vnímá otřesy při chůzi a včas zmizí. Ovšem nelze to brát na lehkou váhu a koukat kam šlapu, že?
Jak je člověk výš, začínají se otevírat nádherná panorámata dolů, na moře. Postupně se objevují ostrovy a za nimi další a další a další, ..... Dosáhl jsem Vidjakov Kuk a je 17:00. Odtud je nádherný pohled na ty nejvyšší vrcholy – velikány. Vlastně na jejich paty, neboť vrcholy jsou zahaleny hustými mraky. Doufám, že se mi jich podaří dosáhnout. Že mi to dovolí drsná Příroda, počasí a další faktory s pořádnou dávkou štěstí. Uvidíme v úterý. Jsem tedy na Vidjakov Kuk (836 mnm) a dávám si kafe, svačinku a kochám se těmi nádherami kolem.
Je 17:45 a vyrážím směrem na jeskyni Manita Peč. Tu zavírají ve 13:00, ale musím se k ní dostat za světla. Po chvilce pochodu se pode mnou otvírá nádherné údolí. Jakoby kráter obehnaný skalami široký dva kilometry. Nazývá se Dolac KravoRac. Připadám si jako mravenec v prázdném bazénu. Procházím středem a pak stoupám. Skoro na vrcholu jsou krásná nová lana. To zde loni nebylo. V 19:00 dosahuji vrcholu Zoljin Kuk (843). Odtud je vidět na všechny strany. V dáli je Maslenický most, který byl za nedávné války zničen a znovu Američany postaven, stejně jako postavili novou magistrálu. Je vidět Velebitský kanál a za ním stovky ostrovů. Právě zapadá Slunce a zdá se, že se zlepší počasí. Zase je vidět velikány zahalené v mlze a dole pode mnou se line kaňon Velká Paklenica. Ještě pár záběrů a hurá k jeskyni, dokud je světlo. Stačí jeden chybný krok a hrozí pád z velké výšky do Velké Paklenice. Za tmy se tu jít nedá, ani s baterkou. Podařilo se mi to překonat a již se začíná šeřit. Přede mnou se otvírá monumentální panoráma Velké Paklenice a již jsem u jeskyně Manita Peč. Už jsem v ní byl a stojí opravdu za to tuto jeskyni navštívit. Je to ta jeskyně kde volá Vinnetou Ribanu a ona jeho. Je 20:00 a za chvilku bude tma. Od jeskyně je zbudovaná klikatá stezka, takže při troše opatrnosti nehrozí pád z výšky. V polovině už musím svítit. Dole v kaňonu je naprostá tma. Bez baterky nelze udělat krok. Hrozí pád do koryta řeky. Voda hučí, kolem poletují netopýři a začíná se probouzet noční život Velké Paklenice. V dálce se blýská a nad hlavou mám nebe plné hvězd, jimž vévodí Velký vůz a Kasiopea. V dáli něco štěká a noční ptáci řvou, že si jeden připadá jako někde v džungli. Je to nádherný pocit být sám v noci vysoko ve Velké Paklenici. Je 21:30, stojím v kaňonu a poslouchám a pozoruji tu noční nádheru. Přicházím k prameni, kde teče výborná voda. Nabírám ji do kanistru a ve 22:09 jsem u brány do Velké Paklenice. Před jedenáctou jsem ve stanu. Jdu se osvěžit noční koupelí v moři a usínám spánkem spravedlivých. Jsem naplněn tou nádherou a připraven na další. Dobrou noc.
26.8.
– Dnes jsem chtěl jet do Zadaru, ale jelikož se přihnala bouřka, zůstal jsem v táboře. Budu tedy relaxovat a připravovat se na zítřejší několikadenní pochod k velikánům Velebitu.
27.8.
Cesta začíná.
– Ráno jsem vstal brzo a v 7:00 vyrazil na tři dny do hor. Na zádech mám baťoh vážící hodně přes třicet kilo. Jídlo, vybavení včetně stanu a 15 litrů vody. V 8:30 jsem u brány do Malé Paklenice a za 50 kuna zakupuji lístek do Ráje. Jdu. Za zády Měsíc a do očí mi svítí Slunce. Vzhůru za dobrodružstvím.
Malá Paklenica je divoká a nezkrotná a nepředvídatelná, ale nádherná, lákavá a vyzývavá. Přesně jako žena.
Zpočátku jdu po upravené stezce. Ta se velmi záhy změní v kamenitou pěšinu, až nakonec za splavem jdu vyschlým korytem řeky po kamenech, balvanech a celými kusy skal. Je potřeba si dávat pozor na zmije, jimiž je Malá Paklenica proslulá. Právě jsem došel ke splavu a už jsem vypil litr vody. Doplňuji z kanystru a jde se dál. Jdu mezi obrovskými balvany. Naproti ve strži se uvolnil kámen a s rachotem se valí dolů. Strhává další kameny. Asi tam nahoře šla divoká koza. Stezka je v bezpečné vzdálenosti od té strže. Proto je potřeba jít po stezce a nevydávat se mimo ni. Na levé straně je velká jeskyně. Myslím, že se jmenuje Pazdravica. Překonávám poslední splav. Za ním se nachází, jak já říkám, Velké náměstí. Je to rozšířené místo, kde se asi z jara vytváří při tání jezírko. Náměstí končí zúženým místem, které je zavaleno balvany. Toto místo je potřeba překonat boční cestou po stěně, která je jištěná lanem. Je potřeba být velmi opatrný, aby jednoho nestrhl těžký batoh dolů. Taky je možnost se jistit úvazkem. Po překonání tohoto místa začíná ta pravá divočina. Je 10:18 a právě jsem ho překonal.
Pokračuji soutěskou, která je úzká a 100 až 200 metrů hluboká. Některé stěny mají určitě 300 m. Zatím jsem ve stínu. Nahoře se to změní a bude pražit Slunce jak ďas. Právě zdolávám Velký zával. Před miliony let se tu sesunula celá stěna a vytvořila vlastně horu uvnitř v soutěsce. V jednom místě vytvořily bylvany malý převis a nemohl jsem se přes něj dostat s těžkým báglem. Přeci jen jsem již vetchý stařík, i když Drsnej dědek. A tak jsem vylezl nahoru a bágl jsem vytáhl na laně. Dnes je zde vyjímečně rušno. Už jsem potkal, respektive mě předběhlo, 14 německých turistů. A slyším další. Asi nějakej zájezd a jdou velmi na lehko. Koukám, nemají ani dost vody. Někteří nemají vůbec nic. Postupuji pomalu do příkrého svahu a překonávám překážky. Občas potkám německého turistu, jak si to smaží dolů. Asi mají žízeň. Je 11:30 a dávám si svačinku. Sedím si ve stínu na kameni a nade mnou je obrovská jeskyně – Lucinka. Stěny kolem jsou vysoké snad až do nebe. V poledne jdu dál a míjím moje oblíbené svačinové místo pod jakýmsi mini převisem, ale tam teď praží Slunce. Jdu korytem a některé balvany jsou velké jako malý domek. Vlivem gravitace mě bágl táhne dolů z těch balvanů. Jsou kluzké. Kaňon se zužuje a stěny jsou vysoké do 100 metrů. Balvany přibývají a špatně se po nich leze. Nalehko by to bylo v pohodě. Ve 14:00 dosahuji horního koryta a cesta se zlepšuje. Kamenité koryto a balvany jsou menší. Někdy bych chtěl vidět, jak se zjara korytem valí šílenou rychlostí a silou vody z tajícího sněhu. Možná si toto přání jednou splním.
Už jsem vypil 4 l vody a slunce pálí jak ďas. Po čase opouštím koryto a stezka vede vysoko nad ním bukovým lesem. Asi za dvacet minut se zase do koryta vrací, ale jen na chvilku. Jako by na rozloučenou. Pak už se jde klikatě vzhůru a otvírají se nádherná panorámata nahoru i dolů. Konečně v 16:10 dosahuji mé oblíbené odpočinkové loučky – Njive Lekine. Dávám si pauzu, sváču a kafe. Zvedá se vítr a zatahuje se. Vypadá to na pořádnej déšť, ne-li bouřku. 16:50 vyrážím na Ivine Vodice. Tam je plani
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • srpen 2013
  • 934 zobrazení
martvac
Studenecké míle je soutěž historických vozidel, která má již pětiletou tradici. Jedná se o pohodovou vyjížďku až do samého centra Krkonoš. Trasa: start ve Studenci, Bukovina, Dolní Kalná, Slemeno, Hostinné, Prosečné, Lánov, Dolní Dvůr, Strážné, Vrchlabí, Benecko, Dolní Štěpanice, Hrabačov, Jilemnice, Roztoky u Jilemnice, Karlov, Žďár u Staré Paky a opět Studenec.
Kategorie: autakoníčky
více  Zavřít popis alba 
  • 26.5.2012
  • 923 zobrazení
Reklama