Hledání: foto_LC_2015

Pro dotaz foto_LC_2015 jsme našli 96 výsledků.
AKCE -30 % s kódem
📅 Naplánujte
celý nový rok.

Využijte 30% slevu na všechny kalendáře!
Kód: Kalendare2021
Kalendare2021
jipak
Přestože teplota zase šplhala přes třicet stupňů ve stínu, potřeba se jít vyvětrat do vzduchu byla silná. Protože měl foukat JV vítr, chtěl jsem se podívat jižním směrem od Zlatníků, ale když Petr navrhnul kolečko kolem letiště Chabeřice, bylo rozhodnuto. Sjíždíme se ve středu kolem šesté večer na letišti Chabeřice v sestavě Petr, Mlčoch, Rosťa (z Humpolce) a Jipák. Vítr je nepředvídatelný, každou chvíli zavane odjinud. Proto se každý musí snažit alespoň dvakrát a do vzduchu se doslova vnutit. Docela chápu pocity Šediváka, který na Lize startoval snad šeskrát. No, ale nakonec jsme ve vzduchu všichni. Protože jsme s Mlčochem odstartovali nejdřív, chvíli se touláme kolem Zruče nad Sázavou a sledujeme kolegu létavce, který startuje na fotbalovém hřišti dole v údolí. Napodruhé se mu to daří, stoupá a mizí směrem na sever. Tak ještě přelétneme hráz, letíme skouknout zatopený most a přes vodu zase zpátky. Mlčocha zlobilo lanko od plynu, podařilo se mu to provizorně opravit, ale dneska se drží nad vodou raději výše - no, vydrželo mu to asi půl hodiny, pak je zase dole...
Kluci nás dohnali a tak si to šineme po pravém břehu nádrže Švihov (Želivka) až k mostu u Bernartic, tady přelétáváme na druhou stranu a letíme znova nad zatopený most u Borovska. Kluci dělají nízký průlet, já se toulám nad nimi a fotím (no jasně, koukám taky, kam spadnou a kde je pak hledat :-)). Sluníčko skoro zapadá, tak se vracíme na LK CHAB a trénujeme nízké průlety a jako grande finále je přesné přistání (bez motoru). Rozpočet v bezvětří nevychází a jsem dlouhý. Přístávám asi 30m od cíle a říkám si, jak jsem to přepísk, ale když vidím Mlčocha, který mne míjí ve výšce asi 3m a pokračuje ještě o kus dál, tak mi to trochu zlepší náladu. Petr je pro změnu krátký a končí tak 50m před posekanou plochou. Než sbalíme věci, otravuje nás hromada místní lítací havěti a tak celkem rychle mizíme domů. Osvěženi na těle i na duchu...
více  Zavřít popis alba 
  • 21.7.2010
  • 646 zobrazení
jipak
31.7.2010 Po úspěšném zdolání velkého trojúhelníku nad Vysočinou jsem začal plánovat další a delší let v Posázaví. Na mapě to vypadalo docela pěkně - start LK RICA, první otočný bod buď Sázava nebo Český Šternberk, druhý pak Český Brod. Celkem 62 nebo 77 km FAI trojúhelník. Podle průměrné spotřeby 3,5l/hod. to bylo možné a tak jsem jenom čekal na počasí. První pokus koncem června moc nevyšel - na zemi bezvětří, jakmile jsem výletl ze stínu kopce na Světicemi tak začal foukat SV vítr kolem 6m/s a v tom se nikam nedalo letět. Čili zabalit a zpátky domů. Odpoledne jsme polítali s Mlčochem v okolí Doubravčic, takže jsem aspoň trochu okouknul část plánované cesty.
Předpověď na sobotu 31.7. ráno vypadala dobře, zmínka o místních mlhách vzbudila očekávání krásných cárů mlhy, které budou na fotkách super a při prolítávání ještě lepší. Budík dávám na 04:15. Vstávám ještě do tmy, ale na sestavování krosny je už dobře vidět. Podmínky pro start ideální - vítr 1 m/s po dráze letiště. Hup do vzduchu, kolečko kolem letiště, fotka a hurá na trať. No a pak jsem ji uviděl - mlhu, která se plazila od Sázavy přes Mnichovice a čekala na mě hned za Světicemi. Byla tak do 20-30m nad zemí a bylo mi jasné, že úsek do Českého Šternberka asi nebude možné letět. OK, otáčím na trasu v obráceném směru a jenom trochu doufám, že se za tu hodinku třeba mlha trochu zvedne. Letím přes Mukařov, lomy v Žernovce a za chvíli jsem v Doubravčicích. Mlčoch je na sletu v Býkovicích, tak jenom fotím a letím dál směr Tuchoraz, Kšely a mohyla u Lipan. Mohyla je krásně nasvícená, míjím plynovou stanici u Kouřimi (nebezpečný prostor D2) a mířím směr mlha. U Ždánic je pěkný kostelík a kousek od něj něco, co připomíná Stonehenge. Je to památník obětem 2. světové války (podle webu http://cestyapamatky.cz).
Mlha začíná u Horních Krut a za tu hodinu letu se vůbec nezměnila. Celé Posázaví směrem k přehradě Švihov i údolí na druhou stranu k Benešovu je jedno velké bílé moře a tak je mi jasné, že Šternberk opravdu neuvidím. Na okraji mlhy je ještě vidět kousek LK Sázava, tak ho beru jako druhý otočný bod a začínám hledat cestu zpátky. Vůbec se mi nechce nad větší oblasti s mlhou, tak točím na SZ a přelétám nad několka mléčnými údolími směrem ke Konojeům a Černým Voděradům. Důvěřuji plně motoru, ale pro jistotu stoupám tak 300-400m nad terén a hledám v lese paseky nebo aspoň mladé stromky. Když by vypadnul motor, přijde mi epší přistát do lesa který vidím než na louku, kterou nevidím. Z mlhy krásně vyčuhuje Ondřejovská hvězdárna. Koukám, jestli není Vašek v práci - není, taky kdo by byl v sobotu v půl osmé :-) Podél mlhy letím do Stránčic a protože mám ještě dost benzínu, protahuji trasu až do Průhonic. Křižovatka D1 a SOKP512 (spojka na D5 do Plzně) je celkem postavená, ale jenom tam trochu překáží pumpa SHELL. Prý za ni majitelé chtějí 350 mil. korun.... Za chvilku jsem u zámku v Průhonicích, fotím domky v JV části (tady někde bydlí Dolek) a podél hranice CTR se vracím na letiště. Ještě kolečko nad Světicemi, závěrečný pohled na bílé moře v Posázaví a trocha houpání při přistání.
GPS ukazuje celkovou proletěnou vzdálenost 86km za 2:15 hod. V nádrži zbylo ještě 2,5 litru paliva, což je ještě na půl hodiny.
Takže v podobném počasí by to přístě mohlo dát i stovku. Uvidíme....
více  Zavřít popis alba 
  • 31.7.2010
  • 626 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
jipak
Letošní podzim přinesl klidné počasí pedevším ve dnech, kdy jsem si nemohl vzít volno. Ale neděle na konci září to docela vynahradila. Foukal sice západní vítr kolem 3 m/s, ale přesto jsem vyrazil směr Jemniště udělat pár podzimních fotek. Po startu na LK Vlašim přelétávám hřeben Kalamajky a šinu si to směr Jemniště. Občas to nad poli houpne, sem tam nějaká bublina, ale zdá se, že vítr polevuje a za chvíli jsem u zámku Jemniště. Zahrada se mu krásně barví, jen to sluníčko chybí. No nic, třeba příště. Ještě jedna zatáčka a točím směr Benešov - že by to vyšlo i na Konopiště ? Vítr neprotestuje, tak proč ne. Benešov oblétám raději kolem severní části, v dálce vidím hustý provoz na LK Bystřice (Nesvačily) a nechci se jim plést. Mezitím se objevují dva balóny, které startují kousek od Konopiště. Letím je pozdravit a v dálce vidím pruh sluníčka, který jede směrem ke mně. Chvíli vyčkávám a kroužím, pak jsem najednou v pruhu světla a fotím Konopiště. Vracím se stejnou cestou přes severní kraj Benešova, sluníčko dělá zázraky a tak ještě jednou na něj čekám u Jemniště. Kroužím nad statkem v Roubíčkově Lhotě - stáje, jízdárna, krytá jízdárna, tady asi mají koně rádi. Sluníčko je tu a fotky se povedly. Ještě zalítnu nad železniční trať, fotím krásný starý most a vracím se přes Kalamajku zpátky. Chvíli před přistáním sluneční pás mizí a na letišti je pravé podzimní podvečení počasí. Zabalit "hadrolet" a hurá domů.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.9.2010
  • 610 zobrazení
keckar
III. Divínsky Boyard 2017 - druhé semifinálové kolo a postup 1.ZŠ Hriňová do finále z 2. miesta !!! Krásna vedomostno - športová súťaž pre družstvá detí ZŠ z okresov DT, ZV, LC, PT, nádherné prostredie kaštieľa, hradu, školy, dedinky Divín, skvelé počasie, výborná organizácia. ĎAKUJEME organizátorom!!! Vidíme sa vo finále, 22. septembra 2017, kde obhajujeme minuloročné prvenstvo!!! Aneta Zvarová Alexyová,Ján Sivok
foto: Anton Trebuľa Kečkár, keckar@centrum.sk
více  Zavřít popis alba 
  • 14.9.2017
  • 649 zobrazení
jipak
Podvečerní okruh po vesnicích na jih od Prahy 22.4. Teplota kolem 10 st.C ještě jaro nehlásí, ale uklidňující se vítr označoval ideální počasí pro kolečko v oblasti, kde sice bydlím, ale už dlouho jsem nelétal. Startuji z pole východně od Zlatník (jako v lednu) a proti mírnému větříku nabírám výšku směrem na Písnici. Provoz na LK Točná je omezený, takže nebudu vzdušným nepřítelem, ale hlídám prostor kolem sebe, abych někomu nezkomplikoval let. Pokračuji podél stavěného okruhu SOKP 513 až ke kopci Čihadlo nad Točnou, prohlížím si zbytky protivzdušného radaru na vrcholku kopce. Točím směrem na jih a za chvíli jsem nad Lhotou, Ohrobcem a Zvolí. Červené cihly kostela ve Zvoli se nedají přehlédnout, fotím a pak zatáčím přes pláně směr Libeř. Tady jsou taky vidět zbytky po vojenském objektu, v dálce rybník u Psár. Přes Dolní Jirčany pokračuji na Horní Jirčany a odtud na Kocandu. Most přes údolí u Kocandy je už skoro hotový, křižovatku v Jesenici zrovna dodělávají (most). A pak zpátky domů.
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2010
  • 516 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
jipak
Pololetní prázdniny přinesly také jeden letový den v pondělí 17.2. Dojel jsem na zrušené letiště Kámen (letiště je stále na místě, ale zkoušejí se na něm občas svodidla a další prvky pro silnice) a poletoval kolem něj. Sluníčko odpoledne hřálo a tak to vypadalo, že bych mohl vydržet ve vzduchu i hodinu. Vítr trochu tancoval, ale napodruhé jsem byl ve vzduchu. Na letišti byl ještě modelář s větroněm - létal kolem 130-150 metrů nad zemí. Točím z letíště na přelet na hradem Kámen (mají v něm pěkné muzeum motorek), pak k vesnici s krátkým názvem Eš - u ní stávaly polní stojánky pro stíhačky, ale už je zemědělci zasypali. Z Eše musím obletěl lesní masív do Pacova. Beru to přes pole a koukám, co se děje: při vletu na pole mám střední plyn (pro udržení vodorovného letu) a výšku 200 metrů nad terénem. Něco mě začne jemně tahat nahoru a tak stahuji plyn na volnoběh. Po půl kilometru letu mám o 60 metrů víc - to byla dobrá termika. Za chvíli jsem nad Pacovem. Od nádraží je to do kopce, beru to kolem polorozpadlé továrny u nádraží přes Pacovské strojírny a už jsem u centra města - kostel a ostatní budovy kolem náměstí jsou úchvatné. Hledám silnici na západ a pokračuji podél ní. Fotím skoro každou vesnici nad kterou letím a začnu točit k samotě Ondřejka. Sem jezdí kolega servisák Petr, dneska je ale v práci a tudíž asi mávat nebude. Pak se ještě zaletím podívat nad Pojbuky (kdybych si pamatoval kdo je odtud...) a pak se stáčím na jih. Sluníčko sice svítí, ale začíná mi být zima. Cestou směr Choustník se mi líbí zamrzlý rybník u Vodic. Zima přituhuje a tak je mi jasné, že na Choustník to dneska nedám. Točím nad silnicí Pelhřimov-Tábor a letím se podívat na úzkokolejku do Obrataně. Žádný vláček tam není, tak ho ještě hledám na trati směr Černovice. Zima mi je, tak si říkám ještě k támhleté vesnici a pak na letiště - už je v dohledu. Tak to beru nad Brnou, no a když už jsem u toho hřebenu, tak ho vezmu a podívám se do Černovic. Při cestě zpátky mi svítí sluníčko do zad a tak nasvícené smrky vypadají spíš jak modříny. Atmosféru doplňují zbytky sněhu. Ještě že jsem ten hřeben přeletěl - chtěl jsem to vzít od Brné přímo na LK Černovice - vypadalo to, že je tam průsek přes les na hřebeni. Pohled z druhé strany kopce ukázal, že tam bohužel žádný není... Tak tedy zpátky, přes Víntířov. U něj je vidět rovná linie statků, pod ní stará škola a rybníky. Kdo stavěl tyhle vesnice, byl prostě umělec. Stahuji motor na volnoběh a vyklesávám k vesnici Věžná - podle ní se letiště jmenovalo na vojenských mapách. Zima už je fakt velká, ale ještě jednou oblétnu vesnici Kámen a pak v nastálém bezvětří sedám u auta po hodině a čtvrt letu. Sluníčko právě mizí za hřebenem a tak balím padák a těším se do tepla.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.2.2014
  • 520 zobrazení
jipak
Druhou dubnovou sobotu mi volal Martin, jestli nechci jít lítat na Kobylu u letiště Nesvačily. Proč ne, tam jsem ještě nelítal. Na vrcholek kopce vede sice trochu terénní cesta, hodně obtížná při mokru, ale tentokrát jsem vyjel v pohodě. Kobylí hora je kousek na jih od LK Nesvačily, takže člověk musí sledovat provoz a neplést se vrtulákům do cesty. Na startovačce už byli staří pardálové z Vlašimi - Honza zvaný Bombarďák, Tomáš a Martin. Všichni tříkolkáři - není se co divit, stratovačka je krásně rovná, travnatá a skoro na všechny strany. Chvíli po páté startujeme a letíme přes Bystřici směr Benešov. Kroužím nad našimi bývalými sousedy Jarmilou a Karlem, Žaneta vesele pobíhá po zahradě a je taky vidět. Za chvíli jsme u Konopiště, kolem kterého se vznášejí dva balóny. Beru kurz směrem na Týnec nad Sázavou a kochám se rozkvetlými remízky, které vypadají jak zasněžené. Přes Sázavu je opravený železniční most a koukám na to, jak postavili paneláky kousek od centra - když kolem nich jedeme autem, vůbec není poznat že jsou do kruhu... Dolétává mě Martin a společně pak pokračujeme zakroužit nad Edou a Mariánkou v Chrástu - Mariánka na nás mává, ale má skoro maskovací svetra na fotce není vidět. Vody v Sázavě není moc a jsou vidět snad všechny balvany. Fotím jezy, které jsou po cestě a které jsme s rodinou úspěšně zdolali na lodích. Odbočujeme směrem na Netvořice a kousek za řekou letíme nad ukázkou fotovoltaického zbláznění - místo pole je tam hromada desek... V téhle oblasti měli Němci za druhé světové války výcvikový prostor (od Štěchovic až po Benešov) a tak jsou občas vidět v lesích zbytky různých staveb a pozorovatelen. Jedna je kousek západně od Lešan. Pomalu se blížíme k Maskovicím. Ty mám ještě v paměti - před dvěma lety letěl Vašek s Romanou balónem a já je doprovázel na padáku. Když vyklesali na přistání, pozemní obsluha si je odtáhla kam potřebovala. No a mně zbyl na přistání jen travnatý pás o šířce asi 20m, okolo bylo vzrostlé obilí. A navíc po jedné straně dráty. No, dal jsem to napodruhé a ten travnatý pás na fotce je tam pořád. Kousek od Maskovic na kopci u Větrova si někdo postavil dům a kolem něj kamenné kruhy. Skoro jako Stonehenge. Martin to jde prozkoumat dolů a tak točím směr Neveklov. Po cestě se mi líbí lom u Ouštic a pak stoupám nad Neštětickou horu. Na ní je rozhledna - ale je to pozorovatelna z druhé světové války. Naposled jsem tady byl ještě s turisťákem, když mi bylo tak deset let. Pokračujeme směrem zpátky ke Kobyle. Středočeská pahorkatina se v zapadajícím slunci ukazuje v plné kráse. Prostě hromada kopečků a údolí. Člověk letí nad údolím a kousek vedle sebe má vršek kopce. No, ještě že nefouká - jinak bych šel dost vysoko nad vršky kopců, turbulence tady musí opravdu řádit. Na kraji Maršovic stojí bývalá stará továrna s komínem a moc pěkný kostel se statkem. Otáčíme směrem na východ, je pomalu čas se vrátit. Přes Libohošťský rybník ještě letíme k Božkovicím, Martin pokračuje k Tožicím, ale já to beru přímo na Kobylu. Zase mi začíná občas vynechávat motor, takže dávám plný plyn a stoupám. To pro jistotu abych doletěl až na Kobylu a nemusel ten krpál šlapat. Ještě poslední snímky startovačky, to už se stávkujícím motorem. Podrovnat a klouzavé přistání do báječné trávy. Honza s Tomášem už mají zabaleno, Martin přistává za chvíli a já zkouším co motor. Má toho dost, občas trochu blafne, ale to je vše. Takže po krásném 70km letu za hodinu a půl se ještě stavuji u Edy a nechávám mu tam mazlíka na opravu.... Naštěstí to prý byla jenom svíčka. Hmmm, nějak jsem na ni zapomněl a měla už nalítáno kolem 60 hodin - to je na ní dost. Takže zase příště.
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • 12.4.2014
  • 457 zobrazení
jipak
Jaro vystrčilo první růžky a konečně začalo být teplo. Krátký výlet z LK Říčany do Mnichovic začátkem března tak trochu naplnil chuť na lítání, ale teprve teplý víkend v půlce března přinesl příležitost na polítání na Vysočině.
Odpoledne jsem zabalil práci v lese a vyrazil na louku U Háku v Senožatech. Takřka úplné bezvětří znamenalo dlouhý start, tak jsem přitáhl, sedl si a doufal, že to vyjde. Vyšlo... ale příště si radši odnesu padák o 50m dál od pole.
Předpověď slibovala J-JV vítr, který se měl k večeru stáčet na JZ a zesilovat. Tak po několika průletech nad vesnicí, nezbytném focení a kontrole pracantů v lese beru směr na Pelhřimov. Za chvíli přelétám nad Želivským klášterem, obdivuji jak je úpravený a držím výšku, protože přehrada Trnávka je ještě celá zamrzlá. Odtud kličkuji mezi lesy rovnou do Pelhřimova. Když vidím tu velikou zastavěnou plochu města shora, začínám přemýšlet nad tím, jestli se tam najde nějaká nouzová plocha. Je to dobré, první vidím na severním okraji města, pak bych to dotáhnul na fotbalové hřiště u nádraží, no a nebo na autobusák, ale tam mohou být dráty. Kvůli focení stahuji plyn a po chvíli zjišťuju, že město je krásně vyhřáté a tak i na volnoběh si držím výšku – z těch 250-300m bych doletěl v klidu mimo město.
Centrum Pelhřimova je krásně kulaté – pozůstatek původní výstavby ze středověku.
Tak a teď směr západ, na Kámen. Protože už nejsem nad městem, vyklesávám tak do 150m nad terén a zase se kochám. Potok Hejlovka vytváří neuvěřitelné meandry, v jeho údolí jsou někde rozkvetlé kytky, jinde vidím zbytky sněhu. Sleduji železniční trať směr Leskovice, v Leskovicích dělám okruh a fotím Jardovu chalupu a taky barák u trati, kde mi mávají. Pak pokračuji podél silnice k hradu Kámen. Na té skále vypadá docela malý – ale mají tam fakt pěkné muzeum motorek. Letím se podívat na bývalé záložní letiště, kde jsem zalítal (a někdy i rozbil) pár modelů. Už zdálky mi je jasné proč je letiště zavřené – v jedné třetině dráhy je vybudována překážka, která slouží k testování odolnosti svodidel. Letiště totiž patří Výzkumnému ústavu dopravních staveb (tak nějak se snad jmenuje) a dělají tady dost často testy. Odstartovat s padákem nebo rogalem určitě jde, ale jsou na všech stranách zákazy vjezdu...
Sluníčo se už pomalu začíná nořit do mraků na západě, tak otáčím zpátky. Nejkratší cesta do Pacova vede přes dlooouhý les bez mýtin, tak to radši oblétám. U železniční zastávky Pacov stojí stará továrna, kterou asi někdo zrestituoval a teď je rozpadlá...
Od Pacova se vracím údolím potoka Trnávka (jo, na něm je přehrada Trnávka u Želiva), koukám na jeho meandry, mávám dětem v Roučkovicích a Hořepníku a koukám na něco bílého na obzoru. Že by to byla mlha od přehrady Želivka ? Měním směr a letím se tam podívat. Pod sebou vidím starý židovský hřbitov u Košetic. Za chvíli je jasné, že to mlha není, ale jen hromada kouře u Děkanovic. Pokračuji zpátky nad Martinickým potokem, fotím Syrov a říkám si, že už jsem skoro doma a v pohodě. Stahuji plyn, točím na JV a koukám jako tele – najednou stoupám dvěma metry, pak zase stejně padám no a hlavně, místo nějakých 35-40 km/h GPSka ukazuje slabých dvacet. No tak to je jasné – vítr se neotočil k JZ, ale zůstal JV a opravdu zesílil. Klesám, šlapu do speedu a pomalu se šinu do cíle. Ještě že jsem se neletěl podívat až na ten kouř, to bych asi jel domů autem...
Turbulence nad terénem sílí, tak jdu rovnou na přistání. Pár S-kových zatáček, pohled na stojící větrný pytel, podrovnání a jsem ve zdraví na zemi. Při focení krosny jsem si s hrůzou uvědomil, že jsem celou půlku cesty ani jednou nekouknul zrcátkem na zbytek paliva – no, fakt bych od toho kouře šel pěšky, vítr-nevítr.
Balím krosnu a padák a jdu se šťastnej jako kotě navečeřet. Tak to zase stálo za to !
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2012
  • 445 zobrazení
jipak
Další krásný letový týden: v pondělí 8.7. sice foukalo od SV 4-6 m/s, což mi dovolilo jen poletovat kolem letiště, ale v úterý bylo počasí výborné. Slabý vítr od S-SV umožňoval zaletět můj letošní první trojúhelník do Moravského Kameňa (viz. http://www.proksik.cz).
Startuji na letišti u Říčan u Prahy a točím směr Mnichovice. Nad poli se ještě občas objeví malá termická bublinka, trochu nadnese, ale nedá se ustředit a získat víc výšky. U Mnichovic se rozhoduji kudy obletět lesní masiv u Ondřejova. Vyhrává jižní cesta a tak mířím směr dálniční most přes Sázavu u Hvězdonic. Pak pokračuji podíél řeky Sázavy nad údolím až do Sázavy. Sázavský klášter je krásně nasvícený, stejně jako sklárny Kavalier Sázava. Připomíná mi to jednu noční cestu s tátou, kdy jsme se vraceli pro tašku, kterou tam nechal na vedlejším autě. Bylo to ještě za socíku, takže taška se našla a byla u vrátného...
Jez u Kavalieru má v sobě jakési hřebeny - říkal jsem si, jak je to chytré, že se tím určitě reguluje průtok vody pro vodáky. No, není to tak. Viktor (vášnivý vodák a kolega v práci) mi vysvětlil, že je to cesta pro ryby. Proto je tam taky pěkný kus betonu, o který se loď může rozbít. Takže bacha, když byste někdo tudy jel na lodi.
Od Sázavy mířím přímo na sever. Dnešní cesta nevede podél Ždánického hřebenu po východní straně, ale našel jsem místo pro přelet přes les a proto pokračuji přes Krymlov, oblétám plynovou stanici (LK D2) a za chvíli jsem u letiště Chrášťany u Českého Brodu. Je to neveřejné letiště, ale létání se dá dohodnout s majitelem. U Bylan nabírám zpáteční směr a míjím stožáry vysílače u Českého Brodu. Postupně fotím známé vesnice - Tuchoraz, Vrátkov a Doubravčice. Pak zase skok přes les u Doubku a pak jsem už u Říčan. Na severním okraji Říčan jsou krásně barevné domky a kousek více na západ u silnice na Křenice jsou podobné, ale už ne tak barevné...
Fotím ještě střed města s vypuštěným rybníkem a další řadovky a pak ještě letím na křižovatku dálnice D1 a okruhu kolem Prahy. Měla by být už dostavěná, ale moc to tak nevypadá. Sluníčko už skoro zalézá za obzor, tak to beru v klesání rovnou na letiště. Nohy mám po 75km a hodině a tři čtvrtě letu ztuhlé, ale přistání je v pohodě. Tráva je už mokrá, tak co nejdřív zabalit padák, motor a ostatní věci a přitom mlátit ty pištící kousavý potvory co to jde. A jako odměna za úspěšný let ještě na jedno pivko u Václava...
více  Zavřít popis alba 
  • 9.7.2013
  • 438 zobrazení
jipak
Tak je to konečně tady – podařilo se mi zdolat trojúhelník nad Posázavím, naplánovaný vloni v létě. Jak si možná vzpomínáte, při předchozím pokusu mě zastavila mlha nad celým Posázavím, což představovalo víc jak třetinu plánované trasy (viz. http://jipak.rajce.idnes.cz, album číslo 12, O mlze, která se dala krájet ale ne proletět). Přes zimu jsem nenašel dost teplé oblečení na dvě a půl hodiny ve vzduchu a tak přišel čas to zkusit znova teď, v červnu. Posázaví je asi začarované, protože ten let měl být vlastně trochu jinde.
Podle předpovědi na Windguru měl od brzkého rána foukat slabý JZ vítr, který měl kolem osmé hodiny zesílit tak na 2-4 m/s. Takže plán cesty byl vyrazit na JV, pak otočit na Z a a pak po větru zpátky směr SV, to abych se trochu svezl až bude benzínu málo. Zhruba tak LK Říčany – vesnice J od LK Nesvačily – Kytín a zpátky. Maluji tenhle trojúhelník do mapy, vyndavám mapu s trojúhelníkem nad Posázavím a chystám věci na ráno.
Budík byl nastaven na 04:00 ráno, ale nějak jsem zapomněl ho zapnout. Takže v 04:30 se budím, ve spěchu hážu věci do auta a padám na letiště. Při sestavování koukám na pytel a ejhle, vítr nejde od JZ, ale od V-JV. Takže všechno je jinak. Vzpomínám na orientační body trojúhelníku nad Posázavím, na mapě je naštěstí většina cesty vidět, nastavuji GPS a staruji. Mlha tentokrát není a tak vyrážím podél D1 směr Mnichovice, Chocerady a Český Šternberk. Vzduch je jako olej, vypouštím trimy a kochám se. Taky co jiného jde dělat :-). Přelítávám na Martinem a Michalem, ale chápu, že v půl sedmé ráno není ještě nikdo vzhůru. Jak se tak pomalu blížím k Českému Šternberku, vyráží mi vstříc moje dobrá známá mlha. Dneska zaspala jako já, tak stihne schovat jenom hrad a kousek podél řeky. Od bývalé prachárny (používali ji při posledním obléhání Českého Šternberka a dneska je tam dostihová stáj) je to kousek přes údolí k hradu. Kroužím a hledám nhrad, ale je pod duchnou. V jednu chvilku zahlídnu dírou v mlze Hladomornu, předsunutou hlásku hradu. Rychle fotím a pak zpátky nad viditelnou zem (pořád jsem naštěstí byl v dokluzu na viditelnou plochu). Hladomornu hledejte jako šedý útvar kousek vlevo nahoru od stromů v mlze. Podle GPS jsem nad ní byl. Točím na sever a pokračuji podél zamlženého údolí Sázavy. Rataje dneska neuvidím, ale obrovský meandr Sázavy u Přívlaků stojí za to. Míjím Sázavu a za chvíli jsem u LK Sázava. Nad jeho východním koncem jsem to musel vloni v létě otočit, protože to bylo poslední místo, které bylo vidět. Moje dnešní cesta byla až sem byla tenkrát kompletně pod mlhou, která se dala krájet. Koukám vlevo na kopec, na kterém je vesnice Mělník - ta minule vystupovala nad okolní mlhu. Severní směr mě vede podél hřebene, na kterém stojí památník obětem fašismu u Ždánic a který končí u Lipan. U Kouřimi mají golfové hřiště, ale neviděl jsem žádné ranní ptáče. Pole u Lipan je plné lučních květů a vypadá jako od krve – vždyť ji tady taky vyteklo hodně. V dálce se objevuje lesní masiv Kersko, ale to už točím zpátky domů. Pozdravuji vysílače v Českém Brodě a začínám si užívat SV větříku – najednou to letí skoro padesát. Už je načase, protože mě začíná opravdu tlačit skřípnuté ucho pod helmou. Zkouším to nějak uvolnit, ale nic nepomáhá na delší dobu. Tak tu bolest začínám brát jako společníka. Přes Doubravčice, kolem lomu Žernovka, přes Mukařov a pak přes les kolem Říčan směrem k poslední otáčce. Při cestě nad lesem u Říčan neletím po jeho okraji, ale nad ním ve vzdálenosti od kraje odpovídající tak půlce výšky nad ním. Přijde mi to jako dostatečně bezpečné a ušetří to hromadu cesty... Fotím rozestavěný most u Modletic a pak hurá na přistání. Posledních 50m nad zemí už to docela houpe, ale nakonec sedám kousek u auta. Konečně helmu dolů a pak už jen ticho a báječný pocit po skončeném letu. To ticho je větší než minule, protože jsem měl v helmě nové náušníky – a právě jeden z nich mi devastoval ucho po celou cestu. No, trochu to upravím a mohu na ně alespoň nalepit cedulku „Testováno na lidech a ve vzduchu“. Letu zdar!
více  Zavřít popis alba 
  • 11.6.2011
  • 385 zobrazení
pacienti9a
  • květen 2009
  • 376 zobrazení
oldrichov
  • léto 2009
  • 303 zobrazení
sdhkruh
V sobotu 18.8.2018 jsme slavili 130. narozeniny našeho sboru.
Počasí vyšlo parádní, proto si všichni návštěvníci mohli naplno užít bohatý program.
Od 13:00 se konal slavnostní nástup zástupců hasičských sborů. Po doznění tónů české státní hymny si vzal úvodní slovo starosta sboru Roman Kužel st., který přivítal všechny vzácné hosty i návštěvníky a představil náš sbor od časů jeho vzniku až po přítomnost. Potom vystoupil starosta obce Jiří Sedláček, který následně předal starostovi sboru sochu sv. Floriána a dekoroval slavnostní hasičský prapor stuhou. Jako další vystoupil zástupce HZSLK mjr. Ing. Pavel Viták, starosta OSH Semily br. Černý, který předal sboru Pamětní list OSH Semily a nakonec pronesl pár vět předseda aktivu zasloužilých hasičů Libereckého kraje br. Vejnar.
Následně byli slavnostně vyznamenáni někteří aktivní členové sboru. Dvěma členům sboru (Petrovi Albrechtovi st. a Karlovi Kuželovi) bylo předáno nejvyšší hasičské vyznamenání Řád sv. Floriána.
Od 14.00 do 16:00 zahrála dechová hudba Táboranka z Košťálova.
Od 16.00 svoji činnost předvedli mladí hasiči SDH Kruh, ukázali štafetu dvojic a dvakrát požární útok.
Program pokračoval soutěží O kružského železného hasiče, které se zúčastnilo mnoho závodníků obou pohlaví a všech věkových kategorií. Odvážní soutěžící museli na čas roztáhnout hadice, přenést kanystry s vodou, několikrát překulit pneumatiku, smotat hadice a několikrát udeřit kladivem do pneumatiky.
V 17.30 byla soutěž přerušena ukázkou Policie ČR z výcviku služebního psa, včetně zadržení pachatele.
V 18:00 vystoupilo trio mladých začínajících kružských hudebníků 4 akordy.
Po jejich vystoupení došlo na vyhodnocení soutěže O železného kružského hasiče a odměnění nejúspěšnějších závodníků.
Od 20:00 až do pozdních nočních a brzkých ranních hodin zahrálo Duo WeLa.
Během celého dne si všichni mohli prohlédnout historickou i současnou hasičskou techniku, v zasedací místnosti hasičské zbrojnice byla připravena výstava k historii sboru, svoje vozy i činnost předvedla ZZS LK, Český červený kříž, Policie ČR, pro děti byl připraven koutek se skákacím hradem, hrami a soutěžemi. Samozřejmě nechybělo bohaté občerstvení z hasičského výčepu a kuchyně.
Nakonec nezbývá než poděkovat všem vzácným hostům, návštěvníkům, bratrům hasičům, kteří přivezli svoji techniku z blízka i daleka, kapelám a všem, kteří se už jakkoliv zapojili do programu a ve finále všem pořadatelům.

Roman Kužel ml., velitel SDH Kruh

Foto Lenka Kuželová
Foto a video Rudolf Kužel st.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.8.2018
  • 265 zobrazení
habrovka
LK: Lucie Košinová
JK: Jan Košina
více  Zavřít popis alba 
  • 23.4.2011
  • 261 zobrazení
casspi
KAROSA LC 966 - nejnovější autobus v naší společnosti. Původně byl zakoupen do provozovny v PŘEROVĚ, ale z technických důvodů byla provozovna v PŘEROVĚ zrušena, a nahradila ji z části naše provozovna v ŠIŠMĚ. Ve fotogalerii uvidíte 15 fotografií ze dnešního rána, kdy naše nová Karosa poprvé vyjela na linku a zároveň i s novým nátěrem na bratrskou společnost JMN, s.r.o., která se zabývá prodejem autobusů zn. JELCZ, MAN a NEOPLAN. Kochejte se krásnými fotkami.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 31.8.2008
  • 254 zobrazení
babi90
Talentovaní sportovci Ostravy.

Na začátku bylo třicet talentů.
Centrum individuálních sportů Ostrava ( CISO) zahájilo činnost v roce 2005 a projekt zahrnoval na svém počátku atletiku, plavání, sportovní gymnastiku, moderní gymnastiku, judo a stolní tenis. Postupně přibývala další sportovní odvětví – zápas, krasobruslení, jachting, lukostřelba, tenis, box, skoky na lyžích, karate, akrobatické lyžování, silniční cyklistika a v letošním roce pak vzpírání a alpské lyžování. Centrum začalo s pracovat s třiceti sportovci a působilo zde 21 trenérů, v současné pečuje o 42 reprezentantů , o které se stará 28 trenérů.

Cílem CISO je podpora sportovní přípravy mladých talentovaných sportovců ve věku od 10 let, kteří jsou členy ostravských a moravskoslezských sportovních klubů ve vybraných individuálních sportech zařazených do olympijského programu. V CISO jsou zařazeni reprezentanti ČR příslušné věkové kategorie a jsou připravováni k účasti na vrcholných evropských a světových soutěžích .

„Chceme zajistit, aby naši špičkoví sportovci neodcházeli z Ostravy do jiných sportovních center a nadále reprezentovali město Ostravu, ve kterém byli pro sportovní reprezentaci vychováni,“ říká ředitelka centra Táňa Netoličková. „Zajišťujeme výcvikové tábory, přípravné soutěže, materiální vybavení, regeneraci, preventivní lékařské prohlídky či platíme nájmy sportovišť. Nakupujeme také potřebné náčiní a nářadí pro sportoviště, kde se naši členové připravují, aby měli vytvořeny optimální podmínky. Spolupracujeme také se základními, středními i vysokými školami, kde naši členové studují, zajišťujeme jim studium individuální formou. Jsme přesvědčeni, že jedině kvalitní tréninkové podmínky a odborný servis mohou přinést další pozitivní výsledky v práci mladými talenty a že jen takto je možno úspěšně navázat na skvělou sportovní tradici, kterou Ostrava má,“ doplnila Netoličková.

Talentovaní regionální sportovci, podporovaní Moravskoslezským krajem, Městem Ostrava, Nadací ČEZ , Ostravská tělovýchovnou unií a řadou ostravkých podnikatelů, jako například. (Adop - Car, Kresta, Liftcomp, Lekos Stavby, Sp-Ormont Group, Therm, JC Trans, Satum Czech, Ostravské komunikace,Bicorn, Pavlínek a další), kteří se v minulosti připravovali nebo se nyní připravují pod hlavičkou CISO dosáhli celé řady vynikajících úspěchů. Mnozí z nich pak vybojovali medaile ze světových či evropských měření sil.

Úspěchy členů CISO

OLYMPIJSKÉ HRY

Účast na OH v Pekingu 2008: Lukáš Milo a Romana Dubnova (atletika)
Účast na OH v Londýně 2012: Barbora Závadová (plavání)
Letní paralympijské hry v Pekingu 2008: Markéta Sidková (lukostřelba) - bronzová medaile
Letní paralympijské hry v Londýně 2012: Markéta Sidková (lukostřelba) – 5. místo
Olympiáda mládeže v Singapuru 2010: plavkyně Barbora Závadová – bronzová medaile

MISTROVSTVÍ SVĚTA

V mistrovstvích světa všech kategorií startovalo 78 sportovců CISO. Kateřina Cachová vybojovala na MS juniorů do 17 let v atletice v Ostravě v roce 2007 zlatou medaili ve víceboji, Markéta Sidková v roce 2009 dvě stříbrné medaile na MS v soutěži družstev i jednotlivců v lukostřelbě a Jakub Debrecenyi v roce 2010 na MS zlatou medaili v karate.

MISTROVSTVÍ EVROPY

Na Mistrovství Evropy startovalo 124 sportovců CISO, stříbro získala atletka Kateřina Cachova na MEJ 2009 v Srbsku ve víceboji, atlet Pavel Maslák byl členem stříbrné štafety na 4x100m na MEJ v roce 2009, Nikola Ogrodníková jako sedmnáctiletá byla třetí ve víceboji na ME juniorů do 19 let v roce 2007, třetí skončil na MEJ 2008 ve čtyřhře stolní tenista Pavel Širůček, dvě bronzové medaile přivezl z MEJ 2009 stolní tenista Ondřej Bajger v soutěži družstev a v mixu, bronzová byla v soutěži družstev na ME 2010 lukostřelkyně Markéta Sidková. V roce 2010 byl stolní tenista Pavel Širůček dvakrát stříbrný na ME v soutěži jednotlivců a ve smíšené čtyřhře, v roce 2011 atletka Kateřina Cachová získala stříbrnou medaili ve víceboji, Jakub Debrecenyi dvě stříbrné medaile v karate v soutěži jednotlivců a v soutěži týmů a Tibor Pavlík stříbro ve stolním tenise v soutěži družstev.
V roce 2012 vybojoval karatista Jakub Debrecenyi zlatou medaili, Ondřej Bajger (stolní tenis) se umístili na druhém místě ve smíšené čtyřhře, plavkyně Barbora Závadová byla dvakrát bronzová mezi dospělými plavci a byla členkou stříbrné na ME v krátkém bazénu, plavec Martin Baďura získal bronzovou medaili na ME v krátkém bazénu ve štafetě.

Na Světovém poháru startovalo 27 sportovců CISO, na Evropském poháru 19, v soutěži olympijských nadějí EYOF 12, na Světové univerziádě 2, na Akademickém mistrovství světa 3, na Akademickém Mistrovství Evropy 2 a na Mistrovství Evropy policejních složek 1.

Sportovci zařazení do Centra individuálních sportů v roce 2013

Akrobatické lyžování: Roman Dobřanský ( 1992), v přípravě na ZOH v Soči 2014

Alpské lyžování: Barbora Průdková (1996), Gabriela Capová (1993), účastnice MS dospělých a Evropského poháru

Atletika: Jana Slaninová (1990), reprezentantka ČR ve sprintu
Kristýna Jurigová (1994), reprezentantka ČR ve vrhu koulí
Dominik Košař (1994), reprezentant ČR v hodu diskem
Nikol Ogrodníková (1990), reprezentantka ČR ve víceboji , v hodu oštěpem
Lucie Ondraschková (1989), reprezentantka ČR ve víceboji
Michal Štefek (1991), reprezentant ČR ve víceboji, připravuje se na MEJ do 22 let 2013
Petra Urbánková (1991), reprezentantka ČR ve sprintu, připravuje se na MEJ 2013
Tomáš Veselý (1993), reprezentant ČR ve skoku vysokém
Box: Bilík Robert (1991), reprezentant ČR
Kamil Beníček (1992), reprezentant ČR
Daniel Gábor (1997), reprezentant ČR
Lukáš Dekýš (1996), reprezentant ČR
Patrik Hejl (1991), reprezentant ČR

Judo: Dominik Lukáš (1997), reprezentant ČR
František Šmehlík (1995), reprezentant ČR

Karate: Jakub Debrecenyi (1991), reprezentant ČR , mistr světa a Evropy

Krasobruslení: Petr Coufal (1995), reprezentant ČR
Jana Coufalová (1997), reprezentantka ČR

Lukostřelba: Zuzana Páníková (1990), reprezentantka ČR
Gabriela Šudřichová Gabriela (1989), reprezentantka ČR
Markéta Sidková (1986), reprezentantka ČR handicapovaných
Klára Žižková (1994), reprezentantka ČR
Moderní gymnastika: Blanka Žáková (1995)

Plavání: Martin Baďura (1989), reprezentant ČR
Barbora Závadová (1993), reprezentantka ČR

Silniční cyklistika: Josef Černý (1993), reprezentant ČR

Sportovní gymnastika: Ondřej Janeczko (1996), reprezentant ČR

Skoky na lyžích: Michaela Doleželová (1994), reprezentantka ČR , je v přípravě na ZOH v Soči 2014

Stolní tenis: Karin Adámková (1994), reprezentantka ČR
Ondřej Bajger (1994), reprezentant ČR
Michal Beneš (1994), reprezentant ČR juniorů
Dagmar Blašková (1993), reprezentantka ČR
Karolína Mynářová (1996), reprezentantka ČR
Tibor Pavlík (1996), reprezentant ČR
Kateřina Tomanovská (1995), reprezentantka ČR
Vzpírání: Jakub Kubík (1996), reprezentant ČR, připravuje se na MSJ do 17 let 2013 v Kazachstánu

Zápas: Marek Barva (1992), reprezentant ČR
Vratislav Chotaš (1988), seniorský reprezentant ČR
Matouš Morbitzer (1993), reprezentant ČR v zápase řecko-římském

Foto : Hana Papežová
více  Zavřít popis alba 
  • 31.1.2014
  • 242 zobrazení
bvi
V Brně - výstaviště BVV - byla Katolická charismatická konference od 11. do 15.7.2012. Motto: °Máme proč se veselit a radovat ° / Lk 15,32 /.Informace jsou na: http://konference.cho.cz. http://www.wondersoftheworld.tv, www.fatym.com, www.cenap.cz, http://catholica.cz, www.zdar2002.signaly.cz, www.tabor2007.signaly.cz, www.zdar2012.signaly.cz, www.tv-mis.cz. www.povodne.charita.cz.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.7.2012
  • 227 zobrazení
babi90
Mgr. Tomáši Cikrt, bývalý tiskový mluvčí ministerstva zdravotnictví, nyní nezávislý konzultant a publicista. mimo jiné přednesl ve Společnosti Senior Sen Sen klubu na Jízdárně 18 v Ostravě :. „Pacienti chybují, chybují lékaři. Dva z pěti nemocných neužívají své léky správně. Existují odhady, že nežádoucími účinky léků je v České republice zapříčiněno 40 000 hospitalizací ročně. V důsledku špatného užívání umírá za rok podle odhadů 900 lidí. To je téměř čtyřicetkrát více, než má v aktuální kauze na svědomí metanol,“ upozornil Mgr. Cikrt. Svou knihou Příběhy léků se snaží zvýšit povědomí pacientů o užívaných léčivech, publikaci je možné zdarma stáhnout z portálu Státního úřadu pro kontrolu léčiv na adrese www.olecich.cz.
Podle jeho slov je nedostatečná léková gramotnost podceňována. „Takový senior bere svých čtyři až šest přípravků denně, k nim si ještě přikoupí volně prodejné léky nebo doplňky stravy. To všechno se ‚mele‘ a lékárník je mezi dvěma mlýnskými kameny – musí se rozhodnout, zda bude více dělat obchod, nebo zda bude myslet na pacienta. Domnívám se, že lze dobře dělat obojí, ale je to velmi těžké.“

Odpovědnost však leží také na pacientech. Pod pojmem léková gramotnost je možné si představit třeba to, že laik léky doceňuje, že se nebojí o nich hovořit se svým lékařem nebo lékárníkem. A také že je schopen vyhodnotit různé situace, které při užívání přípravku nastanou. „Pacient by měl být vybaven nezávislými a srozumitelnými informacemi, zejména o nežádoucích účincích a kontraindikacích. Zde sehrává svou roli stát a nemusí do toho ani investovat příliš mnoho prostředků. Je nezbytné pracovat s pacientskými organizacemi, knihovnami, časopisy. Jedním z nejdůležitějších cílů je omezit polypragmazii, která nepochybně existuje a podílejí se na ní lékaři spolu s pacienty. Někdo musí koordinovat farmakoterapii. Jinými slovy – nemocný by měl mít jednoho lékaře, který s ním ‚hromádku léků‘ probere nebo zavolá do lékárny,“ dodal T. Cikrt.

Státní ústav pro kontrolu léčiv vydal příručku, která přináší pacientům veškeré informace o lécích. Jejím autorem je bývalý mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt. Přehlednost a hlavně srozumitelnost brožurky, která je k dostání zdarma na řadě míst i na internetu, ocenil také ministr Leoš Heger.
Tomáš Cikrt

Knížka Příběhy léků je rozdělena do několika částí. Pacienti se dozvědí nejen o tom, jak se léky vyrábějí a jak působí, ale poznají třeba i mechanismus nastavování úhrad nebo se dozvědí, co všechno najdou na receptu od lékaře.

Průvodci brožurkou jsou jim při tom pan Tubička a paní Tabletková, kteří i prostřednictvím obrázků vše polopaticky vysvětlují. "Když to všechno pochopím já, tak to pochopí každý," podotkla ředitelka Koalice pro zdraví Jana Petrenko.
Kolik to stálo?

SÚKL stálo vydání příručky 228 tisíc korun, při nákladu osm tisíc kusů tedy jedna brožurka vyšla na necelých 29 korun. Ústav náklady hradil z mimorozpočtových zdrojů. "Ze státního rozpočtu tedy nebyly použity žádné finanční prostředky," upřesnila mluvčí Lucie Šustková.

"Příručka má být kamínkem do mozaiky bezpečného užívání léků. Má posílit pacienty v tom, aby se nebáli o lécích hovořit. Ideální totiž je, když si lidé informace vyměňují mezi sebou," řekl autor publikace Tomáš Cikrt.

Pacienti se k brožurce mohou dostat několika způsoby. Budou ji distribuovat pacientské organizace, bude i v knihovnách, na internetu, existuje i v aplikacích pro mobilní telefony a tablety a vznikla už také audioverze pro nevidomé. Podle prvních informací je o knížečku velký zájem, náklad osmi tisíc kusů by ale podle mluvčí SÚKL Lucie Šustkové měl prozatím stačit.
Heger: Je to mimořádně výborná příručka

Podle ministra Leoše Hegera příručka skvěle zapadá do trendu posilování role pacientů ve zdravotnictví. "Je potřeba naučit lidi starat se, vychovat pacienty k poznání svého těla," řekl ministr při představování knížečky.
Jedna z ilustrací v nové knize o lécích, kterou sepsal Tomáš Cikrt.

Jedna z ilustrací v nové knize o lécích, kterou sepsal Tomáš Cikrt.

Nutnou součástí této výchovy je i povědomost o lécích a jejich účincích. "Umožní se tím lepší spolupráce s lékaři a lékárníky. Příručka je sice útlá, ale pokládám ji za mimořádně výbornou," shrnul Heger.

Příběhy léků nejsou první příručkou, kterou stát pro pacienty připravil. Na stránkách ministerstva je například ke stažení také brožurka o bezpečnosti pacientů v rozličných situacích. S žertovnými obrázky vysvětluje, proč je dobré se na všechno zeptat, jaká máte práva nebo proč jsou nebezpečné vysoké postele (čtěte více o rádci).

Sám Tomáš Cikrt už má také zkušenost s přípravou zdravotnických brožurek. V době zavádění regulačních poplatků se dokonce jeho kreslená podoba stala jedním z průvodců tištěné příručky. Druhým průvodcem byla kreslená postava tehdejšího ministra Tomáše Julínka (více o příručce čtěte zde).

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/cikrt-vydal-prirucku-o-lecich-d2g-/domaci.aspx?c=A120629_114324_domaci_abr

Lidé vyhodili prášky za 1,6 miliardy, ukázal průzkum lékárniček
17. ledna 2013 13:51
V popelnicích či na odběrných místech předloni skončilo více než 245 tun nevyužitých léků. Data zveřejnil Státní ústav pro kontrolu léčiv, jež si zadal audit lékárniček ve dvou tisících domácnostech. Ukázalo se, že pětina léků v nich je nepoužívaných a každá desátá domácnost si obsah lékárničky nikdy nekontroluje.
Ilustrační foto.

"Každoročně se u nás vracejí léky v hodnotě jedné miliardy korun, což představuje neuvěřitelných 245 tun zlikvidovaných léčiv," upozornil ministr zdravotnictví Leoš Heger.

Konkrétně Češi v roce 2011 nevyužili léky za bezmála 1,6 miliardy korun. Většinou je odevzdali do lékáren, léky v hodnotě 400 milionů skončily v popelnicích. Přitom vyhozené či do kanalizace spláchnuté tablety či tobolky zamořují životní prostředí. Likvidace těch odevzdaných do lékáren či ordinací zase předloni stála 7,5 milionu korun.

Ročně se v Česku spotřebují léky za 60 až 70 miliard korun. Z toho 35 miliard tvoří ty na předpis. "U nich je podíl nevyužití 3,7 procenta," doplnil náměstek ministra zdravotnictví Petr Nosek.
Nepoužité léky
Domácích lékárniček si všímáme jen občas, nepotřebné léky příliš nevyhazujeme

Data vzešla z výzkumu agentury STEM/MARK o reálném využití léčiv. Konal se loni od března do září. Studenti farmaceutických fakult v rámci něj nahlédli do lékárniček ve dvou tisících domácnostech. Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) jejich data doplnil těmi z lékáren a vznikl ojedinělý výstup, jenž by měl pomoci se zamezením plýtvání léky.

Výzkum ukázal, že polovina léků lidé užívají jen při potížích, zhruba čtvrtinu léků užívají pravidelně a pětina léků z lékárniček jsou ty, které lidé vůbec nepotřebují. Více než desetina léků v domácnostech je prošlá.

Ukázal také, že jedna česká domácnost má v průměru doma 17 balení léků, z toho 41 procent tvoří léky na recept. Pouze polovina domácností skladuje léky doporučeným způsobem a necelá třetina domácností vyhazuje léky do popelnice, ačkoliv je lze bezplatně odevzdat v lékárně či u lékaře.

"Deset procent domácností vůbec léky v lékárničce nekontroluje a nechávají je být, až jejich majitel odejde na věčnost," popsal ředitel SÚKL Pavel Březovský. Důvodem vyhazování je také stěhování a občas i prošlá trvanlivost.

Ministerstvo: Dosud byly jen pseudoodborné posudky, teď známe přesná čísla

Průzkum si zadal právě SÚKL, vyšel jej na 1 milion a 164 tisíc korun. "Hradili jsme jej z peněz na činnost ústavu, agenturu STEM/MARK jsme vybrali na základě veřejné soutěže, protože nabídla nejnižší cenu," popsal vedoucí tiskového oddělení SÚKL David Přinesdom.

"Já jsem za ta data rád, potěšila mě. Dosavadní pseudoodborné posudky říkaly, že v popelnicích končí 10 až 25 procent léků. Průzkum svým rozsahem dává poměrně přesné výsledky a zdá se, že situace není tak tragická, jak by se mohlo zdát," reagoval na výsledky náměstek Nosek.

Ministerstvo i SÚKL se nyní chce zaměřit na to, zda pacientům nejsou například předepisována zbytečně velká balení léčiv. "Budeme se snažit snížit množství likvidovaného odpadu," slíbil Březovský s tím, že průzkum ovlivní komunikaci SÚKL s lékárníky i veřejností. Třeba prostřednictvím kampaně, jež upozorňuje na správné nakládání s léky.

SÚKL například loni vydal publikace Příběhy léků, kterou napsal bývalý mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt (více o příručce čtěte zde). Kampaň zahrnuje také informační portál O lécích.cz, plakáty a letáky v lékárnách či pouštění informativních spotů v čekárnách.
Autor: Hana Válková
Kam dál?

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/pacienti-plytvaji-leky-07x-/domaci.aspx?c=A130117_113724_domaci_hv

Seniory přivítal za VIRT U3V RNDR Jiří Bárta. Ke konci přednášky si s podpisem autora odnesli senioři , nejvíce postižená sociální skupina,i publikaci Příběhy léků domů.

Foto: Hana Papežová

Video: Jiří Bárta
více  Zavřít popis alba 
  • leden až květen 2013
  • 207 zobrazení
lps-ovc
Věnováno našemu největšímu Don Juanovi v historii LPS
více  Zavřít popis alba 
  • 206 zobrazení
msnepomuk
Foto a vložila LK
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2019
  • 163 zobrazení
Reklama