Hledání: foto_ME_Rumunsko_2017

Pro dotaz foto_ME_Rumunsko_2017 jsme našli 20 003 výsledků.

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

txecoloco
Naše cesta přes Rumunsko - přehrada Železná vrata na srbsko - rumunské hranici (srbsky, Đerdapska klisura, rumunsky Portile de Fier), Craiova, Slatina a několika menších měst, otřesný městský okruh kolem Bucurešti, Braila, trajekt přes Dunaj a Tulcea, brána do Dunajské delty.

Foto: já, Vladan Fajkus & Petr Zobač.

(***)

Our transfer through Romania including the artificial lake Iron Gates (in srbian Đerdapska klisura, in romanian Portile de Fier), Craiova, Slatina, few smaller romanian cities, a terrible city circle around Bucharest, Braila, ferry across the river Danube and Tulcea, the gate to the Delta of Danube.

Photo by me, Vladan Fajkus and Petr Zobač.
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2017
  • 87 zobrazení
bele
ALB 233 - Tento víkend jsme se rozhodli podstoupit přírodní očistu žlučníku. Mojí milé hrozila na podzim operace a rozhodla se proti chirurgům nasadit prastarou metodu, kterou znala kdysi každá bába, a v pro nás primitivních krajinách ji používají běžně dodnes. Rozhodl jsem se ji tentokrát podpořit, moje první, její třetí zkušenost.

Řekl jsem si, že to dám, protože věk, stres, a lecos dalšího určitě způsobilo zaprášení mého organismu. Proces jsme zahájili v sobotu ve 14,00 hod a skončili v neděli v 10,00 hod. Metoda má určité přesné postupy pití různých přípravků - dodržování je podmínkou úspěchu. Už v nedeli ráno se u mne dostavil první úspěch v podobě asi 20 - 30 kuliček asi 1 cm v průměru. V poledne byly už větší - jednu jsem očistil a pořídil foto. Má průměr asi 2 cm, dneší ráno jsem se pochlapil a průměr byl asi 3,5 cm. Tu už jsem nechal odkutálet.
Brzy si dám druhé pokračování, protože se mi nesmírně ulevilo a mám pocit, že mi někdo trvale ukradl peneženku z pravé strany těla. Přetím jsem o ní nevěděl, žádné problémy jsem necítil a a ni na sono nebyl zádný nález. A přesto se stalo neuvěřitelné jak snadno a bezbolestně se dalo tělu pomoci.

Zkušenost mé spolubojovnice byla v jejím prvním kole asi 26 kamenů 1 cm, ve druhém asi 80 o 2,5 cm ,a ve třetím desítky drobných. Už to ani nepočítáme. DOPORUČUJI VŠEM ZÁJEMCŮM K NÁSLEDOVÁNÍ

Je to lepší než kudla a člověk jen omládne. kupodivu mám i pohyblivější klouby, což mne tak brzo překvapilo. Očekával jsem to, to ano, ale časově později. Zájemcům mohu dodat přesný postup. LOVU ZDAR

Na fotkách je něco co ubylo - potkal jsem v noci jednu těžkou nehodu, kdy rychlý mladík v silném stroji zrušil svaté zastavení a nevím jestli přežil. Jel jsem okolo když tam dojela policie a všechny vyháněla. Také uybla část mne samého a toho nelituji

Dále tam je něco, co přibylo - v kanceláři květina dala najevo jak mne má ráda

A něco, co zůstalo takové, jaké je - moje oblíbené lampionky.
Mějte se moc hezky a už bude zase Rumunsko :-) :-) :-)
Kategorie: dokumentylidé
více  Zavřít popis alba 
203 komentářů
  • únor 2013
  • 559 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
pcupr
Podkarpatská Rus 2.-11.9.2011

Kdysi, tak před třiceti lety, na Lomničáku mi ukazoval kámoš, zde pracující, nějaké kopce na obzoru a řekl to je Hoverla, nejvyšší kopec Ukrajiny, to je třista kilometrů daleko. Něco přes dva tisíce metrů. V zimě roku 1984 jsme uskutečnili skialpový přechod hřebene Rodney v Rumunsku. Po začátku v mlze a vichřici, se vyjasnilo a z hřebene jsme viděli , za pásmem Maramureše , už v tehdejším SSSR, mohutné zasněžené kopce, prý že Hoverla a Pietrosz(Pietrosul).
V mé knihovně jsou nějaké knihy od Luise Trenkera z třicátých let a v nich foto pojmenované“ Pietroš v Huculských Alpách“. A další s chlapíkem v pumpkách na lyžích s nápisem „Na Pietrosulu“
Pietroszů nebo Pietrosulů je na tomto konci Karpat několik. Je na Rodney a na Calimani. Možná ještě další. Nějak mě splynuly, Hoverla ne. Postupem doby jsem si dal dohromady , že Trenker mluvil o Pietroszi , který je vedle Hoverly a můj zájem o tuto část Karpat se zvyšoval.
Dlouho to nějak nevycházelo. Práce, horolezci sem moc nechtějí , na lezení tu nic není.
Vyšlo to až letos . Využil jsem zájezdu Klubu českých turistů Hodonín , který organizoval Jura Michenka( a hned napíšu , že dobře), s p. Paškem. Ještě se přidal Kolda a tak jsme 2.září odjeli autobusem na Ukrajinu.
S turisty si rozumím víc než s těmi moderními sportovními lezci, jaksi mají většinou větší přehled o horách a o přírodě, historii, než ti co jsou omezeni klapkami sportovního lezení na očích a uších.
Jako handicap jsem u sebe viděl to , že jsem před odjezdem neměl čas si prostudovat nic o historii tohoto konce Evropy, zvaného u nás Podkarpatská Rus, a na Ukrajině Zakarpatská Ukrajina. No něco jsem znal z dřívějška a s tím jsem musel vystačit.
Po dvacetihodinové jízdě autobusem jsme přes Chust dorazili do Jasině, kdysi nejvýchodnějšího místa Československa. Někteří zcela určitě slyšeli prvorepublikové heslo „Od Jasině do Aše, republika je naše“. Ubytování bylo v turbáze Edelvajs. Původně to byl hotel „Budapešť“ , vybudovaný maďarskou armádou po okupaci Podkarpatské Rusi v r. 1939. Na zdejší poměry bylo ubytování v pohodě.
Mým plánem bylo jít cca na tři dny na hřeben černohorské poloniny , v jejím hřebenu je i Hoverla(2061m.n.m.). Kolda mě ovšem zpracoval, abychom ze začátku šli s ostatními.
Takže druhý den jsme vyrazili na nejvyšší kopec Svidovské poloniny Bliznici Vycházeli jsme z dědiny Kvasy. Ještě v dědině nás dopadl strážce „zapovedniku“(rezervace) a museli jsme zaplatit vstupné do národního parku – 20 hřiven na osobu.
Nejsem zvyklý chodit ve velké grupě. Ale během první hodiny chůze se rozpadla na skupinu rychlejší A, pomalejší B , vlky běžce(asi AA) a těch co byli chvilku tam i tam. Čelo skupiny od posledních dělilo něco přes hodinu. Tak mě napadlo co by se dělo, kdyby se někomu něco stalo, nebo změnílo počasí. Z Kvasů na Bliznici (1781m.nm.) je převýšení cca 1200m, což je poměrně dost. Nakonec , ale na vrchol dorazili všichni, i ti co si po cestě ovazovali kolena, a tvrdili , že už nebudou kouřit. A některým jsem ani nestačil. Trochu nepříjemně mě zaskočila maďarská mapa, její autoři měli ve vrcholech Bliznice zmatek a měli zde dokonce o vrchol více. I při další činnosti se mapa ukazovala jako nepříliš přesná . No, Maďaři.
Sestup byl do vznikajícího lyžařského centra Dragobrat, kde je několik desítek v létě , opuštěných penzionů a jedna otevřená hospoda. Odtud nás odvezl objednaný „gruzovik“ GAZ 66 za zpěvu písní do Jasině. Jízda gruzovikem by byla kapitola sama pro sebe a mluvila by o dobré kvalitě stroje, zkušenosti řidiče Váni, mizerné , ale zde normální , kvalitě cesty.
Druhý den byla v plánu Hoverla. Autobus nás zavezl přes Jablonické sedlo, pod východní svahy Karpat a přes Vorochtu na turbázu Zarosljak. Opět se platilo 20 hr za člověka. Všichni šli hned směrem na Hoverlu. S Koldou jsme to měli naplánované na dva dny. Šli jsme podle hřebene na jih pod vrchol Turkul k Nesamovytym ozerúm(plesům) , na hlavní hřeben a směrem na Hoverlu, kde jsme byli asi v 18.00 večer. Po cestě nás provázeli hraniční patníky bývalé čs.- polské hranice.
Pod vrcholem Turkul byly zbytky palebných postavení, zřejmě z první světové války, kdy zde probíhala frontová linie mezi rakouskou a ruskou armádou.
V roce 1914, na podzim, 8.carská armáda gen. Brusilova udělala průlom, vytlačila honvédy gen. Pfalzer Baltina, dostala se do Jasině, a údolím řeky Tisy až Sighetu Marmatie. Před zimou ovšem Rakušáci , naopak vytlačili Rusy a opevnili se na horských hřebenech. Poté se fronta ještě několikrát převalila přes tyto hřebeny hor. Což se opakovalo o třicet let později, kdy se zde Rudá armáda pod velením gen. Grečka probíjela přes Karpaty.
Tábořili jsme pod Hoverlou, kousek nad sedlem Sedlovina. Večer jsme udělali ohník proti medvědům. Jako obyčejně na horských hřebenech je problém s vodou. I když je kolem Hoverly a Pietrosze značeno v mapě spousta pramenů, byl kolem nich takový binec, že velkou důvěru ve mně nevyvolávaly. Pod Hoverlou je ale dokonce bivakovací chatka.
Druhý den ráno nás vzbudilo hřmění, vstali jsme ještě za tmy, něco pojedli, sbalili se a u Sedloviny našli pramen vody, kde jsme povařili. Směrem pod Pietrosz odtud vede vrstevnicová cesta tzv.: Stará rakouská vojenská silnice, kterou postavili rakouští sapéři za I. svět. války pro zásobování jednotek na horském hřebeni. Spojuje přes horské sedla Kvasy s Lazesčinou. Po této cestě, jsme došli pod Pietrosz, na který se nám podařilo vystoupit ještě před deštěm. Nahoře je větrem poničená kaplička a ohnutý kříž z nějakých nekvalitních ocelových profilů. Už většinou za deště jsme sestupovali směrem na Jasiňu, což bylo cca 17km. Ze začátku po horských loukách, pak ovčích a dřevařských stezkách a přes huculské samoty. Po cestě jsme objevili zbytky zákopů a bunkrů Arpádovy línie, na které se Maďaři v r.1945 chtěli bránit Rudé armádě. Do Jasině jsme došli za hustého deště. První co bylo , že jsme si dali po vodce a pivu, což pro dva vyšlo na cca 50kč. No, neber to. Poté jsme zašli na Edelvajsu na večeři. Což byla zase nějaká huculská specialita. Doma jez co máš , venku co ti dají.
Další den jsem odpočíval. Tak jsem si již za slunečného počasí prošel bunkry nad Jasiní a podíval se na celodřevěnou Strukivskou cerkev. Spousta lidí zde mluví česky nebo slovensky, tak jsem občas s někým zapředl hovor.
Příští den, ve čtvrtek, jsme jeli ještě jednou na Pietrosz. Vyjeli jsme Gruzovikem, který řídil opět šofér Váňa, pod nám již známé sedlo pod Pietroszem. Jeli jsme po staré vojenské cestě z Lazesčiny. Něco takového jsem na autě ještě nejel. GAZ měl náhon na všechny čtyři kola a některé serpentiny musel točit na třikrát, ale zejména byla cesta strmá a rozbitá těžbou dřeva. Poslední, kdo ji dávali dohromady, byli snad českoslovenští ženisti před II.svět. válkou.
Na Pietroszu bylo opět špatně, dost fučelo. Viditelnost mizerná. Sestoupili jsme cestou na Kvasy. Chvílemi,v závěru , dost pršelo. Organizace klapala a čekal nás zde autobus.
V pátek byl jen autobusový zájezd do Jaremči, kde působil Oleksa Dovbuš – zbojník a při zpáteční cestě zastávka na Jablonickém průsmyku, kde se za první i druhé světové války hodně bojovalo.
V sobotu jsme už odjížděli domů. Jelo se přes Koločavu, kde působil, další zbojník Nikola Šuhaj , kterého popsal ve své knize Ivan Olbracht. Nikola Šuhaj, jeho bratr Jura , má zde na hřbitově hrob. Dost mě mrzelo , že jsem nenašel hroby českých četníků, které Šuhaj zastřelil. Až doma jsem se dočetl, že jsou za školou. To je ta špatná příprava před odjezdem. Zaujal mě památník a muzeum sovětským vojáků padlým zejména v Afghanistánu a Čečensku, s transportérem BRMD. Bohužel muzeum bylo zamčené , tak jsem tam nakukoval jen přes vchodové mříže
Večer nás čekal ještě jeden nepříjemný zážitek a to neschopnost maďarských celníků a policajtů , ale co by jeden mohl chtít po maďarském policajtovi. V neděli ráno jsme byli doma.
Když to shrnu. Byl jsem spokojený. Organizace zájezdu byla velmi dobrá, program a ubytování optimální. Pro nás je na Ukrajině levně, dost lidí zde mluví česky a sami se k vám hlásí. Občas se někde v hospodě objevuje takový ten ruský nezájem, ale hned vedle je to jinak. Vodka je tu lepší a levnější než u nás. Holky chodí na vysokých podpatcích po rozbité šotolinové silnici. Být ševcem, tak tu musím mít plno kšeftů.
Některým i podstatně starším turistům jsem skoro nestačil. Trochu mě, ale, zarazilo, že nepočítají s možností problémů v horách. Rozptýlenost celé skupiny mě zarážela. Lékárničky, svetr navíc, to se nevedlo. V září v horách může klidně sněžit. Zato na každém vršku štamprla , to byla pozitivní věc. Orientace- kdo neumí s mapou, může tu mít problémy. Kolda měl GPS v mobilu, není to špatná věc.
Negativní zážitek – maďarský celník, ale ten už nemůže zkazit celkový dojem.

Pavel
více  Zavřít popis alba 
  • září 2010 až září 2011
  • 336 zobrazení
petulac-sopmsh
Dne 10. září 2020 byla v prostorách Spolku SOPMSH na pražské Malé Straně zahájena další výstava fotografií známého českého fotografa Alana Pajera.

Foto: Lenka Pavlíková, SOPMSH

#foto#umění#vernisáž
více  Zavřít popis alba 
  • 10.9.2020
  • 23 zobrazení
autosrazy
více  Zavřít popis alba 
  • letos v září
  • 54 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
karlospernicka
  • 26 zobrazení
matthewk
  • 32 zobrazení
alexek123
Foto: Ester Románková.
8.9.2020
více  Zavřít popis alba 
  • 15.9.2020
  • 17 zobrazení
vyznamenani
  • 21.10.2020
  • 13 zobrazení
terinam91
  • letos v říjnu
  • 34 zobrazení
lenkadoubravka
  • leden 1952 až leden 2020
  • 257 zobrazení
lukasm05
  • 19.10.2020
  • 42 zobrazení
aisha12
více  Zavřít popis alba 
  • 41 zobrazení
lindamer
  • 4.10.2020
  • 342 zobrazení
stanovajanka
  • letos v říjnu
  • 175 zobrazení
vyznamenani
  • 21.10.2020
  • 18 zobrazení
vyznamenani
  • 24.10.2020
  • 14 zobrazení
zuklem
  • 16.10.2020
  • 181 zobrazení
voset
  • 21.10.2020
  • 12 zobrazení
honzasarka
  • 17.10.2020
  • 23 zobrazení
tomkranich123
  • 15.9.2020
  • 14 zobrazení
Reklama