Hledání

Chorvatská národní přírodní rezervace Plitvická jezera patří k nejkrásnějším útvarům v Evropě. Máme ji spojenou s dobrodružnými příběhy Vinnetoua, je ikonou letních dovolených. Když v létě na Kančárně přišel kamarád Speeďák s myšlenkou zimní výpravy do těchto míst, přišlo mi to zprvu nějaký divný.
No, a je pátek 7. února ráno a ještě za tmy vyrážím, abych se spolu s Chřibským Speeďákem a jeho Kačou, Havranem z Brna a Drobkem z T.O. Podkova, vydal na expedici do zimních Plitviček.
Část dne zabírá cesta, vejšlap po památkách městečka Slunj a ubytování v soukromí ve vesničce Grabovac. Večírek je pestrý - vtipy, vojna, vzpomínky na akce, pivčo, ….
Ráno vyrážíme do oblasti jezer a vodopádů. Jelikož není sezona, nepotkáváme davy turistů, výhledy nestíní zeleň, ale oproti prospektům není příroda tak šťavnatá a barevná. Je to nádhera, spousty krásných pohledů, tyrkysová voda, … Zima proměnila Velký vodopád v krápníkovou stěnu se závoji vodní tříště. Hatě vodních chodníčků místy dost kloužou a některé stezky jsou uzavřeny. Z bezpečnostních důvodů bohužel i horní okruh. Po absolvování tras u hladin a vodopádů stoupáme na vyhlídky na západních útesech. Pak sestupujeme do přístavu. obědváme a lodí přejíždíme druhé největší jezero Kozjak. Odtud zas pěšky kolem vody a vzhůru na vyhlídky východních útesů. Doprovází nás takřka jarní počasí a je to špica. Nad večerem stíháme ještě prohlídku zříceniny Stari Grad a průzkum koryta řeky Korana, která se zde na několik kilometrů propadla do podzemních krasových slují, aby pak dál živila stovky vodopádů a peřejí na povrchu. Večer si dopřáváme večeři a pivčo v lepší restauračce v Selište Drežničko. Po nočním klábosu v naší kuchyňce uléháme nebo nás čeká nedělní cestování zpět. To probíhá z vesela se sluněním ve Slovinsku, focením rakouských zřícenin a přestávkou pod Mikulovickým zámkem.
No bylo to něco parádního……….ahoj zas někdy někde

FOTKY JEŠTĚ NĚJAKÉ PŘIBUDOU

30.1. 2020
Katie's Rowan x Katie's Ikona

1.0 černá s bílou šiml peruánec, GARRET
0,1 černá - bílá šiml lunkarya GALA
0,1 černá s bílou šiml peruánec GINGER (bílá slza na nose)

Maják Maspalomas je ikona jižního pobřeží a jeho okolí je ideální pro pozorování západu slunce.

#grancanaria
#cestovani
#cestovanie
#kanárskéostrovy
#canaryislands
#laspalmas
#hory
#cumbre
#prehrada
#dovolenaletadlem
#cruzdetejeda
#dovolena
#dovolenka
#dovolenávteple
#dovolenakanarskeostrovy

Klub českých turistů v Nepomuku děkuje všem, kteří zasílali fotografie do fotogalerie "Kde jsme potkali svatého Jana Nepomuckého" na webových stránkách KČT Nepomuk. V galerii je přes 9700 fotografii soch, kostelů, kaplí , sošek a obrazů sv.Jana Nepomuckého. Z důvodů nepřehlednosti a již nedostačující kapacity stránek byla v roce 2017 spuštěna mapa památek sv. Jana Nepomuckého. V mapě je 6600 míst a do mapy již přímo vkládá fotografie 22 uživatelů. Pomocí vyhledávače najdete hledané město, obec a ukáží se ikony a fotografie památek v místě. Vkládají se nová místa nebo přidávají se fotografie různých náhledů, scenérií,detailů. Od roku 2020 budou fotografie vkládány pouze do této mapy. Můžete vložit přímo nebo fotografii vložíte do alba na Rajčeti a lze poslat meilem na moji adresu.

mapa památek svJN: https://www.mapotic.com/kde-jsme-potkali-svjana-nepomuckeho

návod na vkládání fotek do mapy: https://www.kctnepomuk.cz/clanky/mapa-pamatek-svjn-z-nasi-galerie.html

fotogalerie do roku 2020: https://www.kctnepomuk.cz/fotoalbum/01-kde-jsem-potkal-jana-nepomuckeho/

fotografie můžete také zasílat na: mailto: miradv@centrum.cz nebo nadále vkládat do alb na Rajčeti a já si fotografie uložím.

Ještě jednou děkuji za pomoc při vytváření mapy svJN - Miroslav Dvořák

Beer ikony a Růžový pipiny na výletě

Restaurace Zlatá Praha je umístěna v nejvyšším patře (9.) hotelu InterContinental Prague, přímo v Pařížské ulici, která je ikonou nejvyhlášenější luxusní nákupní zóny a spojuje světoznámé Staroměstské náměstí s řekou Vltavou.
Zlatá Praha spolu s letní terasou nabízí jedinečný výhled na historické části Prahy od Letenských sadů, řeky Vltavy, Pražského hradu, Petřínské rozhledny, dominanty Staroměstského orloje, chrámu Matky boží před Týnem, kostela Sv. Mikuláše a Žižkovské věže.
InterContinental Prague
Pařížská 30, 110 00 Praha 1
Tel. +420 296 630 914
ROMAN DOLEJŠ JE CHARISMATICKÝ ŠÉFKUCHAŘ SE VYUČIL V RAKOUSKU, STAČIL SJEZDIT DOSLOVA CELÝ SVĚT, VAŘIL PRO CELEBRITY JAKO JE BILL GATES, DENZEL WASHINGTON HVĚZDY NBA A NHL. SVÉ ZKUŠENOSTI NASBÍRAL V NĚMECKY MLUVÍCÍCH ZEMÍCH, I V KARIBIKU, KDE STRÁVIL TÉMĚŘ OSM LET. VAŘIL NA BERMUDÁCH, PETROVĚ OSTROVĚ, KAJMANSKÝCH OSTROVECH I ZAOCEÁNSKÝCH PARNÍCÍCH. BYL KAPITÁNEM KULINÁŘSKÉHO TÝMU KAJMANSKÝCH OSTROVŮ, KDE ZÍSKAL TITUL KUCHAŘ ROKU. JE AUTOREM KNIHY SVĚT NA PÁNVI ANEB CESTA K ŠÉFKUCHAŘSKÉ ČEPICI A SPOLUAUTOREM TITULU MUŽI SOBĚ.

27.7. jsme konečně dorazili na Capo Rizzuto, kde jsme měli zarezervovaný dům. Cestou jsme se mírně děsili, co nás čeká, protože krajina se výrazně změnila, odpadky kolem silnice se válely i zde, na polích všude kolem pracovali černoši, každou chvíli jsme míjeli nějaký požár, ale když jsme dorazili k místu ubytování, byli jsme nadšeni. Potěšila nás opravdu obří terasa s nejkrásnějším výhledem na moře, jaký jsme kdy měli - parkování v zahradě, dvorek s grilem, vše obklopeno zelení, že k nám nebylo odnikud vidět, zato my jsme viděli vše potřebné - dům se nám okamžitě zalíbil natolik, že jsme si jej nafotili a pokud se nám nepodaří sehnat to, co už dlouho hledáme a nikdo "to" nechce prodat - předválečnou vilu u Prahy. Pokud nám tedy není souzená, necháme si postavit tento praktický dům s velkou terasou - bohužel bez moře se budeme muset obejít, bez vedra se ale obejdeme rádi.
Do 3.8. jsme si užívali nádhernou, písečnou pláž, blbnutí v moři, plavání a terasy - ani nás nenapadlo courat někde po restauracích - měli jsme k dispozici krásnou, vybavenou kuchyni a čerstvé suroviny jsme jezdili nakupovat do nedalekého Lidlu. Ovoce bylo opravdu zralé a lahodné - navíc o polovinu levnější, než u nás. Hodně jsme nakupovali sýry - opět vynikající a levnější, než u nás. I pečivo nám chutnalo. Co jsme nečekali - tak úrodnost tohoto kraje - přestože bylo stále opravdu vedro, na Capo Rizzuto jsou pole s rajčaty, paprikami, melouny, sady meruněk, broskví, fíků.......odevšad teče voda...až na ty všudypřítomné odpadky, no.
Jinak si zde libují v rustikální zdobnosti a ikonách, což ostře kontrastuje právě s tím zmiňovaným nepořádkem. Nešlo přehlédnout, že stavba rádoby pompézního domu začíná bránou se soškami a vázami, někdy pokračuje plotem, ale většinou ke stavbě domu nikdy nedojde - soudě dle omšelosti tohoto bacilu nevkusu. Sama jsem věřící člověk a pokřtěná, ale obří socha žehnajícího Krista - stojící v odpadcích, na stavbách nebo v areálech fabrik působí fakt podivně - a že jsme jich viděli hodně - i několik Soch svobody a stovky soch antických (z betonu).
Chudoba zde sousedí s majetností, dřina s povalečstvím...je to opravdu zvláštní kus země. Každopádně jsme tam nepotkali jediného cizince (krom černochů na polích).
V den odjezdu (3.8.) dojíždíme do Matery. Byl to můj nápad, ale nakonec mě toto historické město trochu zklamalo. Naivně jsem si představovala, že je lidmi zapomenuté a že budeme dlouze procházet úzkými kamennými uličkami takřka sami. :-)) Ondra se mojí naivitě smál, ale taky mu vadil provoz i v té nejstarší části města. Nečekala bych tam obchody s luxusními šperky a hodinkami, které jsem teda jen očumovala, jelikož nemám zrovna narozeniny, ani není výročí :-)) a zatáhla jsem Ondru jenom do starožitnictví, kde se mi sice zalíbil obří talíř, který Ondra chtěl koupit, ale nepřišlo mi dobré s tím chodit po Mateře a následně cestovat do ČR. Lidí tam ale bylo přiměřeně a nijak mě nerozčilovali, teda až na situaci, kdy Ondrovi uletěl klobouk a přistál na útesu. Nebyl by to on, aby se nerozhodl, že si pro něj "dojde",jelikož je to dárek ode mě a jelikož on je už takovej. Nepomohlo přemlouvání a nářek všech čtyř dětí, aby to nedělal - já jsem se o to ani nepokoušela - za 9 let společného života vím svoje, tudíž jsem jen poodstoupila s dětmi, odvrátila zrak a s bušícím srdcem v krku nenáviděla ten dav lidí, který s plackami v rukou čeká, že spadne dolů i s tím blbým kloboukem. Čumilové ale nebyli Italové - Ital by si pro ten klobouk nejspíš dolezl taky.
Dobře to dopadlo a my jsme se odebrali jen o pár km dál, kde Ondra našel na googlu něco jako kemp. Tekla tam voda, byla tam elektřina, pár obytňáků a dodávek - samí Italové, my a jedna polská rodinka.
Ondra už mě nepřemluvil ani na krátkou vycházku k vyhlídce na noční Materu - vrátila se mi zpropadená migréna, u které nikdy nevím, co se mi zrovna chystá v životě zkomplikovat, sám tam jít nechtěl, tak fotky jsou jen ty, co nafotil on sám venku u obytňáku.
Mně určitě bude chybět moře, plavání, ta obří terasa a pohodlný, prostorný dům. Doma máme už trochu těsno a na terásce na mě čeká akorát "orbitrek", což je větší dřina, než blbnutí ve vlnách, ale u moře bych žít nemohla - když jsem byla mladší, myslela jsem si, že jo.
Projeli jsme celou tu pomyslnou "dámskou kozačku", pobyli na jejím nejjižnějším výběžku a když jsme se vraceli zpět po opačném pobřeží, viděli jsme za mořem její "podpatek". Ráno jsme jeli palmovými alejemi které střídaly obří kaktusy, následně po dálnici lemované oleandry a večer už jsme projížděli Julskými Alpami, kde jsme i zalehli a ráno se navlíkli do dlouhých kalhot - po 40°vedrech je to zvláštní kontrast.
Poznali jsme zase kus světa a zase se rádi vracíme domů, za naším kocourem, kterýho nám hlídá náš dobrotivý soused a taky nás čeká naše oáza klidu a míru - chalupa.
Itálii a Italům děkujeme za pohostinnost a bezprostřednost.

Po Nike Vapormax, miláčkovi vyznavačů maximálního pohodlí, nastupuje čerstvá mladá krev inspirovaná ikonami jako Air Max 93 a Air Max 180. Tušíš správně, řeč je o Nike Air Max 270, u kterých Nike úplně poprvé použil technologii cílenou pro každodenní používání. Nové 270 totiž nevychází ze sportovních modelů, od první vteřiny se chtějí stát tvým parťákem do školy, do kina, na víkend s mámou v Drážďanech. Název 270 získaly tyhle Nike díky viditelnosti airu po téměř celém obvodu boty. Prohlížet si ho můžeš z 270 stupňů. Upozornění: Nadměrné užívání nových Nike Air Max 270 může být silně návykové.

Rozloučení se sezónou 2018 máme za sebou a musím zde poděkovat mnoha lidičkám, kteří mi pomáhali a bez kterých by to nebyl úplně nejvíc nejlepčejčí ročník za těch 8 let, co ho pořádám ;)

Jmenovitě zde musím vypíchnout Marťu Matoušků, která vše zařídila, uklidila celé zahradnictví, abyste měli kde složit hlavu a hlavně zbláznila mnoho dalších krasavic (kterým samozřejmě také děkuji!), aby zde s námi mrzly a pomáhaly, seč jim síly a mimické svaly stačily :)

Dále samozřejmě Kraťase - moderátora, který už je ikonou srazu a jeho přežblebty a vůbec verbální projev je prostě nenahraditelný :) a troufám si zde napsat, že letos byla ikonou srazu i postava s čírem – všichni zúčastnění vědí !

Již tradičně Faňase Matoušků, který mi pomáhá sehnat a domluvit vše okolo kapel, které byly úžasné, atd., atd., nemluvě o Ondrovi Fraňkovi, který vše parádně nazvučil! :)

Letos i „pana Pávka“, který dorazil se svou Lízou a na zážitkové jízdy s tímto strojem i s ním samotným jistě dlouho nikdo nezapomene ;)

Samozřejmě všechny, kteří mi pomáhali zařizovat, stavět a bourat, uklízet …. To je největší peklo! ;)

Také všechny, kteří věnovali ceny pro vítěze, jmenovitě: Muzeum veteránů JK Classics z Lužné u Rakovníka, firmu Bučan z Tachova a firmu Car Detailer z M.L., Bald Eagle Grill za parádní kilové hambáče do soutěže a všechny, kteří se starali o zábavu pro Vaše dětičky ;)

V neposlední řadě díky za fotky Monika Veselá :)

V první řadě však všechny, kteří dorazili se svými vehikly (110 kousků) i pěškobusem – bez Vás to nejde a kvůli Vám to taky děláme ;)

Takže všem děkuji šestnáckrát a těším se na ročník příští, kdy se opět sejdeme moudře pohovořit u kapky dobrého moku ;)

Samozřejmě jsem na mraky lidí zapomněl a tímto se jim omlouvám !!! ;)

Lukáš Anton - pořadatel

Jasná Hora (pol. Jasna Góra, lat. Clarus Mons) je paulinský klášter v polském městě Čenstochová a nejvýznamnější poutní místo Polska. Význam Jasné Hory daleko přesahuje polské hranice, ročně ji navštíví asi 5 miliónů poutníků, nejen z Polska, ale i ze zahraničí, zejména z České republiky, Slovenska a Maďarska. Řada z nich podniká svou pouť pěšky, některé poutní trasy jsou několik set kilometrů dlouhé.
V klášterní bazilice Nalezení svatého Kříže a Nanebevzetí Panny Marie se nachází slavná ikona Panny Marie Čenstochovské, které řada věřících připisuje zázračné vlastnosti.

Ikona Panny Marie Čenstochovské
Autorství ikony je podle tradice připisováno sv. Lukáši, který ji měl namalovat za života Panny Marie podle její skutečné podoby na desce stolu, který měla Svatá rodina ve svém domku v Nazaretu. Pravděpodobně se však jedná o byzantskou ikonu z raného středověku. Podle historických pramenů byla ve 12. století přivezena z Konstantinopole na Rus, kde se o sto let později octla v majetku haličského knížete Lva Daniloviče. Ten ji dal umístit v pravoslavném klášteře v Belzu. Tam se ikony počátkem 14. stol. zmocnili Poláci. Do Čenstochové byla ikona přivezena v roce 1384 za knížete Vladislava Opolčíka. V téže době bylo původně modré roucho Matky Boží na ikoně ozdobeno zlatými hvězdami a liliemi. Symbolika lilií patrně byla zvolena proto, že v této době v Polsku vládli Anjouovci, kteří měli lilie v erbu.