Hledání: moje rodina

Pro dotaz moje rodina jsme našli 369 výsledků.
AKCE -25 % s kódem
25% sleva na fotodárky
Oslavte Den žen originálním dárkem
Kód: MDZ-2021
MDZ-2021
myasvet
  • listopad 2020
  • 118 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
mamutik58
Smutná zpráva - dnes nám odešel dlouholetý člen mojí rodiny a to pejsek Berní... Věřte že jsem ho měl moc rád a budu na něj dlouho vzpomínat...
více  Zavřít popis alba 
  • 23.9.2020
  • 22 zobrazení
skolahornihabartice
Já a moje rodina - dramatizace pohádek, zpívání písniček, zdravý pohyb, vyrábění, práce s předškoláky a mnoho dalšího...
více  Zavřít popis alba 
  • září 2020
  • 70 zobrazení
monarubens
Náš september - Olympiáda, VV - moja rodina, Islandský týždeň
více  Zavřít popis alba 
  • září až říjen 2020
  • 192 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
kajdule
Mě a moji rodinu čeká 7 dní v Krkonoších a 2 dny v Jizerských horách. Těším se jako malá holka, že se zase rozeběhnu horskou loukou a budu koukat na ty kopce kol dokola... Balíme a v 10.45 odjíždíme od domu směr Semily. V Semilech stavíme na jídlo. Z nenápadně pizzerie je parádní místo s dobrým jídlem. Tom potřebuje vybrat hotovost, a tak jdeme do centra města. Kluci kupují baterky, mě to táhne na věž a další historické skvosty města. Jdeme okolo Pojizerské galerie a je jasné, že se tam musíme stavit. Expozice Jizerští malíři, poklady let dávno minulých a také fotografie a artefakty válečné. V krásném půdním prostoru se rázem ocitneme v minulém století se zvyky a řemesly. Esterka hraje o poklad a společně nás to moc baví. Je opravdu na co koukat. A my se toho díky hře hodně o tomto kraji dozvídáme. Na závěr kupuji suvenýry, mají je skvostné. Kabelku džínovou a také obal na knihu s kapsou od džín. Mají krásné skleněné šperky. Tak snad příště. A krásné malované knoflíky a špendlíky pro štěsti... Výrobky lidi ze zdejšího kraje. Nádhera... Odjíždíme za deště a máme to 17 km do Tříče, do místa, kde budeme ubytováni. Od Vysokého nad Jizerou se svažujeme do údolí. Penzion je veliký, u potoka a vedle silnice. Petr, Tomův spolužák, je fajn a jeho žena je též moc milá. Ubytují nás a my se jdeme projít do Jablonce nad Jizerou vzdáleného necelé 2 km z kopce. Jsme obklopeni kopečky. V Jablonci je hřiště dětské i fotbalové, také staré koupaliště. Projdeme se a hurá zpět po červené. Trochu více do kopce. V dáli bouří, ale vidíme hory, je to krása. V této chvíli jsem šťastná. Děti nás trochu proklínají. Déšť se nedostavil a sušší přicházíme na penzion. Hurá na večeři. Hádám, že bude kuřecí řízek a také, že jo. Petr si k nám sedá, povídáme. Dám 2 malé Plzně a hurá do pelíšku. Nemohu chvíli usnout, je tu teplo. V noci otevírám okno, je to mnohem lepší... K ránu slyším potok, to je příjemné. Pak projíždějící auta, to už je horší... Ale není jich moc a penzion je jinak utopený v údolí a kolem není krom ranních aut žádný hluk, což je paráda.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.8.2020
  • 36 zobrazení
61msplzen
  • květen 2020
  • 59 zobrazení
zsmslp
  • 4.3.2020
  • 30 zobrazení
vlaky
Jak velí tradice, tak i letos se skupina příbuzných a jejich přátel vydala na silvestrovský výšlap na Hvozd. Tentokrát se zůčastnilo 43 osob ve věku od 4 do 73 let. A taky několik pejsků.
Tradici založili Jiří Valenta s Gábi Bretovou, někdy v roce 2005. Tehdy šli ještě ve dvojici, sami dva. Vyrazili pěšky z Jablonného. Tenkrát ale Hvozd nedobili. Další roky se nejdříve přidala nejužší rodina, pak další příbuzní a jejich kamarádi, až do dnešní podoby, kdy chodí tak od 35 do 45 lidí. Ustálilo se pravidlo, že jezdíme auty do Krompachu a odtud chodíme pěšky, přes německou stranu. Tentokrát to měl nejdále Jenda Brett s rodinou. Ti dorazili až z Č. Budějovic. Je pravda, že to jejich děti spojily s výběrem dárků od ježíška, které jim nadělil u dědy a babičky.
Většina se nás sešla v 10,30 u Valentů. Cestou jsme museli operativně změnit trasu, protože přes Babiččin odpočinek byla cesta uzavřena kvůli těžbě dřeva. To ale v dnešní době mobilních telefonů nebyl problém. Než já jsem stačil vytáhnout mobil z kapsy, tak Miloš už ťuknul na displej, co má v autě a všechny informoval. No holt pokrok.
V 11 hod. jsme byli na Krompachu a záhy vyrazili. Sněhu tam bylo málo. Jenom poprašek. Cestou nahoru jsme se nějak potrhali a ti co byli nejrychlejší, tak nahoře, při čekání na ostatní pěkně vymrzli. Tam totiž foukal hodně studený vítr. Nahoře proběhlo tradiční focení, zapálení svíčky za Frantíka a vybalení pochutin. Jak jsem pozoroval, tak největší úspěch měl uzený divočák, co přivezli Jenda s Janou z Č. Budějovic. Dobré byly taky jednohubky napíchané na sebe na dlouhé špejli, co měli kamarádi Miloše z Č. Lípy. Děti využily, že tam bylo alespoň trochu sněhu a spustily koulovačku. A chvílemi koulovaly i dospělé. Krátce jsme se zastavili i u rozhledny. Myslím, že nikdo nahoru ani nešel. Cesto dolů to dost klouzalo, čehož využily děti a sjížděly to po břiše a po zádech.
Většina z nás se auty přemístila do Dolní Světlé na pozdní oběd. Tam už na nás čekaly Šárka, Marie a Gábi.
Potom skupina z Č. lípy odjela slavit domů a část z Jablonného šla slavit ke Koláčovi a část včetně dětí, slavila u nás.
Byl to hezky prožitý den a za moji rodinu mohu říci, že jsme rádi, že do této rodiny (Bretů a Brettů, Valentů, Bláhů, Šimků a Krobů) patříme.
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • 31.12.2019
  • 164 zobrazení
zsmshalze
  • podzim 2019
  • 75 zobrazení
mshrob
  • září 2019
  • 54 zobrazení
mshrob
2 komentáře
  • září 2019
  • 47 zobrazení
rusky1234
Ahoj (**doplnte jméno*)
Jsem ráda, že ses rozhodl pokračovat v naší komunikaci. Jaká je tvá
nálada dnes?
Měla jsem inzerát na seznamce. Ty jsi
mi odpověděl na něj. Zapomněl jsi o tom?
Doufám, že ti nevadí vzdálenost mezi námi. Vím, že se nemůžeme sejít
dnes, zítra nebo za týden. Ale určitě najdeme způsob, jak se v
budoucnu setkat, pokud budeme rozvíjet náš vztah. Co si o tom myslíš?
Myslím, že vzdálenost není problém v dnešním světě. Proto jsem se
rozhodla hledat svou lásku v zahraničí.
Teď je pro mě důležité poznat člověka co nejlépe, než začnu vážný
vztah. Ráda bych měla vztah s mužem, který je starší a zkušenější než
já. Protože závažnost přichází s věkem.
Dnes ti chci něco říct o mé rodině. Doufám, že tě to bude zajímat.
Moje rodina je malá. Mám jen otce. Bydlím s ním. Můj otec je teď
důchodce. Je to bývalý voják. Jmenuje se Alexey.
Vyrůstala jsem bez matky.
Promiň, ale teď o mé matce mluvit nechci. Bylo to pro mě velmi těžké,
když moje matka opustila tento svět. Byla jsem dítě, když moje matka
zemřela.
Jsem vděčná mému otci za dobrou výchovu. Je to dobrý člověk. Většinu
času tráví doma. Miluji svého otce. Vždy se snažíme navzájem pomáhat
ve všem.
Nemám žádné sourozence. Jsem jediná v rodině.
Nikdy jsem nebyla vdaná a nemám děti.
Můžeš mi říct něco zajímavého o tvé rodině? Byla bych moc ráda)
Tím dokončím svůj dopis. Doufám, že zítra mohu znovu číst tvůj dopis.
Posílám ti moje foto.
Julia.

Znělo to hezky, ale je to celkem průhledné. Když se to porovná s dalšími podobnými profily, je to pořád stejný příběh. Škoda, holka je to hezká, nicméně od nebohatého kluka z Prahy holt moc peněz nezíská.
více  Zavřít popis alba 
  • 31.7.2019
  • 1 887 zobrazení
holovic
Itálie - kdo ji chce poznat blíže, musí ji projet celou a párkrát se cestou zastavit. Po absolvování této pouti nutno zmínit, že jsme se navždy utvrdili v tom, že "jižní země", noční život, jižanský temperament a především neskutečné vedro, nejsou naší krevní skupinou a pokud se k moři budeme chtít opět vydat tzv. na koupačku, tak jedině terénním autem někam na samotu. Nutno dodat, že dětem bylo vedro vcelku fuk a vše prožité je nadchlo :-))
Putování bylo poučné, zajímavé a mnohdy i dobrodružné - když náš obytňák vyhlásil stávku a občas odmítal startovat - mimochodem můj a Vájin mobil cestou taky odešly do věčných lovišť.
Na cestu jsme se vydali přes Hatě, což se ukázalo být chytřejším nápadem, než se mořit přes zacpaný Mikulov, toho dne prý zrovna extrémně.
Naplánovali jsme několik zastávek a pobytů, z nichž jsme předem vyloučili Benátky a Řím. Řím - jelikož se nám nechtělo v neskutečném vedru prodírat obřím městem, hledat komplikovaně parkování pro obytňák a ve finále vidět to, co nám tzv. stačí vidět v televizi. Benátky netoužil vidět nikdo z nás, jelikož tolik opěvovanou tamější romantiku si všichni představujeme úplně jinak.
Vyjeli jsme v sobotu 20.7. v 8:00 ráno a večer už jsme rozestýlali v Dolomitech za ohlušujícího lijáku, doprovázeného kroupami. Byl to takový rachot, že jsme si museli nacpat vatu do uší a shodli jsme se na tom, že tohle bychom dalšího dne na túře (na Tre Cime) zažili jen velmi neradi :-)).
Ráno to na déšť vůbec nevypadalo, ale po nočním zážitku jsme se raději vybavili něčím nepromokavým na cestu - Dolomity jsou krásné ze všech stran, ovšem to počasí se velmi rychle začalo měnit - sice jsem si nemohla pomoct a neustále se zastavovala u každé přírodní "zahrádky" - všude to zrovna nádherně kvetlo všemi barvami, když náhle hlasitě zahřmělo a zvedl se vítr - někdo seshora nám do cesty postavil chatu, kde jsme mohli v klidu přicházející bouřku přečkat, což však ignoroval můj jinak skvělý manžel, otec a vůdce s vysvětlením, že k obytňáku je to půl hodiny a že to stihnem, než to přijde. No, nestihli.....a byla to hrůza a bylo to dál, ale ta smršť trvala skutečně jen půl hodiny. Ondra běžel s Betynkou na zádech před námi, já jsem běžela s Ondráškem za ruku a s holkama 300 metrů za ním - pršelo vodorovně a proti ksichtu, takže jsem občas vůbec neviděla, kam běžíme.
Druhého dne jsme ráno na túru nevstali - sušili jsme hadry a především boty a na Cinque Torri jsme jako "buržousti" vyjeli lanovkou, prošli to nahoře a sešli dolů. Lanovky jsou v Dolomitech levnější, než v Tatrách a to nesrovnatelně - akorát Ondrovi ukradli (chodecké - lyžařské) moje hole, které zapomněl dole, než nasedl, takže nic neušetřil :-)).
Poslední den v Dolomitech jsme se vypravili na Piz Boé, čímž se zároveň dostali naši potomci prozatím nejvýš v životě - 3 152 m n. m.
Přiznávám, že nejhůř jsem to snášela já - nadmořskou výšku ve spojení s vedrem a k tomu migréna jak vepř - nahoře jsme se potkali s krajany, kteří po mně chtěli, abych je vyfotila na placku, což jsem odmítla (převzala to Pája) a následně od dotyčného obdržela obdiv a závistný komentář, že se bez téhle "vymoženosti" obejdu nejen já, ale i celá moje rodina. Už se budu trapně opakovat, ale přijde mi to snad horší, než závislost na cigárách, které se dá ale taky zbavit.
Trochu mě mrzí, že jsem necvakala fotky za jízdy přes čelní sklo - bylo by vidět, jak se cestou ta Itálie mění. Dolomity jsou krásné opravdu celé, tudíž i města - malebné domečky - všude rozkvetlé truhlíky, čistota, vše upravené - kam oko dohlédně - půvab a krása. (Pokračování příště!!!)
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2019
  • 1 034 zobrazení
msbestvina
V rámci tematického bloku Moje rodina, můj domov, poznávaly děti obci Běstvina a její zajímavá místa. A jak se můžete podívat, v Běstvině je opravdu co vidět.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.6.2019
  • 50 zobrazení
skolkaslunicko1
  • květen 2019
  • 45 zobrazení
skolickavk
Moje rodina
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2019
  • 78 zobrazení
hannah1112
  • duben 2019
  • 82 zobrazení
zsamsvidochov
Ve středu 17.4.2019 jsme se těšili na nové žáčky pro školní rok 2019/2020. K zápisu přišly 3 děti se
svými rodiči. Na zápis se těšily a připravené úkoly zvládly bez větších problémů. Zkusily si sestavit
barevný náhrdelník, spočítat obrázky, hledat ztracené písmenko. Letošní téma bylo MOJE RODINA.
Děti pojmenovaly členy rodiny, zopakovaly básničku, vybarvily si pracovní list s obrázkem rodiny a
domečku. Všechny děti musíme velice pochválit a těšíme se, jak je v září přivítáme mezi školáky.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.4.2019
  • 63 zobrazení
onlinepajina
  • březen 2019 až říjen 2020
  • 215 zobrazení
koccur
Moje rodina
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2018 až únor 2019
  • 60 zobrazení
Reklama