Hledání

112 vyhledaných výsledků
AKCE -30 % s kódem
Valentýnská 30% sleva
Oslavte Valentýn s fotodárky Rajče.
Kód: Valentynska Valentýnská 30% sleva
zajimavostinabrdech
A jdeme na bunkry. Jeden z největších a nejznámějších bunkrů na Brdech je Zkušební pěchotní srub CE Jordán ale domorodci mu neřeknou jinak než ''Benešák''. Jordán je jedním z nejznámějších vrchů Středních Brd. Stejně se jmenuje i vojenská cílová plocha, která se rozkládá v jeho severních svazích, ve východních svazích Dlouhého vrchu (775 m) a západních a severních svazích vrchu Houpák (794 m). Velmi populární jsou pláně mezi Jordánem a Houpákem, které patří i přes oficiální zákaz vstupu k nejnavštěvovanějším lokalitám Středních Brd. Po založení brdské střelnice v r. 1926, byla právě jordánská plocha jedním ze dvou míst v Brdech (tím druhým byla Baština - Brda), kde se později testovaly prvky československého opevnění. Nacistické Německo brdskou střelnici využívalo (pod názvem „Truppenübungsplatz Kammwald“). Samotná dopadová plocha slouží nejen pro dělostřelectvo, ale i pro nácvik leteckého bombardování s pumami do 100 kg a ke zkouškám vyvíjeného leteckého zbraňového systému (kulometu) „Plamen“. Jeho stavba byla dokončena 19-27. května 1936 Litickou akc. společností Praha a bylo v něm intenzivně testováno vybavení a výzbroj pro československé opevnění a byl také sám podroben ostřelovacím zkouškám.
Brdský objekt byl postaven jako jednostranný, jednokřídlý, pěchotní srub v "římské" odolnosti II. V oficiálních dokumentech byl nazýván s krycím označením "zkušební pěchotní srub CE", ale dnes je většinou používáno označení podle cílové plochy na které stojí a širší veřejnosti je znám jako "Jordán". Při zkouškách byl zkušebně postřelován zbraněmi různých ráží a to opět včetně nejtěžšího našeho předválečného děla - 30,5 cm moždíře od 305. těžkého dělostřeleckého pluku. Beton odolal i při opakovaném zásahu tímto kalibrem a nedošlo k proražení stropu ani stěn. Po provedených zkouškách byl srub opraven a sloužil k testování vnitřního vybavení - například ventilace a také samozřejmě k výcviku osádek těžkého opevnění, neboť jako z jediného srubu, zde bylo možno provádět nácvik ostrých střeleb. Osádku tvořil 1 desátník, 3 svobodníci a 18 vojínů. Plně vyzbrojený a vybavený srub se stálou osádkou byl využíván zejména pro výcvik velitelů rot a nižších důstojníků pevnostních jednotek, dalším z hlavních úkolů objektu bylo provádění ostrých střeleb z lafetovaných zbraní. Posledními úpravami prošel objekt CE v poválečných letech, kdy se prováděla reaktivace pohraničního opevnění. Významnou událostí byla návštěva prezidenta republiky dr. Beneše, který se tu v listopadu 1936 podrobně seznámil s vybavením a shlédnul ukázku palebné přehrady ze všech zbraní objektu. Točilo se zde i několik filmů. Kdo by neznal Svěrákovu Obecnou školu a večerníčky o medvíďatech pana Chaloupky. Jordánská plocha však představuje i cenné území pro botaniky a zejména geomorfology. Zdejší ekosystém odpovídá tomu, s čím se jinak lze setkat v oblastech blízkých polárnímu kruhu nebo v nepoměrně vyšších pohořích. V každém případě patří v Brdech dopadová (cílová) plocha Jordán a její okolí k tomu nejlepšímu, nejzajímavějšímu a nejatraktivnějšímu, co lze ve Středních Brdech spatřit.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2011 až únor 2015
  • 2 016 zobrazení
emikes
TANEČNICE MEZI INDIÁNY
Eva Mikešková
Podhradní Lhota/ Tak máme za sebou nejlepší prázdninovou akci. Není to moře, ani luxusní dovolená v tuzemsku. Je to vyprahlá prérie se suchým záchodem a bez signálu. Stanový tábor v Podhradní Lhotě byl znovu tím nej pobytem pro děti.
„Nejlepší tábor! Super, úžasné, chci tam zpět,“ neskrývané nadšení vyzařovalo z dětí, které prožily týden na táboře pořádaným TYMY centrem Všetuly. Indiánskou stezkou a Léto s tancem, to byly dva nesmírně vydařené společné turnusy pro čtyřicítku dětí od předškoláků po slečny.
Někdo se tomu možná bude smát, ale věřte, že tady uprostřed Hostýnských lesů pod horou Javorník to funguje, opravdu se tu cítíte jako v prérii - za táborem se pasou bizoni, v dálce bubnuje šaman a místo budíčku - nesmrtelný Vinnetou. Kdo nezažije, neuvěří.
Náčelnice Velká malá hadice ( Jarmila Vaclachová ) měla v indiánské vesnici pod kontrolou i bledé tváře, tanečnice. Zatímco indiáni se plížili tajuplnou stezkou, holky to naplno rozjely v tanečních variacích. Pod vedením oblíbené Olgy Peškové, které nikdo neřekne jinak než Olinka, se neměly čas nudit. To poznaly i bledé tváře ( rodiče) při závěrečném vystoupení všech oddílů. „Bez mobilu? V pohodě, ani mi to nepřišlo, nepotřebovala jsem ho,“ potvrdila Magdaléna Mikešková při ceremoniálu, který se neobešel bez slz.
Vedoucí z TYMY totiž opětovně prožili společně s dětmi pár opravdových férových dnů, naplno, bez přetvářky. Předávají dětem emoce - a to je dobře, v dnešní době, kdy se za slzy lidé stydí, láska je pomalu sprosté slovo a přátelství funguje jen virtuálně na sociálních sítích. Většina účastníků prošla opravdovým prožitkem. Tady dostaly děti to, co jinde mnohé nedostanou.
„Nechtěla jsem jet domů, chtěla jsem tam být ještě s nimi, nejlepší partou na táboře. Byla to s vámi nehorázná sranda. Mně tečou vodopády ještě teď, už mi zbylo jen se smutně dívat na fotku,“ komentovali letošní účastníci tábor zvaný Podhradka.
Perfektní start prázdnin – říkám za bledé tváře a děkuji všem z TYMY, kteří za to můžou.
více  Zavřít popis alba 
  • 11.7.2015
  • 1 252 zobrazení
lerrin
Hlavním pokrokem začátku tohoto měsíce se pro Mariánku stalo čůrání do záchoda. Baví jí splachování. Pár dní po sobě si sama říkala na malou, ale nyní nějak polevila a za celý den si třeba neřekne vůbec, jen když jí to někdo připomene, tak jde. Řekne buď záchod anebo čůrat. Někdy řekne "počůrala", ale to ve většině případů znamená "pokakala" - docela mi trvalo, než jsem to pochopila. Když je bez plíny např. před koupáním, tak už nečůrá se zájmem na koberec jako dřív. Měla to jako hru, teď už snad chápe, že je to nežádouci. Snad se brzo naučí i na velkou, zatím jen splachujeme hovínko do záchoda, pokud to jde.
Další pokrok je, že už neříká skoro na vše "ne, to ne " nebo "tohleto ne", ale naučila se používat spojení " tak jo", což zní o moc lépe. Rozhovor je docela už na úrovni a i se jí dá volat mobilem, pokud je u babi, celkem ochotně odpovídá do telefonu. Ráda vaří a míchá vodu na lince za použití stupátka.
Tobíkovy pokroky:
popochází okolo postele a stolku, s přehledem vyleze schody. Umí paci paci. Má rád velmi maminku, je na ní závislý, hází na ní zamilované pohledy - maminka to někdy hůře snáší, připadá si stalkovaná.
Posledních 14 dní byli oba nemocní, tak to bylo náročné - rýma, kašel a Marianka náběh na zánět Eustachovy trubice. Marianka už je zdravá, teď už jen doléčujeme Tobíka. Blbě spal a k tomu všemu mu ještě rostou horni dvojky, takže je Tobi náležitě rozladěný, blbě spí ve dne i v noci se budí třeba 5krát.
Rádi bysme začali Tobíka odvykat nočnímu kojení a četnému buzení, které není z hladu, ale nějak se nám nechce ho nechat několik nocí prořvat, nehledě na to, že tento způsob odvykání je dosti drastický a Tobi je schopen v postýlce v noci probrečet i několik hodin. Není schopen usnout sám bez toho, aniž bych ho vzala. Zatím jsme jeho řvaní vydrželi "jen" 45 minut. Když mu není vyhověno, vzteká se do nepříčetna a řev se stupňuje. Mně to přijde jako citové vydírání, ale on to možná cítí jako podraz, nevím......
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2002 až březen 2012
  • 1 545 zobrazení
igor-74
česká skála, které místní neřeknou jinak než češka, je nejvýchodnější skalní vyhlídkou českého středohoří. turisty je trochu opomíjena, přestože leží jen pár minut chůze od světoznámé panské skály u kamenického šenova...
více  Zavřít popis alba 
666 komentářů
  • 10.1.2015
  • 1 170 zobrazení
konskaholka
hádejte co je to. Já to vím, ale neřeknu :D
Kategorie: umělecké
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 12.10.2009
  • 880 zobrazení
mysticsmile
Zimní stadión Červená zahrada v Boskovicích je využíván po celý rok. I když zde zrovna neprobíhají urputné boje Krajské ligy mužů Jižní Moravy a Zlína či Okresní soutěž Žďáru nad Sázavou v ledním hokeji. V letních měsících tady prohánějí puk InLine hokejisté na zcela nové ploše. I jejich sezóna pro letošek skončila a přesto zde o minulém víkendu byl provoz jako na Václaváku. Neozývaly se rány pukem a hlasité skandování diváků. Tentokrát bylo vše trochu jiné. Rušno začalo být hned časně ráno v sobotu 11. srpna. Služební vchod se otevřel velmi brzy, aby sem mohli proudit lidé z přípravných týmů. Neměli obvyklou hokejovou výstroj ale nosili stoly, drátěné klece, konstrukce pro stánky a hlavně spoustu věcí, které nám laikům ani moc neřeknou. Před devátou hodinou bylo na betonové ploše mezi mantinely vše připraveno pro první návštěvníky. Štěbetání chovatelů doplňované tichou hudbou z reproduktorů bylo občas přerušené mňoukáním koček roztodivných plemen. Některé nervózně pokukovaly svýma velkýma očima mezi dráty klecí, jiným bylo okolní dění zcela lhostejné a líně se povalovaly v drahých měkkých poduškách. Co se na ploše, kde se jindy prohánějí sportovci na bruslích za malým černým nebo barevným kulatým nesmyslem, dělo?
Sdružení chovatelů koček v České republice Základní organizace kočky Boskovice uspořádala o víkendu 11. a 12. srpna dvoudenní mezinárodní výstavu koček. Důstojné zahájení doprovodila první skladbou hráčka na elektronické housle a zpěvačka Ilona Stryová. Krátký film a rozhovor s Ilonou Stryovou je zde:
http://mysticsmile.rajce.idnes.cz/Ilona_Stryova_a_jeji_housle_na_zahajeni_Mezinarodni_vystavy_kocek_v_Boskovicich_11._srpna_2012./
„Dobrý den, vítám všechny na mezinárodní výstavě koček.“ Těmito slovy oficiálně zahájila chovatelskou slavnost jednatelka boskovické organizace Ing. Jaromíra Šmerdová. „Vítám všechny vystavovatele, jsou zde i zahraniční a sedm posuzovatelů. Někteří též přijeli z okolních zemí. A nyní předávám slovo vzácné návštěvě starostovi Boskovic Ing. Jaroslavu Dohnálkovi: „I ode mne krásné dopoledne všem. Vítám Vás v prostorách zimního stadionu na Mezinárodní výstavě koček. Chci poděkovat Ing. Jaromíře Šmerdové, Martinovi Šafářovi, bez jejichž obětavosti by se taková významná akce u nás nekonala. Vítám u nás též bývalou tenisovou reprezentantku dnes psycholožku PhDr. Helenu Sukovou. Organizátorům dík za přípravu, Vám návštěvníkům za zde strávený čas. Nesmím zapomenout též na Služby Boskovice s.r.o. za vzornou přípravu stadionu a jeho proměnu ve výstavní sál. Přeji všem krásné dopoledne, hladký průběh výstavy, soutěžícím chovatelům hodně úspěchů a mňoukajícím šampiónům v klecích hodně pohody a klidu.“ Se svou krátkou zdravicí a přáním úspěšné výstavy vystoupila i PhDr. Helena Suková, která se právě vrátila z Letních olympijských her v Londýně, kde se byla podívat na úspěšné tažení našich reprezentantů.
Pak Martin Šafář představil mezinárodní porotu. Posuzovatelé přijeli z nedalekého okresního města Blanska, též Prahy, Polska, Francie. Úvodní slova zazněla i v angličtině, protože vystavovatelé přijeli z okolních zemí. Poté představila Ilona Stryová ještě několik skladeb ze svého repertoáru a jak mistrně ovládá elektronické housle i svůj hlas. „Když jsme na mezinárodní výstavě, přizpůsobím tomu i svůj program,“ pravila po přednesu skladby Antonia Vivaldiho Letní bouře a hned spustila další světový šlágr z šedesátých let. Tentokrát píseň z repertoáru francouzské šansoniérky Edith Piaff Non Je Ne Regrette Rien. Publikum jí pak odměnilo bouřlivým potleskem. I když zpěvačka v noci přijela ze svého turné v Itálii a byla jistě unavená, zahrála ještě populární skladby z díla Wolfganga Amadea Mozarta, pak píseň z připravovaného CD, jež má vyjít před Vánocemi Já jsem ten typ a jako poslední zazněla skladba Irské housle.
Poté se již výstava rozběhla naplno a posuzovatelé začali mít plné ruce práce. Jak mi sdělila jedna chovatelka z Karviné, v Boskovicích je to akce dvoudenní, jde o dvě samostatné výstavy. „S posuzovateli ze zahraničí jsme komunikovali anglicky, v čemž nám hodně pomohly naše děti, které cizí jazyky dnes mají ve škole,“ dodala s úsměvem. „Kočka je na chov docela nenáročná, ale připravte si dost peněz. Potřebuje škrabadlo, pelíšek, záchůdek se stelivem, lopatičku, mističku a přepravku pro cesty k veterináři nebo na výstavy. A samozřejmě prvotřídní stravu, která něco stojí. Bílé granule na dně klece jsou silikonové stelivo,“ poučila mě. „Do toho dělá kočka svou potřebu, hmota pohlcuje pachy. Stelivo se asi po čtrnácti dnech musí vyměnit a klec vydesinfikovat. Kočka je velmi čistotná a péči vyžaduje.“ Žena si pak pochvalovala prostor sportovní haly, který je dostatečně velký, dobře odvětraný a pro vystavovatele i organizátory příjemný.
Výstava byla pořadatelsky, chovatelsky i divácky velmi úspěšná. Návštěvníkům se představilo množství kočičích plemen, o jejichž existenci neměli mnozí ani tušení. Lidé se mohli seznámit s problematikou chovu, potřebami zvířat i novými trendy.
Součástí byla prezentace místního Mateřského centra. Maminky předvedly drobné předměty, které v různých kroužcích s dětmi vyrábějí a malovaly dětem na obličej kočičí motivy. I někteří dospělí chovatelé se nechali k líčení zlákat, aby byli styloví. Výtěžek bude věnován na provoz Mateřského centra. Hned u vchodu na hrací plochu byl levý mantinel polepený soutěžními obrázky dětí z Mateřské školy, jak si nejmenší přestavují život a chov kočiček. Prckové pod vedením paní ředitelky Mgr. Dagmar Burianové a paní učitelky Bohatcové se podíleli i na další výzdobě.
Druhý den po skončení výstavy jsem si na krátký rozhovor pozval jednatelku místní Základní organizace kočky Boskovice Ing. Jaromíru Šmerdovou: „Spadáme pod Česká svaz chovatelů České republiky, jenž patří do mezinárodního sdružení FIFe. V sobotu i neděli se přišlo podívat pokaždé asi 850 návštěvníků, vystavovatelů bylo první den 150, v neděli pak 160. Se svými miláčky se představili chovatelé z Německa, Rakouska, Polska, Ruska, Slovenska. Posuzovatelů bylo sedm. Z toho čtyři Češi, jedna dáma z Polska, další Chorvatska a pán z Francie. Nejlepší kočkou sobotní výstavy byla Posvátná birma jménem Emma Suuri Soturi Adoelle *PL paní Ivety Kurowiec z polského Rybniku. V neděli byla nejúspěšnější ruská modrá kočka jménem Glance Flash Arian *CZ pana Jaroslava Kučery z Prahy. Na výstavě byla k vidění i méně známá plemena. Například Kurilský bobtail (bez ocásku), americký curl, kanadský a donský sphynx (holé bez srsti), či Egyptská mau. Objevily se ovšem i běžně rozšířené druhy britské, sibiřské, mainské mývalí, ruské modré, norské lesní, habešské, orientální nebo perské kočky. Největší problém jsou klece. Ty zapůjčujeme ze ZO organizace Kočky Olomouc. Na dva dny nás to stojí 12 tisíc korun plus doprava. Nákup nových vlastních klecí by bylo mnohem nákladnější a vzhledem k občasné potřebě by se nám nevyplatilo. Letos jsme místo běžných kovových pohárů rozdávali keramické kočky různých druhů a velikostí, jež nám vyrobila keramická dílna v Krumvíři. Nedělní soutěž modrookých koček se těšila velkému zájmu a chceme ji zavést jako pravidelnou tradici. Ceny v této kategorii pro nás připravila modrotisková dílna firmy Danzinger z Olešnice. Oproti loňsku byla výstava mezinárodní a proto dvoudenní. Kotě s průkazem původu je velmi drahé, protože například desetikilový balík super prémiového krmiva je za 1300, kočičky jsou vybíravé, maso chtějí jen kuřecí, krytí v ČR je od pěti do sedmi tisíc, v zahraničí i 500 euro, rodokmeny něco stojí, klecné na výstavě 600 korun. To není moc, když z toho musíme hradit provoz celé výstavy. V něm je zahrnut třeba pronájem haly. Největší položkou je práce posuzovatelů a jejich cestovné. Tohle všechno se promítne do hodnoty mazlíka a jeho cena na trhu se pak vyšplhá i na 8 tisíc korun. U koček se hodnotí vzhled dle standardu – uši, oči, srst, délka ocásku. Pak je důležité její chování – zda není agresivní, jak snáší výstavní prostředí, nesmí být bojácná, hodnotí se i bystrost, jak reaguje na vnější podněty, pohyby rukou posuzovatele. Problematika hodnocení není vůbec jednoduchá, hodně záleží i na práci stewardů, kteří musejí umět kočku správně držet a předvést. Též musejí alespoň částečně rozumět anglicky, aby správně reagovali na pokyny zahraničních posuzovatelů.“ Ing. Jaromíra Šmerdová na závěr dodala: „Chci též poděkovat sponzorům, bez nichž bychom takovou náročnou akci jen velmi těžko uspořádali. Jsou to: Především Město Boskovice, jež nám pomohlo významnou částkou a podpořilo nás i morálně návštěvou starosty Ing. Jaroslava Dohnálka, jenž výstavu otevřel. Velký dík patří majiteli Arboreta Šmelcovna panu Josefovi Janků Ten do závěrečné soutěže připravil a věnoval velké květináče s nádhernými dřevinami. Pak nesmím zapomenout na Bodos a.s., Topet Servies, s.r.o, Tajovský Reality, s.r.o. a dodavatele krmiv Hill´s, Acana, Orijen.“
A jak to celé dopadlo? Nejlepší kočkou výstavy v sobotu byla vyhodnocena Posvátná birma jménem Emma Suuri Soturi Adoelle *PL paní Ivety Kurowiec z polského Rybniku. V neděli slavila triumf ruská modrá kočka Glance Flash Arian *CZ pana Jaroslava Kučery z Prahy.
Více: http://www.schk.cz/
http://www.kockyboskovice.cz/
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2007 až srpen 2012
  • 919 zobrazení
feova
fotky z Tuniska z mého foťáku, avšak povětšinou pořizovány osobou jinou, někdy i mně blízkou, takže neřeknu kým!
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2008
  • 781 zobrazení
bgphotography
Moc ráda fotím děti, jsou roztomilé na všech fotkách. Pracuje se s nimi ale hůře, protože dítěti neřeknete, co má dělat :)
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2012
  • 556 zobrazení
krm
Jakže to doopravdy bylo s babylonskou věží...? No, jeli jsme se podívat už potřetí. Sranda je už ve vlaku, v Liberci si užijeme, co Babylon nabízí - úplně fšechno - teda skoro (bowling například hrajeme raději "doma".
Některé fotky z podzemní bitky nejsou úplně ostré, někde je vidět, že byli střelci rychlejší, než kamera; podobně na dojezdu tobogánů... Kdo se udrží na býkovi nejdéle? A jak dopadl golf? Jo, to vám tady neřeknu, to se dozvědí vítězové/účastníci přímo. Ale celé jsme si to užili, to zase jo! A určite pojedeme zas :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 28.3.2015
  • 495 zobrazení
janavavrova
sice až příští týden, ale kvůli naší (mojí) časové vytíženosti jsme museli začít slavit už tento týden ... hóóóódně dobrá párty ... už dlouho jsem se tak nezasmála ... rozjeli jsme to parádně ... pár vysvětlivek ... Majlo nebyl doma, když jsme mu všichni lezli do pelíšku :))), někde kolem fotky 091 Hanka předvádí Basic Instinct :))), fotka 077-078 Radík tančí na jednu písničku z mé MP3 (ani za nic na světě neřeknu jakou :))), ale když to pobavilo i mého bráchu, dá se předpokládat, že nic extra tvrdého to nebude a nebyl to Habera :)))), na žádné alkoholové párty u nás nesmí chybět Steve Lee (na zvláštní přání mého bratra, prý to ještě neviděl, což je s podivem, když naše babička ho viděla minimálně dvakrát :))), na Metallicu naštěstí nedošlo :))) k tomu mi nějaká ta promile chyběla :))), fascinuje mě Majlův pohled na poslední fotce, místo, aby jako správný tanečník koukal do objektivu, zuboženě se dívá na svoji tlapku, co se mu to s ní děje :))), jo, fotky 096-098 předvádí brácha takovou starou paní z kadeřnictví, která mi minulý týden povídá: slečno, vy se mi tak líbíte, já se na vás musím pořád dívat (v bráchovi to evokovalo dámu s kosou) :))) takže trošku jsme se rouhali, hodně jsme se bavili ... super bylo :))) a pro případné ochránce dětí a zvířat, bez ohledu na to, co je vidět na fotkách, ti tři nejmenší nic nepili :))) těch pět největších docela dost :)))
více  Zavřít popis alba 
  • 16.11.2010
  • 553 zobrazení
michalka
Jsem šikulka - už chodím na nočník. Sám si teda ještě neřeknu, ale když mě tam mamka posadí...

A ještě mrkněte, jak řádím před tím, než mám spinkat...
více  Zavřít popis alba 
  • 22.11.2009
  • 578 zobrazení
igor-74
větrný vrch, kterému místní neřeknou jinak než plachťák, je široký čedičový kuželovitý vrch ležící asi 3 km severně od české kamenice. dnes je to tiché, zapomenuté místo mimo frekventované cesty. zalesněný vrcholek kopce je lemován loukami, z nihž je jeden z nejhezčích výhledů na českosaské švýcarsko.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
776 komentářů
  • 22.2.2014
  • 463 zobrazení
preceda
aneb, fotky neřeknou vše, ale možná prozradí leccos:)
více  Zavřít popis alba 
  • 20.4.2008
  • 428 zobrazení
igor-74
kostel karla boromejského ve varnsdorfu, který díky nedostatku peněz zůstal bez helmice hlavní věže, je výraznou dominantou jižní části města. není tak divu, že mu tu nikdo neřekne jinak než " kostel bez věže ".
Kategorie: architekturaměsta
více  Zavřít popis alba 
350 komentářů
  • 14.12.2012
  • 415 zobrazení
valasanka
Z Telínského mlýna, kterému místní neřeknou jinak než Spáleňák, zbyla dnes již jen torza. Podlehl ničivému požáru. V řece lze vidět zbytky provaleného jezu. V současné době se o památku starají místní pionýři, kteří zde především v létě pořádají táboráky i soustředění. GPS: N 49° 48' 51.20" E 13° 31' 07.70" Na místo se dostanete přes vilovou oblast Richardov. Ta byla místem odpočinku a dovolených řady významných plzeňských prvorepublikových osobností (dr. Richard Svátek, prof. dr. Richard Krofta - odtud název).
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2014
  • 428 zobrazení
jiru
Ve středu jsme sestoupili do Rudického propadání. Jsou to krasové jeskyně a chodby vytvořené ponorným Jedovnickým potokem. Rudické propadání je spojeno se známým labyrintem jeskyní Býčí skála a tvoří s ní druhý nejdelší jeskyní systém v České republice. Rudické propadání má svých NEJ více. Rudická propast se svou hloubkou 153 m je nejhlubší propastí ČR, může se pochlubit i největším jeskynním vodopádem s výškou 35 metrů a nejmohutnějším jeskynním prostorem v ČR o rozměrerch 150x40x70m. Je také naším největším krasovým ponorem u nás. My jsme se speleologem panem Nejezchlebou strávili v Rudickém propadání 4,5 hodiny a nachodili kolem 5 km. Sestoupili jsem do hloubky kolem 150 metrů. Odpoledne jsem si udělali prohlídku místního větrného mlýna kterému nikdo z místních neřekne jinak než Větrák. Provázel nás ním místní proutník Děda Eda. Rozhodně stál tento den za to a budeme si ho dlouho pamatovat. O Rudickém propadání se ještě podrobněji někdy rozepíšu na webu www.zapeci.estranky.cz
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 403 zobrazení
emikes
PŘÍBĚHY NAŠICH SOUSEDů
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Chvályhodný počin mají za sebou účastníci slavnostní prezentace příběhů, které by neměly zůstat zapomenuty. Příběhy našich sousedů je vzdělávací projekt neziskové organizace Post Bellum pro žáky osmých a devátých tříd. Mají za úkol vyzpovídat pamětníka, natočit vzpomínky, digitalizovat fotografie, prozkoumat archivy a nakonec vytvořit rozhlasovou, televizní nebo psanou reportáž či dokument.
V kinosále Sušil se představily týmy z Bystřice pod Hostýnem, Rajnochovic, studenti holešovského gymnázia a soutěžili také zástupci ze Šumperska. Před pamětníky ožívaly jejich vlastní osudy viděné očima dětí. „Zachování historické paměti je důležité. Aby děti věděly, že lidé nebyli zavíráni jen za krádeže, podvody, ale za to, že bojovali za demokracii,“ pronesla senátorka Šárka Jelínková, která nad akcí převzala patronát.
Vybrat z deseti projektů tři nejlepší nebylo vskutku lehké - scénky, animace či dramatizovaný přednes, všechny výstupy se silným poselstvím plné emocí si zaslouží obdiv a poděkování. Snad by se tyto práce ani neměly klasifikovat. Dá se vůbec ve třech minutách prezentovat půlroční týmová spolupráce? „Zvláštní poděkování patří učitelům, motivovat děti k práci navíc není jednoduché. Trpělivě s nimi poslouchat starší, protože to, co oni, jim už nikdo neřekne. Zpovídejte, ptejte se, protože za chvíli nebude koho…“ radila odborná porota, aby si mládež nemyslela, že život není jen procházka růžovým sadem.
Porotce nejvíce zaujal příběh Dáma s tiskárnou, který zpracovala bystřická ZUŠ pod vedením Štěpánky Maliňákové. „Nejtěžší bylo vejít se scénkou do tří minut, osekat slova, aby se ale zachovalo to důležité poselství. Hlavně jsme nechtěli udělat paní Krčmářové ostudu,“ radovala se vedoucí učitelka. Čtyřiadevadesátileté Miladě Krčmářové se po vyhlášení vítěze rozklepala kolena: „Jsem celá dojatá a nadšená, nevěřila jsem, že děti s mým obyčejným příběhem vyhrají.“ Ztvárnit právě její osud, zabavení rodinné firmy a její pracné obnovení po revoluci, byla pro vítězný tým čest. „Už vím, jaký je recept na dlouhověkost –nezdolný optimismus paní Kčmářové a její pozitivní přístup k životu,“ řekla Maliňáková.
Co bude s příběhy pamětníků dál? Všechny nahrávky se chronologicky ukládají do databáze Paměti národa, která je přístupná zdarma. Žádný z příběhů nebude zapomenut.
více  Zavřít popis alba 
  • 6.6.2019
  • 333 zobrazení
hablos
zdar jak svina!tak sme si takhle vyrazili prvni svatek vanocni na sever...a opet jak jinak po akci(viz vanoce)...obsah sacku bude vsem jiste jasny!ja su opravdu zavoznica jak ten Otik,moc toho nereknu,obcas si ugrcnu a 100km nad Sydney zahlasim McDonald!taky sem dostala od jeziska prkno, tak sme me jeli ucit...sak sem si po prvni seznamce s vlnou blokla krk, ale uz stojim, sice nejedu,ale to vypilujem.nasim novym (polepenym!) truckem jsme ujeli 550km do Coffs Harbour odkud sme se presouvali po pobrezi zpet do Sydney.nasi pojizdnou garsonku jsme vybavili posteli,boardama,chladakem,zasobama do chladaku a prespavali u plazi...pohoda!Ve finale jsme byli uzasne pohosteni jednou aussie rodinou, ktera zije na samote u lesa.zde jsme pro zmenu spali mezi mangovnikama,bananovnikama,fikovnikama... welcome to the jungle!
více  Zavřít popis alba 
  • zima 2008/2009
  • 332 zobrazení
cervinka
Korsika je z části autonomní, má svoji vládu, regionální parlament, vlajku, hymnu i jazyk. Korsičané se považují za nezávislé a Francii ignorují. Jsou hrdí a silně národně uvědomělí. Jak už ostatně utlačované národy bývají. Jejich národní vlajka má na bílem podkladě useklou hlavu Saracéna.
Francie ji nechává žít si svým vlastním životem. Ať si klidně mluví tím svým nářečím a ty vlajky jim tu taky můžou plápolat. Je jich 322 tisíc. V historii nikdy nezávislí nebyli, a i když ti to neřeknou, tak dobře vědí, že nezávislí být ani nemohou. Krom toho díky nám mají slušnou životní úroveň.
kde jsem byla?ne ve Francii. Tohle je Korsika. To je něco jiného !
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2017
  • 330 zobrazení
sammd
Po tomhle focení jsem pochopil, proč, když se žena chystá do společnosti, vám po třech hodinách příprav řekne, že už to skoro bude a při odchodu vždy najde něco, co se dá ještě vylepšit.
Studentky SČMSD v Šilheřovicích absolvovaly část praktické maturitní zkoušky. Tématem byli umělci 20. století a k inspiraci posloužili velikáni jako například Josef Lada, Andy Warhol, nebo Coco Chanel. Studentkám děkuji za příležitost a slečna již nikdy neřeknu, že ji to trvá moc dlouho.

Zde si můžete stáhnout všechny fotky z tohoto focení: http://uloz.to/xQVUqeg/silherovice-zip
David Sameš © 20XII
více  Zavřít popis alba 
  • 24.3.2012
  • 316 zobrazení
mmblack
Olin Hanák, skromný chlapec, obrovský talent, veliký bojovník, srdcař, kamarád…
Byl to právě on, kvůli kterému jsem začal jezdit a navštěvovat motocyklové závody. Byl to on, kvůli kterému jsem se znovu nadchl pro fotografii novodobých rytířů v kožených pestrobarevných, ale i zcela barevně obyčejných a jednoduchých kombinézách. Byl to on, kterého jsem začal v sedle jeho rychlých motocyklů fotit. Jeho nezaměnitelný a neopakovatelný přikrčený posez na motocyklu dává tušit to obrovské nasazení a soustředění v každém okamžiku jízdy, na každém metru závodní tratě. A bylo úplně jedno, zda v té chvíli jel na bednu nebo se „toulal“ někde ve startovním poli.
Touto skromnou fotogalerií bych chtěl vzdát hold a obdiv PANU jezdci, kterému bohužel osud nedopřál dalších stupňů vítězů a kamarádovi, kterému jsem už nestihl říci a bohužel už nikdy po závodě neřeknu: „Oldo, blahopřeji, bylo to super“. Před závodem: „Oldo ať se Ti daří“ a kdykoli jen tak: „Oldo ahoj, jak se máš“…a přitom mu pevně stisknout ruku nebo ho alespoň plácnout po kombošce.
Na každých dalších závodech budu cítit, že mi tam někdo chybí, ale zároveň bylo pro mě obrovskou ctí se s Oldou seznámit, těšit se z jeho přízně a přátelství.
Oldo, nikdy na Tebe nezapomenu a navždy budeš pro mě PAN JEZDEC i když ve svým pouhých 22 letech…
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • září 2011 až červenec 2016
  • 307 zobrazení
marcopolo11
Jestlipak víte, že tady, na severním Plzeňsku, je místo, které se už od roku 2012 pravidelně objevuje ve všech mezinárodních žebříčcích nejděsivějších míst světa? Památka je tak ve společnosti takových děsivých lokalit, jako jsou třeba les sebevrahů v Japonsku, ukrajinské město Pripjať opuštěné po havárii v černobylské jaderné elektrárně nebo brazilský Hadí ostrov plný těch nejjedovatějších plazů.
Když tvořil studet Jakub Hadrava svou bakalářskou práci, jen těžko mohl tušit, že jeho dílo vzbudí doslova světovou senzaci. Dvaatřicet sádrových soch věřících, kterým dnes už nikdo neřekne jinak, než duchové, se stalo pro mnoho lidí na světě synonymen tajuplnosti - jistě by se tak ale nestalo, pokud by nebyly zasazeny do tak působivého místa, jako je chátrající kostel sv. Jiří v Lukové...
více  Zavřít popis alba 
222 komentářů
  • 12.9.2017
  • 313 zobrazení
valec823
Chtěl jezdit rychleji z hospody. Tak jsem popotáhnul válec a poladil spojku. Starý pružinky jsem vyházel. Nový pružinky jsou nepatrně tvrdší. Proč ? Pokud nejsi příznivcem (jezdcem) babett, tak ti to stejně nic neřekne. Pokud na babetě občas jezdíš, a serou tě pomalý rozjezdy, neustálá snaha o popojíždění (při zastavení na křižovatce), a malá rychlost, tak se s tím buď smiř, anebo se ozvi a něco s tím provedem.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.11.2016
  • 316 zobrazení
reklama