Hledání

312 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

peskyceskem
Dneska si pro změnu přišla pohrát Pepina. Padlo na to 10 vlašáků, všechny poctivě zahrabala.Chosé ji celou dobu pozoroval, jakmile přišel trochu blíž, Pepina ho okamžitě hnala. Až bude potřebovat, Chosé si ty zahrabané ořechy najde...
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 5.6.2019
  • 7 zobrazení
  • 0
ahodonska
  • 10.6.2014
  • 115 zobrazení
  • 0
barrande
Kategorie: dokumenty
více  Zavřít popis alba 
  • 30.12.2012
  • 15 zobrazení
  • 0
reporterztylovic
Valašské muzeum v přírodě Rožnova pod Radhoštěm 15. prosince 2012 oživilo vánoční zvyky našich předků. Dřevěné městečko zaplnily stánky s ručně vyrobeným vánočním zbožím. Vzduchem se linula vůně svařáků, horkých klobásek a guláše. Mezi návštěvníky pobíhaly mýtické postavy, Luci, čertů a Laufrů zvěstující příchod Mikuláše. Slavnostní náladu podpořil bohatý program folklorních souborů a pěveckých sborů. Za okny chalup Valašské dědiny si lidé mohli vyzkoušet domácí pečivo, pouštění lodiček ze skořápek vlašských ořechů nebo lití olova a odhadnout co je čeká příští rok.
více  Zavřít popis alba 
  • 21.12.2012
  • 66 zobrazení
  • 0
silvania
  • 15.12.2012
  • 46 zobrazení
  • 1
dolany
Podívejte se na několik obrázků z vánočních trhu v Českých Budějovicích a srovnejte si jejich náplň s trhem ve Vimperku. To,co se tam návštěvníkům nabízí,je opravdu vánoční zboží! Cukrovou vatu,blikačky a jiné pitomosti tam nenajdete! Vyhrávají spousty druhů punče,ořechy,pečené kaštany,vánoční ozdoby a spousty uzeného masa,klobás,svařáku a piva. Z textilu pouze čepice,rukavice,šály a zimní ponožky.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.12.2012
  • 200 zobrazení
  • 0
divacka
Trocha hrátek po vylouskání ořechů na rohlíčky (v receptu mám sice pistáciové, ale naše budou vlašské) - zacháněné nerozlámané skořápky jsem vydrhla kartáčem, nalila do nich vosk a zapíchla mini svíčky.
více  Zavřít popis alba 
23 komentářů
  • 9.12.2012
  • 75 zobrazení
  • 0
beaute
více  Zavřít popis alba 
  • 9.12.2012
  • 116 zobrazení
  • 0
mojikrecci
  • 8.12.2012
  • 6 zobrazení
  • 0
marijakes
Před pár dny opět napadl sníh a ve středu se objevilo i sluníčko. Myslela jsem na svůj hořec na zahrádce. Našla jsem ho koncem listopadu, když jsem hrabala listí a čistila skalku. Normálně by měl vykvést až zjara. To musí být hezké, jak trčí květ ze sněhu. Jedu se tam podívat hned ráno ještě pomalu za tmy. Cestou fotím nějaké ty zasněžené větve a krajinu. Na zahradu přicházím již za sluníčka. Skalka pod chatou, obrácená k jihu, je pěkně ozářená mírně ze strany. A hele, hořec tu není. Je pod sněhem? Rukou jen tak trochu hrábnu do sněhu a hele je tady. Nafotila jsem hořce ze všech stran a autobus mi jede až za hodinu a půl. Klep, klep, ozývá se zahradou. A hele strakapoud, který nám sklidil celou úrodu ořechů, klepe do meruňky. Jsem na něho naštvaná, že všechny ořechy ,až asi na 30 kusů, vykloval ještě i přes zelenou slupku. To se nikdy nestalo. Obávám se, že se sem nastěhoval a nikam jinam už nepůjde. Ale koukám zalétl i na sousední jabloň. Musíme něco vymyslet, aby k nám nelétal tak často. No nic, vyfotím si ještě sýkorku, povedla se nic moc, a jdu lesem na autobus. Všude je vidět stopy zajíců a srnek. Srnky tam jsou, ony o mně určitě ví, ale jsou dobře ukryté, neukázaly se. Ale už musím pospíchat. No ještě tady si vyfotím výhled do krajiny, však je to kousek k asfaltové cestě, to stihnu. No jo kousek, ale pěkně z prudkého kopce, cestička plná kamení, kořenů i navátého listí a to vše zasypané sněhem. A pak pospíchejte. Ještě že chodím s trekovými holemi. Ty mi při tom sestupu dodávají jistoptu a tak to zvládám celkem v pohodě a hlavně na čas. Jsem na zastávce a už se docela těším domů.
více  Zavřít popis alba 
79 komentářů
  • 8.12.2012
  • 134 zobrazení
  • 1
bele
ALB 187 - Vedlejší příjezdovou cestou z Pavlova do Mikulova se projíždí malebnou vesničkou Klentnice. Nejen projíždí, ale je zde i velký důvod k zastavení případně pobytu. Ten důvod není jen barokně-klasicistní kostel sv. Jiří z let 1783-1785 nebo zřícenina Sirotčího hrádku známá také jako Růžový hrad. Krátce o něm:

Sirotčí hrádek měl podobný osud jako nedaleká zřícenina hradu Děvičky. Vznikl ve 13. století. Někdy ve století 14. přešel do majetku Lichtenštejnů, kteří jej v 16. století prodali šlechtickému rodu Dietrichsteinů. Avšak oproti Děvičkám chátral Sirotčí hrádek už od konce 16. století. Dodnes se zachovala jen osmimetrová hradní věž s okenním otvorem, torzo třípatrového paláce se 3 okenními otvory a menší pozůstatky hradních zdí. I k této zřícenině se váže zajímavá pověst o šíleném Orphanovi, který tu po nocích jezdí na koni.

My jsme ale nocí jeli jinam.
GPS:48*50´37.79“N – 16*38´39.77“E
….ANO….Právě kostel sv.Jiří byl cílem naší krátké zastávky. Vlastně stará fara vedle … a vlastně celý areál původního farního zázemí skvostně upraveného dle architektonického návrhu.
Např. nově postavený dřevěný penzion je postaven na místě původních chlívků a právě jejich hospodářská funkce byla inspirací. Podélné stavení se sedlovou střechou je abstraktně stylizovanou stodolou s tvarem typickým až archetypálním pro tuto oblast.
V inventuře z roku 1825 bylo na dvoře 5 ořechů, dnes je tu tuším už jen jeden, ale stín, který vrhá na vertikální modřínové latě fasády vytváří poetické pozadí pro posezení v plném létě.

Rozhlížíme se po dvorku s krásnými teplomety ve tvaru váz, vnímáme krásný venkovní kovový nábytek a z malého obchůdku nás vábí vůně bylinek, zejména levandule. Milá paní se nám okamžitě plně věnuje, představuje venkovní terasu se sochou sv.Jiří, vinný sklípek s krásnou a vkusnou výzdobou a na řadě je i ukázka jednoho pokoje pro hosty.
Je zde celodřevěný interiér kombinace dub a smrk a do místností vedou moderní světlovody… vybavení je moderní s několika starožitnými solitérami, vkusně harmonizující. I názvy pokojíčků jsou velice romantické – Farní pokoj, Mandlový, Meruňkovy, Levandulový

To, co nás sem ale přivádí jsou výborné reference na rodinnou kavárnu Café FARA.. Zaujala a vyprovokovala nás slova dřívějších návštěvníků z netu:
„Snad mi to Klentničtí prominou. Klentnice u Mikulova je nádherná dědina, ale pořád je to prdel světa. Na to, aby si někdo v tak úžasné řiti otevřel kafírnu, musel mít hodně velké sebevědomí.”
… načež následovala smršť výborných referencí
Trocha despektu z tak famózních doporučení i zvědavost nás vedlo potřebou vše prověřit na místě. Otazníky se během krátkého okamžiku proměnily v odpověď. Úžas a příjemný zážitek.u teplých kachlových kamen pana faráře spolu s výbornou kávou vyvolal pocit něčeho dávno zapomenutého a krásného. Možná vzpomínku na dětství, ale určitě plně bytostného člověčenství.
Je to pro mne osobní zadání vrátit se a strávit tu v brzké době několik nerušených dnů. Sebevědomí místních je na místě :-)
více  Zavřít popis alba 
179 komentářů
  • 5.12.2012
  • 321 zobrazení
  • 0
lenuska9
Vánoční výstava Ing. Petra Herynka v Botanické zahradě v Praze Na Slupi - letos pod názvem Staropražské Vánoce - dýchá krásnou vánoční atmosférou, vůní stromků, cukroví a perníčků. Najdeme zde jak tradiční cukroví a ozdoby na stromeček, perníky s původními obrázky, tak i nové nápady pro tvorbu ozdobiček a dekorací z přírodnin - ořechů a oříšků, šišek, slaměnek, dále z papíru, korálků, látky a dalších materiálů. Svátečně působí barevné i přírodní betlémy, přečteme si mnoho - možná už zapomenutého - o tradičních zvycích, pověrách, čárách a kouzlech. Najdeme zde i množství předmětů denní potřeby našich předků, které už mají za sebou svůj dlouhý příběh... Děti určitě zaujmou i živé "exponáty" - opravdické hrdličky a navíc živé myšky - strakaté i bílé, které bydlí v domečku a vykukují okýnky, někdy se jim podaří vylézt i na komín... Koneckonců - kdo z vás ví, že bílé myšky přinášejí štěstí?
Pokud někoho přepadne zimní deprese, může se vydat až do 2. ledna 2013 na veselou, slavnostní, voňavou a prozářenou výstavu, která jistě každému přivodí dobrou náladu.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.12.2012
  • 450 zobrazení
  • 1
jinnx
V této fotogalerii prezentuji druhy adventních věnců, které byly k prodeji loňský rok. Některé byly zhotoveny přímo na zakázku (laděné do barvy).
Mimo to nabízíme věnce zdobené lesklými kovovými koulemi (dle barev) a závěsné věnce na dveře, pouze s mašlemi, bez svíček.
Věnce jsou většího průměru, požádání i menšího průměru. Cena za velký je 330 a za malý 300 Kč.
Cena za závěsné věnce bez svíček 280 kč.

Letos i s nabídkou klasického staročeského věnce s bílými, nebo červenými svíčkami (na požádání jin),zdobený susenými jablky, limetkami, pomeranči a grepy s variací přírodnin a ořechů a na přání s malými zdobenými staročeskými perníčky (možno sníst:)
Věnce jsou ve finální úpravě chráněny floristickým sprejem pro delší výdrž a vzhled. Jsou rojasněny třpykovým pudrem. (možno bez).
Všechny svíčky jsou na bodlech, pro větší bezpečnost.

Objednávat můžete na mail: Kaca.rack@gmail.com.
Přijímáme i objednávky na věnce na přání, nebráníme se ani neobvyklým variacím.

Vyzvednutí možno Praha 5, nebo Čelákovice - případně po domluvě.
Budu se těšit na vaše objednávky.
více  Zavřít popis alba 
  • 26.11.2012
  • 90 zobrazení
  • 0
bugabooess
24. 9. 2012
Besarábie je území mezi řekami Prut, Dněstr a Dunaj.
První táboření na odpočívadle u silnice je v pohodě. Kohouti z nedaleké vsi nás budí, zase nás čeká idylický venkov. Slyším bučení krav a kopyta koní. Školní autobus sváží studenty. Mladší žáci se srocují u místní školy. Je to krásná dvoupatrová žlutá budova, má novou střechu i okna a v nich záclony. Jen školní zahrada je zarostlá. Dětičky jsou čisté a nastrojené. My u školy doplňujeme vodu tradiční metodou – rumpál, kbelík, škopek v řetězu rukou a Martin jako poslední článek plní nádrž na střeše tranzitu.
Na trase se zastavujeme v Suta de Movile. Je to oblast bizardních kopců a kopečků neobjasněného původu. Moldávie nás překvapuje náročným terénem. Je to zvlněná úrodná step, ale jednotlivé vlny jsou mohutné kopce následující bezprostředně jeden za druhým.
Druhý tábor budujeme v listnatém háji u silnice. Dnes jsme dovršili tisící kilometr na cestě. Bude ligouš!!!
Cobani, 83 km
25. 9. 2012
Vstáváme s tím, že nám oproti plánu chybí 22-24 km a potřebujeme se dostat do banky nakoupit místní měnu. Cesta opět vede přes zvlněnou step, tedy stále nahoru a dolů po širokých nekvalitních silnicích lemovaných alejemi vlašských ořešáků. Někdo ořechy jen příležitostně jí, pilnější je sbírají a suší. Za stromy jsou lány hluboké kvalitní černozemě, která je tmavá jako peklo samo. Na polích dozrává slunečnice, kukuřice a sója. Rostliny jsou suché nastojato, pěstují se pro semeno a zrno.
Kde je sklizeno, probíhá orba a setba. Někde se již zelená osení, příslib sklizně obilí příštího roku. Na první pohled se mi zdá moldavský venkov čistší než Rumunsko. Domečky jsou barevné, oblíbená je zelená a modrá. Neběhá tu tolik zubožených psů.
Na trase se zastavujeme ve městě Balti. Stojí tu památný tank, ale i socha knížete Štefana Velikého. Moldavané ho uctívají, protože vyhrál více než 30 bitev s Turky.
Na procházce městem si prohlížíme kostely, projíždějící trolejbusy, Gogolovo lyceum, divadlo, historickou budovu bývalé radnice, úřad s Marxem, Engelsem a Leninem ve štítě, universitní kampus, pravoslavný chrám atd. V tržnici se setkáváme s prodavačem, který mluví česky, protože v ČR 10 let žil. Na večeři si s Petrem kupujeme veliké grilované kuře. Teprve později se ukáže, jak jsme byli předvídaví.
Už ve městě je zřejmé, že se blíží bouřka. Město opouštíme před třetí odpoledne. Pokračovat máme opět po vedlejších silnicích, ale po zhlédnutí jejich stavu, zůstáváme na hlavní. Ostatně i Martin se jim před námi vyhnul. O páté odpoledne, po několikátém obrovském kopci zastavujeme na jídlo a je jasné, že nás déšť dohání. S prvním slejvákem se ocitáme na křižovatce s benzínkou a nesmyslně čekáme, až přestane pršet. Odjíždíme poté, co bouřka nabírá na síle. V dobré víře zastavujeme za snížené viditelnosti u autobusové zastávky, abychom se přepočítali. Náčelník opět nařizuje nesmyslně dlouho čekat, přestože nejbližší vesnice Sevirova je necelý km před námi. To už je úplná tma.
Jakmile se dostáváme k vesnici, míříme k první větší budově, kde se v okně svítí. Je to místní „obecní úřad“ a pošta. Hlídač sebere odvahu a na naše bušení na okno vychází ven. Souhlasí s tím, že si v hale na dřevěné podlaze můžeme vybalit karimatky a přespat. Boží člověk!!! I kola byla v suchu. Konec dobrý, všechno dobré. K večeři máme kuře, nevaříme.
Sevirova 81 km
26. 9. 2012
Pokračujeme do města Soroca. Kousek za cedulí na nás čeká Martin s autem. Netuší, že v domě, před kterým zastavil, žije Moldavan, který již osm let pracuje v Čechách. Jakmile spatřil českou značku, šel se s námi pozdravit a neopomněl nám přinést dárek, láhev věhlasného moldavského koňaku Kvint. Milé.
Část města Soroca leží v prudkém svahu. Po obou stranách hlavní příjezdové silnice jsou v různém stavu dokončení nevkusné, rádoby honosné vily. Na dvorcích někdy mají původní skrčené domečky. Patří cikánům, kteří zde mají z neobjasněných důvodů vyšší životní úroveň než ostatní obyvatelstvo. Ale odpadky si sypou do svahu přes ulici.
Z tohoto smeťáku poprvé vidíme řeku Dněstr, přirozenou hranici s Ukrajinou. Jdeme si prohlédnout středověkou pevnost, která byla součástí východního opevnění Moldavy.
Martin čeká, až si oběhneme hypermarket a tržiště a uložíme si úlovky do auta. Na tržišti je k mání vše, nejen farmářská produkce, ale i oblečení, drogistické zboží, náhradní díly, jízdní kola …
Za městem na vrcholu kopce je monument ve tvaru svíce s kaplí uvnitř. Vede tam 600 schodů. Stavba zblízka vypadá trochu jako kamenné rozhledna a skutečně tu je vyhlídkový ochoz, ze kterého vidíme přes Dněstr na Ukrajinu. Jak už to bývá, od řeky se jede nahoru, zde dlouze a namáhavě. Po 10 km končíme u náhorní pastviny. Přes silnici připravují moldavští traktoristé půdu na setí pšenice. Agronom nám říká: „Máme nejlepší půdu v Evropě, ale nemáme hospodáře“, a nám ukazuje, kde je za polem pramen dobré vody.
Jako většina lidí zde, je příjemný a ochotný. Domlouváme se rusky. Hodně Moldavanů ze země uteklo do západní Evropy, ale i do Ruska. Mnoho z nich k nám do ČR, tudíž jsou schopní identifikovat český jazyk a rádi nás oslovují. Hustota obyvatel je Moldávii nízká. Venkov se vylidňuje. Chybí tam infrastruktura, hlavně vodovod.
Je větrno a máme volnější odpoledne. Využili jsme ho opět k přepírání, vše uschlo. Náčelník oznamuje změnu programu. Zítra dojedeme manko a vynecháme výlet do delty Dunaje. To mě mrzí, mám tam vyjednaný kontakt s Lipovanem Colinem Ivanovem, který je připraven nám na člunech kousek delty ukázat.
Cernita, 67 km
více  Zavřít popis alba 
331 komentářů
  • 22.11.2012
  • 461 zobrazení
  • 0
vejsky
  • 22.11.2012
  • 48 zobrazení
  • 0
vejsky
  • 22.11.2012
  • 29 zobrazení
  • 0
vejsky
  • 22.11.2012
  • 15 zobrazení
  • 0
mastiff
THREE TREES,
www.mastiff.cz.
Terezka a její parta. Haidi, Albert, Dok, Fantom, Iceberg, Ivy, Sophie, Fren a Chelsea.
více  Zavřít popis alba 
  • 20.11.2012
  • 725 zobrazení
  • 0
reklama