Hledání

309 vyhledaných výsledků

35% sleva na vše!
-35 % s kódem

Vytvořte fotoknihy, pexesa, plakáty... do neděle se slevou.
Kód: NakupyOnaDnes

35% sleva na vše!
tanyth
V Ořechově u Brna se v sobotu 28. ledna odehrála rekonstrukce bitvy z ledna 1944 nedaleko ukrajinského města Nikopol. Zimní bitvy nazvané Nikopolská kapsa se zúčastnilo přes 200 vojáků Wehrmachtu a Rudé armády. Jak boj skončí nebylo letos předem dáno, nakonec se však radovali němečtí vojáci.
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
92 komentářů
  • 28.1.2012
  • 5 137 zobrazení
  • 3
fiatkolda08
Poprázdninové setkání táborníků z Pikárce
více  Zavřít popis alba 
  • září 2008
  • 1 778 zobrazení
  • 3
domca2008
Uhodila vedra, takze jsme si je snazili co nejvice uzit.. S Petou a Milanem jsme stravili skvelou sobotu u Boba v Orechu a taky jsme byli na koupalku Na Stirce, ale tam je voda pekelne studena ;o))
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2012
  • 1 939 zobrazení
  • 3
jevisovak
o obsazení Bratislavy 4. dubna skončila první část bratislavsko-brněnské operace Sovětské armády. Směrem na Moravu útočila vojska 2. ukrajinského frontu, pod vedením maršála Sovětského svazu R. J. Malinovského. Vojska 2. ukrajinského frontu měla okolo 350 tisíc vojáků, 246 tanků a samohybných děl, 6106 děl, raketometů a minometů a podporu 637 letadel 5. letecké armády. Spolu se sovětskými jednotkami postupovaly na Moravu vojska Rumunské královské armády se 86 tisíci vojáky, 46 tanky, 999 děly a 239 letadly královského leteckého sboru. K útoku na Brno byly vyčleněny sovětské jednotky 1. gardové jezdecko-mechanizované skupiny gen. por. I.A.Plijeva a 53. armády gen. por. A.V.Managarova spolu s 1. rumunskou armádou. Na levém křídle 53. armády přes slovenské hory postupovala 40. sovětská armáda a 4. rumunská armáda. Od rakouských hranic z jihu na Moravu ve směru Mikulov, Moravský Krumlov útočila 7. gar. sovětská armáda. Záměrem těchto sil bylo proniknout od jihovýchodu na Moravu.
Prostor Moravy bránila na straně němců 1. pancéřová armáda pod vedení generála pancéřových vojsk W. K. Nehringa, 400 tisíc vojáků bylo soustředěno v jednom pancéřovém sboru, v jednom horském sboru, pěti armádním sborem se zpětným odřadem „Olomouc“. Měla 120 tanků a útočných děl, 2150 děl a podpůrných 150 letadel 6. letecké armády „Luftwaffe“. Od 18: dubna byla posílena jednotkami 8. armády „Ostmark“, jejího 72. armádního sboru nazvaného později sbor pancéřových granátníků Feldherrnhalle.
V noci na 15. dubna vydalo německé vedení skupiny armád „Střed“ rozkaz ke zrušení pevnosti Brno a vojska z města měla obsadit obraná postavení před Brnem na linii: Tikovice, Ořechov, Židlochovice, Vel. Němčice, Šitbořice a Vel. Hostěrádky. Velitel pevnosti Brno gen. Poel začal liknavě plnit tento rozkaz. Německé jednotky pomalu zaujímaly toto postavení, židlochovický Volkssturm nezaujal ani postavení na dominantní výšině Výhon a jednotky 72 armády sboru přidělené 1. panc. armádě od 8. armády ze skupiny armád „Ostmark“, neobsadily úsek fronty od Přibic po Uherčice. Tento úsek fronty byl obsazen jednotkami 760. divize v jejich řadách bojovaly dva prapory tzv. východních dobrovolníků sestavené z Kavkazanů a Turkmenů.
Nejblíže k Brnu pronikl 1. gar. jms. ze 7. mechanizovaným sborem. Předsunuté jednotky 13. gar. jezd. divize, které již 17. dubna obsadily Medlov a předsunutý sovětský dálkový průzkum směrem na Ivančice, kde nenarazil na nepřítele. Jednotky dostaly rozkaz postupovat co nejdále podél řeky Jihlavy na západ k Ivančicím a tím zabezpečit od západu postup sovětských vojsk na Brno. Z Vojkovic vyrazila pěchota 6. orelské divize na Holasice a z části přešla silnici Pohořelice – Brno a bez boje obsadila Sobotovice. Toho využila 16. mech. brigáda, jejíž tanky vyrazily na Sobotovice, kde se spojily s pěchotou a postupovaly na Bratčice, které po deváté hodině obsadily. Postoupily až k Mělčanům, kde se spojily s kozáky od 13. gar. jezd. divize. Němci se nechtěli smířit se ztrátou Holasic a dopoledne zaútočili na nastupující sovětská vojska a zatlačili je zpět k Vojkovicím. Poté se rozhořely týdenní boje v prostoru Holasic, Rajhrad, Stará pošta, kde Sověti ztratili přes dvacet tanků a na 160 vojáků. Když se nepodařilo prorazit ve směru na Rajhrad, začali sovětské jednotky postupovat na Syrovice. Útoku předcházel nálet bitevních letadel na obec, při kterém byl zapálen místní lihovar. Pěchotu v boji podpořily tanky 41. gar, tank. a 63. tank. brigády. Za boje o Syrovice byl zničen jeden sovětský tank, a dvě německá protiletadlová děla. Po desáté hodině byly Syrovice obsazeny a němci se stáhli k Ořechovu. Během týdenních bojů o Ořechov se stala obec nástupištěm útoků, na katastru obce padlo 60 sovětských vojáků a 8 místních občanů. Od 20. dubna byl v obci štáb 4. gar. jezd. sboru, kde prodléval i velitel 1. gar. jms. generálporučík I.A.Plijev.
Poměrně hladkým obsazením prostoru Syrovice, Bratčice a Mělčany dne 18. dubna se vytvořilo pro sovětské vojsko nové nástupiště na Brno ve směru Ořechov nebo Silůvky, dále Střelice a západní předměstí města.
Na proniknutí sovětských jednotek k Ořechovu reagovalo německé velení pozdě a v Brně již nemělo síly, která by sovětské jednotky zastavily. Divize pancéřových granátníků Feldherrnhalle-1 (dále jen FHH1), která tento úsek měla bránit, zůstala za řekou Jihlavou. Postavení okolo Ořechova bylo slabě obsazeno frekventanty vojenských škol z Vyškova, 10. výcvikovým praporem SS a Volkssturmem z okolních německých obcí. Dále několika protitankovými a protiletadlovými děly.
Po obsazení Syrovic začala část 125. střel. pluku od 6. orelské divize postupovat směrem na Ořechov. Jak se pěchota objevila na nekrytých místech tzv. Velkých polích, dostala se do těžké kulometné palby a ustoupila zpět do Syrovic.
V poledne průzkum 7. mech. sboru pronikl do Silůvek a sovětské tanky začaly postupovat na Brno přes Silůvky, Hlínu, Neslovice, Kývalku do Popůvek. Během večera pronikly až k Brnu, kde bylo zničeno několik tanků.
Jak vyplývá ze sovětských hlášení, nebyl Ořechov s novým dominantním kostelem Všech svatých na sovětských mapách vůbec zakreslen. V hlášeních se mluví jen o Tikovicích a Ořechovičkách. Sovětská vojska proto útočila na imaginární cíl, což velmi ztěžovalo koordinaci útoků a pro dělostřelectvo přesné zamíření, což se projevilo ve ztrátách na lidech a technice.Po poledni zaútočilo několik střemhlav bombardovacích letounů JU-87 Stuka s podporou stíhačů na sovětská vojska u Syrovic. Sovětská stíhací letadla proti nim zasáhla a jednu Stuku sestřelila.
Odpoledne 18. dubna začal útok na Ořechov náletem bitevního letectva a dělostřeleckým přepadem. Již během dělostřelecké palby zaútočili kozáci 8. gar. jezd. divize od Syrovic na Ořechov a pěchota 125. stř. pluku přes Velké Pole na Tikovice a útok byl opět se ztrátami odražen. K večeru došlo k přeskupení sil, pěchota se přemístila k Syrovicím a za pomoci tanků a samohybných děl 63. mech. brigády zaútočila přes Žleby na Ořechov. Během dvouhodinového boje se ve 22 hod podařilo obsadit ulici k Hajanům a návrší s kostelem. Obránci Ořechova se stáhli do Ořechoviček, úvozu polní cesty ke sv. Peregrínu a k Annenskému mlýnu.
Vojáci 125. střel. pluku se marně snažili vypudit Němce z Ořechoviček. Po celou noc na 19. dubna bojovali a byli již nepřetržitým nasazením v boji silně unaveni a žádali vystřídání. Velitel 7. mech. sboru se rozhodl podpořit vojáky 6. orelské střelecké divize. Jedna rota samohybných děl od 16. mech. brigády zaútočila od Radostic na Ořechovičky a od Ořechova ji podpořily tanky 63. mech. brigády. V 16:30 hod začal útok z obou stran, jakmile Němci zjistili ve svém týlu u Podlavky sovětské samohybná děla, vyklidili Ořechovičky a stáhli se k cihelně. Ve 20 hodin se obě útočná seskupení setkala, od Syrovic přijeli do Ořechova kozáci ve velmi podroušeném stavu a vystřídali pěchotu 125. střel. pluku. Sesedli z koní, usnuli po mlatech, stodolách a ani nevyslali hlídky na přední okraj fronty. Tankisté rozestavili tanky a samohybná děla okolo kostela a také odpočívali.
Německé velení velmi těžko neslo obsazení Ořechova, odkud se mohla vést dělostřelecká palba na Brno. Večer 18. dubna dostala 16. panc. divize rozkaz, aby urychleně navagónovala techniku u Opavy a odjela k Brnu. Za přesunu k Brnu neměla štěstí, od Ivanovic na Hané se k Brnu musela přepravovat kvůli přerušení tratě po ose a jejího velitele gen. mjr. von Müllera zajali čsl. partyzáni oddílu „Olga“ na zámku v Hosticích.
Večer 19. dubna po příjezdu jednotek 16. panc. divize do Brna, dostal pluk panc. granátníků čís. 64 téže divize rozkaz, aby v předvečer vůdcových narozenin dobyl na Rusech zpět důležité obranné postavení v Ořechově. Během večera se pluk posílený tanky přesunul ve vší tichosti do lesů k Bobravě a zaujal výchozí postavení k útoku u cihelny nad Annenským mlýnem. Útoku předcházela přehradná palba z raketových vrhačů umístěných na obrněných transportérech SdKfz 251/1. Za chvíli bylo návrší u kostela v plamenech. Za palebnou přehradou postupovali tanky s pancéřovými granátníky. Od úvozu peregrínské cesty zaútočila do boku sovětské obrany německá pěchota s několika útočními děly. Moment překvapení byl veliký, německé tanky pronikly do obce a z nejkratší vzdálenosti odstřelily několik sovětských tanků T-34 a samohybných děl SU-100. Němci v boji muže proti muži použili i plamenometů a návrší u kostela obsadili. Sovětští vojáci utrpěli těžké ztráty, ti co se zachránili, se stáhli do Žlebů, kde zaujaly obranu. Okolí kostela bylo pominulých bojích pokryto vraky sovětských tanků a mrtvolami vojáků, koní, zbraněmi a municí všeho druhu. Pancéřoví granátníci okamžitě zaujali obranná postavení okolo kostela a podél návrší až k Tikovicím. Velitelství 64. pluku pancéřových granátníků s velitelem pplk. Dörnemennem bylo v Ořechovičkách. Obranné boje v prostoru kostela řídil kpt. Richter. Po ústupu sovětských vojáků z Ořechova byla obec ostře odstřelována kaťušemi. Němcům se podařilo získat zpět dominantní obranou kótu zamezující útoku na Brno. Dále chtěli zlikvidovat sovětské jednotky proniklé do Střelic a Popůvek. Část 16. panc. divize se v noci z 19. na 20. dubna přesunula přes Pisárky, Kouhoutovice a Žebětín k Ostrovačicím s úkolem, aby ráno 20. dubna provedla vstřícný úder naproti útočící divize panc. granátníků FHH-1 od Dolních Kounic do Ořechova a tím izolovat sovětská vojska u Střelic a Popůvek.
Už ve čtyři hodiny začali Němci postřelovat sovětská postavení pod Ořechovem, po desáté hodině napadlo sovětská vojska německé bitevníletectvo. Po leteckém útoku zaútočili Němci od Karlova směrem na kótu 334 m Volhausy, dnes zvané Jaloviska. Ve stejném čase zaútočilo 15 tanků s dvaceti obrněnými transportéry od 16. panc. divivize na postavení kozáků u Kývalky.
Za chodu překonali jejich obranu a průsekem v omickém lese pronikli k osadě Dvorek, kde přebrodili Bobravu a po silnici podél říčky postupovali k Radosticím. Pancéřoví granátníci vnikli do lesa Bučina, kde se spojili se svými druhy od divize pancéřových FHH-
více  Zavřít popis alba 
  • 29.4.2012
  • 1 057 zobrazení
  • 2
zdenalb
26.-28.4.2012 a 5.5.2012, fotogalerie KVH - Dukla Prostějov o.s.
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2012
  • 957 zobrazení
  • 1
starec
více  Zavřít popis alba 
  • 28.4.2012
  • 887 zobrazení
  • 1
czmax
V Lednu roku 1944 se v okolí ukrajinského města Nikopol strhla bitva mezi německými jednotkami Wehrmacht a SS proti Rudé armádě. Německá vojska si i proti přesile svoje pozice udržela. 28. ledna 2012 v Army parku v Ořechově došlo k rekonstrukci bitvy a návštěvníci mohli na vlastní oči vidět, co se tehdy asi dělo.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 28.1.2012
  • 762 zobrazení
  • 1
fotomona
Ema fotí dětičky při hrách v našem adrenalinovém parku uprostřed ořechové džugle :-)
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • 1.7.2012
  • 793 zobrazení
  • 0
12miki
Ořechov u Brna 2012 - výběr
více  Zavřít popis alba 
  • 28.4.2012
  • 754 zobrazení
  • 1
mmblack
V Itálii je přes den živo a vnoci ještě živěji. Na ulicích se nekladou důrazy na směry, a tak na silnici potkáte v jeden okamžik motorku, Lexuse (značka auta), tzv. rykšu, kolo, chodce a v týdnu, kdy jsme tam byli i gymnastku. Řekli byste, že v Pesaru ( čtěte: Pezaru ) místní policie vyšetřuje autohavárii za autohavárií, ale, kupodivu, to není pravda. Netuším, jak to dělají, ale motorkář vidí chodce před sebou a zároveň ho předjíždí osobák. Po chvíli, kdy vám z výhledu zmizí další 3 auta, motorka i auto jsou vcelku a chodec ŽIJE. Já to prostě nechápu. U nás, v ČR, se srazí dvě auta na rovině, a to jen kvůli tomu, že si řidiči nedrželi stanovené odstupy a v Itálii, nic!
Pojďme na pláž! Den co den po pláži chodí prodejci nám dlouho známí. Jsou to většinou černoši, ale jsou velmi zdvořilí a milí. Někteří až moc. Prodávají různé věci a služby. Od šperků z pravých indických „diamantů“, přes látkové létající draky, kabelky, osušky, šátky, sluneční brýle, až po zmrzlinu nebo např. kokos. Chodí tam černoška, která zaplétá copánky po celé hlavě, nebo pán, který umí perfektně masáží zbavit od bolesti. Můj táta rok co rok, vyčkává na dvě osoby, které tam viděl, když jsem byla ještě malá holka. Byl to pan Cocco Cocco a černoška.

ČERNOŠKA
Je to obdivuhodná žena, která nosí na hlavě koš s hedvábnými šátky. Ale doslova KOŠ. Jde po písečné pláži, s košem šátků na hlavě, propadá se do písku, ale koš jí nikdy nespadne, ani když ho nepřidržuje rukama! Umí bravurně držet rovnováhu. Obdivuji ji, ale fotit se nechat nechce. Naštěstí existují dlouhá skla a my si umíme zahrát tak trochu na paparazi. Tak čekáme dál.

COCCO COCCO
Tak říkáme pánovi, který chodí každodenně po pláži směrem z Fana do Pesara a zpět pěšky a před sebou tlačí chladicí stříbrný vozík, ve kterém jsou kokosy, a vytrvale
vyvolává: ,, Cocco cocco, alo cocco “. Občas si u něj někdo kokos koupí, ale za letošní rok jsem nikoho neviděla. Každodenně chodí 11,5 km tam a zpět. I s tím pojízdným vozíkem.
Dříve tuto vzdálenost chodil jen s mísou plnou nalámaného kokosového ořechu, ve druhé ruce měl koš s kokosovými listy a samotnými celými ořechy a ještě kbelík s vodou, ve které kousky kokosu ovlažoval před samotným prodejem zájemci. Pohledem do jeho tváře jenom odhadujeme jeho věk mezi šedesáti a sedmdesáti lety a o to víc ho musí obdivovat každý, který ho takto vídá pročesávat kilometry místních pláží den co den, týdny, měsíce a roky. Jenom my ho takto s pravidelností vídáme už více jak deset roků.

Na italských plážích bývá rušno od brzkého rána. Teplý písek ztichne až okolo 12:00 hodiny, kdy všichni odcházejí nebo odjíždějí domů na bohatý oběd a poobědovou siestu. K 15:00 už je pod deštníky opět plno.
Nejkrásnější pohled na pláž je z balkonku, natočeného k moři, kde vidíme široké panorama plné barev. Spektrum postupně přechází z jemně fialových slunečníků do zelenobílých, pak do zelenožlutých, dále do žlutooranžových, schováme se i pod bílomodré a vedle nich i pod krémovo-hnědé slunečníky. U každého jsou 2 lehátka v barvě slunečníků. Jednotlivé pláže mají i vlastní bar či malou restauraci.
Jedna taková útulná se nachází asi 3km po pláži směrem na Fano. Již z dálky Vás zaujme figurína oblečená do jasně žlutého trička s číslem 46 a potácející se ve vánku nad střechou restaurace a půjdete-li blíže také pestrobarevný prapor vztyčený u ní. Příznivci motoristického sportu hned poznají, že se jedná o symboly a světově proslulé nápisy „THE DOCTOR“. Ano, jde o plážovou restauraci, která je celá „zasvěcená“ Valentinu Rossimu, s bohatou výzdobou různých fotografií, novinových a jiných výstřižků z doby jeho začátků, ale i ze současnosti. Totiž nedaleko odsud, ve vzdálenosti asi 20km leží historické městečko Urbino, které je rodištěm tohoto motocyklového velikána.
A tak večer co večer se vydáváme na korzo podél pláží, na chvíli a na zmrzlinu se zastavíme „u koule“, což je náměstíčko, kde to začíná žít se soumrakem a usíná hluboko po půlnoci.
Na některá místa se můžete nyní podívat i Vy…
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2012
  • 758 zobrazení
  • 0
mastiff
THREE TREES,
www.mastiff.cz.
Terezka a její parta. Haidi, Albert, Dok, Fantom, Iceberg, Ivy, Sophie, Fren a Chelsea.
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2012
  • 725 zobrazení
  • 0
radejovfotky
Obec Radějov s radějovskou chasou pořádala v sobotu 10. listopadu 2012 Martinské hody. V letošním roce byl stárkem Dušan Helísek a stárkou Lenka Žurmanová, oba dva se krojových hodů již několikrát zúčastnili a tak mohli zúročit svoje zkušenosti. V pátek večer chasa postavila před Obecním úřadem májo. A v sobotu ráno v 9 hodin požádal stárek starostu Mgr. Martina Hájka o udělení hodového práva pořádat hody. K tomuto aktu zahrála mládežnická cimbálová muzika Včelínek z Radějova. Pak se krojovaná chasa a děti odebraly za doprovodu dechové hudby Švitorka na mši svatou do kostela Svatých Cyrila a Metoděje. Po ukončení se chasa s hudbou vydala na zvaní po dědině. Hodový den byl zakončen zábavou ve sportovně společenském centru. V letošním roce se sešlo něco přes 80 krojovaných (pokud počítáme i děti), což je na obec, která čítá něco málo přes 800 obyvatel velice slušný počet. Před několika lety to vypadalo, že krojované hody v Radějově zaniknou a zůstane jen Cyrilometodějská pouť, která je pořádaná každoročně 5. července. Na záchraně Martinských hodů se podílel i současný starosta Mgr. Martin Hájek se svojí rodinou, která již několik let obohacuje hody svoji 100% krojovou účastí.
A jaká je vlastně historie Martinských hodů v Radějově. Z vyprávění pamětníků (mé mamky Marie Vítkové nar. 1926, paní Pavlíny Martinkové nar. 1929, paní Marie Kotkové nar. 1931, paní Marie Hrachovské nar. 1934) jsem se dozvěděla, že Radějovjané než postavili svůj kostel (v roce 1912) chodili pěšky do Strážnice do kostela Svatého Martina. Sloužila se tam hodová mše svatá. Na tento den hospodyně vykrmily husu. Marie Vítková uvádí: „Mamička vykrmila velikú husu, usmažila koblihy, napékla koláče syrné (tvarohové), trnkové (švestkové), s makem, takové překládané s ořechama. Upékla husu, s drobů navařila polévku, my jako děcka jsme dostaly husí játra.“
V předvečer hodů chasa postavila májo. Marie Kotková uvádí: „ Slavná mše byla v nedělu, všichni šli v kroji mladí i ženatí. Po mši stárek se stárků pověsili věnec na hospodu.“ Chasa potom chodila za doprovodu radějovské dechové hudby po dědině, zpívala, tancovala a zvala na muziku. Pavlína Martinková si vzpomíná, že hodová zábava byla v neděli odpoledne, v neděli večer a v pondělí večer.
Marie Vítková dále uvádí: „Stárek to celé řídil, organizoval zábavu, zodpovídal za všecko, aby byl pořádek. Muziku platili z toho, co si vyhráli po dědině. Dávalo sa jim pět korun, někdo aj deset korun. Pohostili jsme jich koláčkama, štamprlů. Stárek míval za klobúkem veliký dlúhý rozmarýn s pantličkama, mládci také a ostatní mládenci měli krátké rozmarýny. Stárka a druhé děvčice rozmarýn za kordulama. Stárek měl také dřevěnú palicu asi tak 1,5m dlúhú, která byla na konci rozšířená. Měl ju nazdobenú rozmarýnem a pantličkama. Stárek si mosel palicu hlédat, byla by to ostuda, kdyby ju někdo sebral. Jinak ju musel vyplatit. Mamička říkala, že musel dat zlatku. Děvčice na hody nosily sametové kacabaje, předničky (čipky kolem krku, vyšitý bílý pás drobných bílých kytiček kolem středních okrajů), kordulu bledě modrú, červenú, zelenú, která byla obšitá v horní části široků pantlú (nejčastěji červenú). Sukňu měly vlněnú tibetku (červený podklad s květama), pruhokvětku, somatovú červenů, harasku (červená s protkanýma žlutýma podélnýma pruhama). Zástěry byly modré nebo černé bohatě vyšívané. Dříve černé s bílú jednoduchú výšivkú. Na hlavu si děvčice uvázaly turecké šátky nebo bílé šlingrované (vyšívané) pod krk. Na nohách navrapené čižmy prošité u kotníka červeným, vysoké něco pod kolena. Mládenci na hody nosili černé nohavice, lajbl, pod lajbl bílú uzkú košelu, modrú, červenú nebo aj zelenú kordulu, vysoké kožené boty a na hlavě klobúk.“
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 10.11.2012
  • 690 zobrazení
  • 0
starec
více  Zavřít popis alba 
  • 28.1.2012
  • 623 zobrazení
  • 1
mastiff
U Tří ořechů, www.mastiff.cz
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2012
  • 598 zobrazení
  • 0
marushkapa
  • červenec 2012
  • 573 zobrazení
  • 1
mastiff
Albert, Dok, Fantom, Fren, Sophie, Korny a Hyppo.
U Tří ořechů, Three Trees,
www.mastiff.cz
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2012
  • 562 zobrazení
  • 0
ghanabond
  • 8.7.2012
  • 560 zobrazení
  • 0
choseboy
Kategorie: koníčkysport
více  Zavřít popis alba 
  • 14.7.2012
  • 546 zobrazení
  • 0
reklama