Problematika finanční gramotnosti je součásti osnov v osmých ročnících při časové dotaci hodiny týdně. Rozumět penězům patří v dnešní době k základním dovednos-tem každého z nás. Cílem celodenních projektových dnů je seznámit žáky s různými tématy z oblasti finanční gramotnosti. Dny se uskutečnily ve dnech 29. 9., 1. 10. a 6. 10. Na začátku dne si žáci vylosovali svoji roli, která je přiřadila do rodiny. Tato domácnost má již vytvořenou charakteristiku, strukturu majetku a finanční stav domácnosti. Bylo zajímavé pozorovat, jak žáky ze začátku více zajímá role, zda je tatínek, maminka, dcera či babička. Témata finanční rezervy na účtech, úspory a hypotéky žáky začala zajímat až později. Poté si rodiny – na základě jejich charakteristik – vymyslely svoje příjmení. Po nezbytném vysvětlení pojmů hospodaření domácnosti - domácnost a rozpočet, potřeba a spotřeba – žáci vytvořili vlastní vizitku domácnosti. Zde už nejenom popisovali, jak jejich modelová domácnost funguje, ale začali vytvářet i plány do budoucnosti. Na závěr celého dne jednotlivé rodiny prezentovaly svoji domácnost, seznámily ostatní rodiny ve třídě se svojí finanční situací, se svými plány do budoucna. Foto a text Iveta Nobilisová.

V prosinci proběhlo na naší škole školní kolo Olympiády z českého jazyka. Olympiáda v českém jazyce je předmětová soutěž pro žáky základních a středních škol, jejímž cílem je umožnit talentovaným žákům porovnat úroveň vlastního jazykového a slohového projevu s ostatními a získat tím motivaci k dalšímu odbornému růstu. Účast v soutěži je dobrovolná. Těší nás, že zájem byl veliký, školního kola se účastnilo 26 žáků 8. a 9. ročníků, kteří řešili dvě části – gramatickou a slohovou. Téma slohové práce pro kategorii I. znělo „Stalo se to minulý týden“.
Zadané úkoly řešili žáci samostatně pod dohledem Mgr. Liany Svobodové.
Ve školním kole zvítězil Jan Goj (8. B), druhé místo získala Anna Dobešová (9. B), třetí skončila Veronika Zaviatičová (9. B). Honza a Anička nás pak zastupovali v kole okresním, které se konalo 29. ledna 2018 ve SVČ Ostrčilova.
Foto:
©Liana Svobodová

Toto album je určeno pouze pro dospělé.
Pokud vám ještě nebylo 18 let prosím neotevírat!

Ostatním přeji příjemnou zábavu a děkuji za návštěvu, přijďte zase.

Ahooooj holky a kluci, zdravíme všechny a posíláme pár fotek ze začátku prázdnin. Prázdniny začaly hned druhý den v sobotu a to tím, že jsme vyrazili všichni do termálů, kde jsme se pořádně odmočili. Pak jsme byli týden u babičky Aničky v Chomutově, kde s náma byla i sestřenka Emička, tak jsme si to pěkně užili. chodili jsme na hřiště, k vodě a setkali se s ostatními kamarády. Poté jsme si přivezli babičku na týden k nám do Hradce, protože u nás ještě nebyla. Babičce se u nás moc líbilo.Potom jsme byli týden na táboře s pejskama, kde se nám moooc líbilo. Byla tam prima zábava, vyráběli jsme spoustu věcí, byli jsme se podívat u hasičů, opékali jsme špekáčky, stříleli, střídali jsme se v krmení psů, naučili jsme se uklízet pokoj (za to jsme pak dostali sladkou odměnu) a na konci tábora byla diskotéka :-). Příští rok určitě pojedeme znovu. Pak jsme vyrazili na týden k moři do Chorvatska.Bylo tam krásně, první dojem z moře byl takový, že je moc studené a slané. Ale nakonec jsme si zvykli a bylo to parádní. Každý večer jsme pak vyráželi do města, jedli výborné zmrzliny, svezli jsme se na kolotoči a také jsme byli v ponorce a koukali na život pod vodou :-). Vrátili jsme se pěkně opálení a spokojení. A v srpnu pak přijela teta Hanka s Majdinkou, ale to zase příště. Mějte se krásně a přejeme plno pěkných prázdninových zážitků :-).
Pa Adélk a Matýsek

Dobová řemesla a atrakce. která rádi předvedeme na vašich městských, obecních, historických slavnostech nebo dětských táborech. Prvorepubliková kuchyně, řezník - uzenář, zabíjačka, dobová polní kuchyně, caletnice, mletí obilí na ručním mlýnku, perníkářka, sýrařka, bába kořenářka, zelinář - šlapání zelí, svíčkařka, přadlena, krajkářka, barvířka textilií, písař - kaligrafista, kovář - mečíř, šermířské vystoupení "Zbraně převážně nevážně", umělecký kovář a brusič, odlévání cínových figurek a kulí, střelba z kuše, lukostřelba, mistr kat, ražba mincí, keramik, drátenice, flašinetář, soustružník na šlapacím soustruhu, tesař, řezbář, kartářka, malování portrétů, výroba šperků z kůže, vánoční zvyky, výroba vánočních ozdob ze slámy. Pro děti nabízíme pouličního herce - pohádkáře, dětskou kušovou střelnici, malování na obličej. malířskou dílnu - malování sádrových zvířátek a nebo soubor šikovnostních her, u kterých se vaše děti zabaví a zklidní. U některých řemesel lze po předchozí domluvě připravit dětské dlničky. Pořadatelům do kulturního programu můžeme nabídnout komentovanou dobovou módní přehlídku, pány jistě zaujmou prvorepublikové prostiutky - holky ze Záběhlic, fakýr s ohnivou show, orientální tanečnice s hadem nebo skupina tanečnic historizujících tanců. Na přání můžeme zajistit i hudební skupinu těchto žánrů - folk, country, historizující. Pro pořádání akce nabízíme též profesionálního moderátora v dobovém kostýmu podle stylu akce. Zajistíme též pronájem krytého pódia včetně instalace + profesionálního zvukaře s aparaturou. Možná se vám též hodí kostýmovaný Sokol nebo imitace známého komika Charlieho Chaplina. Kompletní informace včetně cen naleznete po kliknutí levým tlačítkem myši na malý obrázek řemesla dole v popisce. Objednávky přijímáme na e- mail: radost.skoly@gmail.com nebo na tel.: 737279956, 777293392
Ostatní naše aktivity najdete na [url=http://stararemesla.eu , http://modniprehlidky.wz.cz

Napadlo mě se s vámi podělit o můj způsob cestovní úpravy vozu VW SHARAN , tak, aby se v něm pohodlně mohli kdykoliv vyspat dva lidi, bez toho, aniž by museli složitě přeskládávat tuny bagáže, které se zpravidla na podobné cesty s sebou vozí a taky, aby zůstali v autě i zadní sedačky, pro případ transportu dalších pasažérů.Před SHARANEM jsem na podobné cesty používal VW PASSAT KOMBI, kde se sice slušně spalo, ale člověk musel vždy veškerou bagáž pracně přeskládat na přední sedačky a to se tam kolikrát podařilo vměstnat jen s pomocí boží - PASSAT byl navíc nízký a měl špatnou pruchodnost terénen :-(.
Viděl jsem na netu několik takových úprav SHARANA, ale přiznám se, že se mě žádná z nich nelíbila, protože se jednalo vždy o velmi složitou roboustní konstrukci s napevno namontovaným neskladným oc.rámem a bez možnosti použití zadních sedaček.Tahle moje postel se v případě nutnosti dá za pár vteřin zdemontovat a uložit na dno ložné plochy auta tak, že o ní vůbec nevíte, že ji máte v autě.
Další veliká výhoda je, že celá postel(dvě desky) můžete s auta vyhodit ven a spát na ní i venku pod širákem - např v hodně kamenitém terénu - častý problém v horských oblastech - samotná zelená barva koberce dokonane utváří pocit, že spíte na voňavé zelené louce :-).Samozřejmě se počítá s tím, že mám s sebou i lehkou nafukovací matraci - popř.obyč.karimatku, kterou dám na koberec - i když i samotný koberech je překvapivě pohodlný !
Náklady na výrobu této postele jsou směšné v porovnání s ostatními modely:

- OSB deska 18 mm 1250 x 2500 mm . 500,- Kč
- koberec 1500 x 2500 mm ...........300,- Kč
- 2 ks noha IKEA á 80,- Kč ............. 160,- Kč
- lep.chemoprén ......................... 190,- Kč
- 2 ks stahovací popruh IKEA .......... 60,- Kč
- 1 bm suchý zip šíře 10 cm .......... 90,- Kč
- 16 ks vrut 5 x 25 ........................ 10,- Kč
Celkem .................................. 1.310,- Kč :-)
Práce cekem včetně vymýšlení konstrukce cca 5 hod.
Původně jsem chtěl použít překližku 18mm tlustou, jenže ta stojí čtyřnásobek OSB a vzhledem k tomu, že je postel polepená kobercem, tak je to ve výsledku fuk a ušetříte 1.500,-Kč.
Některé vychytávky, jako např. přitažení - stabilizování postele pomocí stahovacích popruhů k podlaze vozu jsem obkoukal od kamaráda Milana, jež si podobnou úpravu do SHARANA dělal takřka zároveň se mnou, tak mu tímto děkuji za inspiraci - http://milvot1.rajce.idnes.cz/Sharan_-_luzkova_uprava - jde zase o jiný model - též lehký a skladný :-).
Důležité upozornění : nebojte se nic - nejde o konec trampingu - je to jen pomocník hlavně při cestách po zahraničí a jeskyňářských expedicích - či vodáckých výpravách !!!
T

Hola hola! Tak jsem zpět z pětitejdenního odloučení od Český Republiky. Prvotní nadšení odlehlo, tak sem aspoň mohl probrat fotky a teď se s nima budu nejakou dobu dělit. Zde bude opět spíš takovej výběr, ostatní fotky hledejte u mě: www.seyhello.com.

"Odebirat" fotky muzete i na facebooku: http://www.facebook.com/pages/seyhellocom/185265241495437

V této části je k vidění:

* příjezd do Bangkoku, první den a první večeře; to co na talíři vypadá jako oko, tak je oko z lososa. Některý thajci to prej jedí (možná to ani neni pravda), já už si to ale víckrát nedám:-D.
* Kanchanaburi – most přes řeku Kwai, jěždění na Jetski
* Lampang – sloní centrum a nemocnice; po tom co sem viděl, čim ty slony “kočírujou” se už na nich taky víckrát nepovozim
* pár chrámů; mnich ve žlutým habitu není živej i když tak vypadá:)
* Chiang Mai – jedno velký město na severu Thajska
* Hilltribe Villages – spíš jen takový ukázky jak žili (možná i žijou) některý kmeny

další části budou následovat ...

Z cestopisu Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.

K dostání online: https://www.bux.cz/afrika/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1?searchToken=a248af3e-6b1f-4ca2-84e6-9228ee968d32

Audio verze knihy: https://www.youtube.com/watch?v=0htWrgiSf5o

Starší žena, patrně jedna z náčelníkových manželek, nás zve k sobě do chýše. Důvěra nás moc těší a rádi pozvání přijímáme. Vstupujeme do kruhového prostoru. Než oči přivyknou tmě v chýši, vnímáme jen zápach, který je velmi silný. Okamžitě zjišťujeme, že Masajové žijí v chýších spolu se svým dobytkem. Očima už pomalu rozeznáváme obrysy postav. Jsou tady dvě ženy s maličkým, sotva týdenním dítětem a čtyři kozy se dvěma kůzlaty. Zvířata mají vyhrazenou pravou část chýše a od lidí je odděluje malá dřevěná ohrádka. Zápach je celkem nesnesitelný, ale byla by urážka teď z chýše odejít, a proto se ze všech sil snažíme vydržet.
Oči už přivykly šeru. Začínáme rozeznávat jednoduchou výzdobu, místa na spaní a ostatní zařízení chýše. Žije se tady velmi skromně. Za námi vstupuje dovnitř také mladá dívka, která
mluví anglicky. Teprve nyní se ptáme na její jméno. Jmenuje se Wougunte. Má úspěšně za sebou základní školu a nyní studuje ve městě Arusha střední školu. Odtud pramení její dobrá znalost cizího jazyka. Wougunte nám představuje malé miminko. Narodilo se před pěti dny. Je to holčička. Dali jí jméno Utu, po matce, která bohužel zemřela při porodu. Wougunte se tváří jako by to bylo běžné, bez větších emocí. Nám se z toho ale sevřelo srdce.

Tady u Masajů přichází děti na svět doma v chýších. Co zvládne porodní bába, to je řešitelné, ostatní je záležitost bohů. Masajové vnímají smrt jako přirozenou součást života. Ostatně lidé nežijí příliš dlouho. Průměrná délka života je tady 56 let. Toho se ale většina lidí nedožije. Když se zamýšlím nad délkou života, zjišťuji tady v Africe, že je to pojem velmi diskutabilní. Například my na své cestě prožijeme za týden mnohem víc než doma za měsíc. Nebojím se říci, že za měsíc cesty se
posuneme daleko dál než za šedivý rok strávený pracovním životem v Čechách. Někdy je prostě jeden nabitý rok více než dvacet jednotvárných let splývajících v jedno mlhavé neurčito. Kolik času v Evropě
věnujeme práci, která nás nebaví a neděláme ji rádi? Osm hodin denně? Nebo více? Kolik času unaveně pročekáme na dopravní prostředky, v zácpách, ve frontách. Kolik času setrvačně pročekáme na povýšení, na dovolenou, na zvednutí mzdy, na lepší časy?
Trpíme nespavostí a zíráme do nočního stropu. Bereme léky na tlak a na nervy, abychom čekali na nové auto nebo na dobu, kdy konečně splatíme hypotéky. Je to lépe prožitých osmdesát let než masajských padesát?

Wougunte se odmlčela. Přichází náčelník. Je oblečen stejně jako ostatní muži. Není ani největší, ani nejsilnější, ani nejstarší. Je to sympatický usměvavý chlapík.
Náčelník nám radostně tiskne ruce na znamení přátelství a zve nás k ohni, kde se připravuje jídlo. Dva
mladé chlapce zatím někam posílá. K našemu velkému překvapení za pár vteřin chlapci táhnou krávu
a jeden z nich v ruce svírá velkou dýku. Vypadá to, že kráva kvůli naší návštěvě dnes předčasně ukončí svou pozemskou pouť. To jsme nechtěli.

Chlapci pokládají zvíře na bok. Jeden z nich přikládá dýku ke krční tepně a slabě řízne. Z místa okamžitě vytéká krev, ale ne v takovém proudu, jaký bych čekal. Druhý chlapec zatím přiložil pod tepnu nádobu a vytékající krev chytá. Za pár desítek sekund vše končí. Chlapec s dýkou tlačí na naříznuté místo a čeká, dokud se krev nezastaví. Mezi tím už je nádoba s čerstvou krví před námi a náčelník usměvavě kyne, abychom se napili. Byla by velká urážka odmítnout tento projev úcty a důvěry. Na druhou stranu je velmi nebezpečné pít v Africe krev. Co teď? Kdyby na mě nehledělo dvacet párů masajských očí, asi bych si troufl odmítnout, ale takto? V hlavě se mi mísí myšlenky na všemožné nemoci s myšlenkami na nebetyčnou urážku Masajů, kterou si rozhodně nepřeji. Ostré slunce mi pálí za krk. Potím se.
„Tak už se napij,“ říká najednou Míša. Nerozhodné váhy se přiklonily na stranu přijetí masajské nabídky. Beru mísu opatrně do ruky a naklápím si k obličeji nepříjemně vonící krev. Téměř jsem se nenapil. Jen jsem si teatrálně namočil rty, aby to vypadalo, a významně jsem pomlaskal a pokýval hlavou. Náčelník spokojeně ukázal na Míšu. Ta udělala podobné gesto jako já a poslala mísu s krví dál. Muži ji postupně vyprázdnili. Poslední doušek patřil náčelníkovi.

Wougunte nám překládá náčelníkova slova a doplňuje, že se nám dostalo velké cti. Nikdy
prý neviděla, že by náčelník takto uctil bělocha. Vlastně prý ve vesnici nikdy ani žádný běloch nebyl.
Ptáme se náčelníka, jestli si můžeme ve vesnici postavit stan a pár dní tady pobýt. Náčelník souhlasí
a je viditelně zvědav, co dva běloši předvedou. A není sám. Celá vesnice se sbíhá, aby sledovala, jak stavíme svůj jednoduchý malý příbytek. Pozorné jsou hlavně ženy, protože stavbu chýší tady mají na starost právě ony. Když náš stan během dvou minut stojí, asi to považují za zázrak. Obcházejí ho kolem dokola a nedůvěřivě se ho dotýkají. Nabízíme všem, aby si vlezli dovnitř. Jediná Wougunte se odhodlává a zalézá si do stanu. Hned zase vylézá s neurčitým, rozpačitě vykuleným výrazem ve tváři. Další Masajové naší nabídky raději nevyužívají.

Další den pozorujeme, jak to chodí u Masajů. Brzy ráno odcházejí všichni muži kromě náčelníka s dobytkem na pastvu. Ve vesnici zůstávají jen ženy. Nedlouho po odchodu mužů se z chýší vytrácejí malí Masajové ve školních stejnokrojích. Je to velmi zvláštní pohled. Toto bychom v domorodé vesnici opravdu nečekali. Tanzanská vláda nařídila všem obyvatelům bez výjimky povinnou školní docházku. Nařízení samozřejmě dolehlo i na Masaje. Wougunte nám už včera potvrdila, že policie dodržování školní docházky někdy kontroluje. Děti odešly pěšky do nejbližší školy. Půjdou hodinu a půl a vrátí se odpoledne. Ve vesnici zůstaly pouze ženy. Ty se starají o nejmenší
děti, připravují jídlo, opravují chýše... V průběhu dne vládne pomalá, líná,
nudná atmosféra. Tak jako u všech domorodých kmenů, které jsme měli možnost navštívit.

Ve stejném rytmu proběhly tři dny. Přišel čas rozloučit se s Masaji a pokračovat v cestě. Díky nim budeme na Tanzanii nahlížet v lepším světle. Než sbalíme stan, jdeme za náčelníkem, abychom se rozloučili. Ten ale nechce o odchodu ani slyšet a volá Wougunte, aby nám překládala. Dozvídáme se, že zítra vypukne dlouho očekávaný obřad obřízek mladých chlapců a my smíme zůstat a být u toho. To je samozřejmě nabídka, se kterou nelze než souhlasit.
Celý dnešní den je ve znamení příprav. Deset mladých chlapců podstoupí bolestivý rituál. Přihlížet bude asi stovka Masajů, kteří dorazí i z okolních vesnic. Ženy pečlivě uklízejí chýše a zametají celou vesnici. Muži zatím odešli za vesnici, kde je zabíjačka. Zvali mě s sebou, ale já tyto věci nevyhledávám. Celý den pokuřujeme tabák, popíjíme bílý čaj a sledujeme rušné přípravy na zítřejší obřad emuratta. Večer je velmi klidný. Vše je hotovo a každý šel brzo spát.

Ráno nás budí nevšední ruch. Ve vesnici už jsou desítky Masajů z okolních vesnic, a to teprve vychází slunce. Ohně už hoří, maso se porcuje, vyšňořené ženy dokončují poslední přípravy a mladé dívky nazdobené těmi nejkrásnějšími masajskými šperky pokukují po mladých bojovnících. Po rychlé snídani odcházíme trochu stranou, abychom masajský rituál příliš nerušili svou přítomností. Asi hodinu po východu slunce vylézá z jedné z chýší desítka chlapců v černých oděvech s pomalovanými obličeji. Jsou mezi nimi i dva Sikóliové, které jsme potkali před návštěvou vesnice. Ve tvářích chlapců je vidět strach a stud, ale také hrdost a odhodlání. Každý pohled prozrazuje jinou emoci, které se v chlapcích rychle mísí. Jeden z Masajů, patrně kněz, pronáší rituální řeč. Dva stařešinové si zatím chystají své náčiní. Placatý kámen, jednu žiletku a hadřík. Chlapci se seřadili před stařešiny. Náčelník utišuje přihlížející a vybízí prvního chlapce jménem. Chlapec přistupuje ke stařešinům a svléká se do naha. Nervozita a stud na chvilku vítězí v jeho očích, potom se ale podívá na bojovníky, kteří ho nabádají k odvaze a v jeho tváři zaplane statečnost a odhodlání. Ženy a dívky vykukují přes ramena mužů, kteří svou hradbou zabraňují pohledu na nahého chlapce. Náčelník dává znamení. Chlapec přistupuje ke stařešinům. Pokládá penis na placatý kámen a hledí do nebe. Jeden ze stařešinů chytá jeho penis za předkožku a natahuje. V tu chvíli druhý stařešina seká žiletkou a předkožka zůstává v ruce. Chlapec sebou sotva znatelně trhnul. Stařešina mu podává hadřík a jeden z bojovníků odvádí chlapce do chýše, kde bude omyt a ošetřen. Lidé jásají.

Více v knize Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.

Kristýna Pálešová – jediná slečna, která bude reprezentovat ČR ve sportovní gymnastice na olympiádě v Londýně 2012.

Rozhovor: http://oh.idnes.cz/gymnastka-palesova-rozhovor-pred-olympiadou-v-londyne-pin-/oh-ostatni-sporty.aspx?c=A120721_120831_sporty_ald
Předchozí fotky z r. 2010: http://www.rajce.net/a3908579

Nejhrůznější párty. Párty pro příznivce pořádnýho vodvazu,na kterej ostatní nemaj odvahu a nebo moral