Hledání

11 189 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

zshp19
Muzeum a Winton
více  Zavřít popis alba 
  • včera
  • 4 zobrazení
  • 0
capvylety
V pondělí na sv. Martina jsme měli v plánu rozhlednu Fialku v lesoparku v Řepích, ale člověk míní a Dopravní podnik mění aneb změna je život. Když jsme čekali 10 minut na zpožděný autobus z Petřin k lespoparku, vzdali jsme to. Někteří úplně, počasí bylo nevlídné, ostatní šli do obory Hvězda, v mlze byla zase jiná než ji známe, a došli jsme až k mohyle na Bílé Hoře. Příští rok 8.11.2020 to bude už 400 let, co nevelká bitva ovlivnila naše dějina na dlouhá léta. Od mohyly to byl kousek na konečnou tramvají na Bílé Hoře. Vedla Jarka, na cestu se nás vydalo 17, ušli jsme 3,5 km, foto Jarka
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • v pondělí
  • 52 zobrazení
  • 5
zshp19
Svatomartinské pečení s DD v Horní Plané
více  Zavřít popis alba 
  • v pondělí
  • 21 zobrazení
  • 0
wooferx
  • minulou neděli
  • 119 zobrazení
  • 4
obtabor
Závod Dětské ligy orientačního běhu, tentokrát v Plané nad Lužnicí.
více  Zavřít popis alba 
  • minulou neděli
  • 21 zobrazení
  • 0
lukinho77
1. den - Labská - Špindlerův Mlýn - Kozí hřbety - Luční bouda - Výrovka - Klínovky - U Krásné pláně - Michlův mlýn - Labská
2. den
- ráno na Harrachově skále
- Labská - Harrachova skála - Vrbatova bouda - Harrachovy kameny - pramen Labe - Wawel - Martinova bouda - Labská bouda - Pančavaský vodopád - Vrbatova bouda - Medvědín - Labská
více  Zavřít popis alba 
  • minulou neděli
  • 141 zobrazení
  • 2
marcelpoko
Konečně jsem ukončil rekonvalescenci a mohl vyrazit na víkend na srub a provést nějaké opravy a údržbu. Plán byl velkorysý,ale my stejně tušili že to nakonec dopadne jinak a uděláme toho tak pětinu.
více  Zavřít popis alba 
  • minulý týden
  • 10 zobrazení
  • 0
kctpacov
  • minulé úterý
  • 12 zobrazení
  • 0
jaroslavkubanek
Dne 5. 11. 2019 se konala podle plánu Klubu přátel hornického muzea Ostrava, přednáška v Dolní oblasti Vítkovice v kavárně Maryčka a přilehlém kinosále na téma"Sebezáchranné a pomocné přístroje". Celé setkání zahájil předseda KPHMO pan Jiří Kunčický rozsáhlou informaci o akcích v měsíci prosinci a chystané změně v příštím roce 2020. Tajemník KPHMO pan Karel Budin doplnil velice věcně chystané změny a doplnil důležitou akci v kompresorovně Landekparku "Setkání ke svátku Sv. Barbory"dne 3. 12. 2019. Přednášku o sebezáchranných a pomocných přístrojích od jejich vzniku až po současnost přednesl na vysoké úrovní emeritní pracovník Hlavní báňské záchranné stanice Ostrava pan Václav Smička. Po ukončení sklidil velký potlesk přítomných.
více  Zavřít popis alba 
  • minulé úterý
  • 85 zobrazení
  • 0
capvylety
V pondělí máme obvykle v plánu nenáročné vycházky do přírody, ale změna je život. Jsou mezi námi lidé, kteří mají zajímavá povolání a rádi se s námi o své zkušenosti podělí. Naše spolucestovatelka Alena Radová je profesionální průvodkyně pro francouzsky mluvící cizince a nám nabídla komentovanou prohlídku katedrály na Pražském hradě. Vstupenka na okruh B je na 4 místa a tak nás provedla ještě Starým královským palácem, Bazilikou sv. Jiří a Zlatou uličkou. Vstupné na okruh B je 250 Kč, pro seniory 125 Kč. I když jsme všichni z Prahy, dozvěděli jsme se mnoho nového. O komentovanou prohlídku byl velký zájem, přišlo nás 40 a nikdo nelitoval.
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • minulé pondělí
  • 74 zobrazení
  • 5
sap-sazava
Loňská Budapešť nasadila laťku hodně vysoko, ale byla překonána. Jak tohle bude pokračovat? Další plán už začíná mít jasné obrysy;-)
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • minulý týden
  • 108 zobrazení
  • 0
lotusesprit
Cotta (D) - Zámek má svůj původ v panském sídle založeném kolem roku 1000 purkrabími z Dohny. Počátky se nacházejí ve Vorwerku zmíněném v roce 1307, který rozšířil jeho majitele, páni z Kospothu v 16. století. V roce 1661 Carl Freiherr von Friesen získal panství a nechal postavit roku 1662 nový zámek u kostela. Bývalý zámek byl přestavěn na pivovar.
Roku 1821 koupil zámek knihkupec z Leipzigu Gottfried Christoph Härtel . Jeho dcera Elwine Freifrau von Leyser, Härtel roku 1833 nechala zámek přestavet v klasicistním stylu podle návrhů Woldemara Hermanna. Roku 1868 přešlo panství českému baronovi Franzovi Viktorovi Knightovi Bradskému z Labouna. Zámek se stal sídlem jeho dcery Dorothy von Eschwege, rozené Bradsky-Labounské. Za Dorothy von Eschwege byl roce 1895 zámek přestavěn v novorenesančním stylu a rozšířen. Byly přidány různé sochy, ozdobné štíty, věže a balkony, fasáda byla zdobena erby a reliéfy z pískovce. Severně od zámku byl vytvořen park o rozloze 3/4 ha s malým rybníkem. Dorotha von Eschwege spáchala sebevraždu po skončení druhé světové války 9. května 1945. V rámci pozemkové reformy byly pozemky patřící k zámku dány novým majitelům, samotný zámek byl využíván spotřebitelským družstvem Drážďany jako školící centrum. Využití skončilo po sjednocení Německa. Obec Cotta převzala opuštěný zámek roku 1991. Od 1. ledna 1998 se majitelem zámku stalo město Dohma, bohužel její plány komplexní obnovy a využití zámku nemohly být realizovány. Kromě údržby byly využívány pouze jednotlivé místnosti . Na konci roku 2016 byl zámek za 350k EUR prodán soukromému vlastníkovi.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v listopadu
  • 19 zobrazení
  • 0
iveso
Moc děkuji Podřipské farmě rodiny Šebkových https://www.podripskafarma.cz/, která vychází Psí škole Bobík dlouhodobě vstříc a poskytla kompletní zázemí pro tuto akci, včetně terénů pro pachové práce. Velký dík patří Radkovi Laušmanovi, který se věnoval naplno všem a po celé dva dny ochotně předával svoje zkušenosti. Moc děkuji psovodům, hafíkům a jejich doprovodu za účast a skvělou atmosféru. Počasí nám moc nepřálo, což vůbec neovlivnilo naprostou pohodu, která panovala od začátku akce až do konce a měli na podíl opravdu úplně všichni. Z mého pohledu se víkend vydařil a udělalo se hodně práce. Komu se s námi líbilo nebo by se chtěl přidat, další víkendy s Radkem na Roudnicku jsou v plánu na jaře a na podzim 2020. Termíny najdete v kalendáři a přehledu akcí na facebooku Psí školy Bobík https://www.facebook.com/PsiSkolaBobik/.
více  Zavřít popis alba 
  • 3.11.2019
  • 48 zobrazení
  • 1
haanys
Moje milá Nora, už se těším na příští rok.....snad nám vše vyjde dle plánu :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 1.11.2019
  • 9 zobrazení
  • 0
zvanecek
Jako nejvýznačnější vrcholy v dosahu Železné Rudy jsme vyhodnotili Ždánidla, Ostrý a Debrník alias Plesnou. První dva jsme navštívili v předchozích dnech a třetí máme na programu dnes. Celou noc pršelo, takže to s dnešním plánem nevypadalo příliš optimisticky. Během dopoledne se ale počasí umoudřilo. Odpoledne už panovalo ideální chodecké počasí. Zvolili jsme trasu po bavorské straně a během cesty asi 20x přešli do Bavor a zpět.

Dnes si již těžko představit, že před třiceti lety existovala pouze česká Šumava, a to ještě spíše jako ohlodaná kost, do které bylo zakousnuto pohraniční pásmo a vojenská palebná rejdiště. Dovolil bych si v této souvislosti parafrázovat starou píseň Slávka Janouška, že vlastně "Vůbec žádná bavorská Šumava není, dyť i ti Bavoráci, dyť je to všechno vymyšlený". Pro mě bavorská Šumava neexistuje ani dnes, už to zase jen jedna veliká Šumava a rozdíl obou stran je pouze v tom, že severozápadní svahy jsou poněkud zabydlenější než ty jihovýchodní.

Díky drobné nepozornosti v navigaci jsme zařadili na program výletu vrchol Ruckowitzbergu. Pohled na Debrník je z tohoto místa víc než působivý. Krátké podzimní odpoledne nás dosti limitovalo. Museli jsme oželet odbočku na vrchol Velkého Falkensteinu, ač nám scházelo pouhých 1,3 km a 40 výškových metrů. Cesta zpět do Rudy nás svedla nejprve do Vlčích jam a poté vyvedla na vrchol Polomu. Do hotelu Ostrý, který byl naší základnou, jsme dorazili opět za tmy. Poslední kilometr jsme absolvovali jako obvykle s čelovkami.
více  Zavřít popis alba 
19 komentářů
  • podzim
  • 8 zobrazení
  • 4
kamera-lbc
Utzův betlém a jeho tvůrce
Josef Utz se narodil 29.9.1896 v Horní Olešnici, jeho rodiče Jan a Arnoštka zde vlastnili nevelkou, zhruba pětihektarovou usedlost. Josef patřil mezi nejstarší ze sedmi sourozenců. Měl pět sester a bratra: Františku, Annu, Jana, Frídu, Marii a Týnu.

Dětství prožil asi podobně jako většina jeho vrstevníků. V roce 1902 začal navštěvovat Olešnickou obecnou školu. Po osmi letech povinné školní docházky ovlivnila jeho další život velká náhoda: v sousedství Utzových stál starodávný mlýn. V roce 1910 bylo vodní dílo přebudováno na elektrárnu. Pro mladého Josefa byly nové stroje a zařízení vyrábějící tajemnou sílu obrovským magnetem. Záhy také zjistil, že se elektrický proud dá využít i na jiné účely než na svícení. Neváhal a již před první světovou válkou si nechal v rodičovském domě instalovat dva tkalcovské stavy poháněné elektrickými motory. Vždyť ještě nedosáhl zletilosti a už pracoval na nejmodernějším zařízení v širokém okolí. Brzy přišla válka, která tkalcovskému řemeslu vůbec nepřála a většinu tkalcoven umlčela. Jak válku přežil Josef Utz? Nemáme z tohoto období zatím žádné zprávy, ale pravděpodobně byl povolán k vojsku. Další zpráva pochází z poloviny 20. let. Josef tehdy opravil malou tkalcovničku v Horní Olešnici se čtyřmi stavy poháněnými přímo vodou. Působil zde až do roku 1933 a během této doby se zřejmě také oženil. Manželka Marie rozená Matějová pocházela z nedalekého Polomu.

Konec slibného rozvoje drobných tkalcoven ukončila světová hospodářská krize. V této době si manželé Utzovi koupili budovu, kde si zřídili byt a tkalcovnu s osmi stavy. Ale ani v nové budově se tkalcování příliš nedařilo a doléhala na ně hospodářská krize.

Někdy v této neveselé době zřejmě začal Josef Utz spřádat plány na sestavení velkého mechanického betlému. Je možné, že v této práci hledal nějaký únik od smutné reality - tkalcování příliš nevynášelo a jeho manželství stále zůstávalo bezdětné. O inspiraci v té době nebyla nouze. Dosti velký, ale zřejmě mechanický betlém měli v olešnickém mlýně u Černých již v době Utzova dětství.

Svůj beltém začal hotovit v prvním patře svého domu. Místnost byla vybavena transmisí - Utz tedy neměl problémy s pohonem betlému a se zkouškami celého mechanismu. Ke stavbě přistupoval s rozvahou a veškeré své nápady nosil v hlavě, tudíž se nedochovala žádná dokumentace. Poměrně primitivní prvky dokázal mistrně prostorový přenos rotačního posuvného i kyvného pohybu do jemných a citlivě řešených viditelných částí betlému. Místem příliš nešetřil, půdorys této konstrukce činil zhruba pět krát dva metry. Poblíž zadního trámu běží po celé délce betlému jeho základní pohonná součást, kovový transmisní hřídel začínající dřevěnou řemenicí. Tento princip Utz "opsal" z obvyklého uspořádání tehdejších výrobních prostorů a zřejmě i použil díly tovární výroby určené pro tkalcovské či jiné výrobní stroje. Výsledkem je neobvykle robustní část s mohutnými železnými šnekovými převody a kuličkovými ložisky působícími v betlému trochu neobvykle. Transmise pohání prostřednictvím hřídelí a dalších dřevěných řemenic dva horizontálně se otáčející kožené řemeny s nanýtovanými kovovými trny. Jde o pohon "daráků", postav kráčejících k ústřednímu prostoru betlému, které Utz pojal natolik specifickým způsobem, že je považuji za nejtypičtější jeho práce. Utz chtěl "trumfnout" konkurenci a rozhodl se, že jeho daráci budou skutečně kráčet. Nepojedou strnule na páse, jako bylo obvyklé u jiných tvůrců, jeho postavy budou hýbat hlavou, rukama i nohama, dokonce se v některých případech budou i vzájemně přibližovat či vzdalovat. Prostě vytvoří dokonalou iluzi průvodu přicházejícího oslavovat narození Ježíška.

Aby se figury mohly pohybovat, je každá umístěna na samostatném čtyřkolovém vozíku s jednou nápravou se tvaru dvojdílného klikového hřídele. Pákový mechanismus převádí otáčení hřídele při pohybu vozíku vpřed na kyvný pohyb nohou postavy. Není to nijak snadné a nejjednodušší "darák" nemá méně než třicet součástí. U nejsložitějších dochovaných uskupení je počet dílů asi dvojnásobný. Sta a sta součástí a dílků musel Utz zhotovit jenom pro tento průvod. Bohužel jsou mnohé zajímavé a atraktivní části souboru dnes ztraceny, zůstalo nám pouze dvaatřicet funkčních vozíků. Plné obsazení obou pásů jich přitom vyžaduje třicet šest. Pomalu se dostáváme k ústřední části betlému, k jeho jesličkám. Utz je pojal velkoryse, bez bázně se pustil do řešení tohoto mechanického oříšku, korunovaného asi nejkvalitnějším řezbářským provedením postav. Tradiční scéna se svatou rodinou, domácími zvířaty v pozadí a třemi pastýři vítajícími novorozeně je oživena více než desítkou pohyblivých dílů jednotlivých figur. Navíc se autorovi podařilo vložit do této konstrukce malou lahůdku - mechanismus gramofonu se dvěma talíři a přenoskou, která střídavě přehrávala první a druhou desku. Tady Utz asi dosáhl vrcholu svého umu a konstrukční odvahy, došel k místu, kterým dal zřetelně najevo své schopnosti. Možná by dokázal víc, ale nebylo mu souzeno, aby celé dílo dokončil. Zcela náhle, uprostřed práce se stal obětí tragické nehody. V osudovou sobotu. listopadu 1944 cosi potřeboval uříznout na cirkulárce, snad nějaký další díl kulis k beltému. Řezaný špalek se však vymrštil, zasáhl jej do hlavy a na následky zranění zemřel. Betlém zůstal rozpracovaný tak, jak jej Utz opustil. Funkční jesličky a dva proudy daráků s exoticky vyhlížejícími kulisami ještě několik let těšily oči mnohých zvaných i nezvaných příchozích. Bohužel zcela pustá zůstala horní etáž betlému a bez pohybu zřejmě setrvávala i stupňovitá krajina připravovaná pro zasazení mnoha drobných statických a pohyblivých figur. Hrob na olešnickém hřbitově, ve kterém spočinuly ostatky Josefa Utze, ještě dýchal čerstvou hlínou, když nadešla doba, která změnila takřka vše, co se změnit dalo. Květnový konec války v sudetských obcích radikálně změnil dosavadní běh života.

Betlém se stal národním majetkem spolu s tkalcovnou a se vším, co se v ní nacházelo. Majetek byl přidělen národnímu správci. Marie Utzová nadále bydlela v domě se svou matkou. Po smrti své matky v roce 1951 se u Marie začala projevovat její dlouho potlačovaná duševní nemoc. Marie Utzová zemřela v březnu roku 1953, když předtím odkázala majetek své pražské sestře Růženě Vlčkové.

Olešnická tkalcovna s betlémem osiřela a stala se, tak jako desítky podobných opuštěných stavení ve vesnici, předmětem zájmu nevítaných návštěvníků. Paní Vlčková někdy v té době vyhledala Klárovi, své známé, kteří jako jedni z mála starousedlíků zůstali v Olešnici a požádala je o úschovu betlému. Tak se rozebraný betlém dostal na půdu a paní Vlčková hledala způsob, jak s ním naložit. Na podzim roku 1967 byl převezen do rychnovského Okresního muzea. V depozitáři muzea přečkal bezmála třicet let. Jeho cesta k návratu začala až po roce 1990, kdy se spojeným úsilím rodiny Vlčkovy, olešnické kronikářky paní Lemfeldové, ředitelky rychnovského muzea paní Mgr. Ivany Krejčí a pracovníků muzea vrátil zpět do místa, kde byl vytvořen.

Znovu sestavený a provozuschopný Utzův betlém byl zpřístupněn veřejnosti v neděli 30. dubna 2000 k příležitosti olešnického majálesu.

V letech 2013 až 2016 byl betlém odborně restaurován panem Kamilem Andresem z Třebechovic, byla vytvořena dokumentace pro další restaurátory.
více  Zavřít popis alba 
  • 27.10.2019
  • 9 zobrazení
  • 0
tenjemuj
Podle žabičkářů to měl být poslední pěkný den babího léta. Kdyby jim to nevyšlo, nevadí. Po včerejší jizerskohorské tůře jsme se dnes šli jen projít do sousedních Benátek. Procházka podzimním lesem měla za následek tašku hub. Cestu jsme naplánovali k zaniklé obci Mladá a dále k pastevní rezervaci koní a zubrů u Benátek nad Jizerou.Ohrada Traviny je velmi rozlehlá a tak musíte mít štěstí je v zarostlé pláni spatřit. My je spatřili, ale jen na dálku. V Benátkách byla zastávka u příbuzných, také v hospůdce "na jedno" a návrat autobusem domů
více  Zavřít popis alba 
52 komentářů
  • 27.10.2019
  • 67 zobrazení
  • 13
kamera-lbc
Kostel Nanebevzetí Panny Marie je barokní kostel z první třetiny 18. století, stojící nad vsí Neratov v Orlických horách. Na konci druhé světové války vyhořel, jeho torzo poté chátralo. Po roce 2000 byl rekonstruován a osazen částečně prosklenou střechou. Kostel je od roku 1992 chráněn jako kulturní památka České republiky. Dne 14. srpna 2011 byl zařazen mezi poutní místa královéhradecké diecéze.
První dřevěný kostel byl v Neratově (tehdejší rokytnické panství) postaven v souvislosti s příchodem prvních osadníků (skláři německé národnosti) někdy kolem poloviny 16. století.

V prvních letech 17. století byl tento kostelík rozšířen a změněn (dokončen kolem r. 1603) na protestanskou modlitebnu. Bylo to na popud tehdejšího majitele rokytnického panství Kryštofa Mauschwitze z Armenruh, který v tuto dobu přešel na protestanskou víru. Sám daroval nové modlitebně renesanční křtitelnici (dodnes dochovaná v zámeckém kostele v Rokytnici) a šesticentový zvon (s reliéfem Kalvárie a erbem donátora), který dnes připomíná pouze písemná zpráva. Je pravděpodobné, že v této době musel mít kostel i zvonici, ve které byl zvon zavěšen.

V roce 1616 byl Kryštof Mauschwitz zavražděn vzbouřenými sedláky. Pravděpodobně za zabitím stály i náboženské sváry. Po výměně vrchnosti došlo k postupné rekatolizaci. Na počátku šedesátých let 17. století se ustanovila tradice mariánského poutního místa. Následně v letech 1667–1668 byl na místě původního dřevěného kostelíka postaven nákladem převážně okolních, kladských obcí nový, tentokrát již kamenný kostel. Do dnešních dob se z něj dochoval pouze presbytář, který tvoří současnou hřbitovní kapli.

Současný barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie byl postaven během let 1723–1733, pravděpodobně podle plánů architekta Giovanna Battisty Alliprandiho. Základní kámen položil majitel panství, Johann Karl von Nostitz-Rhieneck 14. srpna 1723, vysvěcení proběhlo na sv. Bartoloměje 24. srpna 1733.

Kostel na konci druhé světové války vyhořel, když byl zasažen protitankovou střelou vypálenou vojákem Rudé armády. Požárem byla zničena střecha, dřevěné schodiště, hodinový stroj a zvon. Již krátce po požáru se započalo s opravami. Jejich průběh se však potýkal s nepřízní komunistického režimu a roku 1956 byly zcela zastaveny. Koncem následujícího roku se zřítily promáčené klenby. Kostel byl navržen na demolici roku 1960[1] a poté ještě v roce 1973. Ta byla odvrácena požadavkem památkářů na přemístění cenného vstupního rokokového schodiště do parku zámku Skalka v Podbřezí. Později pak již kvůli nedostatku finančních prostředků k demolici nedošlo.[2]

V červnu 1992 byl kostel zapsán na seznam kulturních památek.[3] Od roku 1990 se v kostele pořádaly bohoslužby nejdříve pod „otevřeným nebem“. Od počátku 21. století prochází rekonstrukcí. Roku 2006 byl zastřešen částečně prosklenou střechou podle návrhu Jiřího Starého a Petra Dostála.[4]

Zámek Skalka i s parkem, ve kterém bylo umístěno barokní schodiště kostela, byl počátkem 90. let navrácen restituentům. Ti později zámek a park prodali majitelům firmy Proteco, kteří se vrácení schodiště bránili. Stát jako původní vlastník schodiště a neratovský farář Josef Suchár[1] vedli proti majitelům zámku soudní spor.[5]

Rychnovský okresní soud nejdříve přiřkl tuto památku státu, krajský soud se však ztotožnil s názorem odpůrců, podle nichž se neratovské schodiště stalo součástí pozemku v Podbřezí, protože bylo umístěno na betonový podklad. Právní zástupci státu se odvolali, a spor tak řešil Nejvyšší soud. Ten nakonec rozhodl, že noví majitelé zámku schodiště vracet nemusí, protože je zabetonované. „Z čehož plyne poučení, že jestliže chcete něco ukrást, tak to ukradněte, zabetonujte a nemusíte to vracet,“ komentoval rozsudek neratovský farář Josef Suchár.[6][7]

Zvony v Neratově jsou zasvěceny svatým archandělům Gabrielovi (poslu dobrých zpráv) a Michaelovi.
V rámci Programu záchrany architektonického dědictví 1995-2014 bylo na opravu kostela čerpáno 7 495 000 Kč
více  Zavřít popis alba 
  • letos v říjnu
  • 9 zobrazení
  • 0
jardazupice
Neděle byla od rána docela pěkná, i když předpověď na odpoledne nebyla nic moc. Tak jsme vytáhli Gabču a jeli autem. Cílem bylo Technické muzeum Liberec. Muzeum je v areálu bývalých trhů LVT Liberec. Nadšenci mají velké plány jak toto místo zrevitalizovat a pomalu se jim to daří. Exponáty jsou zajímavé a pomalu přibývají nové a nové.
Popojeli jsme ještě do Kryštofova Údolí, kde jsme již delší čas nebyli. A tady se již zamračilo a ochladilo. Pak už jen různými kličkami a cobjížďkami jsme pelášili k domovu.
více  Zavřít popis alba 
18 komentářů
  • 27.10.2019
  • 40 zobrazení
  • 0
lotusesprit
Dobříčany - Tvrz se zde připomíná poprvé v roce 1437. V roce 1620 dal Kryštof Hrobčiký z Hrobčic původní tvrz přestavět na renezanční zámek. Protože se Kryštof Hrobčiký z Hrobčic zúčastnil stavovského povstání, propadl zámek i se vsí konfiskaci. Roku 1620 přepadli zámek císařští vojáci, vyplenili jej a zapálili. V roce 1623 koupil zámek František Clary de Riva. Jeho potomci nechali v druhé polovině 17. stol. poničený zámek barokně přestavět a u zámku založili rozsáhlý park. V roce 1746 zdědil zámek hrabě Leopold Kašpar Clary-Aldringen z vedlejší větve rodu Clary de Riva. Jeho potomci drželi zámek až do r. 1804, kdy ho koupil Jan Antonín Chládek a roku 1809 pak Eduard ze Schönburka. Ten Rybňany roku 1823 vyměnil za jiné statky s Vincencem Zesnerem ze Špitzenberka. V majetku jeho rodiny byl pak až do r. 1945. Po poválečných konfiskacích zámek krátce užívalo zemědělské družstvo, poté jej převzala armáda, za níž byl objekt značně zdevastován. Po roce 1989 zámek opět rok vlastnilo zemědělské družstvo, od roku 1992 pak firma Benitrans, jejíž plány na lázeňské centrum vzaly rychle zasvé a chátrání objektu dále pokračovalo. Po snahách o opravu od roku 2015 chátrá.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v říjnu
  • 41 zobrazení
  • 0
vevercistezkou
Rozstání, Světlá p.J., lom Čihadník, studánka Dolní Pláně, jeskyně Černá díra, Hodky, Dolení Paseky, sedmý pomníček LS
nejdřív foťák, pak mobil
více  Zavřít popis alba 
  • 26.10.2019
  • 20 zobrazení
  • 0
reklama