Hledání

11 287 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

superfotograf
...aneb to nejlepší nakonec!
S touto dívkou máme velké plány, takže očekávejte v novém roce další a lepší galerie! :D
Kategorie: lidézábava
více  Zavřít popis alba 
19 komentářů
  • 28.12.2016
  • 26 244 zobrazení
oldahorak
Tak opět rekapituluji a vzal jsem to trochu víc z gruntu. Nejlepším přítelem fotografa je koš, takže jsem to zde na Rajčeti opět trochu promazal.
Už jsem dlouho nefotil a nespolehlivost některých lidí mi spolehlivě vysává i tu trošku energie co jsem si vždy pro focení schovával. Samozřejmě nechci napsat, že už nikdy fotit nebudu, protože stále mám nějaké plány a hlavně skvělou modelku a určitě spolu něco spácháme :-)
Chtěl jsem do alba sice max. 50 fotek, ale protože jde o fotky z posledních šesti let, tak nakonec jich je prostě víc.
Podobný výběr najdete i zde http://olda-horak.webnode.cz/.
Jinak víc fotografií je pouze na https://www.megapixel.cz/fotograf/172445 a https://500px.com/oldahorak.
Fotografie nejsou seřezeny chronologicky a i přes určitý vývoj si myslím, že i tak dokáží stát vedle sebe...
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
24 komentářů
  • listopad 2014 až prosinec 2016
  • 16 057 zobrazení
idea
Tak tuhle akci jsme začli řešit asi 3dny před odjezdem, plán byl projet si na kolech Slovinské alpy a pak se zregenerovat u moře.
Samozřejmě nestává se že by plány vyšli do puntíku, druhý den se kamarádka Ivanka cestou z jednoho kopce vysekala na kole dodřela si celou levou nohu a lokty na rukách,naštěstí hrozivě vypadající nehoda dopadla celkem dobře,jen na kola jsme mohli zapomenout.Schytala i pár stehů,a celou ji zafašovali.Samozřejmě druhý den ráno už jí velice obtěžoval prosakující hniz,a hledejte pak ambulanci kde vás budou převazovat,nakonec to dopadlo tak že si Ivanka nakoupila litry desinfekce a obvazů a sama se každou chvíli přebalovala,když lezla do moře pečlivě se zabalovala ještě do potravinářské folie, no pohled to byl opravdu úchvatný a turisté okolo měli o jednu atrakci navíc.Ale myslím že díky této nehodě to byl ještě o to úžasnější a akčnější týden volna který se jen tak neopakuje,nemám pravdu má milá Ivanko?:-)
Druhá část zde: http://nozicka.rajce.idnes.cz
více  Zavřít popis alba 
13 komentářů
  • červenec 2009
  • 14 205 zobrazení
ondrejhavelka
Přišel čas, abychom se vypravili hluboko do neznáma, mezi vesnice domorodých Himbů v odlehlé oblasti na hranici Namibie a Angoly. Je to okamžik přímo slavnostní. Domorodé kmeny mě tak fascinují, že když jsem prvně spatřil fotografii ženy z kmene Surma, s terakotovým talířkem pelele vloženým do proříznutého rtu, věděl jsem, že dokud tyto fascinující lidi nenavštívím, nebude mé srdce v klidu a bude mě stále plíživě a hořce obviňovat z lenosti a marnění času. Moje nitro mě rádo usvědčuje z hříchu nenaplňování mých možností. V ústech mám potom pachuť hořkosti, hrdlo sevřené a na hrudi tíhu všech těch nedozírných možností, které se snažím přehlížet a nenaplňuji je. Můj velký oblíbenec Mika Waltari často hovoříval se svým srdcem a občas jej někde zapomněl. Prožíval potom vzácné chvíle klidu. Mé srdce mi tento odpočinek zatím nedopřává. Stále mi poroučí, kam mám jít. Žene mě do nebezpečí, dobrodružství, riskantních situací a má z toho rozkoš a slast. Ale nezoufám si. Budu se srdcem hovořit jako Mika Waltari a třeba jednou najdeme společnou řeč a ono mi vše vysvětlí. Snad se tak stane před branami Damašku.

A proto jsme nyní tady v Africe a vyrážíme pěšky se zásobou vody a jídla na týden hledat zvláštní lidi, kteří se potírají červenou směsí sádla a hlíny. Opouštíme městečko Opuwe a sledujeme prašnou cestu vyšlapanou v písku. Směřujeme k nevysokým horám na hranici s Angolou. Čeká nás dlouhá cesta, a tak se příliš nevyčerpáváme mluvením a každý se při klidné chůzi probíráme vlastními myšlenkami. Ptám se sám sebe, proč vlastně Himby hledám? Co si myslím, že se setkáním změní? Možná přeskočí nedefinovatelná jiskra, která za čas rozžehne plápolající oheň v mém nitru. Ale možná ne. Možná se prostě nestane nic. S jistotou vím jenom to, že něco hledám. Jsem hnán nevědomostí, kterou toužím překonat. To duchovní hledání, hledání podstaty skutečnosti, jako by bylo od malička integrální součástí mé přirozenosti. Nemůžu se přestat ptát sám sebe. Nemůžu na to nemyslet. Hledání je motorem mého cestování po světě. Zatím si musím přiznat, že absolutně nemám jasno. Hledání je vepsáno do mého nejniternějšího nitra. Nemůžu před tím utéci. Zkoušel jsem to. Létal jsem větroněm, ale ani v záplavě adrenalinu při vývrtce (tři vruty větroněm střemhlav dolů) jsem z hloubi své duše nedostal ty sžíravé otázky. Právě naopak. Vždy, když jsem prožil něco výjimečného, něco krásného, zazněly ve mně otázky s ještě větší intenzitou.

Někdy trochu závidím lidem, kteří se neptají, o co tady vlastně jde, ale zároveň je považuji za duchovní tupce, chudáky, otroky doby. Vidím lidi inspirativní a lidi neinspirativní. Lidi, kteří si vybrali malý život a chtějí pouze náhražky, revivaly opravdového, život jenom jako. Bojí se něco prožít. I na cestách občas potkávám lidi, kteří si přesně naplánovali svou dvoutýdenní cestu do posledního detailu. Bojí se, aby se nešťastnou náhodou nevzdálili svému plánu, aby náhodou něco nezažili. Chtějí si jen odškrtnout navštívenou zemi ve svém bezcenném seznamu. Ale ve skutečnosti nechtějí být navštívenou zemí proměňováni, ovlivňováni. Jak odcestovali z domu, tak se vrací.

Existují ale jiní cestovatelé, ti kteří otevírají své duše novému a nechávají se proměňovat světem. Dostávají tvrdé rány i překrásná pohlazení, ale hlavně žijí své příběhy, ať už jsou jakékoli. Mé myšlenky stále krouží kolem Himbů. Co mě k nim tak táhne? Vždyť jim nebudu rozumět. Lehce se může stát, že si do nich budu promítat své dosavadní zkušenosti a hledat v nich to, co chci, a nikoli to, co v sobě opravdu mají. Ve skutečnosti jsem silně ovlivněn myšlenkou buddhismu. V patnácti letech se mi do ruky dostala monografie Tibetská kniha života. Byl jsem zcela paralyzován. Nedokázal jsem myslet na nic jiného a jediné, po čem jsem toužil, bylo zakusit hloubku buddhistické meditace v klášteře vysoko v tibetském Himálaji. Ten sen se mi vyplnil v devatenácti letech v Ladakhu. Cítil jsem se jako v ráji. Jako bych do té doby žil na špatném místě a teď se konečně vrátil domů. Prožíval jsem extázi. V hlavě si cestou skládám jakési kompendium svých buddhistických zkušeností, ale nedostávám kýžené odpovědi. Stále intenzivněji mi to připadá spíše jako extatické zavírání očí před realitou.

Ale co tedy hledám u domorodých kmenů? Snad jakousi původní nezkaženou moudrost. Tajně doufám, že ve svých tradicích nesou první vzkaz Stvořitelův člověku. Možná ano, ale dostanu se k němu? Jsem jazykově, kulturně, duchovně a myšlenkově absolutně vzdálen. Ta propast se přeci nedá překlenout. Pro mě ale musí existovat cesta k poznání, jinak by vše postrádalo smysl a mohli bychom se opravdu připodobnit opicím. My ale nejsme opice. Na jedné straně skládáme úžasnou hudbu, malujeme obrazy a stavíme babylonské věže. Na druhé straně se zběsile vraždíme ve válkách, soupeříme, vzájemně se ponižujeme a jsme neskutečně brutální sami k sobě. Nic z toho opice nedělají. Opice neskládají opery ani se hromadně nelikvidují v plynových komorách.

„Vesnice, tamhle,“ vytrhla mě Míša konečně z myšlenek, které mě začínaly svazovat a dusit. Znovu se hluboce nadechuji v naivní radosti, že se dnes stane něco krásného, pro co stojí za to chodit po Africe.
„No jo, je tam vesnička, snad bude himbská,“ přitakám a zrychlujeme. Za pár minut z vesničky vybíhají malé děti a ženou se k nám. Následující scénář je jako klon těch minulých. Radost dětí, tahání za blond vlasy, cesta do vesnice, představení náčelníkovi a usednutí k ohni. Náčelník vesnice je u Himbů stařešina, který se těší obrovské důstojnosti. Stařešina pokynul, aby ženy připravily čaj, a my se rozhlížíme po vesnici. Kruhové hliněné chýše mají špičaté dřevěné stříšky. Jsou velmi malé, na prostor si zřejmě Himbové nepotrpí. Ve vesnici je asi dvacet chýší a celá vesnice je obehnána dřevěnou hradbou, prý kvůli divoké zvěři. Ženy jsou potřeny červenou směsí. Vlasy mají spletené do copánků, pokrytých hlinkou, takže připomínají jakési hadice, na koncích roztřepené. Na nahých ňadrech nosí velkou mušli homolici. Suknice je zhotovena z hovězí kůže a je také potřena červenou směsí.
Musím popravdě říci, že Himbové jsou snad nejvlídnější lidé na této planetě. V této vesnici, jejíž jméno je pro našince nevyslovitelné, se něco chystá. Himbové mají jakousi slavnostní, rozvernou náladu. Ve vesnici jsou i muži, takže by se mohlo opravdu k něčemu schylovat. Běžný den u Himbů je totiž velmi nudný. Ve vesnici se neděje prostě nic. Dnes tomu zřejmě bude jinak. Himbky se pečlivě potírají svou červenou směsí. Muži posedávají ve stínu pod stromem spolu se stařešinou a popíjí jakýsi alkoholický nápoj vlastní výroby.

Přichází k nám jeden z mužů a zve mě do stínu za ostatními. Míše ukazuje směrem k ženám, které se potírají červení. Pochopili jsme, že přípravy probíhají odděleně, a tak Míša odchází za ženami, které ji okamžitě vítají a přijímají mezi sebe. Já naopak usedám pod strom a přímo od stařešiny dostávám misku nápoje, který smrdí jako máloco na světě. Vzpomínám na všechny zdravotní komplikace, které jsem si vykoledoval na cestách pitím podobných nápojů, ale odmítnout nemohu, to zkrátka v této situaci nelze.
Po staročeském způsobu vyprazdňuji misku na ex, čímž vzbuzuji velký obdiv a snad si získávám i trochu respektu. První bariéry jsou, zdá se, prolomeny. Třetí miska mi už v hlavě působí pořádný zmatek a jediné, na co si vzpomínám, je oblíbený Kaptahův lomcovák Krokodýlí ocas ve Waltariho Sinuhetovi. Spisovatel Paulo Coelho by asi poznamenal, že celý vesmír se rozezvučel a vychází mi na pomoc. V hlavě duní jako v prázdném sudu a neustále mi naskakuje jedna myšlenka z mých filozofických studií – receptivita je komplementární prvek sebesdílení. Jakkoli sem ta myšlenka právě teď patří, není mi vůbec milé, že se jí nemohu zbavit. Mám sžíravou chuť, přeložit tu větičku do himbštiny a čtvrtá miska smradlavého nápoje mi v tom, zdá se, pomáhá.

Himbové se smějí. Ačkoli jsem si původně myslel, že myšlenka je vážná a hluboká, nyní si uvědomuji, že je vlastně ohromně legrační. Receptivita je komplementární prvek sebesdílení. Himbové to pochopili dokonale a umožnili mi úplně jiný pohled na věc. Nebo že by to byl ten omamný lomcovák, co mění moji perspektivu? Právě jsem zapomněl, na co myslím. V hlavě už mi nenaskakuje nic. Hledím do stromu jako idiot. Himbský Krokodýlí ocas mě uvrhl do zvláštně prázdného deliria.
Uběhlo několik prázdných hodin. Nemám ponětí kolik. Přicházejí ženy a Míša si všímá mého debilního pohledu. Tvrdí, že byla s ženami jen asi dvacet minut, ale já jsem si jist, že to bylo alespoň deset hodin. Kontroluji slunce. Zdá se, že je na stejném místě, což potvrzuje Míšinu verzi. Znovu zjišťujeme, že naše strategie, která káže požívat cokoli, co mění vnímání světa, pouze jednomu z nás, je užitečná. Už mnohokrát se v Africe osvědčila.

Něco se začíná dít. Himbské dívky chodí kolem obřadního ohně a začínají tleskat. Muži si sedají kolem nich. Za několik minut se chůze mění v divoký tanec. Do nohou se mi vrátil cit a v hlavě už nemám takové prázdno jako před chvílí, a tak mohu pozorovat ty zvláštní pohyby a fotit. Je to úžasné. Opravdová himbská kenoze, vyjítí ze sebe prostřednictvím tance. Rytmus tleskání svádí do jakéhosi transu. Vesnici vládne bezstarostné opojení. Nemáme nejmenší tušení, co se vlastně slaví, ale to vůbec nevadí. Prostě se účastníme něčeho, co je příjemné, a já se přitom sžívám s myšlenkou, že nic zásadního se od Himbů nedozvím. Jedno je ale jisté, nabídli mi jiný pohled. Na vše lze nahlížet jinýma očima a odlišnost Himbů se prostě musí zažít, je totiž pouhým písmem nepřenosná.

Z našeho cestopisu Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.
Koupit on-line: https://www.bux.cz/knihy/205191-cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou.html
více  Zavřít popis alba 
419 komentářů
  • leden 2009 až květen 2016
  • 12 468 zobrazení
spilberk
Třetí focení s Michaelou, původně jsme měli v plánu fotit úplně jiný styl, ale tato lokace zcela změnila náš záměr..........
více  Zavřít popis alba 
31 komentářů
  • 21.4.2012
  • 10 920 zobrazení
petruno
Původní plán na dovolenou - Černá Hora, národní park Durmitor s protékající řekou Tara a nejhlubším kaňonem v Evropě zkrachoval pro malý zájem. Z důvodu nepřízně počasí jsem se rozhodl pro termální koupaliště na Slovensku. Jak se ukázalo později byla to správná volba, neboť v té době nebylo nejlepší počasí ani v byvalé YU. První den foukal nepříjemný studený vítr ale v bazénu s termální vodou a
teplotou 30 °C se to dalo vydržet, následující dny už teplota vzduchu a bazénů jenom stoupala až k tropickým hodnotám. Malý bazen byl jak vana na koupání s teplotou přes 35°C. Abych se ochladil chodil jsem z velkého bazénu pod studenou sprchu. Koupání bylo špicový, problém tak byl jenom, že v okolí do 50 km není nic extra zajímavého na shlédnutí. Kluci si užili vody do sytosti od rána, po snídani s malou přestávkou na oběd až do večeře ve vodě. A občas i noční koupání. Tímto způsobem se nám podařilo přelstít chladné počasí. Každý den večer v Diakovcích vypustí oba bazény aby ráno v nich byla nová čistá a teplá voda. Na noční koupel jsme chodili do Horných Salib. Navštívili jsme i naše známé v Seredi. Kemp i koupaliště bylo zpočátku prázdné a později se přece jenom trochu zaplnilo. Nové a čisté socialky zaslouží 1, nejbližší prodejnu na ranní čerstvé róžky v 6 km vzdálených Horných Salibách vynahradil pán hlavný ze stánku s občerstvením, kde jsem večer mohl objednal cokoliv a ráno to bylo u stanu. Snad jediná chyba na kráse byla stará budova v nedokončené demolici a tím hyzdila celkový pohled na atreál. Jednoho rána se u bazénu objevila prapodivná konstrukce na přívěsu za auto, byla na tom sedačka a tak se dalo vytušit co je to za ždímačku, přemlouval jsem kluky jestli to zkusí, musel jsem to nejdříve ukázat sám a pak nebyl problém, příklady táhnou. Začátek alba, tucet fotek je nedaleko nás na koupališti ve Skrovnici a konac alba je doma u počítače, kluci měli téměř 14 dní absťák že nemohli hrát hry, trohu jim to vynahradil tablet s GPS, závěr je u známých na zahradě kam přijel kámoš Jura s rodinou z Ostravy. Během dovči zbyla každý den chvilička i na krátké opáčko učení. Na několik dní nám dělal společnost motorkářský gang, dokonce i jedena trojkolka z Ústí nad Orlicí. Jen pro zajímavost cenové rozpětí trojkolek 250 tis. až 1 milion, nejdražší byla žlutá trojkolka s motorem z Tatry 613 o obsahu 3,5l a výkonem 200 koní s funebráckým přívěsem jak z amerického westernu. Kluci Ondra a Patrik měli oči navrch hlavy a dovča se jim moc líbila. Krátká zastávka doma a jedeme na další týdenní dovolenou po ČR a Šumavu.
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2013
  • 12 507 zobrazení
simulky
Horní Planá
Frymburk,
Lipno nad Vltavo
Český Krumlov
Hluboká
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • červenec 2011
  • 11 324 zobrazení
barbucha007
....dámská jízda v Horní Plané u Lipna....
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2009
  • 8 769 zobrazení
radostal
pobyt v penzionu Livada (4 noci), Kranjska Gora, Julské Alpy, Planina v Klinu a Koča v Krnici, můstky Planica Nordic Centre Rateče; Mojstrana - pod severní stěnou Triglavu; koupání v moři - Strunjanské útesy, Izola; Itálie - Castelreggio Sistiana (místo natáčení filmu Účastníci zájezdu), Portopiccolo; hřebčín Lipica; jezero Bled; Villacher Alpenstrasse, Faaker See; květen 2018
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • květen 2018
  • 8 920 zobrazení
morefuckova
Kategorie: zábava
více  Zavřít popis alba 
  • 11.11.2012
  • 7 708 zobrazení
teqiulka
Tablo 4.A Gymnázia Uničov. Naše tablo je v královském stylu :-) Ty kresby na obličeji namalovaly holky od nás ze třídy, jediný pan třídní se nenechal pomalovat. Uprostřed panelu je prohlášení naší třídy. Na zemi kolem tabla jsou jednotlivé medailonky každého z nás (plány, moto, vzor,...) a jako dotvoření také královské jablko, žezlo a korunu a samožřejmě nemůže chybět truhla plna peněz. Na skle naboku jsou fotky ze školních akcí...
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2008
  • 7 534 zobrazení
hankahanci
  • červenec 2010
  • 7 495 zobrazení
mamane
  • srpen 2011
  • 7 656 zobrazení
boyrough
Zde na tomto místě Vám chci tak trochu vyprávět a tak trochu ukazovat svoji šikovnost či nešikovnost při stavbě malého, 1 x 1 metr velkého kolejiště. Kolejište by mělo znázorňovat jakousi zapadlou vedlejší trať, nebo možná lokálku, kdesi v nějakém zapadlém koutě(možná i jižních) Čech ve IV. epoše . To je totiž doba, kterou jsem tak trochu zažil a občas na ní s nostalgií vzpomínám. S nostalgií proto, protože jsem byl mladý.
Námět je z 1.dílu plánů kolejišť od pana Milana Ferdiána (kolejiště Paskov), ale bude malinko upraven a přizpůsoben mé (ne)šikovnosti, (ne)trpělivosti a materiálům, které používám, nebo hodlám použít. Kolejový plán je téměř totožný s tím který je v knize, ale krajina (pokud ji dokončím) zaznamená určitých (asi velkých) změn. Časově by mělo být kolejiště zasazeno do období 80 - tých let dvacátého století a pozdního léta/ začátku podzimu. Koleje používám stále takové ty plechové, vyhovuje mi totiž jejich geometrie. Vím, že celkový dojem bude starým typem kolejí degradován, ale nějak mě to netíží. Ovládání je a bude plně analogové s pulzní regulací jízdy vlaků. To bude jedna z těch novějších metod, které využiji. Vyhýbky a ostatní příslušenství bude mít ovládání také analogové. Pěkně postaru, klávesnice - relátka. Provozovány budou krátké nákladní a osobní vlaky a sem tam nějaký ten manipulák. Na dlouhé vlaky toto kolejiště opravdu není a nebude postavené. Pracovní název je zatím Packov.
Packov proto, protože jsem asi tak trochu packal. Lepší už to asi nebude. No posuďte sami.
Kategorie: koníčky
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2014 až srpen 2018
  • 6 824 zobrazení
waverka
Ahoj, toto album nafotili účastníci srazu, celkem nás bylo 27. Příští VIII. FOTOSRAZ plánujeme na KOKOŘÍNSKO 13. - 15. května 2016. Podařilo se zamluvit penzion v Holanech pro ubytování 35 osob. Bohužel, už jsme penzion zcela osadili. Kolegové, kteří se přihlásí později si budou muset ubytování zajistit sami.
Na programu je focení a turistika na Kokořínsku, plán bude určen především počasím a výběr z několika variant si udělá každý dle svých zájmů. Na sobotní večer připravujeme prezentaci snímků účastníků - promítání obrázků se slovním doprovodem - si připravte v maximálním rozsahu 5 minut na navržené téma: Čím potěším své kolegy...
Zde je tabulka, kam se mohou zájemci o náš jarní fotosraz předběžně zapsat: https://goo.gl/Ri6aC6
Prosím, připište se do tabulky i v případě, že máte jen zájem s námi vyrazit na některý z výletů či sobotní prezentaci. Waverka
#fotosrazy
více  Zavřít popis alba 
1 150 komentářů
  • podzim 2015
  • 6 884 zobrazení
petruno
jsou komentáře kluků z naší týdenní dovolené po ČR. V pátek mi máma předala kluky opět nemocné, Ondra má střevní problémy a Patrika bolí břicho, dovolená je v ohrožení, odkládám odjezd o dva dny, zatím cestujeme po okolí. Každy film, divadelní hra i dovolená má ku konci gradovat, začínáme v Milovicích parkem Mirakulum http://www.mirakulum.cz/ Vstupné, projížďka BVPečkem, nějaká dobrota a necelý litr je v prachu, nelituji ani utracené koruny, parádní den plný zábavy, večer přemýšlím zda to jde vůbec ještě klukům nabídnout něco lepšího a zajímavějšího. V rukávu mám eso - letní lyžování, skiarena Milovice, http://www.skiarena-milovice.cz/ jediná umělá celoroční sjezdovka ve střední Evropě. Krach, Po a Út zavřeno. Jedeme do Pece a na Sněžku, další rána, Pec ucpaná a lanovka taky, otáčím auto a v hlavě mi to šrotuje co teď. Zkouším letiště ve Vrchlabí a vyhlídkový let nad Krkonošema, neúnosná cena a usmlouvat nejde. Náhradní program ZOO v Chleby http://www.zoochleby.cz/ a hospoda v Dětenicích http://www.restu.cz/stredoveka-krcma-detenice/?gclid=COThwvPv9sYCFS3ItAodnK0MLQ Dostáváme se do normálu podle původního plánu na Kozákov http://www.kozakovchallenge.cz/cz/press/ a kemp Lážo Plážo, kopec Babí a pevnost Stachelberk http://www.stachelberg.cz/ rozhledna Eliška, Prkenný Důl, restaurace Bret http://www.bretcz.cz/, oběd s neskutečně příjemnou obsluhou. Dáváme si menu, funíme po polívce, druhý chod zvládám s obtížemi, kluci odpadají, přichází zákusek, rezignují i já. Přichází číšník a sám nabízí termo krabičku na nesnědené jídlo. Paráda, vezeme si s sebou večeři. Pokračujeme na koupaliště v Jaroměři, na noc odjíždíme do ATC Rozkoš http://www.atcrozkos.cz/ stánky s tretkama a pouťové atrakce atakují peněženku, ale ne moji, kluci dostali na začátku dovolené žold a s nim musí vyjít, noční život a tanečky v kempu nejvíce učarovali klukům. Blíží se závěr týdne a já mám ještě v plánu pevnost Josefov http://www.pevnostjosefov.cz/ oběd v restauraci Na stráži, dodržujeme naplánované. Odjíždíme z Josefova směr RK. na konci obce je letiště, domlouvám na zítřek let s Cesnou 182 po části našeho pozemního toulání. Bomba předposledního dne jsou motokáry ve firmě Pujami http://www.pujami.cz/ v Rychnově nad Kněžnou. Na poslední noc se jedeme vyspat na zahradu do Ústí, ráno kluci vstávájí jako obvykle pozdě, desátá hodina, blesková snídaně a za dvě hoďky sedíme v letadle. Patrik v letadle už seděl ale Ondra letí poprve. Vidíme téměř všechna místa kde jsme celý týden cestovali, i kemp ATC Rozkoš a misto kde jsme tábořili předešlý den. Dosedáme a spěcháme na oběd, ve tři mám kluky předávat mámě, vidím že to nestihneme posílám SMSku že přijedeme o něco pozdéji. Po příjezdu domů mi kluci pomáhají vyložit věci z auta, při druhé várce potkáváme mámu, nadává že jsme přijeli o necelou půl hodinku pozdě, neustále provokuje a brání mi v cestě, nakonec se spokojí s tím že mě nakopne, dívná to můra. To co jsme s klukama zažili a viděli nám ale už nevezme nikdo ani ona. Plánovaný rozpočet na dovču jsem celkem odhadl, měl jsem ještě nepatrnou rezervu na nepředpokládané a zajímavé místa podél naší trasy.Odkaz na druhou naší společnou dovolenou s klukama http://petruno.rajce.idnes.cz/Westernove_toulani
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • červenec 2015
  • 7 647 zobrazení
janavavrova
aneb, jak jsme se s kamarády rozhodli, že v pátek 8.8.2014 nebudeme lenošit :))) původní plány byly celkem jiné. Jasné bylo, že kluci dávají celý dlouhý triatlon, já jsem tak nějak koketovala s tím krátkým (kde se na kole nemuselo do kopců) ... jenže jsme tak jednou zapíjeli zlato z inlinu (mimochodem, inline jsme taky domlouvali tak nějak pod parou) a samozřejmě bráchova hláška kdo jde krátký triatlon, jako by nešel žádný a nápad, že Pavla by se taky mohla zúčastnit. A ona že nejezdí na kole a bráchu tedy napadlo, že dáme štafetu, my obě vehementně všechno odsouhlasily, že a Silva neměla na výběr, protože někdo s náma jít musel :))) Úplně první plán: Pavla: 350 m plavání, Silva: 16 km kolo a já: 4,5 km běhu ... to se nakonec změnilo a my si to přehodily. Takže vlastně tomu, že si dál bráška skleničku, vděčím za to, že jsem se tenhle den ocitla v kopcích nad obcí Karolinka :))) kde jsem ale původně vůbec nechtěla být :)))
více  Zavřít popis alba 
  • 8.8.2014
  • 8 095 zobrazení
baruliiina
původní plán se ani nekonal.... a tak jsme zůstali spát v olivovém háji, navštívili Granadu, místo Sierry Nevady zůstali v Beneficiu a místo sluneného počasí pršelo a v horách sněžilo...
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2014
  • 5 859 zobrazení
adolf-braumeister
Zaskočilo mě, jak velký úspěch mělo album Erotický veletrh 2017. Protože mám ještě další fotky, přidávám další album. Původně to vůbec nebylo v plánu, ale jak říkám, váš zájem naprosto zaskočil.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.11.2017
  • 8 697 zobrazení
rencos
Na svátky Cyrila a Metoděje jsme původně chtěli prostoupit Cassinovou cestou na Piz Badile. Potom se plán změnil na Ortler, ale z důvodu hrozících víkendových bouřek a špatného počasí v celých Alpách nakonec jako náhradní cíl volíme italské Arco. V konečném složení já, Silva a Michal nabíráme v Praze Pepase a notoricky známou trasou se nocí probíjíme až k Lago di Garda. V sobotu ráno pak vyrážíme ztrestat plotny na Corno di Bo a stáváme se tak němými svědky závodů plachetnic snad všech kategorií na hladině blízkého rybníka. A vypadalo to fakt dobře. Kromě rozlézací linie tak za 4b úplně vpravo si se Síí dáváme pětidélkovou cestu za 5a v pravé části stěny až ke sloupu. Zbytek horkého dne trávíme už jen pod hladinou jezera. V neděli Pepa vybírá oblast Muro dell'Asino v západní stěně Monte Colodri. Po první cestě Bart 5a s převislým nástupovým bouldříkem dáváme další 5a za klukama, potom cestu za 5b hned vedle a na závěr Síí poprvé sama vytahuje jedno 4c. V pondělí leje, tak jedem domů.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • červenec 2009
  • 5 370 zobrazení
cheva
plány
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • červenec 2008
  • 5 427 zobrazení
bennici
Konečně nás po 5ti letech navštívili Kašparovi. Huráá. a akce to byla opravdu zdařilá. jen škoda, že musela teta Renďa v neděli zpátky domů. ale i tak si myslím, že jsme toho hodně stihli a dost jsme si to užili. prostě byla to paráááda a bylo to dobrýýý. sobota - procházka po Kamenici. neděle - původně plno plánů nakonec jsme byli rádi, že jsme stihli Mýdlárnu, Belveder a Pastýřskou stěnu. pak už jen nádraží. pondělí - Jehla, Ponorka a v uterý frčeli Kašpárci domůůů. Bééé. jooo a pro příště teta, trošku zrychlit to převlékání z pyžamka. sodoma komora.
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2015
  • 5 663 zobrazení
zecvrcovic
Něco málo o Burkitt lymfom ... neboli NHL
Základ je oslabený organismus a jedna zmutovana buňka ( kterou imunitní systém nezlikviduje ) a ta se velmi rychle množí vytvoří nador ( zjistitelny CT, magnet rezonanci ci pet ( velmi drahé vyšetření, lékaři k němu přikládají az po několika dnech, týdnech někdy i měsících), ale velmi rychlá zmutovana buňka se velmi brzy dostane do krve. Krvi se šíří velmi rychle a tvoří další a další nádory na vnitřních orgánech (játrech, střevech, plicích, ledvin, mozkomišnim kolem v páteři do hlavy napadne CNS.(od 1 buňky do smrti jsou cca 2 měsíce).
Kaju začal začátkem března 2017 bolet kotník. Přijeli z lyží, tak jsme daly pauzu. Nechali si nás na dětské pediatrii v Motole. Kaja začal mit průjem a tak diagnostikovali salmonelozu ( podle sono vyšetření velke kličky ve střevech - dalsi znak burkitt) a na bolest 4x denně ibalgin a kdyz si řekl dostál navic.Kája uz na nohu nemohl ani šlápnout.po týdnu mu rostlo cosi v ústech. Chtěla jsem kontrolu zubaře.
Po týdnu ATB mi lékarka naznačovala ze si bolest vymýšlí a ze uz pro nás nemaji místo. Po druhé jsem si vyžádala kontrolu zubaře ( jelikož z výsledků rentgenu tak nic nebylo). Zubař na druhé kontrole v úterý rekl, že se ve čtvrtek udělá biopsie (odběr tkáně... dělá se I u vnitřních orgánů) a že vy velmi rád přízval i onkologii a udělali pri narkoze i odber kostní dřeně.
Moje reakce .... udělejte co musíte, hlavně už zjistěte co mu je.
Ještě ten den večer v 18h přišla primářka hematoonkologie Mudr. Šramkova a rekla, že na 100% podle 1. Krevních testů bylo jasné že patříme k nim. Když jsem dočetla na vizitce lékaře znova Hematoonkologie, bylo mi strašne
Ještě ten večer dostal tzv. Zakapani vodou 250ml na hodinu 6l/den. Dostala jsem hromadu papíru (souhlas ... nejvíc mě udivil souhlas na transfúzy krve ..ze muze dostat aids
Další den 6.4. 2017 Kaju
Ten den, jsem jela domu vyprat, jediné co jsem manželovi dokázala, říct, že léčba bude trvat hodně dlouho, na vic at se me neptá. Když jsem přijela Kaja byl po zavedení centrálního katetru do srdce (nutný, jelikož žily by chemo nevydrželi a popraskali by). Po odberu kostní dřeně( z obou kycelnich kloubu) a lumbalni punkci ( odběr mozkomisniho moku z páteře).
Přišel PAN onkolog Mudr Sumeauer a seznámil me. Jeho slova co si pamatuji " je to leukemie Burkitt, v kostní dřeňi uz ma 37,5 procent (blastu- špatných buněk), ale skvělé je že to umíme léčit". Já " a úspěšnost ?" on "85%" a ja " a kdyz se to vrátí ?" On " tak to je konec další léčba neni"
Kaja měl nejen nador v kotníku, pod kolenem cca 10cm, na stehnech, ale i u životně důležitých orgánů u plic, jater, srdce, ledvin, střevech a v obalu mozku a uz 37,5% v kostní dřeňi.
Lékaři zahájili chemoterapie plán byl (A, B,C a A, B,C ) v Bloku A, B měl obden lumbalni punkci ... a skoro pořád spal. Lékaři, sestry pořád všichni lítali, měla jsem pocit jako by byl Kaja jediný pacient. tenkrát jsem mohla na Jip jeste spát.
Po 1. Bloku chemo se Kaja rozsypal Mukozitida ... rozpad sliznic ( tzv. Oloupe se celá vnitni sliznice - ústa, jícen, žaludek, střeva.. ) jedine kde to lze vidět jsou ústa. Kája byl v této době silný a pod morfinem polykal 20ml nutridrinku denne ( protože i do tech strasnych sliznic se musí něco dostat, nitrozolni vyziva nestaci za 14 dní s schodil 8kg.

Po 6 týdnech mel povoleno zvednout se z postele a jit do sprchy. usadila jsem ho do sprchy a rychle jsem prevlekala postel v tom Kaja křičíz postele nic nevidím. opatrně jsem ho odvedla do postele a nez přišla lékarka Kajovi zůstali strnule zvedla ruce. okamžitě magnetickou rezonanci hlavy ... krvácení tam nebylo uf.
dali mi diazepan a za pár hodin se zrak vrátil.

Další blok chemo byl vymenem B za C, jelikož by B nevydržel Kaji organizmus.Před 2 blokem byl.vymenen centrální katetr za tzv. Dlouhodobý a 2 měsících jsme mohly domu do izolace. Kája mel oholenou hlavu a 8kg min.. taková trochu chodici kostra . Jeho kamarádi, které jsme museli z důvodu hygieny a izolace rapidně zmenšit. Riziko infekce je mnoho násobně vysoké Zobrazováci metoda Pet/ct ( lidově tunel) diagnostikoval, že je Kaja v remisy ( chemo zlikvidovalo viditelné rakovinové buňky) .
Pak uz se jen bloky a nasledky opakovali, mukozitida, vysoké teploty, prujmy, zvracení ... V první chvíli je to sok, ale člověk si zvykne. Kája často a šílené řval "Já už chci být zdravej!!!"
V srpnu 2017 dokončil bloky Chemo a v začátkem října mu vyndali centrali katetr.
V listopadu ho ovšem začala bolet noha zas. Podle krve čistý ( ale zas chyba lékařů, jelikož burkitt začíná většinou jako onkologicke onemocnění - čili místní nador az po nějaké době se dostane do krve). sami jsme šly na ortopedie Kladno a odeslani primáři. Ten udelal rtg ..a ukazal mi mezeru mezi kostí a okostnici a po prostudování předešlé diagnózy nas okamžitě odeslal na motol. Jeli jsme okamžitě. ortopedii v Motole na rtg nic neviděli. Diagnostikovali narazeny dali berle a odlehcujte. neubehl ani tyden a ja byla v Motole zas.... prostě ho bolí noha a ma to otekle. Mudr na ambulancí (podle krve je zdravi), tak jdete na ortopedii ( sem k nám c Motole je super - mi septala mudr) Ortopedi dali na 3 tydny sádru a berle a oblíbený ibalgin.
když Kajovi sádru sundali zařval bolesti () No neřvy tak to bolet nemůže. já nezdá se vám to větší... sestra jj taky bych řekla. pan ortoped, no tak já vas objednám na příští týden ke specialistovi na kosti a ja co sono, magnet. ? On.. Jj to on vás asi pošle.
myslela jsem, že omdlim (asi?, kdy? Po novém roce?)
Jeli jsme zpět na Kladno, kde kdyz jsem primari vyprávěla nevěřil svym uším... okamžitě vytelefovnoval magnetickou rezonanci 20.12. 2017 .
následně po 2h odpočinku v kladenske nemocnici kuli kontrastu, zavolal mudr Zahradníček, že můžeme jít domů, ale at jsme na tel. pan primář to zařizuje s Bulovkou.
Ještě odpoledne telefon, zítra v 8h nástup na Bulovku a počítejte ze tam zůstanete. pátek pred vánocemi a ja mela jit Kajovi říct, že musíte do nemocnice a že tam asi zůstane... nepopsatelné.
22.12.2018 nástup na Bulovku v 8h ... příjem, rtg, sono, ....vyšetření uplne celkové, ale z úst lékaře zaznělo... pustíme vas domu na vánoce, dojedete 27.12. a 28.12 uděláme biopsii do te doby nutné chodit o berlich. Kaja je uklidnil vánoce doma!!!
To jsem netušila ze skutečný šok je teprve přede mnou. 28.12. udělali biopsii... nález lymfom..., já i kdyz sectela jsem nevěřila, nerozumela (asi mi to mozek nechtel připustit) 29.12 si nás taťka odvezl domu. sotva jsme byly 1h doma telefon z ambulance v Motole... jak si to představujete, že jdete jinam, že jste nám nic nerekli, jste měli říct, že nejste spokojeni s ortopedii v Motole, že takhle dostala ona vynadáno od primáře, ..... a okamžitě prijedte! ja " proč vysledky biopsie nejdříve v pondělí, vy víte něco víc než my"? mudr ne, ale musíme počítat s relapsem, musíme udělat další vyšetření kostní dřeň.... tak dojeďte zitra v 8h.

Odber kostní dřeně- A čistý. moje dilema podepsat mu revers a strávit mozna poslední silvestr doma nebo zkusit léčbu. Dnes dekuji za přemlouvání mudr
Kudrnovskou a Mudr Smiškem. Silvestr traveny v Motole pod atb. Po silvestru vysledky biopsie nemoc se vrátila. šance na uzdravení 5 % i s transplantaci kmenovych buněk.
Protokol jasný 3 bloky chemo ( stejná chemo, ale tentokrát klapalo 5 chemo najednou + voda + lek na ledviny ) a l tomu jsme podepsali vyzkum léků ibrutinib ( Pro celou Evropu mela obsahovat 70 členů 9.1. zařazen jako 33 . z Evropy
V ČR v Motole byly předtím 2 případy z relaps leukemie Burkitt a ani jeden nepřežil následné bloky chemo. Strašná představa.
1. blok celkem v pohodě u 2. Kája nezklamal a předvedl se. . 4x během 24h sepse (otrava krve) mudr Sumeauer ve službě... jak běhal ke Kajovi zabouchl si dveře na lékařský pokoj a tak spal ( pokud se te max hodině nechá říkat spani) pred kajovym pokojem.
druhý den večer sotva jsem dojela domu, kaja volal ze je mu zas zima ( teplota pri sepsi během minuty z 36-39 ...A zimnice) a at přijedu, celou dobu jsem.s ním mluvila a slyšela i doktorku. než jsem dojela zacal zvracet... bývá často, jen asi málokdo zvrací na prodlužováku, ve kterém mel telefon.

když jsem přijela uz byl stabilizovaný a Mudr... mi říkala, že už jen zvrací a ja... to je skvělý kdyz na prodlužováku..... myslela jsem ze to s ní praští, když jsem zpod emitky vyndaly ten prodlužovák.

3 chemo vcelku dobrý.
každý den, který jsem ráno přicházela na Jip, jsem přicházela s tím, že nikdy nevim co se mohlo pres noc stát. Během několika měsíční léčby jsem zažila mnoho dětí, které léčbu ci následky nepřežilo, čest jejich památce a mnoho sil rodičům.
léčba, no léčba, spíš snaha o likvidaci rakovinovych buněk je stále ve vyzkumu a každý organizmus reaguje jinak. Lékaři se snaží udržet základní životně důležité orgány a každou kapkou chemo doufají, že je organizmus natolik silný, že to vydrží.
. Na testy jsme šly jen, otec, já a Honzík (ostatní členové mohly jít do centrálního registru). Schoda u rodiče je 1 z milionů a schoda sourozence je 20%. nikdo se neschodoval. Darce se našel velmi brzo později dokonce 4 všichni sedli 9 z10, super. Kája dostal svou transplantaci kmenovych buněk u leukemie od darce z ČR.
Měsíc pauza od chemo pred transplantaci (úplnou výměnou krve ze skupiny A ma nyní 0)
Kája sekal trávu, nezapomněl se vybourat na čtyřkolce, kterou dostal k vánocům.
5.6.2018 nástup na TJ ( transplantacni jednotku)
15.6.2018 mu byla provedena transplantace kmenovych buněk s periferiemi
Po 21. dnech od transplantace nas pustili domu ...neuvěřitelně rychle
další dny a měsíce čekání...jestli a jak se uchytí. GVHD ... reakce stepu a Kaji buněk.kožní vyrazka, průjem, občas zvracení... naštěstí bez teplot ... samozřejmě v nemocnici pod dohledem lékařů cca 4 týdny pod kontrolou
nyní je Kaja po 180 dnech po transplantaci kmenovych buněk a tímto lékaři berou transplantaci jako úspěšnou
Karel Stanek přepsal tabulky a je 1. ČR, který má úspěšnou transplantaci kmenovych buněk u leukemie Burkitt..
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2014 až červen 2019
  • 5 128 zobrazení
reklama