Hledání

150 027 vyhledaných výsledků

Pexeso pro děti
na prázdniny

Za pár korun spoustu legrace
a ještě dětem cvičíte paměť.
Kód: NaPrazdniny

199 s kódem
tygricinj09
Poslední turnaj sezóny se nesl hlavně ve znamení omluvenek, takže jej kluci odehráli jen v 7 lidech, a to nebyli ani všichni zúčastnění úplně zdravotně OK. Nepříliš dobrý stav týmu se projevil v posledních dvou zápasech, které skončily debakly. Je na čase hodit tuto sezónu za hlavu a věřit, že po prázdninách přijde výsledkový i herní obrat.
Kategorie: dětisport
více  Zavřít popis alba 
  • dnes
  • 5 zobrazení
  • 0
lenjessie
Bola to jedna z najťažších túr, akú sme kedy absolvovali. Bola však aj jedna z najkrajších a najtajomnejších. Vysokotatranská odysea.
Pôvodná trasa mala viesť celou Bielovodskou dolinou - najrozsiahlejšou dolinou Vysokých Tatier, Kačacou a Litvorovou, až na dno Zamrznutého kotla k Zamrznutému plesu pod Poľským hrebeňom, do Poľského hrebeňa a ďalej dolu Velickou dolinou až k Sliezskemu domu. Bielovodská dolina bola však v prvý deň turistickej sezóny uzatvorená kvôli odstraňovaniu nebezpečných, suchých a popadaných stromov. Mali sme však informácie priamo od zamestnanca TANAP-u a Horskej služby, že sa tak bude diať až o pár dní a že cez rampu so zákazom môžme kľudne prejsť. A tak sme i prešli, ale pri jedinom oficiálnom horolezeckom táborisku na Poľane pod Vysokou nás iný lesník TANAP-u chcel vrátiť naspäť. Nakoniec nám však vďaka známosti povolil ísť ďalej, no nie priamo Bielovodskou dolinou, ale nenápadným strmým chodníkom jej bočnej visutej doliny, ktorým už nik nechodí a ktorý nás doviedol do 40 rokov zatvorenej Svišťovej doliny! Nádhera!!! Kráčať chodníkom, ktorý živú ľudskú dušu toľko rokov nezažil... Vidieť miesta, ktoré už toľko rokov nezhliadol žiadny smrteľník... Hľadieť na úchvatné výhľady, ktoré sa len tak hocikomu nenaskytnú... Náročné a strmé šliapanie zeleným sviežim chodníkom, tichá a krásna Svišťová dolina, horúco a snehové polia, ešte stále z veľkej časti zamrznuté Zamrznuté pleso, prekrásne Litvorové pleso, veľmi náročný výstup do Poľského hrebeňa a rovnako náročný - už náš tretí - zostup druhou stranou cez reťaze, opäť snehové polia, kamzíky, svište a skvelí ľudia... Nezabudnuteľné chvíle a precítenie toho všetkého zanechalo moju dušu opäť o niečo bohatšiu, krajšiu a pokornejšiu.
Rovnako ako pred rokom, i teraz sme šli do našich milovaných veľhôr osláviť Gorkine narodeniny a ja som neskonale vďačná a patrí jej môj najväčší obdiv, že celé toto náročné putovanie zvládla aj vo svojich jedenástich rokoch a že mi i teraz bola tou najúžasnejšou súputničkou, akú si len človek môže želať. Tento prechod od Lysej Poľany pri poľských hraniciach krížom cez Vysoké Tatry až do Tatranskej Polianky bol takým posledným neznámym cieľom, ktorý nám ešte chýbal vo Vysokých Tatrách prejsť. (No dobre, ešte jeden máme v zálohe...) ;-) A som šťastná a hrdá, že sme ich celé prešli spolu, že všetky tie štíty, doliny, plesá a sedlá sme mali možnosť uzrieť a že celé naše vysokotatranské dobrodružstvo zvládla Gorka zrejme ako jediný a výnimočný pes na svete. ;-)
Z množstva fotografií som do tohto albumu vybrala tie, ktoré sa vám od prvej po poslednú budú snažiť vyrozprávať jeden nádherný príbeh, príbeh dlhého a náročného putovania, príbeh vysokotatranskej odysey...
více  Zavřít popis alba 
  • včera
  • 13 zobrazení
  • 0
emikes
PŘÍBĚHY NAŠICH SOUSEDů
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Chvályhodný počin mají za sebou účastníci slavnostní prezentace příběhů, které by neměly zůstat zapomenuty. Příběhy našich sousedů je vzdělávací projekt neziskové organizace Post Bellum pro žáky osmých a devátých tříd. Mají za úkol vyzpovídat pamětníka, natočit vzpomínky, digitalizovat fotografie, prozkoumat archivy a nakonec vytvořit rozhlasovou, televizní nebo psanou reportáž či dokument.
V kinosále Sušil se představily týmy z Bystřice pod Hostýnem, Rajnochovic, studenti holešovského gymnázia a soutěžili také zástupci ze Šumperska. Před pamětníky ožívaly jejich vlastní osudy viděné očima dětí. „Zachování historické paměti je důležité. Aby děti věděly, že lidé nebyli zavíráni jen za krádeže, podvody, ale za to, že bojovali za demokracii,“ pronesla senátorka Šárka Jelínková, která nad akcí převzala patronát.
Vybrat z deseti projektů tři nejlepší nebylo vskutku lehké - scénky, animace či dramatizovaný přednes, všechny výstupy se silným poselstvím plné emocí si zaslouží obdiv a poděkování. Snad by se tyto práce ani neměly klasifikovat. Dá se vůbec ve třech minutách prezentovat půlroční týmová spolupráce? „Zvláštní poděkování patří učitelům, motivovat děti k práci navíc není jednoduché. Trpělivě s nimi poslouchat starší, protože to, co oni, jim už nikdo neřekne. Zpovídejte, ptejte se, protože za chvíli nebude koho…“ radila odborná porota, aby si mládež nemyslela, že život není jen procházka růžovým sadem.
Porotce nejvíce zaujal příběh Dáma s tiskárnou, který zpracovala bystřická ZUŠ pod vedením Štěpánky Maliňákové. „Nejtěžší bylo vejít se scénkou do tří minut, osekat slova, aby se ale zachovalo to důležité poselství. Hlavně jsme nechtěli udělat paní Krčmářové ostudu,“ radovala se vedoucí učitelka. Čtyřiadevadesátileté Miladě Krčmářové se po vyhlášení vítěze rozklepala kolena: „Jsem celá dojatá a nadšená, nevěřila jsem, že děti s mým obyčejným příběhem vyhrají.“ Ztvárnit právě její osud, zabavení rodinné firmy a její pracné obnovení po revoluci, byla pro vítězný tým čest. „Už vím, jaký je recept na dlouhověkost –nezdolný optimismus paní Kčmářové a její pozitivní přístup k životu,“ řekla Maliňáková.
Co bude s příběhy pamětníků dál? Všechny nahrávky se chronologicky ukládají do databáze Paměti národa, která je přístupná zdarma. Žádný z příběhů nebude zapomenut.
více  Zavřít popis alba 
  • včera
  • 80 zobrazení
  • 0
hokuspokusfoto
V neděli stoupl počet obyvatel o několik set hlav. A převážná většina byli hasiči od nejmenších špuntů po tvrdé chlapy a ženy. Na hřišti probíhala soutěž okresní ligy mladých hasičů a hned vedle 2. kolo Vsacké ligy TFA. Člověk nevěděl, kde dřív fandit. Na obou kolbištích vládla úžasná sportovně bojová nálada.
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • včera
  • 12 zobrazení
  • 0
podobov
  • včera
  • 5 zobrazení
  • 1
vcelar
PROGRAM poznávacího zájezdu ve dnech 21. -23. 6. 2019.

Odjezd na zájezd je v pátek 21.června v 11:00 hodin od bývalého podnikového ředitelství TIBY ul. Dobrovského (naše tradiční místo odjezdu). Příjezd na ubytování je okolo 18:00 hodiny, kde bude společná večeře.

V sobotu po snídani si prohlédneme skanzen a včelařskou paseku v Kralové pri Senci a následně se přemístíme na termální koupaliště Vincov les. Pro zájemce o včelaření odpoledne následuje prohlídka včelího provozu přítele ing. Rudolfa Turnera. Společně den zakončíme v místě ubytování večeří.

V neděli se po snídani sbalíme a vydáme se na cca 85 km dlouhou cestu "za Dunaj" do obce Otteveny, kde nás mezi 8.00- 9.00 hod. bude očekávat zkušený včelař, který po včelaření v klasických úlech a úlech s otáčejícím se plodištěm našel "svou metodu" včelaření, jak sám říká, blízkou přirozenému životu včelstev. Bez mateřské mřížky, s plodištěm umožňujícím včelám volnou stavbu díla ošetřuje sám 150 včelstev na dvou pevných stanovištích s výnosem cca 4 t medu. Návštěvu zakončíme společným obědem. Po obědě se vydáme k domovu.
více  Zavřít popis alba 
  • včera
  • 12 zobrazení
  • 0
kptgalanta
Príjenmá túra po malebných Moravských kopaniciach , spojená s návštevou mimoriadne zaujímavého a ojedinelého miesta v Europe.
více  Zavřít popis alba 
  • včera
  • 6 zobrazení
  • 0
proudy
PR Šibeničník - užovky - po stopě praotce Čecha
více  Zavřít popis alba 
35 komentářů
  • včera
  • 23 zobrazení
  • 5
prbrno
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
  • včera
  • 6 zobrazení
  • 0
msladna
Tento týden jsme se slavnostně rozloučili s dětmi, které v září odcházejí do základní školy. Na zahradě MŠ pro ně byly přichystány úkoly, které prověřily připravenost do školy. A to vše formou hry na námořníky. Všechny děti obstály výborně. Budou z nich šikovní školáci. Potom následovalo šerpování, darování knih z edice První čtení, slavnostní přípitek dětským šampaňským a na závěr sladká tečka od paní kuchařky. Tak vzhůru na palubu, školáci, po prázdninách vyplouváme.
více  Zavřít popis alba 
  • včera
  • 16 zobrazení
  • 0
tosu
Jako každoročně jsme si dnes vyjeli k mumlavskému vodopádu. Hned po ránu, abychom měli dobré světlo. Více než na samotný vodopád, jsme se letos soustředili na řeku. Kouzelná hra barev, tvarů a energie pohybu vodního živlu byla úchvatná. Bylo tam jako v pohádce. Ani se nám nechtělo domů :-)
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • včera
  • 23 zobrazení
  • 3
lisstra
  • včera
  • 8 zobrazení
  • 0
wintermans
Silueta pseudogotického zámku Orlík, odrážející se ve vodách Orlické přehrady, patří ke známým scenériím České republiky. Zvláště pak o letní rodinné dovolené na této přehradě si lze vhodnější cíl výletu v okolí sotva představit.

První zmínka o vybírání cla na řece Vltavě pochází z roku 1253. Nad brodem řeky na cestě z Milevska do Mirovic sloužil tomuto účelu hrad, založený patrně králem okolo poloviny 13. století. První zmínky o něm z let 1287 – 1288 svědčí o tom, že mezi královskou posádkou Orlíku a lidmi pražského biskupa Tobiáše z Bechyně panovaly velmi napjaté vztahy. Docházelo i k ozbrojeným srážkám a hrad posloužil jako místo, kam se svážela kořist a kde byli drženi zajatci. První přímá zmínka o Orlíku je nicméně až v listině z roku 1357, kdy jej král Karel IV. udělil v manství Jetřichovi z Portic. Ten patřil k nejvýznamnějším postavám politické scény své doby: zastával pozice nejvyššího kancléře Království českého, probošta vyšehradského a biskupa mindenského. Jetřich z Portic postoupil Orlík s královým svolením roku 1360 svému synovci Jetřichovi mladšímu, purkrabímu na Vyšehradě. Roku 1369, patrně po smrti nového majitele, udělil Karel IV. hrad Hyncíkovi Pluhovi z Rabštejna, který se později stal jedním z oblíbenců jeho syna Václava. Roku 1395 vyměnil Hyncík Pluh Orlík se Zikmundem Hulerem za hrad Boršengryn (u Kynžvartu). Zikmund Huler patřil sice rovněž k milcům krále Václava, avšak roku 1405 byl poté, co jej jeho nepřátelé před králem falešně obvinili ze zpronevěry, odsouzen a popraven. Hulerův bratr Ondřej prodal hrad s příslušenstvím roku 1407 Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína, nejvyššímu mincmistrovi Království českého. Zmrzlíkové ze Svojšína, kteří hrad drželi až do roku 1514, na něm sídlili a zasloužili se i o jeho přestavbu. Petr Zmrzlík (zemř. roku 1421) a jeho synové Petr, Václav a Jan patřili k vyznavačům husitství; dokonce do té míry, že roku 1422 byl jejich hostem na Orlíku sám Jan Žižka z Trocnova, který zde napsal výzvu Domažlickým, aby se postavili na odpor křižákům a domácím nepřátelům. Roku 1427 však přešli Zmrzlíkové na nepřátelskou stranu, za což jim císař Zikmund udělil do zástavy statky Kostelec, Tochovice a Rožmitál. Jaroslav Zmrzlík, držitel Orlíku od roku 1457, patřil ke straně krále Jiřího, zatímco majitelé sousedního Zvíkova – Rožmberkové a od roku 1475 Švamberkové – stranili Matyáši Korvínovi. Obě strany si vzájemně škodily. Posledním z rodu Zmrzlíků byl Jaroslavův vnuk Václav, který zemřel roku 1567. Orlík držel od roku 1501; poté, co hrad v roce 1508 zničil požár, se odstěhoval do Lnářů a roku 1514 prodal panství s královým souhlasem Kryštofovi ze Švamberka. Ten získal na Orlík právo dědičného držení. Kryštof ze Švamberka hrad s velkým nákladem opravil a přestavěl, takže se stal jedním z center rozsáhlého švamberského majetku. K orlickému panství tehdy patřilo 5 dvorů, 2 pivovary, 3 městečka a 51 vsí. Další renesanční přestavby na Orlíku provedl po roce 1575 Kryštof II. ze Švamberka (zemř. 1582). Petr ze Švamberka se za stavovského povstání v letech 1618 – 1620 postavil proti císaři, za což mu byl majetek po Bílé hoře zkonfiskován. Orlík měl tehdy vojenskou posádku; císařským vojskům se vzal počátkem dubna 1621. Orlické a zvíkovské panství získal koncem roku 1622 Adam ze Šternberka, avšak ten již v dubnu 1623 zemřel a obě panství koupil věrný straník Habsburského domu, kníže Jan Oldřich z Eggenberka. Ten vypomáhal peněžně císaři v předchozích letech při potlačování povstání, za což obdržel darem panství krumlovské, netolické a prachatické. Roku 1623 byl povýšen do stavu říšských knížat a roku 1628 jmenován vévodou krumlovským. Eggenberkové Orlík drželi až do roku 1717, kdy jej prodali Schwarzenberkům. Za Eggenberků Orlík jako sídlo majitelů nesloužil a situace se nezměnila ani za Schwarzenberků, kdy si roli nejvyššího správního centra podržel Krumlov. Přesto se zde často upravovalo a dostavovalo. Roku 1802 se rod rozdělil na dvě větve a mladší z nich sídlila právě na Orlíku. Tehdy také zažil zámek patrně období své největší slávy, protože se stal domovem zakladatele orlické větve, rakouského polního maršálka Karla Filipa Schwarzenberka (1771 – 1820). Ten je ve světové historii znám především svým vítězstvím nad Napoleonem v „bitvě národů“ u Lipska roku 1813. Roku 1802 zámek vyhořel, ale Karel Filip jej nechal opravit a přistavět třetí patro. Interiéry zámku byly upraveny v empírovém slohu. Když se v polovině 19. století rozhodla hlavní rodová větev nákladně přebudovat Hlubokou v tehdy se prosazujícím romantickém novogotickém slohu, nemohli jejich orličtí příbuzní zůstat pozadu. Regotizace provedená na bázi projektu pražského profesora architektury Bernarda Gruebera v letech 1849 – 1860 sice nedosáhla pompéznosti Hluboké, nicméně i tak naposled výrazně změnila vnější tvářnost Orlíku. Následovala kultivace okolí parkem a výstavba rodinné hrobky v letech 1861 – 1864. Poslední drobné stavební úpravy na zámku provedli orličtí Schwarzenberkové ještě v letech 1937 – 1939. Po čtyřicetiletém intermezzu ve druhé polovině 20. století, kdy zámek zabral stát, je Orlík ve vlastnictví rodu Schwarzenberků i dnes.
více  Zavřít popis alba 
  • včera
  • 8 zobrazení
  • 1
wintermans
Královský hrad Zvíkov na soutoku Otavy s Vltavou je nádhernou ukázkou hradu s obvodovou zástavbou z doby posledních Přemyslovců. Návštěvník Zvíkova nalezne vše – historii, hezkou přírodu i skvostnou architekturu –, takže odtud nemůže odejít zklamán.

Zvíkovský hradní ostroh byl osídlen již v prehistorické době. Archeologické průzkumy lokality z let 1955 – 1959 a 1973 ukázaly, že zde v době laténské stávalo opevněné sídliště, které mohlo být i oppidem. Založení středověkého hradu lze připsat prvnímu dědičnému českému králi Přemyslu Otakarovi I., za nějž však stavba jistě nebyla dokončena a pokračovali v ní ještě jeho syn Václav I. a vnuk Přemysl Otakar II. Každopádně, první zmínka o objektu jako hradu je již z roku 1234 a brzy nato – roku 1249 – zde byli vězněni účastníci vzpoury proti Václavovi I.: jeho syn králevic Přemysl Otakar II. a pražský biskup Mikuláš. Odboj nakonec skončil smírem, kdy se vzpurný syn musel pokořit svému otci. Na hradě, zmiňovaném roku 1250 pod módním německým názvem Kliengenberg, jsou doloženi jeho první purkrabí: Konrád (1238), Vlček (před rokem 1243) a Hirzo (do roku 1259). Již od samého počátku se hrad snažil získat mocný jihočeský rod Rožmberků, který vyvrcholil v letech 1285 a snad i 1287, kdy byl neúspěšně obléhán Závišem z Falkenštejna. Cíle nakonec dosáhl Jindřich z Rožmberka, kterému se podařilo hrad získat od Rudolfa Habsburského do zástavy. Na tento počin navázali další Rožmberkové po roce 1307, kdy se jim – byť vždy pouze jen doživotně – podařilo získávat Zvíkov do zástavního držení. Za Jana Lucemburského byly motivem zejména finanční půjčky, které králi obratně poskytoval Petr z Rožmberka. Karel IV. sice roku 1355 zařadil Zvíkov do 6. článku zákoníku Majestas Carolina, tj. mezi hrady za žádných okolností nezcizitelné, nicméně v praxi se tato snaha příliš neprosadila. Král Václav IV. ustanovil purkrabím na Zvíkově Jana Hájka z Hodětína a na hradě byla zavedena povinná vojenská služba početných zvíkovských manů. Hrad si pak po celé 15. století držel status významné vojenské pevnosti, která přečkala i obležení husity v roce 1429. Jako reakci na ně přistoupili Rožmberkové, kteří Zvíkov získali od císaře Zikmunda do zástavy roku 1431, v letech 1437 – 1457 k zesílení hradního opevnění. Zvíkov se stal v té době místem důležitých politických jednání. Roku 1473 přenechal Jindřich z Rožmberka zvíkovskou zástavu s milevským klášterstvím svému strýci Bohuslavovi ze Švamberka. Za Švamberků začala vojenská funkce hradu pomalu ustupovat do pozadí; Švamberkové zde provedli řadu úprav směřujících ke zvýšení obytného standardu a hrad se stal centrem společenských radovánek vrchnosti 16. století. Roku 1574 prodal královská komora zvíkovské panství Kryštofovi ze Švamberka, takže Zvíkov jednou provždy přestal být královským majetkem. V roce 1617 zdědil rodové statky Petr ze Švamberka, který se aktivně zúčastnil českého stavovského povstání v letech 1618 – 1620. Hrad tehdy dostal početnou vojenskou posádku a naposled se stal významnou pevností. Zvíkovská posádka se nevzdala ani po Bílé hoře a proto byl Zvíkov v roce 1622 jako poslední stavovská pevnost císařským vojskem, obležen, dobyt a vydrancován. Nový majitel – Oldřich z Eggenberka – jej sice nechal opravit, ale postupný úpadek hradu již zastavit nedokázal. Eggenberkové Zvíkov využívali pouze utilitárně a situaci nezměnili ani Schwarzenberkové po roce 1719, kdy se centrem panství stal Orlík. Roku 1751 hrad vážně poškodil požár, avšak ještě byl opraven a roku 1777 dostal most přes příkop před Píseckou branou. Postupně ale chátral a v prvé polovině 19. století byl již zříceninou. O její částečnou opravu se pod vlivem romantismu pokusil v letech 1840 – 1844 kníže Karel Schwarzenberk a k dalším úpravám – zejména hradního jádra – bylo přistoupeno po roce 1880. V 19. století inspiroval Zvíkov řadu českých umělců, mj. malíře Mikoláše Alše a dramatika Ladislava Stroupežnického. Od roku 1948 je držitelem hradu stát. Za této éry byla hradu věnována mimořádná péče a bylo přistoupeno k jeho téměř komplexní rekonstrukci. Zdaleka ne všechny aspekty této rekonstrukce lze hodnotit pozitivně; je však také pravdou, že tím byla cenná památka jednou provždy zachráněna pro budoucí generace.
více  Zavřít popis alba 
  • včera
  • 5 zobrazení
  • 1
wintermans
Milevsko je město v okrese Písek v Jihočeském kraji, severovýchodně od Písku a západně od Tábora na Milevském potoce.
Milevský klášter je premonstrátský klášter na severovýchdoním okraji města Milevsko, okres Písek. Byl založen mezi lety 1184 a 1187, jedná se tak o nejstarší klášter na jihu Čech. Založil jej Jiří z Milevska. Na jeho výstavbě se podílel i budoucí opat Jarloch se svými řeholníky. Čtyři roky po jeho založení klášter vyhořel. V době husitských válek byl klášter vypleněn. Tehdejší opat kláštera veškeré cennosti ukryl na hradě Příběnice, ale po dobytí Příběnic došlo ke zničení i těchto cenností.
Kostel svatého Jiljí v Milevsku je římskokatolický hřbitovní filiální kostel postavený v románském slohu. Nachází se uprostřed současného hřbitova v sousedství areálu milevského kláštera.
více  Zavřít popis alba 
  • včera
  • 4 zobrazení
  • 1
wintermans
Choustník je zřícenina hradu asi jeden kilometr východně od stejnojmenné obce v okrese Tábor.

Hrad Choustník, jehož mohutné zříceniny korunují vrchol vysokého kopce jihovýchodně od Tábora, je v českém prostředí ojedinělou ukázkou tzv. dvojhradu a současně i příkladem jedné z raných reakcí stavebníků na rozvoj dělostřelectva v době husitské. Koruna zpřístupněné hradní věže nabízí daleký výhled do okolí. Z hlediska turistiky je tak hrad Choustník objektem zajisté dostatečně atraktivním.

Hrad Choustník založil před r. 1262 šlechtic Beneš, předek roku, který se pak po Choustníku psal. Benešovi potomci vlastnili Choustník do r. 1322; tehdy jej bratři Beneš a Jan z Choustníku výměnou přepustili Petrovi z Rožmberka. Hrad Choustník byl už tou dobou výstavnou středověkou pevností, mocní Rožmberkové však na něm nesídlili. Odolnost hradních opevnění, ještě zesílených koncem husitských válek Oldřichem z Rožmberka, nebyla nikdy vojensky prověřena a pevnému hradu se, jak tomu nezřídka bývalo, staly osudnými doby míru. Ještě r. 1593 byl hrad Choustník v relativně dobrém stavu, ale poté, co jej r. 1597 Petr Vok z Rožmberka prodal Jiřímu Homutovi z Harasova, byl poručen svému osudu. Jako pustý byl Choustník označen již r. 1614 a chátral až do r. 1925, kdy Raul Rohan de Guémenée jeho zříceninu prodal Klubu českých turistů. Klub českých turistů pak zahájil proces postupné restaurace spojené s konzervací dochovaného zdiva, který pokračoval i v dalších desetiletích 20. století.
více  Zavřít popis alba 
  • včera
  • 5 zobrazení
  • 1
wintermans
Kámen je původně gotický hrad ze 13. století ve stejnojmenné obci v okrese Pelhřimov v Kraji Vysočina, který stojí na rozsáhlém skalisku, podle kterého nese své jméno.

Původně gotický, později barokně a romanticky přestavěný hrad Kámen stojí nad stejnojmennou obcí. Jméno získal podle skály, na níž byl vybudován a která jej činí zdáli viditelným. Dnešní využití objektu je významně spjato s motocyklovým sportem, protože pod hradem vedla první závodní motocyklová trať v Čechách a i Mezinárodní motocyklová federace byla založena v nedalekém Pacově. Hrad Kámen je tak zajímavý nejen pro milovníky historie a středověké architektury, ale i motocyklového sportu – je zde deponována známá expozice motocyklů s unikátními exponáty.

První zmínka o hradu Kámen, který musel vzniknout nedlouho předtím, pochází z roku 1316, kdy se připomíná Nemír z Kamene. Další zpráva o Kameni se váže ke Zdíkovi z vladyckého rodu Tluksů z Vokova. Tluksové vlastnili Kámen s malou přestávkou až do roku 1437. Za Jindřicha z Ziegelheinu byl v letech 1356 – 1366 přestavěn hradní palác. Roku 1437 koupil Kámen Purkart ze Žirovnice. Za něj se na Kameni konala roku 1450 schůzka Jiřího z Poděbrad s Oldřichem z Rožmberka, na níž uzavřeli mír. Roku 1456 postoupil Purkart ze Žirovnice hrad Trčkům z Lípy a od té doby se jeho majitelé rychle střídali. Kolem roku 1523 koupil Kámen Petr Malovec, jehož potomci jej drželi až do počátku 18. století. Jan Kryštof Malovec nechal hrad roku 1673 přestavět barokně. Po Malovcích se v držení Kamene střídaly různé cizí – převážně německé – rody. Mezi nimi vynikl Václav Enis z Atteru (skotského původu), který nechal hrad v letech 1860 – 1870 pseudogoticky přestavět. Roku 1948 byl hrad Kámen zestátněn a roku 1964 se stal majetkem města Pelhřimova. Dnes se nachází ve vlastnictví kraje Vysočina.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • včera
  • 7 zobrazení
  • 1
skolaletna
Z autobusu na Syrákově jsme hned vyrazili do teplého dne. Trasa byla nenáročná a střídal se otevřený terén s chůzí lesem. První zastavení jsme udělali u přístřešku Kršla u kameňa vedle památníku sv. Huberta. Pak jsme pokračovali dál na Kořené kde jsme odbočili na žlutou tur. značku po které jsme šli kolem studánky a kaple Papradná na rozcesti do Papradné kde jsme pak sešli do Trnavy do hospůdky Pivovar Vraník. Pak jsme se po malém občerstvení, smažák, palačinky, pivo, kofola a káva odebrali na dobrodružnou cestu autobusem ČSAD k domovu. Délka pochodu 9 km. Zůčastnění: Konečná Jarča, Chlouková Ivana, Pištěcký Jarda a Palla Milan
více  Zavřít popis alba 
  • včera
  • 6 zobrazení
  • 0
mckrasinek
Na letošní poslední setkání batolátek a nemluvňátek jsme vyrazili na výlet. Počasí nam přálo a tak jsme se hned ráno potkali u rybníka v Jedovnicích. Děti s radostí nakrmily kačenky a vyrazili jsme na procházku. Prošli jsme se delší procházkou kolem rybníka i chatové osady, děti spokojeně svačily v kočárcích, větší děti frčely na odrážedlech a všichni si řádně protáhli těla. Nakonec jsme obsadili pár stolů a hřiště v restauraci na Barachově a dali si oběd. Před rozloučením jsme si ještě rozdali fotky z herničky na památku a šlo se uspávat po obědě :) Přejeme všem krásné prázdniny a v září zase ahoj!
více  Zavřít popis alba 
  • včera
  • 8 zobrazení
  • 0
kabuf
Po roce opět v okolí Malého a Velkého Chlumu jsme hledali sochy Stanislava Rolínka. Zejména ty méně nalezitelné. Trasu etapy jsem tentoX šel pěšky a trochu prodloužil ůznými zacházkami o čtyři kilometry celkem na 12,5 km. Díky tomu jsem objevil také bažinu Demák, Klářinu studánku a další vodní pramínek Pod Stříškou. Z této by se dala voda snad i pít.
Kategorie: dokumenty
více  Zavřít popis alba 
  • včera
  • 20 zobrazení
  • 0
20181trida
Právě dnes 25. června oslavila Justýnka Lukešová svoje narozeniny. Přinesla do školy "apartní" košíček plný balíčků sladkostí. A po první hodině nás překvapila Nikolka, která je dlouhodobě nemocná a navštívila nás v doprovodu babičky také se spoustou mlsot. Má sice narozeniny až v červenci, ale to už se neuvidíme. Takže dvě oslavenkyně, dvě řady gratulantů a spousta focení!
více  Zavřít popis alba 
  • včera
  • 29 zobrazení
  • 0
reklama