Hledání: podzim

Pro dotaz podzim jsme našli 35 828 výsledků.
AKCE -40 % s kódem
Den dětí se
40% slevou

Pořiďte pexeso
jen za 149 Kč.
Kód: 40NaPexeso
Den dětí
krusnohorka
Radkovo nápad,který jsme uskutečnili cestou odněkud někam.Pana majitele,s kterým jsme si pak potykali,jsme odchytili na zharadě.Když nás skrz déšť pozval do domu,koukli jsme na sebe s hrůzou,jestli radši neutečeme,protože to,co se píše a povídá....Nakonec to nebylo tak zlé,i když Luba je v něčem dost svéráz a s klukama si vyměnil i číslo,že tam na podzim zajedeme a cosi mu dovezeme.Mimochodem -kdo byl krom nás ještě vevnitř ?
Kategorie: dokumenty
více  Zavřít popis alba 
  • minulou sobotu
  • 7 zobrazení
jaroslavburda
Klíště obecné (Ixodes ricinus) - Jedněmi z nejčastějších "kamarádů", kteří mě s neochvějnou trpělivostí doprovázejí na mých expedicích za brouky, pavouky, pestřenkami a jinými hmyzíky, jsou roztoči, s oblibou parazitující především na kopytnících a šelmách, ale nepohrdnou prakticky nikým a na lidech si zvláště pochutnávají. S klíšťaty (ale také pijáky psími či vzácnými pijáky lužními) se setkáme již brzy z jara od března do listopadu po celém území ČR a to až do nadmořské výšky kolem 800 metrů. V literatuře se uvádí tzv. dvojvrcholový výskyt, s kulminací na jaře (květen) a na podzim (září).

Protože právě nadchází první kulminační období, napišme si několik řádků o tomto nepříteli všech houbařů, makrofotografů a milovníků přírody. U příležitosti focení koprofágních brouků hnojníků (Aphodius sp.), vyvíjejících se v srnčích exkrementech, jsem využil příležitosti a vyfotil samici klíštěte obecného, která mě bezpečně identifikovala jako svého hostitele díky hojně vydechovanému oxidu uhličitému. Skutečně! Klíšťata jsou totiž slepá, ale díky Hallerovu orgánu, který je umístěný na prvním páru končetin, svého hostitele registrují podle koncentrace CO2. A že já toho v horách vydýchám hodně.

Klíště se obratně pohybovalo směrem ke mně, aby se pomocí hypostomu (chobotek - sosák klíštěte, sloužící zároveň k přidržování se hostitele) provrtalo do kůže, nejlépe na nějakém vhodném místě, v záhybech kůže. Chobot kryjí přeměněné pohyblivé chelicery, které také napomáhají průniku do kůže. Do rány klíště vypouští anestetika proti bolesti, antikoagulancia (látky zabraňující srážení krve) i látky pro dokonalou fixaci v ráně. Další účinné složky slin ovlivňují imunitní systém – důležité jsou zejména proteiny, které vážou histamin a tlumí vnik zánětu. Do rány ale mohou taktéž zanášet velmi nebezpečné patogeny způsobující vážná onemocnění. Klíšťata jsou přenašeči mnoha chorob, v našich poměrech především klíšťové encefalitidy a lymeské borreliózy, ale nelze opomenout ani nebezpečí přenosu tularémie nebo ehrlichiózy, babesiózy, z rickettsioz u nás Q-horečky atd. 24 % klíšťat přenáší některou ze závažných nemocí. U téměř 40 % lidí se neobjeví typické příznaky onemocnění. Neodhalená nemoc přechází do dalších fází, kdy je jen těžko léčitelná.

Krev sají pouze samice, které se potřebují před pářením nasytit krví, aby měly dostatek živin na tvorbu vajíček; samci se živí rostlinnou mízou. Klíšťata se vyskytují ve čtyřech vývojových stadiích – mimo vajíčka je to šestinohá larva, osminohá nymfa a dospělé klíště, imago. Doba celého vývoje kolísá mezi 1–6 lety a každé přeměně musí bezpodmínečně předcházet sání. Jednotlivá stadia sají jen jednou, ale různě dlouhou dobu (larva 2–6 dní, nymfa 2–7 dní a dospělá samice 5–14 dní). Páření probíhá na hostiteli i mimo něj a plně nasátá oplodněná samice pak klade až 5000 vajíček.

Klíšťata přezimují v kterémkoliv stadiu vývoje, v hladovém i nasátém stavu. Probouzejí se už při teplotách nad 5°C (svědčí o tom nálezy v zimním období na lesní zvěři) a umí potrápit již v březnu či dubnu, jak jsem se přesvědčil na vlastní kůži. Zatímco jedna samice pózovala, druhá se mi zákeřně zavrtala mezi prostředníček a ukazováček pravé ruky. Inu stratégové :-)

Mezi metody boje s těmito nepříjemnými ektoparazity (vnější cizopasník, který žije na povrchu těla jiného organismu, tzv. hostitele) by měla patřit jejich plošná likvidace, užívání tělových repelentů a látek k ošetření oděvu a obuvi. Dostupné a účinné je očkování proti klíšťové encefalitidě, ale především je třeba dbát na důslednou kontrolu těla po návratu z přírody. Když už si klíště domů přinesete, řiďte se pokyny například ze stránky www.kliste.cz. Důležité je správné odstranění klíštěte, kterému babské a lidové povídačky příliš nepomáhají. Otáčení PO nebo PROTI chodu hodinových ručiček nemá význam a efekt jeho dušení olejem nebo mýdlovou vodou je minimálně sporný. Parazita šetrně uchopíme pinzetou směrem od zadečku za hlavohruď (nikdy ne prsty), kývavými pohyby ho pomalu uvolníme a postižené místo ihned ošetříme jodovou tinkturou.

Další zajímavosti:

Klíště obecné je jediné klíště, které aktivně vyčkává na svého hostitele, často na vegetaci blízko nad zemí v typickém posezu „s rozevřenou náručí“.

Hypostom je pokrytý četnými nazpět směřujícími háčky sloužícími k vlastnímu průniku kůží a k následné fixaci.
Zatímco u samce je tělo kryté chitinizovaným hřbetním štítkem (scutum), u samice dosahuje štítek do jedné třetiny těla. Zbytek těla samice je tvořen měkkým varhánkovitě složeným, kožovitým útvarem zvaným alloscutulum. Ten může po nasátí krve zvětšit svůj objem až 300x.

Klíště dokáže hladovět i déle než jeden rok.

Mapa aktivity klíšťat na území České republiky: https://www.kliste.cz/cz/mapa-aktivity

Kořenov, Martinské údolí, Jizerské hory, vyschlý mokřad
Mapovací čtverec: 5258
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + dvojitý difuzér (foceno z ruky)

Foto 2020 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 15.5.2020
  • 21 zobrazení
stepankasandnerova
  • 12.5.2020
  • 22 zobrazení
kajdule
Do místa mého dětství jsem se chtěla zase podívat. Na Velký vrch jsme chodili z nedaleké chaty s bráškou, babičkou a dědou.. Od hospody podél rokle bývala prašná cesta s kamením, dnes je tam asfalt a cyklostezka. Stromy jsou vzrostlejší a na druhém břehu Kačáku není ta krásná neposečená louka, ve které jsme lehávali a nastavovali svá mokrá těla sluníčku, nýbrž ohrada s koňmi. Časy se mění.. Výlet moc hezký, doprovázený sluncem, větrem i deštěm. To je ono, to mám ráda, všechny podoby počasí v jednom dni. Cestou krásně vzrostlé, místy tančící buky, podobné těm v mých milovaných Rýchorách. Do Rýchor na podzim a sem zpět v listopadu na můj narozeninový výlet.:)
více  Zavřít popis alba 
  • 1.5.2020
  • 30 zobrazení
lotusesprit
Dělostřelecká tvrz Adam - Dělostřelecká tvrz Adam je jedna z nejvíce dokončených tvrzí československého opevnění, které bylo budováno v letech 1935-1938 na hranicích s Německem. Z 16 plánovaných dělostřeleckých tvrzí byla rozlohou nejmenší. Na tvrzi mělo být umístěno 8 srubů: K-S 39 „Hodek“, K-S 40 „U háječku“, K-S 41 „Pod vrškem“, minometná otočná věž K-S 44 „Za větrem“, vchodový objekt K-S 43a „Na sekyře“, dělostřelecká otočná věž K-S 42 „Trigonometr“, dělostřelecké sruby K-S 43 „Veverka“ a K-S 45 „Jabůrek“.Výstavba byla zahájena 10. srpna 1936. Ve dnech 26. května až 1. června 1937 proběhla betonáž prvního srubu K–S 38, který není přímo součástí tvrze, jako poslední byl vybetonován 6. až 12. srpna 1938 objekt dělostřelecké otočné věže. Po stavební stránce byla tvrz Adam v roce 1938 téměř dokončena. Betonáž všech sedmi zadaných objektů byla kompletně provedena. Objekt K–S 44 určený pro minometnou věž byl projekčně upravován ještě v průběhu září 1938, a proto se nezačalo ani s jeho hrubou betonáží, proběhly pouze zemními práce a došlo k vylamování šachty pro napojení s podzemím. Z plánovaného počtu pancéřových prvků se podařilo osadit pouze zvony do izolovaných pěchotních srubů K–S 37 (3 kusy), K–S 38 (3 kusy) a K–S 46 (2 kusy) a nebýt osudného září 1938 byly by osazeny ještě na podzim téhož roku i dva zvony a jedna kopule do tvrzového pěchotního srubu K-S 39. Tvrzi scházely především ale hlavní dělostřelecké zbraně (kasematní houfnice vz.38), které se z důvodu zpoždění ve vývoji a výrobě se do žádného z dělostřeleckých objektů v československém pohraničí nedostaly. Hlavní zbraň tvrze – dělostřelecká otočná a výsuvná věž také nebyla instalována, čímž se stal objekt nebojeschopný a vzhledem ke svému specifickému poslání nemohl vyzbrojen ani nouzově. Chybějící dělostřelecká výzbroj byla ale provizorně řešena alespoň u dělostřelecký srubů a to pomocí zastaralých horských kanónů vz. 15 ráže 7,5 cm umístěných po třech v dřevěných přístřešcích před sruby. V případě K–S 43 byly situovány hned před ochranný příkop a před nepřátelským pozorováním je chránila dřevěná konstrukce připomínající z dálky stodolu. U druhého dělostřeleckého srubu vzhledem k složité situaci na staveništi před ním nebylo možné umístit nouzovou dělostřeleckou výzbroj přímo k němu, a proto se nalézalo postavení trojice horských kanónů o několik stovek metrů dále v prostoru mezi pevnůstkami č. 235 a 236 druhého sledu lehkého opevnění. Z obdobných důvodů jako u dělostřelecké otočné věže se nepodařilo osadit ani pancéřovou kulometnou věž do objektu K–S 40. Vchodový objekt byl z trojice bezpečnostních vrat zabezpečen pouze vraty mřížovými, scházela ještě padací a zasouvací vrata. Pro výše zmíněné nedostatky ve výzbroji byly všechny objekty vybaveny pouze kulomety vz. 26 a vz. 37 a protitankovými kanóny vz. 36. Dne 30. září 1938 odpoledne obdržela velitelství sborů rozkaz MNO, který předala podřízeným útvarům. Rozkaz zněl: „Zařiďte ihned, aby ženijní skupinový velitelé vašeho úseku zastavili veškeré práce ne těžkém opevnění. Je nutno připraviti pro každý případ oddíly pro odmontování cenného zařízení tj. zbraní, strojů, spojovacích přístrojů, filtrů, optických přístrojů atd. Velitelé hraničářských pluků sestaví ihned oddíly schopného personálu k odmontování tohoto zařízení. Je v zájmu věci, aby v případě potřeby bylo odstraněno co nejvíce materiálu. Demontážní oddíly vašeho pluku sestavte ze schopného personálu a případný nedostatek mechaniků, strojníků, montérů apod. vyžádejte si okamžitě od velitele nejbližšího útvaru. K odbornému dohledu a technickému řízení práce použijte personálu ŽSV... Známost tohoto opatření a jeho účel omezte na nejmenší počet důstojníků. K dopravě vašich rozkazů použijte výhradně kurýrů. Rozkaz k případnému provedení demontáže bude vydán zvlášť.“ Na podzim 1938 začali důstojníci Wehrmachtu na tvrzi zkoumat účinky ostřelování z děl nejtěžších ráží na krátkou vzdálenost. Stopy po těžkém dělostřeleckém bombardování jsou dodnes dobře patrné především na dělostřeleckém srubu K–S 45 nebo K–S 39 a také třeba na K–S 40. Trhání zvonů a kopulí byla tvrz ušetřena neboť se žádný zvon se do září 1938 osadit nepodařilo. Po válce a únoru 1948 byly mohutné dělostřelecké tvrze shledány jako neefektivní a nepočítalo se s nimi ve vojensko – strategických plánech československé lidové armády. Tvrz Adam obsadila čs. armáda pro svoje účely v roce 1956 a její rozlehlé podzemní prostory přeměnila ve vojenská skladiště. Podzemí bylo rekonstruováno a v současnosti se jeho podoba blíží podzemnímu systému tvrze Hanička ( https://lotusesprit.rajce.idnes.cz/tvrz_hanicka_kahan/ ). Podzemí tvrze včetně vstupního objeku se nalézá ve vojenském prostoru a je nepřístupné. Zbylé sruby jsou zvenčí přístupné, leč zcela utopené ve vegetaci.

Tvrzové pěchotní sruby - Pěchotní sruby tvrze Adam tvořily souvislé pokračování linie izolovaných srubů. Byly umístěny v čele tvrze, neboť jejich hlavním úkolem bylo zabránit průniku nepřítele k týlově položeným dělostřeleckým a minometným srubů a samozřejmě též ke vchodovému objektu. Konstrukčně vycházely z izolovaných pěchotních srubů, od kterých se výrazně lišily zvýšenou odolností, nasáváním vzduchu a způsobem řešení vchodu. Posádka do tvrzových pěchotních srubů vstupovala zásadně podzemím a výstup na povrch jí umožňoval pouze malý nouzový výlez ústící do diamantového příkopu. Tato varianta byla použita u K–S 39 a K–S 41, kdežto K–S 40 neměl nouzový východ vůbec. Nasávání čerstvého vzduchu bylo zabezpečeno buď speciálním ventilačním zvonem (K–S 41) nebo zvláštním potrubím v týlové stěně (K–S 39 a K–S 40). Místo pro stěnové nasávání bylo chráněno granátovým skluzem nebo postřelováním ze sousedních srubů. Všechny tři objekty měly interiér rozdělen do dvou pater. Dolní patro obsahovalo ubikace mužstva, filtrovnu, muniční a proviantní sklady a sociální zařízení. V horním patře byla situována v pancéřových prvcích bojová stanoviště a střelecké místnosti hlavních zbraní. Výškové nerovnosti terénu si vyžádaly netradiční zalomení objektu K–S 40, je zalomen stupňovitě ve svahu a K–S 41, který je zalomen stupňovitě vlevo. Jako u každého tvrzového objektu byly stěny, které neměly střílny opatřeny čtyři metry silným obležením z lomového kamene tzv. „kamennou rovnaninou“. Kamenná rovnanina tlumila účinky nepřátelských granátů ještě před dopadem na stěny objektu. Svým přírodním travním maskováním napomáhala k dokonalému splynutí srubu s okolím. Výzbroj objektů obstarávaly kromě lehkých a těžký kulometů také 4,7 cm kanóny umístěné ve střeleckých místnostech – tzv. pod betonem. Srub K-S 40 měl být vybaven nadstandardní zbraní otočnou kulometnou věží Škoda „OR“ vyzbrojenou dvojčetem těžkých kulometů vz. 37. Potřebná věž však nebyla vyrobena a její dodání bylo plánováno až na druhou polovinu roku 1940. Nekrytý otvor ve stropě objektu představoval tak vážné ohrožení jeho odolnosti v případě odstřelování nebo bombardování. Palebný plán linie těžkého opevnění tohoto úseku byl sice tímto nedostatkem narušen, ale nebyl vážněji ohrožen.

Dělostřelecké sruby K–S 43 „Veverka“ a K–S 45 „Jabůrek“ - Dělostřelecké sruby patřily všeobecně k největším a nejmohutnějším objektům budovaným v rámci čs. opevnění. Na délku měřily téměř 50 metrů a na šířku zhruba 16 metrů. V sestavě projektovaných tvrzí býval většinou jeden, ve zvláštních případech dva takovéto objekty. U stavebně dokončených tvrzí má však dvojici těchto objektů pouze tvrz Adam. Hlavním bojovým úkolem dělostřeleckých srubů K–S 43 a K–S 45 bylo vedení dalekých paleb do předpolí linie králického opevnění a do intervalů mezi sousedními tvrzemi Hanička a Bouda. Oba objekty jsou postaveny na svazích odvrácených od nepřítele, čímž se minimalizovala možnost jejich přímého odstřelování protivníkem. Stavební řešení srubu K–S 43 „Veverka“ nevybočuje z běžného konstrukčního standartu typu této stavby. Raritou mezi dělostřeleckými sruby je ale K–S 45 „Jabůrek“. Konstruktéři se v případě projektování této stavby potýkali s velkým terénním převýšením, a proto museli srub rozvrhnou do tří pater a poslední houfnicovou střílnu umístit atypicky pod horizontální úroveň sousedních dvou. Toto netradiční řešení se ukázalo jako nevýhodné jak po stavební stránce tak i při zásobování spodní houfnice střelivem, a proto jej projektanti ŘOP už raději u žádného dělostřeleckého srubu nepoužili.Před týlovou stěnou objektů byl vybetonován hluboký ochranný příkop tzv. diamantový příkop znemožňující nepříteli kontakt se střílnami. Oba dva sruby mají nouzový východ, situovaný v ochranném příkopu, který ústil v případě K–S 43 z horního patra a u lomeného K–S 45 z dolního patra. Diamantový příkop byl chráněn čtveřicí granátových skluzů a lehkým kulometem v pomocné střílně. Srub Jabůrek má tyto střílny dvě, z nichž druhá postřeluje spíše okolí objektu. Blízkou ochranu ale obstarávaly především dva lehké kulomety v pancéřových zvonech na střeše. Hlavní výzbroj objektů tvořily tři 10 cm houfnice vz. 38, zasazené v ocelolitinových střílnách týlové strany srubu. Původně se podobně jako u dělostřelecké otočné věže počítalo s využitím 8 cm kanónů, ale jejich výroba byla po zkouškách v létě 1938 definitivně zastavena. Vzhledem ke zpoždění ve vývoji se do dělostřeleckých srubů nedostaly ani 10 cm houfnice vz. 38. Provizorní výzbroj Adama proto obstarávaly v září 1938 alespoň tři 7,5 cm horské kanóny vz. 15., umístěné v dřevěných přístřešcích před sruby. Po vyhlášení protektorátu 15. března 1939 nechalo velení německé armády dokončit 15 nejvíce rozpracovaných houfnic vz. 38. V roce 1940 v rámci zkoušek nacistického Wehrmachtu byla jedna z nich pokusně osazena do objektu K–S 43 tvrze Adam.

Dělostřelecká otočná věž K–S 42 „Trigonometr“ - Dělostřelecká otočná a výsuvná věž byla považována za hlavní a nejdůležitější složku každé tvrze. S typem této pevnostní stavby se proto setkáváme u všech dvanácti projektovaných a schválených dělostřeleckých tvrzí v úseku Odra – Krkonoše. Při jejím konstrukčním řešení se vycházelo ze vzorů budovaných na Maginotově linii. Úkolem věže bylo vést přehradné palby a prostřelovat nástupní prostory nepřítele v okruhu asi 12 km. V případě potřeby mohla svými zbraněmi rovněž podporovat linii izolovaných pěchotních srubů a likvidovat útoky nepřítele v blízkém okolí přímou palbou. Dělostřelecká věž K–S 42 je situována nedaleko hřebenu kóty Adam a zaujímá místo přímo ve středu tvrzového komplexu, čímž se vyloučila hluchá nepostřelovaná místa. Věž byla instalována v železobetonové části třípatrového srubu, který byl téměř celý zapuštěn v rovině okolního terénu, takže na povrch vystupovala pouze stropnice a pancéřový vrchlík věže. Samotný otočný mechanismus byl zasazen v tzv. předpancíři, což byl ocelolitinový prstenec pokrývající stěny šachty, v níž se věž nalézala. Do této šachty byla umístěna pohyblivá střelecká místnost, výtahy na munici a proti závaží. Instalační provedení celého komplexu bylo velmi náročné, neboť konstrukce věže vážila přibližně 420 tun. Z toho asi 180 tun připadalo na předpancíř a vlastní věž a protizávaží měly po 120 tunách. Věž se mohla otáčet a vysouvat buď pomocí elektromotorů nebo nouzovým ručním pohonem. Původně měla hlavní výzbroj tvořit dvojice 8 cm kanónů. Pro neustále závady a nedostatky však 8 cm kanón v letních praktických zkouškách neobstál, a tak byl jeho vývoj zcela zastaven. V rámci unifikace pevnostního dělostřelectva bylo rozhodnuto vyzbrojit tento objekt zdvojenými houfnicemi vzor 38. ráže 2 x 10 cm. Odvod vystřelených nábojnic byl řešen šroubovitou trubicí do plynotěsné komory v týlovém patře objektu. Houfnice dělostřelecké tvrze Adam měly svým dostřelem zasahovat až do palebných úseků sousedních tvrzí Hanička, Bouda a Hůrka a rovněž mohly vést palby na blízké území nepřítele (dostřel houfnic 11 950 m). Objekt neměl samostatný východ na povrch a výměnu vzduchu zajišťovala dvojice ventilačních zvonů ve střeše. V podzemních patrech se nacházely kromě ovládání a pohonu věže také filtrovna, stanoviště velitele, ubikace pro posádku sklad střeliva a proviantu. Na střeše K–S 42 nebyl umístěn zvon pro lehký kulomet, neboť sousední objekty svými pěchotními zbraněmi celou věž dokonale kryly. Osádku objektu „Trigonometr“ mělo při válečném stavu tvořit 54 mužů.

Vchodový objekt K–S 43a „Na sekyře“ - Na rozdíl od francouzské koncepce kde byly na některých velkých tvrzích Maginotovy linie budovány zvlášť objekty sloužící pro vstup osádky a zvlášť objekty pro zásobování municí, zajišťoval vstup do podzemí československých tvrzí pouze jediný tzv. vchodový objekt. Tento objekt byl postaven jako ostatní tvrzové sruby v nejsilnější IV. třídě odolnosti. Vchodový objekt K–S 43a se nalézá na odvrácené straně svahu Adam, aby tak byl lépe uchráněn před nepřátelským odstřelováním a pozorováním. Díky jeho poloze mohl být Adam bezpečně zásobován municí a proviantem i v průběhu boje v předpolí. Z objektu vyčnívala na povrch pouze jeho přední část s vjezdem do podzemí, vchodem pro pěší, střílnami a dvěma pancéřovými zvony zapuštěnými ve stropnici. Zbraně vchodového srubu sloužily především k jeho bezprostřední ochraně při napadení. K výzbroji proto patřily dva lehké kulomety vz. 26 v kopulích a dva 4,7 cm protitankové kanóny vz. 36 pod betonem. Tyto zbraně chránily především nedaleké okolí a měly zároveň též kontrolovat přístupovou komunikaci. Nedobytnost nitra tvrze dále zabezpečovala trojice bezpečnostních vrat. První z nich čtyři metry široká dvoukřídlá, mřížová vrata znemožňovala přístup do srubu nežádoucím osobám a umožňovala získat čas pro zavření mohutných, šest tun vážících vysouvacích, pancéřových vrat, za kterými následovala ještě plynotěsná vrata. Interiér vchodového objektu tvořil zejména odstavný prostor překladiště o délce 12,2 metru, kde mohla stát za sebou dvě velká nákladní auta. Neboť v případě potřeby musela být veškerá zásoba střeliva doplněna během jednoho dne. Vedle překladiště se nalézalo kolejiště úzkorozchodné dráhy (tzv. nádraží) se speciálními vozíky dopravujícími proviant a střelivo dále do hlubin tvrze. Vchodový objekt tvrze Adam spojovala s podzemím rovná galerie. Pomocí tohoto srubu byl také nasáván vzduch pro centrální filtrovnu, zajišťující přívod čerstvého vzduchu do nitra podzemí. Osádka vchodového objektu měla v případě válečného konfliktu čítat 26 mužů, kterým velel důstojník v hodnosti poručíka pěchoty.

Minometná otočná věž K–S 44 „Za větrem“ - Výkresová dokumentace tohoto objektu byla řešena již od roku 1935 a prošla mnohými změnami, aniž by bylo do září 1938 rozhodnuto o konečné podobě této unikátní stavby. Z původně plánované otočné a výsuvné věže s výzbrojí 2 x 9 cm minometů se ŘOP nakonec rozhodlo pro technicky méně náročnou a levnější variantu bez výsuvného mechanismu se dvěma minomety ráže 12 cm.Zpoždění při projektování a konstrukci otočné věže, bylo jednou z hlavních příčin proč se na žádné tvrzi v československém pohraničí nepodařilo minometný srub stavebně realizovat. Ředitelství opevňovacích prací plánovalo výstavbu minometných srubů u osmi tvrzových komplexů, přičemž tvrz Stachelberg měla mít tyto sruby dva. Přípravné stavební práce na objektu pokročily nejdále právě u tvrze Adam, avšak to pouze v rozsahu zemních terénních úprav a vylámání šachty pro napojení s podzemím. Minometná věž K–S 44 byla oproti zvyklostem projektantů situovat tyto objekty co nejvíce do středu tvrze umístěna spíše v týlu nedaleko od vchodového objektu, což se jevilo z hlediska celkového terénního upořádání bojových srubů jako vhodnější.Hlavním bojovým úkolem věže bylo totiž chránit co nejvíce tvrzových objektů ve svém okolí, postřelovat hluchá místa a až potom posilovat hlavní palebné přehrady v libovolném směru. Půdorysem a konstrukčním řešením se minometná věž podobala nejvíce dělostřelecké otočné věži. Srub měl být vyzbrojen speciální zbraní – dvojicí minometů ráže 12 cm s dostřelem 250 – 7 000 metrů (zbraň měla být vyráběna ve Škodovce pod kódovým označením B-12).Kadence této zbraně byla až 12 ran za minutu a palby mohly být vedeny díky rotační lafetě v úhlu 360°. Objekt se měl skládat ze tří pater. Horní tvořila vlastní pancéřová věž a střelecká místnost. Prostory ve středním patře sloužily jako skladiště munice, nádrže na vodu, ubikace pro pohotovostní obsluhu zbraní a horní stanici výtahu pro dopravu střeliva. Dolní patro bylo výrazně menší a obsahovalo filtrovnu, stanoviště velitele objektu, ubikace a sociální zařízení. Spojení s podzemím zajišťovalo obvodové schodiště nákladní výtah. Ostatní zařízení bylo obdobné jako u dělostřelecké otočné věže, chyběla pouze místnost na odpad vystřelených nábojnic (minometné střelivo nemá nábojnice).Přísun čerstvého vzduchu do nitra stavby obstarávala dvojice střešních ocelolitinových zvonů (jeden pro nasávání čerstvého vzduchu a druhý pro odtah zkaženého vzduchu). Pro obranu blízkého okolí sloužil zvon pro lehký kulomet. Objekt neměl vlastní východ a byl až téměř po střechu zapuštěn do okolního terénu, čímž byla minimalizována možnost jeho odstřelování nepřátelským dělostřelectvem. Osádku minometné věže mělo za války tvořit 42 mužů.

Podzemí tvrze - Všechny objekty tvrze Adam byly napojeny na rozsáhlý podzemní systém, který byl s vchodovým objektem spojen rovnou galerií. Nezranitelnost podzemních chodeb a sálů zajišťovalo jejich umístění nejméně 20 metrů pod povrchem. V hlavní přístupové chodbě tvrze se nalézalo v bočních stěnových kobkách stálé minové zařízení, které mohlo být v případě nepřátelského průniku do vchodového srubu odpáleno. Destrukce by tak zavalila jedinou přístupovou cestu do hlubin tvrze. Za stálým minovým zařízením byly v podzemí zřízeny sály pro filtrovnu a ventilaci, strojovna s dieselagregáty na výrobu elektrické energie a sklady pohonných hmot. Potom následovalo dlouhé překladiště a hlavní muniční sklady pro dělostřeleckou a pěchotní munici. Menší manipulační sklady střeliva byly také vybudovány pod všemi dělostřeleckými objekty a s jejich umístěním se počítalo rovněž pod plánovanou minometnou věž. Přibližně uprostřed tvrzového podzemí bylo v nejhlubším místě kopce vyraženo pět velkých sálů sloužících jako kasárna. V těchto sálech měly být umístěny ubikace mužstva i důstojníků, telefonní ústředna, kanceláře velitelství, sociální zařízení, kuchyně, ošetřovna a další pomocné skladovací prostory. Dopravu střeliva k jednotlivým dělostřeleckým objektům obstarávala úzkorozchodná dráha a přepravu munice k tvrzovým pěchotním srubů zajišťovaly místo kolejové dráhy manipulační vozíky s gumovými koly. Dodávka munice přímo ke zbraním byla potom realizována nákladními výtahy. Odvodnění tvrze bylo řešily její projektanti pomocí přímého drenážního potrubí bez speciální odvodňovací štoly. Pevnostní systém Adama neměl například narozdíl od tvrzí Bouda a Hůrka zvláštní nouzový východ a posádka mohla na povrch vystoupit kupříkladu některým z pomocných východů dělostřeleckých srubů. Celý tvrzový komplex byl koncipován jako naprosto soběstačný, a proto měla pevnost vlastní zdroje pitné vody a elektrické energie. V případě míru byla však zásobována elektřinou z nejbližší veřejné elektrické sítě. Množství munice a proviantu uskladněné v hlubinách tvrze mělo být natolik dostatečné, aby vystačilo posádce Adama i na několik týdnů bojů v obklíčení bez možnosti jakéhokoliv vnějšího způsobu zásobování.

text: http://www.pevnost.web2001.cz/
více  Zavřít popis alba 
  • jaro
  • 84 zobrazení
msbohucovice
I když je naše školička dočasně uzavřená, komunikujeme s dětmi online prostřednictvím emailu, s rodiči od předškoláků telefonicky.
Na web dáváme dětem soubory, kde najdou nejen pozdrav na povzbuzení, ale i pár úkolů na doma.
Kromě šití roušek v MŠ Hradec nad Moravicí jsme provedly v naší školičce úklid, nachystaly se na příchod dětí, nafotily jsme cibuloviny, které děti pracně na podzim zasadily, rozvezly jsme předškolákům domů pracovní sešity a plánujeme činnosti na letní provoz.
Odeslaly jsme druhý pohled do světa - konkrétně do Běloruska a teta Mirka se díky absenci dětí stala zaříkávačkou křečků. Oscara čistí, krmí a mazlí místo nich, ale hlavně ,také už se moc na děti těšíme a děkujeme za jejich zpětnou vazbu, převážně fotografie z domova.
https://www.youtube.com/watch?v=O32Ub0760hA&t=2s Zde máte video o tom, jak jsme na Hradci šily roušky. PS:A pokud šicí stroje nevypověděly službu, tak tam ty roužky šijí paní učitelky dodnes! A co je na tom nejlepší? Že je paní ředitelka osobně roznáší do nemocnice!
více  Zavřít popis alba 
  • 14.4.2020
  • 122 zobrazení
zabrod
  • 11.4.2020
  • 6 zobrazení
jaroslavburda
Ruměnice pospolná (Pyrrhocoris apterus) - Hojný druh ploštice z čeledi Pyrrhocoridae - ruměnicovití, se kterým se můžeme setkat již brzy z jara za slunných dní. Již na přelomu března/dubna přezimující dospělci ruměnice pátrají po potravě nebo se vyhřívají ve velkých shlucích (odtud název pospolná) na kůře stromů (velmi často na lípách - v rámci rodu Tilia je jednoznačně preferovaným hostitelem lípa malolistá před lípou velkolistou) či v "hnízdech" v suché trávě, například ve zbytcích starého pařezu. Žijí taktéž v bylinném patru různých, hlavně kvetoucích rostlin miříkovitých a hvězdnicovitých na mezích a okrajích luk. Na ruměnice pospolné lze na jaře narazit takřka všude, nevyjímaje chodníky, zdi lidských příbytků, zahrady, parky apod. Na podzim se často vyskytují hromadně na osluněných holých místech (kamenech apod.), ale i na zemi. Jedná se o velmi společenský druh. V ČR je tento druh četnější v pahorkatinách. Ve světě žije 400 druhů ruměnicovitých, z toho pouze dva v České republice (v Pouzdřanech v NPR Pouzdřanská step byla několikrát fotografována ruměnice hnědá Pyrrhocoris marginatus).

Charakteristické determinační znaky této skupiny ploštic téměř vylučují záměnu za jiný hmyz. Barevně a tvarově je lehce podobná snad jen ploštička luční (Spilostethus saxatilis). Kresba a skvrny jsou značně variabilní. Charakteristické jsou však černé tečky na polokrovkách. Oválné tělo a kresba mi u těchto ruměnicovitých vždy připomínala štíty afrických domorodých kmenů. Ploštice je 10-12 mm velká, červeno-černé barvy se slabě zakřiveným a ztlustlým prvním tykadlovým článkem. Silný bodec (kterým sají rostlinné šťávy, ale nepohrdnou ani mrtvým hmyzem) sahá až za střední pár kyčlí. Štít je dvakrát širší než delší. Křídla většinou nejsou plně vyvinuta, ale někteří jedinci mohou být okřídlení a je dobrodružství po těchto jedincích pátrat.

Na jaře probíhá páření. Sameček si najde vhodnou samici, kterou aktivně pronásleduje. Jestliže samice jeho ochotu k páření neodmítne, ploštice se jakoby "obejmou" a sameček vloží své pohlavní ústrojí do ústrojí samičky, kde pomocí vratizoubků pevně drží. Ploštice jsou pevně spojené svými zadečky (viz fotografie zachycující pár). Po spáření samička naklade vajíčka. Z nich se vylíhnou nymfy (nedospělé stadium živočicha), které svlečou svou starou kůži a hmyz, jež vyleze ze staré kůže, je skoro dospělý. Je celý růžový. Po několika hodinách již získá barvu dospělců. Jeho chitinový krunýř je ovšem stále měkký a několik dní potrvá, než ztvrdne. Po ztvrdnutí krunýře je již ploštice připravena přezimovat. Na jaře naklade vajíčka a krátce potom hyne. Z vajíček se vylíhnou jedinci, kteří přezimují, a celý cyklus se opakuje.

Hospodářsky jsou ruměnice pospolné prakticky bezvýznamné - nijak hostitelským dřevinám neškodí. Pozorovány však byly případy "obtěžování" obyvatel měst početnými koloniemi tohoto druhu. To už je ale v lidské povaze, ošklíbat se nad hmyzem, který v míru žije s námi a kolem nás...

Jablonec nad Nisou, zahrada
Mapovací čtverec: 5257
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazky (foceno z ruky)

Foto 2020 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 8.4.2020
  • 28 zobrazení
jaroslavburda
Kněžice mlhovitá (Rhaphigaster nebulosa) - Ploštice řadíme do řádu Hemiptera - polokřídlí a kněžnici mlhovitou do čeledi Pentatomidae - kněžicovití. Ploštice se stávají pravděpodobně nejčastějším terčem omylů a drtivá většina laiků je považuje za "nevábné brouky, kteří smrdí". Přitom jde v mnoha případech o skutečně nádherně vybarvené živočichy (například barevně působivá červenozelená kněžnice chlupatá, hnědozlatá vroubenka smrdutá či červenočerné polokřídlé druhy - kněžnice pásovaná, ruměnice pospolná či ploštička luční). Kněžnice mlhovitá, pravda, nepatří mezi nejbarevnější jedince, ale za to se řadí mezi naše zdomácnělé největší ploštice - 13,5-16 mm a taktéž na jejím těle nalezneme unikátní dlouhý trn, který nenajdeme u žádného jiného druhu evropské kněžice. Báze zadečku vybíhá dopředu v podobě silného a dlouhého trnu dosahujícího až mezi přední kyčle (viz foto bříška, kde si trnu můžete povšimnout, stejně jako dlouhého savého bodce).

Kněžice mlhovitá je u nás známa už z 80. let 19. století, svým výskytem však byla vázána téměř výhradně na teplé oblasti jižní a střední Moravy a středních Čech. Původně jde o zavlečený subtropický druh šířící se na sever – dnes je znám mimo jiné z jižní Anglie, Německa, Polska a dalších středoevropských států. V 60.-80. letech 20. století se v České republice tento druh stal postupně velmi vzácným, od 90. let se však s postupujícím oteplováním kněžice mlhovité opět objevují a stávají se poměrně hojným druhem.

Kněžnice mlhovitá je prakticky nezaměnitelný druh ploštice. Vzdáleně může připomínat např. kněžici chlupatou (Dolycoris baccarum) nebo invazivní druh - kněžici mramorovanou (Halyomorpha halys), kterou v ČR pozorujeme teprve od roku 2018. Jde taktéž o zavlečený druh, tentokráte z Asie.

Kněžnice mlhovitá se vyvíjí na nejrůznějších druzích ovocných keřů a stromů, ale i na jiných dřevinách nebo bylinách. Příležitostně přijímá také živočišnou potravu (například larvy mandelinek a jiný hmyz) nebo ptačí trus. Místy znehodnocuje plody a oslabuje stromy. V ovocných školkách znehodnocuje stromky; pochutnává si na drobném, bobulovitém ovoci.

K páření a posléze ke kladení vajíček dochází na jaře. Dospělci další generace se objevují na přelomu srpna a září. K přezimování se dospělci často uchylují do přirozených úkrytů ve starých stromech či padlém dřevě nebo s oblibou využívají lidská obydlí, kde se na podzim vyskytují i ve velkých počtech (podobně jako jiná invazní ploštice - vroubenka americká, Leptoglossus occidentalis). Kněžnice mlhovitá patří mezi velice zdané letce.

Jablonec nad Nisou, zahrada
Mapovací čtverec: 5257
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazky (foceno z ruky)

Foto 2020 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • 7.4.2020
  • 23 zobrazení
botanik
Podzim mne vždycky vezme jak proměňuje krajinu, přírodu a památky.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.3.2020
  • 6 zobrazení
fotobotanik
Nejproměnlivější a nejbarevnějš doba v přírodě i krajině.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.3.2020
  • 9 zobrazení
welinie23
  • jaro
  • 5 zobrazení
haranti1
Dnes 20. března 2020 přišlo astronomické jaro ve 4.49 h, šli jsme ho přivítat na hřbitov, je to nejbližší zeleň. Na podzim 1982 jsem ležela doma po operaci křečových žil a Pavel šel fotit po okolí. Asi za hodinu mi volala Veřejná bezpečnost z Kobylis, že byl Pavel zadržen, protože fotil na hřbitově veverky bez občanského průkazu. Musela jsem si ho jít vyzvednout s jeho občankou. Dneska se už na hřbitově fotit smí, veverky tam nebyly, ale ptáci krásně zpívali.
Z internetu: Ďáblický hřbitov se rozkládá v severní části Prahy na Střížkově, na rozhraní se čtvrtí Ďáblice. Svou rozlohou 29 hektarů je druhý největší po Olšanských hřbitovech. V roce 2017 byl prohlášen národní kulturní památkou České republiky. Hřbitov byl vybudován v letech 1912 až 1914 v kubistickém slohu podle projektu architekta Vlastislava Hofmana. Jedná se o jediný kubistický hřbitov na světě. V centrální části se nachází čestné pohřebiště jugoslávských a italských partyzánů z druhé světové války a obětí Pražského povstání. V severní části hřbitova je čestné pohřebiště popravených a umučených obětí komunismu v 50. letech, zřízený v devadesátých letech 20. století.
Koronavirus - mezisoučet: 20.3.2020 v 18 h bylo v Česku pozitivních 833 lidí, 4 se už uzdravili, na Slovensku je nakažených 137 lidí, 1 úmrtí.
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • 20.3.2020
  • 73 zobrazení
miissanek
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 13.3.2020
  • 25 zobrazení
capvylety
V pondělí jsme si udělali piknik v lomu nad sídlištěm. Scházíme se takhle dvakrát do roka, na jaře a na podzim. Připravil Luděk, bylo nás 24, ušli jsme 3,5 km, foto Jarka
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 9.3.2020
  • 163 zobrazení
manula1
V sobotu se nás sešlo 13 na výšlap z Moravského Písku přes vinohrady do Domanína a pak do Bzence. Ušli jsme 12 km. Postřehy: Aničce Machálkové ujel vlak, foukal severák, krásné výhledy,špačci už si obhlédají kde bude na podzim dobré víno,super nálada.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.3.2020
  • 128 zobrazení
msbohucovice
Jarní slunce nám zpříjemňuje pobyty venku. Ať se jedná o školní zahradu, kde s dětmi pozorujeme růst našich cibulovin, které jsme sadily na podzim nebo o vycházky do okolí, kde můžeme pozorovat jarní výzdobu domů.
Ve třídě jsme se pustily do výroby zajíců. Dětem se tato činnost velmi líbila. Někteří si vyrobily ze dřeva i dva zajíčky. Všechny je máme vystavené v patře u posezení pro rodiče.
Také jsme si zasadily řeřichu a pravidelně ji kropily vodou. V centru voda a písek jsme si vyzkoušely pomocí Hejného metody odhadovat objemy nádob, které děti plnily vodou a přelévaly. U toho tipovaly, kolikrát se do které nádoby vejde objem jiné. V centru Knihy a písmena děti modelovaly znaky. Pomalu se připravujeme na besídku pro maminky a nacvičujeme novou píseň: Zelená písnička.
Opět zkoušíme malovat nějaké obrázky do výtvarné soutěže.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v březnu
  • 32 zobrazení
mladezskkp
Zápasy starší žáci JM liga

Naši starší žáci odehráli první zápasy jarní části JM ligy.
V sobotu 29.2. odehráli své zápasy oba týmy.

JULIÁNOV – SKKP HANDBALL BRNO B

32.22 ( 16:12)

B tým především v 1.poločase
výborně zabojoval proti 6.týmu tabulky. Bohužel obdrželi od 2 nejlepších hráčů soupeře 31 gólů.
Za náš týmn skórovali : Širůček 7, Koukal 6, Vinkler 3, Vavřík 2, Procházka M. 2/1, Benda a
Šmehlík po 1.

NOVÉ BRÁNICE – SKKP HANDBALL BRNO A

27:28 ( 16:17)

Naši hráči bez 3 hráčů základní
sestavy umožnili vyniknout dalším klukům z týmu. Nadstandardní výkon podal v útoku Ondra
Svoboda – 10gólů GRATULACE!! a za výkon v obraně paní trenérka vyzvihla Matěje Nečase.
Kluci první poločas odehráli s přehledem. Ve druhém již boj a nakonec naštěstí výhra o gól.
Góly : Svoboda O. 10/1, Tyl 10, Nečas J. 4, Hanus 3, Nečas M. 1.

V pondělí na naší hale dohrávka :

SKKP HANDBALL BRNO A – JULIÁNOV

30:20 ( 12:7)

Kluci již v kompletní sestavě, ale v prvním poločase trefování tyček a brankáře. Soupeř ukázal svou kvalitu a základní sestava muselana hřišti zůstat déle než bylo plánováno. V posledních 15 minutách se již prostřídali všichni kluci.

O víkendu čeká náš A tým soupeř z Telnice, který nás na podzim porazil o 5 gólů.
Góly : Svoboda F. 8, Erbes 6, Hanus 5, Tyl a Mračna po 4, Šmehlík 2, Koukal 1
více  Zavřít popis alba 
  • letos v březnu
  • 31 zobrazení
mopkaminek
Na této schůzce jsme si vyzkoušeli ten jednodušší způsob výroby mýdel, která je vhodná i pro děti. První vrstva byla z mýdlové hmoty průhledné s olivovým olejem a druhá z neprůhledné (bílé). Hmotu bylo nejprve třeba rozehřát a pak jsem každému nabírala naběračkou do kelímků (mističek). Místo drahých formiček jsme použily kelímky od jogurtu, tvarohu, salátů, pomazánek... Ty jsme si vymazali olejem, aby šla pak mýdla dobře vyklopit. Každý si zvolil barvu a vůni, jakou chtěl a Táňa vždy každému nakapala, aby si ji sami promíchali. Na výběr byla vůně levandulová, růžová, jasmínová a fialková. Barvy se daly i míchat, takže těch bylo více. Kdo si obarvil první vrstvu, hned si ji nazdobil dekoracemi (mušle, sušené kvítky levandule a růží, třpytky, plastové nebo gumové hračky a květy, korálky, kamínky, kuličky na cvrnkání...). Když měli všichni hotovo, nechali jsme hmotu ztuhnout a zahráli jsme si zatím vybiku a florbal.
Pak už zbývalo jen obarvit druhou vrstvu, nechat zase ztuhnout, zabalit a hotovo. Rozdali jsme si nové schůzkovníčky, některé děti si ještě vybraly slíbenou odměnu za účast a soutěže podzim - zima 2019 a pustili jsme se do poznávání ptáčků. Děti se rozdělily do tří skupin a měly za úkol pojmenovat 13 ptáku z obrázků, které našly na kartičkách ležících po zemi v tělocvičně. Nejmíň známý byl brkoslav, který k nám přilétá ze severu přezimovat. Hodnocení skupin najdete mezi fotkami. Děkuji Karolínce za pomoc s plněním krmítek (tentokrát jsme to nahňácaly rukama :-D, malé šištičky si vzaly domů děti, které nebyly na minulé výrobě kmítek - vyšla přesně na každého jedna). Také děkuji Barunce za pomoc s úklidem :-). Mýdla se nám moc povedla, myslím, že jsme maminkám udělali radost ;-)
více  Zavřít popis alba 
  • 22.2.2020
  • 19 zobrazení
photokafr
Povedený koncert výborné (leč málo hrající) kapely Njorek v pěkných prostorách JammClub v Dejvicích. Na rozdíl od podzima 19' tentokrát narváno. Tlumočím poděkování divákům i od kapely! Aneb Jaroslav Olin Nejezchleba, Stanislav Barek a Michal Müller.
Tak zase někdy...
více  Zavřít popis alba 
  • 20.2.2020
  • 40 zobrazení
jendulator
  • 11.2.2020
  • 35 zobrazení
maxpepino
Druhy počasí, jaro, léto , podzim, zima.
více  Zavřít popis alba 
  • únor až březen
  • 17 zobrazení
Reklama